§ 90
Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami
(1) Organizace je povinna rozvrhnout pracovní dobu tak, aby pracovník měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin.
(2) Tento odpočinek může být zkrácen až na osm hodin pracovníku staršímu než 18 let:
a) v nepřetržitých provozech a v turnusové službě,
b) v zemědělství,
c) v závodech veřejného stravování a v kulturních zařízeních,
d) u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví pracovníků,
e) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.
V odstavci 2 připojit na konec samostatnou větu tohoto znění:
Ženám pracujícím v nepřetržitých provozech může však být tento odpočinek zkrácen pouze na 11 hodin.
(3) Při pracích v dopravě a spojích s nepravidelným rozdělením pracovních směn musí být zajištěn odpočinek mezi dvěma směnami nejméně v délce předchozí směny, pokud tato předchozí směna byla kratší než osm hodin.
Dny pracovního klidu
§ 91
(1) Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek pracovníka v týdnu, a svátky.
(2) Práce ve dnech pracovního klidu je zakázána; výjimečně ji lze pracovníku nařídit s předchozím souhlasem závodního výboru.
V odstavci 2 vypustit v druhém řádku slovo pracovníku.
(3) V den nepřetržitého odpočinku v týdnu lze pracovníku nařídit jen tyto nutné práce, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:
a) naléhavé opravné práce,
b) nakládací a vykládací práce,
c) inventurní a závěrkové práce,
d) práce konané za pracovníka v nepřetržitém provozu, který se nedostavil na směnu,
e) práce k odvrácení hrozícího nebezpečí pro život nebo zdraví nebo při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
f) práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních a kulturních potřeb obyvatelstva,
g) práce lodních posádek,
h) krmení a ošetřování hospodářských zvířat.
(4) Ve svátek lze pracovníku nařídit jen práce, které lze nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení závodu.
§ 92
(1) Vedoucí organizace je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby pracovník měl jednou týdně nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 32 hodiny.
(2) Pokud to umožňuje provoz organizace, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem pracovníkům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle.
(3) Vláda může po projednání s Ústřední radou odborů stanovit, že nepřetržitý odpočinek v týdnu může být ve výjimečných případech zkrácen až na 24 hodiny, a v kterých případech může být pracovníkům v zemědělství poskytován jednou za dva týdny. Dále může stanovit, v kterých zvlášť odůvodněných případech může být ve spojích a na námořních lodích nepřetržitý odpočinek v týdnu zkrácen ještě pod tuto hranici.
§ 93
Při veškerých úpravách pracovní doby podle předchozích ustanovení je nutné brát zřetel na situaci v energetice a v dopravě; vedoucí organizací musí proto dbát pokynů krajského národního výboru vydaných v dohodě s krajskou odborovou radou k zabezpečení plynulé dopravy pracujících a zásobování elektřinou, plynem a topnou párou.
§ 94
Aby pracovníci mohli lépe využít dnů pracovního klidu k oddechu, i se zřetelem na potřeby národního hospodářství, může vláda na návrh Ústřední rady odborů stanovit, že se v souvislosti se svátky dny pracovního klidu přesunují na jiné dny tak, aby den nebo více dnů pracovního klidu na sebe navazovaly, popřípadě provést z těchto důvodů i jiné přesuny pracovní doby.
§ 95
Pracovní pohotovost
Ústřední orgány mohou v dohodě s příslušnými ústředními výbory odborových svazů stanovit, v kterých případech a za jakých podmínek mohou organizace nařídit pracovníkům pracovní pohotovost, v jakém rozsahu se tato pohotovost započítává do pracovní doby, a způsob jejího odměňování.
Oddíl druhý
Práce přesčas a noční práce
§ 96
(1) Prací přesčas je práce konaná pracovníkem nad týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozdělení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn (§ 84 a 85 a § 87 odst. 2).
(2) Prací přesčas není, napracovává-li pracovník prací konanou nad týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu organizace poskytla na jeho žádost, nebo pracovní dobu, která musela odpadnout pro nepříznivé povětrnostní vlivy. U pracovníků s kratší pracovní dobou (§ 86) je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu (§ 83).
Přeřadit poslední větu odstavce 2 do odstavce 1 jako poslední větu.
§ 97
(1) Práci přesčas je možno nařídit jen ve výjimečných případech, jde-li o naléhavý zájem společnosti.
(2) Práce přesčas nesmí u pracovníka činit více než čtyři hodiny během dvou pracovních dnů a v jednotlivých týdnech více než osm hodin. Toto omezení se nevztahuje na práce zemědělské, sezónní a kampaňové, na dopravu a spoje, na nepřetržité provozy, na mimořádně naléhavé práce spojené se zásobováním obyvatel a s poskytováním služeb obyvatelstvu a na opravářské a údržbářské práce v bytových organizacích.
V odstavci 2 připojit na konci větu tohoto znění:
V nepřetržitých provozech nesmí však průměrná pracovní doba přesáhnout 56 hodin týdně.
(3) V kalendářním roce lze nařídit pracovníku práci přesčas v rozsahu nejvýše 150 hodin. V odůvodněných případech může ústřední orgán v dohodě s ústředním výborem příslušného odborového svazu povolit organizaci, aby její pracovníci v kalendářním roce pracovali přesčas až 180 hodin.
(4) Vláda může po projednání s Ústřední radou odborů povolit práci přesčas z vážných důvodů na přechodnou dobu i nad hranice stanovené v předchozích odstavcích a určit, které druhy přesčasové práce se nezahrnují do počtu hodin nejvýše přípustné přesčasové práce v roce.
§ 98
(1) Ústřední orgány vydají po projednání s ústředním výborem příslušného odborového svazu směrnice o nařizování přesčasové práce.
(2) Celkový rozsah přesčasové práce pro jednotlivé provozy nebo pracoviště stanoví vedoucí organizace s předchozím souhlasem závodního výboru. Souhlas závodního výboru je nutný také k případnému překročení stanoveného rozsahu.
§ 99
Noční práce je práce konaná v době mezi 22. a 6. hodinou.
Oddíl třetí
Dovolená na zotavenou
§ 100
Nárok na dovolenou
(1) Pracovník, jehož pracovní poměr k organizaci trvá nepřetržitě alespoň pět měsíců (čekací doba), má nárok na dovolenou na zotavenou za kalendářní rok, jestliže v něm konal práci v této organizaci alespoň 75 dnů.
(2) Splnění podmínky čekací doby ani odpracování 75 dnů se nevyžaduje,
a) sjednal-li pracovník pracovní poměr na základě náboru pracovníků prováděného národními výbory nebo vstupuje-li do pracovního poměru po splnění závazku uzavřeného na základě takového náboru,
b) změnil-li pracovník zaměstnání v důsledku organizačních změn (§ 46 odst. 1 písm. a až c),
c) vstoupil-li pracovník do zaměstnání potom, když s ním organizace rozvázala pracovní poměr proto, že se stal ze zdravotních důvodů trvale nezpůsobilým plnit povinnosti vyplývající z jeho pracovního poměru, změnil-li zaměstnání proto, že nemůže podle lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánů státní zdravotní správy vykonávat dosavadní práci, změnila-li zaměstnání těhotná pracovnice nebo změnila-li je zaměstnaná matka z důvodu péče o své dítě.
(3) Pracovníku náleží za kalendářní rok, v němž vstoupil do zaměstnání, poměrná část dovolené; musí však splnit v organizaci podmínky uvedené v odstavci 1, pokud nejde o pracovníka, u něhož se jejich splnění nevyžaduje.
K § 100 připojit jako odstavec 4 dosavadní odstavec 1 § 104.
Délka dovolené
§ 101
(1) Základní výměra dovolené činí dva kalendářní týdny v kalendářním roce.
(2) Nárok na tři kalendářní týdny dovolené má pracovník, který do konce běžného kalendářního roku
a) dovrší alespoň pět let pracovního poměru po 18. roce věku,
b) nedosáhne 18 let věku,
c) dosáhne 50 let věku.
(3) Dovolená ve výměře čtyř kalendářních týdnů přísluší pracovníkovi, který do konce kalendářního roku dovrší alespoň 15 let pracovního poměru po 18. roce věku.
(4) Nárok na delší než základní výměru dovolené je povinen pracovník prokázat před nástupem dovolené, nejpozději do konce kalendářního roku, v kterém uplatňuje nárok na delší dovolenou; jinak nárok na delší dovoleno za tento kalendářní rok zaniká.
(5) Tato doba pracovního poměru před 1. lednem 1966 se započítává doba, která byla nebo měla být pracovníku započtena jako doba nepřetržitého trvání pracovního poměru k téže organizaci podle dosavadních předpisů o stanovení délky dovolené.
(6) Dobám zaměstnání před 1. lednem 1966 se klade naroveň doba, po kterou matka nebo žena trvale pečující o dítě mladší než tři roky nebyla po dosažení 18 let věku zaměstnána, a doba členství v jednotném zemědělském družstvu po dosažení 18 let věku, jde-li o pracovníka, který po skončení členství v družstvu vstoupil před 1. lednem 1966 do zaměstnání v zemědělství nebo lesnictví.
Z § 101 vypustit odstavce 5 a 6; jejich obsah převzít do nového odstavce 1 § 104.
§ 102
(1) Dovolená učňů činí čtyři kalendářní týdny v kalendářním roce. Horničtí učni, pokud z důvodů výuky pracují pod zemi, mají nárok na pět kalendářních týdnů dovolené.
(2) Dovolená učitelů činí osm kalendářních týdnů, dovolená učitelek mateřských škol šest kalendářních týdnů, dovolená vychovatelů čtyři kalendářní týdny v kalendářním roce.
§ 103
(1) Do doby trvání pracovního poměru se započítává, pokud spadá do doby po 18. roce věku pracovníka, doba
a) kdy matka nebo žena, která trvale pečovala o dítě ve věku do tří let, nebyla zaměstnána,
b) výkonu služby v ozbrojených silách,
c) úspěšně ukončeného studia,
d) vědecké (umělecké) aspirantury,
e) členství ve výrobním družstvu,
f) členství v jednotném zemědělském družstvu, pokud jde o pracovníka, který pracuje v zemědělství nebo lesnictví.
(2) Doby uvedené v předchozím odstavci se nezapočítávají, pokud spadají do doby trvání pracovního poměru; kryjí-li se navzájem, započítávají se jen jednou.
(3) Ústřední rada odborů může ve zvlášť odůvodněných případech rozhodnout, že se do doby trvání pracovního poměru započítávají i jiné doby, než jsou uvedeny v odstavci 1.
Závěr odstavce 3 upravit takto:
... jiné doby, popřípadě doba členství v jednotném zemědělském družstvu i v jiných případech, než jsou uvedeny v odstavci 1.
§ 104
Pod § 104 zařadit nadpis:
Zápočet dob před 1. lednem 1966
(1) Organizace může pracovníku, který byl přijat z jejího podnětu a který by nemohl do konce kalendářního roku splnit podmínky pro vznik nároku na dovolenou, výjimečně poskytnout v dohodě se závodním výborem poměrnou část dovolené.
Dosavadní odstavec 1, který se přeřazuje do § 100 jako odstavec 4, nahradit novým odstavcem tohoto znění:
(1) Jako doba pracovního poměru před 1. lednem 1966 se započítává doba, která byla nebo měla být pracovníku započtena jako doba nepřetržitého trvání pracovního poměru k téže organizaci podle dosavadních předpisů o stanovení délky dovolené, a doba uvedená v 103 odst. 1 písm. a) a f).
(2) Organizace může pracovníku v dohodě se závodním výborem započítat plně nebo v zčásti všechny ostatní doby pracovního poměru po 18. roce věku před 1. lednem 1966, jde-li o pracovníka, který dosahuje aspoň po dobu dvou let mimořádných pracovních výsledků; změní-li potom zaměstnání, jsou provedeným zápočtem vázány další organizace.
§ 105
Dodatková dovolená
(1) Pracovník, který pracuje v téže organizaci po celý kalendářní rok pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, má též nárok na dodatkovou dovolenou v délce jednoho kalendářního týdne. Pracuje-li za těchto podmínek jen část kalendářního roku, přísluší mu za každých 25 takto odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené, a to i když mu nevznikl nárok na dovolenou podle § 100.
(2) Vláda stanoví na návrh Ústřední rady odborů, kteří další pracovníci konající práci zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé mají nárok na dodatkovou dovolenou, za jakých podmínek a v jaké délce.
Nástup a přerušení dovolené
§ 106
(1) Nástup dovolené určuje organizace podle plánu dovolených stanoveného s předchozím souhlasem závodního výboru tak, aby si pracovník mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku. Při stanovení plánu dovolených je nutno přihlížet k úkolům organizace a k oprávněným zájmům pracovníka. Poskytuje-li se pracovníku dovolená výjimečně v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně jeden týden a u mladistvých dva týdny. Den nástupu dovolené je organizace povinna; oznámit pracovníku alespoň 14 dnů předem; tato lhůta může být výjimečně zkrácena, dá-li k tomu souhlas závodní výbor.
(2) Organizace je povinna nahradit pracovníku náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že organizace změnila jemu určený nástup dovolené nebo že ho odvolala z dovolené.
(3) Organizace může určit pracovníku nástup dovolené, jakmile splnil podmínku čekací doby nebo jakmile mu byla prominuta (§ 104 odst. 1). Neodpracuje-li však pracovník v organizaci do konce kalendářního roku ani 75 dnů, je povinen vrátit jí náhradu mzdy, která mu byla vyplacena za dobu dovolené nebo za její poměrnou část, na niž mu nárok nevznikl, pokud mu splněni této podmínky nebylo rovněž prominuto.
V odstavci 3 změnit citaci v závorce takto:
(§ 100 odst. 4).
(4) Jestliže si pracovník nemohl dovolenou vyčerpat v kalendářním roce z naléhavých provozních důvodů nebo proto, že mu organizace neurčila její nástup, anebo pro překážky v práci, je organizace povinna poskytnout ji pracovníku tak, aby skončila nejpozději do 30. dubna příštího roku.
(5) Organizace nesmí určit nástup dovolené na dobu, kdy pracovník vykonává vojenskou činnou službu, kdy je uznán práce neschopným pro nemoc nebo úraz, ani na dobu, po kterou je pracovnice na mateřské dovolené (§ 157). Na dobu ostatních překážek v práci na straně pracovníka smí organizace určit pracovníku nástup dovolené jen na jeho žádost.
§ 107
(1) Nastoupí-li pracovník během dovolené službu v ozbrojených silách nebo byl-li uznán práce neschopným pro nemoc nebo úraz, dovolená se mu přerušuje. Dovolená pracovnice se přerušuje také nástupem mateřské dovolené.
(2) Připadne-li v době dovolené pracovníka svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené. Určila-li organizace pracovníku náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek tak, že by připadlo do doby dovolené, je povinna určit mu náhradní volno na jiný den.
§ 108
Vliv skončení pracovního poměru na dovolenou
(1) Při skončení pracovního poměru má pracovník nárok na poměrnou část dovolené; musí však splnit podmínky pro vznik nároku na dovolenou, pokud nejde o pracovníka, u něhož se jejich splnění nevyžaduje. Pracovníku, který rozváže pracovní poměr z toho důvodu, že mu vznikl nárok na starobní nebo invalidní důchod, a pracovnici, která rozváže pracovní poměr z důvodu těhotenství nebo péče o dítě, přísluší poměrná část dovolené, i když v organizaci nekonali v kalendářním roce práci 75 dnů.
(2) Pracovník, s nímž organizace okamžitě zrušila pracovní poměr, ztrácí vůči ní nárok na poměrnou část dovolené za běžný kalendářní rok.
(3) Skončí-li pracovní poměr po vyčerpání dovolené nebo její části, je pracovník povinen vrátit náhradu mzdy, kterou mu organizace vyplatila za dovolenou nebo její poměrnou část, na niž ztratil nárok; to platí obdobně i o vybrání té části dovolené, na niž mu nárok nevznikl.
(4) Při změně zaměstnání se započte do dovolené, která v kalendářním roce náleží pracovníku v nové organizaci, dovolená nebo její poměrná část vyčerpaná před touto změnou, na niž pracovníku v předchozí organizaci nárok nevznikl; to platí obdobně; vyčerpal-li pracovník před touto změnou víc než poměrnou část dovolené, na niž by měl nárok při skončení pracovního poměru.
Vypustit odstavec 4.
§ 109
Náhrada mzdy za dovolenou
(1) Pracovníku přísluší po dobu dovolené náhrada mzdy ve výši jeho průměrného výdělku a případné naturální požitky. Náhrada mzdy po dobu dovolené je splatná v obvyklých výplatních termínech. Na požádání pracovníka mu musí být náhrada splatná během dovolené vyplacena již před nastoupením dovolené.
(2) Poskytování náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou je přípustné, jen nemohl-li pracovník vyčerpat dovolenou nebo její část ani do 30. dubna příštího kalendářního roku
a) z naléhavých provozních důvodů,
b) proto, že mu organizace neurčila její nástup,
c) pro překážky v práci,
d) proto, že mu organizace určila nesprávnou délku dovolené,
e) proto, že došlo k rozvázání pracovního poměru.
(3) Za dovolenou nebo její část, kterou pracovník nemohl vyčerpat, přísluší mu náhrada mzdy ve výši jeho průměrného výdělku.
K odstavci 3 připojit věty tohoto znění:
Organizace je povinna vždy umožnit pracovníku vyčerpat alespoň jeden týden dovolené a mladistvému pracovníku dva týdny. Za tuto část dovolené nelze poskytnout náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou; to neplatí, nemohla-li být tato část dovolené vyčerpána pro překážky v práci na straně pracovníka.
(4) Učitelům a učitelkám mateřských škol přísluší náhrada mzdy nejvýše za čtyři kalendářní týdny nevyčerpané dovolené.
(5) Za dodatkovou dovolenou nelze náhrad. mzdy poskytnout; tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.
§ 110
Vláda stanoví na návrh Ústřední rady odborů
a) které doby se posuzují jako výkon práce, i když pracovník nepracuje,
b) způsob krácení dovolené, jestliže pracovník nepracuje,
c) dovolenou sezónních a kampaňových pracovníků,
d) dovolenou pracovníků v zemědělství, kteří byli uvolněni k výkonu práce pro jinou organizaci pro období vegetačního klidu nebo jeho část,
e) dovolenou pracovníků v organizaci s pracemi sezónní povahy, kteří čerpají dovolenou mimo sezónu.
Změnit ustanovení písmen c), d), e) takto:
c) podmínky pro poskytování dovolené sezónním a kampaňovým pracovníkům,
d) která organizace poskytne dovolenou pracovníkům v zemědělství, kteří byli uvolněni k výkonu práce pro jinou organizaci pro období vegetačního klidu nebo jeho část,
e) za jakých podmínek lze prodloužit dovolenou až o jeden týden pracovníkům v organizacích s pracemi sezónní povahy, kteří čerpají dovolenou mimo sezónu.
HLAVA ČTVRTÁ
MZDA, NÁHRADA MZDY A NÁHRADY VÝDAJŮ
Oddíl první
Mzda
Obecné zásady
§ 111
(1) Pracovníkům přísluší za vykonanou práci mzda.
(2) Mzdy se stanoví podle množství, jakosti a společenského významu práce tak, aby účinné podporovaly hmotný zájem pracovníků na dosahování co nejlepších hospodářských výsledku, na růstu výroby a produktivity práce, zvyšování hospodárnosti, kvality a užitné hodnoty výrobků a zvyšovaly zájem pracovníků o růst jejich kvalifikace. Přiměřená část celkové mzdy pracovníků se v odvětvích a oborech, v nichž jsou pro to předpoklady, poskytuje jako podíl na hospodářských výsledcích organizací dosahovaných při uspokojování společenských potřeb.
(3) Takto stanovené mzdy přispívají k upevňování socialistických pracovních vztahů, k prohloubení souladu hmotných zájmů jednotlivců a kolektivů pracujících se zájmy společnosti, napomáhají k zvyšování socialistického uvědomění pracujících a jsou důležitým činitelem zvyšování životní úrovně.
§ 112
(1) Organizace je povinna poskytovat pracovníku mzdu podle mzdových předpisů; popřípadě podle příslušných ustanovení kolektivních smluv. Poskytování jiné mzdy není přípustné.
(2) Zvláštní předpisy stanoví, které orgány řídí a provádějí mzdovou politiku a vydávají mzdové předpisy, a upravují rozsah působnosti a odpovědnost těchto orgánů.
§ 113
Mzdové soustavy
(1) Mzdou se rozumí základní mzda, prémie, příplatky a ostatní odměny poskytované za plnění pracovních úkolů i jako podíly na hospodářských výsledcích organizace. Podkladem pro stanovení základních mezd je hodnocení práce a povolání, jakož i kvalifikace pracovníků. Výši základních mezd určují mzdové tarify pro jednotlivé druhy prací a povolání.
(2) Základními mzdovými formami jsou mzda časová a úkolová. Formy mzdy se určují tak, aby byl co nejlépe spojen hmotný zájem jednotlivce se zájmy pracovního kolektivu a celé společnosti na dosahování nejlepších pracovních výsledků. Forma mzdy má být jednoduchá a pracovníkům srozumitelná, aby přispívala k co největší účinnosti mzdy.
(3) Ke zvýšení ekonomické účinnosti mzdy lze k základní mzdě poskytovat prémie podle plnění předem stanovených ukazatelů a za mimořádné pracovní výsledky odměny. Dále lze poskytovat pracovníkům odměny jako jejich podíly na hospodářských výsledcích organizace.
(4) Mzdové soustavy pro jednotlivá odvětví nebo obory národního hospodářství, popřípadě pro skupiny pracovníků se upravují mzdovými předpisy, popřípadě v rámci předpisů a směrnic ústředních orgánů kolektivními smlouvami. Ve mzdových předpisech se též stanoví, v jakém rozsahu přísluší pracovníku mzda nezávisle na hospodářských výsledcích organizace.
§ 114
Normování práce
(1) Ekonomická účinnost mezd na pracovištích se zabezpečuje zejména uplatněním pokrokových norem spotřeby práce.
(2) Normy spotřeby práce stanoví organizace, popřípadě orgán jí nadřízený za účasti pracujících. Organizace je povinna zabezpečit, aby předpoklady pro uplatnění pokrokových norem byly vytvořeny před zahájením práce.
(3) Při každé změně technických nebo organizačních podmínek vykonávané práce musí být změněna též norma spotřeby práce. Změnu normy je nutno provést i tehdy, jestliže došlo při jejím stanovení k prokazatelné chybě nebo nesprávnosti. V jiných případech nelze normy změnit.
(4) Zjistí-li se, že normy spotřeby práce neodpovídají ve větším rozsahu dosažené technické a organizační úrovni výroby, může orgán nadřízený organizaci v dohodě s vyšším odborovým orgánem učinit opatření k přezkoumání a úpravě norem.
(5) Normy spotřeby práce a jejich změny musí být pracovníkům oznámeny vždy před za hájením práce a nesmějí být uplatněny se zpětnou platností.
§ 115
Mzda při převedení na jinou práci
(1) Mzdové předpisy stanoví, za jakých podmínek, po jakou dobu a v jaké výši přísluší pracovníku doplatek k dosažené mzdě, jestliže koná v rámci pracovní smlouvy práci odměňovanou nižším mzdovým tarifem, než odpovídá jeho kvalifikaci, popřípadě práci, na kterou byl převeden na základě dohodnuté změny pracovní smlouvy.
(2) Je-li pracovník převeden na jinou práci pro prostoj (§ 129), který zavinil, přísluší mu mzda podle vykonávané práce. Ve mzdových předpisech, popřípadě v kolektivních smlouvách se stanoví, v jaké výši přísluší pracovníku mzda, jestliže prostoj nezavinil nebo byl-li převeden na jinou práci pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.
(3) Je-li pracovník převeden na jinou práci, než byla sjednána, protože to vyžadovalo odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo zmírnění jejich bezprostředních následků nebo jiná nezbytná provozní potřeba organizace (§ 37 odst. 3 písm. b) a c), přísluší mu mzda podle vykonávané práce, nejméně však ve výši průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.
(4) Je-li pracovník převeden na práci, pro niž je stanovena nižší mzda, z důvodů karanténního opatření, které mu bylo uloženo podle předpisů o péči o zdraví lidu, přísluší mu mzda podle vykonávané práce, nejméně však ve výši průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením. Vláda nebo orgán jí zmocněný může po projednání s Ústřední radou odborů stanovit, za kterých podmínek uhradí národní výbor náklady na případný doplatek mzdy organizaci, která jej poskytla.
(5) Je-li pracovník převeden na práci, pro níž je stanovena nižší mzda, pro onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, je odměňován podle ustanovení předchozího odstavce s tím, že se mu průměrný výdělek zaručuje po dobu převedení, nejdéle však po dobu šesti měsíců. Tím nejsou dotčeny jeho nároky podle § 190 a násl.
(6) Doplatek do průměrného výdělku pracovníku nepřísluší, nedosahuje-li při práci, na niž byl převeden, vlastním zaviněním průměrného výkonu dosahovaného pracovníky vykonávajícími stejnou práci.
§ 116
Mzda za práci přesčas
(1) Za práci přesčas (§ 96) se poskytuje zásadně náhradní volno. Pracovníkům, kteří jsou odměňování podle soustavy dělnických mezd, lze poskytnout náhradní volno za práci přesčas jen v dohodě s nimi: Při poskytování náhradního volna je nutno dbát potřeb výroby a plánovaných úkolů. Za práci přesčas konanou u noci nebo v den pracovního klidu přísluší náhradní volno i pracovníkům, u nichž bylo přihlédnuto k případné práci přesčas již při stanovení mzdy.
V odstavci 1 vypustit poslední větu a přiřadit ji na konec odstavce 4 v tomto znění:
Za práci přesčas konanou v noci nebo v den pracovního klidu přísluší jim však náhradní volno.
(2) Pracovníkovi, jemuž nebylo poskytnuto náhradní volno, přísluší za každou hodinu práce přesčas k dosažené mzdě příplatek ve výši nejméně 25%, a jde-li o práci přesčas v noci nebo ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, příplatek ve výši 50%. Podkladem pro výpočet příplatku je základní mzda pracovníka.
(3) Za práci přesčas ve dne, v noci a v den nepřetržitého odpočinku v týdnu lze mzdovými předpisy, popřípadě v kolektivních smlouvách stanovit jednotný příplatek, je-li to odůvodněno povahou práce.
(4) Ve mzdových předpisech, popřípadě v kolektivních smlouvách může být stanoveno, že za práci přesčas lze výjimečně poskytovat též přiměřenou paušální částku. Některým skupinám pracovníků, zejména pracovníkům konajícím práce řídící nebo spojené se zvýšenou odpovědností, lze stanovit mzdu tak, aby v ní již bylo přihlédnuto k případné práci přesčas.
(5) Ve mzdových předpisech, popřípadě v kolektivních smlouvách může být stanoveno, ve kterých případech přísluší výjimečně i těmto pracovníkům za práci přesčas konanou v noci nebo v den pracovního klidu místo náhradního volna základní mzda s příslušným příplatkem.
Připojit nový odstavec 6 tohoto znění:
(6) Pro organizace, kde lze konání práce přesčas jen obtížně kontrolovat, může být ve směrnicích vydaných podle § 98 stanoveno, že náhradní volno nebo příplatek za práci přesčas se poskytuje jen tehdy, šlo-li o práci přesčas konanou se souhlasem organizace.