Předseda NS Smrkovský: Vážené
Národní shromáždění, soudružky
a soudruzi! Zahajuji 24. schůzi NS svolanou podle usnesení
předsednictva NS ze dne 13. června 1968.
Na schůzi je do této chvíle přítomno
218 poslanců, je tedy NS schopné usnášení.
Na 1. den schůze jsou omluveni poslanci: Kobosilová,
Hofman, Lenárt a Krejčí.
Na celou schůzi jsou omluveni poslanci: Krajčír,
Leflerová, Štefánik, Majling, Hlína,
Sedláček, Petrusová, Nový, Škultéty,
Tymeš, Šmejkalová, Hajmacher, Mináč,
Pašek, Škoda, Penc, Valo, Vajda, Prchlík a od
zítřka posl. Gabriška,
a tito ministři neposlanci: Rázl, Kadlec, Řehák,
Pavlovský, Hanus a Dzúr.
Sděluji, že president republiky dopisem ze dne 17.
5. 68 odvolal Ing. Miloslava Laiperta z funkce vedoucího
Ústřední správy spojů a jmenoval
do této funkce Ing. Karla Hoffmanna.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
dříve než přednesu návrh pořadu,
který Vám předsednictvo NS předkládá
ke schválení, dovolte mi tento pořad stručně
charakterizovat.
Národní shromáždění se
schází poprvé od schválení
programového prohlášení vlády,
s nímž 3. května 1968 vyslovili souhlas všichni
poslanci. Národní shromáždění
tím převzalo závazek, že bude celou
svou činností napomáhat a působit
k uskutečňování tohoto programu, jehož
základem jsou myšlenky a zásady Akčního
programu Komunistické strany Československa.
Příprava pořadu 24. schůze Národního
shromáždění znamenala velkou práci
v orgánech i ve výborech NS. Také jeho projednání
v závěrečné fázi si vyžádá
soustředěné a odpovědné úsilí.
Zvažování variant a rozdílné
názory na možnosti řešení se jistě
objeví při odůvodňování
konečných návrhů, o kterých
má Národní shromáždění
rozhodnout.
Poslancům je známo, že u tří
navrhovaných zákonů se vyskytly pochybnosti,
zda mají byt projednány již v této schůzi
Národního shromáždění.
Rozdílné názory výborů a poslanců,
které se objevily zejména v pojetí některých
ustanovení návrhů zákonů o
změnách v nemocenském pojištění
a nemocenské péči, o dávkách
v mateřství, o přídavcích na
děti z nemocenského pojištění
(tisk 171) a zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení
družstevních rolníků a zákon
o sociálním zabezpečení (tisk 172),
vedly k tomu, že předsednictvo NS doporučilo
vládě zvážit a přezkoumat dosud
nedořešené připomínky a dalo
v úvahu, zda se nemá jednání o těchto
zákonech z komplexu opatření o sociální
politice odložit.
Vláda se doporučením předsednictva
NS zabývala na své schůzi v pátek
dne 21. června 1968. Její stanovisko bylo dáno
k dispozici společnému zpravodaji výborů
a bude předmětem našeho jednání.
Předkládám tedy schůzi Národního
shromáždění jménem předsednictva
návrh pořadu v celém připraveném
rozsahu a navrhuji jeho projednání v tomto sledu:
1. Návrh výboru ústavně právního
na vydání ústavního zákona
o přípravě federativního uspořádání
Československé socialistické republiky (tisk
185). Návrh odůvodní poslanec akad. Knapp.
2. Zpráva předsedy Národního shromáždění
o pobytu parlamentní delegace ve Svazu sovětských
socialistických republik.
3. Vládní návrhy
- zákona o soudní rehabilitaci (tisk 174),
- ústavního zákona, jímž se přechodně
upravují některé otázky voleb soudců
(tisk 175),
a společná zpráva výborů ústavně
právního, výboru pro národní
výbory, výboru pro plán a rozpočet
a výboru pro zemědělství a výživu
(tisk 183 a). Návrh odůvodní ministr dr.
Kučera, zpravodajkou je posl. Litvajová.
4. Vládní návrh zákona, kterým
se mění zákon č. 81/1966 Sbírky
o periodickém tisku a o ostatních hromadných
informačních prostředcích (tisk 177)
a společná zpráva výborů ústavně
právního a kulturního (tisk 184). Návrh
odůvodní ministr Galuška, zpravodajkou je posl.
Turečková.
5. Návrh výboru ústavně právního
na vydání ústavního zákona
o skončení volebního období zastupitelských
sborů (tisk 187). Návrh odůvodní posl.
dr. Hrabal.
6. Vládní návrh usnesení, jímž
Národní shromáždění schvaluje
a podle článku 41 ústavy státní
závěrečný účet Československé
socialistické republiky za rok 1967 (tisk 176), stanovisko
Ústřední komise lidové kontroly ke
státnímu plánovacímu účtu
a zpráva výboru pro plán a rozpočet
(tisk 178). Návrh odůvodní ministr ing. Sucharda.
Stanovisko odůvodní předseda ÚKLK
ing. Gašparík. Zpravodajem je posl. ing. Rapoš.
7. Vládní návrhy
- zákona o změnách v nemocenském pojištění
a v nemocenské péči (tisk 170),
- zákona o dávkách v mateřství
a o přídavcích na děti z nemocenského
pojistění (tisk 171),
- zákona, kterým se mění a doplňuje
zákon o sociálním zabezpečení
družstevních rolníků a zákon
o sociálním zabezpečení (tisk 172),
a společná zpráva výborů ústavně
právního, pro národní výbory,
pro plán a rozpočet, pro zemědělství
a výživu a zdravotního výboru NS (tisk
179, 180 a 181); návrh odůvodní ministr Štanceľ,
zpravodajkou je posl. Kubešová.
8. Vládní návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon o dani ze
mzdy (tisk 173) a společná zpráva výborů
ústavně právního, výboru pro
národní výbory, výboru pro plán
a rozpočet a výboru zdravotního (tisk 182);
návrh odůvodní ministr ing. Sucharda, zpravodajem
je posl. Švec.
9. Návrh výborů ústavně právního
a pro plán a rozpočet na vydání zákona,
kterým se mění zákon o komisích
lidové kontroly a zákon o národních
výborech (tisk 186); návrh odůvodní
posl. Šmehlíková.
10. Návrhy
- usnesení Národního shromáždění
na stanovení počtu členů České
národní rady,
- a volba členů České národní
rady; návrh odůvodní předseda ÚV
NF posl. dr. Kriegel.
11. Návrh ministra spravedlnosti a Ústředního
výboru NF podle zákona č. 36/1964 Sb. na
doplňovací volby soudců a na obsazení
funkcí náměstků předsedy Nejvyššího
soudu; návrh odůvodní ministr dr. Kučera.
12. Doplňovací volby členů výborů
NS; návrh odůvodní místopředseda
Zedník.
13. Návrh předsednictva NS na zřízení
komise NS pro přípravné práce na nové
ústavě Československé socialistické
republiky; návrh odůvodní posl. akad. Knapp.
14. Zpráva předsednictva NS o činnosti předsednictva
výborů NS za dobu od poslední schůze
NS.
15. Odpovědi na dotazy a interpelace poslanců.
Soudružky a soudruzi poslanci, táži se, zda má
někdo připomínky k návrhu pořadu?
- Není tomu tak. Dám tedy hlasovat.
Kdo souhlasí s návrhem pořadu, nechť
zvedne ruku! (Děje se). - Děkuji. Je někdo
proti? - Nikdo. Zdržel se někdo hlasování?
- Nikdo.
Pořad našeho zasedání je jednomyslně
schválen. Děkuji.
Přistoupíme k projednání bodu
1. Návrh výboru ústavně právního,
na vydání ústavního zákona
o přípravě federativního uspořádání
Československé socialistické republiky.
Návrh odůvodní předseda ústavně
právního výboru posl. akad. Knapp, kterému
dávám slovo.
Zprav. posl. akad. Knapp: Vážené Národní
shromáždění, projednáváme
právní předpis, který má zajistit
přípravu federativního uspořádání
Československé socialistické republiky. Ústavně
právní výbor připravil z podnětu
vládního výboru pro přípravu
nového státoprávního uspořádání
republiky návrh ústavního zákona,
který má vytvořit prozatímní
politickou a ústavní reprezentaci českého
národa.
Dříve nežli budu hovořit o obsahu navrhovaného
zákona, chtěl bych se zcela stručně
zmínit o zásadních problémech vztahů
mezi českým a slovenským národem.
Již historický Košický vládní
program zcela jasně prohlásil, že je nutno
důsledně v česko-slovenském poměru
uskutečnit zásadu rovný s rovným.
Košický vládní program vycházel
zcela jednoznačně a jednomyslně z uznání
nacionální svébytnosti slovenského
národa. Prohlásil, že Slováci mají
být pány ve své slovenské zemi, stejně
jako Češi ve své národní domovině
a že republika bude obnovována jako společný
stát rovnoprávných bratrských národů.
Na základě Košického vládního
programu a jeho požadavků byly později prováděny
úpravy ústavního uspořádání
vztahů obou našich národů. V tomto uspořádání
ovšem - jak známo - převládl názor,
že státoprávním výrazem rovnoprávnosti
obou národů má být řešení
dnes běžně zvané asymetrickým,
a to pak bylo vtěleno do obou porevolučních
ústav. Myšlenka federace byla politicky odmítána
a podezírána z buržoazního nacionalismu.
Politické změny, které u nás nastaly
od počátku tohoto roku, odstranily s mnoha jinými
politickými předsudky i dogmatickou představu
o tom, že dosavadní "asymetrické"
uspořádání je jediné vhodné
pro ústavní řešení vztahu Čechů
a Slováků ve společném státě.
Toto ústavní řešení navíc
- v důsledku četných politických omylů
minulosti - zcela ztratilo důvěru slovenského
národa a bylo i kritizováno akčním
programem KSČ, který konstatoval potřebu,
aby byla "respektována výhoda socialistického
federativního uspořádání jako
uznávané a osvědčené státoprávní
formy soužití rovnoprávných národů
ve společném socialistickém státě."
Přeměna unitárního státu ve
stát federativní v praxi vyvolává
tisíce otázek politických, ekonomických
a přirozeně i ústavně právních,
které je třeba postupně vyřešit
a jejichž řešení, má-li být
úspěšné, vyžaduje dostatek času
a také některých legislativních příprav.
Proto při projednávání ústavně
právních problémů federalizace ČSSR
došla komise vedená místopředsedou vlády
s. dr. Husákem i vládní výbor pro
přípravu nového státoprávního
uspořádání republiky vedený
předs. Vlády s. ing. Černíkem k názoru,
že před vydáním ústavního
zákona, který bude řešit vlastní
otázky federalizace republiky, je třeba vydat ústavní
zákon o přípravě federativního
uspořádání ČSSR. Ústavně
právní výbor se s tímto názorem
ztotožnil a obnovu tohoto ústavního zákona
dnes předkládá Národnímu shromáždění.
Potřeba tohoto ústavního zákona vyplývá
zejména ze skutečnosti, že v důsledku
"asymetrického" státoprávního
uspořádání český národ
nikdy neměl a nemá své národní
orgány. Nesdílím ani názor vyjádřený
v Akčním programu KSČ, cituji - že "funkci
českých národních orgánů
plnily centrální orgány." Konec citátu.
To však pro řešení otázek, které
dnes jsou na pořadu, nemá význam. Skutečnost
je ta, že v době, kdy jednáme o federalizaci
republiky, neexistuje žádná ústavní
reprezentace národa českého a že na
druhé straně při přípravě
ústavních změn spojených s federalizací
ČSSR, jak se ostatně ukázalo i v průběhu
jednání, je bezpodmínečně nutné,
aby orgán ústavní politické reprezentace
českého národa byl vytvořen.
Řešení problematiky československé
federalizace totiž nemůže být jen záležitostí
slovenského národa a jeho národního
orgánu, ani nemůže být federace připravována
toliko celostátními orgány, nýbrž
musí se stát plně i věcí českého
národa.
Federace, jak i z jejího jména vyplývá,
je věcí dohody. Je tedy nutno vytvořit český
národní orgán, který by se stal partnerem
Slovenské národní rady. Jedině tyto
dva národní orgány mohou, přirozeně
ve spolupráci s vládou a parlamentem, na základě
dohody vytvářet podmínky pro vybudování
československé federace a v závěru
svého jednání předložit Národnímu
shromáždění svůj společný
návrh na vyřešení státoprávních
i ekonomických vztahů mezi oběma částmi
naší federace.
Vytvoření České národní
rady je nutné i z důvodů politických,
aby byl vytvořen orgán, který může
účinně působit na českou veřejnost,
aby správně pochopila, že federativní
zřízení odpovídá též
plnějšímu uplatnění českých
národních zájmů a potřeb. Vytvořením
ČNR zajistíme též rovnoměrnou
přípravu řešení všech ústavně
právních i některých dalších
právních otázek v obou národně
politických částech naší republiky.
Ústavně právní výbor předkládá
proto návrh ústavního zákona, který
v § 2 ukládá ČNR a SNR, aby splnily
úkoly spojené s přípravou federativního
uspořádání republiky. Zákon
přímo vyjadřuje, že ČNR zřízená
tímto zákonem dosud není českým
národním zákonodárným orgánem,
nýbrž toliko dočasným ústavním
orgánem české národní reprezentace,
a že tedy jde o prozatímní orgán, který
bude fungovat až do doby, kdy ze všeobecných
voleb vzejde český zákonodárný
zastupitelský sbor. Vzhledem k tomu, že při
přípravě federalizace bude třeba řešit
velkou řadu speciálních problémů
z oblasti ústavně právní, politické
a zejména též z oblasti ekonomické,
je nutno zajistit, aby v ČNR a i v SNR jako členové
mohli též působit význační
představitelé veřejného života,
kteří nejsou poslanci NS, resp. SNR.
Proto zákon v § 4 odst. 2 výslovně stanoví,
že ČNR bude zvolena z poslanců NS a z význačných
představitelů veřejného života
českého národa a obdobně stanoví
v § 6, že i SNR pro plnění svých
úkolů vyplývajících z tohoto
zákona, tj. pro plnění svých úkolů
ústavního orgánu slovenské národní
reprezentace ve vztahu k SNR, může na návrh
Slovenské národní fronty rozšířit
počet svých členů o význačné
představitele veřejného života slovenského
národa, kteří nejsou poslanci SNR.
Pokud jde o počet členů ČNR, dospěl
ústavně právní výbor po zevrubném
uvážení věci k názoru, že
není politicky nutné, aby počet členů
ČNR byl stejný jako počet členů
SNR. Jde o dva samostatné a na sobě nezávislé
sbory, takže nikdy nemůže dojít k majorizování
jednoho druhým a není tedy ani důvodu k jejich
početní paritě (i když naopak jejich
početní parita není vyloučena, neboť
ani ČNR, ani SNR doplněná podle § 6
ústavního zákona nejsou zastupitelské
sbory složené na základě územního
zastoupení a nejsou tedy co do počtu svých
členů závislé na počtu voličů
té či oné části republiky).
Ústavně právní výbor se též
domnívá, že by nebylo praktické stanovit
počet členů SNR, jakožto orgánu
dočasného, výslovně ústavním
zákonem a navrhuje v § 4 odst. 1 osnovy, aby počet
členů ČNR byl stanoven usnesením NS.
Konečně bych se chtěl zmínit ještě
o ustanovení § 1 navrhovaného zákona.
Toto ustanovení má zajistit, aby při schvalování
ústavního zákona upravujícího
státoprávní vztahy mezi českým
a slovenským národem nemohl ani jeden národ
přehlasovat druhý v NS. Proto při hlasování
o těchto právních normách bude zjišťována
vždy potřebná třípětinová
většina z poslanců zvolených v českých
krajích a na Slovensku odděleně. Tímto
ustanovením se již nyní vyjádří
rovnoprávnost obou našich bratrských národů
při jednání uvnitř NS.
Závěrem bych chtěl říci, že
to, co dnes projednáváme, je toliko první
stavební kámen naší federace. To hlavní
čeká oba národní reprezentativní
orgány ČNR a SNR. Ony budou musit vyřešit
problematiku federálních a národních
orgánů zastupitelských, nejvyšších
federativních a národních orgánů
výkonných, federálních a národních
orgánů justice a prokuratury, územního
zřízení obou částí republiky,
pravomocí federálních a národních
orgánů v oblasti ekonomie a mnoho otázek
dalších. Přitom si buďme vědomi
toho, že naše veřejnost bude od obou orgánů
požadovat, aby svou práci udělaly brzy a aby
ji udělaly dobře. Není snadné vyhovět
oběma těmto požadavkům zároveň
a jistě by bylo nežádoucí v práci
politicky tak zodpovědné a náročné,
jako je tato, chápat požadavek, aby dílo bylo
vykonáno brzy, jako požadavek překotného
spěchu, který by mohl být na újmu
důkladného, vědecky zdůvodněného
a pro obě strany přijatelného řešení
všech otázek, o nichž bude třeba v souvislosti
s federalizací republiky rozhodnout.