V těchto dnech prožíváme předěl
onoho velkého a vzrušujícího procesu
obrody socialismu a socialistické demokracie, který
zrál již řadu let a k němuž dalo
podnět prosincové a lednové zasedání
ÚV KSČ. Nedávným zasedáním
ústředního výboru, volbou presidenta
republiky a vytvořením nové vlády,
k níž a k jejímuž programu se Národní
shromáždění ještě vysloví,
končí - alespoň podle mého názoru
- první etapa našeho současného bouřlivého
vývoje a začíná etapa nová.
Soudružky a soudruzi poslanci, stáváme se spolutvůrci
nového uspořádání specificky
československého socialistického státu,
v němž chceme uskutečnit soulad velkých
a vznešených ideálů socialismu s demokratickým
uspořádáním státu a společnosti.
Naše dělnická třída, socialistické
rolnictvo, inteligence a naše mladá generace, která
nás všechny překvapila svojí vysokou
společenskou angažovaností, odpovědností
i politickou vyspělostí, ti všichni, myslím,
jsou připraveni, schopni a rozhodnuti tento historický
úkol na sebe vzít a sehrát svou roli v boji
za dokonalejší lidský řád, tu
roli, která připadla v naší době
nám, Čechům a Slovákům.
Dosavadní výsledky všenárodní
diskuse posledních tří měsíců
dokázaly, že právě díky kulturní
a civilizační úrovni našich národů
a zakořeněným tradicím humanismu bude
československá cesta za uskutečňováním
nových cílů prosta barbarských činů,
násilí, lidského utrpení a projevů
pohrdání lidskou důstojností. Naprostá
většina všeho našeho lidu chápe,
že může vytvořit lepší životní
a sociální podmínky pro každého
jen při plném vzájemném uznávání
a respektování základních svobod,
práv a zájmů každého jednotlivce,
slučitelných se společenským a státním
řádem, s řádem socialistické
demokratické republiky.
V procesu, kterým naše společnost nyní
prochází, vyvstává do popředí
nová úloha Národního shromáždění.
Je, myslím, jeho prvořadou povinností, aby
v duchu svého poslání především
zakotvilo výsledky první fáze demokratizačního
procesu; aby je zákonně zajistilo a přiřadilo
k oněm kamenům, které tvoří
základ stavby naší socialistické republiky.
Nebylo by asi namístě, aby byl při této
dnešní příležitosti podán
podrobný a vyčerpávající výčet
všeho, co nás v nadcházejícím
období očekává; také mi nepřísluší,
abych to činil. Program práce Národního
shromáždění musí být výsledkem
společné účasti všech poslanců
a jejich prostřednictvím vlastně veškeré
naší veřejnosti.
Některé nejzávažnější
úkoly, jejichž splnění se od tohoto
shromáždění očekává
a které nesmí opomenout, aby se svému poslání
nezpronevěřilo, jsou však zřejmé
a sotva asi bude o ně spor. O těch bych se rád
zmínil, aniž bych chtěl klást jedny
nad druhé nebo předurčovat pořadí,
v němž by měly být projednány.
První věc, jež by měla být zákonem
vyřešena co možná nejrychleji, je rehabilitace
všech neoprávněně odsouzených
nebo bez soudu postižených občanů z
doby minulé. Je to úkol, který nesnese odkladu.
Sotva co jiného musí a má mít v tomto
shromáždění přednostní
právo než morálka a spravedlnost - a rehabilitace
je především požadavkem morálky
a spravedlnosti, ale nejen to: má svůj význam
politický.
Důsledná rehabilitace je právě tím,
co by mělo být první zárukou, že
se deformace minulosti již nikdy nevrátí. Přitom
jsem si vědom, že jde o opatření zcela
mimořádného rozsahu. Jde totiž o rehabilitaci
neprávem odsouzených a o revizi nezákonných
rozhodnutí. Oddělit nezákonně postižené
osoby od lidí, kteří se trestných
činů skutečně dopustili, bude v tomto
časovém odstupu mimořádně náročné.
Přitom bude nutné v systému československé
justice provést potřebné osobní a
institucionální změny, které by garantovaly
spolehlivé provedení rehabilitačního
procesu a současně byly dostatečnou zárukou
proti jakýmkoli recidivám tohoto druhu.
Myslím dále, že se příliš
nezmýlím, označím-li za další
z nejzávažnějších výsledků
obrodného procesu svobodu slova, svobodu projevu, svobodu
informací, která byla a je podmínkou skutečného
rozvoje socialistické demokracie v této zemi. Svoboda
slova je jedním z hlavních nezadatelných
občanských práv demokratického státu.
Její plné uskutečnění je prvořadou
povinností socialismu, který k tomu musí
poskytnout lepší reálné možnosti
než buržoazní režimy s jejich soukromo-vlastnickými
poměry a privilegii sociálně silných
skupin.
Proto by měla být novelizace tiskového zákona,
odpovídajícího socialistického duchu,
vymezujícího a zaručujícího
svobodu tisku a ovšem též odpovědnost
z ni plynoucí, dalším z prvořadých
úkolů Národního shromáždění.
Totéž se týká záruk ostatních
občanských práv a svobod - svobody svědomí
a vyznání, svobody pohybu, ochrany listovního
tajemství a ochrany práv jednotlivého občana
vůbec a velkého práva svobodného spolčování
a sdružování, které musí být
v duchu a podle litery ústavní deklarace zákonně
zajištěny do všech důsledků.
Je, myslím, třeba celého souboru zákonných
opatření, která by zajistila v naší
socialistické republice rozvoj vskutku svobodného
politického života, v němž by každý
občan a každá skupina stojící
na pozicích socialismu a dbalá zákonů
republiky měla plnou možnost realizovat a obhajovat
své zájmy. Vytvořit a ovšem také
prakticky zabezpečovat zákonné záruky
rozvoje vskutku svobodné socialistické občanské
společnosti - to je velký závazek tohoto
shromáždění, závazek jak před
naší společností, tak před celým
pokrokovým světem, který nás bedlivě
a se sympatiemi sleduje.
Je učení, že nejen chlebem živ je člověk.
Soudobý socialismus a především náš,
československý socialismus stojí tedy dnes
před velkým úkolem: zajistit každému
svému občanu nejvyšší míru
práv a svobod, aby pak tento náš řád
mohl oprávněně žádat i potřebnou
nejvyšší míru odpovědnosti a úsilí
od každého občana.
Platí však rovněž, že také
chlebem živ je člověk. Ani tato pravda nemůže
být v činnosti Národního shromáždění
opomenuta. Vedle silného a oprávněného
volání po větší svobodě
politické má naše společnost co dělat
i s řadou lidsky stejně závažných
sociálních problémů, a to problémů
dělníků i rolníků i příslušníků
inteligence, mladých i starých občanů
republiky, jejichž hlas tak snadno do veřejnosti neproniká,
jejichž život však není lehký a jejichž
problémy nelze v žádném případě
opomenout, neboť - nedělejme si iluze - mnohdy jde
vskutku o zajištění existenčního
minima. U nás žijí ještě staří
lidé, někdy i za několik málo stovek
měsíčně. A nejen to: s nelehkými
problémy zápolí celá polovina naší
společnosti, naše ženy, jejichž skutečné
možnosti jsou stále ještě velmi daleko
za obecnými proklamacemi o rovnoprávnosti, které
má především uskutečnit socialismus.
Všechny tyto problémy přirozeně nelze
řešit zákony, i když význam zákonodárné
činnosti ani zde nelze podcenit. Hlavní tíha
řešení spočívá především
ve výrobní sféře a v celém
hospodaření s naším národním
bohatstvím, od něhož v rozhodující
míře závisí, zda nebo kdy na to všechno
budeme mít. Avšak aspoň na některé
nejtíživější problémy z
těchto vskutku naléhavých potřeb bychom
měli mít zřetel i při dnešním
stavu našeho hospodářství; třeba
na zákonné zajištění minimální
mzdy a důchodů. Myslím, že Národní
shromáždění uvítá zákonodárnou
iniciativu vlády, ale i příslušných
společenských organizací - odborů,
SPB i budoucí organizace rolnické. Očekávám,
že aspoň na některé z těchto
otázek dá odpověď i očekávané
vládní prohlášení a že Národní
shromáždění k němu konstruktivně
přispěje. Proto všechny výbory Národního
shromáždění, včetně nového
výboru branného a bezpečnostního,
musí při projednávání státního
závěrečného účtu a při
kontrole plnění státního rozpočtu
přezkoumat všechny výdaje a rezervy. To nevylučuje
i případné zřízení zvláštní
úsporné komise Národního shromáždění.
Tento úkol nesmíme podceňovat. Vždyť
vůle a schopnost najít prostředky pro ty
nejpotřebnější - to bude zkouška,
podle níž budou lidé posuzovat, zda to myslíme
s hlásanou obrodou poctivě a dobře.
Uplynulé měsíce nebyly jen obdobím
mimořádného ruchu politického a sociálního;
neobyčejně závažnou součástí
našeho dnešního dění je i velmi
aktivní pohyb národnostní, řada složitých
problémů, které již dlouho kvasily pod
povrchem a teprve v poslední době se mohly projevit.
Nejdříve a nejzjevněji se tento proces projevil
na Slovensku, které prožilo nezapomenutelné
období aktivizace svého národního
života a sehrálo v minulých měsících
historicky významnou roli jako jeden z podněcovatelů
onoho obrodného demokratizačního procesu,
který tvoří obsah našeho současného
dění.
Slovensko opět přestalo být objektem a stalo
se subjektem, pozitivním subjektem pokroku naší
socialistické republiky. I v oblasti politické vystoupil
slovenský národ tak, jak je již dlouho vidět,
v kultuře, v hospodářství i jinde
- jako vyspělý, svébytný a sebevědomý
moderní národ, jehož výkony vzbuzují
oprávněné naděje v nás všech.
Touto svou aktivitou vytvořilo Slovensko významnou
kapitolu své národní historie, která
je zavazuje i do budoucnosti a přidává tím
jen další kámen do velké stavby svých
národních tradicí, tradicí štúrovců,
tradicí osvobozeneckého boje. To, na co dnes obrozující
se Slovensko navazuje, je nejspíš tradice Slovenského
národního povstání. Dnes stejně
jako tehdy neomezil se tento pohyb jen na boj za národní
svébytnost a jen na vlastní slovenské prostředí,
ale progresívně ovlivnil i celkový společenský
vývoj republiky. A právě to je naděje
do budoucnosti. Pro Slovensko i pro celou republiku. A ovšem
také závazek, jejž plnit a dále rozvíjet
musí být věcí slovenské národní
hrdosti a odpovědnosti před dějinami.
Výsledky slovenského obrodného pohybu vyústily
ve významnou politickou iniciativu Komunistické
strany Slovenska a Slovenské národní rady
k přeměně vnitřního zřízení
republiky na principech socialistické federalizace. Myslím,
že budu tlumočit mínění rozhodné
většiny poslanců, řeknu-li, že
Národní shromáždění tuto
iniciativu upřímně vítá a že
se na jejím řešení bude iniciativně
a aktivně podílet.
Víme všichni, že tato dalekosáhlá
přeměna nebude snadným problémem a
že si přijetí příslušného
ústavního zákona vyžádá
řešení mnoha závažných otázek
nejen v oblasti správní, ale doslovně ve
všech sférách našeho společenského
života, zejména, a to podtrhuji, i ve sféře
ekonomické. Náročnost tohoto řešení
je stupňována ještě tím, že
by mělo být splněno v době co nejkratší;
budete snad se mnou souhlasit, řeknu-li, že všelijaká
dočasná provizória sotva mohou být
republice naprospěch. Zbytečně bychom na
ně vynakládali síly a nepřispěli
bychom tak k urychlení potřebné konsolidace
v zemi. Vytvoření nových státoprávních
vztahů v republice je úkolem pravé státnické
odpovědnosti, který vylučuje jakoukoli lehkomyslnou
improvizaci; nejde přece o nějakou krátkodobou
reorganizaci, ale o řešení stabilní
a trvalé, pokud lidské věci vůbec
trvalé jsou.
Musíme vzít zvláštní zřetel
na to, abychom využili všeho, co upevňuje náš
společný stát - Československou socialistickou
republiku. Vždyť - a zde navazuji i na slova s. Dubčeka,
vyřčená k 20. výročí
Února - každá její část
může prosperovat jen tehdy, bude-li prosperovat celek.
To znamená mimo jiné vzít do ruky tužku
a dobře si všechno propočítat, abychom
se dobře dopočítali a náhodou se v
něčem nepřepočítali.
V této souvislosti cítím potřebu upozornit,
že za dosavadního ústavního zřízení
má Národní shromáždění
a zejména jeho čeští poslanci ještě
další, neméně závažnou povinnost.
Toto shromáždění je zároveň
nejvyšším národně politickým
zastupitelstvem českým a nemůže opomenout,
že je i reprezentantem českých národních
zájmů. Bude proto krajně důležité,
aby vyvinulo iniciativu k řešení i problémů
českého národa a českých zemí,
ke konstituování českých národních
orgánů, k řešení jejich vztahů
k společné naší republice.
Neméně důležitou stránkou je
též odpovědnost Národního shromáždění
vůči národnostním menšinám
v českých zemích i na Slovensku. I zde musí
toto shromáždění - a především
poslanci z míst, kde žije maďarské, ukrajinské,
polské a německé obyvatelstvo - vystoupit
s iniciativou k úpravě statutu těchto národnostních
skupin.
Toto shromáždění je prostě povinno
splnit to, k čemu je běh událostí
a naděje veřejnosti bezpodmínečně
zavazují: položit zákonné základy
nového vnitřního uspořádání
republiky, která by byla uznávanou vlastí
všech jejich občanů bez rozdílu národnosti
- Čechů, Slováků, i příslušníků
všech menšin.
S tím vším se úzce spojuje i další
významný úkol, který musí Národní
shromáždění vyplnit, a to je novelizovat
zákon o volbách do národních výborů
i zákon o volbách do zákonodárných
sborů. Zákony, které by napravily všechny
tolikrát kritizované nedostatky zákonů
dosavadních a zajistily volby odpovídající
současným představám. Naše shromáždění
je povinno zajistit, aby jeho zástupci byli voleni v nových
a demokratických podmínkách, a tak podat
důkaz o své vůli a schopnosti zúčastnit
se patřičným podílem věcí
demokratizace.
Sotva lze v této chvíli předvídat,
zda se ve vymezeném období podaří
tomuto shromáždění všechny tyto
hluboké a dalekosáhlé přeměny
zakotvit v ucelený systém, v novou ústavní
soustavu. Avšak uzákonění všech
hlavních vymožeností posledních měsíců
bude určitě podstatným krokem k tomu velkému
cíli, jímž je nová československá
socialistická demokracie.
Zajistit její rozvoj, učinit ji samozřejmou
normou našeho každodenního života nelze
přirozeně jen proklamacemi, pouhou změnou
osob nebo přeměnou institucí, i když
všechny tyto změny jsou významné a je
třeba je bezodkladně a promyšleně uskutečnit.
Vskutku klíčovou otázku záruk nového
a lepšího politického a hospodářského
života země je však nutno, aspoň podle
mého názoru, hledat v samotném pojetí
politiky, v pojetí moci. Zdaleka nejde jen o to, která
nesprávná rozhodnutí z minula se ruší
a jaká jednotlivá nová řešení
se přijmou. Ostatně nastupujeme-li nové směry
v naší politice, neznamená to, že rušíme
kontinuitu dosavadního vývoje republiky. Naopak,
naše obrodné úsilí jasně potvrzuje
všechny velké a pozitivní hodnoty, z nichž
vyrůstají trvalé základny našeho
státu. Mám tu na mysli především
socialistické zřízení v oblasti vnitřní
a soustavu mezinárodně politického zabezpečení
republiky, její rovnoprávní spojenectví
se socialistickými státy a především
se Sovětským svazem, s nímž jsou osudy
naší země úzce spojeny.
Jádrem toho, co před vámi dnes vyvstává
a co je hlavním předmětem našich úvah
i praktických opatření, je však otázka,
jakým způsobem a jakými prostředky
se politická řešení tvoří
a hledají. Základní se stává
tedy otázka, "jak" vládnout. Myslím,
že jeden z hlavních a podstatných kořenů
dřívějších deformací tkvěl
ve způsobech a metodách, jimiž byla rozmanitost
zájmů a požadavků ve společnosti
usměrňována do státní jednoty.
Stát jistě potřebuje jednotu jako základ
státní akce, avšak zdravou jednotu je možno
vytvořit jen zdravými prostředky.
Proto jde o to, jakými prostředky budeme státní
rovnováhu nalézat. Myslím tak, že budeme
cílevědomě, krok za krokem zavádět
do politiky pevná pravidla, pravidla čisté
hry, pravidla politické morálky a odpovědnosti,
i kulturnost, což vše by vrátilo lidem pocit
jistoty a důvěry.
To je podle mého názoru nejzávažnější
a nejnáročnější úkol,
před nímž nyní Národní
shromáždění stojí: svou zákonodárnou
praxí a celou svou činností založit
nový směr "socialistického parlamentarismu".
Poučeno na mnohých pozitivních zkušenostech
z desetiletí našeho československého
parlamentu, poučeno na pozitivních zkušenostech
dalších zemích, může toto shromáždění
rehabilitovat svou funkci a své poslání nejvyššího
státního zákonodárného orgánu
a tím vnést nemalý vklad do celkového
procesu obrody socialistické demokracie, do obrody celého
stylu našeho politického života, jehož je
parlament významnou součástí. To bude
vyžadovat hluboké zamyšlení nad úlohou
a funkcí politiky v dnešní socialistické
společnosti vůbec.
Předně musíme propracovat soustavu pravidel
politického rozhodování. Tato pravidla musí
odstranit privilegia a výsady, zejména právo
neomylnosti, monopol na pravdu apod., musí umožňovat
konfrontaci názorů a stanovisek, opírající
se o věcně podložené argumenty, a musí
též umožňovat demokratické zjišťování
a ověřování většiny a
menšiny.
Přitom je samozřejmé, že se i většina
může mýlit. Z toho vyplývá nutnost
chránit menšinu, která má mít
možnost na základě socialismu a v rámci
demokratických postupů vyjadřovat svá
stanoviska. To je jeden z předpokladů toho, aby
existující většina nezkostnatěla,
ale aby stále obnovovala své myšlenky a svůj
vliv znovu a znovu svou prací zajišťovala.
V této souvislosti se mi jeví krajně důležitým
požadavek, aby náš socialistický stát
byl státem vskutku právním v nejlepším
smyslu toho slova, aby se právo vžilo jako pevný
a nedotknutelný základ státního a
společenského života, aby zákony byly
dodržovány s nepodplatitelnou přísností
a platily stejně pro kohokoliv - pro posledního
občana právě tak jako pro sebemocnější
instituci, podnik nebo osobnost.
Pro instituce, organizace a podniky je v tomto směru vždycky
situace snazší než pro řadového
občana, pro prostého pracujícího člověka,
nebo, jak se někdy říká, pro muže
z "ulice. Právě proto však tam, kde se
jedná o občana jako jednotlivce, jsou právní
záruky zvlášť významné a
musí být co nejúčinnější.
Stát je povinen občana chránit, neboť
on je východiskem i cílem socialistického
zřízení.