Podpredseda Kríž:

Ďakujem poslankyni Strmenskej.

Do rozpravy sa ďalej prihlásil poslanec Ing. Jaroslav K n í ž k a.

Udeľujem mu slovo. Poslanec Ing. Knížka:

Vážená Slovenská národní rado, soudružky, soudruzi poslanci!

Soudružka poslankyně Pastorková ve svém závěru vystoupení poukázala na černá místa našeho Východoslovenského kraje. Jsou to zbytky minulosti, kdy náš Východoslovenský kraj byl oblastí skutečně zaostalou.

Já ve svém vystoupení bych chtěl ovšem ukázat, že náš Východoslovenský kraj již není zaostalou oblastí, že náš Východoslovenský kraj budováním svého průmyslu osvětlí ta černá místa, která ještě máme - ať již je to Ulič-Ubľa, nebo severní oblast našeho kraje - a že také ještě osvětlíme další území celého našeho státu, a to vybudovaným naším průmyslem.

Když se hovoří o Východoslovenských železárnách, představujeme si železárny jako naši největší stavbu, kde se provádí úspěšně velmi soustředěná investiční výstavba, které musí pomáhat celá republika, a to nejen dodávkami, ale i pracovními silami.

Dovolte mi proto, aby jsem v mém vystoupení seznámil vás nejen s postupem výstavby, jako to bylo v letech minulých, ale větší díl věnoval vlastní výrobě železáren.

Krátký přehled ve výstavbě nám charakterizují tři období výstavby: první období, tzv. nultého cyklu, kdy jsme prováděli výstavbu vodovodů, kanalizace, cest, železnic a sociálních zařízení, t. j. období roků 1960-1961. V letech 1962-1964 nastoupilo druhé období, frontálního rozvinutí vlastní investiční výstavby, zakončené v roce 1964 uvedením do provozu valcovny širokých pásů za studena. Třetí období je dokončování pomocných výrobních provozů a uzavření hutního cyklu, časově omezeného letami 1964-1966.

V tomto období byly již uvedeny do provozu ze základních hutnických provozů koksovna, vysoká pec, valcovna širokých pásů za tepla a pro uzavření hutního cyklu zůstává ještě ocelárna, která má stanovený termín 1. 4. 1966, a slabing g hlubinnými pecemi v termínu 1. 7. 1966.

Tím bude uzavřen hutnický cyklus, zůstane potom dobudování pomocných provozů, jako je slévárna, šamotka a výstavba dalších základních agregátů na plánovanou kapacitu železáren, zajišťující výrobu 3 mil. 400 tis. tun plechů za tepla válcovaných a z toho 1 mil. 950 tis. tun plechů za studena valcovaných.

Celé období investiční výstavby za uplynulých šest let je možno hodnotit velmi kladně, a to nejen po stránce objemu investičních prací, ale dnes již můžeme hodnotit i po stránce výrobní.

Objemy investičních prací měly velký vzrůst; vždyť v roce 1959, kdy byl utvořen náš národní podnik, jsme přestavěli 6, 5 mil Kčs, v roce 1960 již 174 mil. Kčs, v roce 1961 463 mil. Kčs, rok 1962 znamenal 843 mil. Kčs, v roce 1963 jsme poprvé překročili jednu miliardu, a to o 15 mil. Kčs, a rok 1964 možno považovat za nejúspěšnější, neboť bylo docíleno objemu 1507 mil. Kčs. I tento rok bude v investiční výstavbě též splněn a zůstaneme proti minulému roku jen o 5 milionů v objemu splněných prací níže. V součtu od začátku výstavby bylo proinvestováno cca 51 % celkového rozpočtu.

Ze stavebních prací je již z celkového objemu hotovo cca 62, 5 %, t. j. objemu výstavby vlastního závodu, vápencového lomu, překladiště rud a odborného učiliště.

Toho roku do základních fondů bude odevzdáno do užívání zařízení v hodnotě 1 mld. 843 mil. Kčs, to znamená od začátku výstavby do konce roku 1965 že bude odevzdáno základních fondů v hodnotě 3 mld. 765 mil. Kčs, t. j. 34, 5 % celkového objemu.

Tak vypadá náš závod v suchých číslech, které mnoho nepovědí o obětavosti tisíců budovatelů, o radosti z každého dosáhnutého úspěchu a které též nepovědí, že náš závod svým zařízením, svým vzhledem, svou výrobou se již dostáva na popřední místo hutnických závodů budovaných v posledním období.

V našem státě je těžko srovnávat naše hutnické závody s Východoslovenskými železárnami, ale dovolím si tvrdit, že když srovnáme Východoslovenské železárny s hutnickými závody, které jsme v poslední době viděli, ať již je to v Japonsku, Indii, Francii, Západním Německu nebo Rakousku, že můžeme být hrdi na náš závod, a to po stránce technologického vybavení, uspořádání i vzhledu. Náš soudružský dík proto patří sovětským metalurgům, počínajíc projekcí až po strojní výrobu, kteří nám velmi účinně pomáhají při výstavbě.

Toto nás však zavazuje, aby jsme zařízení a celé provozy dokonale zvládli a jakostní výrobou zajistili nejen plánované úkoly, ale stali se surovinovou základnou, která přinese změnu technologie výroby i v našem strojírenství. Období nedostatku plechů a tím ztráty kovu v odlitkách výrobou ve Východoslovenských železárnach by měla skončit. Proto též v minulých dnech nebývalou radost mezi budovateli a pracujícími Východoslovenských železáren vyvolal první svitek na navíječce teplé širokopásové valcovny.

V  zprávě soudruha ministra Krahulce k návrhu plánu rozvoje hospodářství na rok 1966 se uvádí, že nejrychlejšího tempa rozvoje průmyslové výroby se plánuje dosáhnout především v hutnictví, a to o 19, 1 %. Z toho zase největší podíl připadá na Východoslovenské železárny.

Dovolte proto, abych zhodnotil dosavadní průběh výroby ve Východoslovenských železárnách a ukázal, jak chceme zajistit úkoly roku 1966 ve výrobě.

V  roku 1966 budeme zajišťovat výrobu již v těchto provozech:

-  koksochemický závod s výrobou koksu pro vysoké pece a s vedlejšími produkty pro chémii,

-  vysoké pece s výrobou surového železa pro vlastní kyslíkovou ocelárnu a dále potom pro ocelárny cizí, jako i slévárenské železo pro slévárny v celé republice. Výrobní úkol vysoké pece č. 1 ve výšce 628 000 tun na rok 1966 - a to ještě je využita kapacita zhruba ze 60 % - to je výroba tisovecké vysoké pece za období cca 10 let.

V  budoucím roku chceme vyrobit prvních 275 000 tun ocele v kyslíkových konvertorech a tuto ocel převálcovat ve valcovně širokých pásů za tepla. Vzhledem k tomu, že slabing začne pracovat až od polovice roku, dostaneme pro valcovnu ještě výchozí materiál, t. j. bramy z ostravských hutí. Chceme však zase po naběhnutí slabingu vyvalcovat bramy pro zahraničí, konkrétně pro Polsko.

Z celkového množství valcovaného materiálu ve výšce 384 630 tun, které jsme si proti plánu zvýšili o 34 630 tun, budou plechy za tepla valcované ve svitcích i tabulích, plechy za studena valcované v silách 0, 18 mm - 1 mm a šířky 1000 mm, a to pozinkované, pocínované a lakované.

Mimo základní hutní provozy je to svařovňa trub, mostárna, teplárna, budoucí rok potom slévárna, spolu se závodní dopravou, oblastí oprav a údržby a energetikou, dále potom vápencovým lomem Včeláry a vápenkou, které si spevnili úkoly na rok 1966 a proti původnímu našemu návrhu zvýšili si úkoly o 115 mil. KČs ve výrobě tovaru.

Podobně jako objem investiční výstavby, vyvíjí se i objem výroby tovaru v jednotlivých letech. V roce 1960, kdy začínala výroba, byla výroba tovaru 32 mil. Kčs. Dále pak v jednotlivých letech 81 mil. Kčs, 103 mil. Kčs, 128 mil. Kčs, 352 mil. Kčs a v roce 1965 už 933 mil. Kčs. V roce 1966 chceme docílit výrobu 1 mld. 633 mil. Kčs, v roce 1968 překročit 2 miliardy o 330 mil. Kčs, v roce 1969 3 mld. 708 mil. Kčs a v roce 1970 výrobu tovaru ve výši 4 mld. 559 mil. Kčs.

Poslední dva roky plníme a překračujeme úkoly ve výrobě a dodáváme našemu hospodářství i exportu řadu výrobků k dispozici. Naše rourovna nejenže zásobuje naší stavbu rourami velkých průměrů od 0 426 mm až do 3600 mm, ale ještě měla dostatečnou kapacitu, aby dodávala pro výstavbu ropovodu, plynovodu a exportovala do Sovětského svazu.

Další mechanický provoz, mostárna, překonal počáteční těžkosti z roku 1963 a od té doby plní a překračuje své úkoly a přechází na technicky náročnější ocelové konstrukce. V tomto roku vyrobili jsme nejen ocelové konstrukce pro vlastní stavbu, ale dodáváme již cestní a železniční mosty, zemědělské kolny, připravujeme výškové stavby z ocelových konstrukcí, vyrábíme lyžářské můstky pro Vysoké Tatry a v současné době jedná náš zástupce v Egyptě o vývoze našich ocelových konstrukcí. Výroba a dodávky benzolu, síranu amonního, granulátu, pemzy, štěrku z vysokopecné strusky, dodávky vápna, dolomitických písků, vápence, elektrické energie, náhradních dílů zůstávají jako vedlejší produkty oproti hlavnímu produktu, t. j. plechu za tepla i studena valcovaného v různých úpravách.

I když hlavní úpravárenské linky, a tím i celá efektivnost projeví se až v letech 1968 a 1969, ukazuje se již dnes význam Východoslovenských železáren pro zásobování našeho průmyslu plechem, a tím odpoutání od závislosti na kapitalistické státy v dodávkách plechu, ať již pro konzervárenský průmysl, později potom pro automobilový nebo elektroprůmysl. Naše hospodářství je dosud nuceno dovážet plechy jemné, pocínované a lakované a dále potom plechy pozinkované.

Naše žárová pocínovna převzala již řadu výrobních programů, které dosud byly zajišťovány dovozem; podobně zajišťujeme i pozinkované plechy - zatím improvizovaně ale přesto to znamená značnou úsporu deviz. Tak např. v roce 1965 ušetřili jsme 4 mil. 925 tis. Kčs obchodní parity národnímu hospodářství, v roce 1966 chceme naší novou výrobou zajistit snížení dovozu v hodnotě 58, 8 mil. Kčs obchodní parity.

Proto náš technický úkol pro rok 1966 je na valcovně teplých pásů nejen zajistit plánovanou výrobu, ale osvojit si valcování pod hroubkou 2, 5 mm, aby jsme měli výchozí materiál pro výrobu obalových plechů. Na valcovně širokých pásů za studena dosahují naši valcíři nejen pěkných úspěchů výrobních, ale osvojili si výrobu a valcujeme již sami obalový materiál o síle 0, 24 mm, který potom dodávame jako pocínované plechy. Mimořádneho úspěchu bylo docíleno na 5-stol. tandemu, kde již byl valcován plech v síle 0, 18 mm.

V současném období vidíme své poslání v rozšiřování sortimentu tak, aby jsme v nejbližším období zastavili úplně dovoz plechů ze zahraničí, a naopak snižováním vlastních nákladů, zvyšováním jakosti mohli jsme pronikat na zahraniční trhy a zajistit si tak stálých odběratelů.

První kroky v zahraničním obchodě, i když valcujeme z cizího, většinou dovezeného materiálu, byly úspěšné. Vývoz za rok 1965 činí celkem 148 mil. Kčs, z toho do kapitalistických států 21, 5 mil. Kčs. V roce 1965 exportovali jsme do Německé demokratické republiky, Bulharska, Maďarska, Albánie, Polska, Jugoslávie, Číny, Francie, Indie, Iránu, Západního Německa, Finska, Švédska, Španělska, Anglie a Turecka. Podíl začínajícího exportu z celkového odbytu ve výši 15, 8 % za rok 1965 ukazuje, že největší úkol nás teprve čeká a že vyvrcholení možno očekávat v letech 1968-1969, kdy budou dokončeny úpravny a kdy již budeme moci konkurovat zahraničním výrobcům. Zatím snažíme se některé věci řešit provizorním spůsobem a vyrábíme si některá zařízení sami. Tak např. nečekáme, až bude dovezeno z Francie zařízení na výrobu vlnitých plechů, ale ve vlastních dílnách jsme si vyrobili stroj, kterým jsme zajistili výrobu vlnitých plechů a dodáváme již naším spotřebitelům přes 600 tun měsičně.

Rok 1966 znamená v exportě další narůstání; podle předběžného jednání počítáme vyvézt plechy v hodnotě 274 mil. Kčs, což reprezentuje z celkové výroby tovaru 16, 8 %. Mimo toho chceme ještě omezit dovoz některých plechů, neboť v letech 1964-1965 dováží Ferromet průměrně 160-180 000 tun, plechů za studena valcovaných, a to tak, aby jsme v roce 1966 snížili dovoz těchto plechů cca o 70 000 tun, což reprezentuje 58, 8 mil. Kčs obchodní parity. Přitom další snížení dovozu plechů bude zajištěno v roce 1967, kdy uvedeme do provozu čtyřstolicový tandem, který bude valcovat plechy za studena o síle 1-2 mm.

Toto jsou zase suchá výrobní čísla, za kterými však stojí v našem podniku již 10 373 pracovníků a dalších 710 se ještě připravuje v zaškolujících podnicích. Mimo toho připravujeme v našém odborném učilišti v Košicích 964 učňů, mimo Košice dalších 913 učňů.

Když vycházíme z těchto počtů a dosažených výsledků s mladými spolupracovníky v naší výrobě, když vycházíme z toho, že máme z celkového počtu technicko-hospodářských pracovníků 627 vysokoškoláků, potom se ukazuje, že jsme bohatý podnik a že plánované ukazatele do roku 1970 mohou být ještě kladně ovlivněny.

V návrhu plánu do roku 1970 plánujeme ještě v roce 1966, 1967, 1968 ztrátu, ale počínajíc rokem 1969 pak již zisk i po zohlednění nákladů budoucího období. Vždyť příprava kádrů, náběhy nových provozů zatíží naše konto nákladů budoucích období částkou 915 mil. Kčs, kterou chceme mít do roku 1970 umořenou a ještě v tomto roku vykázat zisk přes 500 mil. Kčs.

Věříme, že i tyto návrhy plánů ještě zlepšíme, neboť vycházíme ze skušeností zestavování a přijímání plánu roku 1966.

Nová soustava plánovitého řízení uvolnila tvůrčí iniciativu a podnikavost našich pracujících; proti rozpisu oborového ředitelství odevzdali jsme upřesněný návrh plánu, ve kterém zvýšili jsme si výrobní úkoly a proti návrhu plánované ztráty ve výšce 95 mil. Kčs stanovili jsme si úkol, že ztráta nepřevýší 38 mil. Kčs.

To je vliv nové soustavy, seznámení všech pracujících s úkoly a pravidly a správná hmotní zainteresovanost. Bylo by však správné, aby pravidla nabyly komplexní stabilizaci pro rok 1966 a další období a tak byl otevřen základ pro stabilizaci hmotné zainteresovanosti a vycházeno z něho při spevňování výrobních úkolů v dalších letech.

Hledáme rezervy ve vlastních nákladech, ať již je to výhodnější nákup surovin, např. dolomitických písků, vápence, hledáme možnosti využití odpadového materiálu a zaměřujeme se hlavně na podstatné zvýšení produktivity práce. Jsme si vědomi řady nedostatků, které ještě máme, ať již vyplývají z nově se tvořícího kolektivu, který nemá bohaté praktické zkušenosti, z nedodržování pracovní a technologické discipliny, anebo z nekompletností zařízení a agregátů, které vykazují vysokou poruchovost, jako je tomu např. na vysoké peci č. 1.

Ukazuje se však z naší zkušenosti za 7 let trvání podniku, že období zvládnutí technologického zařízení, odstranění závad a rekonstrukce některých chybných částí, jako i stmelení kolektivu trvá přibližně 6 měsíců a po tomto zkušebním období nastává období plnění plánu. Další období potom znamená zlepšování jakosti, zlepšování kvalitativních ukazatelů.

Úkoly roku 1965 budou splněny ve Východoslovenských železárnách jak ve výstavbě, tak ve výrobě, jako tomu bylo v letech předcházejících. Chceme však, aby rok 1966, který ve výrobě tovaru je o 75 % vyšší proti roku 1965, byl podstatně lepší v hospodárnosti.

Chceme uzavřít v termíně stanoveném XII. sjezdem KSČ hutnický cyklus ve výstavbě i ve výrobě. Chceme dokázat, že náš závod bude patřit mezi nejmodernější hutnicke závody, a proto zaměříme socialistickou soutěž na dosáhnutí nejprogresivnějších výsledků v porovnaní s tuzemskými i zahraničními závody. Touto ekonomickou soutěží budeme sledovat nejen technickou úroveň konkurenčních výrobků na světovém trhu, ale i produktivitu práce, další kvalitativní ukazatele a budeme se snažit vyrovnat se nejpopřednějším zahraničním výrobcům.

Zvýšením jakosti výroby chceme poděkovat za pomoc, které se nám dostává od Slovenské národní rady. Můžem ujistit Slovenskou národní radu, že i v budoucím roku vyvineme takové úsilí, aby jsme přijaté úkoly zase se ctí splnili.

Podpredseda Kríž:

Ďakujem poslancovi Ing. Knížkovi.

Nakoľko pôvodne prihlásený námestník povereníka SNR pre potravinársky priemysel súdruh Vojtech B e ň o sa vzdal slova, je zoznam rečníkov vyčerpaný.

Prosím, hlási sa ešte niekto o slovo? (Hlási sa poslanec F u t e j. ) O slovo sa hlási poslanec Daniel F u t e j. Poslanec Futej:

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci!

Nechcem diskutovať k zostaveniu plánu národného hospodárstva, lebo som presvedčený o tom, že plán vychádza z tých reálnych možností, ktoré máme. Isteže pracovníci, ktorí na tomto úseku pracujú a plánujú, a to na krajských národných výboroch, na Slovenskej národnej rade, vychádzali z tých možností, ktoré tuná sú.

Včera večer som však čítal náš časopis ústredného orgánu strany Pravdu. Zamyslel som sa nad článkom, ktorý je tam uverejnený o sirotách. O tejto problematike sa na Slovensku diskutuje už asi 4 roky z rôznych aspektov, z rôznych hľadísk, je celý rad návrhov atď. V samotnom materiáli článku vidieť, ako citove pristupujú k tejto otázke robotníci, inteligencia, ženy z domácnosti. Všetci usudzujú, že je nedostatočne riešená.

Kladiem preto otázku a mám prosbu na Predsedníctvo Slovenskej národnej rady, keby nás súdruhovia z Predsedníctva SNR (mohol by to byť súdruh K r a h u l e c, predseda Slovenskej plánovacej komisie) informovali, ako je zabezpečená kontrola, či krajské národné výbory vo svojich rozpočtoch aspoň minimum budú venovať na to, aby sa tu situácia zlepšila, najmä pokiaľ ide o starostlivosť, ktorú treba venovať sirotám, a aby sa zlepšila aj situácia v domovoch. Bola by žiadúca lepšia inšpekcia, aby nedochádzalo k takým drastickým prípadom, ako to bolo v okrese Nové Zámky v Štúrove, čo ste si iste prečítali.

Nežiadam, aby sa na tieto otázky odpovedalo teraz, ale prosil by som, aby informácia bola zaradená na najbližšom pléne Slovenskej národnej rady. Vieme, že sa o veci hodne hovorí, že sa chystali aj zbierky.

Nie som pripravený na dnešné vystúpenie a nemôžem teda povedať o tom, ako mládež sa bude podieľať na týchto úlohách, ale taktiež na najbližšom zasadnutí Slovenskej národnej rady na základe faktov budem i ja informovať o nadhodenej problematike Slovenskú národnú radu.

Podpredseda Kríž:

Ďakujem poslancovi Futejovi. (Hlási sa poslanec F a r a g a. ) O slovo ďalej požiadal poslanec F a r a g a. Dávam mu slovo.

Poslanec Faraga.

Mám len dotaz na súdruha K r a h u l c a, prečo napriek uzneseniu rôznych orgánov, ako aj projekčnej pripravenosti, bola vyradená z plánu na rok 1966 úprava Ipľa, a kedy bude zaradená do plánu.

Taká istá situácia je s výstavbou ČSAO v Lučenci; stavba bola prisľúbená, máme zabezpečenú projekčnú prípravu a stavebnú kapacitu a aj táto stavba bola z plánu vyradená.

Podpredseda Kríž:

Ďakujem poslancovi Fagarovi.

O slovo ďalej požiadal povereník Slovenskej národnej rady pre školstvo a kultúru súdruh dr. Matej L ú č a n.

Dávam mu slovo. Povereník Lúčan:

Vážené súdružky,

vážení súdruhovia poslanci!

Považujem za potrebné reagovať alebo odpovedať na diskusný príspevok súdruha poslanca L i c h n e r a, ktorý kritizoval školskú správu za niektoré zásahy v Martinskom okrese, resp. za nepružné riešenie niektorých školských zariadení v tomto okrese.

Poznamenávam, že v tejto veci som dostal aj list od predsedu Okresného národného výboru z Martina, súdruha P a u l o v i č a. Myslel som si, že tieto veci budem môcť vyriešiť pri konkrétnom rokovaní so zástupcami Martinského okresu a so zástupcami Stredoslovenského krajského národného výboru na Povereníctve Slovenskej národnej rady pre školstvo a kultúru, avšak keď súdruh poslanec L i c h n e r vystúpil tu na pléne s týmito konkrétnymi otázkami, bude azda správne a účelné, aby ste poznali aj druhú stránku veci, a tak boli informovaní o situácii.

Faktom je, že v posledných rokoch došlo k určitým zásahom do školskej siete v Martine, resp. dochádza k určitým zásahom do siete škôl v Martinskom okrese.

Chcem však poznamenať, že nie preto, že by Martinu chcel niekto škodiť, ale že sa tak vyvinuli objektívne podmienky a pomery, že sme museli uvažovať o niektorých úpravách školskej siete v tomto okrese. Pred rokom muselo dôjsť k zníženiu počtu pedagogických inštitútov v celej republike, a v tejto súvislosti bol zrušený Pedagogický inštitút v Martine. Chcem veľmi stručne povedať prečo. Pri prepočítaní potrieb učiteľských síl v nasledujúcich rokoch sa ukázalo, že v ČSSR netreba 20 pedagogických inštitútov, tak, ako sa to pôvodne predpokladalo, ale že potreby učiteľov v tejto republike zabezpečí 12 pedagogických inštitútov. Na Slovensku, že nie je treba 6 pedagogických inštitútov, ktoré boli budované podľa starých krajov, ale, že postačia 4 inštitúty. Na základe toho muselo dôjsť aj k určitej redukcii pedagogických inštitútov, ktoré sa dnes nazývajú pedagogickými fakultami, v Stredoslovenskom kraji. Bolo potrebné veľmi konkrétne rozhodnúť kde bude Pedagogická fakulta, či v Martine, alebo v Banskej Bystrici. Spolu so zástupcami Stredoslovenského kraja bolo rozhodnuté, že Pedagogický inštitút v Martine sa zruší a že ostane a bude sa komplexne budovať v Banskej Bystrici. Argumenty pre to boli v podstate dva, a to, že Banská Bystrica je krajským mestom a že doteraz nemala žiadnu vysokú školu, druhým argumentom bolo to, že v Martine je detašované pracovisko Lekárskej fakulty, ktoré má perspektívu stať sa postupne komplexnou Lekárskou fakultou, čím Martinský okres získa. Na základe tohto Povereníctvo SNR pre školstvo a kultúru spolu s Povereníctvom SNR pre zdravotníctvo vypracovalo návrh na zriadenie Lekárskej fakulty v Martine. Tento návrh bol vypracovaný pred rokom a bol postúpený príslušným orgánom. Pri konkrétnom riešení založenia samostatnej Lekárskej fakulty v Martine, teda komplexnej fakulty, resp. ako pobočky Lekárskej fakulty v Martine, vyskytli sa na celoštátnych rokovaniach problémy, ktoré sme museli preskúmať, zdôvodniť, vyargumentovať, aby sme mohli pristúpiť ku konkrétnym riešeniam. V podstate išlo o vyjasnenie dvoch základných problémov. Ministerstvo zdravotníctva začalo veľmi jednoznačne dokazovať, že potreby lekárov, tak ako boli pôvodne predpokladané, boli nadsadené, že musí prísť v celej republike k redukcii plánu lekárov oproti pôvodným úlohám. Museli sme teda dokázať, že aj keď dôjde k určitej redukcii, pokiaľ ide o počet lekárov, ktorých budeme vychovávať na lekárskych fakultách, že zriadenie Lekárskej fakulty v Martine má svoje odôvodnenie, pričom sme veľmi jasne a jednoznačne argumentovali tým, že Stredoslovenský kraj patrí medzi kraje, ktoré najhoršie sú zatiaľ saturované lekárskymi kádrami. Ďalej sme argumentovali tým, že sú všetky faktá, ktoré hovoria pre zriadenie Lekárskej fakulty v Martine, že nie je možné na Lekárskej fakulte v Bratislave a na Lekárskej fakulte v Košiciach, zabezpečiť na úrovni predovšetkým klinickú prípravu lekárov, vzhľadom na nedostatok kapacity fakultných nemocníc. Tieto veci sa uznali aj na celoštátnej úrovni pri medzirezortnom rokovaní, a preto sme už v tomto školskom roku zriadili aj predklinický ročník Lekárskej fakulty v Martine, čiže tam sa už vychovávajú lekári od 1. do 6. ročníka. Neboli však vyjasnené veci okolo teoretickej prípravy Lekárskej fakulty v Martine. Niektorí súdruhovia, veľmi zodpovední pracovníci z rezortu školstva aj zdravotníctva z ministerstiev, argumentovali tým, že v Martine nemáme dostatok záruk pre zabezpečenie kvalitnej teoretickej prípravy lekárov. Dokazovali, že teoretickú prípravu môžu celkom dobre zvládnuť lekári Lekárskej fakulty v Bratislave a v Košiciach, pričom ale, ako základný argument bol, nedopustiť zníženie úrovne teoretickej prípravy lekárov. Museli sme sa, pravda, aj týmto argumentom zaoberať, argument postaviť proti argumentu, lebo nedávno bola zvolaná znova celoštátna komisia, ktorá preverovala úroveň teoretickej prípravy na Lekárskej fakulte v Bratislave i v Košiciach, a menovite podmienky pre túto teoretickú prípravu. Pri tejto previerke sa znova ukázalo, znova potvrdilo, že v Bratislave ťažko i po teoretickej stránke dostatočne vychovávať 500 lekárov na tejto fakulte, podobne aj v Košiciach, že tieto podmienky nie sú dobré a nemôže byť zabezpečená teoretická príprava. Argumentovali sme tým, že keď budeme zabezpečovať teoretickú prípravu lekárov v menších kolektívoch v Bratislave, Košiciach aj v Martine, že sa zvýši celková úroveň výuky. Na základe toho máme možnosť, aby sme znova obnovili celý proces okolo zriadenia komplexnej Lekárskej fakulty v Martine, pričom zastávame jednoznačné stanovisko aj my na povereníctve, že v prvej etape treba zriadiť pobočku Lekárskej fakulty v Martine. Táto pobočka bude pobočkou Lekárskej fakulty v Bratislave, aby sme zaviazali Lekársku fakultu v Bratislave intenzívnou pomocou, najmä v prvej etape pri zabezpečovaní kvalitnej výučby lekárov, ktorá je nesmierne dôležitá a na ktorej nám musí záležať.

Súdružky a súdruhovia, nejde tu o zavádzanie funkcionárov v Martinskom okrese, ide o riešenie nesmierne závažných problémov, ktoré sa postavili do cesty pri zakladaní Lekárskej fakulty v Martine. My sme museli proti argumentu postaviť kvalitný argument a len na základe toho môžeme potom požiadať najvyššie orgány o zriadenie tohto pracoviska.

Chcem ďalej povedať, že na Povereníctve Slovenskej národnej rady pre školstvo a kultúru a aj na Povereníctve SNR pre zdravotníctvo súdruh Zvara súhlasil s tým, že budeme jednoznačne podporovať požiadavku Martinského okresu. Som presvedčený, že vec sa v najbližšom období vyrieši a vyrieši sa kladne pre Martinský okres. Vec je však veľmi vážna. Zriadiť vysokú školu, zvlášť lekársku fakultu, to nie je tak jednoduché, akoby si to niekto predstavoval. Keď nie je jednota názorov, musia sa postaviť seriózne protiargumenty.

Pokiaľ ide o zrušenie Strednej poľnohospodárskej technickej školy v Mošovciach, chcem uviesť toto:

V súčasnom období krajské národné výbory v úzkej spolupráci s oddelením poľnohospodársko-lesníckych škôl nášho povereníctva spresňujú sieť nášho poľnohospodársko-lesníckeho školstva, ale má sa upraviť aj celkove sieť škôl druhého cyklu. Návrh siete prerokovala Komisia Slovenskej národnej rady pre školstvo a kultúru na zasadnutí v novembri 1965. Táto úloha vyplynula z uznesenia predsedníctva Ústredného výboru strany a uznesenia vlády číslo 1093 z 30. decembra 1963 o zabezpečovaní výchovy kvalifikovaných pracovníkov pre poľnohospodárstvo do roku 1970.

Chcem poznamenať, že veci nie sú uzavreté a budú predložené na rokovanie do Predsedníctva Slovenskej národnej rady i na rokovanie do Predsedníctva strany. Podľa týchto uznesení sa sleduje pri spresňovaní siete zvýšenie kvality zo strany poľnohospodárskych a lesníckych odborníkov, ako aj hospodárnejšia prevádzka z hľadiska zariadení, v ktorých sa odborníci majú vychovávať.

Z týchto dôvodov po dôkladnej analýze sa sieť poľnohospodárskeho a lesníckeho školstva stanoví tak, že na území Slovenska sa vytvorí menší počet škôl s väčšou kapacitou, a teda aj s väčšou náborovou oblasťou. V dôsledku znižovania plánovaného počtu poľnohospodárskych odborníkov so strednotechnickým vzdelaním, zaškoľovaných na pôdohospodárskych a lesníckych školách, sa niektoré školy s menším počtom tried postupne zrušia a ich plánované úlohy prevezmú novovybudované školy s väčšou kapacitou, pričom počítame, že by to malo byť minimum 12 tried. Podľa perspektívnej siete poľnohospodárski odborníci so strednotechnickým vzdelaním v odbore pestovateľstvo a chovateľstvo pre okres Martin sa budú pripravovať na Strednej poľnohospodársko-technickej škole v Žiline, ktorá má nové účelové objekty pre žiakov 12. tried a ktoré sú v prevádzke od 1. septembra 1965, ďalej na Strednej poľnohospodársko-technickej škole v Palúdzke; je to tiež novovybudovaný objekt pre okres Liptovský Mikuláš, kde po dokončení výstavby, ktorá sa dostáva pomaly do záverečnej fázy, a internátu, už od budúceho školského roka bude kapacita účelových objektov pre žiakov 12 tried.

Okrem toho sa v r. 1966 začne s výstavbou novej 12-triednej školy a internátu v Rúdlovej pri B. Bystrici a perspektívne bude vybudovaná nová 8-triedna škola s internátom v Prievidzi.