V zavádění nové soustavy řízení bylo již hodně vykonáno, získali jsme některé zkušenosti. Nyní jde o to po odstranění politických zábran její realizaci urychlit a prohloubit. Přechod bude obtížný a nesmírně složitý. Jde o hlubokou změnu celého hospodářského života se závažnými politickými důsledky přinášejícími zásadní změny života celé naší společnosti. Nesmíme přitom nechat nikoho na pochybách, že s sebou přinese do podniku účinnější tlak, větší náročnost i větší riziko.

Základním výchozím úkolem konsolidace našeho národního hospodářství musí být obnovení ekonomické rovnováhy. Nejde o linii na úkor životní úrovně. I v procesu odstraňování dosavadních disproporcí chceme zvyšovat spotřebu obyvatelstva a je to o to obtížnější. Cesta k obnovení ekonomické rovnováhy spočívá v růstu národního důchodu, v rychlém prosazování efektivních výrob, ve zvyšování socialistické podnikavosti a iniciativy.

Vláda bude podnikání podporovat. Na místo direktivních zásahů nastoupí v rámci státní důchodové politiky zejména finanční, úvěrová, devizová, cenová a mzdová politika. Zvýší se samostatnost podniků, na jejichž řízení se budou podílet prostřednictvím svých zástupců i kolektivy podnikových pracovníků. Součástí zvýšené pravomoci podniků je i jejich zvýšená odpovědnost, která může dojít až k likvidaci podniku, který na trhu neobstojí. Pro trh je ovšem nutné sjednat podmínky zpružněním cen a jiných hospodářských vztahů, odstraňováním umělých monopolů, uvolňováním zahraničního obchodu i vnitřního obchodu, pružnou organizací hospodářství.

Patří k podnikatelským právům, že se podniky sdružují podle svých zájmů na základě svého vlastního rozhodnutí. Dnešní oborová organizace vznikla spíše "shora", a to v době, kdy jsme za direktivního řízení nepočítali s potřebným zvýšením podnikové pravomoci, ani jsme dost nedocenili potřebu konkurence, volby výrobních programů, spojování výroby s obchodem, pestrost podnikatelských forem.

Přechod na nové ekonomické i organizační formy musíme provádět postupně a organizovaně a základem musí být opět solidní podnikatelská kalkulace. Nemůžeme však ani připustit živelný rozpad nynější organizační struktury, který by mohl vést k anarchii v organizačních vztazích, i když jsme pro takovou organizační soustavu, kde sdružení tu nebudou z vrchnostenského příkazu, ale z potřeby a zájmů samotných podniků. Tím více proto platí staré přísloví - dvakrát měř, jednou řež! Bylo by také velmi zlé a v rozporu s rozumným hospodařením, kdyby se rozpadly výrobní jednotky, u nichž již z povahy podnikání vyplývá nutnost velkovýroby a sdružování. Nesmíme zapomínat, že v mezinárodní konkurenci obstojí jen jednotky finančně a technicky silné, které o optimu nejen hovoří, ale zakládají na něm celou koncepci rozvoje.

Klíčovým problémem při realizaci procesu konzolidace je produktivita práce. Skutečná, nikoliv ukazatelová produktivita práce je u nás nízká. Mnohé podniky zaostaly a zpohodlněly za zdí ochranářství bez podnětů světové i domácí konkurence. Mám na mysli systém daně z obratu a v současné době i systém přirážek v rámci zahraničního obchodu. Výsledkem je napětí na trhu, shánění zboží místo kupování, pocit nespokojenosti. Také navíc znehodnocuje nemalé pozitivní výsledky, které jsme v hospodářství v minulých letech dosáhli a oslabuje navíc naši měnu. Jde v tom o případy jednání, které jsou v rozporu se socialistickou etikou, avšak které naopak potvrzují význam zpětných vazeb mezi obastí ekonomie a morálky.

Chceme růst produktivity práce podporovat aktivní mzdovou politikou, růstem mezd opírajícím se o růst kvalitní výroby. Růst mezd nepodložený dobrými výrobky a výkony znamená inflaci. Je jasné, že zejména při existujícím napětí na pracovním trhu a při neurovnaných cenových vztazích nemůžeme ponechat mzdy volnému vývoji. Proto připravovanou reformu zdanění podniků zaměřujeme tak, aby šlo nejen o důležitý nástroj celkové důchodové politiky státu a jeho státního rozpočtu, ale aby to byl i nepřímý nástroj ovlivňující rozumný vývoj mezd a respektující hlediska zásluh podniků.

Mzdový vývoj úzce souvisí s vývojem cen. Naše ceny - velkoobchodní i maloobchodní - neodpovídají ještě situaci na trhu, ani nutným nákladům na výrobu. Zmrazení cen je v rozporu s novou soustavou řízení. Je tedy nedílnou součástí konsolidačního programu a programu, který rozvíjíme, objektivizace naší cenové soustavy, tj. především výrazné přiblížení relací vnitřních cen cenovým relacím světového trhu, samotná individualizace cen ale i propojení jednotlivých cenových okruhů spolu s úpravami sazeb daně z obratu a odstranění cenových přirážek a srážek v zahraničním obchodě, jejich postupnou přeměnou na systém vývozních prémií a dovozních cel.

Ze zavedení relací světových cen a nekompromisního uplatnění tlaku světového trhu nutně vyplynou závěry pro naši hospodářskou politiku, především nutnost strukturálních změn a ekonomický tlak na likvidaci neefektivních provozů. Zrušení neefektivních výrob, jejich převedení na výrobu efektivní je velmi obtížné, naráží na místní zájmy i zájmy existenční, které oprávněně patří k nejsilnějším a nutno s nimi počítat. Řada pracovníků bude nucena změnit svou kvalifikaci a přejít do perspektivních odvětví s vyšší efektivností, s vyšší perspektivností, nebo konkrétní podniky musí přejit na efektivnější výroby, a to i výrobu ve výhodných kooperacích apod. To vše nelze ovšem uskutečnit najednou, protože by takový postup vedl ke značným sociálním otřesům. Na druhé straně však vědeckotechnická revoluce, rychlost změn i potřeba mobility vedou k tomu, že již nikdo nemůže počítat s tím, že s jednou profesí vystačí na celý život. Platí to právě tak pro vysokoškolsky vzdělané pracovníky, kteří si musí udělat sami soustavným studiem vysokou školu za život dvakrát až třikrát, chtějí-li udržet krok s prudkými změnami a přínosy vědeckotechnické revoluce, a mají-li dále splnit svou významnou úlohu vůči kolektivu svých podniků i vůči celému rozvoji republiky a její hospodářské síle.

Stát bude tento proces podporovat organizováním překvalifikace pracovníků a finančními podporami, aby v souladu se zásadami socialismu nedocházelo k tvrdostem vůči jednotlivým členům naší společnosti. Na druhé straně využití uvolněných pracovníků, kapacit a surovin v rentabilní výrobě přinese úspory v hospodářství a vyšší tvorbu zdrojů.

Tyto hrubé úvahy ukazují závažnost problematiky uplatnění vlivu světového trhu na naši ekonomiku v rámci sepětí plánu a trhu, včetně důsledků sociálních i politických. Avšak je to směr, od kterého se nelze uchýlit, je to i jediná bezpečná cesta ke stabilizaci naší koruny. K tvrdé koruně vede jen tvrdá práce a překonání mnohých dogmat.

S nutností strukturálních změn je nerozlučně spjata investiční výstavba, která má pro dlouhodobý rozvoj národního hospodářství rozhodující význam. Snaha rozvíjet velká množství oborů vedla nakonec k tomu, že většina oborů je technicky zaostalá a vláda je vystavena vlně požadavků z celého národního hospodářství. Lze opravdu navrhnout mnoho užitečných a rentabilních investic. Ale všechny najednou národní důchod neunese. Je třeba vůbec vidět, že chtít řešit najednou všechno může vést jen k tomu, že se prostředky rozptýlí a tím se nevyřeší nic a naopak se situace jen zhorší. Proto je třeba vybírat, dávat přednost akcím s rychlou návratností vynaložených zdrojů, zejména těm, které přispějí k efektivnímu řešení platební bilance.

Dosavadní přijatá vládní opatření na podporu přesunu pracovníků se však zatím uplatňují zdaleka nedostatečně, realizace je nemálo poznamenaná snahou "nikoho si nerozzlobit" a jsou pro další práci významným poučením, jak v konkrétní hospodářské činnosti nelze odtrhnout práci na hospodářském úseku od práce politické.

Cílem naší hospodářské politiky je bohatý a spokojený život našich lidí. Životní úroveň chceme dále zvyšovat. I tu na prvním místě stojí otázka její kvality. Proto mezi přední úkoly patří zlepšení služeb, dopravy, kultury, stravování a zejména sociální péče o rodiny s dětmi a důchodce. V oblasti společenské spotřeby obtížně opatřujeme prostředky na rychle rostoucí požadavky a bude sotva možné okruh těchto neplacených služeb rozšiřovat. Spíše půjde o to, aby se to, co se již poskytuje, dávalo pořádně kvalitně. Hodně peněz si také vyžádá realizace akčního programu z oblasti školství, např. problematika vysokých škol, patnáctiletého dorostu apod. Rozsáhlé prostředky musí být zabezpečeny ze státního rozpočtu na rehabilitaci, jak už o tom Národní shromáždění včera jednalo.

Životní úroveň není jen otázka nových a nových požadavků, ale otázkou volby mezi alternativami a stanovením pořadí jejich uskutečňování. Tuto volbu, namnoze velmi těžkou, musí provádět demokraticky volené orgány. Zkouškou demokracie bude, aby se "nahoře" neprosazovaly nové a nové požadavky, ale aby se střízlivě oddělilo možné od nesplnitelného a aby se pro zvolenou politiku získala veřejnost, aby v jejím myšlení více zakotvily zásady akčního programu a vládního prohlášení jako výraz dalších perspektiv politických a ekonomických a aby v tom směru šlo opět i o přínos rozvoji všech produktivních sil.

Nyní ke stati demokratizace a finance. Demokratizační proces celého našeho života staví do popředí úkol vytvořit podmínky pro demokratizaci i v celé naší finanční soustavě. To předpokládá zvýšení úlohy Národního shromáždění a vlády při rozhodování o finanční politice a proto finanční politika byla součástí posuzovaného státního rozpočtu na rok 1968.

Demokratizací na úseku financí rozumím na jedné straně i rozšíření působnosti trhu, které současně postaví i naše podniky i občany do důstojnější a přirozenější pozice, na druhé straně tím rozumím, že o používání finančních prostředků, včetně státního rozpočtu, budou víc rozhodovat volené orgány, zastupující občany i podniky, že to bude navíc i za přímé účasti občanů, máme-li na mysli rozpočty národních výborů.

Vláda musí a chce Národnímu shromáždění a celé veřejnosti skládat účty o své finanční činnosti, o tom, jak hospodaří s penězi, které stát získal od všech občanů a podniků. Ve státních prostředcích je nutno vidět prostředky občanů a podniků majících nezadatelné právo se ptát, jak se s nimi nakládá. Proto v souvislosti s širším zveřejňováním hospodářských údajů chceme, aby byly zveřejňovány i bilance podniků, především těch, které dostávají státní dotace. Dále nás to vede k prohloubení a k větší publicitě údajů o státním rozpočtu, neboť socialističtí hospodáři mají být co nejvíce informováni o průběhu státního hospodaření a mají mít přistup k informacím, které mají tvořit pro podniky základ jejich konjunkturních analýz a jejich rozvojových koncepcí. V této souvislosti jsme navrhli zrušit utajování četných rozpočtových údajů, s výjimkou údajů důležitých z hlediska obrany a bezpečnosti státu a navíc z hlediska obchodních zájmů státu a jeho hospodářství.

Ministerstvo financí hodlá prosazovat program hospodářské konsolidace a bojovat proti tomu, aby nedocházelo ke zneužívání státního rozpočtu, k prosazování nesprávných lokálních či skupinových zájmů, aby se demokratizace nestala pláštíkem k vymáhání investic a mezd či jiných nároků inflačního charakteru.

S otázkou demokratizace úzce souvisí i otázka nového státoprávního uspořádání.

Pracujeme intenzívně na promítnutí důsledků federálního uspořádání na rozpočtovou soustavu apod.

Nyní ještě k výsledkům hospodaření v prvních měsících roku 1968.

Hospodaření podle státního rozpočtu za leden až květen 1968 skončilo podle předběžných údajů celkovým pokladním přebytkem 3212 mil. Kčs. Z toho připadá na ústřední rozpočet 1412 mil. Kčs a na rozpočty národních výborů 1800 mil. Kčs.

Přebytek ústředního rozpočtu je třeba posuzovat v souvislosti s obdobným vývojem v minulém roce. l v roce 1967 se vytvářel počátkem roku přebytek, který však v důsledku nerovnoměrnosti a zrychlení výdajů v posledních měsících byl zcela spotřebován a naopak vznikl rozpočtový schodek.

Podnikový sektor jako celek dociluje dalšího rychlého růstu tvorby zdrojů, přičemž jeho podíl na této tvorbě přes některá opatření vlády pro rok 1968 roste daleko rychleji než podíl odváděný do státního rozpočtu. Finanční situace jednotlivých podniků je však i nadále velmi rozdílná.

Zdroje a rezervy podniků se zvýšily od počátku roku o více než 4 mld. Kčs. V důsledku povinné tvorby rezervního fondu vsak došlo k vázání značné části tohoto přírůstku.

První měsíce roku 1968 jsou charakterizovány i vysokým přírůstkem příjmů obyvatelstva. Celkové příjmy vzrostly za leden-duben oproti stejnému období loni o 5,3 mld. Kčs, přičemž celoroční nárůst je plánován 8,5 mld. Kčs. Je zřejmé, že i když nelze přejít sezónní vlivy, dojde k značnému překročení celkových příjmů obyvatelstva.

Podle předběžných údajů vzrostly vklady a oběživo za leden až květen o 5,9 mld. Kčs proti 5,5 mld Kčs za totéž období loňského roku, přičemž je nutno opět brát v úvahu sezónní vlivy.

Průměrné měsíční mzdy však vzrostly o 7,6 %. Tento přírůstek je v posledních letech nejvyšší. Bohužel mu vždy neodpovídají nové kvalitní hodnoty, které jsou za ním. Naším cílem je udržet reálné mzdy a zabezpečit jejich určitý růst. To lze dosáhnout i při růstu cen, stoupají-li mzdy více než ceny. Jestliže se však růst cen příliš zrychlí, má to za následek velmi značné sociální i ekonomické důsledky. Proto musíme i vývoj mezd analyzovat a ovlivňovat velmi obezřetně.

Jestliže by měl pokračovat obdobný vývoj bez přiměřeného vývoje produktivity práce a bez přiměřeného růstu nutné finality výroby, pak sotva bude možno udržet růst hladiny maloobchodních cen v dosud uvažovaném limitu 1,5 % ročně.

Uvedl jsem, že na předním místě stojí program konsolidace a program konsolidace je vůbec prvním předpokladem pro další růst a zabezpečování životní úrovně.

Provedené investiční práce a dodávky ve státním sektoru dosáhly za 1. čtvrtletí 1968 výše více než 10,5 mld. Kčs.

Velmi nepříznivá je stále situace v bytové výstavbě. Od počátku roku do konce dubna 1968 bylo dokončeno celkem 12330 bytů. Manko v počtu dokončených bytů proti stejnému období minulého roku, které činilo ku konci března 576 bytů, se snížilo jen o 44 byty. Je zlé, že vůbec musíme s takovými drobnými čísly počítat. Z hlediska územního je stále nejhorší situace v hl. m. Praze, ve které bylo z celkového plánovaného počtu 6736 bytů odevzdáno do konce dubna 272, tj. pouze 4 %.

Neuspokojivý rozvoj podnikové bytové výstavby je na některých místech odůvodňován nedostatkem finančních prostředků podniků. Ve snaze zmírnit negativní důsledky tohoto stavu na bytovou výstavbu schválilo ministerstvo financí opatření, podle něhož mohou podniky, které nemají dostatek finančních prostředků, počty bytů plánované pro ně v rámci podnikové bytové výstavby uskutečňovat formou družstevní bytové výstavby za předpokladu, že družstvu uhradí státní příspěvek a příspěvek k cenovému vyrovnání z vlastních zdrojů. Tím se jim umožňuje realizovat výstavbu bytů pro své zaměstnance za podstatně nižších nákladů.

Kromě toho ministerstvo financí v souladu s vládní linií umožnilo v místech, kde se získají dostatečné výrobní kapacity a materiálové zdroje, překračovat plán družstevní bytové výstavby tím, že poskytne příslušné finanční prostředky.

Pro získání zdrojů na financování a současně zvýhodnění bytové výstavby i rozvoj výroby stavebních hmot spolu s omezováním přitažlivosti průmyslové výstavby vláda schválila dodatkové odvody ze stavební činnosti (mimo bytovou výstavbu samozřejmě). Toto opatření se setkalo převážně s prudkým nesouhlasem četných stavebních organizací, zejména některých okresních stavebních podniků.

Stále ještě trvající problémy spojené s prosazením tohoto záměru, který má přinést necelou miliardu Kčs pro rozvoj výroby stavebních hmot a podporu bytové výstavby, je názornou ukázkou, s jakými problémy se zřejmě musí počítat při opatřeních, která jsou nezbytná k vyrovnání letošního státního rozpočtu a která by měla přinést zhruba 8 mld. Kčs.

Pokud jde o naše zahraniční vztahy, je počátek roku charakterizován vzestupem našich aktiv, který ovšem má do určité míry sezónní charakter.

Aktivum v devizové pokladně ve volných měnách (zhruba 0,5 mld. Kčs) je výsledkem nahromadění inkasních zdrojů ke konci roku 1967 a v 1. čtvrtletí a s jejich využitím pro potřeby hospodářství se počítá v dalších měsících. Vzrostla aktiva v pokladně se socialistickými zeměmi.

Hospodaření národních výborů v lednu-dubnu se vyznačuje přebytkem ve výši 1,7 mld. Kčs. Příznivě se vyvíjely rozpočtované a nerozpočtované příjmy.

Celkově lze tedy shrnout, že v prvních měsících roku 1968 trvají tendence rozvoje hospodářství z roku 1967. Přes zlepšení na některých úsecích nelze výhled na rok 1968 stavět příliš optimisticky. Situace je ještě komplikována tím, že současný politický ruch je provázen řadou požadavků, které vysoko přesahují možnosti hospodářství a které zvyšují ohroženi vyrovnanosti rozpočtu v letošním roce a inflační tlaky v hospodářství.