Česká národní rada 1969 – 1971

Předseda dr. Císař: Slovo má poslanec ing. Kaše.

Posl. ing. Kaše: Vážení poslanci, vážení hosté. Vládní program vytyčil množství problémů ze všech oblastí. Jejich řešení není ani snadné, ani se většinou nedá odkládat. Dovolte mi, abych se zmínil z velkého počtu úkolů aspoň o dvou. Ekonomická situace je charakterizována jako vážná, nikoliv jako katastrofální. Tím není řečeno, že by se takovou nemohla stát, nebudou-li přijata na základě konsolidačního programu rozhodná opatření v oblasti platební bilance, a to jak ve směru ke kapitalistickým státům, tak k socialistickým i k rozvojovým zemím. Další nebezpečí je v nedostatečném zabezpečení vnitřního trhu. Na to navazuje nezvládnutá situace ve vývoji mezd, zejména v tom, aby vzestup příjmů se vyvíjel v závislosti na efektu práce.

Investice jako zdroj ekonomické nerovnováhy byly už kriticky posouzeny častěji; jejich zaměření, nekomplexnost, nákladnost, rozestavěnost, neschopnost je uvést včas do provozu i jejich nevyužití. Neřešit tyto čtyři naléhavé ekonomické otázky, znamená zcela jistě hospodářský i politický neúspěch s nedozírnými následky. Obrat v ekonomice vyžaduje od lidí práci i další oběti. Lidé tuto situaci pochopí za předpokladu, že uvidí v nedaleké budoucnosti aspoň dílčí výsledky, když se přesvědčí, že jejich oběti nebyly marné, že se jim říká pravda. A přirozeně, že by vysvětlování proběhlo snadněji v lepší politické situaci, než máme dnes. Je jistě správné, zaměřuje-li se tlak na zvýšení efektivnosti na výrobní sféru, která je pro obrat v ekonomice rozhodující.

Pracující v této sféře by tato opatření lépe přijali, kdyby také státní správa nastoupila úsporný kurs. Zatím se setkáváme s připomínkami, které nemůžeme vyvrátit, že federativní uspořádání si vyžádá mnoho dalších nákladů.

Téměř všechny připomínky v tomto směru z České národní rady a hlavně z ekonomické komise byly prakticky shozeny ze stolu. Mám na mysli jednokomorové shromáždění, jen stočlennou Sněmovnu národů, nerozšiřování národních rad, snížený počet státních tajemníků a menší počty ministerstev. Ve státní správě si počínáme, jako bychom byli finanční velmocí. Dokonce jsou ustavena i ministerstva bez porte-feuille. Jako bychom jich měli málo?

Jiné vážné nebezpečí je ve vymírání národa. O tomto problému se zmínil již poslanec profesor Bláha i další. Prvním nepříznivým faktorem je malý počet narozených dětí. Tato složitá otázka se zdůvodňuje ekonomickými i bytovými problémy mladých manželství. Zdůvodnění má svou platnost, ale ne stoprocentně. Vždyť po roce 1945 nebyly bytové a ekonomické podmínky lepší.

Druhým nepříznivým faktorem je emigrace. Po třetí ve třiceti letech jsou někteří naši pracovníci bez domova, z nich mnozí odborníci, sportovci, studenti, mládež. Jsou odsouzeni k tomu, aby nejpozději ve druhé generaci splynuli s cizím prostředím. Na poslední vlně emigrace se jistě podílejí výdělkové možnosti a touha po poznání cizích zemí a v některých případech i přeceňování vlastní politické důležitosti. Hlavním momentem při těchto osudových rozhodnutích však byla nedůvěra v další uspokojivý vývoj republiky po srpnu.

V tomto orgánu se jistě nemusíme přesvědčovat, jaké úzké souvislosti existují mezi politikou a ekonomikou. Hledá-li vedení komunistické strany, federální i česká vláda cesty z tíživé situace, pomáhají zatím řešit zároveň mnoho dalších problémů v ostatních oblastech, protože vrací lidem důvěru v budoucnost naší republiky, vrací lidem optimismus, který je tolik potřebný ke každému dílu.

Bude-li vláda tento program upřímně uskutečňovat a přiměřeným způsobem i vysvětlovat veřejnosti, najde podporu nejen v České národní radě, ale u všech poctivých lidí, jimž jsou Čechy, Morava i Slezsko domovem, a kteří by si přáli, aby byl domovem šťastným a svobodným. /Potlesk./

Předseda dr. Císař: Hovořit bude poslanec ing. Battěk.

Posl. ing. Battěk: Vážená Česká národní rado, vážení poslanci. Dovolte mi, abych v rozpravě k programovému prohlášení vlády vyslovil několik meritorních poznámek. Nikdo z nás asi nezávidí dosažený sociální status člena kabinetu žádnému ministru této vlády, protože vstupovat do vládní funkce v období námi nezaviněné, politicky komplikované situace, je úkol nanejvýš nevděčný. S tímto vědomím je nutno jistě posuzovat hranice možností, které tato vláda má k rozvinutí svých politických i odborně resortních dílů. Avšak právě výjimečnost postavení, v němž se náš národ nalézá, i příležitost prvního kontaktu s členy vlády mě nutí, abych si položil několik otázek, které podle mého názoru nemohou zůstat stranou našeho zájmu.

Je to v prvé řadě otázka širší sociálně politické funkce a odpovědnosti tohoto zákonodárného sboru, jednak. ve vztahu k oné makroskupině občanů - voličů, kteří tento náš sbor měli volit, ale nevolili a jednak ve vztahu k politickým představitelům vládní moci, jmenovaných formálně předsednictvem České národní rady, ale určených zcela jinou mocenskou skupinou.

Za každé jiné vnitropolitické situace by se tyto souvislosti musely zdát banální otázkou, kterou by bylo možno vyřídit odkazem na procedurální paragrafy jednacího řádu České národní rady. Dnešní situace však klade na každého jedince, v kterékoliv funkci mnohonásobně vyšší a nepominutelnou odpovědnost.

Dovolte, abych si pod tímto zorným úhlem všiml programového prohlášení vlády, a to té části, která formuluje základní politická východiska a zabývá se otázkami politického systému. Je nutno ocenit přihlášení se k demokratické formě vlády jako tradiční v českém národě i odmítnutí direktivního systému politického řízení. Také uplatňování otevřené politiky je jistě zásada nanejvýš žádoucí a i řada dalších myšlenek nemůže vzbuzovat pochyby o tom, že nová česká vláda bude usilovat o novou socialistickou politiku. Ale to vše bohužel nestačí k tomu, aby si občané voliči mohli po přečtení programového prohlášení říci: "Tak konečně máme jistotu, jak to všechno vypadá, konečně nám bylo odpovězeno na palčivé otázky." A na to právě tento národ čeká a má také právo se to dozvědět.

A zde kladu sobě i vám, poslancům České národní rady, další otázku. Má-li vláda důvody pro to, aby věci říkala tak, jak je říká /já to bohužel nemohu posoudit, protože žádné přímé informace o jednání naší mocenské elity nemám/, pak z toho ale nevyplývá, že stejný způsob a stejnou taktiku můžeme a máme používat i my.

Zcela jednoznačně se domnívám, že Česká národní rada nemůže zůstat hluchá k právu občanů vědět o co tedy vlastně její zákonodárný orgán usiluje, jaké jsou skutečné názory poslanců na současnou situaci, za co se staví, za co chtějí bojovat. Tady nepomůže žádná výmluva na to, že jsme nebyli řádně zvoleni, že vlastně nikoho nezastupujeme a nikomu nezodpovídáme. Protože nebude-li Česká národní rada rezonovat myšlení svých - i když fiktivních voličů, nebude-li schopna ústy svých poslanců politicky pracovat před plény občanů, pak uskuteční svou morálně politickou diskvalifikaci tím nejjednodušším způsobem. A to jistě nikdo z nás nechce. Domnívám se proto, že oním minimem toho, co máme a také snad můžeme v této situaci učinit, je otevřená, nezastřená rozprava o všech otázkách, kterými žije tento národ. Je to vůbec první předpoklad pro to, aby lidé mohli svým představitelům důvěřovat. A je to důležité také pro to, že onen trojí vztah mezi občany-voliči, zákonodárným sborem a vládou vykazuje a patrně i v nejbližší budoucnosti bude vykazovat všechny deformující důsledky ztráty oné relativní míry státní suverenity, kterou náš stát disponoval do srpna loňského roku.

Je-li dnešní realita politického rozložení sil v mezinárodním měřítku tak nezměnitelná, jak jsou o tom přesvědčeni naši čelní političtí představitelé, pak tedy věcně, klidně a soustředěně, ale zcela otevřeně a bez zastírání začněme o těchto otázkách hovořit. Alespoň my v tomto shromáždění. Ostatně jsem přesvědčen, že žádný krunýř a žádné bednění, do něhož byl sevřen náš pokus vybudovat kvalitativně nový politický systém s rovnými politickými právy pro všechny občany, nevydrží dlouho. Žádný fatalismus zde není na místě. Faktorů, které podporují náš spravedlivý boj, je víc než snad v této chvíli lze postihnout. A konečně každé bednění je třeba odbednit, a to se nedělá holýma rukama, jsou k tomu příslušné, často jednoduché nástroje. Je třeba jen umět je a chtít je používat.

Hovoří se také o nutnosti nalézt společnou řeč. Myslím, že lidé mluví a také často mlčí řečí dost srozumitelnou a jde tedy spíše o to, aby si vláda vytvořila prostor, který jí umožní komunikovat řečí obecně srozumitelnou. A právě zde vidím velkou úlohu pro naše shromáždění, jak jednak pomáhat vládě při uskutečňování této komunikace, ale na druhé straně také udržovat vládu v permanentní pohotovosti proti jakýmkoli nežádoucím tlakům.

Na závěr dovolte několik konkretizací. Máme-li dosáhnout relativně vyšší stability a normalizace našeho vnitropolitického života a přispět tím k rozvíjení celé pokrokové a životadárné polednové politiky a tím také začít budovat základny našeho demokratického, socialistického politického systému, je třeba se dohodnout o těchto otázkách:

Na obsahu a znění volebního zákona a termínu jeho vydání, na harmonogramu voleb do všech zastupitelských orgánů, na zajištění svobodné práce v institucích masové komunikace, na urychlené realizaci ekonomické reformy a podpoře podnikových rad pracujících, zahrnuté do zákona o podniku.

Dále, ač nekomunista, musím podpořit oprávněný požadavek většiny členů komunistické strany na svolání sjezdu české komunistické strany. Toto paradoxní právo mluvit do věcí komunistické strany si osobuji proto, že jako nekomunista nemohu v dosavadním uzavřeném politickém systému uplatnit svoji politickou aktivitu jinou institucionální formou.

Na závěr z pověření Klubu poslanců nestraníků vznáším dotaz na ministra vnitra: zda a kdy bylo povoleno vydávání časopisu Zprávy. V negativním případě, co chce, ale také co může ministr vnitra učinit v této záležitosti, která je příčinou takového zla v naší společnosti.

Tento národ prokázal v uplynulých pěti měsících tolik moudrosti, houževnatosti a pochopení pro realitu, že si zaslouží, aby konečně mohl reálně vydechnout. I slabý a bezbranný může ustupovat jen po určitou mez a mně se zdá, že teď je řada na druhé straně. Přál bych první vládě České socialistické republiky, aby svým postojem a rozhodováním si získala plnou důvěru lidí a v tomto smyslu bychom také my, poslanci České národní rady, měli vládu podpořit a vyslovit jí svoji důvěru.

Předseda dr. Císař: Slovo má poslanec Hlaváček.

Posl. Hlaváček: Vážení soudruzi poslanci, chtěl bych vyjádřit některé myšlenky související s předloženým programovým prohlášením vlády ČSR jménem České národní tělovýchovné organizace, která je svými 1,2 milióny členy nejvýznamnějším článkem tělovýchovného hnutí a je aktivní složkou Národní fronty.

V současné době naše organizace pokračuje v procesu demokratické výstavby, která bude zakončena v červnu letošního roku národním sjezdem. Ztotožňuji se s řadou poslanců, kteří přede mnou vystoupili, především v tom, že aniž bych podceňoval atmosféru těchto dnů si zvláště uvědomuji střízlivý, věcný tón, smysl pro proporcionalitu a výchozí záměry naší nové vlády uplatňovat ve své práci principy politiky nastoupené po lednu.

Programové prohlášení vyzvedává moment historické kontinuity českého státu. Chtěl bych v této souvislosti připomenout, že i české tělovýchovné hnutí ve svých základních tendencích, které dnes Česká národní tělovýchovná organizace ve své činnosti integruje, mělo vždy s myšlenkami české státnosti organickou souvislost, ať se jednalo o hnutí dělnické, sokolské tělovýchovy, sportovní nebo turistické.

Česká národní tělovýchovná organizace chce rovněž tuto tradici rozvíjet. Bude ovšem hledat takové metody a formy práce, které odpovídají podmínkám moderní socialistické společnosti. Jimi chceme ve své specifické sféře rozvíjet společenskou aktivitu členstva a podporovat jeho vědomí české státnosti.

V duchu programového prohlášení budeme odpovídat na aktuální otázky a problémy na svém úseku, a tak chceme napomáhat úsilí vlády o sjednocování všech zdravých sil národa na zásadách akčního programu KSČ.

Současné napjaté politické ovzduší neposkytuje dost klidu promyšlené konkrétní zejména koncepční práci ani v našem oboru. Proto tím více oceňujeme zřetelnou snahu vlády, která usiluje o položení základů české politické koncepce vcelku a pokouší se stanovit její směry a proporce.

Pro nás je o to významnější, že se jedná vůbec o první vládní program, který se zabývá úlohou tělesné výchovy a přiznává jí nenahraditelné místo v životě národa, a to v kontextu se sjednocováním vlivu vědy, kultury a vzdělanosti. To chci vyzvednout. Nepochybuji, že tělovýchovné hnutí tento čin vlády přijme s nadějí a sympatiemi, neboť zkušenosti byly takové, že veřejnost ožívala zájmem o tělovýchovné hnutí obvykle jen tehdy, když šlo o olympiádu nebo o mistrovství světa, než by se interesovala o naše starosti, aby všechny děti měly možnost cvičit, abychom k tomu měli možnost vytvářet příslušné podmínky a aby také dospělí mohli reprodukovat svoji pracovní sílu vhodně prováděnou rekreací. Víme, že zájem veřejnosti není tak silný, když se jedná o kolektivní připravenost branců nebo o úroveň tělovýchovné připravenosti pracující mládeže jako o nějaké různé aféry, které se ještě ve sféře sportu objevují.

Myslím, že v těchto dnech není nutno opakovat, jak naléhavé je vytvářet podmínky k všestrannému konstruktivnímu uplatnění občanů, hlavně mladé generace. Tragický osud studenta Palacha podtrhuje odpovědnost společnosti za život a profil mladé generace, které musíme vytvářet takové podmínky, aby pro jistotu své budoucnosti žila, nikoliv umírala.

Přes všechny složité problémy, jejichž dosah si všichni uvědomujeme, chci vyslovit naději, že postupně přijde také doba, kdy česká vláda najde čas i k řešení tělovýchovné problematiky. Pozitivní počin spatřujeme - především perspektivně - ve vytvoření ministerstva pro mládež a tělesnou výchovu. Jsem přesvědčen, že je to projev střízlivého úsudku a moudrosti České národní rady i vlády, že naše mládež i tělovýchovné hnutí tuto instituci dostávají. Vždyť např. tělesná výchova je tradiční sférou silné společenské aktivity a na její problémy se často soustřeďuje zájem široké veřejnosti. Česká národní tělovýchovná organizace vítá tuto symbiosu otázek rozvoje mladé generace a tělesné výchovy.

Na řešení řady vážných otázek naší tělovýchovné organizace v uplynulé době mnohdy síly nestačily. Neuspokojující stav tělesné zdatnosti a výkonnosti naší mládeže i dospělých občanů vedl Československý svaz tělesné výchovy k iniciativě tuto instituci vytvořit a analogické důvody vedly souběžně i organizace mládeže ke stejnému stanovisku. Nové ministerstvo má proto specifické postavení tím, že jeho společenské zázemí tvoří velké zájmové a sociální skupiny a jejich organizace.

Nemáme obavy z toho, že by ministerstvo naši činnost nahrazovalo, že by jeho existence vyvolávala kompetenční spory apod. Jednak máme už určitá historická poučení, jednak máme důvěru v novou vládu, o jejichž členech víme, že mnozí donedávna ve volném čase sportovali nebo prováděli turistiku, a proto věříme i v jejich neresortní přístup při řešení otázek tělovýchovy a mládeže.

Se zadostiučiněním jsme také přijali, že do čela nového ministerstva byl postaven představitel naší organizace. Budeme i nadále, jak to v současné době také činíme, dokud vláda sama nebude moci plně převzít ministerstvo, nápomocni v jeho výstavbě.

Věříme také, že při správné delimitaci odpovědnosti se jistě podaří, aby se přenosem řady úkolů na státní správu a vhodně volenými pracovními metodami zvýšila akceschopnost i naší tělovýchovné organizace.

Co chceme především za podpory státní správy dosáhnout? Budeme z patriotických zájmů společně usilovat o to, abychom se vyrovnali Slovensku např. v úrovni vrcholové kopané, což řada z vás má nepochybně na mysli.

Chci současně ujistit, že naší hlavní společnou starostí bude, aby co nejvíce občanů, hlavně mládeže, dostalo postupně chuť, ale i možnost pravidelně cvičit a sportovat ve vhodných zařízeních i v přírodě samostatně i pod odborným vedením. Chceme učinit všechno pro to, aby skutečně byl ve zdravém těle zdravý duch, a to nejen u jednotlivců, nýbrž u celého národa.

Myslím, že v této oblasti - jak se říká "nahoře" - panuje shoda a příznivé klíma. Nyní chceme společně přenášet toto vzájemné pochopení i do vztahů tělovýchovných orgánů, zejména tělovýchovných jednot a dalších našich orgánů na jedné straně a národních výborů všech stupňů na straně druhé.

Chceme dosáhnout zlepšení koordinace v otázkách materiálního zabezpečení tělesné výchovy, především v komplexním vybavení sídlišť a v dostatečně husté síti tělovýchovných zařízení. Jde nám o to, zlepšit situaci v celé rekreační oblasti a zejména ve službách obyvatelstvu i formami tělesné výchovy. Věříme, že postupně všichni funkcionáři národních výborů, s nimiž v řadě míst naše organizace již dobře spolupracuje, plně po zásluze ocení obětavou a dobrou práci cvičitelů a trenérů jako významnou společenskou aktivitu. Vždyť oni jsou tradičním kapitálem tělovýchovného hnutí a jejich obětavá činnost dává naší organizaci charakteristický rys.

Nechci zastírat, že se tělovýchovné hnutí a naše společenská organizace bude hlásit o svá práva, že bude náročná a přijde postupně v zájmu občanů s řadou zdůvodněných požadavků. Nové ministerstvo bude stejně tak jako naše tělovýchovné orgány pod kontrolou tělovýchovné veřejnosti. Naši funkcionáři i členové jsou však na druhé straně rozvážní a soudní lidé a každý dobrý čin splatí české vládě mnohonásobně svou aktivní prací.

Přeji nové vládě klidnější prostředí k práci a důvěru všech občanů a v neposlední řadě také to, aby se stejným, v pravdě sportovním elánem, s jakým v neobyčejně obtížných podmínkách za necelé dva týdny po svém jmenování dokázala připravit svůj program, dokázala také jeho obsah realizovat. V národní tělovýchovné organizaci bude mít vláda plnou podporu. /Potlesk./