S. Toman: Vážená Česká národní rado, v souvislosti s federativním uspořádáním naší země začaly při České národní radě pracovat komise, které mají účinně pomáhat při přípravě budoucí organizace správy, řízení, ekonomiky a kultury.

Zůstává však, popravdě řečeno, do jisté míry opomíjena, a to dost opomíjena, oblast vlastní životní úrovně našeho obyvatelstva. V souladu se zásadami federativního uspořádání naší země, které projednala v srpnu naše vláda, by měly být totiž zabezpečovány jednotné pracovní a mzdové podmínky a sociální nároky všech občanů na celém území federace. To ovšem neznamená, že při zajištění jednotného celostátního řízení pracovní, mzdové a sociální politiky by se centrálně mělo rozhodovat o všech uvedených otázkách. Národní orgány se budou muset na řešení těchto úkolů plně podílet a budou mít plnou odpovědnost za přímé řízení a provádění agend v oblasti práce, mezd a sociální politiky. Domnívám se, že by tomu tak mělo být. Chtěl bych se proto dále zmínit o některých důležitých oblastech působnosti, které by měly příslušet tomuto národnímu orgánu.

Tak například národní orgán by měl vypracovat koncepci zaměstnanosti v národně-politické oblasti a usměrňovat takto vývoj zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích a oblastech.

To totiž říká a má na mysli také známý požadavek, pokud jde o vyrovnávání disproporcí, musí řešit zásadní otázky spojené se zabezpečením práva občanů na práci, pečovat o hmotné zabezpečení pracovníků uvolňovaných - a to je aktuální - při strukturálních změnách výroby, vypracovávat plány přípravy kvalifikovaných kádrů, vypracovávat dlouhodobé koncepce a zásady pro rozvoj racionalizace, organizace a normování práce. Do této oblasti patří otázky pracovní doby a zajišťování státního odborného dozoru nad bezpečností práce a nad dodržováním pracovních podmínek.

V oblasti mezd bude příslušet národnímu orgánu realizace jednotných zásad mzdové politiky přijatých pro celé území federace, to znamená, že bude vypracovávat vlastní koncepce mzdového vývoje, navazující na národní plány hospodářského rozvoje, vydávat příslušné předpisy o mzdových a platových soustavách, organizovat a zajišťovat mzdovou kontrolu.

V oblasti sociální politiky se bude národní orgán aktivně podílet na vypracování jednotné celostátní koncepce důchodového a nemocenského zabezpečení, na vypracování koncepce populační politiky, rozvoje sociálních služeb. Dále by měl zabezpečovat rozhodování o nárocích na dávky důchodového zabezpečení, řídit sociální péči o rodinu, ženu a dítě, staré osoby a organizovat výchovné akce k rodičovství. Národní orgán měl by též vykonávat legislativní činnost a zajišťovat jednotný výklad právních předpisů v oblasti pracovně právních vztahů, mzdové politiky a sociálního zabezpečení.

Uvedl jsem pouze hlavní oblasti činnosti národního orgánu práce a sociálních věcí, abych vás seznámil s rozsáhlou problematikou této oblasti. Proč jsem o tom všem hovořil? Hovořil jsem o tom proto, poněvadž se domnívám, že by bylo účelné, aby v zájmu úspěšné přípravy zřízení národního orgánu byla ustavena při ČNR sociální komise, která by byla účinným a vysoce odborně fundovaným nástrojem České národní rady při přípravě federativního uspořádání v základních oblastech životní úrovně, jako je pracovní, mzdová a sociální politika. Bylo by rovněž možné vytvořit k těmto účelům společnou sociálně zdravotní komisi, která by postihovala i zdravotnickou problematiku. V krajním případě jeví se bezpodmínečně nutným vytvořit alespoň při organizační komisi příslušnou odbornou sociální komisi z odborníku - poslanců České národní rady.

Připomínám, že nejde z mojí strany o nějaký přehnaný resortní požadavek, nýbrž sleduji tímto vytvoření nutného odborného orgánu, který by rovněž již nyní mimo federativních příprav vytvářel také potřebné pracovní i organizátorské poznatky pro budoucí řádně volenou Českou národní radu, a to v tak závažné oblasti, jako je životní úroveň.

Sociální politika nemůže mít ani v novém státoprávním uspořádání jenom charitativní charakter a lokální charakter, ale musí být prováděna naší socialistickou společností jednotně a koordinovaně a její rozvoj nemůže pouze záviset na hospodářských výsledcích, nýbrž musí do určité míry ekonomický rozvoj ovlivňovat a podmiňovat. (Potlesk.)

Předs. dr. Císař: Děkuji, promluví s. posl. inž. Rusek.

Posl. inž. Rusek: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi, přijímáme-li stanovisko k federativnímu uspořádání republiky, musíme se zamyslet i nad tím, co jí v jistém slova smyslu dáváme do vínku, s čím má vykročit do budoucnosti.

Jedním z faktorů, které rozhodnou o tom, jak se vykročí a jaká bude příští cesta, je to, jaký ekonomický řídící systém bude mít naše budoucí federativní hospodářství.

V současné době se ozývají hlasy, které využívajíce současné situace, žádají, aby se i nadále pokračovalo v administrativně direktivním systému, i když pod pojmy a názvy nové ekonomické soustavy. K tomu je třeba říci toto: Dosavadní výsledky socialistických i kapitalistických zemí ukazují, že mezi ekonomickým systémem a celkovým rozvojem národního hospodářství, růstem životní úrovně, rozvojem techniky a růstem produktivity práce existuje souvislost, která se žádným způsobem nedá obejít. Systém řízení národního hospodářství velmi význačným přímo rozhodujícím způsobem ovlivňuje ekonomickou aktivitu lidí, jejich zájem nebo nezájem na hospodářských výsledcích jednotlivých podniků a závodů, jejich zájem nebo nezájem na zavádění nové techniky, rozšiřování progresivních technologií, na ochotě přijímat to či ono zaměstnání, podřizovat se nebo nepodřizovat nutným strukturálním změnám ve výrobě i v individuálním zaměstnání. Jsou to všechno okolnosti, které také rozhodujícím způsobem olivňují výsledky socialistického vývoje.

Teze o závislosti ekonomických vztahů na úrovni rozvoje výrobních sil je všeobecně známa. Méně známy jsou její konkrétní aplikace. Stávající administrativně direktivní ekonomický systém neztroskotal proto, že by lidé, kteří jej zosobňují, byli neschopní. Musel ztroskotat zcela nutně objektivně, bez ohledu na osobní schopnosti jeho representantů. Je sice všeobecně známo - ale je to nutné znovu opakovat, že administrativně direktivní systém se vyznačuje právě tím, že nemá mechanismy, která by mohly vyvolávat podnikový zájem na zavádění nové techniky, na růstu produktivity práce, na takové výrobě, která uspokojuje spotřebitele a nikoliv abstraktní cifry ještě abstraktnějšího plánu.

Koncem 50-tých let začalo Československo jako jedna z prvních socialistických zemí vstupovat do nové fáze technického a proto i ekonomického vývoje. Úroveň produktivity práce, která je hlavním faktorem uspokojování základních potřeb dosáhla takové výše, ze základní potřeby obyvatelstva kromě bydlení byly v podstatě uspokojeny, a proto struktura poptávky, to je potřeb, se začala projevovat na nové kvalitativní úrovni. Obyvatelstvo se začalo orientovat na nákup předmětů dlouhodobé spotřeby - vrcholem toho je koupě automobilu. Následuje větší spotřeba služeb všeho druhu a nakonec některé způsoby realizace volného času, zejména např. cestování. Uvedené změny v potřebách obyvatel, i když je uvádím téměř v telegrafické stručnosti, mají obecnou platnost, prošly jimi všechny technicky vyspělé země. Změny jsou pouze v proporcích.

Těmto změnám se musí přizpůsobovat výroba. To je však pro administrativně direktivní systém kámen úrazu. Přizpůsobení výroby se totiž musí dít tak, že základem rozvoje výroby se stane technický pokrok, národní hospodářství přejde na intenzívní cestu růstu, hlavním zdrojem zvyšování produkce se stane růst produktivity práce, přičemž současně probíhají prudké strukturální změny. Děje se všechno to, co není schpen realizovat administrativně direktivní systém. To byla hlavní a základní příčina, která Československo, jako jednu z prvních socialistických zemí nutí změnit svůj ekonomický systém, nechce-li socialismus jako životní zájem pracujících přivést ke krachu, zdiskreditovat jej v očích mezinárodní dělnické třídy a napomoci tak světovým protisocislistickým silám. Nezměníme-li totiž náš ekonomický systém důsledně v nový, pak ekonomický sestup bude pokračovat a ekonomická situace se bude zhoršovat.

V letošním roce dovršujeme desetileté zpoždění v jeho zavádění. Přežití starého systému nás stálo mnoho desítek miliard korun. Škody, které v tomto směru napáchalo vojenské obsazení cizími armádami, jsou jenom malým zlomkem proti škodám způsobeným administrativně direktivním systémem ekonomického řízení země. Dá se odhadnout, že jenom národní důchod při efektivním fungování národního hospodářství by mohl být v současné době aspoň o 40% 50% větší.

Kdo chce být skutečným zastáncem socialismu, komu záleží na životní úrovni dělnické třídy a kdo skutečně usiluje o vítězství socialismu ve světovém měřítku, ten nemůže nerespektovat dané skutečnosti a setrvávat na něčem, co se přežilo a co tedy již nemůže pomáhat, ale co objektivně napomáhá protivné straně.

Různí lidé doma i v zahraničí obviňují novou ekonomickou soustavu z vyvolávání nezaměstnanosti, anarchie a někteří ji dokonce prezentují jako skrytou formu návratu ke kapitalismu. Je těžké vést polemiku s někým, kdo není ochoten diskutovat - to je jako polemizovat s tankem.

Přesto bych chtěl pro ty, kteří ovládají alespoň základní principy marxismu-leninismu poznamenat, že nová ekonomická soustava neznamená žádné oslabení řídícího centra - naopak, úlohu centra a centrálních orgánů neobyčejně zvyšuje. Přisuzuje však centru jen takovou úlohu, kterou může splnit, tj. úlohu regulátora vývoje, vytvářet podmínky pro nejefektivnější rozvoj, pro to, aby dílčí části, ve výrobě jednotlivé podniky, na základě svého samostatného rozhodování a sledování svých vlastních podnikových zájmů se chovaly tak, že svou činností objektivně nutně realizují celospolečenské zájmy, tj. zájmy socialistické společnosti.

Pro takovou úlohu musí však centrum být i kádrově vybaveno. Proto také, jestliže vstupujeme do praktické fáze přípravy federativní republiky, musíme se zaměřit na to, abychom i po této stránce, po stránce přípravy nových orgánů a personálního vybavení postupovali podle určité koncepce. Proto se také nemůžeme spokojit s tím, co zbude tam, kde stávající ministerstva se již počala dělit na federální a česká.

Není také možné, abychom bez poznámky přijímali takové prohlášení, že např. terciární sféra musí nyní se svými požadavky počkat. Naopak v nové situaci ekonomické i politické se např. vzdělávání stává nejen prostředkem seberealizace člověka, ale také jedním z těch ekonomických faktorů, bez kterých nelze pomýšlet na rychlý ekonomický růst. Ve fázi vývoje, do kterého ekonomicky vstupujeme, se investice do lidí stávají nejméně stejně významné, jako investice do nových technických zařízení.

Všechny okolnosti svědčí pro to, abychom se zaváděním nové soustavy nečekali, neodkládali, nenechali se zpanikařit dnešní politickou situací. Bylo mnoho těch, kteří měli obavy z toho, co řeknou lidé, až se nová ekonomická soustava bude zavádět naplno. Srpnové dni však ukázaly, že náš lid, naše dělnická třída, rolnictvo a inteligence složili zkoušku státníkovu.

I když to možná dnes ještě zní paradoxně, základem jednoty, která se u nás vytvořila v posledních srpnových dnech, byl a zůstává socialismus. Je tomu tak proto, že i když mezi jednotlivými společenskými vrstvami existují silné rozporné zájmy podmíněné stávající úrovní techniky, nemají takový charakter, aby zde existovala vrstva, která má zájem na cizí nadvládě. Proto tento zájem zůstává omezený jen na pár jednotlivců.

Náš lid ukázal takový stupeň politické vyspělosti, občanské angažovanosti a socialistického vlastenectví a třídního uvědomění, že je nejen možno, ale i nutno postavit před něj optimální řešení ekonomiky - zavedení nové ekonomické soustavy rychleji a v kratších termínech. Opak znamená proplýtvat politický kapitál.

Nechť se tedy ti, kteří se považují za zástupce lidu, postarají, aby příští federální i národní orgány byly svým složením i svou prací hodny svého lidu. (Potlesk.)

Předsedající: Děkuji. Slovo má s. ing. Tůma, připraví se s. dr. Adam.

S. ing. Tůma: Vážené soudružky a vážení soudruzi, dovolte mi několik stručných poznámek k otázkám federalizace v oblasti zemědělství a výživy a k materiálu, který byl zpracován ministerstvem zemědělství a výživy a na mou žádost vám předložen.

Je obecně známo, že jednou ze základních příčin nerovnovážného stavu v ekonomice celého našeho státu bylo - vedle deformací způsobeny centralistickým administrativně direktivním modelem řízení - silné podcenění významu zemědělství. Na úkor zemědělství a teké ostatních odvětví zabezpečujících výživu národa a jejich rozvoje financoval se industrializační program, odčerpávaly se pracovní síly do extenzívně se rozvíjejícího průmyslu bez ohledu na možnosti zemědělství. Docházelo k soustavnému prohlubování nepoměru v důchodech mezi zemědělstvím a průmyslem, a tím i k určitému rozevírání cenových nůžek mezi cenami zemědělských a průmyslových výrobků.

Nechci - a není ani cílem tohoto mého příspěvku - uvádět veškeré vnější znaky, kterými se tento nepoměr a podceňování významu zemědělství beze sporu vyznačovaly, ani nechci dělat dlouhý výčet ekonomických a společenských důsledků, ke kterým nutně vedly nejenom v odvětví zemědělství a výživy, ale i v celém národním hospodářství.

Pro nás, zemědělce, obzvláště trpkým důsledkem těchto deformací bylo to, že vyúsťovaly v nerovnocenné a nerovnoprávné společenské postavení pracujících v zemědělství v naší společnosti, že naše práce byla postavena na poslední příčku ve společenském žebříčku a že tento stav vešel hluboko do společenského vědomí.

Teprve v poslední době - kromě jiného také pod tlakem ekonomické skutečnosti - bylo nemálo vykonáno pro překonání tohoto nedobrého vztahu, zejména potom v polednovém vývoji naší republiky.

Práci zemědělských výrobků se dostává vysokého ocenění a uznání ze strany největších stranických a státních činitelů, postupně dochází k odstranění diskriminací v oblasti sociálního zabezpečení u družstevních rolníků, zvyšuje se až donedávna možná nedůstojný podíl zemědělství a zemědělských výrobků na rozdělení národního důchodu, došlo k ustavení Svazu družstevních rolníků jako politicko-zájmové organizace této druhé nejpočetnější společenské třídy v naší společnosti.

Přesto se my, zemědělci, a zejména družstevní rolníci, domníváme, že tento proces překonávání hlubokého podcenění významu zemědělství v národním hospodářství a práce i postavení zemědělských výrobků v naší společnosti nepokračuje tak, jak by měl. Je bohužel skutečností, že proces překonávání deformací minulých let v tomto směru bude procesem postupným a dlouhodobým. Naší povinností však je, abychom všestranně tomuto procesu napomáhali, a to nikoliv jen slovy, ale účinnými ekonomickými, politickými a institucionálními opatřeními.

Proč o tom všem mluvím, je bezpochyby nabíledni. Do jisté míry důkazem těchto přežívajících tendencí je totiž materiál o federativním uspořádání naší republiky i způsob, jakým se přistupovalo k jeho zpracování.

Především mne vede k tomu sama skutečnost, že ve vládních a jiných odborných komisích a skupinách, které byly pověřeny zpracováním různých návrhů na federativní uspořádání našeho státu, nebyli ani zástupci zemědělců a dokonce ani kvalifikovaní odborníci z řad zemědělských politologů, ekonomů a sociologů. Samy vypracované návrhy se této oblasti zásadního významu pro celé uspořádání naší společnosti prakticky téměř vůbec nedotkly. Nemusím snad ani zdůrazňovat, k jakým závěrům při takovémto přístupu se mohlo dospět.

Domnívám se jistě právem, že při řešení federativního uspořádání celého našeho státu mají ekonomické a organizační zásady uspořádání a řízení odvětví zemědělství a výživy i jejich institucionální zabezpečení zásadní význam, a to již proto, že vysoká úroveň zásobování obyvatelstva potravinami v potřebném množství, čase, kvalitě a sortimentální skladbě je jedním ze základních hledisek celého společensko-politického uspořádání a důležitým kritériem jeho stability. Ekonomika výroby, oběhu, zpracování a potřeby zemědělských výrobků a surovin i výrobků navazujících potravinářských oborů se úzce dotýká maloobchodních cen a tím i důchodové situace všech vrstev obyvatelstva, neboť potraviny zaujímají v rozpočtu výdajů spotřebitelů u nás, zejména rodin s velkým počtem rodinných příslušníků, popřípadě rodin s nízkým příjmem na jednoho příslušníka, daleko nejvýznamnější místo. Kromě toho je obecně známo, že v ČSSR připadá na jednoho obyvatele pouze půl hektaru zemědělské půdy a že dovážíme zhruba 20 % potřeby potravin a zemědělských surovin, přičemž jejich vývoz zdaleka nekryje v devizovém vyjádření potřebu dovozu. Tento stav je třeba označit za trvalý i přesto, že intenzita zemědělské výroby neustále roste a lze předpokládat její další soustavný růst i do budoucna.

To vše a řada dalších důvodů přímo si vynucuje komplexní přístup a koncepční řešení otázek týkajících se zemědělství a výživy z jednoho místa. Jde především o tyto otázky zásadní důležitosti:

1. řešení optimalizace toku výrobků od zemědělského prvovýrobce až po spotřebitelskou síť. Není třeba zdůrazňovat, že existuje časový nesoulad mezi výrobou a spotřebou, prostorový nesoulad mezi rozložením výroby jednotlivých výrobků a místy jejich zpracování, skladování a spotřebitelskými centry.

2. Řešení výsledků meziročních výkyvů v zemědělské výrobě u jednotlivých základních výrobků a surovin a s tím nutně spojenou problematiku rezerv a jejich ekonomiky.

3. Propojení vnitřního a zahraničního obchodu zemědělskými a potravinářskými výrobky, tj. ekonomiky dovozu a vývozu jednotlivých výrobků ve spojitosti s vnitřním trhem a možnostmi různého stupně vzájemné zastupitelnosti jednotlivých zemědělských, popřípadě potravinářských výrobků.

4. Stanovení pravidel ekonomického řízení, které by žádoucím způsobem usměrňovala samostatné rozhodování zemědělských podniků a ostatních v odvětví zemědělství a výživy. Jde tedy především o soubor cenové, daňové, úvěrové, úrokové a subvenční politiky a jejich vzájemnou propojenost a skloubenost.

5. Usměrňování spotřeby a návazně i výroby ve směru racionální a otázky důchodové politiky vůči všem příjmovým skupinám obyvatelstva.

6. Všestrannou ochranu spotřebitele včetně otázek legislativně právních a normotvorných.

7. Řešení otázek státních zásahů ve formě subvencí, dotací apod. v zájmu spotřebitele i v zájmu rozvoje podniků, který by řešil především rozpor mezi sociálně politickými hledisky (zájmy spotřebitelů) a hledisky ekonomickými (podnikatelskými).

Mám plně za to, že tyto otázky bez velkých národohospodářských škod nelze řešit pouze na úrovni národních, státních orgánů, to je na úrovni národních ministerstev, ale že je nutno vytvořit federální ministerstvo zemědělství a výživy, které by bylo vybaveno příslušnou kompetencí a které by fundovaně, všestranně mohlo tyto otázky řešit.

Pro vytvoření tohoto ministerstva hovoří i některé další důvody. Nechci zde argumentovat tím, že neexistuje v celém světě federativně uspořádaný stát, ve kterém by nebylo federální ministerstvo zemědělství. Ani toto však není zanedbatelné. Tyto státy mají jistě velké zkušenosti, které je k tomu vedly, i když zkušenosti z federativně uspořádaného státu skládajícího se pouze ze dvou národních státních útvarů, k dispozici zřejmě nejsou. Nechci zde uvádět ani neméně vážné otázky reprezentace Československa v různých mezinárodních orgánech a organizacích, především v Radě vzájemné hospodářské pomoci a jejích komisích pro zemědělství a potravinářský průmysl, v organizacích OSN v této oblasti. Chci se však v krátkosti dotknout otázky vnitřních vazeb, to znamená vztahů mezi podnikovou a společensky zájmovou sférou a sférou státní správy v novém institucionálním uspořádání zemědělství a výživy.

Nové uspořádání zemědělství a výživy předpokládá oddělení těchto tří okruhů, z nichž každý má své zvláštní poslání, každý má reprezentovat a hájit určitý okruh zájmů. Teprve vzájemná konfrontace individuálních, kolektivních, tj. podnikových, a celospolečenských zájmů, jejich střetávání by mělo vést k racionálnímu řešení, k optimalizaci v rozhodování a řízení naší ekonomiky i celého našeho společenského života v této oblasti. I k tomu je však zapotřebí vytvořit institucionální záruky. Je podle mého názoru nemyslitelné, aby v tomto naprosto racionálním pojetí společenského a ekonomického pohybu byla vypuštěna federální úroveň a tím se dostalo rozhodování v tak složité a specifické oblasti do pouze územního rámce. Dovolte, abych připomenul, že my ve Svazu družstevních rolníků počítáme s vytvořením Československého svazu s celostátními orgány na ustavujícím sjezdu tohoto svazu začátkem příštího roku. Je to také zakotveno i ve stanovách jak Českého, tak Slovenského svazu i v jejich programových prohlášeních.

Závěrem mého vystoupení mně dovolte, soudružky a soudruzi, abych shrnul opatření, která považuji v tomto směru za nezbytná, do těchto čtyř základních bodů:

1. Vytvořit ministerstvo zemědělství a výživy jako součást federální vlády, s příslušnou kompetencí, jehož hlavní náplní by byla tvorba a realizace komplexních koncepcí v oblasti regulace toku výrobků od prvovýrobce po spotřebitelskou síť včetně otázek zahraničního obchodu a problematiky ekonomiky rezerv a státního monopolu, vytváření příslušného ekonomického klimatu pro funkci autoregulačních systémů v podnikové sféře, uplatňování zásad racionální výživy a usměrňování důchodové politiky v zemědělství a výživě.

2. Do kompetence tohoto ministerstva zahrnout i otázky státního ochranářství, usměrňování legislativně právních otázek a reprezentace zemědělství v mezinárodních orgánech a organizacích.

3. Považovat předloženou studii za výchozí, ustavit komisi ČNR, která by na jejím základě propracovala tento soubor otázek a projednala jej se SNR a příslušnými vládními činiteli a současně propracovala i otázky funkční náplně v okruhu činnosti národního ministerstva zemědělství a jeho vztahů k ostatním sférám, především průřezovým ministerstvům, například financí, národohospodářského plánování apod.

Mám za to, že řada argumentů, které jsem uvedl a které jsou uvedeny v předloženém materiále, jsou obecně platné a platí tedy i pro uspořádání na národní úrovni.

4. V ČNR věnovat napříště otázkám rozvoje zemědělství a výživy zvýšenou péči.

Děkuji vám za pozornost.(Potlesk.)

Předs. ČNR dr. Císař: Prosím ing. Adama, aby vystoupil až po přestávce, která bude trvat 15 minut.

(Jednání přerušenou v 15.32 hod.)

(Schůze znovu zahájena v 15.47 hod.)

Mpř. ČNR s. Lochner (zvoní): Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušené jednaní naší schůze. Omlouvám předsedu ČNR s. Císaře, který musel opustit naší schůzi pro důležité politické jednání.

Pokračujeme v rozpravě. Slovo má s. Čestmír Adam, připraví se s. min. Vlček.

S. Adam: Vážená Česká národní rado, budiž mi dovoleno pronést několik krátkých připomínek k navrženému prohlášení zásad o federativním uspořádání a k plnění úkolů ČNR.

Osobně se domnívám, že jsme zatím ke konečnému znění ústavního zákona o federalizaci učinili málo, což je velmi zřetelné zvláště tehdy, jestliže si uvědomíme, že za dva týdny by se měly Česká a Slovenská národní rada již odhodlat k předložení dohodnutného a projednaného návrhu příslušného ústavního zákona Národnímu shromáždění. Přitom jsme se nedostali fakticky dále, než k vyjádření velmi obecných a velmi základních zásad.

Při dřívějším tuhém centralistickém řízení, které je aspoň podle teorie úspornější a výkonnější než řízení decentralizované, byli jsme stále více a více zaplavováni lavinou byrokratismu, který stále více ochromoval schopnost našich národů uplatnit na úseku národního hospodářství, vědy i kultury jejich tvůrčí schopnosti. A není žádným tajemstvím, že velmi často i ministři a jiní státní představitelé byli prakticky bezmocní proti svým vlastním úředníkům.

Říkám to proto, že při navrhovaném federalizačním uspořádání vzniká vážné nebezpečí, že upadneme ještě více do nemoci byrokratismu, kde se právo volených orgánů může omezit nakonec fakticky na pouhé právo vyslovovat názory, přičemž rozhodnutí je nakonec stejně v rukou byrokratického aparátu.

Zatímco Česká národní rada ještě ani ve svých výborech nezahájila rozpravu o českých národních orgánech, zatímco dnes tady hovoříme teprve o zásadách federálního uspořádání, vyskytují se uz v některých ústředních úřadech lidé, kteří vypracovávají plány na uspořádání federálních a národních orgánů a dělají své vlastní představy o rozvržení kompetence. Mohlo by se stát, že až vznikne česká národní vláda, bude postavena už před hotovou věc, před to, že úřednický aparát bude už konstituován bez ovlivnění Českou národní radou.

Myslím, ze není třeba tady citovat obecně známé zákony pana profesora Parkinsona, ale je určitě nutné, abychom si byli tohoto nebezpečí byrokratismu plně vědomi. Byrokratismus se velice neblaze projevil také v řízení vědy a výzkumu. Zásadní nedostatek odborné znalosti problematiky vědy a výzkumu byl nahrazován velmi často jenom směrnicemi, oběžníky, plánovácími formuláři - prostě úřadováním. Ale, bohužel, toto úřadování se neomezilo jenom na úředníky, zabývající se řízením vědy a techniky, zachvátilo také naše vědecké a výzkumné pracovníky, a není žádným tajemstvím, že v některých výzkumných ústavech a vědeckých institucích spotřebují výzkumní a vědečtí pracovníci i více než polovinu doby na vyřizování těchto byrokratických záležitostí.

Právě proto si musíme dát velmi bedlivý pozor na to, abychom místo jednoho dosavadního úřadu nenadřídili vědeckým a výzkumným institucím ještě další.

Přimlouvám se za to, aby v Československu bylo vytvořeno federální ústředí i pro otázky vědy a výzkumu ve formě federálního výboru.

Jeho náplní by měly být vědecké a technicko-ekonomické koncepce a prognózy, základní výzkumné programy celostátní působnosti, otázky mezinárodní vědecké a technické spolupráce, řízení vědecko-technických informací a otázky průmyslových práv, normalizace měr a vah.

Tento orgán by měl také pečovat o to, aby vědecké a výzkumné ústavy v celém Československu měly stejné ekonomické podmínky a měl by prostřednictvím tzv. vedoucích pracovišť vést ústřední evidenci o všech řešených úkolech vývoje a výzkumu.

Pokud jde o národní orgány pro vědu a techniku, měly by to být malé, vysoce kvalifikované a výkonné orgány, vybavené skutečnými odborníky, kteří by ovládali jednotlivé věcné problémy ve smyslu klasických věd, ale rozhodně by neměly být převážně plánovači, jako tomu bylo často dosud, poněvadž pro ně je výzkum otázkou odsouhlaseného křížového součtu na plánovacích tabulkách.

V žádném případě by tento národní výzkumný orgán neměl být organizován odvětvově, ale problémově. Domnívám se, že je nejvyšší čas, aby Česká národní rada vybrala ze svých členů skupinu, která by hned zahájila práci na přípravě tohoto národního orgánu pro vědu a výzkum, na stanovení jeho náplně a organizace a sám se hlásím k práci na této činnosti.

Velmi důležitou otázkou celé federalizace je otázka řízení hospodářství. Nedomnívám se, že v Československu existují dvě národní ekonomiky, ale jen jedna československá ekonomika. Skutečnost, že ve státě máme na různých místech různou úroveň rozvoje výrobních sil, neopodstatňuje tvrzení o existenci dvou národních ekonomik. Rovněž se nedomnívám, že by v budoucnu někomu v Československu prospělo, kdyby se i jen náznakem projevil vznik dvou národních ekonomik. To však neznamená, že při zásadně stejném systému cen, mezd, daní, při jednotné měně a při jednotné metodice zahraničního obchodu nebudou existovat rozdíly v krajských, okresních a místních, přirážkách k daním a nebudou závody s vyššími a nižšími výdělky, že obdobné zboží nebude nabízeno za rozdílné ceny. Koneckonců v určitých případech to máme už i dnes. Jednotné řízení jedné integrované československé ekonomiky musí být zachováno a zdokonaleno.

Otázka, kterou mají Česká a Slovenská národní rada společně řešit je jejich zastoupení v orgánech celostátního ekonomického řízení a forma správy podniků při přísném oddělení státní výkonné moci od řízení podniků.

Dnes se na předsednictvu vlády zpracovává už návrh zákona o řízení podniků. Ale ani Česká, ani Slovenská národní rada nejsou do těchto prací zapojeny. A to je veliká škoda. Přimlouvám se za to, aby Česká národní rada dala své ekonomické komisi za úkol bezprodlení přistoupit k vypracování návrhu na uspořádání agendy správy podniků v působnosti České národní rady.

Dále bych chtěl poukázat na otázky řízení oběhu zboží. Zmiňoval se o nich s. Tůma, když hovořil o otázkách zemědělství. My jsme oběh zboží u nás skutečně zanedbali a po fázi, kdy jsme ho řídili formou materiálně technického zásobování, které v mnohém ohledu připomínalo ještě staré válečné kontingentní hospodářství, jsme najednou od jakéhokoliv řízení oběhu zboží ve státě upustili. Tak jako bez oběhu krve není života v lidském organismu, tak bez dobře uspořádaného oběhu zboží není a nemůže existovat efektivně pracující národní hospodářství.

Je to otázka zásobováni právě tak podniků, jako obyvatelstva. Máme teď nedostatků na tomto úseku více než dosti. Domnívám se, že bychom měli mít ve federálních výkonných orgánech třeba malou skupinu vysoce kvalifikovaných odborníků, kteří by se o řízení a usměrňování oběhu zboží soustavně starali. Tato skupina by měla rovněž řídit využívání státních hmotných rezerv k udržení potřebného "průtokového napětí" v systémech oběhu zboží. Nepovažuji za účelné mít kromě federálních i národní hmotné rezervy. Naopak federální hmotné rezervy by měly být jakousi materiálovou bankou pro všechny - federální i národní potřeby - která by sloužila všem, federálním i národním orgánům, podle předem stanovených pravidel. Domnívám se, že v tomto smyslu by ČNR měla působit na jednotné řízení národního hospodářství Československa. Přimlouvám-li se zde dnes za federální řízení ekonomiky, jsem pro silné národní orgány i v oblasti politické správy a správy kulturní. Nesdílím názor, že federalizace porušuje zásady demokratického centralismu, nýbrž naopak znemožňováním byrokratického systému policejního centralismu, který by v dalším vývoji zabrzdil rozvoj našich národů v této republice.

V uspořádání federální moci zákonodárné prosím, aby bylo uváženo zřizování druhé komory z poslanců ČNR a SNR a zvážena možnost jednokomorového parlamentu. Bude-li však přesto přijata zásada dvou komor, navrhuji, aby byl mezi nimi rozdíl v kompetenci, i ve způsobu volby. Navrhuji, aby poslanecká sněmovna byla zákonodárným orgánem vyšlým z přímých voleb poměrným zastoupením s konečnou kompetencí ve věci občanských práv, rozpočtu a národohospodářského řízení. Druhá sněmovna nechť vznikne systémem přímých voleb v obou národních celcích a její konečná pravomoc nechť je na poli ústavy, otázek výkonné moci a schvalování vyšších státních činitelů do funkcí a úřadů.

Navrhuji, aby ČNR učinila neprodleně opatření k vytvoření českých národních orgánů tak, aby mohla být stanovena jejich náplň činnosti, organizace, počtu úředníků a rozpočtové náklady. Domnívám se, že by tyto práce měly začít již v první polovině října, a to ve zvláštních skupinách členů ČNR.

Rád bych z tohoto místa ocenil práci, která byla při řešení otázek federalizace učiněna Slovenskou národní radou, a která v době, kdy ČNR nemá k dispozici ani úřady, ani výzkumné ústavy, významně napomohla sblížit česká a slovenská stanoviska a pochopit je. Je škoda, že se těmto pracím nedostalo v českém tisku, rozhlase a televizi vetší publicity.

Chtěl bych v závěru říci, že jistě nejen sám souhlasím s místopředsedou SNR ďr. Křížem, že se vzájemná pouta mezi Čechy a Slováky upevňují a že věcné názorové rozdíly na řešení otázek federace, vedené snahou o zajištění dobrého řešení našeho společného státu ztrácejí nad činy slovensko-české vzájemnosti, jichž jsme neustále svědky. (Potlesk.)