Část šestá

USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 83

Správní orgán je povinen šetřit v řízení imunit a výsad přiznávaných mezinárodními smlouvami uzavřenými Československou socialistickou republikou nebo československými právními předpisy. [Vyhláška č.: 157/1984 Sb.,. o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.]

§ 84

(1) Ustanovení tohoto zákona platí i pro řízení neskončené před počátkem jeho účinnosti.

(2) Pokud rozhodnutí nabylo právní mocí před, počátkem účinnosti tohoto zákona lze povolit obnovu řízení, nebylo-li rozhodnutí dosaženo trestným činem, nebo přezkoumat rozhodnutí mimo odvolací řízení jen tehdy, jestliže ode dne, kdy se stalo rozhodnutí pravomocným, neuplynuly tři roky.

(3) Byla-li před počátkem účinnosti tohoto zákona zahájena správní exekuce, dokončí se podle dosavadních předpisů.

§ 85

Zrušují se:

1. Vládní nařízení č. 91/1960 Sb., o správním řízení,

2. § 28 odst. 1 zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku,

3. § 15 odst. 4 věta druhá zákona č. 60/1965 Sb., o prokuratuře.

§ 86

(1) Řízení ve věcech daní a poplatků se řídí zvláštními předpisy.

(2) Nedotčena zůstávají ustanovení zvláštních právních předpisů, upravující správní řízení, platných k počátku účinnosti tohoto zákona, nedotčena zůstává i věcná příslušnost místních národních výborů založená k počátku účinnosti tohoto zákona zvláštními právními předpisy.

§ 87

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1968.

Důvodová zpráva

Obecná část

Správní řízení plní v podstatě dvojí společenskou funkci. Jednak upravuje postup správních orgánů při rozhodování o konkrétních právních poměr ech občanů a organizací a tím napomáhá správním orgánům řádně plnit úkoly státní správy, jednak zajišťuje ochranu práv a právem chráněných zájmů občanů a organizací v souladu se zájmy společenskými i plnění jejich právních povinností.

Obě tyto funkce právních předpisů o správním řízení tvoří jednu z důležitých záruk socialistické zákonnosti ve státní správě. Dílem jejich působení je zamezit nezákonnému a nesprávnému postupu a rozhodování správních orgánu.

Význam administrativně procesních předpisů je předurčen i tím, že rozhodování o konkrétních právních poměrech občanů a organizací zaujímá významně místo v rozsáhlé a mnohostranné činnosti národních výborů i jiných orgánů státní správy a že tyto předpisy upravují postup správních orgánů, s nimiž se občané a organizace dostávají při vyřizování svých správních záležitostí do bezprostřednějšího a častějšího styku než s jinými státními orgány, např. soudními.

Zásadní význam mezi procesně právními předpisy zná správní řád jako soubor obecných ustanovení o správním řízení, která upravují instituty a vztahy společné jednotlivým druhům správního řízení, prováděného v různých odvětvích státní správy. Vedle obecných předpisů o správním řízení upravují toto řízení i zvláštní předpisy, které v menším či větším rozsahu zakotvují zvláštnosti řízení v určité oblasti nebo úseku státní správy.

Souborná úprava obecných předpisů o správním řízení má v čs. právním řádu svou dlouholetou tradici. Obecná úprava správního řízení byla vydána již v roce 1928 vládním nařízením č. 8 Sb. Vládním nařízením č. 20/1955 Sb. byla potom provedena prvá souborná zpráva obecných předpisů o správním rození v podmínkách socialistické výstavby vůbec.

V souvislosti se zásadními změnami v organizaci a působnosti národních výborů, jež byly právně zakotveny v zákoně č. 65/1960 Sb., o národních výborech a ve vládním nařízení č. 71/1960 Sb., o rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů a o uspořádání a činností jejich orgánů, bylo nově upraveno též obecné správní řízení, a sice vládním nařízením č. 91/1960 Sb., o správním řízení: Toto vládní nařízení, vydané podle zákona o národních výborech, upravilo především postup národních výborů při rozhodování o právech, oprávněných zájmech a povinnostech občanů a organizací. Přitom zásady tohoto postupu byly přizpůsobeny zásadám rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů, novému uspořádání jejích orgánů a novým formám a metodám jejich práce. V souladu se zásadou postupného rozšiřování rozhodovací pravomoci místních národních výborů, které zpravidla nemají odborný aparát, a pod heslem odbyrokratizování správy bylo správní řízení co nejvíce zjednodušeno. Zásadě, že konkrétní věci občanů mají být s konečnou platností vyřizovány z místních, popř. okresních národních výborů, bylo přizpůsobeno í odvolací řízení, jehož provádění bylo svěřeno vyššímu orgánu národního výboru téhož stupně (horizontální linie).

Zkušenosti s touto úpravou správního řízení však ukázaly, že nepřispěla k prohloubení socialistické zákonnosti ve státní správě. Především tato platná úprava oslabuje ochranu prav občanů, a to nejen uplatněním horizontální linie v odvolacím řízení, ale i tím, že některé procesní záruky vůbec neupravuje (např. podjatost, opatření proti nečinnosti správního orgánu aj.) anebo je upravuje toliko obecné. Tyto nedostatky jsou ještě prohlubovány rámcovým charakterem správního řádu a jeho přílišnou stručností (např. stručnost úpravy důkazního řízení apod.). Proto neplní dosud platná právní úprava správního řízení žádoucí úlohu instruktivního návodu pro postup správních orgánů a nevytváří všechny předpoklady ke splnění úkolu, jež na ně prováděni správního řízení klade.

Nedostatků není prosto ani dosavadní řešení vzájemného vztahu obecných a zvláštních předpisů o správním řízení. Vládní nařízení č. 91/1900 Sb., nezajišťuje v náležité míře návaznost a soulad zvláštních předpisů o správním řízení s ustanoveními správního řádu a svou podpůrnou povahou oslabuje závaznost obecné úpravy správního řízení, neboť všeobecně připouští přednostní uplatnění zvláštních předpisů, a to jakékoliv právní síly.

Odstranění uvedených nedostatků vyžaduje, aby byla provedena nová úprava obecného správního řízení.

Cílem nová úpravy je posílit ochranu práv a právem chráněných zájmů občanů a organizací v souladu s celospolečenskými zájmy, dát správám orgánům účinný návod pro postup při rozhodování o právních poměrech občanů a tím přispět k upevnění socialistické zákonnosti ve státní správě. Splnění tohoto sile předpokládá zejména

- posílit závaznost obecných předpisů o správním řízení,

- opět zavést procesní instituty a záruky k ochraně práv občanů, které dosud platná úprava opustila, především úpravu vertikálního přezkoumávání v odvolacím řízení, podjatosti, posílení právní moci vydaných rozhodnutí a právní jistoty, opatření proti nečinnosti správních orgánů apod.,

- podrobněji upravit postup správních orgánů v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí,

- stanovit opatření k zajištění průběhu a účelu řízení,

- podrobněji upravit výkon správních rozhodnutí.

Z těchto cílů vychází též návrh zákona o správním řízení - nový správní řád.

Nová právní úprava správního řízení má posílit závaznost obecných předpisů o správním řízení a bude proto vydána formou zákona.

Až dosud byl správní řád vydáván vždy formou vládního nařízení. Tuto tradiční formu úpravy obecného správního řízení je třeba opustit, neboť povaha a důležitost společenských vztahu upravovaných správním řádem vyžadují, aby jejich úprava byla provedena zákonem. Zákonná forma správního řádu bude i správným vnějším výrazem toho, jaký význam náš socialistický stát přikládá úpravě postavení občanů a organizací a vztahu mezi nimi a správními orgány rozhodujícími o jejich právech, právem chráněných zájmech a povinnostech. Zákonná úprava správního řízení posílí jeho závaznost. Dosud platný správní řád vychází z přednostního uplatnění zvláštních předpisů před předpisy obecnými. Všeobecným ustanovením o přednostním uplatnění zvláštních procesních předpisů se oslabuje závaznost obecných ustanovení správního řádu, neboť zvláštní předpis jakékoliv právní síly může v široké míře zakotvovat odchylky od správního řádu a tím měnit jeho ustanovení v kterémkoliv směru.

Napříště bude možno měnit obecná ustanovení správního řádu pouze právními akty stejné právní síly, jakou má správní řád, tj. toliko zákonem, půjde-li o změnu významně zasahující do právního postavení účastníků řízení (např. stanovit nepřípustnost odvolání). Předpisy nižší právní síly budou mocí stanovit odchylky od ustanovení správního řádu jen v těch případech, kde sám správní řád nebo jiný zákon k tomu dává speciální zmocnění. Jinak procesní předpisy nižší právní síly, které zpravidla tvoří součást hmotně právních předpisů, mohou, je-li to nezbytně nutně, stanovit jen podrobnosti k ustanovení správního řádu (např. o náležitostech podání a dokladech, které je třeba k němu připojit).

Navrhované řešení přispěje též k dosažení větší jednoty obecných a zvláštních předpisů o správním řízení. Ustanovení správního řádu jsou v návrhu formulována jako pravidla společná pro všechny orgány provádějící správní řízení v různých odvětvích a úsecích státní správy, ať již jde o orgány národních výborů nebo jiné správní orgány.

Zvláštní část

Část první

Úvodní ustanovení

Úvodní ustanovení vymezují rozsah působnosti správního řádu a základní pravidla řízení.

Rozsah působnosti správního řádu je vymezen jednak pozitivně, jednak negativně. Správní řád upravuje řízení, v němž národní výbory a jiné orgány státní správy a orgány státních organizací rozhodují v oblasti státní správy o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací formou individuálního správního aktu - rozhodnutím.

Pokud jde o řízení před národními výbory, bude se správní řád vztahovat na postup při rozhodovací činnosti v převážné většině úseků činnosti národních výborů. Příslušnost národních výborů k jeho aplikaci se bude v jednotlivých úsecích činnosti národních výborů řídit ustanoveními o věcné příslušnosti národních výborů, obsaženými v platných organizačních a hmotně-právních předpisech z příslušných oborů státní správy.

Správní řád se bude vztahovat zejména na tyto úseky rozhodovací činnosti národních výborů:

- hospodaření s byty a nebytovými prostory, zejména při rozhodování o jejich přidělování a směnách, ve věcech úhrady za jejich užívání apod.,

- investiční výstavbu, zejména při vydávání územních rozhodnutí, rozhodnutí o přípustnosti stavby a uvedení stavby do trvalého provozu a v jiných otázkách podle předpisů o územním plánování a o stavebním řádu,

- zemědělství, zejména při realizaci opatření k zajištěni zemědělské výroby rostlinné i živočišné a k ochraně zemědělského půdního fondu, při zajišťování veterinární péče, na úseku výkupu zemědělských výrobků apod.,

- vodní hospodářství, např. při povolování zvláštního užívání vody, stavby studní apod.,

- vnitřní správu, zejména věci matriční, věci změny jména a příjmení, státního občanství a věci požární ochrany,

- školství, např. při rozhodování v některých věcech odborně pedagogického charakteru (jako při nepřijeti nebo vyloučení ze studia),

- kulturu, např. při některých opatřeních k zajištění péče a kulturní památky a k zajištění státní ochrany přírody,

- zdravotnictví, zejména při realizaci opatření k vytváření a k ochraně zdravých životních podmínek, k zajištění preventivní a léčebné péče a při výkonu ostatních zdravotnických služeb podle předpisů v oboru péče o zdraví lidu, při řízení o regresních náhradách, při řízení o umělém přerušení těhotenství apod.,

- sociální zabezpečení, především při rozhodování o dávkách a službách sociálního zabezpečení,

- úsek finanční, především na řízení ve věcech daní a poplatků,

- projednávání přestupků a provinění podle předpisů o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku,

- a další úseky rozhodovací činnosti národních výborů.

Pojetí rozsahu působnosti správního řádu je v podstatě shodné s pojetím dosud uplatňovaným, i když některé jeho zásady nebyly v dosavadním správním řádu výslovně vyjádřeny. Tak je zejména správní řád již nyní používán v případech, kdy se rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech organizací a kdy organizace vystupují v podstatě ve stejném postavení jako občané, např. ve stavebním řízení jako stavebníci nebo sousedé, v řízení o regresních náhradách apod.

Rovněž platí již podle dnešního stavu správní řád v případech, kdy státní organizace podle platných předpisů samy rozhodují o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů nebo jiných organizací, jako např. okresní ústavy národního zdraví o povinnosti k regresní náhradě nebo zdravotnická zařízení národních výborů podle předpisů o péči o zdraví lidu v souvislosti s poskytováním zdravotnických služeb apod.

Správní řád nemá výslovné ustanovení o tom, že platí i pro řízení prováděné společenskými organizacemi, pokud rozhodují o právech nebo povinnostech občanů a organizací v oblasti státní správy (mohlo by jít např. o řízení prováděné orgány Revolučního odborového hnutí ve věcech nemocenského pojištění a ve věcech ochrany bezpečnosti a zdraví při práci). Tato skutečnost však zásadně nevylučuje možnost, aby zvláštní zákon, jestliže půjde o správní řízení ve smyslu správního řádu, platnost jeho ustanovení na takové řízení výslovně stanovil, jako tomu je např. již nyní v řízení ve věcech sociálního zabezpečení družstevních rolníků, na něž se dosavadní obecně předpisy o správním řízení výslovně vztahují (§ 123 zákona č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků).

Správní řád bude nadále platit í pro řízení o přestupcích a proviněních prováděna národními výbory podle zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.

Konečně se nic nezmění proti dosavadnímu stavu ani v otázce poměru správního řádu k předpisům o vyřizování stížnosti pracujících, pro které bude nadále platit zvláštní úprava, a to i pro tzv. právní stížnosti, namířené proti postupu a rozhodování správních orgánů ve správním řízení. Pokud se zjistí, že stížnost je zcela nebo zčásti také podnětem k zahájení správního řízení, ať prvoinstančního, odvolacího nebo jiného, musí být neprodleně postoupena orgánu příslušnému k provedení řízení podle ustanovení správního řádu. Jestliže část takového podání je podle svého obsahu zároveň stížností nebo podnětem ve smyslu předpisů o vyřizování stížností a podnětu, pokračuje se dále v projednávání této části podání (stížnosti nebo podnětu) podle předpisů platných pro vyřizování stížností a podnětů. Děje se tak v zájmu zajištění funkce stížnosti jako nástroje celospolečenské kontroly.

Naproti tomu se nebude správní řád vztahovat na ty formy postupu správních orgánů, které nelze považovat za správní řízení, vzhledem k tomu, že při nich nedochází k rozhodování o individuálních právech občanů a organizací, tedy k vydávání individuálních správních aktů, tj. rozhodnutí ve smyslu zákona o správním řízení, jde např. o postup při vydávání normativních aktů jako jsou obecně závazná nařízení, o postup při organizační činnosti, při výkonu kontroly, při spisové manipulaci apod. Tyto formy postupu, které nepochybně nejsou správním řízením ve smyslu správního řádu, není třeba v zákoně zvlášť vyjmenovávat.

V zákoně jsou však negativně přímo vymezeny ty případy, kdy, ačkoliv jde o rozhodování formou individuálního správního aktu, by nebylo z věcných i procesních důvodů účelné, aby se na ně správní řád vztahoval. Půjde např. o postup, v němž správní orgány rozhodují o právních poměrech organizací, pracovníků nebo funkcionářů, jež souvisejí s jejich podřízeností orgánu, který a věci rozhoduje, jako např. při vydávání zřizovacích, organizačních a jmenovacích aktů, aktů v oblasti pracovněprávní apod., nebo o dostup, v němž správní orgány rozhodují o právních poměrech organizací při řízení jejich hospodářské činnosti, jako je např. stanovení cen v cenovém řízení (vyhláška čís. 8/1966 Sb., o tvorbě, kontrole a statistice cen) nebo postup při používání ekonomických nástrojů (vládní nařízení č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství) apod.

Jako základní pravidla řízení jsou ve správním řádu uplatňovány základní zásady socialistické státní správy a organizace a činnosti národních výborů. Kromě toho se postup správních orgánů při rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací řídí základními socialistickými procesními zásadami, jako především zásadou materiální pravdy, dvojinstančnosti, rychlosti a hospodárnosti řízení apod.

V činnosti správních orgánů, především národních výborů, dochází běžně k vydávání správních a jiných aktu, které nemají charakter rozhodnutí-podle správního řádu, jako jsou např. osvědčení, posudky, vyjádření, doporučení a jiná podobná opatření. Na akty této povahy nelze správní řád vztahovat v celém rozsahu, je však účelné, aby se v postupu při vydávání těchto aktů přiměřeně používalo ustanovení správního řádu o základních pravidlech řízení.

Část druhá

Správní orgány a účastníci řízení

Věcná příslušnost správních orgánů k projednávání a rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech účastníků řízení se řídí platnými předpisy organizačními a hmotně-právními. Proto správní řád na tyto předpisy odkazuje. Vychází přitom z předpokladu, že věcnou příslušnost správních orgánů ve správním řízení bude možno napříště stanovit toliko zákonem. Zároveň však vzhledem k současnému právnímu stavu i k věcnému charakteru upravovaných záležitostí v závěrečných ustanoveních umožňuje, aby věcná příslušnost správních orgánů dosud stanovená i nižšími právními předpisy než zákony, vydanými před účinností správního řádu, byla nadále zachována.

Pokud jde o řízení před národními výbory, stanoví správní řád, že k řízení v prvním stupni jsou podpůrně příslušné okresní národní výbory, jejichž příslušnost bude dána tehdy, pokud nebude zvláštním zákonem přímo určena, který stupeň národních výborů má jako první stupeň řízení v určitých věcech rozhodovat. Správní řád zde vychází především z pravomoci národních výborů jednotlivých stupňů, upravené v zákoně o národních výborech, a sleduje přitom též požadavek zkvalitnění rozhodování a ochrany práv občanů a organizací ve správním řízení vzhledem, k tomu, že místiti národní výbory většinou nejsou k rozhodovací činnosti dostatečně vybaveny. I zde však zároveň zachovává dosavadní stav podle platných předpisů, podle téhož rozhodují v prvním, stupni většinou místní národní výbory tím, že v závěrečných ustanoveních ponechává až na další v platnosti ustanovení zvláštních i nižších právních předpisů vydaných před účinností nového správního řádu, určujících věcnou příslušnost národních výborů.

Na rozdíl od dosavadní úpravy upravuje se alespoň v obecné farmě funkční příslušnost orgánů národních výborů s úmyslem přispět k upevnění správné dělby práce mezi těmito orgány a k vytvoření příznivějších předpokladů pro jejich rozhodovací činnost ve správním řízení. Určení funkční příslušnosti orgánů národních výborů je v souladu se zákonem o národních výborech a vychází z koncepce, podlé níž je rozhodovací pravomoc ve správních záležitostech občanů a organizací svěřena především odborům národních výborů.

Bylo ovšem třeba současně respektovat ustanovení § 54 odst. 3 zákona o národních výborech, podle něhož mohou komise činit i další opatření v otázkách svěřených jit plenárním zasedáním národního výboru. V oboru věcné příslušnosti může tedy plenární zasedání národního výboru svěřit též komisím rozhodování o konkrétních správních záležitostech občanů a organizací.

Konečně v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona o národních výborech budou potom v případech stanovených zvláštními právními předpisy k řízení v prvním stupni příslušné též správní komise. Na základě ustanovení § 80 odst. 3 zákona o národních výborech, podle něhož dosavadní užší komise, zřízené posile zvláštních právních předpisů, se řídí ustanoveními o správních komisích, je ponechána v platnosti i příslušnost tzv. užších komisí, dosud založená zvláštními právními předpisy (např. komise vytvořené pro projednávání přestupků a provinění podle zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, komise dávkové a komise sociální péče podle předpisů z oboru sociálního zabezpečení, komise regresní a interrupční podle předpisů z oboru péče o zdraví lidu, komise podle vládního nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti apod.).

Pokud jde o určení místní příslušnosti, přejímají se v podstatě zásady dosavadní právní úpravy, a ustanovení o místní příslušnosti se vhodně rozšiřuji především a ustanovení o možnosti postoupit věc za daných podmínek k vyřízení jinému věcně příslušnému správnímu orgánu téhož stupně.

Zavedením institutu podjatosti ve správním řízení navazuje nová úprava na stav, který platil před rokem 1960. V platném správním řádu nebyla podjatost upravena s odůvodněním, že v nových podmínkách činnosti národních výborů, kdy těžiště rozhodování přešlo z aparátu národních výborů na komise, pozbyla instituce podjatosti svého významu. Zkušenosti však ukázaly, že právě po zavedení horizontálního projednávání odvolání byl nedostatek úpravy podjatosti jedním z nejvíce kritizovaných nedostatků správního řádu. Úprava vyloučení pracovníka nebo člena správního orgánu z důvodů podjatosti má význam především pro řízení prováděné místními národními výbory. Důvody podjatosti se v podstatě shodují s důvody obsaženými v občanském soudním řádu.

Správní orgán, který rozhoduje o vyloučení, zjistí-li podjatost, učiní potřebná opatření k zajištění řádného provedení dalšího řízení, zejména zařídí, aby řízení provedl jiný nepodjatý pracovník, jde-li o správní komisi, činí opatření, aby řízení provedla správní komise v jiném složení apod.

Návrh vymezuje obecně pojem účastníka řízení, jímž orientuje správní orgány na to, aby zajistily v řízení aktivní účast těch osob, popř. organizací nebo orgánů, jichž se správní rozhodnutí týká, popř. může týkat. V souladu s obecným vymezením pojmu účastníka budou moci zvláštní předpisy (např. předpisy z oboru stavebního řízení, vodního hospodářství, celního řízení apod.) pro svou potřebu, ať pozitivně nebo negativně, blíže určovat, kdo je účastníkem řízení. Zásady pro zastupování ve správním řízení, pojaté do návrhu zákona, jsou v podstatě shodné se zásadami občanského soudního řádu. Na rozdíl od dosavadní úpravy se výslovně umožňuje zastoupení advokátem.

Část třetí

Průběh řízení

Jedním ze základních předpokladů pro uplatnění zásady socialistické zákonnosti a z ní vyplývající zásada materiální pravdy ve správním řízení je co nejúplnější nejpřesnější zjištění skutkového podkladu, z něhož má správní orgán při svém rozhodování vycházet. Nedostatkem dosavadní úpravy bylo, že ustanovení o zjišťování podkladů pro rozhodnutí byla velmi kusá a rámcová. Tento nedostatek byl podle zkušeností častou příčinou nesprávného rozhodování a vedl k tomu, že rozhodnutí nebyla přesvědčivá a nevychovávala k dobrovolnému plnění povinností vůči státu a společnosti, ale že naopak byla napadána opravnými prostředky, stížnostmi a podněty k podání prokurátorského protestu. Dalším vážným nedostatkem v průběhu správního řízení byl neúplně a nedostatečně zpracovaný spisový materiál. Jsou proto ustanovení o průběhu řízení a o zjišťování skutkového podkladu pro rozhodnutí, zejména ustanovení o důkazním řízení a použití jednotlivých důkazů, v novém správním řádu podstatně rozšířena, aby se tak stala skutečným návodem pro správní orgány a aby zároveň přispěla ke zvýšení ochrany práv občanů a organizací. Tak nový správní řád obsahuje podrobnější ustanovení o podání a o zahájení řízení, o oslním jednání a místním šetření, o protokolech, jakož i o doručování. Nově se zavádějí instituty přerušení řízení a zastavení řízení.

Pružnost řízení vyžaduje, aby si správní orgán mohl učinit sám úsudek o předběžné otázce, jejíž rozhodnutí náleží cla pravomoci jiného státního orgánu (např. soudu ucho jiného správního orgánu), pokud nebylo o této otázce ještě rozhodnuto příslušným orgánem. V tomto oprávnění je však omezen z důvodů uvedených výslovně v zákoně.

Nová ustanovení správního řádu o předvedení a pořádkových opatřeních dávají orgánům provádějícím řízení do rukou prostředky, jimiž mohou účinně působit na osoby, které ruší či jinak ohrožují průběh správního řízení. Ustanovení o pořádkově pokutě jsou shodná s její úpravou podle § 13 odst. 4 zákona č. 60/1965 Sb., o prokuratuře.

Požadavky kladené na rozhodnutí správního orgánu vycházejí z vedoucích zásad správního řízení, tj. ze zásady socialistické zákonnosti a ze zásady objektivní pravdy. Pokud jde o náležitostí rozhodnutí, které jsou rovněž podrobně upraveny, klade se zvláštní důraz zejména na přesvědčivé odůvodnění. Rozhodnutí musí celým svým obsahem a především svým odůvodněním vychovávat k dobrovolnému plnění povinností vůči státu a společnosti. Správní orgán je povinen vždy též uvést, o jaké právní předpisy své rozhodnutí opírá. Tento požadavek přispěje k posílení zákonnosti při rozhodování o právech a povinnostech účastníků řízení, neboť povede příslušné orgány k tomu, aby věnovaly větší pozornost právní stránce svých rozhodnutí.

Nový správní řád obsahuje rovněž podrobnější úpravu lhůt k vydání rozhodnutí a ve zvlášť složitých případech umožňuje mimořádné prodloužení této lhůty.

Zároveň však v zájmu vyloučení možnosti neomezeného prodlužování lhůty stanovená k vyřízení věci zavádí se nově opatření proti nečinnosti správního orgánu. Orgán, který by byl jinak oprávněn rozhodnout o odvolání, popř. o rozkladu, sám ve věci rozhodne, poklid správní orgán příslušný k rozhodnutí nezahájil řízení, ač je k tomu povinen nebo nerozhodl ve stanovené, popř. prodloužené lhůtě, dovoluje-li to povaha věci a nápravy nelze do sáhnout jinak. Toto opatření má zabránit nejen neodůvodněným průtahům řízení, ale, popř. i naprostá nečinnosti správního orgánu.

Část čtvrtá

Přezkoumávání rozhodnutí

V odvolacím řízení před národními výbory se znovu zavádí tzv. vertikální linie, jejíž uplatnění posílí ochranu práv občanů a důvěru v objektivnost rozhodování odvolacího orgánu a vytvoří rovněž předpoklady ke zvýšení úrovně správního řízení před orgány prvého stupně, neboť na ně bude působit vědomí toho, že zákonnost a správnost jejich rozhodnutí bude z podnětu účastníkova odvolání přezkoumávat orgán vyššího stupně. Současně se umožní, aby se ve větší míře sjednocovala praxe správních orgánů při rozhodovaní o právech a povinnostech účastníků řízení.

Odvolacím orgánem je správní orgán nejblíže vyššího stupně, nadřízený správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

V řízení před národními výbory rozhoduje o odvolání příslušný odbor národního výboru nejblíže vyššího stupně, pokud o odvolání nerozhoduje správní komise národního výboru nejblíže vyššího stupně, zřízená podle zvláštních právních předpisů, popřípadě komise tohoto národního výboru.

Určení odvolacího orgánu v řízení před národními výbory nejen sleduje požadavek důsledného, uplatnění vertikální linie, ale zároveň vyplývá i z pravomoci orgánů národních výborů stanovené v zákoně o národních výborech a opírá se o jeho koncepci, podle níž rozhodovací pravomoc - tedy i rozhodovací pravomoc v odvolacím řízení - ve správních záležitostech občanů a organizací přísluší především odborům národních výborů. Z této koncepce je třeba rovněž vycházet při hodnocení vzájemného vztahu orgánů místních a okresních národních výborů v odvolacím řízení, včetně posuzování charakteru rozhodovací činnosti kolektivních orgánů místních národních výborů, které ve skutečnosti plní úkoly, které by jinak plnil příslušný odbor, byl-li by u místního národního výboru zřízen. Určení odvolacího orgánu okresního národního výboru má též na zřeteli požadavek pružnosti a jednoduchostí řízení.

Odvolacím orgánem budou rovněž správní komise národních výborů podle § 57 zákona o národních výborech v případech, kdy jsou příslušné k rozhodování ve správním řízení podle zvláštních právních předpisů, tedy i jíl vytvořené komise pro projednávání přestupků a provinění, dávkové komise a komise sociální péče, komise regresní a interrupční apod.

Odvolacím orgánem v řízení před národními výbory může být konečně i komise národního výboru v případech předvídaných ustanovením § 54 odst. 3 zákona o národních výborech, podle něhož mohou komise kromě své odvětvové působnosti činit i další opatření v otázkách svěřených jim plenárním zasedáním národního výboru, těmito opatřeními lze rozumět, nepochybně pouze jen ve výjimečných případech, i rozhalování ve správním řízení.

Důsledné uplatnění vertikální linie v odvolacím řízení dále vyžaduje, aby o odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí orgánů krajského národního výboru rozhodovaly ústřední orgány státní správy.

Dosavadní předpisy nepřipouštějí odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí ústředního orgánu státní správy. Vzhledem k tomu, že i tyto orgány mohou ve svém rozhodování pochybit, pokládá se v zájmu ochrany práv občanů a organizací za správné, a nový správní řád to umožňuje, aby účastník měl k dispozici opravný prostředek - rozklad, z jehož podnětu ústřední orgán státní správy přezkoumá zákonnost a správnost svého rozhodnutí. O rozkladu rozhodne vedoucí ústředního orgánu státní správy na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise.

Nový správní řád zachovává tzv. autoremeduru, jejímž smyslem je, aby o odvolání nerozhodoval orgán vyššího stupně, pokud orgán prvého stupně považuje odvolání za opodstatněné a vyhoví mu v plném rozsahu a jsou-li splněny další dané podmínky, důvodem této zásady tedy je snaha o maximální snížení počtu odvolání předkládaných k rozhodnutí orgánu vyššího stupně.

Nový správní řád přijímá zásadu stability pravomocných rozhodnutí, jež posiluje právní jistotu účastníků řízení. Bylo by ovšem v rozporu s požadavkem socialistické zákonnosti, kdyby pravomocná správní rozhodnutí vydaná s porušením právních předpisů hmotných i procesních nebo na základě nesprávných podkladů byla nezměnitelná. Proto správní řád upravuje instituty obnovy řízení a přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení, které umožňují účastníkům řízení a správním orgánům tato rozhodnutí měnit, popř. rušit za určitých přesně vymezených podmínek.

Znovuzavedením obnovy se dává účastníku řízení nárok na vyřízení návrhu na povolení obnovy řízení, jestliže byl splněn W který z důvodů uvedených v zákoně o správním řízení. Obnovy jako mimořádného opravného prostředku nelze užit k nápravě takových vad, které bylo možno odstranit řádným opravným prostředkem.

Zájem na nezměnitelnosti vydaného rozhodnutí, vyplývající z požadavku právní jistoty, vyžaduje časově omezit možnost povolení nebo nařízení obnovy řízení. Správní řád proto stanoví tříletou lhůtu pro správní orgán i pro účastníka řízení, pro účastníka řízení je kromě toho stanovena i krátká subjektivní lhůta, dostačující k tomu, aby účastník mohl svůj návrh uvážit, a současně přiměřená požadavků, aby se s návrhem na obnovu bezdůvodně nevyčkávalo.

Obnovu řízení povoluje na návrh účastníka nebo nařídí správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Koncepce, podle niž přísluší tato pravomoc orgánu, který rozhodl v posledním stupni, se považuje za výhodnější, než kdyby byla tato pravomoc přiznána orgánu, který rozhodl v prvním stupni, a to jednak proto, že toto řešení pokrývá případy, v nichž rozhodoval orgán jak prvního tak i druhého stupně, jakož i dále proto, že se nepovažuje za vhodné, aby orgán prvního stupně nařizoval, popř. povoloval obnovu řízení rozhodnutého orgánem druhého stupně. Kromě toho dává toto řešení větší předpoklady kvalifikovanějšího provedení obnovy řízení.

Pokud jde o přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení, připouští se v zákoně, jestliže byly porušeny právní předpisy, nejen zrušení, ale i změna pravomocného rozhodnutí. Při zrušení nebo změně rozhodnutí je však nezbytné dbát na to, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena.

Právní jistota vyžaduje, aby rozhodnutí, které má povahu souhlasu správního orgánu k občanskoprávnímu, popř. pracovněprávnímu úkonu, bylo ze strany správního orgánu neodvolatelné. Pozdější zrušení souhlasu, k němuž by mnohdy došlo i po dlouhé době, a s tím spojená neúčinnost smlouvy, by vytvářelo často i neřešitelně situace.

Podobně jako u obnovy řízení navrhuje se v zájmu právní jistoty časově omezit právo přezkoumávat pravomocná rozhodnutí správních orgánů. Po uplynutí tří let od právní moci napadeného rozhodnutí bude možno rozhodnutí zrušit nebo směnit jen na základě protestu prokurátora.

Právo přezkoumat pravomocné rozhodnutí přísluší z vlastního nebo z jiného podnětu správnímu orgánu, který by byl jinak příslušný rozhodnout o odvolání nebo o rozkladu. Za podmínek autoremedury přísluší toto právo z podnětu účastníka řízení kromě toho i správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, v řízení před národními výbory též vyššímu orgánu národního výboru téhož stupně.

Řízení o protestu prokurátora je v podstatě upraveno shodně s dosavadní právní úpravou a v souladu s principy zákona o prokuratuře. V tomto způsobu přezkoumávání rozhodnutí je však, na rozdíl od dřívější úpravy, důsledně uplatněna vertikální linie.

Nevyhoví-li správní orgán, který napadena rozhodnutí vydal, protestu sám, je povinen předložit jej ve stanovené lhůtě orgánu, který by byl jinak příslušný rozhodnout o odvolání nebo o rozkladu.

Z uvedených důvodů se proto také navrhuje zrušit ustanovení § 15 odst. 1 věta druhá zákona č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, které dosud umožňuje přezkoumání rozhodnutí orgánů národních výborů i po linii horizontální.

Část pátá

Výkon rozhodnutí

Celé správní řízení je ovládáno zásadou výchovy a přesvědčování občanů k dobrovolnému plnění povinností vůči státu, společnosti i spoluobčanům. S růstem socialistického uvědomění stává se dobrovolné plnění uložených povinností stále více samozřejmostí. Přesto však někteří občané odmítají dobrovolná plnit to, co jim rozhodnutí správního orgánu ukládá. Pro tyto případy zachovává správní řád možnost nuceného výkonu správních rozhodnutí jako jednu ze záruk dodržování socialistické zákonnosti při ochraně práv občanů i organizací.

V souladu se zásadami uplatněnými v novém občanském soudním řádu upouští nová úprava správního řízení termínu exekuce užívaného v procesních předpisech buržoazního práva a nahrazuje jej termínem "výkon rozhodnutí". Jinak převezme nová úprava zásady dosavadních předpisů o výkonu rozhodnutí správních orgánů s některými změnami, která mají přispět jednak ke sjednocení těchto předpisů, jednak k posílení autoritativnosti pravomocných rozhodnutí.

Upravuje proto nový správní řád nejen, jako dosud, postup při vymáhání nepeněžitých nároků, ale i základní zásady postupu při vymáhání nároků peněžitých (daní, poplatků, pokut aj.) a sleduje žádoucí sjednocení předpisů a výkonu rozhodnutí, přičemž nová úprava nebrání tomu, aby některé nezbytné podrobnosti pro vymáhání rozhodnutí o peněžitých nárocích byly upraveny ve zvláštních, především daňových předpisech.

Správní řád neupravuje výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí dlužníka a ponechává tento prostředek pouze výkonu soudní cestou vzhledem k tomu, že národní výbory nejsou pro tuto činnost dostatečně vybaveny.

Výkon rozhodnutí svěřuje správní řád především okresním, popř. městským národním výborům, které mají k jeho provádění potřebné předpoklady a poskytují větší záruku správného postupu při výkonu rozhodnutí. Zároveň však umožňuje, aby výkon rozhodnutí prováděly i místní národní výbory, budou-li tím v odůvodněných případech pověřeny.

Pokud jde o výkon rozhodnutí jiných orgánů než národních výborů, odstraňuje nový správní řád mezeru v dosavadní právní úpravě, která příslušnost k výkonu rozhodnutí těchto orgánů výslovně neřešila.

Podle nového správního řádu provádí výkon rozhodnutí jiných správních orgánů podle povahy věci příslušný odbor okresního národního výboru, nestanoví-li zvláštní právní předpis, že jej provádí sám správní orgán, který vydal rozhodnutí.

Diferenciace úhrnu pokut, které lze uložit občanům a organizacím při vymáhání nepeněžitých nároků, a podstatně vyšší částka úhrnu pokut, které lze ukládat organizacím, jsou odůvodněny tím, že pokuty uplatňované u občanů by ve stejné výši vůči organizacím byly naprosto neúčinné.

Správní řad zabezpečuje ochranu účastníků řízení i ve stadiu provádění výkonu rozhodnutí. Mimo jiná připouští proti jednotlivým úkonům a opatřením spojeným s výkonem rozhodnutí podat námitky, kterým za daných podmínek propůjčuje odkladný účinek, a pro jejichž projednávání platí obdobně ustanovení správního řádu o odvolacím řízení.

Část šestá

Ustanovení přechodná a závěrečná

Postup správních orgánu při rozhodování o konkrétních právních poměrech občanů a organizací formu individuálních správních aktů je v našem právním řádu upraven značným množstvím procesních ustanovení, obsažených ve zvláštních právních předpisech hmotně-právního i organizačního charakteru, vydávaných pro jednotlivá odvětví a úseky státní správy,

Pokud pro tato odvětví a úseky existuji určité zásadní a odůvodněné odchylky od zásad obecné právní úpravy správního řízení, týkající se v převážné většině pouze určitých institutů (např. místní příslušnost, náklady i řízení, oznamování rozhodnutí, lhůty pro rozhodnutí a pro podání odvolání apod.), byly pojaty do návrhu zákona jako výjimky ze správního řádu a z obecné úpravy správního řízení.

Jinak nejsou uvedená ustanovení zvláštních právních předpisů upravujících zvláštní správní řízení v rozporu s návrhem nové právní úpravy správního řízení, nanejvýš toliko s ohledem na specifické požadavky jednotlivých úseků státní správy ustanovení nového správního řádu doplňují. Současně se schválením vládního návrhu zákona o správním řízení vláda uložila všem ministrům a vedoucím ústředních orgánů, aby při prověrce právních předpisů kterou jim uložila již svým usnesením č. 463/1966 v zájmu zjednodušení a zpřesnění našeho právního řádu, přezkoumali právní předpisy, za jejichž vydání odpovídají, i z toho hlediska, zda nevyžadují úprav vzhledem k nové právní úpravě správního řízení.

Vzhledem k specifickým požadavkům a zvláštnostem řízení ve věcech daní a poplatků je třeba, aby nezbytné podrobnosti a odchylky od obecné úpravy správního řízení byly upraveny zvláštním právním předpisem.

Provedení zákona si zásadně nevyžádá zvýšených finančních nákladů proti dosavadnímu stavu. Nepatrné zvýšení se může v ojedinělých případech projevit ve státním rozpočtu na role 1968 v souvislosti s osobním vybavením odvolacích orgánů ve správním řízení.

V Praze dne 15. května 1967

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Ministr vnitra:

Kudrna v. r.