Jsem povinen vám říci, jak je to vůbec zatím s rovnováhou rozpočtu na rok 1968.

Státní rozpočet na rok 1968, jak jsem již při jeho schvalování uvedl, je charakterizován jako velmi napjatý. Státní rozpočet na rok 1968 byl schválen s tím, že výdaje ve výši 4,7 mld. Kčs budou kryty jen tehdy, dojde-li k překračování příjmů. V prvních měsících roku 1968 se však přijaly nové požadavky na opatření v sociální oblasti ve výši 1,6 mld Kčs a navíc byly předloženy návrhy či náměty na další opatření ve výši 1,9 mld Kčs. Celkově tedy nutno najít úhradu ve výši 8,2 mld Kčs. Ministerstvo financí navrhlo vládě krytí těchto výdajů ve výši 7,7 mld Kčs, z toho úsporami veřejných výdajů ve výši 1,2 mld Kčs, uložením dodatkového odvodu podnikům zatím počítám v té první variantě ve výši 2,4 mld Kčs a zahrnutím do rozpočtu 40 % odvodu zůstatkové hodnoty základních fondů, které byly původně uvažovány jako zdroj úvěrového plánu, ve výši 3,8 mld Kčs. Uvedl jsem, že naopak je nutno počítat s tím, že úvěrový plán bude mít další zdroje z našeho hospodářství. Tyto návrhy budou po projednání ve vládě předloženy také orgánům NS. S tím souvisí i vyrovnání schodku za rok 1967.

Musíme se kromě toho vypořádat s dalšími problémy. Náprava nezákonností, rehabilitace, bude stát podle předběžných odhadů minimálně 4-6 mld Kčs.

I když celá částka nebude vyplacena najednou, jde o značné prostředky navíc již pro rok 1968. Požadavky jednotlivých výborů NS při projednávání kapitol závěrečného účtu 1967 odhadujeme řádově na dalších 1-2 mld Kčs ročně. S požadavky na státní rozpočet přicházejí i odbory, a to pod vlivem početných rezolucí ze závodů.

Požadavky, které v posledních měsících uplatnily orgány pracujících různých odvětví na odstranění vzniklých deformací v oblasti mezd a sociálních opatření, představují vcelku částku cca 7 mld Kčs na mzdách a cca 7 mld Kčs na úseku různých sociálních opatření apod.

Srovnání celkových předložených požadavků s požadavky, které bude možno v letošním roce uspokojit, ukazuje jednoznačně, že realizaci řady, byť i velmi oprávněných požadavků, bude možno uspokojit jen za předpokladu, že budou vytvořeny dodatečné zdroje, a i v tom případě může jít o uspokojení potupné. Je třeba, soudružky a soudruzi jasně zdůraznit, že nadměrné mzdové či jiné podobné požadavky by bylo jinak možno uspokojit buď za cenu výplaty peněz, nekrytých reálnými hodnotami, a tím za cenu prohloubení nerovnováhy a inflačních tlaků nebo za cenu překročení předpokládaného 1,5 % růstu maloobchodních cen. Dostihy mezi mzdami a cenami však nejsou linií a ani žádoucí cestou k obnově vyrovnanosti hospodářství a zvýšení stability měny.

Otevřeně proto říkám, že nadměrné mzdové či jiné požadavky, na něž nám okamžitě nestačí zdroje, i když to jsou požadavky v nejednom případě sebevíce oprávněné, zvyšují nerovnováhu a ztěžují proces konsolidace. Tím přímo ohrožují naše demokratizační úsilí a ve svých důsledcích se obracejí proti zájmům celé společnosti i proti jejím členům. Přitom proces konsolidace však je vůbec základním solidním předpokladem dalšího rozvoje životní úrovně.

Celkově lze odhadnout, že všechny nároky na rozpočet navíc činí jen pro letošní rok cca 10-13 mld Kčs, přičemž byla nalezena úhrada jen ve výši 7,7 mld Kčs. Pro zbývající částku zatím není krytí. A to ještě předpokládám schválení našeho návrhu. Ponechávám stranou skutečnost, že naše státní banka je za současné situace pod vysokým tlakem nových investičních požadavků v rozsahu 14-18 mld Kčs nových investic nad limity roku 1968.

Celkově tedy možno shrnout, že dosavadní tendence státního hospodaření, zesílené nadto novými požadavky, vyvolávají nebezpečí rozpočtového schodku v letošním roce. Tento schodek by byl příčinou dalších inflačních tlaků v hospodářství, což by zbrzdilo proces obnovy rovnováhy a konsolidace národního hospodářství v rozporu s přijatým akčním programem strany a prohlášením vlády.

Vláda bude muset v nejbližší době předstoupit s návrhy, které budou znamenat zvýšení daní podniků a snížení některých veřejných výdajů. Bez toho bychom nepřešli ke konsolidaci hospodářství, nýbrž zvýšili balvan starých disproporcí, který před sebou stále obtížněji valíme.

Prosím Vás o podporu těchto nutných opatření.

Podle našeho názoru nutno ještě pro zajištění vyrovnanosti rozpočtu roku 1968 učinit okamžitě řadu opatření. Proto jsme navrhli vládě zejména:

- zavést ještě letos dodatkový odvod ze zisku při současném snížení sazby minimální výše rezervního fondu na 2 % ročního objemu zdrojů fondu pracujících u všech státních hospodářských organizací, přičemž tento přínos, jestliže beru tuto alternativu, by činil 2,4 mld Kčs na letošní rok.

Při včerejším projednávání v hospodářské radě byla správně uvedena a uplatněna i možná další alternativa, při zachování dosavadních odvodů zavést další 40 % odvod z čistého zisku a zvýšit první část stabilizačního odvodu ze 30 na 40 %. To je systém, se kterým počítáme pro rok 1969. Také s tím počítáme v rámci připravované politickohospodářské směrnice pro rok 1969 a bylo by vhodné skutečně uplatnit tuto úpravu i pro zbytek letošního roku. Hospodářská rada považuje tento postup za vhodnější než zavádět pouze pro letošní rok zvláštní dodatkový odvod. To je první úprava.

- Uplatnit nejvyšší hospodárnost u rozpočtových výdajů v průběhu roku 1968 tak, aby bylo dosaženo úspor v rozpočtech jednotlivých kapitol; podle dosavadního jednání se jeví reálnou částka 1,2 mld Kčs.

- A konečně mezi dalšími částkami, o kterých jednáme, uvádím, že počítáme s omezením úhrad záporných cenových rozdílů u výrobků, u nichž jsou předpoklady k zajištění rentability získat na dani z obratu asi 150 mil. Kčs.

Z toho všeho vyplývají pro finanční politiku v dalších obdobích a v nejbližších letech četné úkoly.

Vypracovali jsme v rámci vytyčené linie vlády celkový program finanční politiky na nejbližší léta sledující konsolidaci národního hospodářství a objektivizaci peněžních vztahů. Hlavní body jsou:

1. Na úseku devizového hospodářství postupně prosazovat opatření, která upevní mezinárodní postavení koruny. Počítáme přitom s přípravou nového devizového zákona jako jednoho z připravované "kytice" finančních zákonů.

Provádíme program postupného rušení přirážek a srážek v zahraničním obchodě. Předpokládáme, že zhruba do roku 197l-1975 postupně odstraníme přirážky a srážky tak, aby v zahraničním obchodě platila jednotná koruna.

Postupně se tak dostaneme k trhu deviz, napřed regulovanému a později alespoň z části uvolněnému. Tím bude učiněn základní krok k tomu, abychom v průběhu 5-7 let dosáhli v souvislosti s prohlášením vlády reálného kursu koruny a zvýšili směnitelnost měny v potřebném rozsahu.

2. Postupně chceme dojít k tomu, aby se na základě reálného kursu koruny začalo skutečně obchodovat, aniž by bylo nutno provádět složité účtování zahraničního obchodu se státním rozpočtem. Současně s uvolňováním trhu deviz začne se ekonomickou cestou uplatňovat vliv světových cenových relací na naši ekonomiku. Tomuto zdravému procesu nesmíme bránit dnešní politikou zmrazených cen, naopak musíme mu vyjít vstříc cílevědomým uvolňováním tvorby cen a jejich regulací s ohledem na relace cen světových.

3. Souběžně bude probíhat zavádění sazbové daně z obratu, přičemž počítáme, že sazby se sjednotí zhruba do 4 skupin. Uvádím, že dosud máme přes 3 tisíce sazeb. Předpokladem tohoto opatření, které má zásadní význam pro ekonomické spojení výroby se spotřebou, je opět větší pružnost cenové tvorby. Nutno počítat, že tím dojde jak ke snižování, tak k zvyšování maloobchodních cen. Samozřejmě v rámci limitů, které jsou pro nás stanoveny. I u daně z obratu pracujeme na reformě zákona, který by odpovídal ekonomické reformě, a který patří do skupiny celkového souhrnu "kytice" finančních zákonů.

4. Provádět na úseku mezd i nadále regulaci, přitom maximálně odstraňovat administrativní prvky regulace a posilovat prvky ekonomické. Snažíme se o takovou úpravu podnikových odvodů, aby přispěla i k regulaci mezd.

5. Na úseku státního hospodaření připravit progresívní zdanění zisku již od roku 1968. Současně postupně zrušit dotace všude tam, kde je to ekonomicky zdůvodněné a přikročit k rušení neefektivních výrob a provozů.

S platností od roku 1971 hodláme uplatnit novou daňovou soustavu v souladu s cíli nové soustavy řízení.

Prosazení těchto změn je neobyčejně obtížné, musíme však pro ně získat veřejné mínění a realizovat tyto změny rozhodněji než dosud. To platí i o odstraňování četných deformací v hodnotových vztazích, a to včetně oblasti služeb. Jakýkoli odklad znamená znásobování existujících disproporcí a obtížnost jejich řešení se rok od roku prohlubuje v rozporu se záměry a možnostmi nové soustavy řízení.

Veřejnost čeká zřetelné a rychlé výsledky jak ve zlepšení hospodářství, tak v životní úrovni. Ve skutečnosti však potřebujeme vytvářet rovnováhu, vybudovat rezervy, opravovat silnice, zlepšovat pracovní prostředí, stavět dálnici, regulovat řeky, čistit vodu a vzduch, zlepšovat bezpečnost práce atd., tedy věci, které jsou tak říkajíc velmi zanedbané, které však musíme provést, které však není příliš vidět. Navíc v řadě podniků povede objektivizace peněžních vztahů v procesu konsolidace a intenzifikace k silným ekonomickým tlakům, což vyvolá nejednou odpor, konfliktnost, ale je to cesta, která - oč je nebo může být méně líbivá - je spjata s nespornými přínosy rozvoji, jak to odpovídá možnostem naší socialistické ekonomiky.

Na závěr, soudružky a soudruzi, dovolte mi říci, že koncepce finanční politiky pro další období je zaměřena zejména na odstranění hodnotových disproporcí a na obnovení finanční rovnováhy. Je zřejmé, že před námi stojí velké a složité problémy, náš život bude plný i rozporů a nesnází.

Plán se nyní zaměřuje na vytváření celkových hospodářských koncepcí, a tak se finance a banka ocitají v přímém střetu s hospodářským životem. Dostávám mnoho dopisů od občanů i od podniků. Domáhají se v nich odčinění křivd, odstranění různých nešvarů, ale přinášejí také náměty na řešení naší hospodářské situace a mnohé vyjadřují ochotu podílet se aktivně na obnovení ekonomické rovnováhy našeho národního hospodářství a nepřipouštět netečnost, lhostejnost, špatnou práci a podporovat vše, co přispívá k pořádku a k podnětům v hospodaření. Je v tom i řada rozporností - podniky hospodářsky silné se domáhají, abychom zrušili subvence a dotace slabým podnikům, ale slabé podniky tvrdí, že potřebují pomoc v zájmu národního hospodářství a k odstranění dřívějších chyb. Je však důležité, že z těchto hlasů vyvěrá podpora nové soustavy řízení a odpor proti jakýmkoli tendencím nežádoucího byrokratického centralismu. Myslím proto, že největší chybou pro občany, podniky i pro republiku by bylo, kdybychom váháním brzdili celkovou konsolidaci hospodářství. Čím více budeme nutná restriktivní opatření oddalovat nebo rozdrobovat, tím menší bude jejich účinnost, tím větší budou jejich ekonomické a politické důsledky.

Vláda, vycházejíc z akčního programu strany a ze svého programového prohlášení je odhodlána důsledně odstraňovat dosavadní nedostatky. V tomto duchu je ve spolupráci se zástupci hospodářských organizací za vedení Hospodářské rady připravována hospodářská směrnice pro r. 1969, aby se podniky mohly včas orientovat v přípravě svých plánů. Významným nástrojem hospodářské politiky bude i státní rozpočet na rok 1969.

Věřím, že tuto politiku bude NS i veřejnost podporovat, neboť bez vyšších nároků na výrobu a ostatní hospodářské organizace by za současného stavu nebylo možno uskutečnit všechno to, co je v cílech vládního prohlášení, v cílech realizace akčního programu.

Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych vám nakonec poděkoval za Vaši práci při projednávání státního závěrečného účtu za rok 1967 a navrhuji jménem vlády jeho schválení. (Potlesk.)

Mpř. NS Dohnal: Děkuji ministru financí Ing. Suchardovi. Přerušuji jednání na 20 min.

(Jednání opět zahájeno v 11.38 hod.)

Mpř. NS Dohnal (zvoní):

Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi.

Stanovisko Ústřední komise lidové kontroly ke státnímu závěrečnému účtu, vypracované podle § 10 zák. č. 70/19267, o komisích lidové kontroly, přednese předseda ÚKLK Ing. Štefan Gašparík. Uděluji mu slovo.

Predseda ÚKĽK Ing. Gašparík: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci, vážení hostia! Dovoľte mi, aby som po obsiahlom expozé ministra financií s. Suchardu zhrnul v stručnosti kontrolné výsledky stanoviska ÚKĽK k finančnému a hospodárskemu vývoju v roku 1967.

Minulý rok bol pre hospodárske orgány veľmi ťažkým obdobím, lebo mu za stavu hlbokej nerovnováhy našej ekonomiky pripadla veľmi dôležitá úloha, zásadne zmeniť systém jeho riadenia, čo prirodzene viedlo k silným stretnutiam často rozporných záujmov jednotlivých občanov, podnikovej sféry a štátu.

Vecné problémy ekonomiky na vnútornom a zahraničnom trhu, aj na trhu investícií, nízka efektívnosť našej výroby i vývozu sústavne zvyšujú napätie medzi zdrojmi a potrebami na všetkých úsekoch národného hospodárstva.

Rozbor najsúhrnnejšieho ukazovateľa efektívnosti nášho hospodárskeho podnikania, kvalita meny, je výstražným znamením, že do súčasných, značne zotrvačných tendencií ekonomiky je treba urobiť rázne zásahy.

Keď chceme byť pri hodnotení celkom objektívni, nutno zdôrazniť, že malá účinnosť hospodárskej politiky nebola daná len hĺbkou vecných problémov. Značne negatívnu rolu tu zohrala nekomplexnosť, nedokonalosť a vo veľkej miere priamo deformácia ekonomických nástrojov novej sústavy riadenia.

Celková politická situácia r. 1966 a začiatok r. 1967 neumožňovala dôkladnú, presnú a vysoko kritickú analýzu súčasného stavu ekonomiky. Naviac sa často nevyužili ani tie analytické podklady, ktoré boli k dispozícii, a to v prípadoch, kedy tieto nepotvrdzovali správnosť predchádzajúcej hospodárskej politiky. Taký bol napr. osud rozborového materiálu ÚKĽK "Analýza medzi XII. a XIII. zjazdom KSČ". Materiál bol daný k dispozícii straníckym orgánom.

Východisková základňa, na ktorej nová sústava riadenia stavala, nebola preto dostatočne spoľahlivá a spôsobila často nie úplne správnu orientáciu jej nástrojov. Pôvodne vyhlásené pravidlá doznávali preto neustále zmeny, často nie neúplného určitého koncepčného zámeru, ktoré oslabovali dôveru podnikov i pracujúcich v nový systém riadenia. Váhavosť centra pri riešení najpálčivejších problémov, najmä štrukturálnych, tento pocit neistoty ďalej zvyšovala.

Z týchto východiskových pozícií je potrebné hodnotiť aj úlohu a možnosti štátneho rozpočtu v minulom roku. Štátny rozpočet i vo svojom novom pojatí ovplyvňuje značný podiel národného dôchodku, rastie jeho význam pre národné hospodárstvo. V rozpore so zmenou riadenia mu však bola naďalej vnucovaná pasívna úloha púheho "prefinancovania štátneho plánu".

Nedocenenie potreby veľmi aktívnej samostatnej finančnej politiky štátu malo veľmi závažné dôsledky. Na druhej strane bola totiž ponechaná značná voľnosť finančnej politike jednotlivých podnikov, ktoré svoje dôchodky zvyšovali ďaleko rýchlejším tempom, ako sa predvídalo a naviac neboli zo systému riadenia postavené dostatočne účinné zábrany, ktoré by podnikom zabránili používať niekedy aj metódy protispoločenského dosahu. To boli špekulácie s cenami, nežiadúce zmeny v sortimente, materiálové úspory na úkor kvality výrobkov a pod.