Předseda ČNR E. Erban /zvoní/: Přistoupíme
k projednávání třetího bodu
schváleného pořadu, kterým je
Společným zpravodajem je poslanec ing. Jiří
Souček. Prosím ho, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. ing. Souček: Vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, vážení hosté! Na pořadu
dnešní schůze České národní
rady je projednání zákona o podnikových
daních a příspěvku na sociální
zabezpečení, který České národní
radě předložila vláda České
socialistické republiky.
Podle čl. 12 ústavního zákona č.
143/1968 Sb., o československé federaci, "daně
a poplatky možno ukládat jen na základě
zákona". V tomtéž článku
zmíněného zákona se uvádí,
že daňové zákony Federálního
shromáždění stanoví zásady
pro daňové zákony národních
rad, kterými se řídí národní
rady při přijímání svých
příslušných zákonů.
Federální shromáždění
Československé socialistické republiky schválilo
3. prosince t. r. zákon, kterým se stanoví
zásady pro zákon národních rad o podnikových
daních a příspěvku na sociální
zabezpečení.
Na základě tohoto zákona Federálního
shromáždění a v souladu s ústavním
zákonem č. 143/1968 Sb., který podřizuje
správu, výkon a kontrolu poplatků ústředním
orgánům republik, zpracovala vláda ČSR
zákon, který je předmětem našeho
jednání.
Jednou z hlavních povinností zpravodaje je informovat
vás o průběhu projednání návrhu
zákona v organizacích našeho zákonodárného
sboru.
Předem, než přistoupím k této
své povinnosti, dovolte mi krátké objasnění
návaznosti zákona Federálního shromáždění
z 3. prosince t. r., kterým se stanoví zásady
pro národní rady o podnikových daních
a příspěvku na sociální zabezpečení
a návrhu zákona předloženého
vládou České socialistické republiky.
Vstupní část navrhovaného zákona,
tj. § 1 a 2, týkající se úvodního
ustanovení a poplatníku daní, je převzata
ze zákona Federálního shromáždění
o zásadách. Rovněž tak část
I., týkající se daně ze zisku, část
II., týkající se daně z jmění,
část III., jejímž obsahem je daň
z objemu mezd, a část IV., ve které se specifikuje
příspěvek na sociální zabezpečení.
Mohu konstatovat, že tyto části návrhu
zákona plně respektují zákon Federálního
shromáždění, neboť ve svých
formulacích jsou s ním shodné.
Část V. návrhu zákona je oproti federálnímu
zákonu nová a splňuje požadavky čl.
12 ústavního zákona 143/1968 Sb., neboť
specifikuje a vymezuje práva a povinnosti republikových
orgánů při správě daní
a jejich přiznávání, vyměřování,
placení, kontrole a řízení podnikových
daňových záležitostí.
Část VI. je rovněž jako části
I. - IV. převzata ze schváleného zákona
Federálního shromáždění
a jsou v ní pouze konkretizovány příslušné
orgány zmocněné k poskytování
výjimek, zvýhodnění a slev.
Poslední část návrhu zákona
o podnikových daních a příspěvku
na sociální zabezpečení - VII, je
rovněž shodná s příslušnou
částí zákona Federálního
shromáždění.
Pouze § 34 je svým obsahem nový a vymezuje,
že výnos podnikových daní plyne u organizací
ústředně řízených do
rozpočtu ČSR a u organizací řízených
národními výbory do rozpočtů
řídících národních výborů.
Paragraf 35 pak deleguje pravomoc vydat potřebné
předpisy na ministerstvo financí.
Z uvedené návaznosti projednávaného
návrhu zákona a zákona Federálního
shromáždění je patrné, že
pozornost České národní rady by měla
být orientována hlavně na část
V, což se při projednávání ve
výborech uskutečnilo.
V České národní radě byl projednáván
již návrh federálního zákona,
kterým se stanoví zásady pro zákony
národních rad. Tímto návrhem se zabýval
na společné schůzi výbor pro plán
a rozpočet a ústavně právní
výbor dne 1. 12. 1969 a přijaté doporučení
bylo předáno Federálnímu shromáždění
stejně jako usnesení výboru pro zemědělství
a výživu k této problematice.
Návrh národního zákona byl dodatečně
přikázán předsednictvem České
národní rady k projednání výboru
pro plán a rozpočet, ústavně právnímu
výboru a průmyslovému výboru.
Výbor pro plán a rozpočet projednal vládní
návrh na společné schůzi s ústavně
právním výborem dne 15. prosince t. r. Téhož
dne na samostatné schůzi projednal návrh
zákona výbor průmyslový. Návrhem
se zabýval též výbor pro zemědělství
a výživu dne 19. 12. t. r.
Během projednávání návrhu zákona
ve výborech České národní rady
nebyla přijata žádná usnesení,
která by zásadně měnila nebo nesouhlasila
s předloženým návrhem. Byly navrženy
některé formulační a formální
úpravy, které jsou uvedeny ve společné
zprávě tří výborů České
národní rady, jimž byl návrh zákona
přikázán k projednání.
Tuto společnou zprávu jste obdrželi jako tisk
č. 55. S uplatněnými úpravami při
jednání ústavně právního
výboru a výboru pro plán a rozpočet
vyslovil souhlas jménem vlády ČSR ministr
financí.
Jak je patrno z uvedených termínů projednávání
návrhu zákona, jednání České
národní rady ani tentokrát nevybočuje
z ustálené praxe, kdy mnohé zákony
projednáváme v časové tísni.
Tuto okolnost nepokládám za nutné dále
rozvádět.
Nemohu se však nevyjádřit k tomu, že tak
důležitý zákon, jakým je zákon
o podnikových daních, je schvalován prakticky
týden před jeho platností. Plány na
rok 1970 byly v podnicích připravovány podle
starých odvodových pravidel a státní
orgány teprve v posledních obdobích dělají
korektury a přepočty dle nového daňového
systému. Je logické, že hospodářská
sféra, ale i státní orgány by potřebovaly
více času k rozborům a přípravě
na realizaci tohoto zákona, aby tak mohly optimálně
zaměřit svou činnost a podnikatelské
záměry v rozsahu, který jim nový daňový
systém bude poskytovat.
Nezbývá než to provést v nejkratší
době, a to odpovědnou prací v podnicích
i objektivním přístupem státních
orgánů a využít tak pozitivní
prvky nového daňového systému, jehož
cílem je
- odstranit složitý systém odvodů, které
se neustále komplikuje narůstajícími
výjimkami, úlevami, doplňky a změnami;
- posílit proporcionality ve využívání
vytvořených zdrojů mezi podnikem a společností;
- vytvořit rovnoměrnější a jednotné
podmínky v daňové povinnosti pro jednotlivé
podniky;
- nezbytnou měrou regulačně působit
na to, jak podniky hospodaří s vytvořenými
zdroji, s pracovní silou a jměním.
Kritiku časové tísně není ovšem
možné adresovat vládě ČSR, neboť
od přijetí federálního zákona
do předložení národního vládního
zákona uplynulo pouze 12 dní. Chci uvést,
že při projednávání návrhu
zákona ve federálních orgánech se
plně projevila závažnost řešeného
problému, složitá vnitropolitická situace
letošního roku, neujasněnost perspektivní
koncepce rozvoje našeho národního hospodářství
a řada dalších složitých problémů.
Tyto faktory prodloužily přípravu zákona
o podnikových daních na úrovni federace.
Původně se předpokládalo, že
návrh soustavy nových podnikových daní
bude uplatněn od roku 1970 komplexně pro celé
národní hospodářství s výjimkou
zemědělství. Po projednání
konkrétních návrhů je uplatnění
nových podnikových daní omezeno na určité,
avšak rozhodující odvětví národního
hospodářství.
Podle zákona budou podniky platit namísto celé
řady dnešních odvodů tyto daně:
daň ze zisku, daň z jmění, daň
z objemu mezd a samostatný příspěvek
na sociální zabezpečení. Bližší
objasnění těchto otázek, jakož
i významu nového finančního vztahu
hospodářské a státní sféry,
provede jistě ve svém vystoupení ministr
financí ing. Lér.
V otázkách vlastní podstaty zákona
bych chtěl zdůraznit některé momenty,
dotýkající se uplatňování
nového daňového systému. Jde především
o to, že zákon umožňuje vládě
nebo ministerstvu financí povolovat ve specifikovaných
případech daňová zvýhodnění
a úlevy, případně zrušit některé
daňové povinnosti.
Je nezbytné, aby daňová politika byla v tomto
smyslu státními orgány prováděna
co nejobjektivněji, aby tato ustanovení byla použita
tam, kde je nutno zamezit tvrdému dopadu nového
systému, aby byla zachována kontinuita činnosti
hospodářských celků - tam kde se jedná
o rozvojové směry, o dočasnou podporu hospodářské
aktivity apod. Není možné, aby subjektivní
přístup v provádění daňové
politiky přinášel zvýhodnění
neoprávněných požadavků, nebo
aby kryl špatnou, neodpovědnou nebo neefektivní
práci některých organizací, čehož
jsme byli svědky v systému direktivního řízení.
Dále zákon dává možnost vládě
schvalovat ve vybraných organizacích nebo oborech
experimentální vyzkoušení daně
ze zisku při progresívní sazbě stanovené
v závislosti na rentabilitě a vyzkoušení
dalších nových způsobů zdanění
podnikových mezd.
Tato ustanovení vyplynula z různých názorů
na linearitu a progresivitu daňové sazby u daně
ze zisku a u daně z objemu mezd z obav, aby konstrukce
daňové sazby v závislosti na růstu
průměrných výdělků nepůsobila
negativně na hospodaření s pracovními
silami, na substituci méně kvalifikované
práce kvalifikovanou apod., což jsou v současné
době jedny z nejzávažnějších
problémů našeho národního hospodářství.
Jde tedy o to, aby české státní orgány
využily těchto ustanovení a ověřily
na cílevědomě vybraných úsecích
nové varianty. Musíme však požadovat,
aby experimenty byly prováděny odpovědně
počínaje důkladnou přípravou,
stálou kontrolou a vyhodnocováním a aby v
potřebné době byly zakončeny jednoznačnými
závěry. Vím, že tyto požadavky
s ohledem na možný čas k experimentování
jsou přísné, ovšem společenský
experiment je věc vážná a jeho provedení
není možné připustit jako věc
samoúčelnou nebo dokonce bezúčelnou.
Tyto požadavky byly vznášeny při projednávání
zákona ve výborech České národní
rady a je nutné, aby vládní orgány
nás o výsledcích plně a včas
informovaly.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci!
Jak ve výborech ČNR, tak i ve veřejnosti
se hovoří o praktických dopadech nového
daňového systému na hospodářskou
sféru. Vzhledem k významnosti této otázky
mi dovolte uvést některá čísla,
zpracovaná na základě údajů
ministerstva financí ČSR.
V ČSR u hospodářských organizací
ústředně řízených činí
pro rok 1970 rozdíl mezi odvody podle staré metodiky
a novými daněmi zvýšení o 4,4
mld. Kčs. V rámci selektivní politiky se
předpokládá tento rozdíl snížit
o cca 2,6 mld. Kčs. Podniky dále uspoří
na úrocích z vrácených oběžných
prostředků cca 1,5 mld. Kčs, takže dopad
do zdrojů podnikové sféry se uvažuje
ve výši asi 338 mil. Kčs, což je překvapivě
malá hodnota, která představuje necelé
1 % celkové daňové povinnosti.
Přitom se podstatné rozdíly neprojevují
ani v dopadu na jednotlivé resorty s výjimkou potravinářského
průmyslu.
Velký význam bude mít konkretizace selektivní
finanční politiky na jednotlivé podniky,
neboť značné výkyvy se projevují
v dopadu nového daňového systému v
rámci celých odvětví. Tak v resortu
ministerstva průmyslu je dopad nových daní
oproti staré odvodové soustavě s přihlédnutím
k úsporám na úrocích takovýto:
u spotřebního průmyslu zvýšení
o 27,8 %, u chemického průmyslu snížení
o 7,7 %, u energetiky zvýšení o 48,8 %, u hornictví
zvýšení o 0,1 % a u strojírenství
snížení asi o 2 %. Za celý průmysl
činí zvýšení 3,7 %, které
však bude víceméně kompenzováno
v rámci selektivní finanční politiky.
Těmito čísly jsem chtěl poukázat
na to, že u nového daňového systému
není rozhodující fiskální zájem,
avšak zjednodušení a sjednocení podmínek
vztahu hospodářské sféry vůči
státu.
Nový systém podnikových daní se zásadně
přijímá pro rok 1970 a počítá
se s tím, že od 1. 1. 1971 bude zaveden v celém
národním hospodářství. Bude
proto nutné využít zkušeností z
jeho působení v oblasti průmyslu, stavebnictví
a zahraničního obchodu, dále hlouběji
propracovat působnost na ostatní oblasti, zhodnotit
a použít pozitivní výsledky experimentů,
provést nutné korektury v souvislosti se zaměřením
pětiletého plánu a tak vytvořit relativně
dokonalý daňový systém, jehož
základy zakotvené v zákoně by měly
časově trvalou působnost a dávaly
podnikové sféře potřebnou jistotu
pro její perspektivní činnost.
Současné naše ekonomické problémy
nejsou řešitelné bez výrazného
posílení úlohy plánu a rozpočtu
a bez provedení kvalitativních změn v systému
řízení i v ostatních ekonomických
nástrojích. Tyto změny však musí
být řádně teoreticky propracovány,
zkonfrontovány s praxí, musí mít nezbytnou
návaznost a jejich realizace vyžaduje důslednost
a časovou koordinovanost. V těchto stěžejních
otázkách je řada otevřených
problémů. Myslím, že k jejich řešení
významně přispěje lednové ekonomické
zasedání pléna ÚV KSČ, jehož
usnesení bude i podkladem pro práci České
národní rady na úseku dalších
hospodářských zákonů.
V závěru své zpravodajské zprávy
dovolte doporučit vám ke schválení
předložený vládní návrh
zákona o podnikových daních a příspěvku
na sociální zabezpečení se změnami
a úpravami, jakož i doporučením vládě
ČSR, jak jsou obsažena v předložené
společné zprávě výboru pro
plán a rozpočet, ústavněprávního
výboru a výboru průmyslového.
Zároveň vyjadřuji přesvědčení,
že správné využívání
nového daňového zákona bude pozitivně
působit na tak potřebnou konsolidaci našeho
národního hospodářství.
Předseda E. Erban: Děkuji zpravodaji soudruhu
poslanci ing. Součkovi.
K projevu se přihlásil ministr financí ČSR
soudruh ing. Leopold Lér. Prosím, aby se ujal slova.
Ministr financí ing. Lér: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, Federální shromáždění
dne 3. prosince 1969 schválilo zákon č. 133,
kterým se stanoví zásady pro zákony
národních rad o podnikových daních
a příspěvku na sociální zabezpečení.
Protože podniky se sídlem v ČSR budou platit
daň podle zákonodárství stanoveného
Českou národní radou, musí být
zákon České národní rady předpisem,
podle kterého budou organizace podnikové daně
platit, a proto zákon předložený k vašemu
projednání obsahuje kromě zásad schválených
Federálním shromážděním
také další ustanovení, upravující
zejména správu a placení daní a kontrolu
daní. Tato ustanovení jsou obsažena v §
16 - 27 a v § 35 se navrhuje zmocnění pro ministerstvo
financí vydat předpisy potřebné k
provedení tohoto zákona.
Pokud jde o meritorní projednávání
předložených stěžejních
zásad zákona České národní
rady, chtěl bych říci, že předložený
návrh zákona stanoví velmi významnou
změnu ve vztazích mezi státem a podniky.
Dosud tyto vztahy byly v podstatě založeny na základě
hrubého důchodu. I když při zavedení
této kategorie z hlediska vztahů mezi podniky a
státem bylo už mnoho kritických připomínek,
přesto tyto vztahy byly zakotveny v základních
zákonech, které platily v Československu,
zejména v zákoně o 4. pětiletém
plánu.
Jak ukázala praxe, hrubý důchod se neukázal
jako správná kategorie, pokud jde o základnu
pro vztahy mezi podnikem a státem, ani pokud jde o hmotnou
zainteresovanost a mzdovou regulaci. Již tehdy bylo stanoveno,
že v některých podnicích mají
být zkoumány vztahy na základě zisku.
K těmto experimentům nedošlo, protože
číselné podklady ukazovaly, že je výhodnější
pracovat na bázi hrubého důchodu. Sazby vyplývající
z hrubého důchodu dávaly takové vztahy,
že z čistého důchodu stále větší
část připadala ve prospěch podniků
a stále menší část ve prospěch
státního rozpočtu. Šlo o způsob
degresívního zdanění, který
se ukázal v rozporu s potřebami národního
hospodářství prostřednictvím
státního rozpočtu. Proto do stávajícího
systému byly vnášeny některé
úpravy, z nichž nejvážnější
byla úprava loni zákonem č. 131, který
na systém hrubého důchodu narouboval daňovou
povinnost vyplývající ze zisku. Tak jsme
dostali složitou soustavu odvodů, která pramenila
ze zisku, hrubého důchodu a ze zdanění
mezd.
Předložený návrh zákona tyto
základní nedostatky odstraňuje a tvoří
základ daňových povinností podniku,
a to především zisk, který je základním
kritériem rentability a efektivnosti hospodaření
podniku.