Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1967

IV. volební období

144

Vládní návrh

Zákon

ze dne .............................. 1967

o státním zkušebnictví

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Část I.

Úvodní ustanovení

§ 1

Výkon státního zkušebnictví spočívá

a) v hodnocení stanovených výrobků, při němž se srovnávají jejich vlastnosti s vlastnostmi obdobných výrobků předních světových výrobců,

b) ve schvalování stanovených výrobků před jejich uvedením do oběhu, jehož cílem je preventivní ochrana uživatele před výrobky, které by mu mohly některými svými vlastnostmi způsobit vážnou újmu, aniž se může o tomto nebezpečí předem přesvědčit,

c) v provádění kontroly zhodnocených a schválených výrobků uváděných do oběhu.

§ 2

(1) Orgány státního zkušebnictví jsou Úřad pro normalizaci a měření a státní zkušebny.

(2) Orgány státního zkušebnictví poskytují též odborné služby, při nichž mohou vydávat osvědčení.

§ 3

Orgány státního zkušebnictví jsou při své činnosti povinny postupovat nestranně podle výsledků zkoušek a zjištění. Odborné úkony spojené s touto činností vykonávají v souladu s poznatky vědy a techniky, jaké jsou v době, kdy je úkon prováděn.

Část II.

Působnost Úřadu pro normalizaci a měření

§ 4

Ústředním orgánem státní správy pro obor státního zkušebnictví je Úřad pro normalizaci a měření (dále jen Úřad).

§ 5

(1) Úřad rozhoduje při výkonu státního zkušebnictví v případech stanovených zákonem.

(2) Dále Úřadu přísluší v oboru státního zkušebnictví

a) řídit a kontrolovat činnost státních zkušeben, státním zkušebnám, které mu nejsou přímo podřízeny, stanovit úkoly v dohodě s jejich nadřízenými orgány a účastnit se souhrnného hodnocení činnosti těchto státních zkušeben,

b) koordinovat mezinárodní spolupráci,

c) stanovit státním zkušebnám povinnost zadávat některé speciální zkoušky organizacím určeným Úřadem.

Část III.

Státní zkušebny

§ 6

(1) Státními zkušebnami jsou organizace, jimž Úřad udělil oprávnění k výkonu státního zkušebnictví (autorizaci).

(2) Oprávnění k výkonu státního zkušebnictví (dále jen oprávnění) může Úřad udělit organizacím, které jsou mu podřízeny nebo jiným organizacím s jejich souhlasem a po dohodě s jejich nadřízenými orgány.

§ 7

(1) Oprávnění, jeho případnou změnu nebo odnětí uveřejňuje Úřad ve svém věstníku.

(2) V oprávnění musí být stanoven jeho rozsah a jméno vedoucího státní zkušebny.

§ 8

(1) Státní zkušebna má v rozsahu stanoveném v oprávnění celostátní působnost, nestanoví-li Úřad jinak.

(2) Státní zkušebna nesmí hodnotit nebo schvalovat výrobky, které jsou předmětem její vlastní výroby nebo které vyvinula.

§ 9

(1) Státní zkušebna posuzuje návrhy příslušných československých státních norem.

(2)Shledá-li státní zkušebna, že technická norma nevyhovuje, navrhne její změnu, zrušení nebo zpracování nové technické normy.

§ 10

(1) Výkon státního zkušebnictví ve státní zkušebně řídí její vedoucí (ředitel), nebo jím jmenovaný pracovník (dále jen vedoucí státní zkušebny).

(2) Ke jmenování a odvolání vedoucího státní zkušebny je třeba souhlasu Úřadu.

(3) Vedoucí státní zkušebny skládá do rukou předsedy Úřadu tento slib:

"Slibuji, že budu vykonávat svou funkci v souladu se zákony a jinými právními předpisy, v souladu s pokyny Úřadu pro normalizaci a měření a v souladu se zájmy celé společnosti, a to nestranně podle svého nejlepšího svědomí, že budu využívat všech svých znalostí a zkušeností a zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících státní, hospodářské a služební tajemství, o nichž se při výkonu své funkce dozvím."

(4) Vedoucí státní zkušebny nastupuje svou funkci složením slibu.

§ 11

(1) Při státních zkušebnách se zřizují hodnotitelské komise. Předsedou a členy hodnotitelských komisí jsou odborníci, u nichž je záruka jejich nestrannosti. Jmenuje je a odvolává Úřad.

(2) Hodnotitelské komise jsou odborným poradním orgánem vedoucího státní zkušebny.

(3) Předseda a členové hodnotitelské komise jsou povinni složit do rukou pověřeného zástupce Úřadu tento slib:

"Slibuji, že budu vykonávat svou funkci v souladu se zákony a jinými právními předpisy, v souladu s pokyny Úřadu pro normalizaci a měření a v souladu se zájmy celé společnosti, a to nestranně podle svého nejlepšího svědomí, že budu využívat všech svých znalostí a zkušeností a zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících státní, hospodářské a služební tajemství, o nichž se při výkonu své funkce dozvím. Slibuji dále, že upozorním Úřad pro normalizaci a měření na případné nedostatky v odbornosti nebo nestrannosti rozhodování státní zkušebny."

(4) Úřad stanoví zásady jednacího řádu hodnotitelských komisí.

(5) Předsedovi a členům hodnotitelských komisí přísluší za odborné posudky odměna podle obecných předpisů o odměňování práce mimopracovní poměr. [Zákoník práce a vyhláška ministerstva financi č. 91/1966 Sb.]

§ 12

(1) V rozhodnutích a osvědčeních je státní zkušebna povinna uvést svůj název a připojit k podpisu otisk pečeti státní zkušebny.

(2) Jiné organizace než ty, jímž bylo uděleno oprávnění, nejsou oprávněny užívat označení státní zkušebna, a to ani jako součást svého názvu.

§ 13

(1) Organizace, které bylo uděleno oprávnění, může ze závažných důvodů požádat se souhlasem svého nadřízeného orgánu Úřad o odnětí oprávnění, a to ke konci kalendářního roku; žádost musí být Úřadu podána nejpozději 6 měsíců předem.

(2) Prokáže-li se, že státní zkušebna neplní řádně své úkoly, Úřad jí oprávnění odejme nebo omezí; jde-li o organizaci, která mu není podřízena, učiní tak po projednání s jejím nadřízeným orgánem.

Část IV.

Hodnocení výrobků

§ 14

(1) Úřad stanoví výrobky, které podléhají hodnocení (povinné hodnocení). Na návrh výrobce může státní zkušebna hodnotit i jiné jeho výrobky (nepovinné hodnocení). Nepovinné hodnocení má tytéž právní důsledky a státní zkušebna je provádí týmž způsobem, jako hodnocení povinné, výrobek však nepodléhá novému hodnocení.

(2) K povinnému hodnocení stanoví Úřad z vlastního podnětu nebo na návrh jiných orgánů nebo organizací a po projednání s ústředním orgánem výrobce výrobky, které významně ovlivňují životní úroveň obyvatelstva či produktivitu u uživatele výrobku, nebo výrobky, které jsou či mohou být schopny úspěšné soutěže na zahraničních trzích, popřípadě i jiné výrobky, jejichž jakost zaostává a uživatel u nich nemá možnost výběru.

§ 15

(1) Hodnocení výrobku se provádí srovnáním vlastností jeho vzorku s požadavky, které státní zkušebna stanoví a oznámí výrobci před hodnocením. Tyto požadavky se stanoví na základě vlastností obdobných srovnatelných výrobků nabízených na světových trzích, na základě znalostí a zkušeností pracovníků státní zkušebny a členů hodnotitelské komise, podle právních (např. bezpečnostních a hygienických) předpisů a na základě údajů technických norem.

(2) Při hodnocení se posuzuji všechny podstatné vlastnosti výrobku, které určují jeho jakost, tj. ty vlastnosti, které jsou měřítkem způsobilosti výrobku plnit funkce, pro které je určen. Současně se berou v úvahu ekonomické ukazatele výrobku, jeho vybavení příslušenstvím a náhradními díly apod., jakož i předpoklady, které výrobce vytváří pro poskytování služeb spojených s užíváním výrobku.

§ 16

(1) O výsledku hodnocení vydá státní zkušebna rozhodnutí, v němž zařadí výrobek do jednoho ze tří stupňů jakosti:

a) do prvního stupně se zařazují výrobky výborné jakosti, které nejen splňují požadavky stanovené státní zkušebnou, ale které se svými vlastnostmi plně vyrovnají srovnatelným výrobkům světové úrovně nebo je předčí, anebo tradiční výrobky vynikajících funkčních vlastností a estetické úrovně, které jsou na světovém trhu zvláštností,

b) do druhého stupně se zařazují výrobky dobré jakosti, jejichž vlastnosti splňují požadavky stanovené příslušnou státní zkušebnou,

c) do třetího stupně jakosti se zařazují ostatní výrobky.

(2) Vykazuje-li výrobek v užitné hodnotě a funkčních vlastnostech hrubé závady, odmítne státní zkušebna zařadit jej do stupně jakosti.

(3) Výrobku zařazenému do prvního nebo druhého stupně jakosti udělí státní zkušebna právo užívat značku příslušného stupně jakosti, jen jsou-li u výrobce zajištěny takové podmínky výroby, kontroly a zkoušení, které zajišťují, že nebudou do oběhu dávány výrobky, které neodpovídají hodnocenému vzorku. Udělí-li státní zkušebna právo užívat značku příslušného stupně jakosti, smí jí být označován každý jednotlivý kus výrobku.

§ 17

(1) Státní zkušebna předkládá hodnotitelské komisi zprávu o výsledcích zkoušení a zjištění.

(2) Na základě této zprávy a na základě vlastního posouzení výrobku doporučuje hodnotitelská komise zařazení výrobku do odpovídajícího stupně jakosti.

(3) Vedoucí státní zkušebny rozhodne jejím jménem s přihlédnutím k tomuto doporučení o zařazení výrobku do odpovídajícího stupně jakosti. Nesouhlasí-li vedoucí státní zkušebny s doporučením hodnotitelské komise na zařazení výrobku do stupně jakosti, předloží věc k rozhodnutí Úřadu, který rozhodne ve věci samé nebo vrátí věc státní zkušebně k novému projednání a rozhodnutí, při němž je státní zkušebna vázána názorem Úřadu. Rozhodnutí Úřadu ve věci samé musí mít obdobné náležitosti jako rozhodnutí státní zkušebny.

§ 18

(1) Při zařazení výrobku do prvního nebo druhého stupně jakosti stanoví státní zkušebna také dobu, po kterou zařazení trvá; tato doba nesmí být delší než tři roky. Před uplynutím stanovené doby je výrobce povinen přihlásit výrobek k novému hodnocení.

(2) Při zařazení výrobku do třetího stupně jakosti určí státní zkušebna lhůtu, dokdy je výrobce povinen přihlásit výrobek po odstranění nedostatků k opakovanému hodnocení; tato lhůta nesmí být delší než dva roky. Výrobce může přihlásit výrobek k opakovanému hodnocení i dříve.

(3) Výrobek, který státní zkušebna odmítla zařadit do stupně jakosti, nesmí být uváděn do oběhu.

§ 19

(1) Státní zkušebna kontroluje namátkově vlastnosti zhodnocených výrobků dávaných do oběhu, zda odpovídají vlastnostem zhodnoceného vzorku.

(2) Zjistí-li státní zkušebna při této kontrole zhoršení vlastností výrobku rozhodných pro stupeň jakosti, do něhož byl výrobek zařazen, přeřadí jej do nižšího stupně jakosti, popřípadě mu odejme zařazení do stupně jakosti (§ 18 odst. 2). Kontrolu provádí na dostatečném množství výrobků, aby její rozhodnutí nebylo ovlivněno nahodilými závadami.

Část V.

Schvalování výrobků

§ 20

(1) Úřad stanoví po projednání se zúčastněnými orgány výrobky, které podléhají schvalování.

(2) Ke schvalování stanoví Úřad tuzemské i dovážené výrobky,

a) které jsou určeny k široké potřebě, jestliže by mohly ohrozit bezpečnost života nebo zdraví uživatele nebo jeho okolí, a osobní ochranné pracovní prostředky,

b) které by pro svůj význam nebo pro četnost užívání mohly národnímu hospodářství způsobit škody velkého rozsahu, např. nadměrnou spotřebou elektrické nebo jiné energie, nebezpečím požáru, rušením provozu telekomunikací apod.,

c) na kterých je závislá odolnost konečných výrobků nebo investičních celků dodávaných nebo vyvážených do prostředí se ztíženými klimatickými nebo jinými podmínkami.

§ 21

Ke schvalování může Úřad oprávnit jen státní zkušebny podřízené ústředním orgánům nebo jiným orgánům státní správy.

§ 22

(1) Při schvalování výrobku zkoumá státní zkušebna jeho vzorek, zjišťuje, zda odpovídá právním předpisům (bezpečnostním, hygienickým a jiným), technickým normám a hlediskům, pro které bylo schvalování stanoveno, jakož i to, zda výrobce skýtá záruku, že bude trvale dodržovat vlastnosti výrobku rozhodné pro jeho schválení.

(2) Na základě těchto zjištění vydá státní zkušebna rozhodnutí, že se výrobek jako typ schvaluje nebo neschvaluje.. V rozhodnutí uvede hledisko, z kterého byl výrobek schvalován a jeho vlastnosti rozhodné pro schválení, popřípadě neschválení výrobku.

(3) Platnost schválení výrobku může být omezena udáním doby, prostředí nebo způsobu použití, pro které se výrobek schvaluje.

(4) Neschválené výrobky nesmějí být uváděny do oběhu.

(5) Je-li výrobek schvalován jen z hlediska své odolnosti v určitém prostředí se ztíženými klimatickými nebo jinými podmínkami (§ 20 odst. 2 písm. c), nesmí být bez schválení dodáván nebo vyvážen do příslušného prostředí, ani v něm používán.

§ 23

Státní zkušebna provádí namátkově kontrolu vlastností schválených výrobků dávaných do oběhu, zda odpovídají vlastnostem schváleného vzorku. Zjistí-li, že nemají v rámci přípustné tolerance vlastnosti rozhodné pro schválení, schválení odejme.

§ 24

(1) Ve výjimečných případech může Úřad stanovit, že u některých výrobků podléhá ověření státní zkušebnou každý kus nebo každá výrobní dávka, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele pro mimořádnou míru nebezpečí spojeného s užíváním výrobku (např. střelné zbraně pro civilní potřebu, vybrané osobní ochranné prostředky). Bez tohoto ověření nesmí být takový výrobek uváděn do oběhu ani používán.

(2) Každý uživatel, popřípadě opravna takového výrobku, jsou povinni přihlásit a předložit státní zkušebně výrobek v případech stanovených Úřadem v prováděcím předpise.

Část VI.

Společná ustanovení

§ 25

(1) V řízení ve věcech státního zkušebnictví se postupuje podle správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Státní zkušebny jsou povinny provést hodnocení a schvalování výrobku ve lhůtách stanovených prováděcím předpisem.

(3) O odvolaní proti rozhodnutím státních zkušeben rozhoduje Úřad. Opravné prostředky proti rozhodnutím o hodnocení a o schvalování výrobků nemají odkladný účinek.

§ 26

(1) Účastníkem řízení ve věcech státního zkušebnictví (dále jen přihlašovatel) je pouze ten, kdo přihlásil nebo měl přihlásit výrobek k hodnocení nebo ke schválení. Výrobky podléhající hodnocení nebo schválení je povinen přihlásit u příslušné státní zkušebny výrobce, a to způsobem a ve lhůtách stanovených prováděcím předpisem. Jde-li o dovážené výrobky, má tuto povinnost tuzemský odběratel, který si výrobek z dovozu objednal, došlo-li k dovozu bez předchozí objednávky nebo pro více tuzemských odběratelů, má tuto povinnost dovozce.

(2) Státní zkušebna nejpozději do 80 dnů po doručení přihlášky provedené řádným způsobem oznámí přihlašovateli písemně, kdy mu stanoví termín a podmínky hodnocení, popřípadě schvalování výrobku a dokdy bude hodnocení, popřípadě schválení provedeno.

(3) Na výzvu státní zkušebny je přihlašovatel povinen dodat jí ve stanovené lhůtě bezplatně vzorek výrobku v nezbytně potřebném množství a s vyžádanou dokumentací. Státní zkušebna má právo vybrat sama vzorky hodnoceného výrobku buď přímo u přihlašovatele, u odběratele nebo u dopravce, či z obchodní sítě, a to vždy na náklady přihlašovatele. Vzorky vrací státní zkušebna přihlašovateli ve stavu, v jakém jsou po zkouškách. Je-li to technicky možné a hospodářsky účelné, dohodne státní zkušebna s přihlašovatelem, že si vzorek ponechá jako doklad.

§ 27

(1) Orgány státního zkušebnictví provádějí zjištění měřitelných vlastností výrobku samy nebo mohou zadat jeho provedení jiným organizacím. Se souhlasem těchto orgánů, popřípadě za jejich dozoru, může zjištění provádět nebo dát provést přihlašovatel.

(2) Úřad může zadat zkoušení a posuzování výrobků pro potřeby státního zkušebnictví zahraničním institucím sám, jiné organizace jen s jeho souhlasem.

§ 28

(1) Výrobní, obchodní a jiné organizace jsou povinny umožnit orgánům státního zkušebnictví při výkonu jejich funkce nahlížet do technické, výrobní, obchodní a jiné dokumentace týkající se hodnocených a schvalovaných výrobků, umožnit jim schválené a zhodnocené výrobky kontrolovat, zejména umožněním přístupu k výrobním a zkušebním zařízením, do skladových a jiných prostorů, a umožnit jim používání své vlastní nebo používané měřicí techniky.

(2) Orgány státního zkušebnictví, včetně členů hodnotitelských komisí, jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech tvořících předmět státního, hospodářského nebo služebního tajemství, o nichž se při výkonu státního zkušebnictví dozvědí.

(3) Změny ve výrobě, schopné ovlivnit vlastnosti hodnoceného nebo schváleného výrobku, zejména také dočasné nebo trvalé ukončení výroby, její znovuzahájení nebo její předání jiné organizaci, je výrobce povinen ohlásit neprodleně, nejpozději však do dne, kdy ke změně dochází, státní zkušebně.

§ 29

(1) Budou-li do oběhu uvedeny výrobky označené značkou vyšší jakosti nebo značkou schvalovací, které jim nenáleží, uloží Úřad tomu, kdo výrobek takto označil, pokutu ve výši 10% z velkoobchodní ceny výrobků takto označených. Mimoto může Úřad nařídit stažení takových výrobků z obchodní sítě, a to na náklad toho, kdo výrobek nesprávně označil. Toto nařízení se však netýká výrobků dodaných dříve, než tři roky před vydáním rozhodnutí o stažení.

(2) Nepředložil-li nebo nepřihlásil-li přihlašovatel řádně a včas výrobek k povinnému hodnocení, uloží mu Úřad pokutu ve výši 10% z velkoobchodní ceny výrobků dodaných po dni, kdy měl být výrobek předložen, popřípadě přihlášen; jde-li o opakované hodnocení, uloží Úřad přihlašovateli pokutu ve výši 20% z velkoobchodní ceny výrobků dodaných po dni, kdy měl být výrobek k opakovanému hodnocení předložen, popřípadě přihlášen.

(3) Zjistí-li orgány státního zkušebnictví při kontrole zhodnocených výrobků (§ 19), že tyto výrobky vykazují závadu, pro niž musí být výrobek přeřazen do nižšího stupně jakosti nebo mu odňato zařazení do stupně jakosti, může Úřad uložit přihlašovateli pokutu ve výši 10% z velkoobchodní ceny výrobků, o nichž se prokáže, že byly již před kontrolou uvedeny s touto závadou do oběhu.

(4) Úřad uloží tomu, jenž uvede do oběhu výrobek neprávem (§ 18 a 22), pokutu ve výši 10% z velkoobchodní ceny všech neprávem dodaných výrobků.

(5) Zjistí-li se při kontrole schválených výrobků (§ 23), že kontrolovaný výrobek vykazuje závadu, pro niž mu musí být schválení odňato, může Úřad uložit přihlašovateli pokutu ve výši 10% z velkoobchodní ceny výrobků, o nichž se prokáže, že byly již před kontrolou uvedeny s touto závadou do oběhu.

(6) V případě nebezpečí, že výrobek podléhající schválení, který nebyl schválen nebo jemuž bylo schválení odňato, ohrozí zdraví, nařídí Úřad mimo pokuty (odst. 4 a 5) i stažení všech těchto výrobků z obchodní sítě, popřípadě i z používání, a to vždy na náklad přihlašovatele.

(7) Bylo-li nařízeno stažení výrobku, zaplatí přihlašovatel navíc pokutu ve výši plné velkoobchodní ceny všech výrobků, které nestáhl do 90 dnů po obdržení rozhodnutí o stažení výrobku.

(8) Při výpočtu výše pokuty podle předchozích ustanovení se nepřihlíží k výrobkům dodaným dříve než tři roky přede dnem, kdy bylo o uložení pokuty rozhodnuto.

(9) Přihlašovateli, který dosáhl rozhodnutí ve věci státního zkušebnictví nesprávnými údaji, uloží Úřad pokutu ve výši 10% z velkoobchodní ceny výrobků dodaných po dní vydání takového rozhodnutí. Tuto pokutu nelze uložit, prokáže-li přihlašovatel, že nemohl nesprávným údajům zabránit.

§ 30

Při hodnocení a při schvalování výrobků, a to i v odvolacím řízení, přísluší státním zkušebnám a Úřadu za výkon státního zkušebnictví úhrada. Úhradu platí přihlašovatel.

§ 31

Organizace, jíž bylo uděleno oprávnění a její nadřízený orgán jsou povinny zajistit chod a rozvoj státního zkušebnictví z hlediska osobního obsazení a technického vybavení státní zkušebny.

§ 32

K zabezpečení spolupráce s orgány Slovenské národní rady a s organizacemi na Slovensku se vytvoří zvláštní pracoviště Úřadu na Slovensku.

§ 33

Zákonem není dotčena působnost správních orgánů, které podle zvláštních předpisů schvalují a povolují výrobky nebo vykonávají nad nimi odborný dozor, a to z hlediska určitých vlastností výrobku nebo podmínek jeho použití.

Část VII.

Ustanovení přechodná a závěrečná

§ 39

(1) Oprávnění k provádění povinného zkoušení (schvalování) a hodnocení vydaná podle dosavadních předpisů zanikají dnem 1. července 1968, pokud je Úřad již dříve nenahradí oprávněním podle tohoto zákona.

(2) Rozhodnutí o hodnocení a schválení výrobků vydaná před účinností tohoto zákona jím nejsou dotčena.

(3) Jestliže přihlašovatel již vyrábí nebo dodává výrobek, který podle tohoto zákona Úřad stanoví ke schvalování, aniž byl výrobek již dříve schválen, je povinen přihlásit jej u příslušné státní zkušebny ke schválení nejpozději do 90 dnů od oznámení, že výrobek schvalování podléhá. Do ukončení schvalovacího řízení může pokračovat v dodávkách.

§ 35

(1) Úřad vydá předpisy k provádění zákona, v nichž stanoví podrobnosti o řízení ve věcech státního zkušebnictví, způsob označování zhodnocených a schválených výrobků a výši úhrady za výkon státního zkušebnictví.

(2) Způsob zkoušení drahých kovů a úkoly státních orgánů při této činnosti stanoví ministerstva těžkého průmyslu.

§ 36

Zrušují se:

a) zákon č. 185/1910 ř. z., o technickém zkoumání, zkoušení a ohledání materiálu;

b) zákonné opatření č. 2/1955 Sb., o státní službě pro míry a váhy, o státní službě pro drahé kovy a o zkoušení zbraní a střeliva pro civilní potřebu;

c) zákonné opatření č. 102/1965 Sb., o jednotném řízení povinného zkoušení a hodnocení výrobků;

d) vyhláška ministra průmyslu č. 1505/1946 Ú. l., o povinné kontrole a zkoušení domácích, živnostenských a průmyslových spotřebičů topných plynů a některých přístrojů a jejich součástí pro výrobu, rozvod a kontrolu plynu (č. 1462/1946 Ú. v.);

e) vyhláška ministra průmyslu č. 637/1947 Ú. l., o povinné kontrole a zkoušení plynových spotřebičů a plynových přístrojů (č. 554/1947 Ú. v.);

f) vyhláška ministerstva automobilového průmyslu a zemědělských strojů č. 44/1957 Ú. l. (Ú. v.), o jakostním značkování některých výrobků;

g) vyhláška ministerstva automobilového průmyslu a zemědělských strojů č. 87/1958 Ú. l. (Ú. v.), kterou se rozšiřuje seznam výrobků, na něž se vztahuje vyhláška č. 44/1957 Ú. l. (Ú. v.), o jakostním značkování některých výrobků;

h) vyhláška ministra všeobecného strojírenství č. 52/1962 Sb., o zkoušení a ověřování zbraní a střeliva pro civilní potřebu;

i) vyhláška Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky č. 83/1963 Sb., o povinném zkoušení a kontrole elektrotechnických výrobků, materiálů a pomůcek;

j) vyhláška Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky č. 162/1964 Sb., o povinném zkoušení a kontrole výrobků a materiálů určených do oblastí se ztíženými klimatickými podmínkami;

k) směrnice Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky č. 20 774/4013/65 a z 30. září 1965, pro povinné zkoušení a hodnocení vybraných výrobků, [Ponechané dosud v platnosti podle odst. 2 písm. a) bod 7 vyhl. č. 75/1988 Sb.]

l) prováděcí pokyny, doplňky a změny Úřadu pro normalizaci a měření ke směrnicím pro povinné Zkoušení a hodnocení vybraných výrobků čj. Zk/65 a/66 z 12. ledna 1966. [Ponechané dosud v platnosti podle odst. 2 písm. a) bod 7 vyhl. č. 75/1988 Sb.]

§ 37

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1968.