Vieme, že tento zákon upravuje len hospodárenie
s bytmi a že nerieši bytovú výstavbu u
nás, tým menej potom bytovú výstavbu
pre mladých ľudí. Čo teda máme
robiť, alebo lepšie, čo majú robiť
mladí ľudia, aby sa dostali z tohto začarovaného
kruhu, keď perspektíva na vlastný byt neni
alebo len veľmi vzdialená?
Podľa nášho názoru sme zanedbali propagáciu
sporenia mladých ľudí za účelom
založenia rodiny, ktoré pripomenul aj súdruh
minister vo svojom úvodnom slove, a nepripravili pre to
reálne podmienky a organizačné zabezpečenie.
Teraz sme sa však dozvedeli, že Štátna sporiteľňa
s radom ostatných orgánov, ako je ČSM, ROH
a ďalšie, pripravila konkrétny návrh na
účelové sporenie mládeže, t.j.
na založenie rodiny. Nemôžeme zabiehať do
podrobností, ale ako sme sa dozvedeli, jeho forma má
byť pre mladých ľudí dostatočne
atraktívna, pretože bude napr. doplňovaná
určitou možnosťou zvýšiť vklad
každoročným zlosovaním a časť
sporivcov, ktorá bude mať záujem o byt bude
mať a z 3-5 rokov aj reálnu možnosť tento
byt získať. V súčasnosti väčšina
mladých ľudí túto možnosť
nemá, pretože u mladých manželov vstup
do družstva je nielen záležitosťou 8-10
rokov, ale aj vklad a splátky sú pre mladých
manželov - pokiaľ im nepomôžu rodičia
- značnou hospodárskou záťažou.
Myslím, že aj z výchovného hľadiska
by tento zvláštny druh sporenia bol pre mladých
ľudí veľmi žiadúci, pretože
mladý človek sa naučí lepšie
hospodáriť a viac si vážiť peňazí.
Želali by sme si, aby dobre započaté rokovanie
o tomto druhu sporenia mladých ľudí, ktoré
úzko súvisí s otázkou založenia
rodiny, bývania, a je teda z hľadiska populačného
veľmi významné, boli čo najskôr
dovedené do konca a aby sa čo najskôr realizovali.
Československý sväz mládeže by
sa mal stať "zapáleným" organizátorom
tohto sporenia mladých ľudí. Viem, že
toto sporenie síce nevyrieši úplne bytový
problém pre mladých ľudí, ale iste značne
pomôže a azda aj zachráni mnoho mladých
manželstiev a pomôže zvýšiť populáciu.
S otázkou bývania mladých súvisí
aj otázka bývania starých ľudí.
Dávam v úvahu, či by sme konečne i
my v bytovej výstavbe nemali ísť progresívnou
cestou mnohých vyspelých štátov a stavať
malé, vhodne upravené byty pre starých manželov.
Tým by sa vyriešili hneď dve veci: uvoľnenie
často priestorných bytov pre rodiny s deťmi
a súčasne by sme dali starým ľudom pocit,
že ich nechceme vyraďovať a sústreďovať
do vzdialených a väčšinou nevyhovujúcich
domovov dôchodcov, ale že dožijú svoj život
uprostred spoločnosti a dokonca by mohli pomáhať
aj mladým napr. v starostlivosti o deti zamestnaných
matiek.
To by však chcelo trochu premýšľania pri
projektovaní sídlisk a rátať v obytných
blokoch aj s jedným blokom malých bytov pre starých
ľudí.
Starostlivosť o mladé manželstvá a zabezpečenie
kľudnej a spokojnej staroby po všetkých stránkach,
to by malo byť jednou zo zásad našej sociálnej
politiky, o ktorej tu dnes hovorila s. Procházková.
Som si vedomá toho, že to síce priamo so znením
zákona nesúvisí, ale pokladala som za svoju
povinnosť tlmočiť tento názor, o ktorom
sme rokovali v Zdravotníckom výbore NZ. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Kotlebová, promluví posl. Manďák.
Posl. Manďák: Soudružky poslankyně,
soudruzi poslanci i Návrh novely zákona celkovou
situaci na bytové frontě v oblasti hospodaření
s byty zpřísňuje a já se domnívám,
že to je naprosto správné. Počítá
také např. s tím, že člověk,
který vlastní rodinný domek a prodá
tento domek, nemůže si činit právo,
nemůže požadovat byt od národního
výboru. Takovýmto způsobem řeší
zákon situaci, která vznikla tím, že
občan prodal takto záměrně rodinný
domek. Pokládám to za správné, poněvadž
se jedná většinou o akty spekulace.
Stejně tak se však domnívám, že
bychom se měli podívat i do jiných úseků
naší bytové politiky, které nám
naznačují, že tam není zdaleka všechno
v pořádku a že by mohlo docházet k tomu,
že podporujeme takové živly a elementy, takovou
nepatrnou část našeho obyvatelstva, která
by nezaslouženě přicházela k výhodám
na účet pořádných a poctivých.
Proto, když zdravotní výbor projednal otázku
novely zákona o hospodaření s byty, schválil
některé doplňující návrhy
k předloženému zákonu. Tyto návrhy
spočívaly v tomto:
Náhradní byt podle tohoto doplňku nemusí
být (aby bylo správně rozuměno, tzn.,
že mají být okolnosti zváženy)
poskytnut tomu, komu bylo zrušeno právo na užívání
bytu pro hrubé a opakované porušování
domovního řádu.
Víte, že v poslední době vycházejí
domovní řády a otázka je, jestli budou
pouze deklaraci anebo to budou určité právní
normy pro všechny občany bezpodmínečně
závazné. Jde o taková ustanovení domovního
řádu, jako je soustavné poškozování
bytu, poškozování domu nebo jeho okolí
a příslušenství, vyvolávání
rvaček, ohrožování ostatních
občanů, ohrožování nebo vyhrožování
správcům nebo vlastníkům domu, terorizování
obyvatel, provádění prostituce, přeměna
bytu v řemeslnickou dílnu atd. To je první
návrh.
Druhý doplněk spočívá v tom,
že náhradní byt nemusí být poskytnut
tomu, kdo získal byt předstíráním,
že bude vykonávat domovnické práce,
anebo tomu, kdo je přestal vykonávat, ač
pro to nebyly závažné důvody. Domnívám
se, že vedle řádného placení
nájemného představují tyto podmínky
domovního řádu minimum směřující
k ochraně společenského vlastnictví
a národního majetku.
Jsou správné také z hlediska výchovného,
jsou správné z hlediska ochrany práv občanů
řádně plnících své povinnosti.
Aby nedošlo k nedorozumění, zdůraznil
jsem, kladu důraz na slovo nemusí, tzn., že
národní výbor vždycky má zvažovat
okolnosti, jde-li o soudní zrušení práva
na užívání bytu, zda jsou okolnosti,
které svědčí pro nějaké
jiné rozhodnutí. Dnes se vytvořila taková
situace, že mnozí lidé, nesprávně
si počínající v domě, se domnívají,
že si mohou dělat co chtějí a že
jejich činy z hlediska práva nabýt nový
byt a náhradní byt jsou nepostižitelné.
Slyšel jsem takovou argumentaci, že je možno takovému
ničiteli a ohrožovateli občanského soužití
dát náhradní byt, menší byt a
horši. Ale je třeba, abychom si položili otázku
v tomto nejvyšším orgánu státní
moci: je snad přípustné, aby v těchto
bytech podřadnějších a méně
hodnotných nebyl dodržován domovní řád
a zákonný pořádek? Domnívám
se, že musí být dodržován bezpodmínečně
všude. Jsem přesvědčen, že tento
zákonný tlak se u normálně myslících
lidí nemine účinkem. Jsem rovněž
toho názoru, že řešení palčivosti
této otázky ve spojitosti s udržováním
nově vybudovaných bytů státní,
podnikové i družstevní výstavby neoslábne,
naopak, stane se ještě naléhavější.
Mám na mysli otázku dohledu, kontroly a udržování
velkých činžáků, právě
prostřednictvím domovníků, protože
víme, jak tento fond často chátrá
ne proto, že by chátral samo sebou, ale tím,
že se o to někdo přičinil.
Doporučuji tyto doplňující návrhy
včlenit do zákona. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
poslanci Manďákovi. Promluví poslanec Šubrt.
Posl. Šubrt: Soudružky a soudruzi poslanci, v
usnesení XIII. sjezdu KSČ o dalším rozvoji
životní úrovně je zdůrazněna
zásada posilovat takové kvalitativní změny
v uspokojování potřeb, které budou
vytvářet předpoklady k rozvoji socialistického
životního stylu. Kvalitativní změny
v životním prostředí se týkají
také rekreace jako součásti preventivní
péče o zdraví člověka.
XIII. sjezd obzvláště hodnotil význam
rekreace, protože stav a prostředí našich
měst a velkých průmyslových aglomerací
vyžadují zajištění kapacit pro
rekreaci jejich obyvatel. Odstranění tohoto stavu
je dlouhodobý proces, který bude klást mimořádné
nároky z hlediska investičních a výrobních
nákladů. Na druhé straně jsou u obyvatelstva
velké rezervy, které je ochotno je vynaložit
na řešení svých rekreačních
potřeb individuální cestou, tj. vlastními
náklady a prací s minimálními nároky
na materiál. Tuto oprávněnou snahu je třeba
podchytit, sladit v souladu se všemi požadavky a potřebami
společnosti především ve sféře
urbanismu a využit pro plánovité vytváření
podmínek formování socialistického
životního stylu jako výrazu nejširšího
pojetí péče o rozvoj osobnosti a udržování
soudržnosti rodiny.
Pro plánovité vytváření podmínek
máme již nejenom bohaté zkušenosti na
úseku rekreace a cestovního ruchu, ale také
řadu vědeckotechnických podkladů schválených
vládou, které tento rozvoj usměrňují.
Jde např. o vládní usnesení o rekreaci,
vládní usnesení o rozvoji zahraničního
cestovního ruchu a o realizaci rajonizace cestovního
ruchu v ČSSR.
V rámci připravované změny územní
struktury osídlení byl vypracován rozbor
dosavadní struktury. Z jeho vyhodnocení vyplynulo,
že máme na území našeho státu
řadu obcí, ve kterých je rozsáhlý
fond nevyužitých objektů vhodných pro
celoroční rekreaci rodin. Jde zejména o obce,
které pro příští přestavbu
osídlení jsou označeny jako nerozvojové
obce. V nich lze bývalý bytový fond a nevyužité
hospodářské objekty výhodně
adaptovat na rekreační objekty a volná stavební
místa využit k výstavbě nových
rekreačních domků. Tímto postupem
lze nejenom využít stávající
fond, ale zároveň vytvořit z takových
vesnic oblasti cestovního ruchu s převážnou
rekreační funkcí. Zároveň se
tím podstatně sníží zájem
o výstavbu chat ve volném terénu, jehož
důsledky jsou všeobecně známy jako rozpor
s ochranou krajiny, zabíráním zemědělské
a lesní půdy, nehledě k úsporám,
kterých lze docílit využitím stávajících
inženýrských sítí, základní
vybavenosti a ve službách.
Tento postup vyplývá ze zkušenosti minulých
let, kdy např. v roce 1958 muselo být demolováno
na 17 000 objektů převážně v
pohraničí pro zchátralý stav. Řada
těchto objektů mohla být využita právě
pro rekreaci.
Podobná situace by se mohla opakovat i ve vnitrozemí.
Mohlo by docházet k takovým případům
především tam, kde se obyvatelstvo malých
obcí v důsledku přiblížení
se k místu zaměstnání stěhuje
do sídelních středisek, která mají
jasnou rozvojovou tendenci. Takové jevy již existují.
Všeobecně je oprávněně kritizována
nadměrná výstavba chat převážně
na pozemcích, které by jinak patřily do zemědělského
nebo lesního půdního fondu, hlavně
proto, že ve své koncentraci maří vlastní
účel rekreace a kazí ráz krajiny.
Prakticky dochází k vytváření
nových "sídlišť", které
je obvykle bolestným zásahem do přírody
a vyvolává řadu dalších obtíží
a rozporů, např. v kapacitě a zajišťování
služeb ve stávajícím osídlení.
Výstavba rekreačních objektů tohoto
druhu je v přímém rozporu s usnesením
XIII. sjezdu o tvorbě životního prostředí.
Využití volných objektů v nerozvojových
obcích by pomohlo řešit nejen otázku
potřeby individuální pobytové rekreace.
Adaptacemi a výstavbou rekreačních domků
se uvolní automaticky investiční kapacity
- finanční i materiálové, stávající
i plánované - které by bylo možno využit
v daleko větší míře než
dosud pro další rozvoj rekreace zahraničních
turistů, o jehož devizovém efektu není
pochyb.
Jestliže vycházíme ze současné
tendence uvolnit Všechny stávající lůžkové
kapacity budované nebo použitelné pro cestovní
ruch a rekreaci, vidíme, že je nezbytně nutné
učinit hmotná opatření, aby všechny
stávající rekreační objekty
byly navráceny svému účelu, zejména
jsou-li umístěny v rekreačních oblastech.
Urychlené řešení této otázky
má velký ekonomický význam, a to nejen
z důvodů značného hospodářského
i devizového přínosu, ale i z hlediska zdravotního.
Přehlížení významu rekreace obyvatelstva
by se mohlo projevovat i ve zvýšených nákladech
na zdravotní péči.
Soudružky a soudruzi poslanci, moje poznámka nesměřuje
k tomu, aby se uvedené otázky dalšího
plánovitého rozvoje rekreace řešily
v předloženém návrhu zákona,
ale v rámci činnosti příslušných
resortů a orgánů. Jde o problematiku, která
úzce souvisí i s kvalitativním rozvojem bydlení
a života socialistického člověka. Proto
se předložená osnova správně
dotýká také otázky rekreačních
domků a jejich využití. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Šubrtovi. Promluví posl. Hečko.
Posl. Hečko: Soudružky a soudruzi poslanci,
vzhledem k časové tísni, ve které
se nacházíme, omezím svůj diskusní
příspěvek pouze na některé
otázky a několik velmi krátkých poznámek.
Mám otázku na ministra vnitra s. Kudrnu, případně
na zpravodaje, který se zúčastnil projednávání
návrhu zákona ve výborech NS: zda lze považovat
za dosti účinné ustanovení - jde zejména
o § 23 návrhu zákona, který má
umožnit vlastníkům nastěhování
do jejich rodinného domku. Jsou o tom některé
pochybnosti.
Dnešní zákon, soudružky a soudruzi poslanci,
- mnozí s tím budete jistě souhlasit - nevyhovuje,
i když je v něm ustanovení, že národní
výbor je povinen umožnit vlastníku rodinného
domku nastěhovat se a bydlet ve vlastním domku.
V praxi se setkáváme s úplně krkolomnými
případy. Uživatel bytu prakticky uvolní
byt jen tehdy, když si to přeje - a on si to zpravidla
nepřeje, protože bydlet v rodinném domku bývá
výhodné hlavně pro toho, kdo ho užívá,
a protože je to také velmi laciné; není
to však výhodné pro vlastníka rodinného
domku.
Já uvedu z mnohých aspoň jeden kratičký
příklad: národní výbor v Praze
10 se opírá o zákon č. 41 z roku 1964,
který je dosud platný a považuje za správné,
že vlastník rodinného domku obývá
se sedmičlennou rodinou dva pokoje o ploše 35 m2
- trvá to už léta letoucí - a stejnou
plochu ve stejném domku obývá jiný
uživatel, tedy také dva obytné pokoje a jsou
tam dva členové rodiny. Oněch je tedy 7 a
tito jsou dva. Jak jsem již řekl, národní
výbor to považuje za správné a odmítá
tvrzení, že 35 m2 mimo kuchyně pro
dva lidi je nadměrná plocha, protože se ustanovení
o nadměrném bytu nevztahuje na rodinné domky.
Není to také byt, který by mohl být
zařazen do prvé kategorie, jak obyčejně
u rodinných domků bývá, kde je nižší
kategorie než první. V témž výměru
zmíněný národní výbor
tvrdí, že je správné, když zmíněný
uživatel dvoupokojového bytu platí za užívání
částku, která nekryje - jak se ve výměru
píše - náklady na udržování
domku. Všechno to opírá o dosud platný
zákon. Žádosti nevyhovuje a nemůže
vyhovět.
Soudružky a soudruzi, toto už trvá léta.
Podobných příkladů se nabízí
v praktickém životě mnoho a zpravidla vždy
je brán zřetel a poskytována ochrana uživateli
bytu proti vlastníkovi rodinného domku, tedy uživatel,
nikoliv vlastník, bez ohledu na to, že mnohdy tento
uživatel je lépe situován než vlastník.
Vypadá to tak, jakoby se proti vlastníkovi rodinného
domku mělo postupovat přísněji, poněvadž
je majetný, a kdo byt, je nemajetný. Pravda bývá
velmi často opačná. To není ani logické,
ani pochopitelné. Vše toto dosud platný zákon
nejen toleruje, nýbrž i dovoluje.
Nový zákon počítá s rozšířením
práva pro vlastníky rodinných domků,
pokud jde o užívání bytu, ale zároveň
jsou pochybnosti o tom, zdali toto ustanovení je dostatečné.
Zdá se, že novelizovaný zákon je výhodnější
pro uživatele a jen slovně je tu vlastník poněkud
přikrášlen, ale ve skutečnosti zde nic
podstatného nemění. Slovně je to tam
hezčí, ale ve skutečnosti se zdá,
že k žádné změně nedochází.
Prosil bych, soudruzi, kdybyste zaujali k tomu stanovisko a vysvětlili
to. Dále mi není také jasné, proč
rodinné domky postavené po 1. dubnu - původně
bylo navrženo po 1. květnu t. r. - mají být
vyňaty z práva přidělování
národních výborů. Proč mají
být rodinné domky takto rozškatulkovány.
Na rodinné domky postavené do letošního
roku se vztahuje jiná norma a na nově postavené
také jiná norma. Připadá mi to tak,
jakoby to mělo být ve škatulkách.
Myslím, že je nám jasné - a nechceme
o tom diskutovat - že žádný zákon
nemůže vyřešit bytový problém.
To také není jeho poslání. Když
byty nejsou, nemůže tuto otázku vyřešit
zákon. Ale zákon by měl zajišťovat
maximálně dobré a spravedlivé hospodaření
s těmi byty, které k dispozici jsou.
K ostatním ustanovením zákona nemám
žádné připomínky, domnívám
se, že jsou dobré a že je třeba je podporovat.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Přihlásil
se posl. Kučera Bohumil.
Posl. dr. Bohuslav Kučera: Soudružky a soudruzi
poslanci! Chtěl bych učinit poznámku k návrhu
s. posl. Manďáka. Chtěl bych konstatovat, že
výbor ústavně právní a výbor
pro národní výbory se na své společné
schůzi tímto námětem zabývaly,
ale že ho odmítly vzhledem k tomu, že tento námět
nese v sobě řadu vážných problémů.