K § 13 až 16

Všeobecný dozor (§ 13) je významnou složkou jednotného prokurátorského dozoru, charakteristickou pro leninské pojetí úlohy prokuratury. Při jeho výkonu prokurátoři vycházejí jednak z podnětů pracujících a organizací, jednak z vlastních poznatků o stavu zákonnosti. Z vlastní iniciativy se prokurátoři orientují především na ty úseky, v nichž upevnění zákonnosti má základní význam pro plnění úkolů rozvoje národního hospodářství a úkolů dalšího rozvoje socialistické společnosti a které jsou rozhodující pro celkové upevnění socialistické zákonnosti. Důležitým úkolem prokurátorů ve všeobecném dozoru je přispívat k odstraňování příčin kriminality. Prokurátoři jsou povinni dozírat nejen na zákonnost vydaných rozhodnutí, ale zakročovat také proti takovému porušování socialistické zákonností, které spočívá v nezákonném odpírání rozhodování.

Povinnost vykonávat všeobecný dozor neznamená, že prokurátoři přezkoumávají všechna rozhodnutí a opatření jiných orgánů a organizací z hlediska dodržení socialistické zákonnosti. To by neodpovídalo úloze prokuratury ani jejím reálným možnostem.

Všeobecný dozor prokuratury nesmí vést k nahrazování jiných orgánů a k zbytečným duplicitám. Proto prokurátorské prověrky nebudou zpravidla prováděny na těch hospodářských úsecích, kde se neoddělitelně prolíná posuzování věci z hledisek právních a ekonomických. Jde zejména o oblast plánování, financování, investiční výstavby, plnění mzdových a cenových předpisů, zemědělské a průmyslové výroby, ochrany zemědělského půdního fondu, ochrany přírodního prostředí, čistoty vod a ovzduší, o oblast vynálezů, objevů a zlepšovacích návrhů. Soustavná kontrola plnění zákonů a jiných právních předpisů na těchto úsecích je povinností příslušných ústředních a jiných orgánů. Prokuratuře přísluší dozor nad tím, zda tyto orgány uvedené povinnosti plní.

Všeobecný dozor prokuratury nastoupí obvykle až tam, kde byly vyčerpány prostředky jiných orgánů a organizací, např. opravné prostředky ve správním řízení. Platí to zejména také pro přezkoumávání arbitrážních rozhodnutí. Podle zákona o hospodářské arbitráži může být každé rozhodnutí orgánu státní arbitráže v rámci dozoru přezkoumáváno hlavním arbitrem ČSSR, resp. v rozsahu jím stanoveném vedoucím krajské státní arbitráže. Rozhodnutí hlavního arbitra ČSSR včetně zmíněných rozhodnutí vedoucích krajských arbitráží mohou být na návrh příslušného ministra, resp. rady KNV přezkoumána vládou, pokud hlavní arbitr nezjednal nápravu sám. Tato zákonná úprava zajišťuje v široké míře prosazení socialistické zákonnosti v rozhodování arbitrážních orgánů a dává hospodářským organizacím dostatek prostředků l dosažení přezkoumání arbitrážních rozhodnutí.

Prostředky všeobecného dozoru k odstranění nezákonností a jejich příčin jsou protesty a upozornění. Proti nezákonným rozhodnutím podává prokurátor podle § 14 protest, a to podle okolností případu buď u orgánu, který nezákonné rozhodnutí vydal nebo učinil nezákonné opatření, nebo u orgánu nadřízeného nebo na něj dohlížejícího.

Nově se zařazuje v § 14 odstavec 3 ustanovení o možnosti podat protest u nadřízeného orgánu, jestliže podřízený orgán, u něhož byl protest původně podán, prodlévá s jeho vyřízením. Tato úprava čelí průtahům, k nimž dochází při vyřizování protestů.

Lhůta k vyřízení protestu je určena podle zkušeností z praxe na třicet dní. Podle okolností případu dává se prokurátorovi možnost stanovit jinou přiměřenou lhůtu.

Závažnou změnou proti dosavadní úpravě v oblasti vyřizování protestu proti rozhodnutí orgánů národního výboru je uplatnění tzv. vertikální linie v rozhodování o protestu (§ 14 odstavec 4), přičemž zejména i komise národního výboru vyššího stupně rozhoduje a protestu podaném proti rozhodnuta komise národního výboru nižšího stupně. Výjimku činí jen protest proti rozhodnuti kolektivního orgánu KNV, kde zůstává v platnosti horizontální linie. To je v souladu se zásadami pro hospodářskou a kulturně výchovnou činnost národních výborů při uskutečňování nové soustavy plánovitého řízení národního hospodářství, schválenými usnesením vlády z 10. 3. 1965, č. 98.

Ve srovnání s dosud platným zákonem o prokuratuře, který s podáním protestu spojoval zastavení výkonu rozhodnutí už ze zákona toliko ve dvou případech (směřoval-li protest proti nálezu v trestním řízení správním a proti rozhodnutí ve správní exekuci) a jinak zastavení výkonu rozhodnutí ponechával rozhodnutí správního orgánu, zakotvuje se v § 15 odstavec 1 podstatná změna, znamenající zvýšenou záruku, že rozhodnutí, proti nimž byl podán protest, nebudou do pravomocného rozhodnuti o protestu vykonána. Výkon rozhodnuti se zastavuje vždy, jestliže to prokurátor navrhne při podání protestu nebo později před uplynutím lhůty stanovené k jeho vyřízení; v tomto případě je orgán povinen návrhu prokurátora neprodleně vyhovět. Rozhodnutí nelze dále vykonat nebo v jeho výkonu pokračovat, jestliže uplynula lhůta k vyřízení protestu a orgán o protestu nerozhodl. Dále se zastavuje ze zákona výkon rozhodnutí podáním protestu, jestliže protest směřuje proti nařízení nebo provádění výkonu rozhodnutí.

Nová úprava jednak umožní prokurátorovi, aby s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu zabránil výkonu jakéhokoli rozhodnutí, zejména jestliže by z výkonu hrozila neodčinitelná nebo těžko odčinitelná újma, jednak povede orgány k včasnému rozhodnutí o protestu, když po uplynutí lhůty k vyřízení protestu nebude výkon rozhodnutí možný, i když prokurátor zastavení výkonu rozhodnutí nenavrhl.

Účelu sledovaného prokurátorským zásahem je dosaženo teprve skutečnou nápravou porušené zákonnosti. Proto se v § 15 odstavec 2 ukládá orgánům a organizacím výslovně povinnost obnovit porušená práva a není-li restituce již možná, zjednat jinou přiměřenou nápravu. Lhůtu k obnově porušených práv nebo k jiné přiměřené nápravě stanoví prokurátor; neučiní-li tak, platí lhůta třiceti dnů. Je nutno důsledně uplatňovat i odpovědnost vůči osobám, které průtahy v nápravě zaviňují.

Protest je pravidelným prostředkem, jímž se prokurátor domáhá nápravy porušení zákona, k němuž došlo konkrétním rozhodnutím nebo opatřením. Naproti tomu upozornění, blíže upravené v § 16, směřuje zpravidla k odstranění zjištěného opakujícího se porušování zákonnosti a k odstranění příčin, které je způsobují. Není ovšem vyloučeno podat upozornění i v jednotlivém případě.

K § 17 a 18

Zvláště závažnou formou porušování zákonnosti je trestná činnost. Prokurátor proti ní zasahuje především tím, že plní úkoly, které jsou mu stanoveny trestním řádem, totiž vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním a v určeném rozsahu stíhá pachatele trestných činů (§ 17). Oprávnění stíhat pachatele trestných činů poskytuje trestní řád i vyšetřovatelům a vyhledávacím orgánům, ale prokurátorovi je vyhrazeno rozhodování o nejzávažnějších zásazích do práv a svobod občanů, jakož i rozhodování o tom, kdo má být na základě výsledků přípravného řízení postaven před soud. Rovněž pouze prokurátorovi je vyhrazeno oprávnění, aby učinil soudu návrh na projednání přestupků a provinění osob náchylných k výtržnictví, násilnostem a příživnickému způsobu života. V souladu se zásadou presumpce neviny se zdůrazňuje jako jeden ze základních úkolů prokurátora v trestním řízení zabezpečovat, aby nikdo nebyl nezákonně omezován na osobní svobodě nebo jinak nezákonně omezován ve svých právech.

Všechna oprávnění, prokurátora při výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním a při trestním stíhání osob jsou upravena v příslušných ustanoveních trestního řádu. Zákon o prokuratuře na ně pouze odkazuje, neboť jejich opakování by bylo nadbytečné.

V socialistické společnosti má v boji proti kriminalitě a jejím příčinám významnou úlohu prevence, při níž připadá významný podíl i národním výborům, jiným orgánům státní správy a v neposlední řadě i dobrovolným společenským organizacím. Z ustanovení § 18 vyplývá, že prokurátoři jsou povinni zabezpečovat součinnost všech orgánů a organizací při preventivním působení. Zvláště je podtržen požadavek, aby prokurátoři působili i k tomu, aby orgány a organizace přispívaly k výchovnému působení trestního řízení.

K § 19 až 22

Zákon o prokuratuře obsahuje toliko základní zásady pro dozor nad zákonností postupu a rozhodování soudů a státních notářství a nad výkonem jejich rozhodnutí a pro účast prokurátorů v řízení před soudy a státními notářstvími.

Zákon zakotvuje oprávnění prokurátora podat podle předpisů o řízení před soudy a státními notářstvími návrh na zahájení řízení nebo do řízení vstoupit. Předpisy o řízení před soudy je zde třeba rozumět nejen ustanovení občanského soudního řádu, ale i ta ustanovení jiných zákonů, z nichž vyplývají procesní oprávnění prokurátora (jako je § 457 odstavec 2 a 3 občanského zákoníka a § 62 zákona o rodině). Ve všech těchto případech prokurátor vystupuje v řízení jako strážce zákonnosti.

Bližší ustanovení o výkonu oprávnění a povinností prokurátora obsahuje trestní řád, občanský soudní řád, zákon o místních lidových soudech a notářský řád.

V § 20 je zakotvena povinnost prokurátora uplatnit řádný opravný prostředek proti nepravomocnému rozhodnutí, které odporuje zákonu. Zařazuje se do zákona o prokuratuře s ohledem na význam uvedeného oprávnění prokurátora, zejména aby bylo zdůrazněno, že prokurátor je povinen již v průběhu řízení prosazovat, aby rozhodnutí soudů a státních notářství odpovídala zákonu.

Ustanovení § 21 obsahuje právo generálního prokurátora podat mimořádný opravný prostředek proti pravomocným rozhodnutím soudů, prokurátorů a státních notářství; jimiž byl porušen zákon, jakož i proti pravomocným rozhodnutím těchto orgánů, která byla učiněna na podkladě vadného postupu řízení. V tomto posledním případě platí ustanovení 266 trestního řádu, popř. ustanovení § 236 odstavec 2 občanského soudního řádu. Uplatňováním tohoto práva zabezpečuje generální prokurátor nejen zákonnost rozhodnutí v jednotlivých případech, ale přispívá i k jednotnosti rozhodování na celém území republiky.

V ustanovení § 21 je zakotveno i právo krajského prokurátora podávat stížnosti pro porušení zákona proti pravomocným rozhodnutím okresních soudů, jimiž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí místních lidových soudů, a právo krajského prokurátora podávat stížnosti pro porušení zákona proti pravomocným rozhodnutím okresních soudů v občanském soudním řízení ve věcech, v nichž tyto soudy rozhodují s konečnou platností. Konečně je zde zakotveno právo okresního prokurátora podávat stížnosti pro porušení zákona proti pravomocným rozhodnutím místních lidových soudů. Tato ustanovení odpovídají změnám, k nimž došlo v občanském soudním řádu a v trestním řádu a v úpravě obsažené v zákoně o místních lidových soudech.

K § 23 až 26

Prokurátorský dozor se vztahuje i na zachovávání zákonnosti v místech, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná výchova (§ 23). Účelem prokurátorského dozoru, který musí být soustavný, je zajistit, aby v uvedených místech byly drženy osoby jen na základě odůvodněného rozhodnutí k tomu oprávněného orgánu a aby výkon vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení a ochranné výchovy odpovídal přesně platným předpisům.

Při výkonu trestu odnětí svobody nejde jen o to, aby provinilec byl izolován od ostatní společnosti a bylo mu tak zabráněno v pokračování trestné činnosti, ale také o to, aby bylo dosaženo jeho převýchovy. Proto je do § 23 zákona o prokuratuře zařazeno i ustanovení ukládající prokurátorům výslovně povinnost dozírat nad dodržováním právních předpisů o provádění převýchovy při výkonu trestu odnětí svobody. V zájmu zabezpečení důsledného provádění této převýchovy prokurátoři používají metod a prostředků dozoru v místech odnětí svobody i prostředků všeobecného dozoru.

V § 24 se prokurátorovi poskytují účinné prostředky k bezodkladnému odstranění nezákonnosti. Je to jednak sistace dalšího provádění příkazů a rozhodnutí sprav uvedených míst a jim nadřízených orgánů, která odporují právním předpisům a zejména řádům pro výkon vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení a ochranné výchovy, jednak právo přímo vlastním aktem zrušit nezákonné příkazy, rozhodnutí a opatření.

V tomto ustanovení je zakotveno i jedno z nejdůležitějších oprávnění a povinností prokurátora, totiž propustit ihned osobu, která je zadržována v uvedených místech nezákonně. Jde o účinnou záruku ústavou zaručené nedotknutelnosti osoby (čl. 30 ústavy). K propuštění dojde vlastním aktem prokurátora, který vykonává dozor. Zájem na důsledné ochraně osobní svobody odůvodňuje, že se v tomto ustanovení činí výjimka ze zásady, že prokurátor nemá administrativní pravomoc.

Při dozoru nad zachováváním zákonnosti v místech, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná výchova, prokurátor vykonávající tento dozor zkoumá především, zda osoba je držena ve vazbě na základě rozhodnutí prokurátora o vzetí do vazby, nebo zda je vykonáván trest odnětí svobody nebo ochranné léčení nebo ochranná výchova na základě vykonatelného soudního rozhodnutí. Vzejdou-li pochybnosti o věcné správnosti rozhodnutí, na jehož základě je osoba držena v místě, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení nebo ochranná výchova, je povinen přezkoumat toto rozhodnutí podle předpisů o tom platných, nebo není-li sám příslušný, dát podnět příslušnému prokurátorovi k takovému přezkoumání.

V ustanovení § 25 se podrobně upravují postup a metody při prověřování dodržování zákonnosti v místech uvedených v ustanovení § 23 odstavec 1. Ustanovení § 23 shrnuje jim odpovídající povinnosti správ těchto míst. Prokurátor je oprávněn vykonávat dozor ve všech prostorech, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody nebo některé z uvedených ochranných opatření, nebo v nichž prodlévá zadržená osoba před odevzdáním prokurátorovi, bez zřetele na označení takového místa a bez zřetele, zda jde o místo trvalého nebo jen přechodného držení osob zbavených osobní svobody.

Osobám, které jsou drženy v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná výchova, musí být zákonem zaručeno, že budou vyřízeny jejich stížnosti. Proto ukládá § 26 odstavec 2 správám těchto míst povinnost odeslat prokurátorovi do 24 hodin stížnost nebo oznámení osoby, která je zbavena osobní svobody. V zákoně se mluví o stížnosti nebo oznámení. Míní se tím jakékoli sdělení, které chce zaslat prokurátorovi osoba držená v místě, v němž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná výchova. Prokurátorovi se dále ukládá dozírat, aby stížnosti a oznámení osob, držených v místech vyjmenovaných v ustanovení § 23 odstavec 1, byly neprodleně odeslány těm orgánům nebo činitelům, jimž jsou adresovány.

K § 27 a 28

Zákon obsahuje základní ustanovení o vyšetřování prováděném vyšetřovateli prokuratury. Podrobná ustanovení o jejich postavení, právech a povinnostech obsahuje trestní řád, na nějž se také odvolává ustanovení § 27.

Ustanovení § 28 vymezuje procesní vztah vyšetřovatele prokuratury k prokurátorovi, a to v souladu s úkoly prokurátorského dozoru nad dodržováním zákonnosti v přípravném řízení trestním i v souladu s procesní samostatností vyšetřovatelů.

K § 29 až 35

Podle ustanovení § 1 odstavec 2 zákona tvoří orgány prokuratury jednotnou centralizovanou soustavu, vedenou generálním prokurátorem, v níž nižší prokurátoři jsou podřízeni vyšším. Prokurátorský dozor vykonávají prokurátoři činní u jednotlivých prokuratur. Členění prokuratury je upraveno v § 29 v souladu s územním členěním státu podle zákona č. 36/1960 Sb., pokud jde o civilní složky prokuratury. S tím souvisí i ustanovení o městském prokurátorovi v Praze s působností krajského prokurátora pro obvod národního výboru hlavního města Prahy a ustanovení o obvodních prokuraturách s působností okresních prokurátorů pro obvody obvodních národních výborů hlavního města Prahy.

Zachovává se oprávnění generálního prokurátora stanovit výjimky, pokud jde o obvody krajských a okresních (obvodních) prokuratur (§ 29 odst. 3).

Pokud jde o vojenské prokuratury, vychází zákon ze specifičnosti organizace ozbrojených sil a ozbrojených sborů a zmocňuje proto generálního prokurátora v § 30, aby v dohodě s ministrem národní obrany stanovil sídla, obvody a působnost vojenských prokuratur podle povahy jejich úkolů.

V souladu se základními principy organizace a činnosti prokuratury zakotvuje ustanovení § 32 v odstavci 1 funkci hlavního vojenského prokurátora, v odstavcích 2 a 3 funkce krajských prokurátorů a vyšších vojenských prokurátorů a ostatních vedoucích prokurátorů. Plně je vyjádřena zásada podřízenosti nižších prokurátorů vyšším prokurátorům a všech prokurátorů generálnímu prokurátorovi (§ 31 odstavec 4). To platí rovněž pro podřízenost vojenských prokurátorů. V 31 odstavec 4 je upravena rovněž služební podřízenost vyšetřovatelů prokuratury.

Z oprávnění generálního prokurátora řídit a kontrolovat činnost všech prokuratur vyplývá jeho oprávnění vydávat příkazy a pokyny závazné pro všechny prokurátory a vyšetřovatele prokuratury (§ 32 odstavec 1).

Ustanovení § 32 odstavec 2 upravuje postavení náměstků generálního prokurátora a hlavního vojenského prokurátora. Funkce náměstka generálního prokurátora pro Slovensko je zakotvena v § 33 zákona. Na rozdíl od dosavadního zákona vymezuje nový zákon o prokuratuře v zásadních směrech i působnost náměstka generálního prokurátora pro Slovensko. Jde jednak o úkoly souvisící s oprávněními generálního prokurátora uvedenými v ustanoveních § 7 a 8 ve vztahu ke Slovenské národní radě, jednak o výkon dozoru nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných právních předpisů orgány státní správy, národními výbory, hospodářskými a jinými organizacemi na Slovensku, jakož i o styk s celoslovenskými organizacemi pracujících.

Postavení a působnost náměstka generálního prokurátora pro Slovensko je v souladu s leninským principem plné podřízenosti všech orgánů prokuratury jedině generálnímu prokurátorovi, jak ji stanoví ustanovení čl. 106 ústavy. Povinnost náměstka generálního prokurátora pro Slovensko řídit činnost prokuratur na Slovensku na úseku všeobecného dozoru navazuje na jeho úkol vykonávat dozor vůči orgánům státní správy, národním výborům, hospodářským a jiným organizacím s celoslovenskou působností a s oblastní působností na Slovensku.

Vedoucí prokurátoři jednotlivých prokuratur mohou mít své náměstky podle rozsahu svých úkolů (§ 34).

Prokurátoři vykonávají dozor zásadně ve svých obvodech. Z toho vyplývá, že v případě, že působnost orgánu přesahuje obvod působnosti okresního (krajského) prokurátora, musí dozor vůči tomuto orgánu zásadně vykonávat krajský prokurátor (generální prokurátor) a v rozsahu jím stanoveném prokurátoři činní u krajské prokuratury (Generální prokuratury). Jestliže působnost orgánu sice přesahuje obvod okresního (krajského) prokurátora, ale nejde o působnost celokrajskou (celostátní), je dán důvod ke stanovení výjimky podle ustanovení § 35 odstavec 4. Tyto výjimky může ovšem generální prokurátor stanovit i v jiných odůvodněných případech, zejména může stanovit, že věci určitého druhu z obvodu několika okresních (obvodních) prokuratur může vyřizovat jedna okresní (obvodní) prokuratura.

K § 36 až 38

Zákon snižuje v § 36 věkovou hranici pro ustanovení prokurátorem na 23 let (ve shodě se zákonem o organizaci soudů a o volbách soudců). Stejná věková hranice platí i pro vyšetřovatele prokuratury. Nově se zavádějí jako podmínky pro ustanovení prokurátorem a vyšetřovatelem prokuratury úplné vysokoškolské právnické vzdělání a dále složení závěrečné zkoušky. Cílem je zajistit zvýšení odborné kvalifikace prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury. Ustanovení § 36 odstavec 3 umožňuje generálnímu prokurátorovi výjimečné prominout některé podmínky pro ustanovení prokurátorem nebo vyšetřovatelem prokuratury, protože je třeba počítat i s převáděním zkušených právníků z jiných oborů státní správy, popřípadě i z hospodářských organizací. Není ovšem možno u prokurátora prominout podmínku úplného vysokoškolského právnického vzdělání. Vyšetřovateli prokuratury lze prominout i tento požadavek s ohledem na podmínky budování vyšetřovatelského aparátu prokuratury.

Ustanovování a odvolávání všech prokurátorů, a to i vojenských prokurátorů (§ 37), je výhradním právem generálního prokurátora v souladu s principem monokratičnosti prokuratury. Z tohoto principu vyplývá, že i náměstky generálního prokurátora a hlavního, vojenského prokurátora jmenuje generální prokurátor.

Zákon přihlíží k specifičnostem dozoru v ozbrojených silách a ozbrojených sborech a stanoví, že jeho výkon mohou zajišťovat jen důstojníci justice v činné službě. Tomu odpovídají i další ustanovení týkající se služebního poměru a výkonu kázeňské pravomoci (§ 40 a 44).

K § 39 až 42

Pracovní poměry prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury se řídí obecnými pracovně právními předpisy s odchylkami, které stanoví zákon o prokuratuře. Tyto odchylky se týkají vzniku a skončení pracovního poměru prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury a kárného řízení. Jsou odůvodněny povahou funkce prokurátora a vyšetřovatele prokuratury a odpovídají ústavním principům výstavby a činnosti prokuratury.

Vojenští prokurátoři a vyšetřovatelé, jakož i čekatelé činní u vojenských prokuratur i jiní vojáci v činné službě činní u prokuratury podléhají předpisům vztahujícím se na vojáky, zejména vojenským služebním předpisům a řádům, pokud zákon o prokuratuře nestanoví výjimky.

V ustanoveních § 41 a 42, jsou zakotveny základní povinnosti vyplývající ze služebního poměru prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury. Jejich rozsah i pojetí odpovídají významu prokuratury a jejím úkolům i požadavku úzké součinnosti prokuratury s jinými orgány. Vycházejí také z toho, že úkolem prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury je rovněž rozvíjet výchovnou činnost, propagovat právní řád, zobecňovat zkušenosti z praxe, seznamovat místní orgány se stavem zákonnosti apod. Celou svou činností tedy prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury přispívají k prohlubování socialistického právního vědomí a upevňování socialistických vztahů ve společnosti (§ 2 zákona). V souladu se zásadou rozvíjení úlohy pracujících na správě a řízení se rovněž stanoví jako základní povinnost prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury usilovat o zapojení nejširších vrstev občanů do boje proti porušování socialistické zákonnosti.

K § 43 až 49

Do zákona jsou zařazena i ustanovení o kárné odpovědnosti prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury. Kárnou pravomoc nad prokurátory a vyšetřovateli prokuratury a kázeňskou pravomoc nad vojáky činnými u prokuratury vykonává podle § 44 generální prokurátor, a to pokud jde o prokurátory a vyšetřovatele v civilních složkách prokuratury podle ustanovení § 93 až 47, a pokud jde o vojenské prokurátory a ostatní vojáky činné u prokuratury podle vojenských předpisů (§ 44 odstavec 2).

Zákon o prokuratuře obsahuje rovněž kárná opatření, mezi nimi i kárné opatření propuštění pro nejzávažnější případy. Ustanovení § 45 stanoví lhůty, v nichž lze zavést kárné řízení, s přihlédnutím k charakteru kárných provinění. Podle ustanovení § 46 je možné i okamžité zproštění výkonu práce v případech podezření ze zvlášť závažných kárných provinění, jak to vyžaduje povaha úkolů prokuratury.

S ohledem na povahu funkce prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury jsou provinění a přestupky posuzovány jako kárná provinění patřící do pravomoci generálního prokurátora jako nositele kárné pravomoci (§ 47).

Náročnost úkolů vyplývajících z funkcí prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury vyžaduje, aby ten, kdo má být ustanoven do těchto funkcí, byl k plnění úkolů náležitě připraven. K tomu slouží čekatelská praxe právních čekatelů prokuratury (§ 36 odstavec 1 a § 49).

Provedení tohoto zákona si nevyžádá žádných zvýšených finančních nákladů (finanční náklady souvisící se zvýšením úkolů vyšetřovatelů prokuratury jsou zajišťovány podle dříve přijatých opatření k realizaci usnesení předsednictva ústředního výboru KSČ k těmto otázkám).

V Praze dne 5. května 1965

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Generální prokurátor:

dr. Bartuška v. r.