Česká národní rada 1969 – 1971

Podporujeme to co je v prohlášení první vlády řečeno o zásadách právních záruk a právní jistoty občanů. Zároveň však zdůrazňujeme jednoznačně i druhou stránku věci, tj. plnění povinností občanů vůči socialistické společnosti. I v oblasti kulturní politiky, tak jak byla formulována, musíme revidovat dřívější prohlášení. Nemůžeme souhlasit s koncepcí prováděnou bývalým vedením ministerstva kultury, ale výrazně posílit vliv státu i v této sféře.

Jsou některé další formulace vládního prohlášení, které překonal život, ale přece jenom v základních otázkách chceme navazovat na činnost první české vlády.

To všechno tvoří výchozí základnu naší činnosti v nejbližším období. Chceme začít především tím, co je řečeno v jednom z bodů realizační směrnice květnového pléna ÚV KSČ, kde se praví: "Důležitou složkou politiky naší strany je všestranné upevňování úlohy socialistického státu a jeho orgánů, která byla v minulém období oslabena. Do popředí vystupuje požadavek upevňovat jednotné řízení společnosti, založené na zásadě demokratického centralismu, důsledně obhajovat společenské zájmy, obnovit státní disciplínu. Chceme přitom obracet pozornost na účinné progresívní formy a metody uplatňování funkcí socialistického státu, nebudeme se vracet k administrativně byrokratickým metodám, ale musíme zároveň překonat nemarxistické názory a pojetí, která oslabují nebo popírají funkci státu při zabezpečování socialistické moci a řízení socialistické výstavby."

Důležitá úloha připadá vládě v upevnění socialistického státu. Protisocialistické a pravicové síly nerozvracely socialistický stát náhodou. Dobře věděly, že socialistický stát je nejvýznamnější součástí politického systému, že je hlavním strážcem socialistických vymožeností pracujícího lidu a má významnou úlohu v řízení ekonomiky. Upevnění státní moci je tedy nejen důležitým faktorem politické konsolidace společnosti, ale i hlavním prostředkem konsolidace národního hospodářství. Naše vláda si proto klade jako hlavní úkol obnovit v plném rozsahu úlohu socialistického státu.

Nezbytným předpokladem upevnění státní moci je dokončit očištění státních orgánů od protisocialistických a pravicových sil. Vláda je rozhodnuta důsledně očišťovat státní orgány na všech stupních od organizátorů rozvratu a dovést tento proces až do konce. Současně neustane ve svém úsilí o získání všech, kteří se v některých otázkách mýlili a kteří jsou s to uznat a napravit své chyby. Vláda svým postupem sleduje plné obnovení státní disciplíny na všech úrovních a plné obnovení žádoucího vlivu státu ve všech důležitých oblastech. Nebudeme se vracet k překonaným byrokraticko-administrativním metodám vládnutí, ale ani k maloměšťácké anarchii minulého roku.

Součástí upevnění socialistického státu je přísné dodržování socialistické zákonnosti, jak v ochraně socialistických principů našeho vývoje, tak i v ochraně právní jistoty jednotlivců. Vláda ČSR bude vyžadovat od všech státních i hospodářských orgánů, aby se důsledně řídily naším socialistickým právním řádem a aby také zajišťovaly jeho plné uplatnění v každodenní práci všech složek a organizací. S rozhodností budeme postupovat proti každému, kdo narušuje ochranu republiky, její socialistické společenství a státní zřízení, její bezpečnost a obranyschopnost a proti každému, kdo narušuje veřejný pořádek.

Předpokladem pro důsledné splnění těchto zásad je dokončení konsolidace v orgánech justice, a to jak v orgánech prokuratury, tak i soudů na všech stupních. Musíme pro ně urychleně vytvořit dobré kádrové i legislativní podmínky. Jsou připraveny návrhy osnovy zákona o soudním stíhání přestupků, novelizace zákoníku práce, připravuje se ústavní zákon o organizaci soudů a prokuratury, návrhy novely trestního řádu a trestního zákona, novely občanského soudního řádu i zákona o kárné odpovědnosti soudců z povolání.

Naše vláda se usilovně podílí na přípravě těchto zákonných opatření a vynasnaží se, aby tato opatření zajišťovala jak právní jistotu poctivých občanů republiky, tak i v plném rozsahu pokrývala zájmy naší socialistické společnosti.

V tomto směru připadá významná úloha orgánům bezpečnosti. Ukázalo se, že bezpečnost jako jeden z významných orgánů dělnické třídy a pracujícího lidu našeho státu stojí pevně na pozicích obrany vymožeností naší socialistické společnosti. Vláda bude i nadále orientovat orgány bezpečnosti na ochranu bezpečnosti státu, na ochranu společnosti a oprávněných zájmů občanů a na upevňování zákonnosti jak z hlediska ochrany občanů a společnosti, tak z hlediska dodržování zákonů občany a v této záslužné činnosti bude bezpečnost plně podporovat.

Vláda plně doceňuje i úlohu hromadných sdělovacích prostředků v procesu konsolidace naší společnosti. Považuje za svou povinnost posílení pozitivní funkce tisku, rozhlasu a televize a prosazování moderních vědeckých poznatků v jejich činnosti. Vláda k tomu vytvoří potřebné institucionální a další podmínky tak, aby celospolečenské zájmy a vliv státu byly v této oblasti plně zajištěny ve prospěch našich cílů.

Vláda České socialistické republiky vychází z faktu, že národní výbory jsou základním článkem socialistické státní moci a že od účinnosti jejich práce je závislá realizace vládní politiky.

Velký význam proto přikládá naplnění zákona o prodloužení volebního období. K jeho provedení již schválila příslušné směrnice. Tím chce především zajistit, aby se národní výbory staly pevným článkem našeho socialistického společenského zřízení a veškerou svou činností přispívaly ke spokojenému socialistickému životu našich občanů.

Vycházíme z toho, že v co nejkratší době bude činnost národních výborů jednotlivých stupňů zhodnocena, prověřen jejich politický a kádrový stav, že budou očištěny od protisocialistických a pravicově oportunistických elementů a od těch, kteří nedávají záruku odpovědného výkonu funkce v prodlouženém volebním období.

Při výběru a navrhování nových poslanců povedeme národní výbory k tomu, aby to byli lidé, kteří stojí pevně za politikou strany a Národní fronty, angažují se za socialistický rozvoj naší společnosti, rozvíjejí naše internacionální svazky zejména se Sovětským svazem i ostatními bratrskými státy.

Souběžně s očistou zastupitelských orgánů bude vláda požadovat, aby byla velmi citlivě zhodnocena také činnost pracovníků národních výborů. Vycházíme ze zásady, že každý z jejich pracovníků musí stát pevně na pozicích státní politiky, angažovat se pro ni svými činy, kvalitou své práce, pracovní kázní a obětavostí.

Vláda vychází z toho, že jen za těchto předpokladů se naplní funkce národních výborů jako orgánů lidu, důsledně ochraňujících socialistickou zákonnost, socialistický řád a státní moc.

Proto vláda již rozšiřuje takové formy práce s národními výbory, zejména s krajskými národními výbory a národními výbory měst Prahy, Brna, Ostravy a Plzně, které umožní využívat jejich zkušeností a iniciativy při řešení těch problémů, které mají bezprostřední vliv na života spokojenost našeho občana. Je přesvědčena, že to přispěje ke zkvalitnění vlastní řídící práce.

V souladu s přijatými stanovisky i závěry nedávné porady komunistů-funkcionářů národních výborů bude vláda pokračovat v konkrétním rozpracování problematiky postavení a působnosti národních výborů. Bude dbát o to, aby nedošlo k narušení působnosti národních výborů nerozvážnými reorganizacemi. Proto považujeme krajské národní výbory za důležitou součást struktury národních výborů a vidíme jejich úlohu zejména ve zvýšené péči o komplexní rozvoj oblastí a oblastního plánování. Vláda vynaloží potřebné úsilí i ve směru, který nám doporučili mnozí funkcionáři národních výborů na zmíněné poradě: aby se totiž postavení a správní působnost národních výborů jednotlivých stupňů racionalizovala a zdokonalovala, aby se podle své povahy přenášela na nižší stupně, zejména na městské a místní národní výbory.

Vláda na těchto podkladech pracuje. Bude podporovat rozvoj samosprávné působnosti národních výborů, zejména v oblasti péče o životní prostředí, o bytovou výstavbu a údržbu bytového fondu, o rozvoj kulturních a společenských potřeb obcí a měst apod. Počítáme i s postupným rozšiřováním přímých vlastních finančních zdrojů národních výborů, i když třeba při projednávání rozpočtu na příští rok by se mohl někomu zdát pravý opak.

Je nezbytné zjednodušit administrativu národních výborů. Proto musíme přezkoumat, popř. zrušit takové předpisy, které vedou ke zbytečné administrativě a k podvazování samostatnosti národních výborů. Počítáme s tím, že nám zde pomohou i funkcionáři národních výborů jednotlivých stupňů. Celý návrh úpravy působnosti národních výborů chce vláda po širší diskusi realizovat nejpozději do příštích voleb.

Nedílnou součástí zkvalitnění práce národních výborů je i vyjasnění otázky, jaká další práva je nezbytné svěřit národním výborům, aby měly účinný vliv na některé základní problémy, které zlobí - abych tak řekl - naše občany, a to především na včasné a kvalitní zásobování obyvatelstva zejména zemědělskými produkty.

Mezi neodkladné povinnosti vlády i národních výborů patří provádění státního dozoru. To se týká zejména soustavné péče o rovnoměrné a včasné zásobování vnitřního trhu, důrazné vyžadování odpovědnosti od vedoucích pracovníků potravinářských průmyslových podniků, zemědělských závodů, výkupních a obchodních organizací. Jedná se zejména o kontrolu dodržování zákonů, usnesení vlád a příslušných předpisů, které umožní čelit prvkům spekulace, překupnictví nebo obohacování na úkor pracujících.

Vláda očekává od národních výborů, že budou plnou vahou své autority prosazovat a realizovat politiku vlády a konkrétně výzvu ÚV KSČ a vlády k rozvinutí pracovní iniciativy k 25. výročí osvobození republiky Sovětskou armádou. Vláda již dnes vysoce oceňuje iniciativu a postoj těch národních výborů, které po vzoru města Kroměříže a dalších již našly nebo nacházejí cesty k tomu, jak naplnit výzvu ÚV KSČ konkrétními činy a jak okamžitě ve svých podmínkách přispět k řešení obtížných problémů.

Vláda v souvislosti s propracováváním otázek národních výborů se zaměřuje také na řešení národnostní politiky. V nejbližší době, po nezbytných konzultacích s příslušnými KNV, ustavíme Radu pro národnosti jako pomocný orgán vlády pro tuto problematiku. Propracováváme návrh orientace národnostní politiky v podmínkách ČSR, který nám umožní postupně realizovat ústavní zákon o postavení národností, resp. připravit zákon ČNR o postavení národností v ČSR.

Naše vláda je vládou Národní fronty. Proto se bude opírat o Národní frontu a její organizace. V procesu stabilizace politického systému a upevňování státní moci připadají Národní frontě významné úkoly a my se chceme o ni opřít.

Naše vláda se musí naučit lépe využívat efektu zájmové specializace systému Národní fronty i efektu vedoucí a integrující úlohy komunistické strany. Využívání efektu zájmové specializace organizací, vyjadřujících zájmy různých skupin obyvatelstva, umožní vládě tyto zájmy lépe respektovat, lépe a účinněji z nich vycházet při jejich řešení. Využívání výhod integrující úlohy komunistické strany jako vedoucí síly Národní fronty jí umožní účinněji respektovat celospolečenské zájmy, lépe řídit a organizovat život společnosti. Národní fronta jako celek tedy vládě umožní lépe plnit její úkoly, lépe vládnout.

Nejvýznamnější podmínkou účinné práce vlády v této oblasti jsou vztahy uvnitř federace. Vláda ČSR bude v dalších pracích vycházet ze základních politických cílů federace a z poznatků, které byly získány letos. Po ročních zkušenostech se některé reálné vztahy přirozeně jeví jako rozdílné od původních teoretických předpokladů. Z těchto zkušeností však nelze vyvozovat negaci federace, nýbrž nutnost využít všech možností k jejímu upevnění. Nedostatky v naší ekonomice a v ostatních oblastech nelze ztotožňovat s federálním uspořádáním. Při hodnocení ekonomické problematiky federace musíme totiž vidět, že vážná situace celé ekonomiky existovala i před federálním uspořádáním.

Východisko však není v obnově unitárních orgánů, ani v přímé podřízenosti národních orgánů federálním. Základní a zároveň nejúčinnější cestou je celkové posílení centrálního řízení prostřednictvím plánu a rozpočtu. Zejména jde o to, dát státnímu plánu funkce, které mu patří. Východisko vidíme v důsledném uplatňování konkrétní spolupráce a koordinace federálních a národních orgánů, respektující jak celkové zájmy a problémy federace, tak specifika obou republik.

V tomto duchu budou naše orgány tyto otázky postupně rozpracovávat ve spolupráci s federální a slovenskou vládou.

Jsme si vědomi toho, že nemůžeme dosáhnout definitivní politické konsolidace ve společnosti, pokud nebudeme konsolidovat celou naši ekonomiku. Proto řešení stavu národního hospodářství považuje vláda v této etapě za rozhodující. V této základní a rozhodující oblasti se nám bohužel nakupilo takové množství problémů, že je nejsme schopni řešit současně a všechny najednou. Musíme proto vybrat k urychlenému řešení ty, které jsou hlavními články.

I když jsme v úvodu řekli, že nám chybí podrobná analýza uplynulého období, přece jenom můžeme již dnes na některé zásadní otázky odpovědět jednoznačně. Především můžeme a musíme odmítnout ty teze, které výrazně proklamovaly pravicové a protisocialistické síly v uplynulém roce o tom, že jsme za posledních dvacet let budování socialismu dělali všechno špatně a nebo udělali velmi málo. Musíme odmítnout teze i o tom, že naše národní hospodářství je naprosto rozvráceno a není schopno dalšího vývoje. O tom, co se udělalo v uplynulém období, není třeba hovořit. Kdo má oči a chce vidět, může se přesvědčit na každém kroku.

Dopustili jsme se jistě řady chyb, ale o těch nás nemusí poučovat nikdo ze Svobodné Evropy. Uvědomujeme si je sami a nikdo jiný než ústřední výbor naší strany nepřišel koncem roku 1967 a v lednu 1968 s hlubokou sebekritikou i snahou věci řešit. Že šance ledna byla v roce 1968 zmařena, že se promarnilo mnoho měsíců a nahromaděné problémy musíme řešit nyní, to není jen naše vina. K tomu již zaujalo jasné stanovisko plénum ústředního výboru naší strany na svých zasedáních v dubnu, květnu i v září letošního roku. A z politické linie ÚV KSČ vycházíme.

Také teorie o rozpadu naší ekonomiky jsou více přáním protisocialistické propagandy než objektivní pravdou. Byrokratický a subjektivní systém řízení bývalého vedení strany před lednem i revizionistické a protisocialistické elementy v polednovém období napáchaly v ekonomice mnoho škod a vytvořily nám mnoho problémů. Přijetí stabilizačních opatření po květnovém plénu a rozvoj iniciativy pracujících na základě výzvy zářijového pléna ÚV KSČ však svědčí o dostatku našich sil a schopnosti řešit obtížné problémy ekonomiky.

Naše vláda chce v tomto směru postupně vytvářet všechny nezbytné podmínky. Řekli jsme, že nelze řešit všechno najednou. V dohodě s federální vládou i vládou Slovenské socialistické republiky chceme v této etapě společně soustředit úsilí na řešení několika nejdůležitějších problémů. Především musíme založit koncepci protiinflační politiky a to v oblastech, kde se inflační tendence projevují nejvýrazněji. Je to oblast mzdové a cenové politiky, problém narůstajících výrobních zásob a neúnosné rozestavěnosti v oblasti investic.

Druhou skupinou otázek, které chceme řešit, je vnitřní trh a v souvislosti s tím i vážné problémy související s devizovou politikou a zahraničním obchodem vůbec.

Přesto, že nemáme ještě zdaleka jasno kolem otázek příštího pětiletého plánu, můžeme již dnes mezi základní úkoly uvést řešení obtížné situace palivo-energetické základny. Stejně tak se musíme podrobně zabývat zásadním řešením problémů pracovních sil.

Řešení všech těchto úkolů se musí stát nosným programem přípravy a realizace plánu a rozpočtu na rok 1970. Jak se nám podaří založit základní řešení těchto úkolů právě v příštím roce, tak budeme moci plnit zásadu, podle které má být rok 1970 rokem dovršení vnitřní i vnější konsolidace v našem státě. Tak si vytvoříme základnu pro rozvoj naší ekonomiky v další pětiletce.

Abychom mohli řešit uvedené věcné problémy, musíme se vypořádat s dvěma skupinami systémové problematiky. Jde především o prosazení vlivu státu do řízení národního hospodářství, a to především obnovením úlohy národohospodářského plánu. Nejde nám vůbec o návrat k byrokraticko-direktivnímu řízení předlednového typu s desítkami direktivně stanovených ukazatelů formálně rozepisovaných od shora dolů. Musíme vysvětlovat našim pracujícím, že byrokraticko-direktivní plánování a centrální úloha plánu jsou dvě diametrálně odlišné ekonomické kategorie. Rovnítko mezi ně dávali ti, kteří chtěli vyloučit vliv státu na řízení národního hospodářství, kteří povýšili úlohu trhu na všeřešící fetiš, který však neznamenal nic jiného než začátek destrukce naší ekonomiky.

Stejně důležitým úkolem systémového charakteru je obnovení řídící úlohy všech stupňů řízení. Jde o to, aby se odvětvová ministerstva stala takovým článkem řízení, který ve své působnosti zabezpečí komplexní realizaci vládní hospodářské politiky v příslušném odvětví a efektivnější realizaci plánu. Stejně je třeba v plném rozsahu obnovit úlohu generálních ředitelství. Generální ředitelství jsou nejenom podnikatelskými centry, které nesou odpovědnost za rozvoj a hospodářské výsledky celé integrace, ale i řídícími články, které nesou také společenskou zodpovědnost. V této souvislosti zdůrazňujeme jejich podřízenost příslušným ministerstvům. Znamená to v podstatě opuštění nesprávné absolutizace oddělení centrální a podnikové sféry.

Jestliže v této souvislosti hovoříme především o nadpodnikových článcích řízení, pak nutnost restaurace řídících systémů při využití všech moderních exaktních metod platí beze zbytku pro celé vnitropodnikové řízení.

Nejzávažnější skupinou problémů, na kterou orientujeme naši činnost, jsou otázky spojené s řešením základního ekonomického rozporu současné etapy - rozporu mezi kupní silou obyvatelstva a možnostmi jejího uspokojování. Jde tedy o řešení politicky i společensky nejcitlivějšího projevu ekonomické nerovnováhy. Je to hlavní problém, jehož úspěšné zvládnutí je základem pro rychlé dosažení ekonomické i politické konsolidace. Vláda je rozhodnuta řešit jej do všech důsledků.

Při formulování východisek a praktických kroků k nápravě v řešení tohoto rozporu vláda jasně prohlašuje, že zásadně odmítá šikovskou koncepci tzv. řízené inflace, která se v roce 1967 a 1968 propagovala a formulovala jako programové východisko ze složitých a rozporných sociálně ekonomických situací.