Česká národní rada 1969 – 1971

Ministr vnitra ČSR Josef Grösser: Vážená Česká národní rado, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, byly mi doručeny interpelace několika členů tohoto zákonodárného sboru, poslanců akademika Otto Wichterleho, Františka Gebauera a Petra Rybáře, ing. Aloise Buchty a dr. Zbyňka Vokrouhlického. Jsem připraven podle § 38 odst. 2 zákona o jednacím řádu ČNR na ně odpovědět.

Prvé dvě interpelace, a to posl. akad. O. Wichterleho a posl. F. Gebauera a P. Rybáře, nedotýkají se bezprostředně mé činnosti z titulu člena vlády ČSR pověřeného řízením min. vnitra. Směřují k některým pasážím mého stranického vystoupení na aktivu komunistů zemědělských pracovníků v Trutnově dne 11. ledna 1969 ve znění reprodukovaném v týdeníku Svět práce ze dne 12. března 1969.

Toto moje vystoupení - pojaté v celku bez vytrhávání jednotlivých úryvků z celkového kontextu - mělo jediný smysl: přispět k sjednocení názorů komunistů na bázi rezoluce listopadového zasedání ÚV strany, jejímž členem mám čest být. Tak to bylo také na příslušných místech zhodnoceno a v místě jeho konání mělo až na zcela ojedinělé výjimky - kladný ohlas. Správnost zásadních politických stanovisek zaujatých v mém vystoupení potvrdil i průběh i materiály posledního dubnového zasedání ÚV KSČ.

Před zaujetím stanoviska k otázkám položeným v interpelacích pokládám za nutné předeslat několik obecných poznámek. Ze záležitosti vnitrostranické se stala věc, která na několik dní vzbudila zájem části veřejnosti, nikoliv mou zásluhou, nýbrž bez mého vědomí a vůle. Záznam ze svého improvizovaného vystoupení jsem neautorizoval, a proto nepochybně může obsahovat i dílčí nepřesnosti a zkreslené formulace. Takovéhoto materiálu použila část tisku ke kampani nejen proti mé osobě, ale i proti celému českému ministerstvu vnitra. To jistě nelze označit za seriózní.

Nyní ke konkrétním otázkám obsaženým v interpelacích.

Ve svém vystoupení v Trutnově jsem reagoval na dohady o činnosti bývalého ministra zahraničních věcí prof. Hájka v zahraničí v srpnových dnech. V této souvislosti jsem se zmínil o některých nejasnostech v jeho počínání. Podtrhuji slovo nejasností, neboť nešlo o nic více ani o nic méně. Nijak blíže jsem je nespecifikoval a nepokládám za možné to učinit ani v této době. Nejasnosti je třeba objektivním zjištěním příslušných míst odstranit a pak zaujmout stanovisko.

Ujišťuji váženou Českou národní radu, že jsem naprosto neměl v úmyslu dotknout se cti prof. Hájka, zejména v souvislosti s peněžní částkou, kterou si vyžádal před svou cestou do New Yorku. Právě tak jako v dalších případech jsem i zde pokládal za nutné, alespoň v obecné poloze reagovat na některé živé otázky, k nimž se soustřeďoval zájem účastníků trutnovského aktivu.

Ve vztahu k bývalému místopředsedovi vlády prof. Otu Šikovi jsem měl na mysli vedle jeho negace ekonomického vývoje 20 minulých let zejména jeho výroky, jichž použil na tiskové konferenci dne 12. 12. 1968 v Basileji. Tyto výroky zcela nepochybně líčily situaci v ČSSR v příkrém rozporu se skutečností, byly objektivně škodlivé a západní propaganda jich ve značném rozsahu zneužila. Výroky prof. Šika jsou obsaženy mimo jiné ve Zprávách ČTK "O Československu a socialistických zemích" ze dne 12. prosince 1968 ve formě citací některých západních agentur a v původních zahraničních pramenech. Zdá se, že o autentičnosti těchto výroků není pochyb, neboť jsou svým zněním nebo alespoň smyslem shodné v řadě různých, na sobě nezávislých zahraničních pramenů. Okolnost, že manželka prof. Šika byla v ČSSR v souvislosti s obstaráním materiálního zabezpečení pobytu rodiny v zahraničí, odpovídá skutečnosti.

Pokud se týče interpelované pasáže mého vystoupení, týkající se prof. V. Černého, jde o nepřesnou interpretaci o určitý posun smyslu této části mého vystoupení. Jeho smysl byl a měl být, obšírněji řečeno takový, že zde působily určité síly, jejichž počínání objektivně směřovalo k eliminaci vedoucí úlohy KSČ a k pravicovému zvratu. Nešlo o pravicovou vládu v konkrétním institucionálním slova smyslu. V této souvislosti jsem zcela důvodně uvedl jméno prof. Černého. Existují poznatky, které mě k tomu opravňovaly, které však nelze v zájmu dalšího objektivního objasňování všech souvislostí v přítomné době uvádět, a to ani v neveřejném zasedání.

K obdobné nepřesnosti, ba zkreslení, došlo v otázce, která se týká interpelace poslanců F. Gebauera a P. Rybáře. Neměl jsem na mysli prozatímní vládu jako instituci odlišnou od vlády existující. Podle informace, které se mi dostalo, šlo o to, že v nepřítomnosti předsedy vlády s. Černíka a v souvislosti s tehdejší mimořádnou situací uvažovali někteří funkcionáři o vhodném sepětí funkce presidenta republiky s funkcí vládní ve smyslu čl. 62 odst. 1 bod 7 Ústavy ČSSR ze dne 11. července 1960. Soudruzi poslanci, prosím, abyste měli na zřeteli, že šlo o projev improvizovaný, kde jsem se zcela letmo dotýkal některých otázek, což mohlo - zejména v souvislosti se způsobem dalšího šíření obsahu mého vystoupení vést k některým nedorozuměním.

Poslední otázkou navazující na mé vystoupení v Trutnově je otázka mého postoje k federalizaci. V předložené interpelaci je uveden citát převzatý z tisku, který závěrečná otázka v podstatě formuluje jako vážnou výtku. Vážená Česká národní rado, chtěl bych zdůraznit a ujistit vás, že s ústavním zákonem o čs. federaci plně souhlasím. Věřím, že tato výtka mi byla adresována jen proto, že v tisku došlo k vytržení citované pasáže z celkového kontextu a smyslu mého vystoupení. Na jiném místě svého projevu jsem se k federativnímu uspořádání státu zcela jednoznačně a bezvýhradně přihlásil. Tuto pasáž však již "Svět práce" neotiskl. Citovaný úryvek se týkal mého osobního názoru, v němž rozhodně nemá místo upírání práva bratrského slovenského národa na svébytnost; zazněla z něho především obava, aby nové státoprávní uspořádání v našem státě dbalo také ekonomických hledisek a zásad hospodárnosti. Bohužel právě tam, kde jsem přešel k jádru své myšlenky, citát týdeníku "Svět práce" končí.

Jsem ministrem české národní vlády a plně stojím na ústavních základech. Podporuji a souhlasím se zásadami národního uspořádání státního zřízení, o čemž svědčí celá moje veřejná i stranická činnost.

Tolik k otázkám souvisícím s mým veřejným vystoupením na stranickém aktivu v Trutnově. Další interpelované otázky se dotýkají působnosti resortu, jehož řízením jsem pověřen.

Nejprve k poslední otázce, obsažené v interpelaci poslanců Gebauera a Rybáře. Týká se opatření, která měla v listopadu 1968 směřovat k omezení vstupu zahraničních studentů do ČSSR. Musím upozornit vážené soudruhy poslance, že v této době jsem ještě ve funkci ministra vnitra nebyl. Podle informací získaných z bývalého ministerstva vnitra byl v listopadu 1968, přibližně v době plenárního zasedání ÚV KSČ, vydán pokyn k omezení vstupu zahraničních studentů na území ČSSR, neboť byly získány věrohodné poznatky, že za pomoci některých extremistických živlů z řad zahraničních studentů měly být u nás organizovány veřejné nátlakové akce. Kromě toho byly zjištěny konkrétní případy, že pod rouškou studentských představitelů k nám jezdili a vyvíjeli činnost zahraniční novináři, kterým zpravodajská činnost na našem území povolena nebyla. Toto opatření bylo podle získané informace během krátké doby zrušeno, takže se nadále neaplikuje.

Interpelace posl. ing. Aloise Buchty požaduje vysvětlení rozporu mezi mým prohlášením na poradě předsedů KNV a ONV dne 6. února t. r. a zprávou v brněnské "Rovnosti" ze dne 15. 2. t. r., obsahující sdělení krajské prokuratury v Brně. Podstatou dotazu je vysvětlení existence či neexistence ozbrojených skupin, zejména v Jihomoravském kraji.

Případy nedovoleného ozbrojování byly součástí agendy orgánů bezpečnosti v každé době. Zejména mladí lidé vždy projevovali zálibu ve střelných zbraních. V poslední době však počet těchto případů zaznamenaných na území České socialistické republiky značně vzrostl a zjištěné poznatky naznačují, že ne v ojedinělých případech uvažovali držitelé nelegálně získaných zbraní o jejich použití proti příslušníkům sovětských vojsk nebo k jiným teroristickým činům. To by ovšem mohlo mít tragické následky. Některé získané poznatky skutečně nasvědčují existenci organizovaných skupin, které mají k dispozici zbraně a uvažují o jejich použití.

Je tomu tak i v Jihomoravském kraji. Podle dosavadního zjištění je v jednom konkrétním případě zdrojem zbraní jedna ze zbrojovek na území kraje. Inventurou v tomto závodě byla zjištěna ztráta 175 ručních zbraní. Získané poznatky vyžadují důsledné prověření. Ne každý případ je ihned zralý pro zahájení trestního stíhání. Tím se vysvětluje, že krajská prokuratura v Brně nebyla o zjištěných poznatcích informována. Před zahájením trestního stíhání bývá třeba vyjasnit mnoho otázek, zejména prověřit prvotní poznatky, zjistit rozsah skupiny, její spojení, záměry, popř. místo uložení zbraní a řadu dalších věcí. Od zjištění poznatku k plné dokumentaci trestné činnosti je cesta složitá a mnohdy zdlouhavá. Než v podobných případech dospěje situace tak daleko, že lze zaručit při oficiálním zahájení trestního stíhání okamžité zajištění všech důkazů potřebných pro trestní řízení, obyčejně to nějaký čas potrvá. Podmínkou úspěšných bezpečnostních opatření je především utajení. Je tedy pochopitelné, že o zjištěných poznatcích není možno hovořit konkrétněji. Tolik je však možno říci, že např. konkrétně na území Jihomoravského kraje je zjištěna existence nelegální, konspirativně řízené organizace, která má vypracován politický programový dokument a nepostrádá návaznosti na vojenské prostředí. Dokumentace tohoto případu je v závěrečné fázi a v brzké době bude možno přikročit k zahájení trestního stíhání podle trestního řádu.

Rozhodně nelze podezírat pracovníky bezpečnosti, že "slyší trávu růst". Otázka nelegálního opatřování a soustřeďování zbraní je skutečně vážná. Množí se krádeže i loupeže střelných zbraní a střeliva. Různí pachatelé vyloupili nebo se pokusili vyloupit několik skladů Lidových milic, 10 skladů zbraní Svazarmu, 8 továrních skladů, dále prodejny a opravny zbraní apod.

Za posledních 4 - 5 měsíců bylo odcizeno na území ČSR - kromě vojenských útvarů - 4 kulomety, 14 samopalů, 43 pistolí, 72 různých pušek, velké množství střeliva a trhavin. V tom není započítáno množství zbraní postrádaných ve zmíněné jihomoravské zbrojovce. Ke ztrátám zbraní a munice dochází i v útvarech ČSLA. Jen za dva měsíce tohoto roku, během ledna a února, byly u vojenských útvarů zcizeny dva kulomety, 76 samopalů, 75 pistolí, 1 puška, 372 ručních granátů, několik desítek tisíc nábojů, 26 min a 761 kg trhavin. Zdaleka ne všichni pachatelé těchto krádeží byli dosud odhaleni. Ujišťuji váženou Českou národní radu, že ministerstvo vnitra věnuje těmto vážným otázkám plnou pozornost v zájmu klidu a bezpečnosti všech občanů.

Konečně mi dovolte podat odpověď na poslední interpelaci podanou poslancem dr. Zbyňkem Vokrouhlickým, která se týká opatření učiněných ministerstvem vnitra k zabránění tragické smrti studenta Jana Zajíce.

Telefonické oznámení o chystané sebevraždě obdrželo obvodní odd. VB v Šumperku od ředitele tamní průmyslové školy železniční v 9.15 hod. Neprodleně byl informován náčelník okresního odd. VB v Šumperku, který vzhledem ke kusé informaci ze školy a v souladu se svými povinnostmi nařídil prověření telefonického oznámení a zjištění podrobností. Šetřením v průmyslové škole železniční bylo od učitelů a žáků zjištěno, že téhož dne, tj. 25. února 1969 v 6.30 hod. měl odcestovat Jan Zajíc ve společnosti dalšího studenta Nykla do Prahy, kde Zajíc hodlá na Václ. náměstí před Národním museem spáchat sebevraždu upálením. Potřebné skutečnosti byly zjištěny asi v 11.30 hod. a poté byla odeslána zpráva dozorčímu útvaru správy VB v Ostravě. Dozorčí hlavního velitelství VB obdržel hlášení z Ostravy ve 12.35 hod. Ihned vyrozuměl Městskou správu VB v Praze a příslušnou součást hlavního velitelství VB. Do horní části Václavského náměstí byli neprodleně vyslání dosažitelní pracovníci kriminální služby, soustředěny pořádkové hlídky z celého prostoru Václavského náměstí a vyrozuměny všechny radiovozy na území města. Podle zaslaných popisů byla prováděna potřebná opatření i na hl. nádraží. Nebyla však úspěšná, neboť Jan Zajíc přijel do Prahy již v 11.00 hod. Sebevraždu upálením spáchal ve 13.50 hod. v průjezdu domu čp. 39 na Václavském náměstí. Tento průjezd není frekventovaný, neboť není užíván veřejností. Vzhledem k informacím ze Šumperka, nebylo možno provedení sebevraždy na tomto odlehlém místě reálně očekávat a přes všechna provedená opatření jí nebylo možno zabránit.

Dodatečným šetřením bylo zjištěno, že někteří studenti průmyslové školy železniční v Šumperku věděli o sebevražedném úmyslu Jana Zajíce již 17. února 1969, tj. 8 dní před tragédií. Věděla o tom i jeho snoubenka a později i někteří profesoři školy a vychovatelé z internátu. Když Jan Zajíc stanovil termín sebevraždy, jeden z profesorů a jeden ze spolužáků mu ještě večer před kritickým dnem jeho úmysl rozmlouvali. Jan Zajíc údajně přislíbil, že od svého záměru upustí. Přesto však k tragickému činu došlo. Je třeba říci, že větší možnost zabránit ztrátě mladého života by byla bývala tehdy, kdyby spolužáci nebo učitelé Jana Zajíce našli cestu a potřebnou důvěru k orgánům bezpečnosti přece jenom o něco dříve.

Vážená Česká národní rado, soudruzi poslanci, chci vás závěrem ujistit, že jako ministr vnitra učiním ve svěřeném resortu vše pro to, aby si orgány bezpečnosti službou lidu této země vydobyly jeho důvěru a získaly podporu občanů v jejich obtížné práci. Věřím, že k dosažení tohoto cíle a ke splnění rozsáhlých úkolů mého resortu mohu očekávat i plnou podporu tohoto zákonodárného sboru.

Předseda dr. Císař: Děkuji ministru s. Grösserovi. Hlásí se někdo do rozpravy? Posl. Wichterle. Dávám mu slovo.

Posl. akademik Wichterle: Vážení poslanci, jak jste si všimli v interpelaci, kterou jsem sám podal, a jen k tomu zatím hodlám hovořit, nešlo vůbec o politické názory, které byly uváděny z řeči s. ministra v Trutnově. Šlo o obvinění z nečestných nebo trestných činů tří pracovníků Akademie, na které jsem byl upozorněn jinými pracovníky naší Akademie a jako poslanec, který do jisté míry zastupuje také zájem těchto pracovníků, jsem pokládal za svou povinnost tuto interpelaci vznést.

Nepokládám odpověď s. ministra za zcela uspokojivou, pokud by nedošlo k výslovnému odvolání těchto obvinění z trestných činů nebo nečestnosti. Mám dojem, že jestliže se o někom říká, že lže, a aby to dostalo ještě časový důraz řekne se, že šíří antisocialistické a antisovětské lži, že to není způsob obvyklý mezi slušnými lidmi, nebo alespoň ne tehdy, když by tato lež nebyla prokázána. Vůbec bych obecně všem doporučoval, aby než vysloví obvinění někoho ze lži, aby měl toto obvinění velmi pádně podloženo, poněvadž lež není jen nepravda, tj. vědomě a záměrně vyslovená nepravda. Tak to je v normě českého jazyka. Mluvím tady zejména o prof. Šikovi, poněvadž je také poslancem této rady. Kdyby s. ministr trval na tom, že prof. Šik lživě šířil určité své názory, pak bych myslel, že by nebylo možné jeho odpověď pokládat za zodpovězenou do té doby, pokud by toto své tvrzení skutečně neprokázal.

Pokud jde o obvinění, která se vztahují k osobě prof. Hájka, tam sice není použito tak silných slov, ale kdybych měl dělat dr. Hájkovi obhájce, jako že ho vlastně dělám, pak bych musel exponovat tvrzením, které o něm bylo prosloveno s. ministrem tak, že to je taková snůška drobných nepravd, které vytvářejí určitou nepříznivou atmosféru. To je také jedna z metod, které bychom měli vyloučit ze svého vzájemného styku. Nejde tady o každou drobnost, která tam byla řešena jednotlivě, ale o celý soubor, že se naznačuje, že šlo o nečistou transakci devizovou, že šlo o nesouhlas centrálních orgánů. Já jsem o této věci mluvil s prof. Hájkem a on mne ubezpečil, že v žádném případě nešlo o nutnost souhlasu nějakého vyššího orgánu k akcím, které on prováděl, on sám byl představitelem ústředního orgánu, a já sám soudím, pokud znám všechny dokumenty a mám dojem, že je znám dosti dobře, že si počínal jen tak, jak mu jeho orgán ukládal.

Řekne-li se dále, že letěl přes Frankfurt, kde na něho čekalo zvláštní letadlo, protože to se obyčejně neříká, když někdo chce použít normální linky, že se řekne, že tam měl připraveno letadlo na zasedání OSN, je to taková drobná nepřesnost, která zase přispívá k vytvoření té nepříznivé a vůbec nepřátelské atmosféry vůči této osobě a ještě se to přibarví tím, že to byl Frankfurt, poněvadž víme, v jaké souvislosti se NSR v těchto úvahách uvádí. Řekl bych, že to je evidentní drobná nepravda. Nepravd je ale již několik nakupeno na sebe. Jak víme, prof. Hájek nejel přes Frankfurt záměrně, protože on jako zkušený ministr zahraničních věcí dobře věděl, aspoň tak mi sám věc interpretoval, jak citlivě by působilo, kdyby letěl přes Frankfurt, kde by, jak ani nebylo možné byl vystaven palbě televizních reportérů. Jel tedy přes Brusel a Vídeň.

Konečně třetí osoba, která byla napadena, je prof. Václav Černý, kterého znám jako člověka, který je především zanícen pro svou romanistiku a který pokud dělal politiku, dělal ji v takovém uzoučkém okruhu v Akademii, že neměl ani trochu ambice ji dělat přes tuto hranici. Ubezpečil mě, že nejen sám na nic podobného ani nepomyslel, ale že ani nikdo za ním s ničím podobným nepřišel a že do této chvíle ho ani nikdo z podobného podezření nevyslýchal, nevyptával se ho, což se mi jeví zase v rozporu s tím, co uváděl s. ministr, že tady jde o jakousi akci, která se už devět měsíců, či jak dlouho vyšetřuje a které se nemůže přijít na kloub, že tady byla příprava nějaké opoziční vlády v srpnu, něco, co se mi zdá tak fantasticky nepravděpodobné, když si vyvolám atmosféru právě onoho srpna nebo předcházejících měsíců, kdy v tomto národě bylo snad možné očekávat všechno, jen ne vytváření opoziční vlády. To jsem chtěl pouze říci a budu jen šťasten, když s. ministr tyto věci tak, jak odpovídají pravdě a v rozsahu, jak je to třeba, bude publikovat. Pokud jde o jeho výroky a jejich interpretaci, jde o dvě věci. Je to především nepřesná interpretace. Věřím, že by k ní mohlo dojít, proč ne? Pokud ale šlo o interpretaci přesnou, potom jestli s. ministr věc odvolá a omluví se těm, kteří byli napadeni myslím, že by jeho autorita jako ministra vnitra neobyčejně vzrostla. Myslím, že dokonce bychom si měli všichni přát, aby ministr vnitra nebudil kolem sebe dojem, že tím, že je ministrem vnitra, si může dovolit věci jiné, než si mohou dovolit normální občané, že ministr vnitra by neměl kolem sebe vytvářet atmosféru člověka, kterého se mají lidé bát. Postavení ministra vnitra v socialistické společnosti by mělo skutečně být postavením důvěry a rozhodně takové výroky, které buď pronesl nebo se mu vkládají do úst, by této důvěře nepřispěly a bylo by to k velké škodě naší společnosti.