sortimentov a dostatok tovaru v rôznych cenových polohách.

Zásadné zlepšenie štruktúry priemyselného tovaru treba nám, vážené súdružky a súdruhovia, okrem z domácej produkcie zlepšovať aj dovozom. Dovoľte zmieniť sa o tom, že v tejto súvislosti o našej súčasnosti a o našich perspektívach pred dvoma mesiacmi na túto tému hovoril aj predseda vlády súdruh L é n a r t jednoznačne v prospech vyššieho dovozu pre vnútorný trh, nie však za akúkoľvek cenu. Hovoril, že máme z celkovej sumy tovaru na vnútornom trhu len asi 6 % dovezených zahraničných výrobkov, a to je skutočne veľmi málo. Pochopiteľne, že pri takom nízkom percente máme často úzky, šedivý sortiment, a čo viac, otupuje to aj cit pre súťaživosť, pre konkurenciu, prirodzenú snahu konštruktérov, modelárov, výrobcov predstihnúť dobré lepším a najlepším.

Naša vnútorná obchodná organizácia bude musieť viac využívať komerčné služby zahraničného obchodu, aby sa svojimi fondami, teda nie s fondami zahraničného obchodu, ale z vnútorného fondu, robila výmena zo zahraničím v rámci tej istej tovarovej položky. Aby to bolo jasnejšie, priblížim to názorne takto: neznižovať vývoz obuvi, textilu, ani strojárske výrobky, ale v rámci tej istej položky docieliť, že vyvezieme viac a súčasne dovezieme viac, lebo pokiaľ bude na vnútornom trhu len tých 6 % zahraničného tovaru, našou výrobou to ani nepohne. Docieliť 20 % alebo jednu štvrtinu zahraničných tovarov z celkovej sumy na vnútornom trhu by bolo cítiť i v našej výrobe. Musela by sa ona postupne s iným záujmom uchádzať o svojho domáceho zákazníka. To nám tiež môže pomôcť v snahe premeniť náš trh s nedostatočným výberom na trh dostatku, prípadne mierneho prebytku, aby zasa platilo, že pánom na trhu je spotrebiteľ - občan.

Závažným problémom vo vnútornom obchode zostáva, a to nevyrieši rezort sám, len za súčinnosti objektívnych orgánov, doriešiť potrebu pracovníkov a ich zárobky. V posledných rokoch sa počet pracovníkov v obchode zvyšoval len pomaly. Podiel pracovníkov v obchode k počtu pracujúcich v národnom hospodárstve zostáva rovnaký, zvýšil sa však počet obyvateľov pripadajúcich na jedného pracovníka v predajniach. Vývoj je nepriaznivý tak v zrovnaní s niektorými socialistickými štátmi, ako aj s vyspelými štátmi západnej Európy.

Nízka zamestnanosť v obchode nepriaznivo ovplyvnila služby, najmä kultúrnosť predaja, rýchlosť a kvalitu obsluhy.

Napríklad v roku 1964 u nás pripadlo na jedného pracovníka maloobchodu 104 obyvateľov, zatiaľ čo v krajinách západnej Európy sa tento počet pohybuje len okolo 30.

Kvalitu práce tiež nepriaznivo ovplyvnila i nízka úroveň priemerných zárobkov a ich zaostávanie za ostatnými odvetviami národného hospodárstva. Vo vnútornom obchode robil priemerný zárobok v roku 1964 1279 korún, zatiaľ čo v národnom hospodárstve 1430 korún a v priemysle 1536 korún. Pomer obchodu k národnému hospodárstvu bol teda 89, 4 %, k priemyslu 83, 3 %.

Tieto pre obchod nepriaznivé relácie ovplyvnili negatívne i jeho štruktúru pracovníkov. Na jednej strane bolo potešiteľné, že sa veľmi vysoko zvyšoval podiel zamestnaných žien v obchode, avšak kvalifikované mužské pracovné sily postupne odchádzali a bolo treba prijímať ženy z domácností na ich miesta. Počet žien sa neustále zvyšoval a dosiahol v predajniach za minulý rok už 86 % a v závodoch verejného stravovania 73 %.

Aby zamestnanie vo vnútornom obchode bolo približne rovnako zaujímavé ako v priemysle, a myslím, že nemýlime sa, keď túto tézu zastávame, bude nutné postupne upraviť pracovné podmienky vrátane priemerných miezd. Len tak môže obchod obstáť v súťaži s priemyslom pri získavaní kvalifikovaných a dobrých pracovných síl.

Isteže, vážené súdružky a súdruhovia, medzinárodné porovnanie nemôže byť jediným meradlom relácií u nás, napriek tomu porovnanie s inými socialistickými štátmi dokazuje, že v hospodárstve založenom na pôsobení hodnotových a rozvinutých tržných vzťahov, s ktorými uvažuje aj naša nová sústava riadenia, je potrebné zásadne prehodnotiť postavenie obchodu aj u nás. Celkovú problematiku v pracovných silách a odmeňovaní naše ministerstvo spolu s nami podrobne spracovalo, aj ju vyjadrilo v návrhu plánu práce do roku 1970, a v súbore opatrení k zmene postavenia obchodu v národnom hospodárstve sa súčasne vyslovuje požiadavka a návrh upraviť do roku 1970 priemerné mzdy v obchode na úroveň priemyslu.

V súčasnosti i v najbližších rokoch budeme hľadať spôsoby ako riešiť mnohé ďalšie dosť ožehavé problémy rozvoja služieb obchodu a cestovného ruchu. Pritom zvláštnu pozornosť musíme venovať pracovnej dobe v obchode, lebo obchod v socializme má slúžiť ľuďom aj v čase, keď väčšina pracujúcich má voľno. To vyžaduje veľké nároky na organizátorskú prácu obchodných podnikov a starostlivosť miestnych, mestských a okresných národných výborov.

Dovoľte ešte jednu zásadnú poznámku k investičnej výstavbe,

Pre štvrtú päťročnicu je plánom naša potreba k daným možnostiam uspokojivo riešená. Do roku 1970 sa predpokladá na Slovensku preinvestovať v systéme organizácií Ministerstva vnútorneho obchodu 820 miliónov Kčs, v spotrebných družstvách 465 miliónov Kčs a v obchodných organizáciách národných výborov 259 miliónov Kčs, teda spolu 1 544 mil., t. j. 34, 4 % z celoštátneho objemu. Boli nám o 200 miliónov zvýšené investičné prostriedky v priebehu tohto roku upresňovaním päťročného plánu. V týchto hlavných ukazovateľoch by bola situácia, ako som už povedala, k daným možnostiam uspokojivo riešená. Avšak doterajšia prax napriek vyvíjanému úsiliu a konkrétnemu úsiliu ukazuje, že jednotlivé akcie obchodu sa odovzdávajú do používania približne s jednoročným oneskorením a priaznivejšia nie je situácia ani pokiaľ ide o občiansku vybavenosť budovanú z prostriedkov krajských národných výborov.

Objemy, ktoré pre päťročnicu máme, sú náročné na našu vlastnú prácu, ale najmä na stavebné organizácie na Slovensku. Doterajší priebeh investičnej výstavby v obchode ukazuje, a som sa o tom zmieňovala aj na poslednom Predsedníctve SNR tohto týždňa, že sa výstavba v obchode podceňuje. Nebolo málo prípadov, že sme museli zabezpečovať stavebný materiál ako investori v zastupovaní dodávateľa.

Pre vašu informovanosť, vážené súdružky a súdruhovia, uvediem aspoň niektoré významné investičné akcie, ktoré majú byť v cestovnom ruchu, v obchode, maloobchode, veľkoobchode realizované do roku 1970. Zmienim sa len o niektorých ako novozahajovaných. Ide o významné akcie:areál skladový Spišská Nová Ves - v rozsahu 34 miliónov; areál skladový (obuv) Partizánske - 25 miliónov; sklad ovocia a zeleniny - 13 miliónov.

Pokiaľ ide o hotely:

hotel Bratislava - 60 miliónov; hotel Štrbské Pleso - 49 miliónov; hotel A Košice - 38 miliónov; 10 B hotelov;ďalších niekoľko hotelov v systéme krajských národných výborov, ako: v Trnave, Trenčíne, Bratislave, Bystrici, Bojniciach, Poprade, Spišskej Novej Vsi - vždy s objemom približne 9 až 10 miliónov korún.

Nové obchodné domy:

Obchodný dom Košice - 36 miliónov; Obchodný dom Bratislava - 36 miliónov; Obchodný dom Komárno - 10 miliónov.

Z maloobchodnej siete ako najdôležitejšie sú:

výstavba velkopredajní v Nitre - 4 milióny, Dom potravín v Banskej Bystrici - 6 miliónov, veľká predajňa v Tatranskej Lomnici 4 milióny, i mnohé ďalšie.

Pokiaľ ide o navrhované uznesenie, súhlasím s úlohou, lebo je správne, aby sme potrebnú starostlivosť venovali včasnej projekčnej príprave jednotlivých akcií.

Vážená Slovenská národná rada!

Naše úsilie sústredíme pri zabezpečovaní úloh päťročného plánu v komisii aj v aparáte na to, aby obchodné organizácie na Slovensku v nových podmienkach nepoľavili v intenzívnej činnosti pre zabezpečovanie dostatočného množstva tovaru v štruktúre, kvalite, v lepšej úrovni služieb, aby celá činnosť zodpovedala dopytu obyvateľstva a jeho kúpnej sile.

Predseda Chudík:

Ďakujem súdružke Višňovcovej.

K slovu sa prihlásil podpredseda vlády súdruh Krajčír, dávam mu slovo.

Podpredseda vlády Krajčír:

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci!

Dovolte, abych se v diskusi zabýval některými problémy naší nové pětiletky, kterou nyní projednáváme, a která má být v příštím týdnu také projednána v Národním shromáždění.

XIII. sjezd naší strany stanovil v oblasti ekonomiky zaměřit hlavní pozornost na rozvoj výrobních sil, na rozvoj materiálního i lidského činitele, uskutečnit program konsolidace a rekonstrukce a nastoupit cestu intenzivního dynamického rozvoje národního hospodářství.

Čtvrtý pětiletý plán rozvoje národního hospodářství se orientuje ve srovnání s výsledky dosaženými v uplynulých pěti letech na značné urýchlení tempa rozvoje a zdůrazňuje tendenci růstu efektivnosti tvorby i užití národního důchodu. Provedené technicko-ekonomické propočty ukazují, že mohou být vytvořeny předpoklady pro zvýšení národního důchodu minimálně o čtvrtinu, což představuje asi 45 miliard korún, to je zhruba dvaapůlkrát větší přírůstek než v uplynulém pětiletí a zhruba tolik, kolik jsme dosáhli ve druhé pětiletce, ovšem při tehdejším využívaní všech extenzívních faktorů rozvoje. Ve čtvrtém pětiletém plánu se předpokládá, že přírůstek zdrojů národního hospodářství bude dosažen v podstatě zcela přírůstkem společenské produktivity práce. Při růstu národního důchodu o 24 % má vzrůst společenská produktivita práce o 22 až 23 %. Vezme-li se v úvahu připravované a letos již zahájené zkracování pracovní doby, které sníží fond pracovního času ve výrobní sféře na 92 %, je to úkol jistě náročný. K urýchlení dynamiky rozvoje národního hospodářství, k zvýšení jeho efektivnosti a obnovení rovnováhy musíme využít, zejména v prvních letech, především neinvestičních faktorů, to jest lépe využít existující kapacity, zásoby, pracovní dobu - tedy zvěcnělé i živé práce.

Ve vztahu ke Slovensku ukládá XIII. sjezd prohloubit komplexnost rozvoje oblastí a rozvíjet jejich výrobní specializaci, zejména nadále rozvíjet ekonomiku na Slovensku, lépe využívat dosavadních kapacit. Dále pak za jeden z nejdůležitějších úkolů v procesu ekonomického vyrovnávaní považovat zvýšení zemědělské výroby na úroveň českých krajů.

Rozvoj hospodářské a kulturní výstavby Slovenska v rámci jednotné ekonomiky republiky, vyjádřený úkoly čtvrté pětiletky, představuje významný podíl na plánovaném rozvoji celé naší společnosti. Při vytváření dalších materiálních zdrojů v této pětiletce počítá plán s rychlejšími tempy přírůstku výroby Slovenska proti celostátnímu průměru.

Z hlediska rozvoje ekonomiky celé republiky má velký význam plánovaný přírůstek průmyslové výroby na Slovensku, jejíž objem se má zvýšit, jak již uvedl ve svém výkladu předseda Slovenské plánovací komise soudruh minister B a r b í r e k, o 58 až 59 % proti celostátnímu průměru 23 až 24 %. Je to zejména chemický průmysl, který se má na celkovém přírůstku výroby podílet z více

než jedné poloviny, a těžký průmysl, kde podíl Slovenska na celkovém přírůstku má činit 37 %. Tohoto výrazného rozvoje výroby základních surovinových odvětví se má dosáhnout zejména na nových kapacitách, které budou postupně uváděny do provozu. To znamená, že přínos nových výrobků, surovin a materiálů z těchto odvětví, které mají přispět též k uskutečňování potřebných strukturálních změn v celém našem národním hospodářství, je podmíněn včasným a kvalitním dokončováním výstavby nových kapacit, zabezpečováním jejich bezporuchového provozu, dosažením plánovaných parametrů jak v množství, tak v kvalitě výrobků.

Investiční výstavba na Slovensku se zvyšuje rychlejším než celostátním tempem zejména u chemie, spotřebního a potravinářského průmyslu, v dopravě, školství a zdravotnictví. I při snížených objemech investic v metalurgii se zajišťuje pokračování výstavby Východoslovenských železáren. Z celkově rychlejšího tempa investiční výstavby na Slovensku je patrná orientace čtvrtého pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství na další účelné zvyšování ekonomické úrovně Slovenska v rámci jednotné celostátní ekonomiky, sledující zejména možnost využití přirozeného přírůstku pracovních sil a přírodních podmínek.

Mezi otevřené problémy čtvrté pětiletky na Slovensku patří otázky zabezpečení pracovních příležitostí pro dosud volné zdroje pracovních sil a pro nové pracovní síly z populačního přírůstku. Řešení této problematiky cestou intenzivnější investiční činnosti je, jak známo, limitováno danými možnostmi. Proto ještě více je treba zaměřit pozornost na možnosti, které k řešení této otázky mohou vyplynout z lepšího využívání stávajících základních fondů Význam této cesty řešení nespočívá jenom v tom, že se vytvářejí nové pracovní příležitosti, ale především v tom, že současně se stejnými základními fondy dosáhneme vyšší výroby s nižšími náklady.

Tak například lepším využitím základních fondů ve druhé směně v těžkém průmyslu na Slovensku - např. alespoň na 50 %, které se dosahuje ve spotřebním průmyslu na Slovensku, kdežto v těžkém průmyslu činí pouze 32 % - získalo by se zde zhruba 19 tisíc pracovních příležitostí pro dělníky i pro technické kádry.

Jsme si vědomi, nejde o jednoduchou záležitost, že je s tím spojena i řada problémů ve stabilizaci výrobních programů, v dokompletování jednotlivých technologických uzlů, v odběratelskododavatelských vztazích, v otázce dopravy pracujících do zaměstnání v bytové výstavbě atd.

V součinnosti vlády a orgánů Slovenské národní rady se v řešení těchto problémů již dosáhlo některých pozitivních výsledků. Půjde o to, abychom z dobrých zkušeností, které v této oblasti byly získány, se vycházelo i při řešení zbývajících problémů a společným úsilím aby byly dovedeny k úspěšnému konci.

Dalším otevřeným problémem čtvrté pětiletky na Slovensku zůstává určitý přebytek stavebních kapacit asi ve výši 2 miliard korun. Nedaří se dosud uspokojivým způsobem vyřešit přesun přebytečných kapacit do českých krajů, což zde ohrožuje investiční výstavbu předpokládanou čtvrtým pětiletým plánem. Není to zajisté lehký problém, ve spolupráci vlády a Slovenské národní rady se však zajisté podaří uspokojivě nalézat řešení, jež bude v souladu s celospolečenskými zájmy.

V  letošním roce ústřední výbor naší strany a vláda republiky přijaly řadu opatření směřující k urychlenému komplexnímu zavedení nové soustavy řízení, jejímž cílem je dosáhnout efektivního rozvoje národního hospodářství a na tomto základě i rychlejšího růstu životní úrovně obyvatelstva.

Jsme si všichni zajisté vědomi toho, že jde o složitý a na hospodářsko-organizátorskou práci náročný proces, ve kterém se mají v národním hospodářství uplatnit tržní vztahy. Využít regulující vliv zákona hodnoty na ekonomické procesy neznamená ovšem, že se uvolňuje cesta živelnému tržnímu mechanismu a v žádném případě to neznamená snižování významu a úlohy hospodářského plánu. Úloha plánu při řízení národního hospodářství naopak vzrůstá, poněvadž jejím základem musí být objektivní vědecká kritéria, která umožní překonávat subjektivismus v plánování a rozšířit jejich skutečný vliv na řízení ekonomických procesů.

V  současné době stojí před námi úkol urychleně a kvalitně dokončit práce na všech ekonomických nástrojích, které tvoří ucelenou soustavu vyhlášených rámcových podmínek hospodaření podniků. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat urychlenému rozpracování a uplatňování nových principů řízení v podnikové sféře, vnitropodnikové organizaci, kterou bude dovedena nová soustava až na jednotlivá pracoviště, tam se také při realizaci plánu přenáší hlavní rozhodování o tom, jak bude nových nástrojů využito k rychlejšímu zdokonalování technicko-ekonomické úrovně výroby, k hospodárnému využívaní pracovních sál, surovin, materiálu a základních fondů.

Nemůžeme si ovšem dělat žádné iluze o tom, že nová soustava snad bude působit automaticky a že nebude při její realizaci docházet k pokusům o její využívaní ve prospěch osobní i podnikové materiální zainteresovanosti v rozporu s celospolečenskými zájmy.

V  této sovislosti má mimořádný význam přestavba velkoobchodních cen a další vývoj cenové politiky. Na kvalitě jejího provádění závisí do značné míry intenzita účinnosti nové soustavy řízení. Ekonomické řízení vyžaduje, aby se ceny pružně přizpůsobovaly podmínkám výroby i trhu. Vývoj celkové úrovně cen v odvětvích, oborech a u důležitých skupin výrobků nemůže ovšem rovněž být ponechán živelosti. Při vyšší pravomoci podniků v tvorbě cen a jejich změnách musí být zajištěno koordinované provádění cenové politiky na všech stupních řízení s ohledem na možné důsledky vývoje cen na hospodářské výsledky podniků a důchody obyvatelstva. Důsledná cenová kontrola, soustavné sledování vývoje hladiny cen musí předcházet tomu, aby podniky své pravomoci nemohly využívat ke spekulativnímu ekonomicky neodůvodněnému zvyšování cen.

Ve svém úsilí při zavádění nové soutavy řízení nemůžeme zapomínat na význam řádné koordinace dodavatelsko-odbeřatelských vztahů a urychlené odstraňování vyskytujících se zde závad, které by jinak mohly vésti k zdiskreditování opatření vyplývajících z nové soustavy řízení.

Nová sustava řízení počítá s tím, že pro období čtvrtého pětročního plánu bude žádoucí rozvoj některých oblastí na Slovensku zvýhodněn i působením ekonomických nástrojů. Půjde především o tato opaření:

-  nebude započítáván přírůstek pracovníků do výpočtu stabilizačního odvodu,

-  pro řadu okresů bude snížen stabilizační odvod z přírůstku pracovníků na půl procenta.

V  oblastech, které jsou určeny rámcovými podmínkami hospodaření, budou

-  poskytovány 15 % dotace z rozpočtu na úhradu rozpočtových cen staveb, které budou umístěny v těchto oblastech a které budou zahajovány po 1. lednu 1967,

-  na tyto stavby bude dále poskytována sleva v odvodu ze základních prostředků, který bude činit po dobu 5 let místo 6 % jen 4 %.

Že tyto nástroje mohou sehrát velmi pozitivní úlohu při rozvoji příslušných oblastí na Slovensku, o tom svědčí již nyní vážný zájem řady oborových ředitelství.

Zavádění ekonomických principů hospodářské politiky v nové soustavě řízení, osobní zájem na kvalitní a produktivní práci, možnosti samostatného rozhodování v podnicích, jež se přímo projeví v jejich hospodářských výsledcích, budou přímo závislé na politicko-organizátorské činnosti vedoucích pracovníků v podnicích a na iniciativě pracujících. Tuto činnost musí zaměřit především na účinnou mobilizaci zdrojů, které v našem národním hospodářství nesporně existují. Nová soustava řízení vytváří k tomu všechny předpoklady a otevírá cesty k jejich odkrývání.

Podaří-li se tyto zdroje účinně zapojit do výrobního procesu, mohou v poměrně krátké době vyřešit některá slabá místa v pětiletém plánu, především pak snížit napětí v naší platební bilanci, uvolnit nezbytné prostředky na dovoz vrcholné světové techniky ať již formou dovozu konkrétních strojů a zařízení, či nákupem licencí, a tím vytvořit příznivější podmínky pro urychlení efektivní technické rekonstrukce národního hospodářství.

Tyto značné zdroje jsou především ve snížení nadměrné výrobní spotřeby, zejména pak v podstatně efektivnějším využívaní surovin, ve snížení rozestavěnosti, v podstatném urychlení investiční výstavby a v lepším využívání existujících základních fondů.

Dovolte, abych se o některých těchto zdrojích zmínil. Přesto, že v roce 1965 se tempo rozvoje našeho národního hospodářství podstatně zrychlilo, nepodařilo se dosáhnout zlepšení v prosazování intenzivně působících faktorů efektivnosti společenské výroby. Klesající efektivnost daná pokračujícím extenzivním vývojem se projevila souhrnně v tom, že podíl národního důchodu v roce 1965 na společenském produktu činil pouze 44, 1 % proti 44, 9 % v roce 1964 a 46 % v roce 1963. Rovněž ani růst technické úrovně se výrazně neprojevil na zvýšení produktivity práce. Zatímco vybavenost podniků výrobními základními fondy se zvýšila o 5, 3 %, stoupla produktivita práce pouze o 4, 6 %.

Přechod k intenzivnímu hospodářství předpokládá a nutně vyžaduje hledat cesty k účinnějšímu využívání základních prostředků a dokonalejšímu zhodnocování surovinových a energetických zdrojů. Ze srovnání s průmyslově vyspělými státy je patrno, že právě na tomto úseku je možno docílit značných úspor. Přitom je všeobecně známo, že tyto úspory, představující naše potencionální rezervy, lze nalézt v každém průmyslovém i zemědělském závodě, na každé stavbě, v dopravě i v celé sféře oběhu.

Je ovšem nutné, aby toto úsilí v odkrývání rezerv proniklo do myslí všech pracujících, na každé pracoviště, proto má také takový význam i dobrá vnitropodniková organizace a otázka vyšší efektivnosti, aby byla spjata s prací ve všech odvětvích našeho hospodářství. To se pak v prvé řadě týká činnosti desítek tisíc našich projektantů, konstruktérů a technologů, jejichž přínos v úsporách může být zvláště významný.

I když úspory vyplývající například ze snížení materiálové náročnosti v hlavních resortech jsou promítnuty do návrhu pětiletého plánu 3, 5 %, nepředstavují ještě při účinném působení nové soustavy zdaleka hranici našich možností.

S maximálním využíváním základních fondů a jejich rychlou a kvalitní obměnou má značný význam i podstatné urychlení investiční výstavby, která má zabezpečit vedle obměny opotřebených základních fondů i potřebný rozvoj jednotlivých odvětví národního hospodářství.

Uvedu některé příklady:

Opoždění ve výstavbě kapacit na ploché sklo tažené a bezpečnostní v Řetenicích nás stojí ročně více než 14 mil. devizových korún. Opoždění výstavby závodu na výrobu polyetylénu ve Slovnaftu v Bratislavě zhoršuje naši platební bilanci s kapitalistickými státy v rozsahu 43 mil. devizových korún ročně, opoždění výstavby závodu na kumenový fenol ve Slovnaftu v Bratislavě zatěžuje naši platební bilanci ve výši 16, 5 mil. devizových korun, ročné. Zpoždění výstavby I. etapy - Duslo Šal'a si vyžádalo v minulých třech letech dovozy hnojiv za asi 52 mil. devizových korun z kapitalistických států. A takových případů by se našla ze všech odvětví, i z nejrůznějších častí republiky celá řada, avšak jen u těchto několika nahodile vyjmenovaných případů jde o značné částky v devizách. V průmyslově vyspělých státech se vyvíjí silný tlak na maximální zkrácení doby výstavby. Všeobecně lze říci, že výstavba rozsáhlejších výrobních provozů tam trvá v průměru dva roky, u menších pak jeden rok. Proti těmto lhůtám jsou průměrné doby výstavby našich závodů nesrovnatelně delší a činí zhruba 5 až 6 let, a to bez přípravných prací. Ztráty na národním důchodu způsobené ekonomicky neodůvodněným umrtvením investičních prostředků dosahují tak v našem národním hospodářství miliardových hodnot. Kromě toho dochází ještě k morálnímu opotřebování - to je technickému zastarání dokonce dříve, než ještě začala vyrábět, a tím i ke snížení rentability a konkurenceschopnosti výrobků.

Nový systém financování investic, který s sebou přináší nová soustava řízení, se musí proto stát významným nástrojem k urýchlení investiční výstavby a uvádění základních fondů bezodkladně v nejkratších lhůtách do provozu.

Vedle průmyslové výroby jsou dosud značné rezervy skryty v zemědělství. Docenění půdy jako základního výrobního prostředku a intenzifikace rostlinné a živočišní výroby je hlavní cestou ke zvýšení efektivnosti národního hospodářství a zlepšení naší platební bilance zejména ke kapitalistickým státům.

Množství produktů rostlinné výroby, které stát v současné doba vykupuje do svých fondů, tedy tržní produkce je vypěstována asi na jedné třetině orné půdy. To znamená, že více než 60 % orné půdy a všechny louky a pastviny slouží pro zajišťování naturálií, osiv a sadby a jako krmivová základna živočišní výroby.

Velké možnosti ve využití rezerv v zemědělství jsou i na Slovensku. Slovensko zajímá 37 % půdního fondu republiky, a z toho asi dvě třetiny mají velmi výhodné výrobní podmínky, zejména v rozsáhlých nížinách, kde je nejdelší vegetační doba, nejvíce tepla a slunečného svitu. Velké rezervy jsou zejména ve zvyšování hektarových výnosů, v celkovém zvýšení intenzity rostlinné výroby a ve snížení vysokých sklizňových i jiných z brát.

Tyto ztráty v mnohých případech představují velmi vysoké hodnoty. Tak například jenom prodloužení sklizně o 10 dní nad agrotechnické lhůty znamená již ztráty způsobené výdrolem zrna až v rozsahu 15 %. Nedodržení agrotechnických lhůt při osevu znamená další ztráty. Tak například v agrotechnické lhůtě bývá zaseto v republice pouze 65-70 % ploch, což znamená snížení celkové produkce v měřítku celé republiky u žita o 30 tisíc tun, to je přibližně o 2 q z 1 ha, a u pšenice 69 tisíc tun, 3 q z 1 ha. Sklizňové ztráty u brambor se pohybují v rozsahu 10-20 % a stejně nepříznivá situace bývá i u cukrovky.

Zvýšení efektivnosti zemědělské výroby musí proto napomáhat intenzivní využívání celého půdního fondu, a to zejména u luk a pastvin. Neplnění plánovaných úkolů zemědělské výroby na Slovensku bude do značné části závislé i na tom, jak se podaří zmobilizovat produkční rezervy horských a podhorských oblastí. Tyto oblasti představují totiž téměř jednu třetinu zemědělské půdy Slovenska. Jejich dnešní nízká úroveň výroby představuje v hodnotách hrubé zemědělské výroby asi 20 % a v hodnotách tržní produkce kolem 16 % celoslovenských výsledků.

V souvislosti s tím má značný význam zvýšená péče například o chov ovcí, který pomáhá zejména v těchto oblastech zvyšovat intenzitu zemědělské výroby, rentabilitu zemědělských závodů a využívat takové plochy zemědělské půdy, které by jinak zůstaly ležet ladem. Dosavadní ekonomická a organizační opatření v posledních 2-3 letech přispěla nejen k zastavení poklesu stavu ovcí na Slovensku, ale současně k jejich opětnému rozšíření. Dnešní stav je proto možno pokládat za počátek úspěšného nástupu v této věci.

Soudružky a soudruzi,

XIII. sjezd naší strany vytýčil základní směry hospodářské politiky pro příští léta. Čtvrtý pětiletý plán konkretizuje rozhodující úkoly základních směrů hospodářské politiky do roku 1970. Nejbližší a přitom nejsložitější a nejnáročnější bude zajištění záměra plánu na léta 1967 a 1968, tedy na nejbližší dvě léta. Jejich splnění podmiňuje také úspěch celé pětiletky. Zabezpečení těchto úkolů bude neobyčejně náročné na politickou i hospodářsko-organizátorskou práci na všech stupních řízení.

Slovenská národní rada a její orgány budou zajisté v soudružské spolupráci s vládou vytvářet nezbytné podmínky pro splnění úkolů čtvrté pětiletky, která musí (přispět k dalšímu upevnění naší socialistické republiky i k dalšímu upevnění bratrského svazku obou našich národů. (Potlesk. )

Predseda Chudík:

Ďakujem súdruhovi podpredsedovi vlády za jeho vystúpenie. Teraz bude diskutovať MUDr. Zvara, povereník SNR pre zdravotníctvo.

Povereník MUDr. Zvara:

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci!

Plán na roky 1966-1970 ukladá zdravotníctvu na Slovensku rozsiahle úlohy v oblasti skvalitňovania starostlivosti o zdravie aj v oblasti jeho kvantitatívneho rozvoja v miere odpovedajúcej prírastku obyvateľstva, vývoju chorobnosti i tempu vyrovnávania s ostatnými krajmi v republike. Na posledných zasadnutiach prerokovalo plénum Slovenskej národnej rady niektoré zo závažných otázok starostlivosti o zdravie obyvateľstva na Slovensku. Dovoľte preto, aby som sa dnes pri prerokúvaní plánu dotkol iba niektorých zvlášť aktuálnych problémov.

Je nesporné, že rozvoj zdravotníckych služieb si vyžaduje vytvorenie podmienok pre prácu zdravotníckych pracovníkov výstavbou nových zariadení, rekonštrukciou a modernizáciou existujúcich. Súčasne však vyžaduje aj odkrytie rezerv, ktoré sa skryvajú v oblasti organizácie práce a v jej kvalite, hľadaním nových metód i foriem, včítane rozvinutia vlastnej iniciatívy pracovníkov zdravotníckeho terénu cestou vyššej zainteresovanosti na dosiahnutých výsledkoch. Je pochopiteľné, že vzhľadom k prudkému odrazu akéhokoľvek opatrenia na úseku zdravotníctva do olastizdravotníckych služieb, i do oblasti ekonomickej, nemožno pristupovať k širokému zavádzaniu nových metód a foriem práce prv, ako boli v užšej praxi vyskúšané. Za tým účelom zahájili sme v januári toho roku vyskúšanie radu opatrení na modeloch, ktoré tvoria vybrané okresy v českých krajoch i v slovenských krajoch, konkrétne: Liberec, Děčín, Trnava a Trenčín. Od 1. júla navrhli sme zapojiť do experimentu ďalšie okresy, z toho u nás Zvolen a Michalovce. Kým v Michalovciach sa s prácami intenzívne začalo, treba vysloviť poľutovanie, že Okresný národný výbor vo Zvolene si neželá, aby sa jeho ústav národného zdravia do experimentu zapojil.

Cieľom uplatnenia nových zásad riadenia v zdravotníctve je dosiahnuť zlepšenie kvality poskytovaných služieb pri účelnejšom využívaní kádrov a efektívnejšom vynaložení prostriedkov. Koncom septembra tohto roku bolo na kolégiu ministra zdravotníctva za našej účasti prevedené hodnotenie dielčích výsledkov dosiahnutých za prvý polrok. Počiatočné obavy, že snaha po zefektívnení hospodárenia povedie k zhoršeniu poskytovaných služieb, sa ukázali neopodstatnené. V experimentujúcich okresoch nedošlo ani k zhoršeniu kvality, ani k obmedzeniu rozsahu služieb. Naopak, v súvislosti s účelnejšou deľbou práce lepšie sa využívajú odborní zdravotnícki pracovníci, čo umožnilo v predstihu oproti plánu alebo i nad plán rozšíriť odborné služby a ukázali sa možnosti zlepšiť organizáciu pomocných služieb. Osvedčila sa i úprava niektorých riadiacich a metodických funkcií, i keď v tomto smere bude treba zrejme každé účelné zlučovanie funkcií, metodických a výkonných, realizovať podľa konkrétnych podmienok tohoktorého okresu. Veľmi dobre sa osvedčila zásada preniesť širšiu právomoc na riaditeľa a vedúcich pracovníkov začlenených organizácií, i na prednostov jednotlivých oddelení, najmä v hospodárení so zverenými prostriedkami. Zvýšil sa tak záujem prednostov oddelení o ekonomiku ich vlastného pracoviska a o hľadanie nových ciest k efektívnejšiemu zabezpečeniu zdravotníckych služieb kádrami i prostriedkami, ale aj účelnejšou organizáciou práce. Tento záujem bol do značnej miery vyvolaný predovšetkým možnosťou použiť úspory získané kvalitnou prácou pre nákup prístrojov i zariadenia pre vlastné oddelenie, pre zlepšovanie sociálnych podmienok zdravotníckych pracovníkov, i priamo na od-