Přece otázka u nás nemůže stát,
zda volné tržní hospodářství.
Je přece známo, že soudobý stupeň
vývoje řízení národních
ekonomik průmyslově vyspělých států
dosáhl úrovně, že i státy tam
vstupují jako podnikatelé, stát jako regulující
faktor rozvoje celého národního hospodářství.
Říká se tomu tam regulovaný tržní
mechanismus. To je v podstatě u nás vyjádřeno
symbiózou plánu a trhu. Ale plán musí
být. Národohospodářský plán
musí určit proporce mezi jednotlivými složkami
národohospodářského plánu.
Přece se nemůže socialistická společnost
vzdát možnosti bilancovat, vypracovávat a formulovat
určitou politiku na základě konkrétních
znalostí a proporcí. Jak chcete dostat do života
správné proporce např. mezi terciární
sférou a průmyslem, mezi průmyslem, zemědělstvím
a dopravou atd.
Všechny tyto otázky musí být předmětem
vážných studií a vážné
práce. V čem souhlasíme? Souhlasíme
v tom, že je potřeba, aby tento stát nepracoval
subjektivně, nýbrž aby při rozhodování
státu platila velmi přísná ekonomická
kritéria. V tom je to nové, co musíme direktivním
způsobem provést. Jeden ekonom - a promiňte
mi, že to tu uvedu - řekl, že musíme skoncovat
s tím, aby naše finanční a měnové
plány byly humoristickou přílohou k plánu.
Nuže, před tímto úkolem nyní
stojíme. Nejde o nějaké snížení
významu plánu, o jeho degradaci, jde o správné
povýšení finančních a jiných
plánů. Tak stojí otázka, před
kterou v současné době při řízení
naší ekonomiky stojíme. My se domníváme,
že musíme formulovat správně klima,
v němž se bude stát rozhodovat, v němž
budou podniky podnikat, protože podnikání toho
typu, které jsme zažili loni a letos, není
podnikání, to je dovádění republiky
do krachu.
Na druhé straně, soudružky a soudruzi, stojíme
před velmi složitým problémem věcných
otázek, které souvisejí s tím, aby
tady tvorba zdrojů byla. Nám se zdá, že
věcné řešení problémů
se v současné době u nás nesmírně
podceňuje. Kdybych měl být otevřený,
musel bych říci, že nemůžeme slíbit
žádné zázraky během krátké
doby.
Provádět racionalizační opatření
např. v průmyslu, to znamená dát do
pohybu obrovské množství intelektů,
velký intelektuální potenciál celého
našeho průmyslového štábu. To ovšem
znamená, že se to soudruzi musí naučit;
není pravda, že všechno umíme.
Ovšem racionalizace je vždycky spjata s velkou disciplínou
a kázní. Nepodceňujme tyto otázky.
Československo v loňském roce ztratilo od
konce světové války pracovní dobu.
Všichni slibovali, že nahradí zkrácenou
pracovní dobu vyššími výkony. Data
máte k dispozici. Dokonce v těch oborech, na nichž
nám nejvíce záleží, je výroba
pod 100 % roku 1968.
Víme, že např. jedním z cílů
racionalizace práce v průmyslu musí být
zastavení růstu zaměstnanosti, dokonce snížení
počtu zaměstnanců. A zatím je situace
taková, že na nás podniky požadují
horentní cifry pracovníků. - Čili
pod tímto zorným úhlem je třeba vidět
ekonomickou reformu.
Ať se na mne nezlobí soudruh Souček, ale v
tom je také to, že se bojíme říci,
že něco je v limitu. Ten limit pracovních sil,
o kterém jsem mluvil a který jsem uvedl na adresu
národních výborů, ten jsme si vůbec
nevymysleli, ani si ho nevymyslela česká vláda.
Jen pro ilustraci mohu říci, že k takovýmto
praktikám dochází dokonce i v zemích
volného tržního hospodářství,
jakou je např. Švýcarsko. Tam totiž kantonální
vlády určily podnikům příslušné
limity pracovních sil a řekly "můžete
dělat všechno, ale dostanete jen tolik a tolik lidí",
přičemž ještě určily čísla
ke snížení pracovníků.
Čili nikoliv všechno, co jako direktiva vypadá,
je stejně stupidní, jako byly direktivy dřívější.
Rozhodnutí musí být vždycky adekvátní
dané situaci. Jak chceme donutit podniky k racionalizaci
výroby? Samozřejmě tím, že budou
dopředu vědět, že např. v Ústí,
v Ostravě nebo v Brně nejsou a nebudou pracovní
síly a že chtějí-li rozvíjet
své průmyslové potenciály, musí
to dělat na základě techniky, že si
nemohou dovolit napsat na vrata ceduli, že v rámci
ekonomické reformy přijímají pracovní
síly, protože takovýchto cedulí je po
republice spousta, tolik, že to demoralizuje, že fluktuace
je větší než byla v direktivní
soustavě řízení, atd. A my přece
chceme ekonomickou reformu mít jako vyšší
stupeň řízení, ne? Nebo jako horší,
který by znamenal úplný rozpad nejen řídící
struktury, ale i rozpad na trhu práce?
Ekonomická pravidla bohužel ten problém nevyřešila,
jako nám nevyřešila tento problém situace,
kdy jsme dali do pohybu cenové otázky. Který
poctivý ekonom vám dnes neřekne, že
ceny, které jsme nastoupili, ten lavinovitý pohyb
cen, k ničemu nevedl? Kdybychom byli neudělali administrativní
opatření, že uděláme velkoobchodní
stop ceny, tak se v této republice nedopočítáme.
Protože najděte mi ředitele, který se
bude snažit vracet se ke kalkulaci, který se začne
zabývat organizací práce a začne hledat
rentabilitu tímto způsobem, když má
daleko jednodušší cestu vyřešit si
rentabilitu přes zvýšení cen, kde na
to doplatí nakonec ten finalista, který je nucen
dodržovat maloobchodní ceny. Dostali jsme se tady
do kolotoče, do pohybu, který by nebyl k zastavení,
kdybychom neudělali konec. A to si ještě představte,
kdybychom popřáli sluchu názoru, že
všechny okruhy cenové musí být propojeny;
jak by to vypadalo?
Čili tak vypadají některé naše
názory na tyto problémy a na to, jak dále
pokračovat.
My bychom zdaleka nechtěli jít - a nepůjdeme,
my to ani v současné době už nemůžeme
udělat - na naturální rozpisy plánu.
Ale tam, kde vidíme, že to je jediná cesta,
tam musíme direktivně rozhodnout.
Byla tady otázka, co budeme dělat s energetikou
v roce 1973. Přirozeně, že musíme velmi
direktivně začít řídit otázky
specifické spotřeby. Máme na to celou organizaci
- Státní energetickou inspekci, máme na to
inspektory všude na závodech, čili musíme
na to takto jít a musíme direktivně rozhodnout
o výstavbě některých elektráren,
jinak založíme takové disproporce, které
ti, kteří přijdou po nás, nebudou
s to řešit, budou nuceni říkat a hledat,
kdo to zavinil. A my bychom byli jistě neradi, kdybychom
zavinili to, co by po nás už nikdo neuměl vyřešit
a co by bylo třeba přijímat jako krizové
řešení.
Stejně tak je tomu s problémem v oblasti výstavby
bytů. Jestliže je rozestavěno v naší
republice 32 tisíc rodinných domků, jestliže
víme, že stavební materiál se stává
kapitálem, pak musíme udělat taková
opatření, která v materiálových
tocích způsobí, že stavební materiál
se dostane tomu, kdo chce stavět, a ne tomu, kdo si ho
chce zašmelit do stodoly a hodlá stavět případně
za několik let. Jestli to umí někdo jinak,
jsme ochotni s ním o uspořádání
a organizaci stavebnictví a o řešení
bytového problému diskutovat; dostáváme
spoustu dopisů.
Stejně tak soudruh Toman musí mít vytvořeny
podmínky pro to, aby mohl konečně vytáhnout
stavební podniky, které stavějí byty,
tím, že jim prioritně zabezpečí
materiál. Jinak totiž pracovní morálku
nevyřešíme, dokud lidé budou mít
výmluvu, že nemohou pořádně stavět,
protože jednou není cement, podruhé nejsou
cihly, potřetí není pletivo, pak zase není
heraklit atd. Takhle se nedá jít dopředu.
Proto tato opatření.
A současně ovšem je třeba řešit
otázku kapacit - v České republice musíme
vytvořit asi 9 paneláren, musíme ve spolupráci
s národními výbory a s některými
zemědělskými podniky řešit otázku
malých cihelen atd. A jakmile vytvoříme dostatečné
zázemí, pak můžeme pustit určité
tržní vztahy.
Soudruh Tůma zde vznesl ostrou kritiku na náš
materiál o zdanění přidružených
výrob. Prosil bych poslance ČNR, aby si vyhlášku
45 ministra Léra přečetli. Já se domnívám,
že to není chybná vyhláška. Ta
staví do rovnoprávného postavení přidruženou
zemědělskou výrobu, která neslouží
zemědělské výrobě přímo,
a při tom je tam dostatek vůle pro to, aby okresní
národní výbory mohly rozhodnout o nezbytně
nutných výjimkách. Vláda se přece
nemohla dívat na to, jak se u nás rozvíjí
přidružená stavební výroba, která
neslouží zemědělství, jak se
rozvíjí obchodování s pracovní
silou.
Námitka, zda jsme snesli důkazy. Možná,
že jsme měli do tohoto materiálu udělat
velký průzkum a snést všechny důkazy.
Ztráta času by však byla tak veliká,
že jsme se rozhodli to řešit přímo,
protože jsme měli dostatek konkrétních
znalostí o tom, že se v českých zemích
začíná rozvíjet obchodování
s "bílým masem". Každý ví,
že v ČKD se najímaly pracovní síly
do družstva a zpětně se do ČKD pronajímaly
za 40 - 50 Kčs za hodinu. Byl jsem v Brně, kde všechny
3 závody měly takové případy.
Na co jsme měli ještě čekat, provádět
průzkum a odsouhlasovat návrh takového opatření?
Stejně tak prokurátor. My jsme ho vyzvali proto,
aby se těmito otázkami zabýval, protože
se rozmohl přímo nemrav útěku ze zaměstnání
bez rozvázání pracovního poměru.
Proto jsme na to upozornili prokurátora, aby se otázkami
dodržování práva v oblasti pracovního
práva zabýval.
Připomínka soudruha poslance Ruska k 10 %. Vláda
dostane od ministra financí návrh na podrobnou specifikaci,
jak těchto 10 % úspor ve státní správě
dosáhnout. Je tam i položka, která se týká
ministerstva školství. Z těchto úspor
jsou vyjmuty částky více než 3/4 mld.,
které se dávají na mzdy a platy učitelů
a zbytek je potom podroben povinnosti úspor. My se domníváme,
že postupujeme při provádění
10% úspor ve státní správě,
zejména terciární sféře, diferencovaně
a nechceme vnést do toho některé momenty,
které by zbytečně zvýšily tvrdost
těch opatření, která v současné
době musíme provádět.
K národním výborům. Vláda dokončila
a ve své středeční schůzi projedná
návrh vládní komise o územní
organizaci a pojetí práce národních
výborů. Nedomníváme se, že je
to práce, jejíž výsledek budeme realizovat
autoritativním rozhodnutím vlády. Jak jsme
již slíbili, předložíme tento výsledek
naší práce politickým orgánům,
předložíme jej i příslušným
výborům ČNR a předpokládáme,
že by na podzim, to znamená počátkem
září, mohla k tomu být provedena rozprava
na národních výborech nebo v širším
měřítku.
Několik poznámek k naší politice vůči
zaostalým podnikům. Kdybychom uměli ten problém
jednoduše vyřešit, kdybychom si nebyli vědomi
toho, že formulovat zaostalý podnik, tedy přesně
definovat zaostalý podnik, je velmi složité,
protože my známe přibližně extrémně
dobré a extrémně špatné podniky.
Musíme si také uvědomit, že každé
takové rozhodnutí je spojeno s velikými sociálními
problémy. Proto naším cílem není
provádět krach jednotlivých podniků,
nýbrž je určitou politikou vlády nebo
jednotlivých ministerstev převést z podniků
špatně pracujících na podniky pracující
s větším efektem, V té souvislosti bych
chtěl odpovědět na otázku soudruha
Součka. Názor na rozvoj chemie. My jsme pro to,
rozvíjet chemický průmyslu potud, pokud je
schopen dát nám efektivní výrobky,
to znamená výrobky, které snesou konkurenceschopnost
měření v ceně i kvalitě. Nemůžeme
si dovolit, abychom se při budování chemického
průmyslu dopustili stejné chyby jako při
budování železné varianty. Ne železnou
variantu za každou cenu a ani ne chemický průmyslu
za každou cenu. Jestliže se zde uváděly
některé příklady o tom, že některé
podniky nebudou mít peníze, ministr financí
má podklady a je třeba otevřeně říci,
že Spolana nemá prostředky proto, že špatně
pracuje a totéž Silon. To není chyba nikoho
jiného než těch, kteří podniky
řídí a kteří v nich fungují.
My nemáme představu, že můžeme
takový závod jako Spolana nebo Silon zavřít.
Musíme však požadovat od těchto podniků,
aby předložily jasnou koncepci, kdy se chtějí
z této situace dostat a jakými opatřeními.
V případě, že Spolana bude mít
takové koncepce, že bude vyrábět kaprolaktan
za 18,19 nebo dokonce 23,- Kčs a my budeme mít šanci
koupit ho ze SSSR franco československá hranice
za 9 nebo 10,- Kčs, pak Spolaně za takovou efektivnost
děkujeme.
Takto se díváme na vztah k zaostalým podnikům,
takovou přísnou politiku musíme dělat.
Jednou s velmi ráznými opatřeními
vůči průmyslové výrobě
musíme začít.
Byl zde námět kolem severních Čech.
Já jen uvedu jednu cifru. Aby se mohl splnit program, který
projednávala vláda v oblasti zlepšení
situace v severních Čechách, zejména
v mostecké pánvi, znamenalo by to přesunout
na bytovou a jinou výstavbu do severních Čech
15 tisíc lidí. Představte si, jaký
obrovský úkol to v současné době
je, kdy nikdo nechce říci, že by mohl ze svého
kraje přesunout kapacity do Prahy nebo do severních
Čech. Jestliže tento problém nebudeme řešit
ekonomickými i mimoekonomickými opatřeními,
pak se připravme, jak já říkám,
že v Brně, na Moravě nebo ve východních
Čechách budeme místo uhlím topit chrastím.
Jinak totiž ze severních Čech toto uhlí
nedostaneme. Není to žádná procházka
vyřešit takový problém, jako je přesun
takových velikých kapacit.
Stejně tak otázka zdravotnictví. Dostali
jsme zprávu ministra zdravotnictví, která
je samozřejmě více než zdrcující.
Jak z toho? Dnes nejsme schopni odpovědět na všechny
požadavky, které ve zdravotnictví jsou.
Soudruzi předložili jenom jednu cifru - na řešení
platových podmínek potřebují 1 mld.
korun. Kde ji teď máme vzít? Z čeho?
Soudruh Lér se nemůže dopočítat,
aby vyšel s návrhem finančního plánu,
který vám v současné době předkládá,
dokonce nezvýší-li se zdrojové stránky
přes podnikatelskou sféru, ohlašuje schodky.
Proto neumíme ani v této oblasti dělat zázraky.
Domníváme se, že jediná možná
cesta, jak se dostat z dnešní situace v oblasti národního
hospodářství, je přísná
orientace na zvýšení úrovně řízení,
na tvrdý tlak, který by nutil naši podnikatelskou
sféru zabývat se technickým řešením,
otázkami racionalizace práce a výroby, které
by opět podniky přivedly k tomu, že by kalkulace
a technické parametry něco znamenaly. -Nevidíme
jinou cestu. Přes to vytvářet podmínky
pro řešení oblasti terciární
sféry, zvýšení výkonnosti intenzívními
i extenzívními faktory našeho stavebnictví,
zavést přísnou regulaci vztahů mezi
růstem mezd a realizovanou produkcí a zavést
přísná kritéria z hlediska rozhodování
podniků o investiční výstavbě.
Musíme tedy hledat cesty, které by byly dokonalejší,
než je administrativně direktivní způsob
výroby. Musíme jít cestou zdokonalování
zásad o ekonomické reformě a musíme
všechna naše rozhodování dát přísně
pod zorný úhel účinnosti v dané
etapě. Nemůžeme si dovolit žádný
romantismus, ani tehdy, když mluvíme pod vlajícími
prapory o nutnosti ekonomické reformy za každou cenu.
V tomto směru vás prosím, abyste věřili,
že nikdo z nás nemá zájem na tom, vracet
se k tomu, co jsme již zažili a co jsme viděli,
že není schopno udělat krok kupředu.
Jsme již natolik staří, abychom viděli,
že se musíme zbavit určitých romantických
představ o tom, co jsou ekonomické formy řízení.
Prosím vás, poslance ČNR, o důvěru
a podporu v tomto směru.
Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./
Místopředseda ČNR dr. Jičínský:
Přicházíme k závěru prvního
bodu jednání dnešní schůze České
národní rady.
Podle pravidel jednání parlamentních orgánů
je třeba, abychom se vyslovili hlasováním
ke zprávě předsedy vlády ČSR.
Kdo souhlasí s tím, aby ČNR vzala se souhlasem
na vědomí výklad předsedy vlády
ČSR ing. Stanislava Rázla o dosavadní práci
české vlády na ekonomickém úseku
a o jejím pracovním programu do konce roku 1969,
nechť zvedne ruku. /Děje se./
Je někdo proti? /Nikdo./
Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./
Děkuji.
ČNR vzala tedy se souhlasem na vědomí výklad
předsedy vlády ČSR. Tím byl projednán
první bod.
Nyní doporučuji udělat na 20 minut přestávku.
Po přestávce přistoupíme k jednání
o státním rozpočtu. Prosím poslance,
aby vzali na vědomí, že tento bod musíme
projednat dnes, protože pro zítřejší
jednání nám zbudou další tři
body.