K § 159:

Dosavadní úpravu § 163 o vyřízení věci před zahájením vyšetřování bylo nutno podstatně změnit. V důsledku rozšíření oprávnění vyšetřovatele a vyhledávacího orgánu vydávat meritorní rozhodnutí v přípravném řízení přiznává se jim i oprávnění vyřídit věc před zahájením trestního stíhání. Protože odložení věci se činí usnesením, připouští se proti němu stížnost; jako proti každému usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu.

Zákonnost v tomto stadiu bude zajištěna i dozorem prokurátora, který má právo dát si předložit kterékoli rozhodnutí vyhledávacího orgánu nebo vyšetřovatele. Pokud se rozhodnutí týká trestného činu, nutno usnesení vždy předložit prokurátorovi.

Se zřetelem na oprávnění uvedená v tomto ustanovení stran odevzdání věci místnímu lidovému soudu bude tak nepřímo novelizováno ustanovení § 11 zákona č. 38/1961 Sb.

K § 160:

Tím, že se zavádějí dvě formy objasňování trestných činů, a to vyšetřování a vyhledávání a rozdílná úprava postupu v nich, ukázalo se nutným nově upravit způsob jejich zahájení. Zahájení trestního stíhání je ve vyšetřování i ve vyhledávání spojeno se stejnými účinky jako zahájení vyšetřování podle dosavadního ustanovení § 164.

Zásadní věcnou změnou oproti dosavadní úpravě je skutečnost, že orgánům přípravného řízení se ukládá, aby v případech, v nichž je třeba provést neodkladné úkony, zahájily trestní stíhání a provedly tyto úkony i tehdy, nejsou-li podle interních předpisů příslušné, a teprve poté věc postoupily orgánu příslušnému trestnímu stíhání. Touto úpravou se odstraňuje nebezpečí průtahů při zahájení trestního stíhání v důsledku negativních kompetenčních konfliktů mezi orgány činnými v přípravném řízení. Teprve od zahájení trestního stíhání je přípustné provést jakýkoli úkon podle trestního řádu.

Tato úprava posiluje záruky zákonnosti v přípravném řízení na rozdíl od dosavadního stavu, kdy bylo možno provést neodkladné úkony ještě před zahájením vyšetřování; napříště bude nutno, aby po provedení jakéhokoliv úkonu podle trestního řádu, ukáže-li se jeho provedení bezdůvodným, došlo k zastavení trestního stíhání. Dosud bylo možné v takových případech věc odložit.

K § 161:

Vyšetřování se koná jako forma objasňování závažných trestných činů a těch trestních věcí, u nichž buď osobní vlastnosti obviněného (mladiství, osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům nebo jejichž způsobilost k právním úkonům je omezena apod.), situace, v níž se obvinění nacházejí (osoby ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody apod.) nebo jiné okolnosti (skutková nebo právní složitost věci apod.), činí obtížnějším, přesné zjištění objektivní pravdy a zaručení všech práv obviněného.

Okruh trestných činů, které musí být vyšetřovány, není stanoven odkazem na výši trestní sazby odnětí svobody, ale vymezuje se výpočtem trestných činů podle jejich závažnosti nebo obtížnosti jejich objasňování.

Vyšetřování konají vyšetřovatelé prokuratury a Sboru národní bezpečnosti, tj. Veřejné bezpečnosti a Státní bezpečnosti. U vyšetřovatelů se požaduje jako kvalifikační předpoklad vysokoškolské právnické vzdělání.

Věcná příslušnost vyšetřovatelů bude vymezena interními předpisy příslušných resortů.

K 162:

Toto ustanovení vyjadřuje procesní samostatnost vyšetřovatele vůči jiným orgánům, které mu postoupily věc, v níž už trestní stíhání bylo zahájeno.

K § 163:

Toto ustanovení přejímá ustanovení dosavadních § 165, 166 a 169 odst. 1 a shrnuje tak všechna ustanovení týkající se vznesení obvinění.

K § 164:

Povinnosti a práva vyšetřovatele jsou zde stanoveny obdobně jako v dosavadním ustanovení § 167.

Nově se vyšetřovateli ukládá podle odstavce 2 povinnost signalizace poznatků o příčinách trestné činnosti. Socialistické organizace a podniky jsou pak povinny ve stanovené lhůtě zajistit odstranění zjištěných závad. Ukáže-li se zákrok vyšetřovatele nedostačujícím, upozorní na zjištěné nedostatky prokurátora, který k jejich odstranění použije prostředků, které mu poskytuje zákon o prokuratuře.

Odstavec 4 vyjadřuje procesní samostatnost vyšetřovatele. Vyšetřovateli se poskytuje oprávnění předložit písemné námitky, jestliže nesouhlasí s, pokyny prokurátora ke vznesení obvinění, ke kvalifikaci trestného činu a k rozsahu obvinění anebo s pokyny ke způsobu vyřízení věci. Tato úprava sleduje posílení záruk zákonnosti v přípravném řízení, zkvalitnění vyšetřování a brání nesprávnému ovlivňování vyšetřovatele. Zároveň se tím vymezuje odpovědnost vyšetřovatele za tyto základní úkony.

S ohledem na stanovenou procesní samostatnost se vyšetřovateli poskytuje oprávnění ukládat vyhledávacím orgánům, aby provedly úkony nutné pro vyšetřování. Úkony nutnými pro vyšetřování se rozumějí především úkony, které vyšetřovatel svými prostředky není schopen zajistit. Naproti tomu provedení vyšetřovacích úkonů podle trestního řádu může uložit vyhledávacímu orgánu pouze zcela výjimečně, v odůvodněných případech, zejména když pro nebezpečí z prodlení nelze dosáhnout, aby je provedl vyšetřovatel.

K 165:

Oproti dosavadnímu stavu se značně rozšiřuje oprávnění obhajoby v trestním řízení tím, že ve vyšetřování bude umožněna účast obhájce již od vznesení obvinění. Účastí se rozumí jednak přítomnost při vyšetřovacích úkonech, jednak právo klást vyslýchanému otázky. Oprávnění obhájce, která mu dosud náležela u osob mladistvých a osob, které pro tělesné nebo duševní vady nejsou schopny samy se náležitě hájit, se v podstatě rozšíří na všechny případy. Vyšetřovateli však zůstává zachováno právo, aby v případech, v nichž by uplatnění těchto práv obhájce ohrozilo výsledky vyšetřování, vyloučil jej z účasti na vyšetřovacím úkonu, popř. omezil ho v právu klást otázky. Aby k těmto omezením docházelo jen v odůvodněných případech, stanoví se povinnost prokurátora, aby jejich důvodnost k žádosti obhájce přezkoumal.

Novou úpravou bude nejen prohloubeno právo obviněného na obhajobu, ale i posíleny záruky zjišťování objektivní pravdy. Při plném využití těchto oprávnění přispěje úprava i k posílení záruk socialistické zákonnosti.

K § 166:

Dosavadní ustanovení § 169 až 170 se přejímají s těmito úpravami:

Podle odstavce 1 se seznámení s výsledky vyšetřování provádí jen v případě, že ve věci má být podána obžaloba.

V odstavci 3 se stanoví lhůta tří dnů jen pro vyrozumění obviněného nebo obhájce o datu seznámení s výsledky vyšetřování. K vlastnímu seznámení vyšetřovatel určí dobu, která bude přiměřená povaze případu. Zkušenosti ukázaly, že dosavadní lhůty k vlastnímu seznámení nemuselo být ve většině věcí plně využito, ale obviněný se v takových případech musil třídenní lhůty výslovně vzdát. Rozšíření účasti obhájce ve vyšetřování a tedy i při jeho skončení dává dostatečnou záruku, že doba k vlastnímu seznámení s výsledky vyšetřování nebude bezdůvodně zkracována.

V odstavci 7 se v zájmu prohloubení objektivnosti řízení a rozšíření záruk práv obviněného v nejzávažnějších trestních věcech upravuje odchylně seznamování s výsledky vyšetřování u trestných činů, které patří do příslušnosti krajského soudu jako soudu prvého stupně. V těchto případech poté, kdy vyšetřování provedl vyšetřovatel Státní bezpečnosti, provede seznámení s jeho výsledky vyšetřovatel prokuratury.

V odstavci 8 se zjednodušuje úprava postupu při prodlužování lhůt ke skončení vyšetřování tím, že se uvádí v soulad se zněním § 191 odst. 3. Bude záležitostí interních směrnic pro orgány prokuratury stanovit okruh případů, v nichž si vyhradí toto právo generální prokurátor.

K § 167:

Oprávnění obviněného a poškozeného domáhat se na prokurátorovi odstranění průtahů ve vyšetřování a závad v postupu vyšetřovatele odpovídá dosavadnímu ustanovení § 171 odst. 2. Odstavec 2 tohoto ustanovení však nebyl převzat, neboť jeho obsah je správněji vyjádřen v ustanoveních § 141 a 146.

K § 168:

Podle odstavce 1 se vyhledávání koná o takových trestných činech, které zjišťují vyhledávací orgány při výkonu své služby; jde vesměs o trestné činy skutkově jednoduché, jejichž objasňování nevyžaduje provádění rozsáhlých a náročných důkazů a u nichž ani právní posouzení neklade na příslušné orgány zvláštní nároky.

Odstavce 2 a 3 stanoví okruh orgánů, které mohou konat vyhledávání. Přitom se rozlišuje (odstavec 2) mezi orgány Sboru národní bezpečnosti a velitelskými orgány v ozbrojených silách, které mohou konat vyhledávání v plném rozsahu, a mezi orgány (odstavec 3), které mohou konat úkony před zahájením trestního stíhání a o stanoveném okruhu trestných činů konat neodkladné vyhledávací úkony. Oprávnění kapitánů lodí při dálkových plavbách je podrobně upraveno v ustanovení § 36 zákona č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě.

K § 169:

Zavedením vyhledávání byla uplatněna zásada, že orgán, který zjistil spáchání trestného činu, má provést i jeho objasnění podle procesních předpisů tak, aby jím shromážděné důkazy mohly sloužit k podání obžaloby a k řízení před soudem. Takovou úpravou se odstraňuje nežádoucí opakování výslechů pachatele a zejména svědků, které byly doposud prováděny orgány Sboru národní bezpečnosti před zahájením trestního stíhání a poté byly zpravidla znovu opakovány vyšetřovatelem. Tuto okolnost je třeba považovat za významnou přednost vyhledávání, která přispívá i k urychlení přípravného řízení.

Orgán, který koná vyhledávání, postupuje zásadně podle ustanovení o vyšetřování. Toto ustanovení pak obsahuje taxativní výpočet případů, v nichž se postupuje odchylně. Především se ve vyhledávání nevydává usnesení o vznesení obvinění, ale obvinění se všemi náležitostmi podle § 163 odst. 2 se sděluje obviněnému do protokolu. Stejně vyhledávací orgán nevydává usnesení o zamítnutí návrhů na doplnění vyhledávání při jeho skončení. V těchto případech proto ani obviněnému nepřísluší právo stížnosti, je mu však dána možnost, aby se domáhal podle § 167 u prokurátora přezkoumání postupu vyhledávacího orgánu.

Protože ve vyhledávání má jít výlučně o jednoduché případy trestné činnosti, bylo možno stanovit základní lhůtu ke skončení vyhledávání na jeden měsíc. Ze stejných důvodů, tj. vzhledem k jednoduchosti věcí, o nichž se koná vyhledávání, i v zájmu urychlení řízení, nebyla ve vyhledávání rozšířena oprávnění obhajoby ani vyhledávacím orgánům nebylo poskytnuto právo uplatňovat námitky proti pokynům prokurátora k vyhledávání.

K § 170:

Oprávnění vyšetřovatele a vyhledávacího orgánu zahájit trestní stíhání a provádět neodkladné úkony (§ 160 odst. 2) vyžaduje u vyhledávacího orgánu samostatné úpravy. Vzhledem k povaze služby konané vyhledávacími orgány bude zejména u nich přicházet k uplatnění tento postup.

Je-li vyhledávací orgán přítomen na místě spáchaného činu, je povinen ihned zahájit trestní stíhání, aby mohly být provedeny neodkladné a neopakovatelné úkony. Kdyby takto nepostupoval, bylo by nebezpečí, že účel trestního stíhání bude zmařen. Za neodkladné úkony budou považovány zejména domovní a osobní prohlídka, odnětí věci, zadržení.

Jestliže je toho třeba k objasnění věci, je vyhledávací orgán povinen provést všechny potřebné úkony, a to i po předání věci vyšetřovateli. Vyšetřovací úkony však bude provádět zásadně sám vyšetřovatel a jenom ve výjimečných případech může pověřit i vyhledávací orgán provedením jednotlivých jím požadovaných vyšetřovacích úkonů.

K § 171 až 173:

V souvislosti s prohloubením procesní samostatnosti vyšetřovatelů a novým vymezením úkolů vyhledávacích orgánů se ukázala nutnost novým způsobem řešit i rozhodování o vyřízení věci v přípravném řízení. Podle dosavadní úpravy § 172 až 178 bylo meritorní rozhodnutí v přípravném řízení výlučně vyhrazeno prokurátorovi. Nová úprava, podle níž oprávnění zastavit a přerušit trestní stíhání, popř. věc postoupit, přísluší také vyšetřovateli nebo vyhledávacímu orgánu, znamená dovršení zásady, že tito orgánové samostatně rozhodují v průběhu trestního stíhání. Proto jim přísluší i právo samostatně rozhodnout o jeho skončení a o způsobu tohoto skončení.

V důsledku toho je však třeba připustit v zájmu záruk zákonnosti i stížnost proti konečnému rozhodnutí orgánů činných v přípravném řízení v souladu s obecnou zásadou, že do každého rozhodnuti v přípravném řízení je stížnost přípustná.

K § 174:

V pojetí dozoru prokurátora nad vyhledáváním a vyšetřováním nedochází k podstatným změnám. Zůstávají zachována všechna oprávnění prokurátora vyplývající z jeho dozoru nad zákonností v přípravném řízení, zejména je oprávněn dávat závazné pokyny k vyšetřování a vyhledávání, sám provádět jednotlivé úkony ve vyšetřování i vyhledávání a vydávat rozhodnuti, přezkoumávat všechna rozhodnutí a opatření vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, nesprávná nebo nezákonná rozhodnutí rušit a nahrazovat usneseními vlastními.

V souvislosti s přenesením oprávnění činit meritorní rozhodnutí v přípravném řízení i na vyšetřovatele a vyhledávací orgány, bylo nutno rozšířit povinnosti prokurátora v tom smyslu, aby přezkoumával i zákonnost těchto rozhodnutí. V zájmu právní jistoty je prokurátor povinen provést toto přezkoumání ve lhůtě patnácti dnů ode dne, kdy mu usnesení bylo doručeno.

K posílení aktivního dozoru prokurátora nad vyhledáváním a vyšetřováním přispěje i úprava uvedená v § 171 až 173, která dovolí, aby se prokurátor uvolnil od zpracování a vydávání rozhodnutí, která v podstatě znamenají jen opakování zjištění uvedených v návrhu vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu na konečné opatření.

K § 175:

V odstavci 1 se přejímá znění dosavadního § 160 s tím rozdílem, že oprávnění dát souhlas k pohřbení mrtvoly v případech, kdy byla nařízena prohlídka a pitva, bylo rozšířeno i na vyšetřovatele.

K § 176 a 178:

Prokurátorovi se zachovává"výlučné oprávnění podáním obžaloby postavit pachatele trestného činu před soud, popř. podat návrh na ochranné opatření.

Proto s menšími formulačními úpravami přejímají se dosavadní ustanovení § 172 až 173 a § 179.

K § 179:

Souhlas vyhledávacího orgánu k zveřejňování výsledků přípravného řízení není možný. Takový souhlas mohou dát v přípravném řízení jen vyšetřovatel a prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu. Tento souhlas má zajistit, aby předčasným nebo jinak nevhodným použitím informací nebylo znemožňováno úspěšné objasnění věci, současně však, aby tím nebyla narušována zásada presumpce neviny. Zveřejněním se přitom míní jen ty formy publikování, jež mohou působit masově. Požadavek, aby nebylo znemožňováno úspěšné objasnění věci, platí především pro stadium přípravného řízení a pokud jde o řízení před soudem, pro stadium předběžného projednání obžaloby až do hlavního líčení. Pokud však jde o průběh hlavního líčení, které se zásadně koná veřejně (s výjimkou vyloučení veřejnosti z důvodů v § 200), není zapotřebí souhlasu ke zveřejnění jeho výsledku.

K § 183 odst. 1:

Okruh organizací oprávněných vyslat společenského žalobce nebo společenského obhájce se rozšiřuje stejně jako v § 4 odst. 1.

K § 187 odst. 1:

Po nové úpravě tohoto ustanovení je účast prokurátora na předběžném projednání obžaloby jen fakultativní ve smyslu § 242.

K § 186, 188, 223, 224 a 255:

Tato ustanovení jsou měněna jen v tom směru, že jsou v nich příslušné paragrafy uvedeny podle jejich číselného označení v novelizované části druhé.

K § 202 odst. 2 písm. b):

Nová formulace tohoto ustanovení vyplývá z odchylné úpravy dvou forem přípravného řízení.

K § 221 odst. 1:

Důsledné prohloubení vzájemné prověrky práce orgánů činných v trestním řízení vyžaduje, aby soud měl možnost vrátit věc k došetření nejenom při předběžném projednání obžaloby, ale i při hlavním líčení z důvodů uvedených v nově upraveném ustanoveni.

K § 266, 270, 277, 278, 281 a 288:

Oprávnění vyhledávacích orgánů a vyšetřovatele rozhodovat ve věci samé vyžaduje, aby možnost podat stížnost pro porušení zákona a povolit obnovu byla rozšířena i na usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu o zastavení trestního stíhání.

K § 291:

Úprava tohoto ustanovení vyplývá z toho, že předchozí souhlas prokurátora ke vznesení obvinění proti mladistvému vedl v praxi často jer k průtahům trestního stíhání mladistvého.

K § 303:

Obdobně se jeví zbytečným i předchozí souhlas ke vznesení obvinění proti uprchlému.

K § 320:

Nové znění § 320 vyplývá především z toho, že otázky dosud upravené v § 320 upravuje nyní zákon o výkonu trestu odnětí svobody.

Odchylně od obecné zásady uvedené v § 315 odst. 2 je zde stanoveno, že u osob, které jsou v době rozhodování soudu ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí souvisící s výkonem tretu odnětí svobody soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.

Tento soud podle ustanovení odstavce 3 rozhoduje v případech, kdy je způsob výkonu trestu stanoven v různých rozhodnutích odchylně, aby tak byla realizována zásada, že postupně uložené nepodmíněné tresty odnětí svobody mají být vždy vykonány jednotným způsobem.

K § 324:

Dosavadní znění § 324 se stane přijetím zákona o výkonu trestu odnětí svobody zbytečnými. Je proto nahrazeno úpravou rozhodování soudu o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Toto rozhodování vyplývá z novely trestního zákona a ze zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Jde o případy, kdy soud rozhoduje o přeřazení odsouzeného z jedné nápravně výchovné skupiny do jiné popř. do zostřené izolace, o přeřazení odsouzeného z vojenského nápravného útvaru do nápravně výchovného ústavu ministerstva vnitra a dále o případy, kdy soud rozhoduje o tom, zda mladistvý, který ve výkonu trestu odnětí svobody dovršil 18 let, si má zbytek trestu odpykat v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé, nebo v nápravně výchovném ústavu pro ostatní odsouzené.

K § 326, 331 odst. 1 věta druhá a třetí a § 335:

Tato ustanovení se stanou vydáním zákona o výkonu trestu odnětí svobody zbytečnými.

K § 344:

Opětné zavedení náhradního trestu odnětí svobody za trest peněžitý vyžaduje, aby byla v tomto směru upravena i ustanovení trestního řádu, obdobně jako tomu bylo v trestním řádu z roku 1956.

K § 356 a:

Úprava instituce podmíněného umístění mladistvého mimo výchovné zařízení v novele tristního zákona vyžaduje i úpravu trestního řádu o postupu soudů při rozhodování o podmíněném umístění.

K § 368:

Nová úprava tohoto ustanovení je jen dovršení zásady uvedené v novém znění § 320 odst. 2.

K § 370 a:

Po zmírnění trestu smrti milostí presidenta republiky je třeba rozhodnout, zda trest odnětí svobody má být vykonán ve třetí nápravně výchovné skupině nebo v zostřené izolaci. Je proto třeba stanovit způsob jakým soud toto rozhodnutí učiní.

III.

K článku II.:

Toto ustanovení umožní, aby při uveřejnění plného znění trestního řádu, k němuž se ministr spravedlnosti zmocňuje ustanovením článku III., byla jednotlivá ustanovení dána do souladu s pojmy, které vyplývají z rozdělení přípravného řízení na vyšetřování a vyhledávání, z nového zákona o Sboru národní bezpečnosti a z nové terminologie, které je použito v občanském zákoníku pro osoby, které jsou v trestním řádu dosud označeny jako osoby nesvéprávné nebo svéprávné:

IV.

Přijetí tohoto zákona vyžaduje zvýšit v resortu ministerstva spravedlnosti plán práce v počtech pracovníků o 71 pracovních míst soudců z povolání a 55 míst pracovníků administrativního aparátu a zvýšit plán práce ve mzdových fondech celkem o 2 496 000 Kčs ročně.

V zákoně o výkonu trestu odnětí svobody a v novele trestního zákona se upravuje účast soudů na způsobu výkonu trestů odnětí svobody. S tím je spojena nová obsáhlá agenda, jež nemůže být vykonávána dosavadními počty soudců a pracovníků administrativního aparátu. Všechny soudy budou nyní u osob, jímž byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, v rozsudku vyslovovat zvláštním výrokem, v jaké nápravně výchovné skupině má obviněný trest odnětí svobody vykonat. Poněvadž jde o zvláštní výrok rozsudku, má prokurátor i obviněný právo podat i proti němu odvolání. Důsledkem toho bude zvýšení agendy odvolacích soudů. Dále budou soudy, v jejichž obvodu se vykonává trest odnětí svobody, nově rozhodovat o přeřazování odsouzených z jedné nápravné výchovné skupiny do jiné, a to jak na návrh náčelníka nápravně výchovného ústavu nebo prokurátora, tak i na opětovnou žádost odsouzeného. Proti takovému rozhodnutí soudu je rovněž přípustná stížnost, o které rozhoduje soud druhého stupně. Rovněž tím dojde ke zvýšení agendy soudů prvého i druhého stupně. Přitom jde o realizaci požadavku zvýšeného vlivu soudů na převýchovu odsouzených a o užší spolupráci soudů se správou nápravně výchovných ústavů při takové převýchově. Realizaci tohoto oprávněného požadavku nelze však zajistit dosavadními počty soudců a pracovníků administrativního aparátu.

Opatření ke zvýšení plánu práce v počtech pracovníků a ve mzdových fondech bude nutno provést během tří let od nabytí účinnosti tohoto zákona, a to dílčím způsobem tak, že každým rokem bude realizována jedna třetina celkového požadavku. Úhrada bude zajištěna zvýšením paušální částky nákladů trestního řízení o 100 Kčs (novelizací vyhlášky ministra spravedlnosti č. 91/1963 Sb.).

V Praze 5. května 1965

Ministr spravedlnosti:	Předseda vlády:
dr. Neuman v. r.	Lenárt v. r.