Včerejší společná schůze výborů Národního shromáždění jednomyslně rozhodla dále pozměnit v některých otázkách návrh ústavního zákona, zejména ve způsobu voleb do Sněmovny národů. Předsednictvo České národní rady, které bylo včerejší schůzi přítomno, vzalo tuto poslední změnu na vědomí.

V ústavním zákonu, který má být dnes schválen, spatřujeme důležitý státoprávní akt na prahu druhého půlstoletí československého státu a počátek procesu jeho dalekosáhlé přestavby. Uvědomujeme si všechny obtíže a zkoušky, které nás v tomto procesu očekávají. Vždyť kdo z nás může spolehlivě předpovědět, jaké budou všestranné důsledky dnešního rozhodnutí, na jaké další problémy narazíme, kdy a kde se situace zauzlí.

Věříme však, že starost o další rozvoj našich socialistických národů a starost o další rozvoj jejich společného státu, vzájemné pochopení a dobrá vůle nám pomohou všechny problémy vyřešit. Jak se říkává, i v nejlepších rodinách dojde občas k bouřce, ale po ní se zase vyjasní a zasvítí slunce.

V části české veřejnosti nebyly dosud plně překonány všechny rozpaky, které byly vyvolány zcela konkrétními příčinami. Nemám na mysli jen přežívající pocity české nacionální nadřazenosti, s nimiž musíme počítat a proti nim bojovat, ale například nedostatek pocitu české národní státnosti, která byla po 50 let překryta československou státností, dále příslovečný odpor k mnohočlánkové a zbytečně přebujelé administrativě, houževnatou snahu potírat projevy byrokratického centralismu a rozvíjet místní a oblastní samosprávu, omezené možnosti důkladné veřejné diskuse o věcech apod.

Vážnou okolností na české straně byl fakt, že se nesešel sjezd komunistů českých zemí, aby obdobně jako sjezd slovenských komunistů projednal zásady nového státoprávního uspořádání. České státní a společenské orgány a organizace se teprve rodí nebo připravují a nemohly sehrát úlohu rovného partnera obdobných orgánů a organizací slovenských, které existují a přes všechna omezení pracují už téměř 25 let.

Tak se shodou okolností Česká národní rada dostala do situace, kdy byla veřejností považována za jedinou viditelnou politickou reprezentaci českého národa a nesla proto až neúměrně svým silám velkou odpovědnost. Není tudíž divu, že se česká veřejnost k plnému politickému pochopení věcí teprve propracovává.

A přece i pro český národ bude mít nové uspořádání Československa pronikavý význam. Vznik České socialistické republiky, českého zákonodárného sboru, české národní vlády vytvoří nové a příznivé podmínky pro podnícení a využití všech zdrojů tvořivých sil českých dělníků a rolníků, české inteligence, české mládeže.

V dalším rozvoji bude řešeno i optimální uspořádání státní správy a samosprávy na území Čech, Moravy a Slezska, aby vedle zachování nezbytných ústředních pravomocí byly realizovány cenné návrhy na uspokojení oprávněných zájmů měst a obcí, přirozených oblastí a historických zemí.

Budeme navazovat na tisíciletou tradici českého státu, na hluboce lidový, demokratický a revoluční charakter českého národa, formovaný husitskými myšlenkami bratrství a rovnosti lidí, humanistickými idejemi Komenského, demokratickým radikalismem národních buditelů, proletářskou revolučností průkopníků socialismu. Čechové nejednou hráli úlohu avantgardního národa, který dokázal hájit svou pravdu, přetrvat bědy a znovu se pozvednout k vítězství. Česká socialistická republika se může a musí stát pokračovatelkou nejlepších tradic českého státu a bohatý revoluční odkaz dále v podmínkách socialismu rozvíjet a rozmnožovat.

Oba naše národy, Čechy a Slováky, spojuje dnes do těsného svazku nejen naše odvěká společná sudba, ale také současná internacionální, socialistická skutečnost, A ta je a bude pojítkem nejpevnějším. Socialistické ideje mají u nás hluboké kořeny sahající až do poloviny minulého století. Socialistické a později komunistické hnutí rostlo a mohutnělo po vzniku Československa tak, že umožnilo našemu lidu nedat se ani za buržoazní nadvlády odstrčit od vlivu na veřejné záležitosti, odrazit všechny fašizující tendence zevnitř i zvenčí a nakonec se prosadit jako vítězná vedoucí síla všeho československého lidu.

Celá padesátiletá zkušenost českého národa i jeho slovenských bratří svědčí, že socialismus jako revolučně humanistický řád je samou podstatou výsledků našeho dějinného vývoje. Federativní Československo se stane jistějším základem společenského pokroku a věcí socialismu a umožní nám vykonat mnohem více prospěšného než dosavadní uspořádání

Česká národní rada se soustřeďuje nejen na české záležitosti a problémy, ale usiluje, aby spolu se Slovenskou národní radou plně podpořila existenci a působnost společných federálních orgánů a institucí s dohodnutými pravomocemi a kompetencemi. Považujeme za nezbytné, aby naše federace byla vnitřně i mezinárodně silná, aby tak byla schopna se ve složitém světovém vývoji vypořádat se všemi komplikovanými otázkami naší státní existence, aby jméno Československa mělo vždy a všude dobrý zvuk. Ze všech sil přispějeme k tomu, aby došlo co nejdříve k dohodě o struktuře a složení federálních i národních orgánů a mohl být přijat příslušný ústavní zákon tak, aby k 1. lednu 1969 nový systém začal prakticky fungovat.

K tomuto datu má Česká národní rada začít plnit nové funkce, které jí budou dnes přijímaným ústavním zákonem uloženy. Jsme si vědomi, že tu jde o nezbytné provizórium, vynucené nemožností připravit a konat v krátké době řádné volby. Mohu však v zastoupení celého sboru České národní rady prohlásit, že nás tato skutečnost nijak neodradí od obětavého plnění úkolů. Poneseme odpovědnost před naším národem a budeme mu skládat účty ze své činnosti. Budoucnost se nebude ptát po tom, jaké jsme měli podmínky, nýbrž jaké byly výsledky naší práce.

Soudružky a soudruzi poslanci, považuji za šťastné, že se padesáté výročí vzniku Československa nestalo jen oslavou svátku národní svobody a státní samostatnosti, že při něm nehrají úlohu jen prapory, shromáždění a projevy, nýbrž že toto výročí poznamenáme převratným politickým činem: rozhodnutím o federativním uspořádání státu. Tento klíčový politický akt otevírá cestu pro další rozvoj socialistické demokracie, hospodářské reformy i vědy, vzdělanosti a kultury, pro další rozmach života lidu obou našich národů. Činíme tak za neuvěřitelně složitých okolností, se všemi riziky velkého díla, ale činíme tak z přesvědčení a rádi. Plníme jeden z největších úkolů programu, který určil naši cestu dalšího rozvoje socialismu v Československu.

Je v tom i důkaz, že dovedeme spravovat své záležitosti. Je v tom i naděje, že náš lid najde nové prameny sebevědomí a jistoty. Je v tom i předznamenání, že také jiné cíle programu budou splněny.

Váš souhlas s navrženým ústavním zákonem, který Česká národní rada plně a bezvýhradně doporučuje, zahájí novou etapu v našem národním a státním životě. Váš souhlas dějiny posoudí jako projev socialistické zralosti, jako akt věrnosti revolučním tradicím naší vlasti, jako smělý, ale moudrý čin. (Potlesk.)

Mpř. NS Miková: Děkuji soudruhovi dr. Císařovi a prosím nyní předsedu Slovenské národní rady s. Ondreje Klokoče, aby sa ujal slova.

Predseda SNR s. Klokoč: Vážený súdruh prezident, slávne Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci!

Všetok československý ľud, ale najmä slovenský národ, s pozornosťou a sviatočným pocitom sleduje dnes udalosť prvoradého politického významu: po mesiacoch usilovnej práce, diskusií, vyjasňovania stanovísk, zjednocovania názorov a hľadísk, sa na program Národného zhromaždenia dostáva návrh ústavného zákona o československej federácii.

Keby sme v našej spoločnej histórii hľadali obdobu s dnešnou udalosťou, ťažko by sme ju vari aj našli. To preto, lebo svojou hodnotou, svojim mravným nábojom táto udalosť utvára pocit bezpečnosti a istoty. Takýto pocit, pravda, môže vzniknúť vo vedení národov iba vtedy, keď sa jeho príslušníci presvedčia, že veci sa riešia spravodlivo a poctivo, že to, čo sa im predkladá, nie je len politický manéver, nie je plýtváním slov, krasorečnením, ktoré nemá nádej na úspech.

Tu, na najvyššom fóre našej republiky by som rád osobitne pripomenul a vyzdvihol poctivý, nekompromisný prístup českých a slovenských komunistov k riešeniu a vyriešeniu otázky budúceho spolužitia našich dvoch národov.

Azda mi to nepartijní občania a príslušníci iných politických strán nebudú zazlievať, keď poviem, že boli to práve komunisti, ktorí sa chopili iniciatívy, lebo nemohli aj naďalej nerešpektovať výsledky analýz a vedeckej konfrontácie dejinných skúsenosti a najmä názory ľudu, prízvukované v jeho politických postojoch. Využívam túto vzácnu príležitosť, keď sa mi dostalo cti v mene Slovenskej národnej rady ako politickej reprezentácie slovenského národa tu hovoriť, aby som v mene tohto slovenského národa poďakoval bratskému národu českému, českým komunistom i nekomunistom, vedcom a politikom za pochopenie, s akým skúmali slovenskú iniciatívu a sami ju obohatili o mnohé pozoruhodné aspekty.

Nebyť tejto spolupráce, nebyť tohto vzájomného pochopenia, ťažko by sa bolo zrodilo dielo, o ktorého uzákonení idete dnes, súdruhovia a súdružky poslanci, rozhodnúť. Toto dielo, v podstate originálne dielo, ktoré v našich československých podmienkach prvý raz aplikuje princíp federatívneho usporiadania, bude ešte iste vyžadovať pozornosť a primerané úpravy tak, aby to zabezpečovalo spokojnosť oboch našich národov. Vytvárame ním však ústavnú základňu nového spôsobu štátoprávnej úpravy vzťahov našich bratských národov. Zakladáme nim novú epochu československej štátnosti, epochu novú svojou podobou a na rozdiel od minulej charakterizovanú nepochybne ako oveľa životnejšiu, vo svojom jadre a podstate modernejšiu a predovšetkým podstatne pokrokovejšiu a demokratickejšiu, než bolo usporiadanie charakteristické pre minulú epochu.

Vieme všetci veľmi dobre, že nebyť obrody a demokratizácie nášho života, vedenej z iniciatívy Komunistickej strany, iste by sme dnes nerokovali o zákone, ktorého význam je tak ďalekosiahly. Ďalekosiahly preto, lebo už nedáva len nádej, ale vytvára jasne koncipovanú právnu istotu. To je nepochybne najkrajšia oslava päťdesiateho výročia vzniku spoločného štátu Čechov a Slovákov.

Týmto ústavným zákonom prekonávame jednu etapu v mnohom ohľade iste plodnú a nesporne osožnú pre oba národy. Veď my, Slováci, by sme boli neúprimní a nevďační, keby sme vysoko nehodnotili vznik Československej republiky z hľadiska národných záujmov slovenského národa. Mnoho sme sa od našich bratov Čechov mohli naučiť, česká skúsenosť a skutočnosť nám dávala a ukazovala nové možnosti, otvárala nové obzory, bola a je pre nás činorodým impulzom k sebazdokonaľovaniu a k vlastnej sebarealizácii. Ale nebude to azda neskromnosťou z našej slovenskej strany, ak poviem, že v súčasnosti sa mnohému dobrému môže český národ naučiť od nás Slovákov. A to aj napriek tomu, že je národom kultúrne i ekonomicky nepochybne rozvinutejším.

Prichodí nám osobitne zdôrazniť, že práve vďaka demokratizácii, vďaka tomu, že Komunistická strana prekonala staré, ustrnuté metódy a očistila socializmus od bremena skostnatenosti, majú obidva naše národy oveľa väčší priestor pre uskutočňovanie náročných úloh spoločnej výstavby socializmu. Na štíte socializmu je heslo ľudskosti a rovnakých možností pre každého, heslo pokroku a znášanlivosti, nemôžeme sa teda v budúcnosti rozchádzať, ale iba zbližovať. Takúto záruku nám dáva aj dnes prerokúvaný ústavný zákon.

Vravím to preto, lebo v čase príprav návrhu zákona sa sporadicky objavili hlasy o tom, že sa Slováci chcú odtrhnúť, že chcú vraj určité privilégia, že tisíce Slovákov pracujúcich v Čechách sa vráti na Slovensko, slovom, že tu ide byť chaos a neporiadok. O nič takého nám nikdy nešlo a ani nejde. Federalizácia nie je ničím iným, ako prirodzeným, logickým vyústením doterajšieho vývoja obidvoch našich národov. Nikomu nič, čo je jeho, neberie, a ak niekomu niečo "dáva", tak iba to, čo mu dávno patrilo, ale nebolo mu dožičené. Zákon, ktorý by si kládol za cieľ vzájomne jeden druhého poškodiť, znemožniť, rozoštvať, by nebol dobrým zákonom. Naši politikovia, právnici a ekonómovia pracovali na osnove tohto zákona s vedením plnej zodpovednosti pred budúcimi generáciami.

Riadili sa myšlienkou, aby tak český, ako aj slovenský národ suverénne rozhodovali o svojich vlastných veciach. A o spoločných veciach aby sme rozhodovali spoločne, vo vzájomnej zhode a s cieľom vytvoriť moderný štát, politicky a ekonomicky konsolidovaný, so silnou medzinárodnou autoritou. Som si istý, že tieto naše snahy nie sú nereálne a že podstata budúceho federatívneho usporiadania nášho štátu utvára jednak zábezpeky, ale aj nové možnosti všestrannejšieho rozvoja obidvoch národov i národností, otvára priestor pre dynamickejší vzrast všetkých oblastí národného hospodárstva, vedy, kultúry a umenia, ako aj lepšie využitie intelektuálnej kapacity, ktorá sa v podmienkach socializmu neobyčajne a potešiteľne rozvinula.

Práve zdravá súťaživosť obidvoch národov v úsilí o pokrok vo všetkých oblastiach spoločného života nemôže nepriniesť svoj úžitok, nemôže neobohatiť náš spoločný štát o nové mravné, duchovné i materiálne hodnoty.

Ak sa nám podarí - a my Slováci veríme, sme presvedčení, že sa nám podarí - spoločnými silami vybudovať harmonický, rozkvitajúci štát, tak dnešným aktom nielenže dôstojne oslávime päťdesiate výročie vzniku republiky, ale zároveň odovzdáme budúcim pokoleniam dar najcennejší - ukazujeme im cestu k znášanlivosti a naozaj k bratskej spolupráci.

Myslitelia národa českého, rovnako ako slovenského, sa často zamýšľali nad problémami, postavením a existenciou malého národa. Ich úvahy často sprevádzala túžba preniknúť, nájsť cestu k výšinám veľkých národov. Domnievam sa, že k uskutočneniu takejto túžby kladieme základný kameň dnešným činom. Ak nájdeme cesty, ako sami seba úprimne pochopiť vo vlastnom štáte, ak nazbierame dosť síl prekonať seba samých, ak proste k sebe navzájom budeme pristupovať s úctou k vlastnej histórii a tradíciám, dokážeme ich vzájomne rešpektovať, v tom okamihu sa stávame plnohodnotnými národmi, vtedy dokážeme pochopiť aj národy iné. Stávame sa veľkými, aj keď sme čo do počtu malí.

Ale nie tu kdesi je vlastne podstata internacionalizmu? Preto ústavný zákon o federalizácii republiky chápeme ako dôstojný príspevok k internacionálnym záväzkom, ktoré máme vo vzťahu k svetovému socialistickému súručenstvu. Je dokladom o tom, že sme pevným článkom tohto zväzku a že sa vo svojej praktickej politike dôsledne riadime zásadami marxizmu-leninizmu. Lebo nemôže jestvovať sloboda jedinca-občana bez slobody národov a niet slobody národov tam, kde prevláda akákoľvek forma útlaku, nadradenosti, nerovnoprávnosti.

Tým, že naša republika socializmus rozvíja, odstraňuje všetko, čo by mohlo deformovať a zmeniť jeho humanistickú podstatu, vykonávame veľké dielo aj internacionálneho významu. Tak chápeme aj tento zákon, ktorý, ako všetci dúfame, pozdvihne našu spoločnosť vyššie a bližšie k socializmu a komunizmu.

Menom SNR doporučujem tento zákon schváliť. (Potlesk.)

Mpř. NS Dohnal: Děkuji s. Klokočovi a uděluji slovo předsedovi vlády Ing. O. Černíkovi.

Předseda vlády Ing. Černík: Vážený soudruhu presidente, vážené Národní shromáždění, jen málo zákonodárných sborů v padesátiletých dějinách naší republiky mělo příležitost rozhodovat o dokumentu tak významném, jako je předkládaný Návrh ústavního zákona o československé federaci. Dosavadní principy státního soužití Čechů a Slováků mají být od základu změněny. Přijetím navrhovaného ústavního zákona má Národní shromáždění položit základ federativnímu uspořádáni dalších vztahů mezi oběma našimi národy.

V dějinách Čechů a Slováků po staletí poznamenaných cizím útlakem se jako nejvýraznější politický proud prosazovalo úsilí na jedné straně charakterizované bojem o národní a státní svébytnost a svrchovanost a na druhé straně určované poznáním, že dosažení těchto cílů je možné pouze v jejich úzké vzájemné spolupráci a ve spojenectví s pokrokovými silami ostatních národů Evropy.

Proto také boj Čechů a Slováků o národní svébytnost a státní svrchovanost byl vždy spojen s demokratickými, národně osvobozeneckými revolučními výboji jiných potlačovaných evropských národů. Již v revolučním roce 1848 usilovala česká politika o vytvoření liberálně konstitučního státu, který by garantoval svobody všem národům v něm žijícím. V téže době, poprvé ve slovenských dějinách, byly formulovány státně politické požadavky Slováků v duchu národní svébytnosti a práva na sebeurčení, požadavky úplné národní rovnoprávnosti. Již tehdy se zvažovala alternativa, jak vytvořit z Čech, Moravy a Slovenska společný státní celek.

Porážka revolučního hnutí v letech 1848 a 1849 učinila nadlouho konec tehdejším nadějím utlačovaných národů Evropy a tím i nadějím Čechů a Slováků. V řadě následujících desetiletí si musely emancipační snahy obou národů hledat nové cesty, ujasňovat svůj nový program. Postupně docházelo ke sbližování boje za národní osvobození s bojem proti sociálnímu útlaku. Přitom postavení Slováků bylo obtížnější než postavení Čechů, a proto proces jejich národně a státně politického dozrávání postupoval pomaleji.