Podstatná zmena sa týka i disciplinárneho
konania. Návrh zákona vychádza v § 81
a 88 zo zásady, že disciplinárne konanie prevádza
mandátový a imunitný výbor, ktorý
bude súčasne v disciplinárnych veciach i
rozhodovať. Tieto ustanovenia vyvolávali už od
počiatku príprav návrhu zákona zvýšený
záujem poslancov. To je celkom prirodzené. Po obsiahlej
diskusii vo výboroch snemovne sa navrhuje, aby šetrenie
v disciplinárnom konaní prevádzal mandátový
a imunitný výbor, ktorý predloží
svoje návrhy Predsedníctvu snemovne, a bolo diskutované
vo všetkých výboroch. To bola oprávnená
požiadavka oboch snemovní. To znamená, že
nebude rozhodovať sám. Oprávnenie rozhodovať
v disciplinárnych veciach by malo prináležať
Predsedníctvu snemovne. Presné formulácie
týchto zásad sú obsiahnuté v bode
č. 50 a 57 spoločnej správy.
V spoločnej správe sa taktiež navrhuje upraviť
doterajší § 86 ods. 2 tak, že "disciplinárne
konanie sa zaháji na návrh Predsedníctva
snemovne alebo na návrh urazeného". Táto
navrhnutá formulácia je ale nesprávna, pretože
priznáva Predsedníctvu snemovne právo navrhnúť
zahájenie disciplinárneho konania a podľa novej
formulácie § 86 ods. 2 má Predsedníctvo
snemovne súčasne v disciplinárnych veciach
rozhodovať.
Ústavnoprávny výbor mi v poslednej schôdzi
uložil, aby som na túto skutočnosť upozornil.
Výbor súčasne doporučil, aby bol doterajší
§ 86 ods. 2 upravený takto:
"Disciplinárne konanie sa zaháji na návrh
urazeného alebo z iniciatívy mandátového
a imunitného výboru."
Dôležitá zmena, ktorá sa každého
z nás bezprostredne dotýka, sa navrhuje v §
83 , a to tak, že by sa k tomuto paragrafu pripojil nový
odstavec 2, ktorý obsahuje direktívu pre rozosielanie
písomných podkladov pre rokovanie snemovní
a ich orgánov i pre rokovanie predsedníctva Federálneho
zhromaždenia. Konečne sa navrhuje upraviť i §
84, a to tak, že by sa vypustil ods. 1, nakoľko možnosť
združovať sa v poslanecké kluby vyplýva
z princípov straníckej príslušnosti
a je to otázka, ktorá sa týka Národného
frontu a netreba ju upravovať v zákone. Vypustenie
odseku 1 ale neznamená, že by sme sa ako poslanci
nemohli združovať v poslanecké kluby.
Zmeny, o ktorých som sa výslovne nezmieňoval,
sú skôr formulačného charakteru a znamenajú
teda spresnenie pôvodných formulácií.
Návrh zákona o rokovacom poriadku Federálneho
zhromaždenia patrí nesporne k dôležitým
osnovám, ako to odôvodnil menom navrhovateľov
podpredseda FZ súdruh Zedník.
Doporučujem predložený návrh zákona
o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia menom
všetkých výborov Snemovne ľudu na schválenie
so zmenami, ktoré sú obsiahnuté v písomnej
správe. Ďalej navrhujem upraviť § 86 ods.
2 takto:
"Disciplinárne konanie sa zaháji na návrh
urazeného alebo z iniciatívy mandátového
a imunitného výboru."
Konečne navrhujem, aby Snemovňa ľudu prijala
toto uznesenie:
"Snemovňa ukladá svojmu predsedníctvu,
aby pred vyslovením súhlasu podľa § 38
ods. 4 zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia
ČSSR, že vláda ČSSR nepredloží
zásady pripravovaného zákona, si vyžiadalo
stanovisko príslušných výborov snemovne."
Předseda SL Smrkovský: Děkuji zpravodaji
dr. Kyselému. Zahajuji rozpravu k tomuto bodu. Zatím
však není nikdo do rozpravy přihlášen.
Táži se proto, kdo se hlásí? Prosím,
poslanec Laštovička. Dále se připraví
poslanec Manďák.
Prosím, aby přihlášky byly odevzdávány
pořadatelům.
Posl. Laštovička: Vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci. Jednací řád, který hodláme
schválit, je velmi důležitým politickým
nástrojem, protože ovlivňuje rozsah parlamentní
demokracie a rozvoj parlamentarismu. Nehodláme napodobovat
buržoazní parlamenty, máme však zájem,
aby myšlení poslanců, které je z velké
míry odrazem myšlení kolektivů pracujících,
došlo většího uplatnění,
aby se v jednání více realizovala živá
konfrontace veřejného úsudku se záměry,
které jsou konstruovány mnohdy z pohledu dílčího,
užšího, resortního. Pro rozvoj takových
možností, jaké mám na mysli, je důležité
živé slovo z parlamentní tribuny maximálně
otevřené posouzení veškerých
otázek. Tato hlediska mě vedou ke dvěma připomínkám,
resp. návrhům na změny v předloženém
projektu jednacího řádu.
Za prvé se to týká písemného
podávání interpelací podle §
32 a 33. Je to věc podle mého názoru a znalostí
v parlamentní praxi neobvyklá: limitování
interpelací pouze na písemné interpelace.
Právě živé slovo z parlamentní
tribuny činí interpelace tím, čím
interpelace mají být - silným instrumentem,
který dotazovaného rázem konfrontuje s veřejností
a nutí ho, aby své stanovisko ladil více
v souladu s veřejným zájmem. Odpovědi
by měly být v maximální míře
rovněž ústní a ne písemné.
Účinnost a také pečlivost takových
odpovědí bývá zpravidla větší.
Za druhé v § § 64, 78 a 86 /podle nového
číslování/ se jedná o postupu
v disciplinárním řízení proti
poslanci, které může být zahájeno
na návrh buď uraženého poslance, anebo,
jak teď právě navrhl zpravodaj poslanec Kyselý,
na návrh mandátového a imunitního
výboru, což je lepší varianta, než
na návrh předsednictva sněmovny.
Podle § 64 má však o závěrech mandátového
a imunitního výboru rozhodovat předsednictvo
sněmovny, které podle § 86 může
uložit poslanci, aby se omluvil, anebo rozhodnout, když
tak poslanec neučiní, o uveřejnění
svého rozhodnutí.
Protože předsednictva sněmoven mohou být
nanejvýš šestičlenná anebo i o
menším počtu členů, vzniká
tím značná labilita, pokud jde o jistotu,
že rozhodnutí bude odpovídat mínění
většiny poslanců dotyčné sněmovny.
Za druhé výbory nejsou orgány předsednictva,
nýbrž jsou to orgány plén sněmoven.
Z těchto důvodů se mi zdá být
logické, že toto právo rozhodovat o závěrech
mandátového a imunitního výboru mají
mít pléna sněmoven a nikoliv předsednictva
sněmoven. Předsednictvu by měla být
ponechána pouze možnost požádat poslance,
aby vyhověl závěrům mandátového
a imunitního výboru a jestliže tak není
ochoten učinit, předložit věc plenární
schůzi sněmovny.
Chci ještě doplnit tuto argumentaci tím, že
také je třeba pamatovat na možnost působení
kolegiálních vztahů, jestliže bude rozhodovat
tak malá skupina, třeba čtyř nebo
pětičlenná, a komplikace by nastala zejména
v tom případě, kdyby se toto disciplinární
řízení týkalo člena předsednictva
sněmovny.
Ze všech těchto důvodů pokládám
za mnohem správnější a odpovídající
podstatě našeho parlamentního zřízení,
v němž výbory jsou orgány plén
sněmoven, abychom provedli tuto změnu.
Předseda SL Smrkovský: Děkuji poslanci
Laštovičkovi. Slovo má poslanec Manďák.
Konstatuji, že v 10 hod. bylo přítomno 234
poslanců, tj. o 10 více než v 9 hod.
Posl. Manďák: K tomuto návrhu: Nejsem
přesvědčen o tom, že je zcela správné,
aby § 3 odst. 1 zněl přesně v té
formulaci, jak bylo uvedeno, tzn., že ustavující
schůzi řídí pověřený
člen dosavadního předsednictva Federálního
shromáždění. Může se totiž
stát. že členové předsednictva
FS dřívějšího nebudou zvoleni
a zdá se mi být abnormální, aby takovýmto
způsobem bylo řízeno FS pro následující
období. Doporučuji promyslet tuto věc v tom
smyslu, že by ustavující schůzi měl
řídit vždy nejstarší člen
řádně zvolený ve volbách pro
nastávající období.
V té části, kde se pojednává
o interpelacích a otázkách, jsem si rovněž
poznamenal podobné představy a názory jako
poslanec Laštovička. Myslím, že jeho i
můj postoj k této části navrhovaného
jednacího řádu FS vyplývá z
toho, že zde není provedeno dostatečně
zřejmé odlišení toho, co je poslanecká
interpelace a co to je poslanecký dotaz, otázka.
Přitom se dělá rozdíl, pokud jde o
interpelaci v tom smyslu, že musí být interpelace
předložena písemně a při otázkách
tomu tak není. Myslím si, kolik paragrafů
řeší tuto otázku, která na sebe
nenavazuje, řeší problém samostatný
nebo od sebe odlišný. Je to paragraf 31, 32, 33, 34,
35. Mělo by to být jasně vystiženo a
jasně řečeno. V § 31 se hovoří
o interpelaci i o otázkách a v dalších
paragrafech se rovněž hovoří o otázkách,
aniž je tam poukázáno na § 31. Myslím,
že by tato věc měla být přesněji
formulována, jasněji řečeno, co skrývá
pod pojmem interpelace. Soudím, že interpelace se
má dotýkat nejzávažnějších
zásadních otázek v našich zemích,
že by interpelaci měl podepsat ne pouze jeden poslanec,
ale mělo by se v praxi přistoupit k tomu, aby interpelaci
podepisovalo poslanců několik. Přesný
počet může být stanoven v jednacím
řádu. Prosil bych, aby zpravodaj podal objasnění,
pokud jde o rozdíl mezi interpelací poslance a mezi
otázkou, dotazem, který poslanec bezprostředně
předkládá, na který má právo
dostat odpověď buď okamžitě nebo
na příští schůzi. Může
předkládat otázku ústní formou,
jak o tom hovořil poslanec Laštovička.
Pokud se týká části, která
pojednává o návrzích zákonů,
předkládaných změnách k návrhům
nebo doplňkům, domníváme se, že
bychom měli přistoupit ke staré osvědčené
praxi neusnadňovať poslancům jejich pozici
tím, že vystřelí namátkou nějaký
návrh. V jednacím řádu by mělo
být jasně řečeno, že každý
takový návrh musí být současně
i svým způsobem ekonomicky zdůvodněn,
jaký má ekonomický dosah, jaké zdroje
prostředků budou použity. Jak bude návrh
po ekonomické stránce kryt. Zdůvodnění
může být velmi stručné.
Předseda SL Smrkovský: Děkuji, slovo
má poslanec akad. Knapp.
Posl. akad. Knapp: Vážená Sněmovno
lidu, soudružky a soudruzi, podávat odpověď
na dotazy, týkající se návrhů
zákonů přísluší přirozeně
zpravodaji a nechci mu toto právo odnímat. Ale přesto
myslím, že i navrhovatelé sami se mohou k věci
vyjádřit. Stanovisko zaujme za navrhovatele poslanec
Zedník. Sám bych se chtěl vyjádřit
k návrhům, které zde podali poslanci Laštovička
a Manďák. Je třeba si všechny pozměňovací
návrhy velmi důkladně rozvážit,
protože zároveň zasedá Sněmovna
národů, aby potom nebylo nutné provádět
dohodovací řízení, které by
bylo zapotřebí podle zákona, kdy by obě
sněmovny učinily odlišná ustanovení.
Pokud jde o připomínky poslance Laštovičky,
myslím, že návrh zákona ve znění,
doporučovaném výbory, není v rozporu
s tím, co má poslanec Laštovička na
mysli. Pokud jde o požadavek písemné interpelace.
chtěl bych zdůraznit to, co jsme si již vyjasnili
ve výboru, že tento požadavek nevylučuje
možnost ústního přednesení interpelace.
Navrhuje se požadavek písemné interpelace,
ale není to jediná a výlučná
forma; nevylučuje možnost. aby poslanec, který
interpelaci podal, ji přednesl i ústně, odpověď
má být dána také ústně
a dokonce na téže schůzi.
Složitější je otázka disciplinárního
řízení. Disciplinární řízení
proti poslanci vyvolává vůbec mnoho diskusí.
Je to však v zákoně o čs. federaci a
jednací řád se tím tedy musí
také zabývat. Disciplinární řízení
spočívá v tom, že může být
uložena povinnost omluvy nebo učiněno prohlášení,
které omluvu nahrazuje. Složitá je otázka,
kdo má mít právo podat návrh na zahájení
disciplinárního řízení a kdo
o něm má rozhodovat. Pro obě řešení
hovoří vážné důvody. Dovolil
bych si zdůvodnit řešení, které
navrhuje náš výbor /a též sám
imunitní výbor/, totiž aby rozhodovalo předsednictvo
sněmovny a nikoliv plénum, jak navrhuje poslanec
Laštovička.
Vycházeli jsme z názoru, že proti každému
rozhodnutí, které někomu ukládá
byť jen disciplinární opatření,
má být přípustné odvolání;
to je zásada všeobecně platná. Kdyby
rozhodovalo plénum sněmovny, to jest nejvyšší
orgán, bylo by proti jeho rozhodnutí odvolání
nemožné. Bylo by to tedy jedno instanční
řízení. V návrhu výboru na
straně 11 v bodě 57 se říká,
že v disciplinární věci, o které
rozhodne předsednictvo sněmovny, je možno podle
odst. 3 podat do 15 dnů odvolání poslancem
resp. mandátovým a imunitním výborem
sněmovně, která rozhodne hlasováním
na plenárním zasedání. Je tedy zaručeno
to, co má na mysli poslanec Laštovička, že
o disciplinárním opatření může
rozhodnout plénum sněmovny, avšak jako orgán
odvolací. Plně souhlasím s poslancem Laštovičkou,
že předsednictvo sněmovny jako maximálně
6 členný sbor, může být zaujat,
nemusí vyjadřovat stanovisko celé sněmovny,
ale přece jen podle mého názoru je řešení,
které jsem se právě snažil vysvětlit,
praktičtější, protože dává
možnost revize /tj. odvolání/ nejde přímo
k nejvyššímu orgánu.
Poslanec Manďák se trefil do jádra problému
interpelace a otázky. Byla to neobyčejně
složitá otázka: ústavní zákon
o čs. federaci rozlišuje totiž interpelace a
otázky, aniž by podrobněji vysvětlil,
jaký je mezi nimi rozdíl. Když člověk
podrobněji dešifruje tento problém, zjistí,
že interpelace není nic jiného než otázka.
Snažili jsme se rozlišit interpelaci a otázku
nikoli obsahem, ale formou. Interpelace se považuje za důkladnější,
razantnější způsob, formálnější
a slavnostnější způsob otázky,
čemuž se dává výraz tím,
že má být podána písemně,
že má na ni být podána odpověď,
která se může zařadit na pořad
jednání sněmovny. Otázka /na rozdíl
od interpelace/ je méně formální způsob
dotazu. Otázka je možná hned, bez přípravy,
bez písemné formy, ale svým obsahem a významem
- to není třeba skrývat - je interpelace
a otázka totéž. Šlo o to, opakuji, rozlišit
interpelaci a otázku formou a tím dát interpelaci
větší důležitost. Až potud
náš názor se stýkal s tím, co
říkal soudruh poslanec Manďák, s tím
rozdílem, ze sotva asi je možno rozlišit interpelaci
a otázku víc a jinak. V jedné věci
se můj názor od názoru poslance Manďáka
liší, a to v tom, že asi by nebylo vhodné
vázat interpelaci na to, že to musí být
interpelace více poslanců. Tím by se omezovalo
interpelační právo poslance. Ústavní
zákon o čs. federaci mluví o tom, že
poslanci mají právo interpelovat a klást
otázky: pochybuji tedy i z hlediska ústavního,
zda by bylo možno za "interpelaci" prohlásit
otázku více poslanců a za "otázku"
považovat otázku jenom jednoho poslance. Je přirozené,
že poslanci se mohou sdružit k podání
interpelace.
V tom jim nic nebrání. Ale sám bych nedoporučoval,
aby se z toho činila podmínka, poněvadž
by to, mimo pochybností o ústavnosti toho, asi ani
praktické nebylo. Tolik jsem chtěl říci
na vysvětlení.
Předseda SL Smrkovský: Děkuji. K faktické
poznámce se hlásí poslanec Laštovička.
Posl. Laštovička: Soudružky a soudruzi,
narušujeme zvykové právo a narušujeme
dosavadní ustanovení platného jednacího
řádu i budoucího jednacího řádu,
které požaduje, aby navrhovatelé hovořili
až po vyčerpání diskuse. Mě překvapuje,
že neobvykle navrhovatel začíná polemizovat
hned po prvních dvou diskusních vystoupeních.
Domnívám se, že bychom měli pokračovat
ve způsobu, který dosud byl vždycky v našem
parlamentě obvyklý, nejprve dát projít
diskusi a pak teprve dát slovo navrhovateli a nakonec uzavírá
zpravodaj. Takový je pevný pořádek,
takové je pevné ustanovení v našem parlamentě.
K tomu, mají-li být interpelace písemné
nebo ústní, že interpelace písemné
jsou slavnostnější, bych poznamenal, že
tady nejde tak o slavnostnost interpelace, ale zejména
o její účinnost a když, tak o její
razantnost, poněvadž živá interpelace
je skutečně interpelace velmi razantní a
velmi účinná a vždycky pohne k pečlivějšímu
zkoumání a zejména, má-li být
ústní odpověď, tak to pohne dotazovaného,
aby věnoval velkou pozornost této odpovědi,
protože také je tady v sázce jeho osobní
prestiž, zatímco písemná odpověď
je odpověď úřadu, která bývá
zpravidla formulována tak, že se vlastně nic
nezodpoví. Tak to alespoň poslanci kritizovali ve
všech výborech. Tato kritika se ozývala po
celá léta a to je také jeden z důvodů,
který mne vede k tomu, abychom položili větší
akcent na ústní odpověď a na ústní
interpelace.
Předseda SL Smrkovský: Děkuji. K faktické
poznámce se hlásí poslanec akad. Knapp.
Posl. akad. Knapp: Jednu větu faktické poznámky
mi dovolte. Já jsem nemluvil jménem navrhovatelů,
mluvil jsem svým jménem, a k tomu myslím
má každý poslanec právo, i když
je jeden z navrhovatelů. Myslím, že tím
jednací řád ani pořádek, na
který jsme si zvykli, porušen nebyl.