[J.] Valo: Děkuji.
Přikročíme k třetímu bodu,
tj. provolání k výročí Slovenského
národního povstání [Návrh
byl projednán na schůzi P-NS 26. 8. v 10.06 hod.
a na základě usnesení č. 831 P-NS
postoupen plénu NS ke konečnému vyjádření.].
Návrh přečte s. akad. Macek.
[J.] Macek: Vím, že byste raději slyšeli
jiné věci, přesto jsme předložili
návrh provolání. Není třeba
ho číst, protože jste text dostali. Měli
bychom provolání přijmout, protože i
ve chvílích, kdy jsou aktuálnější
jiné otázky, je třeba myslet na všechny
zásadní věci, které tvořily
naše národní dějiny a tvoří
páteř i současné doby.
Jde o 24. výročí SNP. Chtěli bychom
vyjádřit naše bratrské vztahy Čechů
a Slováků v socialistické federalizované
republice a upozornit na celou problematiku. Prosím vás,
abyste text předloženého prohlášení
schválili.
[K.] Skramuský: Měl jsem k provolání
připomínku, kterou jsem dal mpř. Dohnalovi.
Jde o formulaci k odstavci, kde se hovoří: "Doléhá
na nás tím mocněji, protože si uvědomujeme,
že vojska soc. zemí, která před 24 lety
pomáhala bojovníkům za čs. svobodu,
dnes maří a ničí odkaz Slovenského
národního povstání."
Mám za to, že vojska německá, maďarská
a bulharská nám nepomáhala a proto by měla
být přímo jmenována vojska Sovětského
svazu.
[J.] Valo: Kdo souhlasí s návrhem, který
máte v rukou, s navrženou opravou, nechť zvedne
ruku. (Děje se.) Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel
se někdo hlasování? (Nikdo.) [Schválený
text provolání byl publikován jako dokument
č. 17. Viz přílohu č. 8.]
Přikročíme k 4. bodu denního pořadu,
tj. společná zpráva a prohlášení
NS, vlády a ÚRO v otázce pracovní
disciplíny. Přednese posl. Bichler.
[A.] Bichler: Soudruzi, vzhledem k tomu, že se objevily
v naší výrobě značné potíže,
které mj. souvisí s omezením práce,
s "částečnou nepřetržitou"
stávkou v některých závodech, rozhodlo
předsednictvo NS, aby spolu s vládou naší
republiky vydalo provolání o práci v současné
době.
Byli jsme delegováni se s. Gérykem, abychom tuto
věc konzultovali s vládou [Viz usnesení
P-NS č. 830, bod 1 a text zápisu jednání
P-NS.]. ÚRO nás požádala ústy
s. Poláčka, že by se rovněž připojila
k tomuto provolání.
Jde o to, že v současné době je možno
používat jenom takové formy, které škodí
okupantům, ale ne takové formy, které by
poškozovaly naše lidi a přitom by efekt neměly.
V závěru tohoto prohlášení se
mluví, že národní povinností
každého občana ČSSR v současné
době je disciplinovaná, plody přinášející
práce, poněvadž - jak víte - okupantská
vojska hledají všechny možné a nemožné
důkazy, aby mohla mluvit o rozvratu, chaosu v naší
republice a využívat to jako argument, že tedy
mají příčiny, proč do naší
země přišla. Tolik k tomuto provolání.
[J.] Valo: Má k tomuto návrhu provolání
někdo poznámku?
[M.] Růžička: V textu je uvedeno jako
provolání předsednictva NS.
[B.] Lomský: Mně se v této složité
době vytrácí role České národní
rady. Rozesíláme i poslance na zabezpečení
různých chmelových brigád, ačkoliv
tady potřebujeme, aby tu byl určitý počet,
v každém případě 3/5 poslanců.
Tento úkol by mohli zabezpečovat poslanci ČNR,
měli by ve větší míře
spolu s odbory udržovat nepřetržitý styk
s naším lidem. Bylo by správné, aby
toto provolání podepsala i Česká národní
rada.
[J.] Valo: Tomu také nic nebrání,
ale ČNR se chce sama obrátit osobně s provoláním
k Slovenskému národnímu povstání.
Jsem též toho názoru, že bychom měli
působit na ČNR, i když jí nemůžeme
přikazovat, aby vyvinula trochu více aktivity, aby
se prezentovala v této těžké době
jako opravdu národní činitel národa
českého, aby se zapojila a sledovala otázky
jak práce, tak i nálady lidu, aby působila
a usměrňovala národní mínění.
My, Národní shromáždění,
budeme i nadále dělat to, co děláme,
snad i více, ale prosíme a obracíme se na
ČNR, aby i ona se plně zapojila a ukázala
tvář českému národu jako jeho
představitelka.
[V.] Jedlička: V současné době
Českou národní radu tvoří převážně
jenom poslanci NS s velmi omezeným počtem ostatních
členů ČNR.
Druhá stránka věci je, že před
veřejností tato Česká národní
rada - a to bylo neustále zdůrazňováno
- vystupuje jako prozatímní orgán s omezenou
činností, která je vymezena zákonem,
který jsme schválili. Najednou bychom chtěli,
aby Česká národní rada v této
otázce dělala víc, než jí bylo
dáno zákonem, při čemž neustále
v otázkách federativního a jiného
uspořádání je argumentováno
tím, že České národní
radě - poněvadž je prozatímním
orgánem - nic jiného nepřísluší,
než co je vymezeno v zákoně.
Bylo by potřeba, aby se tyto otázky zde rozebraly,
abychom jednou neříkali, že ČNR může
dělat jenom to, a na druhé straně zde byla
celá řada iniciativních názorů,
že by Česká národní rada měla
dělat více.
Je třeba, aby se to posoudilo, aby se neapelovalo na ČNR,
kdy se to hodí, ale jindy, aby se ČNR nesrážela.
S výjimkou těch poslanců ČNR, kteří
jsou současně poslanci NS, můžeme maximálně
hovořit o 10 lidech navíc.
[J.] Valo: Nerad bych, abychom zde vedli dialog. Neodvolávejme
se na zákon. Zákon vám říká
hlavní věci, ale pracovat v nynější
těžké době vám to nezakazuje.
Česká národní rada je představitelka
českého národa, nechci říkat,
zda prozatímní nebo definitivní, ale situace
je taková, aby i Česká národní
rada ukázala se zde s těmi lidmi, které má.
Když jich bude deset, ať politicky žije a politicky
působí. To je i v zájmu ČNR, aby v
této těžké situaci ukázala tvář
svému národu: zde jsme, pracujeme, bojujeme atd.
[M.] Růžička: Já jsem chtěl
říci totéž. V roce 1945 také
nebyl žádný zákon na Českou národní
radu ani na Slovenskou národní radu v roce 1944.
Je třeba vystoupit. Neměli bychom se odvolávat,
že nemá pravomoc. Má povinnost vůči
národu vystoupit. Je to reprezentant českého
národa.
[V.] Jedlička: Nechci polemizovat, ale mám
dojem, že někteří poslanci NS nevědí,
co ČNR v této době udělala. My jsme
např. v otázce, která byla nesmírně
živá, k náladám, které souvisely
s národnostními otázkami, udělali
provolání. Spojili jsme se se Slovenskou národní
radou a jsme s ní ve styku. Česká národní
rada především přímo s ohledem
na závažnost otázky národnostní
vydá a zítra projedná provolání
k SNR v předvečer Slovenského národního
povstání.
Musím prohlásit, že ČNR v současné
době reagovala, schází se a pracuje. Ovšem
jestli předsednictvo bude chtít, abychom pomohli
ještě v něčem, tak je to otázka
koordinace. Já do schůzí předsednictva
chodím. Kritiku je třeba řídit ne
na Českou národní radu, ale na možnosti,
podmínky a prostředky, které ČNR má.
[J.] Valo: Je to dialog, prosím, my vás nekritizujeme.
Říkáme jen, abyste zůstali pevni.
My vás o to žádáme a neosobujeme si
právo, abychom kritizovali jiný národní
orgán. Myslím, že ČNR je sama dosti
silná, aby provedla kritiku a sebekritiku své činnosti.
Naše připomínky však neberte jako kritiku.
Žádáme vás o aktivitu, abychom prostřednictvím
všech institucí mobilizovali náš lid na
všechny úseky, které nejsou dosti životné.
Znovu opakuji, že bych byl nerad, kdyby naše opatření
mělo vyznít jako kritika ČNR. Nic podobného
nechceme.
[J.] Turečková: Vrátila jsem se z
jednání ze Slovenské národní
rady. Byli tam 2 členové předsednictva ČNR.
Přimlouvám se, aby ČNR, jejíž
jsem členkou, bez ohledu na funkce vystupovala daleko výrazněji.
Myslím, že byly již učiněny některé
kroky. Např. spojení ČNR se Severomoravským
a Jihomoravským krajem. Některé kroky je
třeba podniknout v Čechách. Lidé venku
pracují a sledují jednání parlamentu,
načerpali dostatek informací i materiálů,
aby věděli, jak se orientovat. Ve středu
bude jednání se SNR na půdě ČNR
zde v parlamentě. Mimo to chceme pozvat některé
členy ČNR, kteří by organizovali vše
potřebné. Jinak bych podala podrobnější
zprávy, bude-li čas, zítra.
[J.] Valo: Má ještě někdo poznámku?
(Nikdo se nehlásí.)
Není tomu tak. Souhlasíte se společným
prohlášením, a to s úpravami, které
zde byly předneseny? (Hlasuje se.) Je někdo proti?
(Nikdo.) Souhlas. [Příloha č. 8, dok.
č. 18.]
[A.] Bichler: Ve spojení s problematikou práce
jsme dnes doporučili naší vládě
podle návrhů některých poslanců
průmyslového výboru, Štenchláka,
Jenky a dalších, aby vzhledem k tomu, že největší
výpady v naší výrobě byly v nočních
směnách, kdy je tma a lidé se bojí
do práce, aby naše vláda spolu s ÚRO
uvážila změny pracovního režimu,
a to již na základě zkušeností
některých závodů v tom smyslu, aby
tam, kde je to potřeba, se pracovalo 12 hodin denně,
to znamená, od 6. hod. ranní do 6. hod. večerní,
načež by měli 24 hodin volno. Tím bychom
obešli odchod do práce a z práce v noci. S.
ministr Borůvka si vzal tuto věc za svou a vláda
ji projedná.
[M.] Miková: Tím je vyřízen
4. bod pořadu.
Přikročíme k 5. bodu pořadu a sice
"Zprávě předsednictva NS o opatřeních
přijatých podle čl. 60 odst. 2 ústavy
vydaných v období mezi zasedáním Národního
shromáždění".
[J.] Zedník: Soudružky a soudruzi poslanci,
podle odst. 60 ústavy předkládám NS
zprávu předsedy Národního shromáždění
o vydaných opatřeních předsednictva
NS.
1. Vláda Československé socialistické
republiky předložila dne 4. července 1968 předsednictvu
Národního shromáždění
vládní návrh zákonného opatření
o vytvoření okresních národních
výborů v nově zřízených
okresech Veľký Krtíš, Vranov, Svidník
a Stará Ľubovňa (tisk č. 48-P).
Vládní návrh zákonného opatření
projednal dne 9. července 1968 výbor ústavně
právní a doporučil jej předsednictvu
Národního shromáždění
ke schválení.
Předsednictvo Národního shromáždění
projednalo tento vládní návrh dne 11. července
1968 a usneslo se podle čl. 60. odst. 2 ústavy vydat
jej jako zákonné opatření předsednictva
Národního shromáždění.
Zákonné opatření bylo podle čl.
52 ústavy vyhlášeno a uveřejněno
ve Sbírce zákonů pod č. 104/1968 Sb.
2. Vláda Československé socialistické
republiky předložila dále dne 4. července
1968 předsednictvu Národního shromáždění
vládní návrh zákonného opatření
o některých opatřeních v oboru soudnictví
a státních notářství (tisk
č. 49-P).
V tomto návrhu šlo o pravomoc ministra spravedlnosti,
na Slovensku pověřence Slovenské národní
rady pro spravedlnost, zřídit při změně
územní organizace okresů pro nově
vytvořený obvod okresní soud, určit
jeho sídlo a stanovit, kterým dnem tento soud zahájí
činnost.
Vládní návrh zákonného opatření
projednal dne 9. července 1968 výbor ústavně
právní a doporučil jej předsednictvu
Národního shromáždění.
Předsednictvo Národního shromáždění
projednalo tento návrh dne 11. července 1968 a usneslo
se podle čl. 60 odst. 2 ústavy vydat jej jako zákonné
opatření předsednictva Národního
shromáždění.
Zákonné opatření bylo podle čl.
52 ústavy vyhlášeno a uveřejněno
ve Sbírce zákonů pod č. 105/1968 Sb.
3. Předsednictvo Národního shromáždění
projednalo dne 18. července 1968 také návrh
zákonného opatření o úpravě
náhrad a některých dalších poměrů
členů České národní
rady (tisk č. 50-P).
Toto zákonné opatření mělo
upravit práva členů České národní
rady na náhrady a některé další
požitky, vyplývající jim z funkce členů
České národní rady.
Předsednictvo Národního shromáždění
se usneslo podle čl. 60 odst. 2 ústavy vydat tento
návrh jako zákonné opatření
předsednictva Národního shromáždění.
Zákonné opatření bylo podle čl.
52 ústavy vyhlášeno a uveřejněno
ve Sbírce zákonů pod č. 110/1968 Sb.
Podle čl. 60 odst. 2 ústavy je třeba, aby
Národní shromáždění dodatečně
schválilo shora uvedená zákonná opatření
předsednictva Národního shromáždění.
Navrhuji proto, aby Národní shromáždění
přijalo toto usnesení:
"Národní shromáždění
Československé socialistické republiky schvaluje
podle čl. 60 odst. 2 ústavy:
a) zákonné opatření předsednictva
Národního shromáždění
ze dne 11. července 1968 č. 104 Sb., o vytvoření
okresních národních výborů
v nově zřízených okresech Veľký
Krtíš, Vranov, Svidník a Stará Ľubovňa;
b) zákonné opatření předsednictva
Národního shromáždění
ze dne 11. července 1968 č. 105 Sb., o některých
opatřeních v oboru soudnictví a státního
notářství;
c) zákonné opatření předsednictva
Národního shromáždění
ze dne 18. července 1968 č. 110 Sb., o úpravě
náhrad a některých dalších poměrů
členů České národní
rady."
[M.] Miková: Děkuji s. Zedníkovi.
Máte nějaké dotazy nebo připomínky
k jeho výkladu? (Nebyly.) Kdo souhlasí s návrhem
usnesení, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Je někdo
proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování?
(Nikdo.) Návrh je přijat.
Přikročíme k šestému bodu jednání:
Přehled posledních zpráv ze zahraničí.
Přehled přednese dr. Adámek, kterému
uděluji slovo.
[J.] Adámek: [ADÁMEK, Josef, Ing., CSc.;
nar. 14. 3. 1927; vedoucí zahraničního oddělení
KNS; pracovník Kanceláře NS (FS) od 1. 8.
1968 do 28. 2. 1970 (uvolnění pod záminkou
reorganizace).] Soudružky a soudruzi, i dnešní
světový tisk věnuje velkou pozornost událostem
v Československu a ohlasu, který byl vyvolán
okupací Československa v celém světě.
I tisk, který obyčejně věnoval Československu
velmi malou pozornost, nyní hovoří o Československu
na prvních stránkách a věnuje mu mnoho
místa. Rovněž rozhlasové stanice v celém
světě velmi často hlásí zprávy
o Československu. Platí to jak o zahraničních
stanicích, jejichž zprávy jsou určeny
pro tamní obyvatele, tak obzvláště pro
zahraniční stanice, jejichž zprávy jsou
určeny pro Československo.
Rozšířilo se české vysílání
rozhlasu Svobodná Evropa. Nyní vysílá
nepřetržitě asi na 10 stanicích. Další
rozhlasy např. Deutsche Welle rozšířily
své vysílání dvojnásobně.
Všechny tyto zprávy zahraničního tisku
nebo komentáře rozhlasu především
hovoří o událostech v Československu,
většinou v zahraničí přejímají
vysílání našeho legálního
rozhlasu, samozřejmě s výjimkou pěti
zemí, které nás napadly. Mimo to je v zahraničním
tisku velmi mnoho komentářů, úvah,
odhalení nových souvislostí, které
chtějí objasnit události v Československu
a všechno, co k nim vedlo.
Řada z těchto zpráv se objevila i v našem
legálním rozhlase a měli jste možnost
být s nimi seznámeni. Proto bych se zmínil
jen o těch nejdůležitějších.
Především je to ohlas i v socialistických
zemích, které nás napadly. Objevují
se zde demonstrace, přípisy na naše zastupitelské
úřady, je věnována velká pozornost
našim turistům nejrůznějšími
projevy solidarity. Dokonce byla demonstrace i v Moskvě,
která prý nebyla velkého rozsahu, ale již
fakt, že po tak dlouhé době dochází
jednou i v Moskvě [k jevu], který nevyjadřuje
názor vlády, je velmi závažné.
V dalších zemích je rovněž velký
ohlas na události v Československu. Ohlas je mezi
všemi vrstvami obyvatelstva. Komunistické strany většiny
zemí prohlásily solidaritu s Československem
a odsoudily okupaci. Dělnická třída
se vyjadřuje proti okupaci. Např. zaměstnanci
doků v řadě zemí odmítli překládat
na protest proti okupaci zboží 5 zemí. Intelektuálové
se vyjadřují ve prospěch Československa.
Je známý dopis Bertranda Russela Brežněvovi,
kde vyjadřuje své stanovisko proti okupaci Československa,
nebo stanovisko Sartra a jiných osobností.
Chtěl bych se spíše zmínit o některých
nových komentářích, které možná
budou svými postřehy zajímavé pro
naše poslance. Tak např. britský Observer
hovoří o tom, jak ke všem událostem
došlo. Říká, že z různých
pramenů je informován, že k okupaci došlo
na rozhodný nátlak Waltra Ulbrichta, k němuž
se připojily sovětské vojenské kruhy.
Ulbricht byl prý vyděšen výsledky rozhovoru
s Dubčekem v Karlových Varech.
Sunday Times se odvolává na zprávy
některých neověřených kruhů
a uvádí, že významnou roli v případě
okupace sehrál Koucký. Informoval sovětské
generály jako Jepišova a další, že
Dubček svolává mimořádné
zasedání ÚV KSČ, nehodlá plnit
usnesení z Čierné a že někteří
činitelé mají nebezpečné kontakty
na Západě. Jepišev [a] Grečko navštívili
Brežněva a o invazi bylo rozhodnuto. Ve stejném
komentáři se uvádí, že existovaly
perfektní informace o přípravě invaze,
ale s termínem kolem 1. září.
Sunday Telegraph se domníval, že k okupaci
došlo na základě situace na Ukrajině,
kde se začal projevovat vliv demokratizačního
procesu v Československu. Šelest prý postavil
politbyro KSSS před ultimátum: Buď zásah
proti Československu, nebo nejsem schopen udržet situaci
na Ukrajině, kde dochází k separatistickým
tendencím.
To jsou některé komentáře, které
hovoří o různých náznacích
a dohadech o zákulisí okupace.
Nyní některé jiné zprávy. Hlášení
některých agentur o tom, že do Moskvy přijeli
představitelé dalších 4 států
Varšavské smlouvy, nebyla některými
agenturami potvrzena. I TASS vyvrátil tato tvrzení.
Moskevský zpravodaj jugoslávské agentury
TANJUG sdělil, že k dohodě mezi Československem
a Sovětským svazem došlo prý už
včera. Tuto dohodu mají nyní potvrdit další
4 země a proto prý ještě dohoda nebyla
uzavřena. TANJUG tvrdí, že podle dohody mají
údajně okupační jednotky z Československa
odejít.
[M.] Miková: Soudružky a soudruzi, s. Borůvka
musí v 7 hod. být ve vládě. Kdyby
se s. Adámek nezlobil, přerušili bychom jeho
zprávu, aby s. Borůvka mohl podat zprávu
z vlády. Potom budeme pokračovat v informaci. Prosím
s. ministra Borůvku, aby se ujal slova.
[J.] Borůvka: Soudružky a soudruzi, došlo
k nedorozumění, při předávání
mé zprávy předsednictvu NS: Řekl jsem,
že není spojení s Moskvou. Ve skutečnosti
spojení je, ale nejsou žádné zprávy.
Tedy jako by nebylo. Je spojení s ambasádou i s
okruhem místností, kde se porada koná.
Odpoledne bylo sděleno Kafkou, že se pracuje na komuniké.
Od té doby není jiná zpráva. Je třeba
čekat na informace. Vláda zahájí v
7 hodin schůzi a zase se podá zpráva o celkové
situaci právě z tohoto pohledu, že se čeká,
zda bude dáno na vědomí, že se zpracovává
komuniké nebo jeho obsah. Jiné informace ani z velvyslanectví
ani od našich soudruhů zatím nedošly.
Dnes jsme byli na mítinku v jedné továrně,
kde hovořil s. Šilhán, zastupující
s. Dubčeka. Zúčastnilo se ho 4 - 5000 lidí.
Je zajímavé, že byly položeny pouze dvě
otázky. První se týkala neutrality. S. Šilhán
odpověděl jasně, že v současné
době je heslem dne suverenita. Nejdříve musí
být vybojována nebo jasně proklamována
a prosazena suverenita. Druhá otázka byla k informacím
z Moskvy. Mohli jsme poukázat pouze na kusé informace,
na to, že cizí agentury přinášejí
zprávy, které jsou, jak řekl s. Štrougal,
více méně hypotézami, protože
z míst, kde se konference koná, se žádné
zprávy nedostanou. [Celá věta zatržena
po straně dvojitou čarou modrou propisovací
tužkou.]
[L.] Svoboda: Co usuzujete z faktu, že byly na tak
velkém mítinku položeny pouze dvě otázky?
[J.] Borůvka: Zájem lidí se soustřeďuje
právě na ně. Hospodářské
a jiné věci jdou stranou. Usuzujeme z toho, že
tyto dvě věci jsou klíčové.
[O.] Vaverka: Informativní zprávu redakce
Mladé fronty o příjezdu prezidenta
republiky je tedy možno pokládat za nepodloženou.
(Ano.)
[L.] Dohnal: Kancelář NS se ihned po zprávě,
kterou zde uvedl s. Valo, spojila se sekretariátem prezidenta
republiky a nebylo jim o této skutečnosti naprosto
nic známo.
[M.] Miková: Děkuji s. Borůvkovi.
Vrátíme se k referátu s. Adámka.
[J.] Adámek: Když hovoříme
o zprávách v zahraničí, měl
bych se také zmínit o zprávách v oficiálním
tisku zemí, které nás napadly.
Ke starým argumentům, které se stále
opakují, přicházejí nové, které
se někdy dají dost těžko nazvat argumenty.
Jsou to spíše tvrzení, která jsou často
dost směšná. V tisku těchto zemí
se např. objevuje, že náš svobodný
rozhlas je řízen z NSR na půdě Západního
Německa, že auta cizích značek rozvážejí
zbraně po Praze a jiných městech, že
sjezd KSČ byl připraven za účasti
amerických odborníků, že byl v blízkosti
Národního divadla v Praze odhalen hlavní
stan kontrarevolucionářů, kde byla skladiště
zbraní cizí výroby, různé západoněmecké
brožury a letáky a obrazy Hitlera.
Většina světového tisku přináší
zprávy objektivní. Zajímavým faktem
je, že i rozhlas Svobodné Evropy, rozhlas v češtině
z NSR atd. přináší zprávy objektivní
a formulované v takovém jazyku, že by bylo
možno těžko z jakéhokoliv hlediska něco
namítat. Zřejmě jim jde o to, aby si u našich
lidí získali důvěru a mohli je ovlivňovat.
Používají vesměs velmi solidních
výrazů. Dokonce říkají i výraz
Německá demokratická republika ve vysílači
z NSR, který mluví česky. Velmi pochvalně
mluví o všech našich činitelích
atp.
Je to zjev, který si zaslouží zamyšlení,
protože v sobě nese nebezpečí, že
může vzniknout určitý vliv, určité
myšlenky z těchto pramenů se mohou dostávat
do našich lidí. Bude nutno to sledovat a snažit
se rozebrat, kam tyto myšlenky jdou a jak je ovlivnit, aby
nesměřovaly tam, kam bychom nechtěli.
Jinak uvádí světový tisk řadu
detailních akcí, které se ve světě
podnikají, řadu demonstrací, podpisových
akcí apod. S tím bych vás nechtěl
unavovat.
Na závěr bych shrnul celkový tón tisku.
Jsou to faktické zprávy z našeho rozhlasu,
oznámení o nejrůznějších
projevech solidarity v celém světě, jsou
to nejrůznější úvahy, které
hledají vysvětlení těchto událostí,
samozřejmě každé noviny podle svého
politického zaměření. V pěti
zemích jsou bohužel zprávy, které velmi
zkreslují skutečnost. To byl tisk a rozhlas dnešního
dne ve světě.
[M.] Miková: Děkuji s. Adámkovi. Nyní
jako součást této zprávy podá
s. doc. Kaigl [informace] k vystoupení jugoslávského
delegáta v Radě bezpečnosti.
[V.] Kaigl: Soudruzi, dostali jsme oficiální
text tohoto vystoupení, a to jeho hlavní zásady
bez omáček kolem. Já bych vás s nimi
seznámil.
"Ozbrojená intervence proti ČSSR je nevídaným
narušením Charty OSN a základních norem
mezinárodního práva. Byl pošlapán
princip nevměšování do vnitřních
věcí jiných zemí, jehož dodržování
je základním předpokladem stabilních
mezinárodních vztahů, míru ve světě
a nerušeného rozvoje všech národů.
Doktrína, kterou se pokouší zdůvodnit
cizí intervenci v ČSSR, je nepřijatelná
a pro nezávislost států a mír ve světě
velmi nebezpečná. Na základě podobných
nebo stejných výkladů Charty o právu
na kolektivní tzv. "sebeobranu", které
i dosud byly v základě cizích ozbrojených
intervencí do vnitřních věcí
jednotlivých států, byla nejednou přivedena
do nebezpečí nezávislost zemí, což
vyvolalo oprávněné protesty ve světě.
Se záměrem ovlivnit směr vývoje v
ČSSR, na základě vlastních pravidel
a hodnocení stavu v ČSSR, ozbrojené síly
pěti zemí se pokoušejí lid, vládu
a jiné ústavní orgány ČSSR
zbavit neodcizitelného práva na suverénní
rozhodování o cestách vlastního vývoje.
Jde o útok na nezávislost a na základní
právo národů a na právo na samostatný
a nerušený vývoj. Ozbrojená intervence
proti ČSSR a okupace jejího území
znovu v nejostřejší formě nastoluje
otázku bezpečnosti a ochrany národní
nezávislosti malých zemí. Vyhovuje protagonistům
kompromitované politiky zájmových sfér,
podněcuje v mezinárodních vztazích
užití práva síly a práva silnějšího
a narušuje všechny základy politiky mírového
soužití.
Žádné principy socialismu nemohou sloužit
jako zástěna a zdůvodnění hrubého
pošlapání suverenity jedné země
a okupace jejího území.
Znovu se potvrdila pravda, že bloky nezaručují
nezávislost a nerušený vývoj jejich
členů, naopak vytvářejí se
podmínky podřizování zájmů
a nezávislé politiky jednoho člena svazu
zájmům jiného nebo jiných. Odpor lidu
a států proti takovým vztahům musí
být úplný a je třeba se postavit proti
teorii i praxi zájmových sfér a proti doktrínám,
které v sobě obsahují i implikace volnosti
akcí v těchto sférách.
Akce pěti zemí přináší
vážné nebezpečí pro mír
a stabilitu v Evropě i jinde. Evropa udělala značný
krok vpřed ve směru šíření
a posilování politické, hospodářské
a jiné spolupráce. Tomuto vývoji byl dán
těžký úder, protože mír
a spolupráce v Evropě a ve světě vůbec
jsou nedělitelné. Reakce v Evropě a ve světě
na invazi do ČSSR, jakož i odpor proti ozbrojené
intervenci USA ve Vietnamu jasně ukazují, že
protagonisté politiky síly musí pochopit,
že nemůže být míru ve světě
do té doby, dokud dochází ke svévolnému
užití síly v mezinárodních vztazích.
Jugoslávie, vycházející z politiky
rozvíjení mezinárodní spolupráce
na základě plného dodržování
suverénní rovnosti, politické a národní
nezávislosti, územní celistvosti a práva
každého národa na to, aby sám rozhodoval
o svém osudu, se staví proti intervenci a okupaci
území ČSSR a požaduje bezodkladné
stažení všech okupačních jednotek
z území ČSSR. Národy Jugoslávie,
které v minulosti musely bojovat proti intervenci a vměšování
a které jsou připraveny bránit svou nezávislost
všemi prostředky, se nemohou smířit
s politikou síly a energicky ji odsuzují.
Naše stanoviska v této otázce odrážejí
podstatu důsledné, nezávislé politiky
SFRJ, která používá stejných
měřítek a stejných hodnocení
každé politiky z pozice síly a užití
síly ve vztazích mezi státy, ať jde
o Vietnam, Blízký Východ nebo ČSSR.
Politika použití síly a nátlaku, jejímiž
jsme svědky v posledních letech, neodkladně
vnucuje potřebu toho, aby mezinárodní společenství
co nejrychleji projednalo problém kolektivní bezpečnosti
a ochrany národní nezávislosti a územní
celistvosti především malých, avšak
i jiných zemí a národů světa.
Plnou bezpečnost malých a středních
zemí není možno zajistit žádnými
deštníky (jde o tzv. atomové deštníky),
ani zárukami, jejichž předmětem tyto
země zůstávají. O to větší
je odpovědnost mezinárodního společenství
za obranu nezávislosti, suverenity svobodného vývoje
zemí.
Vedle uvedených zásad bylo vyjádřeno
i naše přání, aby se legitimní
představitelé ČSSR a vlád pěti
zemí pokusili o nalezení mírumilovného
řešení na základě výše
uvedených zásad." (Potlesk.)