Myslím, že článek 15 Smlouvy opravdu z tohoto hlediska nevyhovuje, jak se zřetelem na předmět Smlouvy, tak i z hlediska logiky, protože definuje dobu platnosti smlouvy neurčeným faktem, totiž dobou dočasného pobytu sovětských vojsk, tedy vyjadřuje dočasnost dočasností. To je, myslím, o to závažnější ve světle účelu dočasného setrvání vojsk na našem území, jímž je podle článku 1 "zajištění bezpečnosti zemí socialistického společenství před sílícími revanšistickými snahami západoněmeckých militaristických sil". Zde jde, soudruzi, o prvořadý úkol, který naše republika, jak z hlediska vlastní bezpečnosti, tak i s plným zřetelem na své závazky a podíl ve Varšavské dohodě vůči zemím socialistického společenství byla a je, jak jsem o tom hluboce přesvědčena, připravena a schopna dokonale zabezpečit a kdy tedy dočasnost potřeby setrvání vojsk na našem území není jasná. Pokud mluvím o tom, že naše republika je schopna zajistit tento závažný mezinárodní úkol pro socialistické společenství, myslím jak na morálně politický profil a technickou vyspělost naší armády, tak také na vlastenectví a vysokou vyspělost všeho našeho občanstva. Nerozumím vojenským věcem do detailů. Myslím, že tady můžeme také spolehnout na hodnocení cvičení Varšavských armád u nás v létě nejvyššími představiteli.

Soudruzi a soudružky, zmínila jsem se už o ustanovení moskevského protokolu o odchodu vojsk. Také v nejzávažnějších prohlášeních našich nejvyšších představitelů, která učinili po moskevských jednáních k politickým otázkám ať již společně nebo jednotlivě na půdě nejrůznějších orgánů stranických, celostátních nebo slovenských, se mluví vždy vedle postupného i o úplném odchodu zahraničních vojsk. Dovolte mi, abych připomněla aspoň usnesení ÚV naší KSČ z 31. srpna 1968, které v bodě 5 zplnomocnilo předsednictvo ÚV, aby udělalo všechno k co nejrychlejšímu odchodu zahraničních vojsk a pro vytvoření všech potřebných podmínek k uskutečňování polednové politiky.

Usnesení Národního shromáždění, přijaté ve stejných dnech, po potvrzení svého stanoviska, že považuje nadále obsazení Československa vojsky pěti států Varšavského paktu za protiprávní, odporující mezinárodním smlouvám, po výslovném zdůraznění svého přesvědčení, že jediné místo této země je ve společenství socialistických národů a států, vyslovilo přesvědčení, že naše armáda je schopna zabezpečit naše západní hranice, a žádá vládu, aby důsledně a rozhodně trvala na stanovení a důsledném plnění konkrétních termínů co nejrychlejšího odchodu cizích vojsk z naší země.

Soudružky a soudruzi, dohoda o úplném odchodu vojsk z našeho území se mně zdá nesmírně významná z několika důvodů. Pobyt vojsk sám o sobě v tomto dnešním světě není ničím neobvyklým. Jsou vojenské jednotky na území jiných států. Myslím, že v našem případě však nemůžeme opomenout skutečnost, za jakých okolností v té které zemi ke vstupu vojsk došlo.

Pro nikoho z nás není bezvýznamný obsah slov článku prvního smlouvy, kde se hovoří o vojsku "nacházejícím se" v naší republice a termín "zůstává na našem území". Slova, která navazují na to, co se stalo v noci 21. srpna. Pokládám právě vzhledem k této vazbě za tak mimořádně důležité pro postupné obnovení nezbytné důvěry, aby bylo jednáno o dosažení dohody o úplném odchodu vojsk z naší země. Pokládám to za nezbytné i vzhledem k tomu, že stažení cizích vojsk spolu s plným respektováním zásad nezávislosti, svrchovanosti a nevměšování do vnitřních věcí druhých patřilo vždy k zásadám, jež jsme na mezinárodním fóru buď aktivně podporovali, anebo sami iniciativně uplatňovali.

Soudruzi poslanci znají, a nemusím připomínat řadu významných prohlášení vydaných během let Sovětským svazem od roku 1956 v tomto směru, usnesení přijatá na společných schůzích socialistických zemí i naše vlastní kroky a náměty. Dosáhnout dohody o úplném odchodu vojsk je jistě v prvé řadě v zájmu našem, naší země, a na ten myslet, i to je naším právem a povinností. Jsem však hluboce přesvědčena, že má také základní význam pro vztahy mezi socialistickými státy, které jsme si vždy přáli a nepřestali přát mít vřelé, upřímné, vzájemně obohacující a pevné. Není třeba asi ani zdůrazňovat, že vyřešení otázky úplného odchodu vojsk z našeho území, která se stala jedním z ústředních problémů mezinárodního dělnického hnutí zásadně, ale i konkrétně, prakticky, že vyřešení této otázky se stane velkou podporou tohoto hnutí. Jen odpůrci a nepřátelé socialismu si je nepřejí. Přejí si pravý opak. Vlastní oprávněný zájem naší vlasti se tu, jak už tak často, plně ztotožňuje se zájmem internacionálním.

Zdá se, soudruzi a soudružky, a vím, že naši soudruzi vedli velmi složité jednání, že dosud nebylo možno dosáhnout tohoto naléhavého spravedlivého kroku a ve smlouvě dokonce chybí jakýkoliv náznak.

Doporučuji proto a navrhuji, aby Národní shromáždění přijalo toto usnesení:

Národní shromáždění žádá vládu, aby v brzké době zahájila se Sovětským svazem jednání o úplném odchodu sovětských vojsk z československého území. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Hlásí se soudruh Červinka.

Posl. V. Červinka: Vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi. Já osobně si myslím, že předseda naší vlády s Ing. Černík vysvětlil objektivně celkovou situaci, pokud se týká uzavření smlouvy o částečném pobytu sovětských vojsk na našem území.

Jsem přesvědčen také o tom, že vláda a naše delegace udělaly všechno, co je v jejich silách, a proto nemám pochybnosti, že většina poslanců odsouhlasí tyto dohody. Já si myslím, že soudružka Čakrtová vyjádřila především své názory a možná názory ještě dalších poslanců. Naproti tomu chci podotknout, že vždycky, když se uzavírá nějaká smlouva, tak o ní jednají dvě strany a každá ta strana má svoje názory a svoje požadavky, které uplatňuje a nakonec dochází ke kompromisu. My přece v žádném případě nebudeme hovořit a mít pochybnosti o tom, že Sovětský svaz chce brzdit výstavbu socialismu v naší zemi. My také víme, že 20 miliónů obětí ve druhé světové válce nebylo jenom pro záchranu existence Sovětského svazu, ale všech socialistických států. My, kteří jsme byli v koncentrácích, tak víme velmi dobře, jak jsme čekali, až přijde sovětská armáda, abychom se z tohoto pekla dostali. A myslím, že je potřeba vidět nejen citovou stránku, když mluvíme o těchto problémech, ale že je potřeba vidět i reálnou situaci, ve které se nacházíme a že je potřeba z tohoto hlediska i podepsanou smlouvu chápat. Proto pokládám za bezpředmětné schvalovat návrh o novém jednání s vládou SSSR.

Já plně souhlasím jak s předsedou vlády, s celou vládou, která tento dokument už odsouhlasila, tak i se zpravodajem a budu pro schválení této smlouvy hlasovat. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Poslankyně Sachsová.

Posl. dr. Sachsová: Vážený pane presidente, vážené Národní shromáždění. Já bych před hlasováním pokládala aspoň pro své svědomí za důležité říci také svoje stanovisko, a to úvodem tolik, že v podstatě uznávám vývody s. předsedy vlády, ale že rovněž se ztotožňuji s názory, určitými pochybnostmi a přáními vyslovenými soudružkou Sekaninovou. Možná, že mám trochu jiný názor na to, co je možné a co je nemožné.

Chtěla bych tedy říci za prvé, že se mi jeví tento návrh jako výraz opravdu dílčího východiska z tvrdé reality, do které jsme se dostali ne naší vinou.

Pokládám za přijatelnou tu skutečnost, že naše smluvní strana nebyla přinucena změnit názor na protiprávnost vstupu cizích vojsk na naše území v tomto dokumentu. Dále i to, že formulací je přiznáno, že dočasná přítomnost vojsk není vyvolána naší vnitřní situací, ale situací mezinárodní, kterou - upřímně říkám si nedovoluji odborně posoudit. Je však třeba si uvědomit, že uzavíráme smlouvu v nerovnoprávných podmínkách vůči partnerovi, že nejsou totiž naše vojska v Sovětském svazu, nýbrž vojska pěti zemí jsou v naší republice. Tím spíše myslím, že je nutné, abychom mohli dostat záruky a důkaz, že smlouva bude oboustranně respektována. Přiznávám se, že ve mně zůstává určitá úzkost v tomto směru.

Já jsem historička a znovu jsem si přečetla historii našich národů. Myslím, že nikdo z nás nenajde ani jeden případ, že by naše národy někdy porušily smlouvu, že by zradily. Tím citlivější je a bude odezva našich obou národů na jakoukoliv nespravedlnost nebo porušení. Věřím na rozdíl od soudruha zpravodaje, že všechen náš lid je odhodlán čestně plnit všechny další smlouvy bez postranních úmyslů, beze všech úskoků vůči komukoliv a zejména vůči Sovětskému svazu.

Ale domnívám se, že by celé naše úsilí vyvést náš lid zase z nenormální situace, prohloubení pozitivních vztahů našimi přáteli by nám nepomohlo, kdybychom nedostali důkaz toho, že všechny články smlouvy budou oboustranně respektovány, že tato dílčí smlouva a toto dílčí východisko nebude doprovázeno, jak naznačila soudružka Čakrtová, dalším jednáním a dalším závěrem o úplném odchodu vojsk z našeho území. (Bouřlivý potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Děkuji s. dr. Sachsové. Přeje si ještě někdo slovo? Posl. David.

Posl. David: Vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych se vyjádřit k předkládané dohodě o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk v Československu podobně, jako jsem učinil již dopoledne na společné schůzi výborů NS. Již předem chci říci, že plně souhlasím se smlouvou, která je NS předkládána. Zároveň bych chtěl vyjádřit uznání naší vládní delegaci za to, jak pomohla ze své strany, aby došlo k dokumentu, ke smlouvě, která bude mít velký význam v dalším vývoji naší země a vzájemných vztahů. Podpořil jsem návrh vlády a její postup v této věci již na společné schůzi branného a bezpečnostního výboru a zahraničního výboru před nedávnem. Jako tenkrát a na dnešní dopolední schůzi, ani při tomto jednání se neztotožňuji s některými těmi pochybnostmi a obavami, vyjadřovanými zde zejména poslankyní Sekaninovou-Čakrtovou.

Vycházím z toho, že Sovětský svaz poskytl dostatečný počet důkazů, jaký má vztah k našim národům, k naší republice a její socialistické cestě. Poskytl důkazy 140 000 životů svých vojáků v boji za záchranu našich národů před osudem, který je čekal od hitlerovského fašismu. Poskytl dostatečné důkazy ve směru k našim národům za mnohá léta poválečné spolupráce. Sám nemám nejmenší obavy, že bratrský sovětský lid bude poctivě a čestně plnit tuto dohodu na prospěch celého socialistického společenství, v zájmu naší socialistické republiky.

Souhlasím s významem, jaký je smlouvě dáván v projevech obou předsedů vlád, jak to bylo včera publikováno v Rudém právu. V dnešní situaci, kdy roste agresivita imperialismu, jak jsme toho svědky z horečných jednání na schůzích zemí NATO, jak jsme svědky ze stoupající drzosti západoněmeckého militarismu a revanšismu, jsem přesvědčen, že smlouva bude významným krokem k posílení obrany a bezpečnosti socialistického Československa a dalších zemí socialistického společenství.

Považuji za potřebné zdůraznit tuto nejdůležitější stránku věci, posílení bezpečnosti mé vlasti, o čemž z naší strany v minulých týdnech a měsících v souvislosti s událostmi se bohužel málo mluvilo. Smlouva podle mého názoru dává záruky, že vymoženosti socialismu v naší zemi budou uchráněny, že naše země se bude v bratrské spolupráci se Sovětským svazem a jinými socialistickými zeměmi dále úspěšně rozvíjet, dává předpoklady pro vytvoření co nejpříznivějších mírových podmínek pro tvořivou práci a spokojený život našeho lidu. Smlouva dává pádnou odpověď na spekulace nepřátel socialismu a rozbíjí tak jejich plány a iluze, jež s Československem spojovali.

Předseda naší vlády správně řekl při podpisu smlouvy, že smlouva zabezpečuje mezinárodní postavení naší země a na to je třeba také myslet. Smlouva je projevem vzájemné důvěry, výrazem úzkého spojenectví a vůle toto spojenectví, přátelství a spolupráci upevňovat a rozvíjet. V současné situaci je zvláště důležité nedopustit, aby se nepřátelům socialismu podařilo zasívat nedůvěru mezi naše země a náš lid. Je třeba udělat všechno pro upevnění této důvěry. Myslím, že v tom každý poslanec jednotlivě i celé Národní shromáždění jako celek musí vidět svůj úkol. Věřím, že schválení smlouvy Národním shromážděním dnes významně přispěje v tomto úsilí.

Myslím však, že to není všechno, co je možno udělat. Svůj podíl v realizaci smlouvy by NS např. mohlo vidět i v tom, že bude aktivně působit k vytváření přátelských vztahů mezi našim lidem a sovětskými vojáky, v navazování soudružských kontaktů, že odsoudí jakékoli projevy antisovětské hysterie, ať jde o hanebné poškozování hrobů sovětských vojáků, kteří vykrváceli na naší zemi v boji za naši svobodu, ať jde o šíření zlostných kontrarevolučních hesel, jako "Ani kapku vody jim nedáme", apod.

Soudružky a soudruzi, znovu opakuji: Komu může vadit pobyt sovětských vojsk, našich třídních bratří, s nimiž máme společné zájmy a cíle? Máme společného nepřítele - americký imperialismus a západoněmecký militarismus a revanšismus. Máme společný cíl - vybudovat socialismus a komunismus v našich zemích, zajistit mír a bezpečnost v Evropě a ve světě.

Tento pobyt vadí reakčním kontrarevolučním silám venku i jejich pomocníkům uvnitř naší země, jimž byla učiněna čára přes rozpočet a pohřbeny jejich naděje. Může ale vadit pobyt bratrských sovětských vojáků našemu pracujícímu lidu, který má své zkušenosti z Mnichova a na druhé straně z více než dvacetiletého spojenectví a spolupráce se Sovětským svazem?

O Sovětský svaz, který zachránil naše národy a přinesl nám svobodu, samostatnost a svrchovanost, jsme se mohli spolehlivě opřít v roce 1945 a v roce 1948, kdy náš lid rozhodoval o tom, jakou cestou půjde dále. K tomu přistoupila i zkušenost z poslední doby. Každý poctivý příslušník našich národů, který to myslí se socialismem upřímně a dělá všechno pro jeho vítězství, se může spolehlivě opřít o naše sovětské bratry i v době, kdy nepřítel by usiloval o zničení našeho socialistického vývoje, o ohrožování socialismu v naší zemi.

Vždy jsme říkali, že nejbezpečněji se cítíme, když je sovětský voják blízko nás. A říkám znovu - proč bychom nyní na tyto pocity měli zapomínat? Jsem přesvědčen, že naše životem prověřené vztahy důvěry a přátelství vydrží každou zkoušku v zájmu naší společné věci.

Ze všech těchto důvodů budu hlasovat pro vládou uzavřenou smlouvu vědom si toho, že vůbec nejde a nehrozí nějaké ohrožení suverenity naší republiky, že to není v rozporu se zájmy našeho lidu, ani se zájmy mezinárodního revolučního hnutí, jak si myslí s. Sekaninová-Čakrtová. V zájmu našeho lidu je zajištění bezpečnosti naší republiky, v zájmu mezinárodního revolučního hnutí je to, co se stalo, že byly rozdrceny pokusy imperialistické reakce v úsilí o podlomení základů naší země, v úsilí o to, aby naše republika sešla ze socialistické cesty. To je v zájmu i mezinárodního revolučního hnutí.

Soudružky a soudruzi, budu hlasovat pro navrhovanou smlouvu ze všech těchto důvodů - ne nějakých důvodů, že "se nedá nic dělat a že musíme kousnout do kyselého jablka" z faktu, že posílí bezpečnost republiky, což pobyt sovětských vojsk znamená, protože je v nejvlastnějším zájmu mé vlasti, našeho lidu, jejího dalšího socialistického rozvoje, je v nejvlastnějším zájmu obranyschopnosti a síly celého socialistického společenství. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: O slovo se přihlásila ještě mpř. NS Miková.

Mpř. NS Miková: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, chtěla bych také říci několik slov.

Soudruh Smrkovský při zahájení schůze řekl, že našemu NS přišlo přes 200 rezolucí, ale neuvedl jejich obsah. V předsednictvu NS jsme se dohodli, že nebudeme tyto věci rozvádět, ale že alespoň sdělíme plénu NS, aby o tom vědělo. Jednak aby znali poslanci, co jim píší jejich voliči, a jednak, aby si naši voliči nemysleli, že rezoluce, které nám poslali, jsme nevzali vůbec na vědomí, že jsme je založili a vůbec k nim nepřihlíželi.

V NS odpovídám za oddělení, kam chodí dopisy a rezoluce. Proto jsem do nich nahlédla. Všechny jsem nemohla prostudovat, ale mnoho jsem jich pročetla. Jsou to rezoluce z našich závodů, rezoluce, které podepsali naši dělníci, příslušníci naší dělnické třídy. Na některých jsou podpisy 400 dělníků, i 797 dělníků, v jednom případě dokonce 7000 dělníků. V rezolucích na nás apelují, abychom citlivě vážili, až budeme hlasovat o ratifikaci smlouvy, abychom brali v úvahu, že oni věří naší straně, naší vládě a NS, že věří i v sílu naší armády, a proto žádají, abychom nepřijali ratifikaci, abychom s těmito vnitřními našimi silami zabezpečovali u nás pořádek.

Myslím, že tisíce podpisů našich dělníků není možno nazvat podpisy kontrarevolucionářů. Jsou to lidé, kteří mají vypěstovaný pocit socialistického vlastenectví, kteří mají rádi tuto republiku, ne proto, že by neměli rádi Sovětský svaz. To vůbec ne! Ani v jedné rezoluci není nic takového uvedeno. Nejsou to protisovětské tendence, jsou to jen touhy spravovat si republiku dále sami, jak jsme si ji spravovali, a chránit si ji sami. Není možno proto říkat, že každý, kdo má připomínky, je kontrarevolucionář. Nemohu s tím souhlasit už proto, že to mohu dokázat tolika podpisy.