Česká národní rada 1969 – 1971

Je tu dvojí problém. Myslím, že jako poslanci ČNR - a obdobně to platí o vládě musíme čelit jisté možnosti nacionální vlny v českém národě, která by vztahy k určitým jednotlivým osobnostem slovenského politického života mohla rozšiřovat na celý slovenský národ. Myslím, že je to nežádoucí v zájmu českého národa, v zájmu české politiky i v zájmu československé politiky jako celku. Zároveň ovšem je třeba, abychom si uvědomili - a v tom plně souhlasím se stanoviskem obsaženém ve vládním prohlášení - že český národ opravdu nemusí mít komplex vůči slovenskému národu, protože není český národ totéž co byrokratický, centralistický systém a jeho nositelé. Myslím, že i toto je politická realita, s níž je třeba počítat a kterou by představitelé českého národa velmi jasně zdůraznili slovenským partnerům, protože federalizace založená na dohodě dvou předpokládá, aby věci byly jasné na obou stranách.

Při jednáních o federalizaci bylo ze strany slovenských soudruhů někdy uváděno, že přijetí federalizačního zákona je nezbytné proto, že kdyby nebylo v krátkých časových termínech přijato, že nelze dost dobře za situaci na Slovensku ručit. Nechci zlehčovat význam těchto prohlášení. Víme všichni dobře, že nesplnění tohoto základního požadavku by na Slovensku rozhodně vyvolalo velmi silnou politickou reakci, jejíž dosah se teď neodvažuji změřit a kromě toho je dnes nezměřitelný. Zároveň ovšem - protože tento základní požadavek slovenského národa a jeho politické reprezentace splněn byl - je třeba, aby při jednání se slovenskými partnery bylo také jasně řečeno z naší strany, že základní požadavky, respektive mnohé z nich na české straně zatím splněny nebyly, a to nikoliv naší vinou. Čili uvádí-li se někdy jako výhoda konsolidace na slovenské straně a kritizují-li se určité jevy v politickém životě na české straně, pak je třeba tyto vztahy uvést do velmi reálných souvislostí, nechceme-li opravdu zatěžovat československé vztahy větší zátěží než je pro úspěšné zahájení československé federace únosné.

Víte všichni dobře, že česká veřejnost velmi negativně snáší to, že na různých autorativních místech vystupují lidé, kteří důvěru veřejnosti ztratili, že jménem národa nebo jménem dělnické třídy mluví ti, kteří nemají žádný mandát k tomu, neboť jejich politický mandát nesporně prošel a někdy dochází i k tomu, že českou dělnickou třídu klasifikují i ti, kteří k ní vůbec nepatří. I to jsou zdroje lability a politické nervozity, které je třeba mít na mysli a bez jejíhož řešení nelze trvaleji zajistit politickou konsolidaci a uklidnění české veřejnosti.

Z tohoto hlediska myslím, že otázka voleb - relativně přesného stanovení termínu voleb - do nejvyšších zastupitelských sborů je otázkou mimořádně důležitou. Přitom si samozřejmě nemyslím a v tomto směru je třeba odmítnout ty požadavky, které žádají okamžité vypsání voleb, protože zde nejsou volební zákony, je třeba řadu věcí připravit, ale zároveň by nesporně přispělo k uklidnění veřejnosti, kdyby termín voleb byl k určitému časovému období stanoven.

V české veřejnosti mají mimořádnou váhu problémy zákonnosti, ústavnosti, právního vědomí, obavy o to, aby nedošlo k opakování určitých jevů, které, myslím, jsme všichni tak či onak velmi těžce snášeli a kterými právě česká politická veřejnost je tak těžce poznamenána. Z tohoto hlediska právě problémy právních záruk a zdokonalení zákonnosti je věcí velmi závažnou.

Řadu zákonů, se kterými se v tomto roce počítá, bude třeba solidně připravit tak, aby základní práva a svobody občanů byly zajištěny.

Zároveň však víme -a hovořil o tom v jiných souvislostech poslanec Chytil - že samy zákony ještě nezajišťují určitý stav, že k tomu, aby zákony dávaly jistoty, je třeba řady dalších předpokladů.

Z tohoto hlediska budeme muset požadovat od vlády, aby v určité časové lhůtě

podala České národní radě konkrétní zprávu o tom, jak vypadá kádrově politický stav na těch úsecích státního aparátu, které zajišťují zákonnost v této sféře, tzn. v oblasti justice i v oblasti bezpečnosti. Do sféry České socialistické republiky spadá nejen problematika Veřejné bezpečnosti, ale i určitá část Státní bezpečnosti.

Není třeba, abych podrobně hovořil o ohlasu, který v české veřejnosti má, byť jen velmi stručně komentovaný proces proti bývalým příslušníkům Státní bezpečnosti. Není třeba také hovořit o tom, jak právě existence těchto jevů, resp. jisté obavy, zda tyto jevy by se nemohly znovu objevit, je zdrojem právě oněch pocitů, s nimiž se v české veřejnosti na denním kroku shledáváme.

Bude neobyčejně důležité, aby i ministr vnitra, jakmile se ministerstvo vnitra utvoří, podal zprávu v tomto směru, a zároveň aby i kádry pro české ministerstvo vnitra byly vybírány tak, že dáme skutečné záruky.

Vítám rovněž stanovisko vlády o rozhodném postupu proti ilegálním tiskovinám, které se zde šíří a v nichž jsou nejednou obsaženy hrubé útoky proti ústavním činitelům, zakládající skutkové podstaty řady trestních činů podle platného trestního zákona. I zde rozhodný postup v tomto směru může podat konkrétní důkazy, které přispějí k zlepšení politické situace v naší republice.

Velmi souhlasím se stanoviskem vlády, která se chce orientovat na rozvoj samosprávy v nejdůležitějších úsecích, a to jak podnikové, tak i místní, tak i jiných forem samosprávy. Tato samosprávní tradice, která má v českých zemích neobyčejně hluboké kořeny a široké zázemí, je velmi pozitivní orientací, kterou je třeba nejen proklamovat, ale pro niž je třeba v brzké době učinit maximum. Tato orientace na samosprávu totiž může řešit řadu problémů současně. Rozšiřují se tím nesporně možnosti demokracie a zároveň se tím velmi významným způsobem zvyšuje odpovědnost lidí i za to, co se ve státě děje, a to jak v hospodářské oblasti, tak i na jiných úsecích.

Poslanec Chytil o těchto otázkách mluvil velmi podrobně. Není sporu o tom, že bez tohoto reálného propojení odpovědnosti a vlastní činnosti lidí těžko můžeme překonat ten stav, kdy se vznášejí neustále nové a nové požadavky na stát a na vládu - v této souvislosti je lhostejné, zda na federální, či národní, protože jejich zdroje, dáme-li je dohromady, stejně nejsou příliš velké.

Zároveň tato orientace a rozšiřování samosprávných forem je velmi důležitou garancí sociálně politickou, která vytváří zábrany proti různým pokusům o restauraci minulého systému.

V tomto směru zejména aktivní postoj vlády i České národní rady při prosazení zákona o podniku i socialistickém podnikání bude velmi pozitivním příspěvkem k této politické aktivitě.

Musíme počítat s tím, že vláda potřebuje jistou časovou rezervu, aby mohla něco reálně provést. První dny, ve kterých začala pracovat, jí opravdu nedávají možnost soustředit se na základní koncepční otázky práce a vytvářet vlastní předpoklady pro takovouto konkrétní práci.

Zároveň si musíme všichni uvědomovat - jak my, poslanci ČNR, tak i vláda - že česká veřejnost bude velmi brzy žádat konkrétní doklady o tom, že to, co je ve vládním prohlášení, se myslí vážně, byť činy ne příliš veliké. Lidé u nás jsou dostatečně střízliví, aby věděli, co se dá dosáhnout, a co se nedá dosáhnout. Právě konkrétní činy z tohoto hlediska jsou potřebné pro to, aby se vytvářelo ono spojení vlády a veřejnosti.

.Jde o to, aby vláda nepropadala dosavadním chybám české politiky, které jsou důsledkem i některých vadných ideologických koncepcí, že se totiž běžně přikládala velká pozornost věcem malým a naopak neúměrně malá pozornost věcem velkým. Bude-li se vláda řídit touto devizou, nepochybuji o tom, že důvěru, kterou ji ČNR dá, získá také od české veřejnosti. A to je rozhodující, co vláda potřebuje.

Víme, že akt, kterým jí budeme vyslovovat důvěru, má právě podmíněnou platnost pro mimořádnost situace, v níž vláda i ČNR vznikly, v níž byly konstituovány. Jde o to, abychom právě při vědomí této složitosti i mimořádnosti situace učinili všechno jak v ČNR, tak i ve Federálním shromáždění - a z tohoto hlediska je třeba počítat s řadou velmi složitých konfliktů při jednání se slovenskou delegací, ale též z pozice vlády pro to, aby tyto orgány, které se staly představiteli českého národa, byly jeho představiteli pokud možno důstojnými. /Potlesk/ /Řízení schůze převzal mpř. ČNR Jedlička./

Místopředseda ČNR Jedlička: Hovořit bude posl. dr. Dutková a připraví se s. ing. Černovský.

Posl. dr. Dutková: Vážená Česká národní rado, d volte mi, abych k programovému prohlášení české vlády přednesla stanovisko a požadavky českých žen. především zaměstnaných žen a matek Mnoho zde již řekli předřečníci přede mnou. především prof. Kácl to řekl vtipněji a výstižněji. ale domnívám se, že neuškodí, když to uvedu v jiných souvislostech.

Deformace minulých let zasáhly hluboce i společenské postavení našich žen. Panovala domněnka, že nastolením socialismu po roce 1948 v našich zemích dosáhly ženy naprosté rovnoprávnosti a není třeba se otázkami jejich uplatnění ve společnosti a v rodině nadále zabývat. Ústava sice zajistila tomuto vývoji příznivé podmínky, avšak mnohé zákony prováděcí nařízení a hlavně praxe se projevily skutečným zájmům žena rodin přímo škodlivými. Vyvstal hluboký rozpor v postavení ženy-matky - udržovatelky rodu a ženy - pracovní síly.

Význam rodiny jako základního článku společnosti a nezbytného předpokladu jejího zdárného vývoje byl zatlačen do pozadí především nedostatečnou právní úpravou postavení matek a žen vůbec. Při zařazování žen do pracovního procesu se naprosto opomnělo přihlížet k tomu, že zaměstnaná žena-matka a manželka vykonává vlastně dvojí zaměstnaní zároveň Existuje však jen v jedné osobě a má jen jedny nervy a časově jenom 24 hodiny na práci, odpočinek a spánek denně. Práce v rodině nebyla vůbec jako zaměstnání uznána. Následky se projevily hrozivě: stoupající denetalita, vysoká potratovost, stále stoupající počet rozvodů a rozvratů manželství, vysoká kriminalita mládeže. Teprve nyní si najednou uvědomujeme, že už nejde jen o problém žen, ale o problém existence celého národa a jeho dalšího vývoje. A tu nám vyvstane otázka: prospěli jsme společnosti a ženě tím, že jsme jí sice ústavou zaručili stejná práva na práci a zaměstnání, ale už jsme se dále nestarali o to, jak při tomto zaměstnání bude moci plnit své úkoly manželky a matky? Zda osm hodin denně strávených v zaměstnání jí dovolí vyvstávat ve frontách na nákupy, protože obchodní síť je nedostatečná, počet zaměstnanců v distribuci omezený, sortiment zboží úzký a donášková služba neexistuje. Prát, uklízet, spravovat, případně něco ušít, poněvadž úroveň služeb je nízká a ceny neúměrně vysoké, uvařit pro rodinu aspoň jednou za čas pořádnou večeři a ve dnech pracovního klidu oběd, protože závodní stravování nám neposkytuje žádnou radost a nadto neodpovídá zásadám správné výživy, starat se o výchovu dětí, když se je zrovna nepodaří umístit v mateřské škole nebo v družině, ale i tak, a když nemá babičku - a to je na tom to nejsmutnější, že ani staré ženy, které by si zasloužily odpočinek, nemají potřebný klid a musí se starat a pečovat o děti svých mladých

To jsou takové všeobecné výtky, které se týkají většiny z vás a které nejsou žádnou zvláštností. A to jsem nehovořila o svobodných matkách, jimž se sice dostalo společenského uznání, ale jenom to a nic více. Jejich situace je o to horší, že nemají muže, který by za ně při práci v rodině nebo starostech o dítě zaskočil, v nemoci jsou odkázány samy na sebe nebo na dobrovolnou pomoc sousedů, každou maličkost na úřadech si musí vyřídit samy a když hledají byt, není pro ně, poněvadž osamělá matka s dítětem není rodina. Když hledají zaměstnání, každý jiný i méně kvalifikovaný a méně zdatný dostává přednost, poněvadž zaměstnavatel se obává časté absence takové ženy vzhledem k možnostem onemocnění jejího dítěte. I na dani ze mzdy je tato žena krácena. K tomu ještě namnoze přistupuje nutnost trapného vymáhání výživného na otci, neboť sociálních pracovnic, které by jí v tom měly pomoci, je málo, nejsou dostatečně vzdělány a sotva stačí na nejnutnější práce ve svém obvodě.

Při rozboru tohoto stavu věcí nutně musíme dojít k závěru, že hlavní příčinou havarijní situace je nedostatek uznání práce ženy v domácnosti a v rodině a podceňování významu rodiny. Nepokládáme za osvobození ženy pouhé umožnění vstupu do zaměstnání, ale umožnění svobodné volby mezi zaměstnáním v domácnosti a při výchově dětí, které dosud jako zaměstnání nebylo uznáno, a zaměstnáním ve veřejné službě.

Apelujeme na českou vládu, aby zajistila výstavbu bytových jednotek, takových, které by se mohly stát skutečným a lehko udržovatelným domovem, zejména pak také bytů, resp. domovů pro osamělé matky s dětmi, ve kterých by byly umístěny jesle a mateřské školy i družiny, zajistila rozšíření sítě jeslí a mateřských škol, do systému školní výchovy, osvětové vojenské služby a osvětové služby nastávajících matek zařadila výchovu k rodičovství, zřídila předmanželské a manželské poradny a poučení o antikoncepci, revidovala interrupční zákon a interrupci omezila výhradně na případy zdravotní a kriminální, provedla přestavbu rodinných přídavků nikoli co do rozpětí mezi jednotlivými dětmi, ale co do výše, aby tento sociální důchod byl dynamický a ne statický jako dosud, uvážila, že délka mateřské dovolené 26 týdnů není v souladu s naléhavými požadavky žádoucí rodinné péče o dítě a podle reálných ekonomických možností prodloužila placenou mateřskou dovolenou postupně až do 3 let věku dítěte, ženám s dětmi zákonnou úpravou umožnila snížený pracovní úvazek u každého zaměstnavatele, vytvořila nové formy péče o dítě jako péči o nemocné a nedoléčené děti, mikrojesle, pečovatelskou službu a jiné při současném zdůrazňování nenahraditelnosti rodinné výchovy, odstranila nedostatky, způsobené nízkou úrovní služeb a obchodu, působila na zvýšení počtu prodejen a jejich zaměstnanců, zlevnění služeb, podporu drobného podnikání a výrobních a spotřebních družstev, vyvíjela tlak na rozšíření a zkvalitnění závodního i školního stravování, zaručila objektivizaci výživného tak, že jeho vyplácení převezmou státní orgány, které samy budou vyžadovat příslušné částky od otců, přezkoumala sirotčí a vdovské důchody, zejména předpisy o krácení vdovských důchodů, ženám rozvedeným po dlouholetém manželství zajistila práci v domácnosti a bez nároků na pracovní důchod zajistila soudním rozhodováním výživné od bývalého manžela a po jeho úmrtí takový důchod, který by odpovídal době, kterou práci o rodinu věnovala, vytvořila moderní koncepci náhradní rodinné péče /vesničky SOS a pěstounská péče/, revidovala zákon o adopci opuštěných dětí, vytvořila síť sociální péče a pro tuto síť vyškolila dostatečný počet kvalifikovaných sociálních pracovnic s patřičnou pravomocí.

Jsem přesvědčena, že v úsilí o realizaci těchto požadavků bude vládu podporovat nejen celá Česká národní rada, nýbrž i všechny organizace zvláště Svaz žen, odbory, mládež, politické strany i ostatní, kdo mají zájem na tom, aby naše socialistická společnost a náš národ zůstal zachován a stal se silným, zdravým a dalšího vývoje schopný, protože o to nám zde jde. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Jedlička: Dávám slovo poslanci ing. Černovskému.

Posl. ing. Černovský: Vážená Česká národní rado, pohnutá doba s tragickými momenty, kterou v lednu 1969 prožíváme, není právě příznivá pro důkladnou, analytickou a koncepční činnost. První vláda České socialistické republiky, první česká vláda po staletích vůbec, předstoupila před nás a před všechen lid po 3 týdnech své existence s programovým prohlášením.

V radě Sdružení organizací dětí a mládeže soudíme, že je to prohlášení koncipované na reálných základech, vytvářející právě v dnešní době možnost uvědomit si výhledy české politiky a české státnosti. Soudíme, že vládní prohlášení, jako určitý program českého státu není v rozporu s tužbami a potřebami lidu této země, i když nemůže všechny tužby a potřeby obsáhnout a uspokojit. Za nelehkou práci prvního období zasluhuje česká vláda dík.

Vládní prohlášení jsme vyslechli v konkrétní společenské situaci těchto dnů. Tuto situaci nelze opomenout, máme-li uvažovat o perspektivách realizace vládní české politiky. Protože teprve cílevědomá a konkrétní realizace cílů programu vlády může přinést tolik potřebnou důvěru českého lidu i mládeže. Jsme si vědomi, že realizace české politiky v řadě významných oblastí je limitována závažnějšími vnějšími i vnitřními činiteli. Na řadu z nich vládní prohlášení upozorňuje.

Česká státní i politická reprezentace dneška, včetně naší České národní rady, vznikla a funguje za nenormálních, ne zcela demokratických podmínek. Federalizace Československé socialistické republiky, která podle našeho názoru se ve svých principech opírá i o souhlas českého národa, se formulovala v mimořádné situaci bez řádných orgánů české politiky. Nejsou zcela vyjasněny a kodifikovány principy fungování vzájemných vazeb federálních a národních vládních a správních orgánů Neznáme ani my, ani vláda reálný stav národního hospodářství ČSSR a pravidla ekonomických vztahů se Slovenskou socialistickou republikou. Národní výbory trpí v mnoha případech svým "přesluhováním" a nemohou v plné míře plnit úlohu být představitelem lidu daného území.

Toto vše a mnoho jiných nesnází, avšak především rozjitřená politická atmosféra, tíha ležící na lidu této země od srpna 1968, krajně znesnadňuje práci české vlády i České národní rady. Můžeme potvrdit, že tento nenormální stav je hlavní příčinou velmi pomalého formování českého státního povědomí, pomalé konsolidace společenského života v nových podmínkách českého státu. Naléhavě upozorňujeme, že delší setrvávání v této situaci vážně ohrožuje především vztahy mladé generace k českému státu, jeho vládě a politice.

Domníváme se, ve shodě s představiteli všech dětských a mládežnických organizací ČSR, s Klubem mladých poslanců ČNR, že je povinností vlády i České národní rady, aby usilovaly o konkrétní kroky k urychlenému odstranění všech uvedených překážek, aby se svými konkrétními záměry v tomto směru seznámily co nejdříve českou veřejnost. Rada Sdružení organizací dětí a mládeže ČSR se obrátila v minulých dnech na presidenta republiky, federální vládu, ústřední výbor Národní fronty a další nejvyšší politické a státní orgány včetně České národní rady a vlády ČSR, vedena upřímnou snahou o řešení současné situace, která je mezi mladou generací i v zájmu jejího uklidnění, s konkrétními návrhy na urychlení přípravy voleb do zastupitelských orgánů tak, aby mohly proběhnout ještě v roce 1969. Dále jsme předložili návrhy na kroky k zastavení činnosti ilegálního časopisu Zprávy a vysílačky Vltava a na jednání s vládou Slovenské socialistické republiky ve věci konkrétního vymezení dočasnosti pobytu sovětských vojsk na našem území. O těchto návrzích bychom chtěli vážně jednat a jsme ochotni přijímat protinávrhy. Jde nám však o to, skončit období nejistoty a určité nervozity, zejména mezi mladou generací.

Soudíme, že reálná naděje nebo jasný projev vůle k vyřešení těchto otázek ze strany našich orgánů, to je úhelný kámen do stavby důvěry mladé generace a celého národa. Bez této důvěry, bez této opory by vláda jen ztěží mohla realizovat své pozitivní programové prohlášení.

Vážení poslanci, jistě souhlasíte s tím, že mladá generace této země prokázala v uplynulých dvanácti měsících svůj aktivní postoj k politickému životu, k formování socialistické společnosti, založené na nejlepších národních tradicích. Jsme přesvědčeni, že bude-li vláda usilovat svými činy o podporu mládeže, že se jí této podpory dostane. Přes všechny problémy a těžkosti je v dnešní mladé české generaci záruka budoucnosti tohoto národa. Z tohoto hlediska vítáme zřízení ministerstva pro mládež a tělovýchovu. Organizace mládeže a dětí, mladí poslanci a odborníci usilovali dlouho o toto ministerstvo a s povděkem přijali jeho zřízení jako výraz snahy vlády a České národní rady starat se o životní podmínky veškeré mládeže a zajistit prosazování jejích specifických zájmů a potřeb. Organizace dětí a mládeže také chtějí spolupracovat s novým ministerstvem a napomáhat mu v jeho pozitivní činnosti. Totéž očekávají i od něho. Přitom bych chtěl znovu upozornit na to, že v žádném případě by se starost o potřeby mladé generace neměla vytratit z pozornosti ostatních ministerstev české vlády. Péče o budoucnost národa - mládež není v žádném případě úzce resortní záležitostí. Neobejde se také beze změn v přístupu a metodách práce národních výborů v této oblasti, kde považujeme za užitečné urychleně najít způsob zajištění komplexní koordinace péče o děti a mládež na všech stupních.

Jestliže považujeme přístup vlády k formulování programového prohlášení za šťastný, reálný a věcný a na tomto základě souhlasíme s udělením důvěry vládě, neznamená to, že nevidíme, kolik problémů není v tomto prohlášení ani otevřeno. Souhlas s vládním prohlášením předpokládá, že si uvědomujeme obtíže jeho realizace a nutnost neustálého prohlubování programové koncepce české státní politiky. Jsme přesvědčeni, že bude-li se vláda skutečně opírat o síly a schopnosti různých vrstev obyvatelstva, využije-li kritičnosti, znalostí a sil mladé generace, vytvoří si dobré předpoklady pro úspěšnou práci, ke které i my mladí chceme aktivně napomáhat.

K tomu všem členům naší české vlády přeji jménem organizací dětí a mládeže zastoupených v radě Sdružení pevnou vůli, odvahu a vytrvalost.