Především je třeba zdůraznit,
že návrh zákona vychází ze zásady,
že schůze sněmoven budou tak jako dosud zpravidla
veřejné. Neveřejné schůze sněmovny
by se proto měly konat jen výjimečně,
a to za podmínek stanovených přímo
v zákoně, to znamená. z důvodů
ochrany státního tajemství nebo důležitého
zájmu státu jak je to navrženo v § 11
projednávaného návrhu. Veřejný
způsob činnosti sněmoven vyplývá
přímo z povahy parlamentního sboru a jistě
je velmi důležitý. Proto je v návrhu
zařazeno i další ustanovení o veřejných
schůzích výborů sněmoven.
V dalších ustanoveních jsou upravena pravidla
jednání sněmoven. Jsou upravena - jak už
jsem uvedl v úvodu - shodně pro obě sněmovny.
Tato úprava ovšem v žádném případě
nemůže znamenat oslabení samostatnosti obou
sněmoven. Jsou tu současně i specifické
odchylky, platné pouze pro jednání Sněmovny
národů. To se týká např. možnosti
zahájit jednání Sněmovny národů,
kde se vyžaduje podle § 10 odst. 2 přítomnost
nadpoloviční většiny jejích poslanců
zvolených v České socialistické republice
i nadpoloviční většiny poslanců
zvolených v Slovenské socialistické republice
apod. Specifické odchylky platné jen pro Sněmovnu
národů jsou ovšem upraveny i v dalších
částech návrhu zákona, např.
v § 66 a 70, podle nichž mají být předsednictvo
i výbory Sněmovny národů složeny
paritně apod.
Návrh zákona dále plně respektuje
demokratická práva poslanců. Tento naprosto
oprávněny požadavek byl zdůrazňován
ve všech výborech. Podle vypracovaného návrhu
může každý poslanec předkládat
Federálnímu shromáždění
návrhy zákonů i jiné návrhy,
které se projednávají ve Federálním
shromáždění, může se přihlásit
do rozpravy již před zahájením schůze
i v průběhu schůze třeba i několikrát,
poněvadž návrh jednacího řádu
neupravuje způsob ukončení rozpravy, např.
tak, že by stanovil lhůtu, do kdy se mohou poslanci
přihlásit o slovo apod. Předsedající
nemůže také odejmout poslanci slovo /jak je
to obvyklé v jiných parlamentech/, když by
překročil řečnickou lhůtu,
na níž by se sněmovna usnesla podle §
12 odst. 4. Vzhledem k ustanovení § 16 má řečnická
lhůta charakter závazku poslanců, jehož
překročení ovšem neznamená, že
by byl poslanec omezen v tom, aby mohl demokraticky vyjádřit
svůj názor nebo stanovisko svých voličů.
Při překročení řečnické
lhůty může předsedající
poslance jen upozornit. Nemůže mu ale v tomto případě
odejmout slovo, protože to § 16 nepřipouští.
Podle tohoto ustanovení může předseda
odejmout poslanci slovo jen tehdy, jestliže by se odchyloval
i po opětovném upozornění od projednávané
věci. Poslanec má ovšem podle § 16 odst.
2 možnost přednést proti takovému opatření
předsedy námitky, o nichž by rozhodla sněmovna.
Konečné rozhodnutí o odnětí
slova poslanci tedy náleží sněmovně
jako kolektivnímu orgánu. Ustanovení §
16 odst. 3 konečně umožňuje předsedovi
odejmout slovo poslanci v tom případě, překročí-li
lhůtu 5 minut k přednesení faktické
poznámky nebo stejnou lhůtu k přednesení
odpovědi na faktickou poznámku. v tomto případě
- jak to vyplývá ze zmíněného
odstavce - nemá poslanec možnost podat proti rozhodnutí
předsedy námitky. Toto ustanovení vychází
ze skutečnosti, že faktická poznámka
/jejíž pojem není ale v návrhu zákona
definován/ má vlastně reagovat na některá
fakta přednesená v rozpravě. Má-li
poslanec v úmyslu polemizovat s názory, přednesenými
v rozpravě, nic mu nebrání, aby kdykoliv
využil svého práva a přihlásil
se do rozpravy, a to popřípadě i několikrát.
O těchto otázkách se velmi diskutovalo ve
výborech sněmoven a někdy i protichůdně.
Lze říci, že navržená úprava
v podstatě respektuje všechny demokratické
myšlenky přednesené ve výborech.
V návrhu zákona se upravuje podrobněji než
dosud také interpelační právo poslanců
i jejich právo klást otázky členům
vlády Československé socialistické
republiky ve věcech jejich působnosti. vypracovaný
návrh ale nepřiznává a ani nemůže
přiznat poslancům Federálního shromáždění
právo interpelovat a klást otázky národním
vládám a jejím členům. Právě
kolem těchto otázek proběhlo ve výborech
již mnoho diskusí, poněvadž z hlediska
praktické poslanecké činnosti jsou tyto otázky
velmi důležité. Nemůže je ale vyřešit
zákon o jednacím řádu Federálního
shromáždění, poněvadž rozsah
interpelačního práva poslanců Federálního
shromáždění upravil již ústavní
zákon o československé federaci. Ovšem
předpokládá se, že po schválení
zákona dojde k politickým dohodám s národními
orgány v tom smyslu, aby i tato problematika byla vyřešena.
Návrh zákona o jednacím řádu
se proto omezil jen na to, že přiznal v § 82
poslancům Federálního shromáždění
oprávnění obracet se s žádostí
o sdělení informací na státní
orgány a společenské organizace. Lze očekávat,
že se i v této oblasti najde racionální
a přijatelné východisko.
Za velmi důležitá lze považovat i ustanovení
o spolupráci sněmoven, která jsou upravena
v § 25 až 30 návrhu zákona. Jsou tu podrobněji
upraveny formy spolupráce sněmoven a jejích
orgánů, jakož i dohodovací řízení
upravené v ústavním zákonu o československé
federaci. Právě tato ustanovení, která
jsou vzhledem k nedostatku praktických zkušeností
rozpracována zatím jen omezeně, mají
vytvořit předpoklady pro sjednocování
názorů a praktické součinnosti orgánů
obou sněmoven. Je přirozené, že důležitou
úlohu v tomto úsilí bude muset sehrát
i předsednictvo Federálního shromáždění,
které je jediným společným orgánem
obou sněmoven.
Neméně důležitá jsou i ustanovení
týkající se jednání o návrzích
zákonů. Návrh zákona o jednacím
řádu navazuje na dosavadní dobré zkušenosti
z projednávání zásad zákonů
a teprve v druhé fázi z projednávání
návrhů zákonů. Výslovně
to stanoví § 36 návrhu zákona. Touto
úpravou vyhovujeme vlastně požadavkům
všech výborů sněmovny.
Při praktické aplikaci těchto ustanovení
bude třeba dbát také na to, aby princip projednávání
zásad ve výborech sněmoven nezpůsobil
nežádoucí zformalizování zákonodárného
procesu a aby neovlivňoval negativně zákonodárnou
iniciativu.
V části čtvrté se upravuje organizační
struktura a působnost orgánů Federálního
shromáždění a orgánů jednotlivých
sněmoven. Působnost předsednictva Federálního
shromáždění vyplývá z
ústavního zákona o československé
federaci. Některá jeho oprávnění,
obsažená v § 16, např. koordinace plánů
práce obou sněmoven neznamená, že by
jednací řád chtěl konstruovat nadřazenost
předsednictva Federálního shromáždění
nad oběma sněmovnami. Pro navrženou úpravu
mluví spíše praktické důvody.
Předsednictvo Federálního shromáždění
jako integrující orgán bude muset napomáhat
ke sjednocování názorů a stanovisek
obou sněmoven, aniž by narušovalo jejich samostatnost.
Bude muset působit i ke sjednocování úsilí
Federálního shromáždění,
federální vlády a národních
rad při řešení otázek společných
zájmů Československé socialistické
republiky.
V návrhu zákona nejsou uvedeny všechny výbory,
které si sněmovny zřizují. V návrhu
se výslovně uvádí jen mandátový
a imunitní výbor, jehož působnost je
částečně upravena již v ústavním
zákonu o československé federaci. Návrh
zákona tedy ponechává - jak již jsem
uvedl v úvodu - sněmovnám možnost, aby
si podle svých potřeb zřídily svým
usnesením potřebné výbory. Vytvořené
výbory je třeba chápat v souladu s ústavním
zákonem o československé federaci jako iniciativní
a kontrolní orgány, v nichž spočívá
těžiště práce sněmoven.
v dalších ustanoveních se jednací řád
proto snaží vytvořit všechny potřebné
předpoklady pro to, aby mohly dobře plnit tuto funkci.
Některá z těchto ustanovení jsou převzata
z dosavadního jednacího a pracovního řádu
Národního shromáždění,
ovšem s modifikacemi. které vyplývají
z ústavního zákona o československé
federaci.
Návrh zákona o jednacím řádu
Federálního shromáždění
je normou velmi důležitou. Zůstane ovšem
jen základní normou a bude záležet na
nás samých, na naší toleranci a na našem
smyslu pro demokratická pravidla, jak v praxi tento jednací
řád budeme uplatňovat.
Vyjadřuji přesvědčení, že
s využitím všech dosavadních zkušeností
složitého mechanismu FS se nám podařilo
stanovit pravidla metodických postupů zabezpečujících
jak hladkou a pružnou činnost jednotlivých
sněmoven, jejich výborů a všech tří
předsednictev, tak i optimální součinnost
mezi oběma sněmovnami a jejich orgány.
Federální shromáždění
jako nejvyšší zastupitelský orgán
může svou funkci úspěšně
plnit za předpokladu, že na jeho půdě
budou tlumočeny, konfrontovány i integrovány
zájmy a potřeby naší společnosti.
To vyžaduje pevné sepětí a stálou
spolupráci mezi orgány a poslanci FS na jedné
straně a nejširšími vrstvami občanů
a jejich společenskými organizacemi na straně
druhé. Optimální podmínky pro to může
vytvářet jen široký a co nejkvalitnější
tok informací oběma směry.
Tento úkol, kromě osobního styku poslanců
s veřejností, mohou úspěšně
zajišťovat hromadné sdělovací prostředky.
Chceme proto umožňovat jejich představitelům
a pracovníkům pravidelný kontakt s děním
ve FS v zájmu dostatečně širokého,
ale objektivního a pravdivého informování
veřejnosti, vysvětlování záměrů
FS a získávání zájmu i aktivní
podpory veřejnosti pro politiku a jednotlivá opatření
FS.
Soudružky a soudruzi poslanci, vypracovaný návrh
zákona byl projednán ve všech výborech
sněmovny. Stanoviska výborů jsou obsažena
ve společné zprávě, kterou máte
k dispozici: jsou v ní obsaženy i pozměňovací
návrhy. Z pověření poslanců,
kteří návrh zákona o jednacím
řádu FS předložili, doporučuji
návrh zákona k projednání a ke schválení
se změnami, které jsou obsaženy ve společné
písemné zprávě.
Předseda SL Smrkovský: Děkuji poslanci
Zedníkovi. Zpravodajskou zprávu k tomuto bodu přednese
zpravodaj poslanec dr. Kyselý, kterého prosím,
aby se ujal slova.
Zpravodaj poslanec dr. Kyselý: Vážené
súdružky a súdruhovia poslanci, po obsiahlom
zdôvodnení návrhu zákona o rokovacom
poriadku FZ, jeho zásad i celej väzby, ktoré
predniesol podpredseda FZ Zedník za navrhovateľa,
by sa zdalo, že moja úloha ako generálneho
spravodajcu všetkých výborov SĽ bude jednoduchá
a že sa budem môcť vo svojej správe obmedziť
len na podtrhnutie najvýznamnejších zmien,
ktoré by bolo potrebné urobiť hlavne po prerokovaní
návrhu zákona vo federálnej vláde,
lebo pripomienky sú veľmi vecné a užitočné,
čo sa týka hlavne § § 36-57 návrhu.
V poslednej dobe však boli vyslovené požiadavky
predovšetkým zo strany zahraničného
výboru, aby bolo zdôvodnené. prečo
niektoré pripomienky tohoto výboru neboli akceptované.
Tým sa moja úloha generálneho spravodajcu
trocha skomplikovala, pretože pripomienky, ktoré jednotlivé
výbory dávali, boli síce k tej istej osnove,
ale i k iným formuláciám, takže by sme
museli mať pôvodnú osnovu, aby sme sa tým
mohli zaoberať.
Zúčastnil som sa všetkých rokovaní
ústavnoprávneho výboru, a preto sa pokúsim
na niektoré z týchto pripomienok odpovedať.
Pokiaľ moje vysvetlenie nebude úplné, môžeme
sa po rozprave k tomuto zákonu k pripomienkam vrátiť
a vyjadril by som sa k nim ešte podrobnejšie.
Súdružky a súdruhovia, návrh zákona
o rokovacom poriadku FZ, ktorý dnes prerokúvame,
bol pomerne dlho pripravovaný. Bol dôkladne prerokovaný
už v priebehu príprav vo všetkých výboroch
snemovne a najmä potom v ústavnoprávnom výbore,
ktorému patrili finálne formulácie, oblečenie
do oného právnického hávu.
K návrhu vypracovaného zákona zaujali stanovisko
i obe národné rady a tiež vláda Československej
socialistickej republiky, pretože návrh upravuje v
nezbytnej miere taktiež vzťahy FZ k najvyšším
orgánom štátnej moci v Českej socialistickej
republike a v Slovenskej socialistickej republike - k národným
radám, ako i jeho vzťahy k federálnej vláde.
Stanoviská týchto orgánov prerokoval ústavnoprávny
výbor za účasti delegácií ostatných
výborov snemovne. Výsledkom tohto rokovania sú
zmeny, ktoré sú obsiahnuté v písomnej
spoločnej správe všetkých výborov
SL, ktorú máte tiež k dispozícii.
Obmedzím sa preto vo svojej správe ako spravodajca
všetkých výborov na bližšie osvetlenie
len niektorých významnejších zmien.
Predovšetkým chcem upozorniť na § 3 a 4
návrhu zákona, ktoré vychádzajú
zo skutočnosti, že poslanecký mandát
vzniká voľbou a že sa zložením sľubu
vlastne len utvrdzuje. Tento záver vyplýva z jasného
ustanovenia čl. 48 ods. 2 ústavného zákona
o československej federácii, podľa ktorého
odmietnutie sľubu alebo sľub s výhradou má
za následok stratu mandátu. Preto sa v § 3
a 4 navrhovalo, že poslanci zvolia v ustavujúcej schôdzi
snemovne najskôr predsedu snemovne, do rúk ktorého
potom zložia poslanecký sľub.
Predošlá parlamentná prax ale vychádzala
z opačného postupu. Preto sa ústavnoprávny
výbor uzniesol za účasti delegácií
ostatných výborov snemovne na novom znení
§ 3 a 4. Podstata navrhnutej zmeny spočíva
v tom, že poslanci zložia v ustavujúcej schôdzi
snemovne najskôr poslanecký sľub do rúk
predsedajúceho a ďalej zvolia volebnú komisiu
pre zaisťovanie výsledku hlasovania a výbor
mandátový a imunitný.
Potom by mala byt schôdza prerušená, aby mohol
výbor mandátový a imunitný preskúmať
volebné spisy a pripraviť správu pre plenárnu
schôdzu. Po overení platnosti voľby poslancov
stanoví snemovňa počet členov svojho
predsedníctva a zvolí predsedu snemovne, ktorý
sa potom ujme riadenia schôdze.
V § 8 sa doporučuje doplniť termín, do
kedy má predseda zvolať schôdzu snemovne v tom
prípade, ak požiada o zvolanie schôdze aspoň
tretina poslancov snemovne. Doporučuje sa stanoviť
priamo v zákone lehotu najneskoršie 30 dennú.
To je tiež jedna z pripomienok, ktorú uplatnil člen
federálnej vlády.
V § 20 návrhu zákona je upravené, v
akom poradí sa má hlasovať o predložených
návrhoch. Z pôvodnej formulácie písm.
a/ vyplýva, že by snemovňa musela hlasovať
oddelene o jednotlivých častiach návrhov
vždy, ak by to navrhol niektorý poslanec. Táto
formulácia by priznávala poslancovi neúmerné
právo. To nebol ani zámer navrhovateľov. Preto
výbory navrhujú upraviť § 21 písm.
a/ ako ods. 2 a preformulovať ho tak, že každý
poslanec má právo navrhnúť, aby sa o
jednotlivých častiach návrhu hlasovalo oddelene.
O takomto návrhu by rozhodla snemovňa hlasovaním,
ako to vyplýva z § 1 9 ods. 1/ návrhu zákona.
Dôležitá zmena sa týka § 21 ods.
4. Podľa pôvodného návrhu by sa malo
hlasovať o návrhu na vyslovenie nedôvery vláde
Československej socialistickej republiky alebo jej jednotlivému
členovi v Snemovni národov vždy podľa
mien. Tento spôsob hlasovania o návrhu na vyslovenie
nedôvery v Snemovni národov vyplýva z výslovného
ustanovenia čl. 43 ods. 2 a 3 ústavného zákona
o čs. federácii. Z toho vyplýva, že
v Snemovni ľudu by bolo možné hlasovať o
návrhu na vyslovenie nedôvery iným spôsobom,
hoci i tajným hlasovaním. Výbory preto navrhujú
upraviť § 21 ods. 4 tak, že sa o návrhu
na vyslovenie nedôvery vláde československej
socialistickej republiky alebo jej jednotlivému členovi
hlasuje v oboch snemovniach vždy podľa mien. Išlo
v podstate o to, aby túto procedúru pre rokovanie
upravili rovnako. Touto úpravou sa odstraňuje nerovnosť
medzi snemovňami. To požadoval najmä zahraničný
výbor.
Hlasovanie podľa mien by sa malo prevádzať podľa
návrhu ústavnoprávneho a ďalších
výborov hlasovacími lístkami, na ktorých
sú uvedené mená poslancov. Podrobnosti by
si mala upraviť každá snemovňa svojím
uznesením v zmysle čl. 1 navrhovaného zákona.
Táto zmena sa týka § 23 ods. 1, ktorého
pôvodná formulácia stanovila, že sa hlasovanie
podľa mien prevádza tak, že sú mená
poslancov vyvolávané a že každý
poslanec odpovie "áno", "nie" alebo
"zdržujem sa". Tento spôsob hlasovania -
ako na to upozorňoval najmä kultúrny výbor
- by mohol byť zneužívaný. Preto sa navrhuje
nové znenie § 23 ods. l, tak ako ho máte v
návrhu zákona.
Navrhnuté zmeny sa týkajú i ustanovenia o
interpeláciách a otázkach. V novom znení
§ 33 sa výslovne uvádza, že je interpelovaný
povinný odpovedať na interpeláciu najneskoršie
do 30 dní. Predsedníctvu snemovne i interpelujúcemu
- pokiaľ ovšem nejde o interpeláciu naliehavú.
Niektorí poslanci napr. v zahraničnom výbore
a kultúrnom výbore doporučovali skrátiť
lehotu na 15 dní. Skúsenosti z posledného
volebného obdobia však presvedčivo ukazujú,
že by skrátenie lehoty negatívne ovplyvnilo
kvalitu odpovedí, ktoré nie sú ani pri 30
dennej lehote vždy uspokojivé. To je nakoniec skúsenosť
a je potrebné povedať, že tento návrh
zákona vychádza i zo skúseností z
minulých rokov, takže my sme potom usúdili,
že 15 dní by bola príliš krátka
lehota. Naliehavé interpelácie by mal interpelovaný
zodpovedať na tej istej schôdzi. V prípade,
že nemôže odpovedať, musí sa na tejto
schôdzi k interpelácii vyjadriť a môže
si k podrobnejšej odpovedi vyžiadať lehotu, ktorú
určí snemovňa. Táto zmena sa navrhuje
v záujme kvality odpovedí na naliehavé interpelácie
, ktoré budú zložitejšieho rázu.
Podstatná zmena, ktorú výbory navrhujú,
sa týka niektorých ustanovení o prerokúvaní
návrhov zákonov.
Navrhnuté zmeny, obsiahnuté v písomnej spoločnej
správe všetkých výborov, vychádzajú
zo zásady, že sa i naďalej bude rokovanie o návrhoch
zákonov skladať z prerokúvania zásad
zákona a z prerokúvania osnov zákona. Tento
spôsob sa v poslednom volebnom období osvedčil
a niet teda dôvodu ho meniť. V návrhu zákona
sú však obsiahnuté niektoré ustanovenia,
ktoré by mohli znamenať značné sformalizovanie
inštitúcie zásad a mohli by negatívne
ovplyvňovať i celý legislatívny proces.
Na tieto skutočnosti upozornila najmä vláda
Československej socialistickej republiky. Preto sa navrhuje
zjednodušiť príslušné ustanovenia
predloženého návrhu zákona. To sa týka
hlavne § 38 ods. 4, ktorého pôvodná formulácia
naznačovala značne zložitý postup pri
vyslovení súhlasu, že navrhovateľ nemusí
predložiť zásady pripravovaného zákona.
Podobne zjednocovacie riadenie o stanoviskách výborov,
upravené v § 41 ods. 3, by mohlo nežiadúcim
spôsobom obmedzovať zákonodarnú iniciatívu
orgánov uvedených v ústavnom zákone
o československej federácii. Navrhuje sa preto zjednodušiť
i ustanovenie § 40 a 41.