Při provádění své zahraniční politiky bude vláda vycházet z reálného hodnocení mezinárodních události a bude mít trvale na zřeteli, že socialistické Československo je pevnou součástí socialistického společenství. Československá zahraniční politika je záležitostí všeho lidu. Vláda bude předkládat Národnímu shromáždění nejen zprávy o provádění zahraniční politiky, ale především už své koncepční záměry. Bude usilovat o to, aby sám lid v míře co nejširší, zejména prostřednictvím Národní fronty, se účastnil na vytváření zahraniční politiky. Vláda zabezpečí plnou koordinaci činnosti mezi ministerstvem zahraničních věcí s odpovídajícími resortními ministerstvy při tvorbě zahraniční politiky a při jejím operativním provádění.

Vnější bezpečnost státu.

Vláda považuje všestranné a spolehlivé zabezpečení obrany země za jeden ze svých nejpřednějších úkolů.

K jeho uskutečnění bude přistupovat na principu, že výstavba a obrana socialismu jsou nedílné. Bude usilovat o to, aby všechny státní orgány a státní organizace nesly příslušným dílem svou odpovědnost za obranu státu, aby se otázky obrany staly záležitostí všeho lidu. Vláda oceňuje pozitivně práci příslušníků armády, kteří ve svém celku plně podporují pokrokové úsilí naší společnosti. Stejně tak vláda vysoce oceňuje pozitivní práci těch příslušníků vnitřní bezpečnosti, kteří pracují na vnitřní bezpečnosti našeho státu.

Obranný systém státu bude včleněn do nových celospolečenských souvislostí, uspořádání celé obranné soustavy bude podřízeno státnímu politickému systému.

Vláda se bude zabývat všemi rozhodujícími otázkami obrany státu, včetně branné výchovy a přípravy občanů k obraně a ochraně života a zdraví obyvatelstva v případě války.

Zabezpečení obrany republiky a další výstavba Čs. lidové armády bude probíhat pod kontrolou Národního shromáždění, bude všestranně a komplexně odrážet politické, ekonomické a kulturní poměry v naší zemi.

Československá lidová armáda bude i nadále jednotná. Vláda bude usilovat, aby armáda byla morálně a politicky pevná, vysoce bojeschopná a vždy připravena bránit socialistickou republiku proti vnějšímu nepříteli.

Dokud existuje NATO, budeme spolupůsobit k upevnění Varšavské smlouvy, budeme usilovat o to, aby Československá lidová armáda byla pevným článkem tohoto spojenectví, a vyvineme větší iniciativu k prohloubení práce spojeného velení.

Potřeby obrany bude vláda zabezpečovat v souladu s možnostmi našeho státu.

Pro vrcholné řízení obrany republiky navrhne vláda Národnímu shromáždění zákon, kterým bude ustaven ústřední státní orgán - Rada obrany státu.

Soudružky a soudruzi,

uskutečnění programu, jehož hlavní cíle jsou vytyčeny v tomto prohlášení, považuje vláda za základní předpoklad úspěšného rozvoje socialistické společnosti v Československu. Program doplňuje podrobným časovým plánem, který již dala k dispozici všem poslancům Národního shromáždění. To umožní, aby realizace programu byla kontrolována nejen vládou, ale i Národním shromážděním. 0 splnění těchto cílů bude rozhodovat práce každého z nás. Vláda si je přitom plně vědoma, jak veliký podíl odpovědnosti jí při této práci připadá. Proto také nepovažuje předkládaný program za uzavřený a neměnný. Naopak, úkoly obsažené ve vládním prohlášení budou dále rozpracovávány a doplňovány tak, aby neustále odpovídaly potřebám vývoje společnosti.

Při uskutečňování vytýčených cílů musíme vždy vycházet z toho, čeho jsme doposud dosáhli. Proto vláda ve svém prohlášení staví před sebe i před celou společnost reálné cíle. Proto také předkládaný program není programem slibů, ale především programem práce. Takovýto program může být splněn tehdy, stane-li se předmětem zájmu a snahy všech občanů této republiky. Pouze tehdy, bude-li novou vládu v její činnosti podporovat všechen lid, bude-li vláda moci vycházet z jeho neustálé činorodé iniciativy, opírat se o jeho důvěru a aktivitu, pouze tehdy se bude moci úspěšně zhostit svých velkých úkolů.

Proto se nová vláda obrací na všechny občany naší země, Čechy, Slováky i všechny příslušníky ostatních národností, dělníky, rolníky, inteligenci, starší generaci, ženy i mládež - prostě všechny lidi dobré vůle, všechny spoluobčany, aby se plně zapojili do úsilí o budoucí rozkvět naší socialistické země. Obracíme se k našemu lidu s hlubokou důvěrou v jeho moudrost, rozvážnost, vlastenecké a socialistické cítění a jeho demokratické tradice a prosíme jej o podporu a porozumění v naší odpovědné práci. Obracíme se k naší dělnické třídě a rolnictvu, které tvoří rozhodující většinu naší společnosti a na jejichž práci bezprostředně závisí i úspěch našich záměrů. Obracíme se na československou inteligenci v pevné důvěře, že obrodný proces a volný prostor, který se vytváří pro myšlení i pro volnou výměnu názorů, bude velkým podnětem pro všestranné urychlení rozvoje naší vědy i kultury. Obracíme se na naši mládež, prodchnutou ideály, i na zkušené starší pracovníky, bohaté životní moudrosti. Obracíme se na ženy, které tak obětavě nesly tíhu minulých let. Vláda pevně věří v talent, dovednost i pevnou vůli všech vrstev a skupin naší společnosti, věří v jejich schopnosti vybudovat socialistickou společnost, odpovídající našim podmínkám a tradicím.

Jde nám o vytvoření takové vzájemné důvěry mezi lidem a vládou, při níž je na jedné straně činnost vlády neustále podněcována iniciativou lidu a kontrolována jeho volenými orgány, a na druhé straně správná rozhodnutí vlády nacházejí činorodou podporu lidu a jsou jím aktivně uváděna do praxe.

Dějiny neposkytují národům příliš často tak velké možnosti, jaké jsou dnes otevřeny před obyvateli naší země. Vláda chce učinit vše pro to, aby splnila úkoly, které ji tato dějinná etapa ukládá, a tím aby splnila naděje lidu a zasloužila si tak jeho důvěru. Proto se vláda obrací též na vás, poslance Národního shromáždění, přímo volené zástupce lidu, abyste předkládaný program posoudili a vyslovili jí důvěru, která ji umožní plně rozvinout svou práci na plnění vytýčených úkolů. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Děkuji předsedovi vlády Oldřichu Černíkovi za přednesené vládní prohlášení.

Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji rozpravu k vládnímu prohlášení. Jako první se přihlásil do diskuse první tajemník ÚV KSČ, poslanec Národního shromáždění Alexander Dubček, jehož prosím, aby se ujal slova. Po jeho projevu bude polední přestávka.

Prvý tajomník ÚV KSČ posl. Dubček: Vážené Národné zhromaždenie, vážený súdruh prezident, naša socialistická republika stojí pred nádejným, ale tiež mimoriadne závažným obdobím svojho ďalšieho rozvoja. V minulých mesiacoch sme proklamovali a začali formulovať svoje prvé predsavzatia budúcej politiky. Smerujú k vytvoreniu takej socialistickej organizácii spoločnosti, ktorá plnšie vyjadrí potreby a plnšie využije priestor poskytovaný socializmom. lde o organizáciu socialistickej spoločnosti, ktorá by vyhovovala predovšetkým požiadavkám maximálnej efektívnosti v hospodárstve a maximálneho slobodného sebauplatnenia človeka v celom spoločenskom živote. Stojíme na prahu obdobia, kedy musíme presvedčiť, že to, čo svojimi predsavzatiami myslíme, myslíme naozaj vážne. A to nemožno dokázať len slovami. Budúcnosť od nás očakáva predovšetkým činy. V tom vidím zmysel konsolidácie, ktorú chápeme ako uskutočňovanie toho, čo je zrelé, ako ďalšie rozpracovanie toho, čo je otvorené a čo je živé. Za týmito cieľmi kráčame po dosiäľ nepreskúmaných cestách, čo si vyžaduje smelosť, ale i rozvahu, čo si vyžaduje smelosť, čo si vyžaduje tvorivosť a nestrpí apriórnosť. Zdrojom nám tiež musí byť naša spoločenská prax, poučenia kladné i záporné na ceste, ktorú sme k socializmu už vykonali.

Je priamo, súdružky a súdruhovia, symbolické, že pred 23 rokmi, v tom istom mesiaci, proklamovala prvá vláda na oslobodenom území, vláda Národného frontu Čechov a Slovákov, svoj program - známy Košický vládny program. Tento program spolu s ostatnými známymi dokumentami, ktoré vznikli v odboji doma i v zahraničí, zostáva dodnes v povedomí nášho ľudu ako program, ktorý sa stal osou zápasu o socialistický charakter našej spoločnosti.

Všetky tieto dokumenty vychádzali z historickej skúsenosti oboch našich národov a národností za prvé štvrťstoročie od vzniku až po rozpad československej štátnosti. Odrážali predovšetkým tú základnú skúsenosť, že Češi a Slováci môžu pri vzájomnom rešpektovaní nielen spolunažívať, ale že ich spolunažívanie je najprospešnejšie pre ich vlastný národný rozvoj v Európe, plnej vnútorných protikladov a nebezpečenstiev.

Na tradíciu vládnych povojnových budovateľských programov bude iste vláda tvorivo nadvädzovať. Prirodzene v situácii dnes podstatne odlišnej. Máme za sebou takmer štvrť storočia starú epochu výstavby socializmu. Všetci, čo vtedy pred viac ako 20 rokmi a neskoršie vedia, koľko v nich bolo nadšenia, odhodlania a nesmiernej obetavosti. Patrí im vďaka a uznanie za to, že ČSSR dosiahla tento vysoký stupeň svojho rozvoja. Avšak vo vytvorenom diele sú i chyby, i omyly a aj deformácie. Povedali sme už pri príležitosti 20. výročia Februára, že sa nebojíme skúšky histórie. Ak teda vyzdvihujeme, čo všetko dobré sa v minulých rokoch vykonalo, potom to nie len daň a uznanie voči tým tisícom a miliónom ľudí, ktorí sa tvorby minulého diela zúčastnili, ale je to súčasne zdôraznenie tých základov novej spoločnosti, na ktorých budeme a musíme ďalej tvoriť organizáciu našej spoločnosti.

Stáli sme pred niekoľkými mesiacmi pred mimoriadne vážnym rozhodnutím. Život a naše ciele nás veľmi neúprosne stavali pred otázku: ako ísť ďalej? Všetka naša minulá práca môže mať zmysel len a len vtedy, ak bude základňou pre rozvinutie života našej spoločnosti do takej mnohostrannosti a bohatosti, ktorá umožní človeku jeho plný rozvoj.

Boli sme a sme presvedčení, že naša socialistická spoločnosť je schopná ďalšej kvalitatívnej premeny. Nevyhnutné sociálne premeny sme vždy videli len ako východisko, ako nevyhnutnú prvú etapu socialistickej spoločnosti. Myslím, že práve uplynulé tri mesiace sú svedectvom, aké veľké tvorivé sily sú v našej socialistickej spoločnosti, a to i napriek chybám a omylom v minulosti, ktoré musíme odstrániť a napraviť, i napriek tomu, že sa mnohé vážne problémy riešili s oneskorením. Uplynulé mesiace sú svedectvom opravdivej sviežosti a dynamizmu našej socialistickej spoločnosti i komunistickej strany, ktorá podnietila proces obrody a vedela sa postaviť na čelo celému úsiliu.

Vedomie, že sme skutočne len na začiatku cesty, že to, čo sa vykonalo, je len časťou cesty k spoločnosti skutočne bez tried, spoločnosti slobodných výrobcov, k ríši skutočnej slobody, nám dáva silu pristupovať k súčasným problémom veľkoryso i s rozvahou.

To, čo v súčasnosti prežívame, je renesanciou politiky, renesanciou československej politiky. Je naozaj vhodné uvedomiť si tento fakt v súvislosti s 50. výročím spoločného štátu Čechov a Slovákov. Považujeme toto výročie tiež za príležitosť k zamysleniu sa nad zmyslom našej československej štátnosti, nad tým, čo dali naše krajiny nielen Európe, ale čím obohatili aj seba.

Ako veľké memento stojí v našej päťdesiatročnej štátnej histórii niekoľkoročné jej prerušenie a zápas o obnovu nášho československého štátu. Pri pohľade na Mníchov a rozpad Československej republiky musíme mať vždy dosť súdnosti, aby sme pri rozhodujúcom vplyve zvonka na rozpad našej republiky videli i reálnu úlohu politickej krízy vo vnútri nášho štátu, ktorá ho urobila neschopným účinne tomu čeliť. Preto tiež obnova Československej republiky nebola spojená len so zmenou zahraničnej politiky, s orientáciou na najtesnejšie priateľstvo a spoluprácu so Sovietskym zväzom, ale bola tiež spätá s vnútorným prerodom politickej a sociálnej štruktúry. Socializmus je produktom vnútorného hlbokého prežitia a skúseností našich národov v tomto storočí.

Akokoľvek bolo naše národnooslobodzovacie hnutie priamo zrastené so socializmom a socializmus bol jeho najvlastnejším vyjadrením, sme si vedomí, že nevyplýva len z našich národných tradícií. Socializmus je dielom ľudstva. Boj o slobodu ľudí a národov je medzinárodný. Sme a budeme súčasťou veľkého zápasu o spravodlivé usporiadanie sveta, zápasu o svet bez vojen, bez násilia jedného národa proti druhému.

Komunistická strana Československa sa cíti byť pritom nielen aktívnym spolutvorcom nového národného povedomia, ale aj garantom toho, že sa naše súčasné úsilie o obrodu socializmu v našej krajine, o plný rozvoj socialistickej demokracie nestane nacionálne obmedzené.

Našim národom a národnostiam nebol a není cudzí a ľahostajný veľký zápas pokrokových sil vo svete. Keby sme sa teraz neprihlásili k tomuto dedičstvu, popierali by sme vlastnú podstatu našich ideálov, s ktorými sme sa vydali na cestu. Naša národná hrdosť, hrdosť občana ČSSR je dnes v úsilí aktívne prispieť svetovému zápasu o pokrok svojím skromným dielom tým, že sa i našou zásluhou stane vo svete socializmus príťažlivejším.

A chceme veci vidieť takto, v širších súvislostiach, pochopíme aj náročnosť úloh, ktoré z toho pre nás vyplývajú. Je zrejmé, že sa nemôžeme zastaviť v polovici cesty, že sa nesmieme zľaknúť ťažkostí, ktoré sú s novou cestou späté. Tým by som chcel odpovedať všetkým, ktorí iste z hĺbky svojho presvedčenia sa obávajú o osud obrodného procesu. Boli sme si vedomí, že spolu s vinou aktivity príde aj vina kritiky, väčšinou úmerná minulým chybám, omylom i nechuti riešiť zrelé problémy a overovať si mienku väčšiny nášho obyvateľstva.

I napriek tomu sme tento závažný krok urobili. Z aktivity, tvorivej práce hrozí síce aj nebezpečenstvo omylov, možnosť rôznych unáhleností, avšak len z nej rastie nádej na veľké činy, možnosť úspechov, len z nej môžu vyrásť skutočné plody. Z pohodlnej pasivity nerastie nič a hrozí pozvolná stagnácia a degradácia.

A to je tá základná čiara, ktorú sme v januári t. r. prekročili. Bol najvyšší čas. Cez ňu nie je možné sa vrátiť. Prinieslo by to nedozierne škody pre samotnú podstatu nášho socialistického experimentu a nádejám, ktoré sú s ním späté. Socialistickú demokraciu považujeme za proces, ktorý je trvale platný. Socialistická demokracia, to nie je nijaká kampaň, to je nepretržitý proces, sústavné hľadanie, podporovanie progresívnych tendencií a prekonávanie toho, čo sa prežilo. Socializmus je veda uskutočňovaná praxou miliónov. Musíme si byť vedomí toho, aký obrovský priestor, ale tiež nároky sú tu pre politiku, ktorá chce oba tieto základné požiadavky - byť v súlade s vedeckým poznaním - uskutočniť a uviesť do pohybu väčšinu obyvateľov a pritom plne ho rešpektovať.