Česká národní rada 1969 – 1971

/Schůze přerušena v 17.35 hod. a opět zahájena v 18.05 hod./

Místopředseda dr. Jičínský: Vážení soudruzi, přistoupíme k projednávání druhého bodu schváleného pořadem. Tímto bodem je

Zpravodajem je poslanec dr. Veltruský, dávám mu slovo.

Posl. dr. Veltruský: Vážená Česká národní rado, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci! Máte před sebou tisky 26, 29 a 32.

Vládní návrh zákona ČNR o státním rozpočtu ČSR na rok 1969 /tisk 26/, předložený k projednání ČNR, plní úkol vyplývající z ustanovení § 7 č. 158/68 Sb., o státním rozpočtu na rok 1969 a o některých dalších finančních opatřeních.

Podle tohoto zákona měla vláda ČSSR přepracovat do 31. května t. r. v dohodě s vládami ČSR a SSR státní rozpočet na rok 1969 na státní rozpočet federace a státní rozpočty obou republik a přepracované státní rozpočty předložit ke schválení Federálnímu shromáždění, České a Slovenské národní radě.

Předpokládaný návrh státního rozpočtu ČSR vznikl tedy rozdělením unitárního státního rozpočtu ČSSR, přičemž souhrn příjmů a výdajů rozdělených, federálního a obou národních rozpočtů, dává příjmy a výdaje státního rozpočtu na r. 1969, jak je schválilo Národní shromáždění 18. prosince 1968. Rozdělené státní rozpočty zachovávají proto rovněž věcné a ekonomické vztahy, stejně jako záměry původního celostátního rozpočtu.

Předurčenost státního rozpočtu, vyplývající z nároků odpovídajících platným zákonům a v podnikové oblasti z úkolů státního plánu se v tomto případě tedy ještě zvyšuje. Je tedy zřejmá výjimečnost státních rozpočtů federace a obou republik na rok 1969, na kterou se upozorňuje ve společné zprávě výboru pro plán a rozpočet a ústavně právního výboru k vládnímu návrhu zákona ČNR /tisk 29/ s tím, že rozdělené státní rozpočty nemohou zakládat věcné ani hodnotové vztahy státního rozpočtu České socialistické republiky na rok 1970, který vznikne již normálním rozpočtovým procesem. Na jeho projektu, jak jsme byli informováni soudruhem ministrem ing. Lérem ve výborech, se v současné době pracuje.

Jsme si vědomi, že i když v daném případě šlo o rozdělení unitárního státního rozpočtu, nebylo toto rozdělení snadnou operací, ale vyžadovalo mnoho trpělivé práce a vzájemného pochopení vedoucích i řadových pracovníků všech tří ministerstev financí, a bylo ve skutečnosti první praktickou zkouškou realizace federace v této oblasti. Jestliže dnes můžeme projednávat vládní návrh zákona o státním rozpočtu České socialistické republiky prakticky bez rozporů mezi federální a oběma národními vládami, nelze neocenit složitou a náročnou práci všech, kteří se na rozdělení unitárního rozpočtu podíleli a za jejich práci jim upřímně poděkovat.

Nebudu se ve své zpravodajské zprávě zabývat současnými hospodářskými problémy, neboť nás s nimi podrobně seznámil soudruh ing. Rázl, předseda vlády ČSR. Omezím se proto na zdůvodnění návrhu usnesení ČNR k vládnímu návrhu zákona ČNR o státním rozpočtu ČSR na rok 1969, jak je obsažen ve společné zprávě výboru pro plán a rozpočet a ústavně právního výboru /tisk č. 29/.

Doporučení vládě ČSR, obsažená ve společné zprávě obou výborů, jsou z důvodů, které jsem již uvedl, zaměřena více na včasnou přípravu a vytvoření nezbytných podmínek pro úspěšné zvládnutí prací na sestavení návrhu státního rozpočtu ČSR na rok 1970.

Jde přitom jednak o dořešení zbývajících otevřených problémů souvisejících s delimitací dosud nerozdělených rozpočtových příjmů a výdajů a vypořádání pohledávek a závazků státu z minulých let, avšak zejména o vytvoření takových podmínek, aby se státní rozpočet stal skutečným nástrojem aktivní finanční politiky státu. V současných podmínkách je prvořadým úkolem protiinflační působení státní finanční politiky.

Toto aktivní protiinflační působení státního rozpočtu spatřujeme zejména v úsilí o maximální snížení, resp. odstranění všech dotací do podnikové sféry v případech, kdy se jimi zakrývá neefektivnost a nehospodárnosti, resp. umožňuje se podnikům setrvávat na sice zaběhlé a v důsledku toho v podstatě pohodlné, avšak společensky nebo z hlediska světové technické a ekonomické úrovně nežádoucí výrobě. Při tom ovšem sledujeme to, aby odstranění dotací nedopadalo převážně na obyvatelstvo jako spotřebitele, jak tomu často v minulosti bylo, ale aby se tím vytvářel žádoucí ekonomický tlak na potřebné změny hlavně v mikrostruktuře výroby. Aktivní finanční politika státu vůči výrobní sféře má smysl jen tehdy, jestliže podněcuje progresívní změny. Ztrácí smysl, jestliže poskytuje ochranu a tím konzervuje zaostalost, neboť v takovém případě nutně musí brzdit iniciativu a rozvoj progresívních a světové soutěže schopných podniků a výrob a podlamovat tvorbu zdrojů. Motivace ve výrobní sféře se pak deformuje: místo hledání možností tvorby zdrojů, přináší stejný výsledek uplatnění požadavků vůči státnímu rozpočtu. Toto není ovšem nic nového a všechny analýzy ať již sledují dlouhodobý vývoj nebo vývoj posledního období, ukazují, že tato tendence nebyla překonána. Vláda se pak dostává do soustředěného tlaku finančních požadavků ze všech stran. Aktivní finanční politika by jí naopak měla vytvářet spojence - spojence v progresívních podnicích.

Za trvale neúnosný stav považujeme dále rychlejší růst výdajů státního rozpočtu na společenskou spotřebu v porovnání s růstem národního důchodu. Výdaje na společenskou spotřebu jsou součástí společenského reprodukčního procesu, a proto jejich růst musí podněcovat tvorbu národního důchodu. Proto doporučujeme vládě rozpracovat opatření, která by zajistila nezbytný soulad v této oblasti, a to i za cenu, že budou některé výdaje státního rozpočtu, které ve skutečnosti přímo slouží podnikové sféře, na tuto sféru přesunuty.

Domnívám se, že odstraněním nežádoucích, konzervujících dotací a zabezpečením souladu mezi růstem výdajů státního rozpočtu na společenskou spotřebu a dynamikou národního důchodu lze ve státním rozpočtu vytvořit určitý prostor pro aktivní finanční politiku státu na podporu potřebných strukturálních změn, o jejichž nezbytnosti zatím více mluvíme než je ve skutečnosti realizujeme. Zvláštní pozornost nutno přitom věnovat řešení problémů investiční výstavby, kde se inflační tlaky projevují zvlášť výrazně a kde je pro to zvlášť přísný režim v poskytování dotací ze státního rozpočtu zcela na místě. Na druhé straně je ovšem nutné ekonomicky zvýhodňovat podniky s vysokou technickou a ekonomickou úrovní výroby, které se svými výrobky úspěšně prosazují jak na vnitřním trhu, k jehož stabilizaci napomáhají, tak zejména v tvrdé konkurenci na zahraničních trzích. Přitom v nynější situaci musí mít zřejmě rozhodnou prioritu rychle návratné investice, z nichž se budou vložené zdroje rychle vracet a kde ani omyly v odhadech dalšího vývoje nemají dlouhodobé následky. Na prvním místě ovšem stojí nikoli rozšiřování, ale využívání existujících kapacit a tedy také zvyšování směnnosti. V těchto směrech leží možnosti stability ekonomických podmínek a pravidel, která je naopak mimořádně významnou podmínkou orientace hospodářského rozhodování a racionálního ekonomického chování podnikové sféry.

Poslanci jsou si ovšem vědomi toho, že vytvoření prostoru pro aktivní vliv státního rozpočtu na potřebné změny k vyšší efektivnosti naší ekonomiky je úkol nesmírně obtížný, neboť základní tendence byly založeny již v minulých plánech a stále se reprodukují. Všeobecné napětí mezi zdroji a potřebami velmi zvyšuje nepružnost a nepřizpůsobivost ekonomiky. V takové situaci vyžaduje vytváření podmínek, které by obnovily ekonomickou racionalitu, včetně koncepce a úlohy plánu, mimořádnou důslednost a pevnost, jak ji také postupuje realizační směrnice květnového pléna.

Požadavkem, aby byla České národní radě předložena do 30. října 1969 zpráva o plnění státního rozpočtu v roce 1969, sledují oba výbory, aby se poslanci České národní rady mohli v průběhu projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 1970 na základě analýzy příčin negativních, ale i pozitivních jevů v národním hospodářství správně orientovat při přijímání opatření na rok 1970. Pro toto projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 1970 a jeho jednotlivých kapitol předpokládáme, že budou k dispozici projekt státního rozpočtu ČSR na rok 1970, hospodářská směrnice vlády na rok 1970, návrhy rozpočtových kapitol předložené jednotlivými ministry a vedoucími ústředních úřadů, dále již zmíněná kontrolní zpráva o plnění státního rozpočtu v roce 1969 spolu s kontrolními poznatky Nejvyššího kontrolního úřadu ČSR a že bude rovněž k dispozici návrh konsolidačního programu a hlavních směrů rozvoje hospodářství do roku 1975. Máme za to, že spolu s poznatky, které výbory získávají při plnění své kontrolní funkce a poslanci při styku s občany ve svých obvodech bude České národní radě k dispozici dostatek podkladů a poznatků nejen pro odpovědné posouzení předložených návrhů, ale i pro plné uplatnění iniciativy České národní rady, jejích orgánů i jednotlivých poslanců.

Řadu problémů souvisejících s přípravou sestavení státního rozpočtu ČSR na rok 1970, zvláště pokud jde o vztahy mezi federálními a národními rozpočty, zásady dotační politiky, určení zdrojů rozpočtových příjmů federace apod. má vyřešit zákon o rozpočtových pravidlech a zásadách rozpočtového hospodaření.

Chtěl bych zdůraznit, že ČNR plně podporuje úlohu federálních orgánů při zajišťování vyššího ekonomického optima z hlediska federace a že považuje ekonomicky účelnou integraci v rámci celého státu za naprostou nezbytnost. Stejně tak považuje i vyrovnávání ekonomických podmínek v obou republikách za předpoklad urychlení rozvoje ČSSR a tudíž za svrchovaný zájem obou republik. Existuje ovšem řada variant, jak podporovat i proces integrace i proces tzv. ekonomického vyrovnávání.

Proto se v návrhu usnesení vláda žádá, aby usilovala o urychlené vypracování a předložení návrhu tohoto zákona. Zákon o rozpočtových pravidlech by měl řešit ještě další problém. Jde o zabezpečení většího vlivu zastupitelského orgánu - České národní rady a jejích orgánů - na kontrolu rozpočtového hospodaření, pokud jde o přesuny mezi jednotlivými rozpočtovými kapitolami, tvorbu a používání rozpočtových rezerv a hospodárnost a ekonomickou efektivnost vynakládání rozpočtových prostředků vůbec. Máme za to, že dosavadní způsob schvalování zákonem pouze globálních částek celkových příjmů a výdajů státního rozpočtu ve skutečnosti vyřazuje zastupitelské orgány z vlivu na jakékoliv změny státního rozpočtu v rámci těchto globálů a znemožňuje tak účinnější kontrolu rozpočtového hospodaření zastupitelskými orgány.

Z těchto důvodů se navrhuje požádat, aby v souvislosti s přípravou zákona o rozpočtových pravidlech byl řešen i tento problém. Nejde ovšem o jednoduchý problém. Rostoucí podíl účasti státu v ekonomice si ve všech zemích vyžaduje upravovat rozpočtová pravidla, neboť ekonomický vývoj není zdaleka tak stabilní jako byly tradiční správní a sociální funkce státu. Tím spíše u nás, kde je rozsah rozvoje odčerpávaných a rozdělovaných prostředků státního rozpočtu dosud stále mimořádně vysoký. Jde tu též o pojetí státního plánu a jeho vazby na rozpočet a hledání optimálních způsobů, jak reagovat při odchylkách od plánovaného a předpokládaného vývoje. Závaznost plánu a státního rozpočtu se dostává do jiné polohy. Nebylo by poctivé to zastírat. Ani při direktivním způsobu řízení, ani kdyby se plně realizovalo tak zvané cílové řešení ekonomické reformy, nelze počítat s tím, že během roku nedojde k výrazným změnám v očekávaném vývoji. Na všechny změny musí pružně reagovat státní administrativa i státní rozpočet. Jde však o to, najít míru závaznosti základních koncepcí vývoje, najít hranice, kdy už jde o takové změny a odchylky, které by měly být projednávány zastupitelským zákonodárným orgánem. Myslím, že vývoj letošního roku je toho dostatečným důkazem.

Základní význam z hlediska přípravy státního rozpočtu na rok 1969 má reforma podnikových daní a vypracování zákonů o měnovém bankovním systému, o organizaci peněžnictví a o devizovém hospodaření. Jde nyní zejména o co nejpřesnější vymezení vztahu státního rozpočtu k emisní bance, aby bylo zcela jednoznačně stanoveno, kdy a za jakých podmínek může státní rozpočet používat bankovních zdrojů. Neméně důležitá je samozřejmě reforma podnikových daní, které jsou jedním z hlavních zdrojů rozpočtových příjmů. Poněvadž změna daňového systému vyžaduje určitou nezbytnou přípravu především v podnikové sféře, což ovšem plně platí i o dalších v návrhu uvedených zákonech, doporučuje se vládě urychlit vypracování příslušných návrhů zákonů, aby se podle nich mohlo postupovat již při sestavování státního rozpočtu na rok 1970.

Posledním požadavkem obsaženým v návrhu usnesení je pak zajištění širší publicity státního rozpočtu, aby se veřejnost mohla seznámit nejen s úhrny státního rozpočtu, ale i s jeho dílčími položkami.

Chtěl bych závěrem vyslovit naději, že se stejným zápalem, trpělivostí a vzájemným pochopením všech zúčastněných, které charakterizovaly práci na rozdělení unitárního rozpočtu na rok 1969, se podaří včas vyřešit i ty zbývající problémy, které zatím zůstávají otevřeny, ať již jde o vztah národních rozpočtů k rozpočtu federace, dotační politiku federace, nebo některé dosud nerozdělené položky, resp. vypořádání pohledávek a závazků státu z minulých let, aby se do roku 1970 mohlo vstoupit s "čistým stolem". Myslím, že mohu vyjádřit plnou podporu ČNR tomuto úsilí.

Již při projednávání vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1969 uváděli poslanci, že rozšiřování rozpočtového zákona na oblast daňové legislativy narušuje žádoucí legislativní čistotu.

K této otázce sdělil předseda vlády dopisem ze 4. července 1969 předsedovi České národní rady, že se vláda dne 3. července 1969 usnesla pozměnit vládní návrh zákona o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1969 v tom smyslu, že z něho vypouští ustanovení o změně zákona č. 159/1968 Sb., o důchodové dani /§ 2/, ustanovení o odvodech z motorových vozidel u výrobních a spotřebních družstvech /§ 3/ a poslední větu § 5.

Změna důchodové daně a úprava odvodů z motorových vozidel bude řešena zákonným opatřením předsednictva České národní rady, jehož návrh projednají výbory pro plán a rozpočet a ústavně právní a které po vydání předsednictvem ČNR bude předloženo nejbližšímu plenárnímu zasedání České národní rady.

Navrhovanou změnu vládního návrhu zákona České národní rady o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1969 projednaly oba zmíněné výbory dnešního dne a přijaté závěry jsou obsaženy v tisku č. 32.

Na základě toho doporučuji České národní radě jménem výboru pro plán a rozpočet a ústavně právního výboru, aby schválila vládní návrh zákona ČNR o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1969 /tisk 26/ ve znění obsaženém ve společných zprávách obou výborů /tisky 26 a 32/. /Potlesk./

Místopředseda dr. Jičínský: Děkuji poslanci dr. Veltruskému. K projevu se přihlásil ministr financí ČSR ing. Lér. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr financí ČSR ing. Lér: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi stručně zdůvodnit předložený vládní návrh.

V souvislosti s realizací federativního uspořádání státu byl státní rozpočet ČSSR na rok 1969 schválen na plenárním zasedání Národního shromáždění dne 18. 12. 1968, rozdělen na rozpočet federální, rozpočet ČSR a rozpočet SSR.

Na rozpočet ČSR připadá z celkového objemu loni schváleného rozpočtu ČSSR 86,7 mld. korun, na rozpočet SSR 40,5 mld. korun a na rozpočet federální 40,8 mld. korun. Jednotlivé rozpočty jsou vyrovnány.

Objem státního rozpočtu ČSR vyplynul v podstatě z rozdílných zdrojů a potřeb podle místa jejich tvorby, vzniku i určení tak, jak byly zahrnuty v unitárním rozpočtu ČSSR schváleném v prosinci 1968. V důsledku toho i základní problematika českého rozpočtu je shodná s celostátní, jak byla obsažena v rozpočtovém expozé, předneseném ministrem Suchardou dne 18. 12. 1968 v Národním shromáždění.

K rozdělení rozpočtu přistupovala všechna tři ministerstva s vědomím velké odpovědnosti. Dělení rozpočtu úzce souviselo s praktickým uskutečňováním federativního uspořádání státu, přičemž za chodu bylo nutno vyřešit řadu složitých otázek. Dělení rozpočtu se tak stalo i významnou otázkou politickou.

Při dělení rozpočtu jsme vycházeli z toho, že obě republiky musí společně vytvářet silnou integrovanou ekonomiku, zajišťující neustálý vzestup životní úrovně všech občanů, přičemž musí být respektovány specifické potřeby jednotlivých národních republik. Správné sladění všech těchto hledisek při dělení letošního rozpočtu a sestavování příštího rozpočtu je nezbytným předpokladem úspěšného rozpočtového hospodaření. Při správném vyřešení otázek rozpočtového hospodaření se celá rozpočtová soustava může stát významným integrujícím činitelem celého hospodářství.

Letošní státní rozpočet ČSR má mimořádný charakter. Nevznikl normálním rozpočtovým procesem, nýbrž na základě rozdělení schváleného unitárního rozpočtu.

Některé položky, a to i řádové, se nepodařilo rozdělit a zůstaly ve federálním rozpočtu. Jsou to např. odvody peněžní soustavy ve výši 5,3 mld. korun, úroky z prostředků státu uložených v bance ve výši 2,8 mld. korun. Dořešení věcných problémů na těchto úsecích se projeví i ve finančních vztazích mezi rozpočtem federace a rozpočty obou republik.

Ve státním rozpočtu ČSR na rok 1969 rostou rozpočtové příjmy a výdaje rychleji než národní důchod. Hlavní příčinou toho je neodkladné řešení naléhavých sociálních problémů a disproporcí mezi rozvíjením výrobní a nevýrobní sféry. Značně se zvyšují zejména výdaje na sociální zabezpečení. Mimořádný růst výdajů státního rozpočtu je hrazen zejména novými odvody podniků podle zákona č. 131/1968 Sb. Přes toto zvýšení rozpočtových zdrojů se však napětí rozpočtu nesnížilo. Státní rozpočet nemá dostatek prostředků pro provádění aktivní finanční politiky, pro podporu potřebných strukturálních změn a nemá ani dostatečné rezervy na pokrytí nových naléhavých potřeb. Rozpočet na r. 1969 tedy nelze hodnotit jako významný protiinflační nástroj, neboť pomáhá přeměňovat zdroje, které by zčásti měly být použity na rozvoj - či uspořeny, v "horké" peníze, okamžitě se uplatňující na trhu. Stejně jako celý původní unitární rozpočet ČSSR má i rozpočet ČSR významné spotřební rysy.