Česká národní rada 1969 – 1971

Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji soudruhu předsedovi vlády za jeho závěrečný projev.

Rozprava k druhému bodu našeho pořadu je tím skončena. Zjišťuji, že je přítomno 162 poslanců, že tedy Česká národní rada je schopna se usnášet. Můžeme přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s tím, aby Česká národní rada schválila program vlády České socialistické republiky a projevila tak podle článku 110 ústavního zákona o československé federaci důvěru vládě České socialistické republiky, nechť zvedne ruku! /Děje se./

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./ Konstatuji, že program vlády jsme schválili jednomyslně. /Potlesk./

Vláda České socialistické republiky dostala naši plnou a jednomyslnou důvěru a dovolte, abych jí a jejímu předsedovi k tomu srdečně blahopřál. /Potlesk./

Přistoupíme nyní k projednávání třetího bodu schváleného pořadu, kterým je

Zpravodajem je poslanec dr. Grospič. Prosím ho, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. dr. Grospič: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi, ústavně právní výbor společně s výborem pro plán a rozpočet projednaly na své schůzi dne 16. ledna návrh zákona ČNR o Nejvyšším kontrolním úřadě České socialistické republiky, a předkládají jej jako svůj společný iniciativní návrh.

Kontrola nad uskutečňováním státní moci je nezbytným rysem demokratického politického systému, což má zvláštní význam v socialistickém státě, v němž usilujeme o to, aby vliv lidu na realizaci státní moci byl co nejméně zprostředkovaným a aby lidu přímo odpovědné zastupitelské úřady nebyly jen formálními, nominálními, ale opravdu reálnými nositeli mocenských oprávnění.

Je myslím dobrým vstupním krokem do federace, že tato jedna ze stěžejních zásad polednové politiky je zakotvena v programovém prohlášení vlády republiky, které právě bylo schváleno.

Vrcholným nositelem státně politických kontrolních funkcí je parlament a jeho vlastní orgány. Reálné uplatňování výkonu kontrolních funkcí parlamentu vůči vládním a výkonným orgánům je ovšem ve složitých vazbách a vztazích moderní centrální zprávy v průmyslově sociálně i kulturně rozvinuté zemi prakticky nemožné jen silami a možnostmi poslanců a jejich volebních orgánů. K tomu je nutné, aby si parlament vytvořil systém spolehlivých kontrolních informací. Značný význam mají tu zprávy vlády, jejích členů a orgánů, i využívání expertíz. Dlouhodobá praxe však ukazuje, že toto samo o sobě nestačí, že k reálnému uplatňování svých ústavních kontrolních funkcí parlament nezbytně potřebuje kvalifikovaný odborný aparát, který mu je podřízen a který je ve své činnosti nezávislý na tom, koho má kontrolovat - na státní správě. To opět tím více platí pro soustavu socialistického státu, jehož funkce jsou v politickém i ekonomickém směru společensky důraznější i kvantitativně rozsáhlejší.

Jestliže dnes přistupujeme k projednání zákona o kontrolním orgánu České národní rady, pak tím:

1. uskutečňujeme směrnici Akčního programu KSČ, směrnici polednové politiky, sledující posílení kontrolní funkce parlamentu jak v celém veřejném životě, tak zejména ve vztahu k vládě a celé exekutivě;

2. realizujeme tím ústavní zákon o československé federaci, který předpokládá jak ve federaci, tak v republikách - v souladu se skutečnými potřebami - zřízení jejich kontrolních orgánů;

3. vytváříme si tak předpoklady pro praktické, efektivní fungování České národní rady a jejích bezprostředních volených orgánů v důležité sféře jejích ústavních funkcí a kompetencí. Aniž bych chtěl podceňovat význam zákonodárné činnosti České národní rady, je přece jen zřejmé, že oproti Federálnímu shromáždění, vybavenému širšími zákonodárnými kompetencemi, je specifická váha kontrolních funkcí České národní rady větší, protože těžiště praktického výkonu i federálního zákonodárství bude v republikách a národní rada tu nese před občany, před veřejností politickou odpovědnost za to, jakým způsobem jsou plněny a používány.

Jaké jsou hlavní zásady navrhované zákonné osnovy?

Především Nejvyšší kontrolní úřad není nositelem a vykonavatelem ústavně politických kontrolních funkcí vůči vládě a výkonnýma správním orgánům v ČSR. Tyto ústavní funkce patří výhradně ve smyslu příslušných článků ústavního zákona o čs. federaci České národní radě, která je uskutečňuje svým plénem, výbory, respektive předsednictvem.

Nejvyšší kontrolní úřad ČSR je odborným kontrolním orgánem České národní rady, které odpovídá za svou činnost a která usměrňuje jeho činnost pracovním plánem, schvalovaným předsednictvem ČNR. Nejvyšší kontrolní úřad nemá být universálním kontrolním orgánem s universální kontrolní kompetencí, ale odborným kontrolním orgánem, jehož působnost vymezuje v mezích své kontrolní pravomoci Česká národní rada. To činí jednak tím, že mu trvale svěřuje určitou kontrolní působnost zákonem, jednak tím, že jej pověřuje některými kontrolními úkoly podle konkrétní potřeby zastupitelského sboru a jeho orgánů. Objektivita jeho kontrolních funkcí je přitom zajištěna jeho organizační i kompetenční nezávislostí na vládě a výkonných správních orgánech.

Těžiště působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, jeho odborných kontrolních služeb parlamentnímu sboru spočívá v trvalém sledování a předkládání potřebných kontrolních zjištění a stanovisek ve sféře hospodaření podle státního rozpočtu republiky a vůbec hospodaření s hmotnými, finančními a ostatními zdroji a prostředky republiky. V souvislosti s tím vyvstává ovšem závažný úkol rozpracovat a provést příslušná ustanovení ústavního zákona o čs. federaci o finančním hospodaření federace a republik, jmenovitě ustanovení, podle něhož má být vypracován a přijat zákon, jímž se stanoví způsob zabezpečení příjmů státního rozpočtu federace, vztahy mezi státním rozpočtem federace a státními rozpočty republik a vůbec zásady rozpočtového hospodaření v podmínkách federalizace státu. Půjde rovněž o to vypracovat nově pravidla o státním rozpočtu a hospodaření s rozpočtovými prostředky, aby byla překonána praxe generálních rozpočtových zmocnění pro vládu a byl dán účinný zákonný podklad pro faktickou řádnou kontrolu toho, jak výkonné orgány s rozpočtovými prostředky hospodaří. Podle zákona o státním rozpočtu na letošní rok má být vládami - federální i republikovou - státní rozpočet přepracován v souladu s federativním uspořádáním do 31. května a poté předložen národním i federálním zákonodárným orgánům k posouzení a schválení. Česká národní rada by měla svou iniciativou přispět k tomu, aby do této doby byly též vyjasněny a rozpracovány navržené otázky pravidel rozpočtového hospodaření.

Další odborné kontrolní služby, zejména pokud jde o sledování toho, jak správní orgány provádějí zákony a jak se v praxi osvědčují, a týkající se kontroly úrovně vyřizování stížností a podnětů občanů bude Nejvyšší kontrolní úřad poskytovat orgánům České národní rady na základě jejich konkrétních požadavků, ať již vtělených do pracovního plánu či okamžitých, plynoucích z měnících se potřeb konkrétního zaměření kontroly činnosti orgánů Národní fronty.

Výkon odborně kontrolní činnosti bude sledovat kritéria zákonnosti, účelnosti a hospodárnosti, která jsou ovšem v socialistickém pojetí spjata s konfrontací toho, jak jsou v životě společnosti uskutečňovány politické a hospodářské cíle i sociální a kulturní zřetele zakotvené v zákonech a jiných závazných politických aktech zastupitelských orgánů. Konkrétní akcent na specifická zásadní či jednotlivá aktuální hlediska při výkonu kontrolní činnosti bude opět záležet na usměrňující funkci České národní rady a na kvalitě objednávky jejích orgánů.

Odborná kontrolní činnost Nejvyššího kontrolního úřadu nemá být do sebe uzavřená, ale má přispívat k veřejnosti kontroly, zejména v oblasti rozpočtově finančního hospodaření, kde zveřejňuje stanoviska ke státnímu závěrečnému účtu republiky. Kontrolní zjištění nemají sloužit výlučně jen parlamentním orgánům, ale celému státnímu organismu, tak aby efektivně napomáhala racionalizaci organizace a řídících procesů a metod práce v této sféře.

Organizace kontrolního orgánu České národní rady se zakládá na monokratickém principu. Jeho činnost řídí generální kontrolor, který je volen Českou národní radou, předkládá jí výsledky kontrolní činnosti a je odpovědný národní radě z veškeré činnosti kontrolního úřadu a může být Českou národní radou ze své funkce odvolán i před uplynutím volebního období. Jeho funkční období je zásadně odvozeno od volebního období České národní rady.

Rada jako konzultativní orgán generálního kontrolora není v rozporu s monokratickým pojetím kontrolního úřadu, její funkce je poradní, oponentská. Tento poradní orgán má zabezpečovat pro potřeby orgánů České národní rady co nejobjektivnější a odborně fundované kontrolní zjištění i odborná stanoviska k nim. To je zabezpečeno tím, že k nejzávažnějším kontrolním výsledkům ve smyslu § 8 odst. 2 návrhu zaujímá rada generálního kontrolora stanovisko a ten je povinen s případnými stanovisky rady seznamovat orgány České národní rady.

Spolehlivost, úplnost a objektivitu kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu mají zabezpečit příslušná ustanovení návrhu zákona o jeho oprávněních i o povinnostech orgánů a organizací vůči němu. Tato oprávnění nejsou mocensko-politického rázu, zabezpečují nezbytné předpoklady pro pružné zjištění, pro kontrolu potřebných informací a skutečností; mají vést k operativnímu odstraňování zjištěných závad. Mají ve své podstatě signalizační ráz vůči orgánům České národní rady - na nich pak bude záležet, jakou politickou váhu jim přisoudí, jaké legislativní či jiné důsledky z nich vyvodí. Je přitom samozřejmé, že kontrolní orgán ČNR nemůže zasahovat do řídících okruhů a do řídících a správních kompetencí příslušných orgánů.

V závěrečných ustanoveních návrhu se řeší některé přechodné vztahy, které tu vznikají např. i v důsledku toho, že nadále zůstávají ve svých funkcích komis e lidové kontroly národních výborů, i když parlamentní orgány kontroly ve smyslu zákona č. 170 z roku 1968 Sb., přestávají mít na tyto orgány vazbu. Problematiku kontrolních komisí národních výborů bude však zapotřebí řešit v jiném širším komplexu, totiž v komplexu s řešením otázek nové organizace národních výborů v ČSR a posílení jejich samosprávní působnosti.

Dovolte mi ještě před závěrem se souhlasem ústavně právního výboru navrhnout dvě formulační změny v § 9 a v § 10 odst. 2 návrhu zákona, které meritorně návrh nemění, ale jejichž smyslem je zpřesnit text zákona.

Navrhuji proto v souhlasu s ústavně právním výborem text § 9 návrhu zákona upravit takto:

"Členy rady jmenuje z předních odborníků teorie a praxe na návrh generálního kontrolora předsednictvo České národní rady, které je může též z funkce odvolat."

Text § 10 odst. 2 - poslední větu za středníkem upravit takto: "jejich výše se řídí obecně závaznými právními předpisy".

Jde o legislativní, technická zpřesnění.

Závěrem bych chtěl uvést toto: Současná právní a faktická institucionální situace je taková, že k 1. 1. 1969 se Ústřední komise lidové kontroly na základě zákona č. 170/1968 Sb. a ve smyslu ústavního zákona o čs. federaci stává kontrolním orgánem Federálního shromáždění, povolaným plnit úkoly v rámci jeho pravomoci. Slovenská národní rada již svůj kontrolní orgán vybudovaný má. Jak pro Federální shromáždění, tak pro SNR již tedy tyto kontrolní orgány fungují, zatímco Česká národní rada dosud svůj kontrolní orgán nemá ani uzákoněn, tím méně vybudován. Je tedy naléhavé o této věci uskutečnit příslušné ustanovení ústavního zákona o čs. federaci a přispět tak dalším krokem k jeho reálnému naplnění.

Uskutečněním zákona ČNR o Nejvyšším kontrolním úřadu nevzniknou zvýšené nároky na státní rozpočet, protože náklady na zřízení a činnost tohoto úřadu budou uhrazeny z rozpočtové částky určené ve státním rozpočtu na r. 1969 pro ÚKLK.

Ze všech uvedených důvodů jménem výboru ústavně právního a jménem výboru pro plán a rozpočet doporučuji České národní radě, aby navrhovaný zákon přijala. /Potlesk./

Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji zpravodaji dr. Grospičovi za jeho zprávu.

Můžeme přistoupit k rozpravě. Kdo se hlásí o slovo? O slovo se přihlásil místopředseda vlády ing. Červinka.

Místopředseda vlády ing. Červinka: Vážení soudruzi, vážení poslanci, předložený návrh zákona je velmi významným zákonem. Nahrazuje v rozsahu hospodaření dosavadní působnost Ústřední komise lidové kontroly. Chápu důležitost toho, aby takový orgán vznikl. Přesto však je věc dosti komplikovaná, protože kompetence, které jsou určeny tomuto úřadu, se úzce dotýkají činnosti vlády nebo jednotlivých resortů vlády.

Vzhledem ke krátkosti existence vlády nebylo možno se k tomuto zákonu vyjádřit kolektivním stanoviskem vlády, ani nám návrh nebyl předložen ke kolektivnímu stanovisku. Nevytýkám to a nechci na této formální stránce stát vzhledem k potřebnosti přijetí takového zákona. Někteří členové vlády mají však obavy, protože nebylo možno tuto věc v kolektivu projednat.

Jeden problém se týká § 2 odst. c/, kde se píše, že "hospodaření s hmotnými, finančními a ostatními prostředky republiky a jejich zdroji včetně dluhů atd. bude kontrolováno..."

Věc je taková, že dosud není zcela přesně vyjasněna otázka státního, národního vlastnictví, nebo vlastnictví celé republiky. Bylo by možno tento odstavec § 2 vyložit extenzívně a znamenalo by to, že fakticky se zavádí mimo řídící strukturu při našem pojetí relativního oddělení podniko-hospodářské sféry od státní správy vnější systém kontroly téměř nebo prakticky ve všech činnostech podniků. To by značně mohlo narušit principy spojené s podnikatelskou činností socialistických podniků.

Soudruzi nás samozřejmě v kuloárech ujišťovali, že takto extenzívně si to nevykládají. Jedna věc je však slovo a druhá věc je textace zákona.

Při předběžném čtení na straně 8 v § 13 odst. 3 se říká, že "zjištěné závady kontrolním orgánem a jejich příčiny jsou kontrolované orgány a organizace povinny bez průtahů odstraňovat".

Ptám se, jaké jsou opravné prostředky kontrolovaného orgánu nebo organizace?

Za druhé, jakým způsobem bude nadřízený orgán, podle principu kdo řídí také kontroluje, informován o tom, které a proč zjištěné závady mají jeho podřízené organizace okamžitě odstraňovat. Myslím, že v této textaci je sice vyjádřena snaha, abychom vytvořili podmínky, že všude tam, kde se zjevně překračují zákony i všude tam, kde dochází k porušování těchto zákonů, mají být rychle a bez průtahů odstraňovány.

Ovšem tato otázka se znovu vztahuje k prvnímu připomínanému problému, protože se podle § 2 může vztahovat na příliš široký rozsah otázek.

Proto bych, dříve než jako člen České národní rady budu hlasovat o přijetí tohoto zákona, požadoval výklad, a pokud nebude dostatečně uspokojivý, tedy jinou formulaci těchto paragrafů.