Důvodová zpráva

Obecná část

Jedním z projevů vědeckotechnické revoluce je neustálé zvyšování technické úrovně a užitné hodnoty výrobků. Vědeckotechnické poznatky umožňují zavádět do výroby dokonalejší výrobní metody a výrobky a zvyšoval jejich výkon, účinnost, spolehlivost, estetickou úroveň, tj. zvyšovat jejich jakost.

Se stoupajícími nároky spotřebitelů se v boji o získávání mezinárodních trhů prosazují výrobci více kvalitou své produkce, než jejich cenou. V poválečná době se ve světovém hospodářství úspěšně uplatnily právě státy, které dokázaly nejnovější vědecké a technické poznatky průmyslově využít ke zvýšení jakosti svých výrobků.

V ČSSR byla jakost výrobků zanedbána a proto vláda přijala usnesení č. 368/1965, o jednotném řízení péče o jakost výrobků, kterým bylo rozhodnuto začlenit do systému plánovitého řízení národního hospodářství některá nová opatření, zabezpečující růst jakosti u výrobků rozhodující produkce. Podle tohoto usnesení, s přihlédnutím ke zkušenostem a vývoji těchto problémů v průmyslově vyspělé cizině, bylo přikročeno k budování centrálně řízených státních zkušeben, jejichž úkolem je hodnotit jakost vybraných rozhodujících výrobků, schvalovat vybrané výrobky před jejich uvedením do oběhu, poskytovat výrobcům odbornou pomoc při péči o jakost a ve spojení s ekonomickými nástroji vyvíjet na výrobní podniky tlak, aby jakost zaostávajících výrobků zvyšovaly.

Zákonným opatřením předsednictva Národního shromáždění č. 102/1965 Sb., byl jednotnými řízením povinného zkoušení a hodnocení výrobků pověřen Úřad pro normalizaci a měření. Při této činnosti se řídí Úřad směrnicemi Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky č. 20779/4013/65 a ze dne 30. září 1965, pro povinné zkoušení a hodnocení vybraných výrobků a doplňkem k těmto směrnicím, vydaným Úřadem.

Uvedené předpisy byly vydány s vědomím, že některé zásady jednotného řízení péče o jakost výrobků v oblasti státního zkušebnictví doznají vzhledem k obtížnosti a složitosti řešené problematiky po vyzkoušení a ověření v praxi změn. Proto vláda současně uložila vypracovat návrh zákonné úpravy, vycházející ze zkušeností a poznatků získaných v roce 1965 a 1966.

Ke splnění tohoto úkolu byl vypracován návrh zásad zákona o státním zkušebnictví, který byl projednán se všemi hospodářskými a společenskými orgány a organizacemi, jichž se týká, dále ve výborech Národního shromáždění, v právní komisi Ústředního výboru Komunistické strany Československa, v komisi pro koordinaci hospodářských právních předpisů a 7. července 1967 schválen vládou. Návrh zákona o státním zkušebnictví je zpracován podle uvedených zásad s přihlédnutím k připomínkám příslušných orgánů a organizací.

Zákonem, jehož osnova je předkládána, budou vytvořeny orgány a účinné nástroje působící na zvyšování jakosti. Nelze však rozšířit jejich působení na celou a ani na většinu československé produkce. Může být uplatňováno jen u vybraných výrobků charakterizovaných příslušnými ustanoveními zákona, popř. prováděcí vyhlášky. Proto přijetí zákona nesmí být provázeno oslabením vlastní péče výrobců o zvyšování jakosti. Jakost se vytváří spolu s výrobkem jednak ve výrobním procesu, jednak již v předvýrobních etapách, tj. v projekci, konstrukci, přípravě výroby atd., může však být příznivě nebo nepříznivě ovlivněna i v etapách následujících po ukončení výroby, tj. při manipulaci, balení, skladování, expedici apod. Proto zvyšování jakosti zůstává nadále prvořadým úkolem výrobních organizací.

Státním zkušebnictvím nemá být také oslabeno působení odběratelsko-dodavatelských smluvních vztahů.Odběratelé si dodávky v požadované jakosti musí zajišťovat smlouvou a dodržení smluvních podmínek kontrolovat důslednou jakostní přejímkou dodávek. Státní zkušebnictví má působit zejména v případech, kdy výrobce má monopolní postavení, nebo kdy odběratel nebo uživatel nemá technické a odborné předpoklady, aby se o jakosti výrobků přesvědčil a sám si vynutil nápravu využitím práv podle hospodářského zákoníku.

Působením státních zkušeben budou nahrazena různá resortní pověření a oprávnění vydávaná podle zákona č. 61/1951 Sb., na základě kterých některé organizace prováděly různé zkoušky a vydávaly o nich osvědčení nebo atesty. Tento právní předpis byl do značné míry překonán již vydáním hospodářského zákoníku. V případě, že některé vlastnosti dodávaných výrobků musí být osvědčeny atestem podle platného právního předpisu nebo proto, že se tak smluvní strany dohodly, nemusí být k tomu organizace vydávající atest vybavena ještě zvláštním zmocněním. Kromě toho výrobky, u nichž veřejný zájem vyžaduje provádění kontroly nestranným a nezávislým orgánem, budou podléhat povinnému hodnocení, popř. schválení státními zkušebnami.

Působnost státních zkušeben se neomezuje pouze na hodnocení a schvalování výrobků. V souvislosti s touto činností státní zkušebny musí zkoumati účinnost a úroveň různých bezpečnostních, hygienických a jiných předpisů a technických norem. Srovnávání československých výrobků s obdobnými zahraničními výrobky poskytuje státním zkušebnám bohatý srovnávací materiál pro posouzení jejich úrovně. Státní zkušebny budou neopomenutelnými účastníky při tvorbě československých státních norem a budou navrhovateli jejích zrušení nebo přepracování.

Orgány státního zkušebnictví plní v soustavě řízení národního hospodářství důležité společenské funkce. I když větší část nákladů na jejich činnost ponesou výrobci hodnocených a schvalovaných výrobků, je třeba, aby rozvoj státního zkušebnictví byl podporován i použitím prostředků z celospolečenských zdrojů. Jde zejména o prostředky na dobudování sítě státních zkušeben pokrývající nejdůležitější výrobní odvětví československého národního hospodářství a o prostředky na vytváření předpokladů pro činnost státních zkušeben, např. na výzkum nových zkušebních metod, na výzkum a vývoj nových zkušebních zařízení, na dokumentační a normalizační činnost a na zkoušky srovnatelných zahraničních výrobků, jejichž výsledky budou sloužit k posouzení úrovně domácí produkce. Kromě vlastního hodnocení jakosti a schvalování výrobků, budou státní zkušebny provádět namátkové kontroly výrobků uváděných do oběhu. V této své funkci budou plnit podobné úkoly jako orgány státního dozoru a orgány inspekční a proto tuto jejich činnost je třeba financovat ze státního rozpočtu.

Důležité úkoly při péči o jakost v našem hospodářském a veřejném životě plní Komise pro jakost a spolehlivost Ústřední rady Československé vědeckotechnické společnosti. Proto orgány státního zkušebnictví budou v oblasti výchovy k péči o jakost prohlubovat svou spolupráci s Komisí a to zejména při propagaci nových metod péče o jakost tiskem, pořádáním konferencí, přednášek apod. Za tím účelem došlo již k oboustranně prospěšnému personálnímu napojení orgánů státního zkušebnictví na Komisi pro jakost a spolehlivost.

Zvláštní část

Úvodní ustanovení

(§ 1 - 3)

Úvodní ustanovení vymezují pojem státního zkušebnictví a kdo jej provádí.

Státní zkušebnictví je v osnově pojato jako obor státní správy, jehož posláním je přispívat k soustavnému zvyšování jakosti výrobků celospolečensky důležitých a zajišťovat tak předem ochranu oprávněných zájmů uživatelů výrobku v souladu se zájmy celé společnosti, zejména z hlediska jakosti výrobku a jiných hledisek rozhodných pro jeho řádné a bezpečné užívání.

Státní zkušebnictví se zabývá výrobkem jako typem a to ve stavu, v jakém je dáván do oběhu. V tom se liší specificky od jiných orgánů státní správy, např. odborných inspekcí technického dozoru a jiných kontrolních orgánů.

Specifičností státního zkušebnictví je právě to, že nezasahuje jako orgán státní správy do výrobního procesu u výrobce, ani do užívání výrobků (kromě výjimek § 24 a § 29 odst. 6), a tím je svým pojetím v souladu se zásadami nové soustavy řízení národního hospodářství.

Působnost Úřadu pro normalizaci a měření

(§ 4 a 5)

V této části se vymezuje obecně působnost Úřadu, který je ústředním orgánem řídícím státní zkušebnictví jako obor státní správy, pokud není působnost Úřadu konkretizována v dalších zvláštních ustanoveních navrhovaného zákona.

Úřad řídí státní zkušebny jen ve věcech státního zkušebnictví tak, aby nebyla narušena organizační struktura, v níž jsou začleněny, a přitom aby byla zachována jednotnost výkonu státního zkušebnictví ve všech státních zkušebnách.

Úřad stanoví státním zkušebnám povinnost spolupracovat s takovými organizacemi, které jsou technicky a personálně vybaveny pro určité speciální zkoušky, například Ústřední správa spojů, pokud jde o rušení telekomunikací.

Státní zkušebny

(§ 6 - 13)

Ustanovení této části navrhovaného zákona vymezují pojem, právní postavení a obecnou působnost státní zkušebny jako orgánu státní správy ve věcech hodnocení, schvalování, ověřování a kontroly výrobků. Určují zároveň poměr Úřadu jako ústředního orgánu ke státním zkušebnám a upravují vznik státní zkušebny, její zánik a záruky objektivnosti jejího rozhodování, k níž má přispět vliv Úřadu na jmenování vedoucího státní zkušebny a na složení hodnotitelské komise.

Tato ustanovení jsou nutná proto, že výkonem státního zkušebnictví jsou pověřovány nejen organizace podléhající přímo Úřadu, ale i organizace, podřízené ministerstvům a organizace výrobních hospodářských jednotek.

Základním předpokladem činnosti státních zkušeben je naprostá nestrannost v rozhodování. Již při projednávání zásad zákona bylo některými výbory Národního shromáždění, právní komisí ÚV KSČ a řadou ústředních orgánů připomínáno, že záruku úplné nestrannosti poskytují pouze státní zkušebny podřízené Úřadu, a vyslovovány pochybnosti o nestrannosti rozhodování státních zkušeben, podřízených odvětvovým ministerstvům a generálním ředitelstvím výrobních hospodářských jednotek. I když tyto připomínky jsou oprávněné, nelze jim v současné době plně vyhovět, neboť by se tím zdržela realizace cílů státního zkušebnictví. K posílení objektivnosti při rozhodování těchto státních zkušeben mají proto přispět ustanovení § 10, 11, 13 a 17. Konečným cílem by však mělo být takové organizační uspořádání státního zkušebnictví, aby organizace pověřené výkonem státního zkušebnictví podléhaly přímo Úřadu. Současné organizační uspořádání je proto třeba považovat za přechodné. Po získání dalších zkušeností v průběhu nejdéle pěti let bude zhodnoceno, zda je možno ponechat některé státní zkušebny výjimečně mimo organizační podřízenost Úřadu.

Hodnocení jakosti výrobků

(§ 14 - 19)

Nejdůležitějším úkolem státního zkušebnictví je právě objektivní hodnocení jakosti výrobků, při němž rozhodujícím kritériem jakosti nejsou subjektivní zájmy a představy výrobce, které se při monopolním postavení velké části výrobců a při značné ekonomické uzavřenosti československého trhu prosazují i proti oprávněným požadavkům uživatele výrobku. Ten nemá často na vybranou a musí se spokojit s dodávkou výrobku, o němž ví, že má vzhledem k zamýšlenému použití vážné nedostatky. Proto se svěřuje hodnocení jakosti objektivnímu posouzení státní zkušebny jako odbornému a nezávislému orgánu, vybavenému odpovídající správní pravomocí, který jako hlavního kriteria pro posouzení jakosti výrobku používá srovnání jeho vlastností s vlastnostmi obdobných zahraničních výrobků, nabízených na světových trzích. Takové posouzení jakosti výrobku vyústí ve státní zkušebně ve správní akt, tj. v rozhodnutí orgánu státního zkušebnictví o zhodnocení jakosti výrobku, jímž je předmětný typ výrobku zařazen do jednoho ze tří stupňů jakosti. Toto zařazení výrobku má podle vyhlášky Státní komise pro finance, ceny a mzdy č. 47/1967 Sb., o cenách, ekonomické důsledky, a to v případě prvního stupně jakosti zvýhodnění pro výrobce (zařazení výrobku do kategorie volných cen) a v případě třetího stupně jeho znevýhodnění (dodatkový odvod).

V minulosti se podrobovala řada výrobků klasifikaci, povinnému zkoušení nebo jakostnímu značkování v různých zkušebnách, institucích a komisích, ale výsledek nebyl spojen s přímými ekonomickými důsledky, které by postihly výrobce ať již cestou státního zásahu nebo prostřednictvím trhu a proto takové zkoušení, klasifikace nebo značkování mělo malý účinek. Osnova zákona o státním zkušebnictví sama nestanoví ekonomická důsledky hodnocení a ponechává je cele finančním, popřípadě cenovým předpisům, protože ty v postupném uplatňování nové soustavy řízení národního hospodářství mohou podléhat změnám a bude je nutno řešit v souvislosti s širší hospodářskou, zejména finanční a cenovou politikou. Pouze u výrobků, u nichž již jako u typu jsou při hodnocení zjištěny hrubé nedostatky ve funkci a použitelnosti, stanoví zákon zákaz uvedení takového výrobku do oběhu.

Hodnocení jakosti výrobků se má provádět z jednotného hlediska, proto se svěřuje do výlučné kompetence orgánů státního zkušebnictví řízených Úřadem jako ústředním orgánem, jenž také stanoví, které výrobky hodnocená jakosti podléhají.

Ustanovení § 14 vymezuje rozsah výrobků, o nichž tak Úřad může stanovit. Zároveň dává možnost výrobcům, aby navrhli, popřípadě přihlásili k hodnocení i jiné své výrobky. Perspektivně je nutno počítat s tím, že bude tuto možnost využívat stále širší okruh výrobců tak, jak bude růst soutěž na domácím trhu, to jak pro možnost výrobce realizovat jakostní výrobky za výhodnější ceny, tak i z důvodů propagačních (možnost označovat výrobek značkou jakosti). Tím se budou výrobci snažit zvýšit svůj obrat.

V současné době je však nutno, aby podnět k povinnému hodnocení i schvalování výrobků dávaly zvláště ústřední a jiné orgány státní správy, zvláště také státní orgány provádějící odborný dozor nebo zabývající se inspekční a kontrolní činností. Inspekční a kontrolní orgány i státní zkušebny budou vzájemně spolupracovat při své činnosti a brát v úvahu i to, jak přihlašovatel plní rozhodnutí druhých orgánů, a navzájem se upozorňovat na zjištěné závady.

Ustanovení této části upravují náplň stupňů jakosti, hlavní kritéria pro zařazování výrobků do jednotlivých těchto stupňů a hlavní zásady řízení při hodnocení jakosti výrobků a při následné kontrole jakosti výrobků již zhodnocených.

Ustanovení § 17 upravují postavení hodnotitelské komise při rozhodování státní zkušebny a výsledku hodnocení výrobků a zvyšují její autoritu Tím, že vedoucí státní zkušebny nemůže rozhodnout sám o zařazení výrobku proti stanovisku hodnotitelské komise. Odpovědnost státní zkušebny za její rozhodnutí je však zachována.

Cílem hodnocení je zvýšit jakost u nejdůležitějších výrobků a působit tak na zvýšení jakosti ostatních výrobků na úroveň obvyklou v průmyslově vyspělých státech.

Schvalování výrobků

(§ 20 - 24)

Na rozdíl od hodnocení jakosti výrobku jako typu, a to nezávislým správním orgánem, jehož rozhodnutí je spojeno pro výrobce s přímými ekonomickými důsledky, a které představuje nový institut v našem právním řádu, je schvalování výrobku jako typu správním orgánem u nás právním institutem známým (i když někdy pod různými jinými názvy jako "povolování", "kontrola", "povinné zkoušení") a byl používán a prováděn i dříve. Důvodem pro jeho použití a uplatnění v právním řádu je ochrana života, zdraví, majetku občanů nebo ochrana jiného veřejného zájmu.

V duchu nové soustavy řízení omezuje tento zákon materiálně právní důsledky ne chválení výrobku jen na zákaz uvádění do oběhu neschválených výrobků, které schválení podle tohoto zákona podléhají. Jen výjimečně (ustanovení § 22 odst. 5, § 24 a § 29 odst. 6) umožňuje zakázat zvláště nebezpečné použití neschváleného výrobku, například použití neschváleného výrobku v prostředí se ztíženými podmínkami nebo používání neschválené palné zbraně pro civilní potřebu.

Do této části bylo pojato i schvalování výrobků z hlediska klimatické odolnosti. Proti dosavadní právní úpravě (vyhláška Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky č. 162/1964 Sb.), která podřizovala všechny výrobky vyváženě do oblastí se ztíženými klimatickými podmínkami předchozímu schválení, omezuje se nyní nutnost předběžného schválení před dodávkou do klimaticky nebo jinak obtížného prostředí pouze na výrobky, u nichž je to nezbytně nutné. Dosavadní právní úprava nebyla realizovatelná.

Užší rozsah při výběru státních zkušeben, které může Úřad oprávnit ke schvalování výrobků (§ 21), vyplývá z ryze správního charakteru institutu schvalování výrobků, daného jeho materiálně právními důsledky (přímý zákaz prodeje) a rozsahem organizací (v případech uvedených v § 24 odst. 2 dokonce i občanů), jichž se rozhodnutí o schválení výrobku týká.

Právní předpisy a technické normy podle § 22 odst. 1 jsou zejména takové, jež se týkají péče o zdraví, o bezpečnost práce, o požární ochranu, o ochranu telekomunikací a jiných veřejných zájmů. Protože zde jde o ochranu veřejného zájmu, je třeba vyžadovat nejen aby byl nezávadný vzorek výrobku, ale i aby byla dána záruka, že běžná výroba bude trvale nezávadná. Přitom je nutno omezit zákaz prodeje (uvádění do oběhu) neschválených výrobků jen na případy, kdy je to třeba (§ 22 odst. 5). Aby ochrana bezpečnosti, zdraví nebo jiného veřejného zájmu, pro který bylo schválení předmětného výrobku stanoveno, byla účinná, je nutno přesvědčovat se namátkovým výběrem, že schválený typ výrobku je i v další běžné výrobě trvale vyráběn v nezávadném provedení, tj. tak, jak byl schválen jeho vzorek.

Společná ustanovení

(§ 25 - 33)

Tato část upravuje obecně řízení ve věcech státního zkušebnictví a jeho finanční zajištění. V § 25 odst. 1 je stanoveno, že toto řízení se obecně řídí ustanoveními správního řádu a další ustanovení tohoto zákona upravují specifika v řízení ve věcech státního zkušebnictví, pokud vyžadují zvláštní úpravu.

Tak pojem účastníka řízení je oproti ustanovením správního řádu omezen na přihlašovatele výrobku (jeho výrobce, resp. tuzemského odběratele dovážených výrobků nebo dovozce), protože jen vůči němu má rozhodnutí orgánů státního zkušebnictví charakter konkrétního správního aktu s materiálními důsledky. Výjimečně se za účastníka řízení považuje i jiná organizace, než přihlašovatel výrobku, které by se mělo dotknout použití pořádkových opatření podle § 29 odst. 1 a 4, ale to jen v řízení o uplatnění tohoto pořádkového opatření (pokuty nebo stažení výrobku).

Rovněž obecnou lhůtu 30, popřípadě 60 dnů k vyřízení věci podle správního řádu nelze v řízení o věcech státního zkušebnictví aplikovat, protože lhůta k vyřízení (k rozhodnutí) je ovlivněna technickým režimem zkoušek, zvláště zkoušek trvanlivosti a komplikovanějším zjišťováním a shromažďováním podkladů pro rozhodnutí (zvláště mají-li být opatřeny ze zahraničí) při hodnocení jakosti výrobku. Zákon a jeho prováděcí předpis upraví proto tyto lhůty v řízení ve věcech státního zkušebnictví zvláštním způsobem.

Proti dosavadní úpravě, která nestanovila žádné lhůty v tomto řízení, představuje v tomto ohledu nová právní úprava zdokonalení řízení a vyhovuje i obecným principům správního řízení. Zavádí totiž i další správní instituty jako opatření proti podjatosti právního orgánu a použití opravných prostředků, čímž přispívá ke zvýšení objektivnosti a odbornosti řízení ve věcech státního zkušebnictví.

Ustanovení § 28 aplikuje obecné principy správního řádu a zpřesňuje pouze povinnost organizací poskytnout orgánům státního zkušebnictví podklady pro rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že státní zkušebny hodnotí nebo schvalují výrobek jako typ a nikoli jako konkrétní výrobek, je nutno upravit zvláštním způsobem i pořádková opatření, zvláště pokuty za porušení povinností účastníkem a proto se nevyjadřuje výše pokut absolutně, nýbrž procentem z obratu prodaných výrobků. Tato úprava má tu svoje oprávnění, protože přihlašovatel výrobku nesmí být lákán možností získat značné hospodářské výhody tím, že nesplní povinnosti uložené mu právním předpisem. Uvedením do oběhu neschváleného výrobku realizoval by zisk prodejem neschválených výrobků. Nepřihlášením výrobku podléhajícího hodnocení nebo jiným rušením nebo zdržováním řízení při hodnocení výrobku, o němž je předem přesvědčen, že by jej stihl dodatkový odvod, zvětšoval by se neoprávněně hrubý důchod, popřípadě zisk. Rovněž zneužitím značky mohl by získat neoprávněně výhodné postavení na trhu. Je proto třeba zbavit toho, kdo nesplní své povinnosti dané předpisy o státním zkušebnictví, možnosti takových výhod. Pořádková opatření nevylučují případný postih osoby, která zneužije značky nebo která způsobila uvedení neschváleného výrobku do oběhu.

Pracovní náplň zvláštního pracoviště Úřadu na Slovensku dohodnou ministr - předseda Státní komise pro techniku a ministr - předseda Slovenské komise pro techniku.

Ustanovení přechodná a závěrečná

(§ 34 - 37)

Vzhledem k tomu, že nová právní úprava zpřesňuje a částečně i jinak upravuje výběr organizací, které Úřad může autorizovat jako státní zkušebny, zanikají dosud vydaná oprávnění ke státnímu zkušebnictví.

Naproti tomu konkrétní rozhodnutí státních autorizovaných zkušeben při hodnocení nebo schválení výrobků, vydaná podle dosavadních předpisů, zůstávají v platnosti, protože organizace nabývaly v dobré víře práva a uzavíraly smlouvy s jinými organizacemi na základě výsledků těchto rozhodnutí. Zrušení těchto konkrétních rozhodnutí by poškozovalo právní jistotu v hospodářské oblasti. Zachování právní jistoty sleduje i ustanovení § 34 odst. 3.

Derogační ustanovení obsahují 12 předpisů, které jsou nahrazeny novou právní úpravou státního zkušebnictví, čímž se přispívá ke zjednodušení a zvýšení přehlednosti právní úpravy v tomto oboru. § 35 stanoví právo Úřadu vydávat obecné předpisy pro výkon státního zkušebnictví, čímž se zajišťuje plná působnost Úřadu jako ústředního orgánu řídícího tento obor státní správy tak, jak bylo vysvětleno v části o působnosti Úřadu.

Zákon zmocňuje ministerstvo těžkého průmyslu k vydání předpisů pro zkoušení drahých kovů, protože zkušebna drahých kovů je mu organizačně podřízena a poslední prováděcí předpis pro tuto činnost byl vydán bývalým ministerstvem hutního průmyslu a rudných dolů (vyhl. č. 93/1962 Sb.), ale kompetence pro to mu daná v § 8 vlád. nař. č. 3/1959 Sb. byla zrušena v § 10 zákona č. 17/1962 Sb.

V Praze dne 29. září 1967

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Ministr - předseda Státní komise pro techniku:

v z. Ing. Neumann v. r.