-neméně vážnou otázkou je zde
i zemědělství, a to zejména problém
soukromě hospodařících rolníků,
kterých je v některých okresech značná
část. Úroveň hospodaření
je velmi nízká, protože na umělá
hnojiva, nákup osiv, nákup strojů, které
musí rolníci kupovat za maloobchodní ceny,
nejsou v těchto rolnických usedlostech peníze.
I zde se některé věci již udělaly,
jako např. uzákonění vyplácení
dětských přídavků soukromě
hospodařícím rolníkům.
Tyto otázky my vidíme jako rozhodující,
které by bylo třeba řešit. Nechceme
na druhé straně tvrdit, že by pro rozvoj pohraničí
i méně vyvinutých oblastí se nic neudělalo.
Byli jsme velmi překvapeni rozvojem okresu Tachov, zejména
vyřešením zemědělské výroby
a jen jsme litovali všichni zúčastnění
toho, že není těchto progresivních a
dnes možno říci již i ověřených
poznatků více využíváno v dalších
okresech se stejnými nebo podobnými podmínkami,
což je ve většině pohraničních
okresů. Přitom i zde je celá řada
problémů, která při pružnějším
řešení by mohla být již odstraněna.
Je totiž těžko pochopitelné, proč
při vybudované velkovýrobě vepřů,
v jejíž blízkosti jsou velkokapacitní
teletníky a stáje apod., není možno,
aby sdružení státních statků
mohlo mít svou úpravnu krmiv, proč se musí
denně dovážet stovky vepřů desítky
kilometrů na porážku a ztrácet denně
tuny vepřového masa a zda by se nemohla jednoduchá
porážka vybudovat v blízkosti těchto
zařízení. Jistě zde neobstojí
výrok pracovníka centrálního úřadu,
že tím by v Tachově měli denně
čerstvé maso - nechci tím tvrdit, že
by to bylo oficiální stanovisko resortu. Na druhé
straně ale problémy ve školství a zdravotnictví
nejsou ani zdaleka dořešeny a jsou v tomto směru
vážné nedostatky. Byli-li jsme překvapeni
rozvojem zemědělské výroby na okrese
Tachov, ještě více jsme byli překvapeni
v záporném smyslu úrovní zemědělství
v některých oblastech na okrese Bardějov.
Zde kromě dalších jsme byli v obci, kde na
výměře 335 ha zemědělské
půdy pracuje přes 100 občanů - při
sklizni brambor i děti, které nechodí do
školy, a to je zde 120 ha orné půdy, která
by měla uživit přes 200 občanů,
přičemž sklizeň obilí představuje
někdy 3 - 4násobek toho, co bylo zaseto. Jistě
si každý dovede představit, jaká je
životní úroveň 44 rodin v této
obci, které jsou závislé pouze na zemědělství.
Bydlí se zde v domech, které jsou jako muzejní
- ovšem v lepším stavu - postaveny v Bardejovských
kúpelích. Přitom MNV musí povolit
výstavbu rodinných domků v obci, neboť
úroveň bydlení ve stávajících
domcích - jedna místnost s podlahou z hlíny
- již snad ani nižší nemůže
být, vyjma občanů - cikánů,
kteří bydlí v zemljankách. Při
rozmluvě s občanem, který chce stavět
v této obci, zda jeho rozhodnutí je správné,
zda by nebylo účelnější stavět
někde ve střediskové obci, nám odpověděl
rovněž otázkou:
"Co tam budu dělat? Kdo mi zaručí zaměstnání?"
Na to jsme mu nikdo nemohl dát odpověď, ani
předsedovi MNV, který ví, že porušuje
platné předpisy, vydá-li stavební
povolení v obci, která není jako středisková.
Již jednou jsem uvedl, že řešení
problémů vidíme ve zprůmyslnění
těchto oblastí. Jak ale vypadá skutečnost?
V těchto oblastech je celá řada závodů
a provozoven, které nejsou vždy rentabilní,
a proto by je bylo nutno zrušit - a mnohdy je snaha podniků
je i rušit. Přitom ne vždy nízká
rentabilita je závislá pouze na tom kterém
závodě nebo provozovně. Chtěl bych
to doložit příkladem závodu Solivar
v okrese Prešov, kdy tento závod měl stanovené
náklady na výrobu jedné tuny kuchyňské
soli 380 Kčs a byl při takto stanovených
nákladech vysoce rentabilní a odváděl
státu několik miliónů korun. Nyní
mu byly stanoveny náklady na 200 Kčs za tunu a tím
se pochopitelně stává ztrátovým
a hned je důvod k jeho uzavření.
Možná, že tento případ není
typický, ale máme těchto příkladů
víc.
Na druhé straně ale výstavba závodů
nebo podniků, které by rentabilní byly, není
prováděna a neřeší tedy problém
zaměstnanosti ani problém umisťování
patnáctiletého dorostu. Zjistili jsme i takový
případ, že je postaven nový závod,
kde jsou moderní stroje a nejsou více než dva
roky využity. Jde konkrétně o závod
Drevoimpregna v Kružlové Huti, kde nedostatečným
plánováním nejsou využity stroje v miliónové
hodnotě.
Celá řada usnesení vlády přijatých
k těmto otázkám není splněna
a ani usnesení č. 06/66, které určilo
oblasti nebo místa, kde se poskytuje patnáctiprocentní
dotace, situaci neřeší. Jednak proto, že
stanovené procento bylo nízké, a jak jsme
zjistili při průzkumu, pro podniky naprosto neatraktivní.
S uspokojením jsme vzali na vědomí ve vystoupení
místopředsedy vlády a předsedy SPK
inž. Černíka, že výsledky našeho
průzkumu, které byly již v průběhu
minulého roku dány SPK, nakonec vedly k přehodnocení
stanovené výše procenta dotací na 20
- 40 %, ale podle dosud neprověřených zpráv
je toto zvýšení předpokládáno
do míst, která nejsou podle našeho názoru
právě ta nejzaostalejší. Zde by výbor
NS pro plán a rozpočet měl náročně
posuzovat vhodnost a účelnost těchto dotací
do určených oblastí nebo míst.
Nám je jasná jedna věc, že zavedením
nové soustavy řízení národního
hospodářství každý ředitel
podniku nebo oborového ředitelství bude podnikové
a oborové investice plánovat tam, kde bude mít
zaručenou vysokou rentabilitu podniku a rychlou návratnost
investic. To jsou ale podmínky pro to, aby byly dále
rozvíjeny již dnes možná i přesycené
průmyslové aglomerace, přičemž
oblasti, o kterých hovoříme, budou dále
zaostávat a disproporce se prohlubovat. Ptáme se
proto, kdo a jak bude řešit tento vážný
problém. Necháme-li situaci volný průběh,
nemá cenu, aby byla přijímána jakákoliv
usnesení vlády k tomuto problému, protože
zřejmě záleží na ředitelích
podniků a generálních ředitelích
oborových ředitelství, kde oni budou investovat.
Mohu to doložit konkrétním příkladem.
Při průzkumu v okrese Bardejov jsme zjistili, že
přímo v okresním městě se rozšiřuje
závod a že z původně plánované
pětietážové budovy se staví pouze
tříetážová. Krácení
plánované výstavby znamená snížení
pracovních příležitostí asi o
1000, a to v místě, kde těchto je naprostý
nedostatek i v jeho okolí. Přitom zastavení
výstavby na třech etážích znamená
pro podnik ztrátu kolem jednoho mil. Kčs (odvoz
materiálu, který zde byl, předělání
projektů apod.) a celá dostavba by stála
asi 3 mil. Kčs. Přítomní poslanci
Národního shromáždění,
zástupce SPK, Slovenské plánovací
komise, předsednictva SNR, KNV i ONV byli pro dokončení
plánované výstavby a ani ředitel závodu
nemohl nikterak zdůvodnit omezení této výstavby.
Bylo proto na závěr průzkumu dohovořeno,
že zašleme písemnou interpelaci na příslušný
resort, zda uvedené rozhodnutí je správné
a zda by se nemělo zrevidovat. Odpověď z příslušného
ministerstva došla, a to v poměrně dosti krátkém
čase. Potud vše v pořádku, ale nikdo
z těch, kdo v Bardejově na průzkumu byl,
nebyl spokojen s obsahem odpovědi, s níž bych
chtěl seznámit všechny poslance:
Vážený soudruhu poslanče, na Vaši
interpelaci ze dne 5. 11. 1967, týkající
se změny rozsahu rozšíření závodu
v Bardejově Vám sděluji, že ministerstvo
schválilo v červnu 1965 úvodní projekt
na postavení pětietážové budovy
centrálních provozů s příslušnými
úpravami stávajících objektů
a závodní kotelny. Výstavbou se zvýší
kapacita závodu a stav zaměstnanců o 2111
pracovníků. Pro změny financování
investic přehodnotil podnik v prosinci m. r. svůj
investiční plán a navrhl, aby výstavba
byla dočasně zastavena. Po dalších jednáních
s veřejnými i politickými orgány na
Slovensku rozhodl generální ředitel pokračovat
ve výstavbě závodu v omezeném rozsahu.
Toto rozhodnutí mění výstavbu na 3etážový
objekt s tím, že nebude též provedena
přístavba kotelny, nýbrž pouze výměna
kotlů a jiná omezení. Podle prohlášení
oborového ředitelství bude plánovaná
výroba i při omezeném rozsahu výstavby
zabezpečena. Se soudružským pozdravem - podpis
ministra.
Ano, je možné, tvrdí-li to generální
ředitel, že bude zabezpečena plánovaná
výroba. Nebude ale zabezpečeno plánované
zvýšení zaměstnanosti v podniku. Přitom
ředitel závodu prohlásil, že i na zvýšenou
výrobu by byly jak suroviny, tak i odbyt - pochopitelně
i pracovní sily, o které nám zde v podstatě
jde.
Z odpovědi je tedy jasné, že ministerstvo před
dvěma lety, tedy v době direktivního řízení
schválilo plán výstavby, ale oborové
ředitelství ani ne celý rok na to rozhodlo,
že stavět se nebude, a po velkých intervencích
tedy kompromis - výstavba poloviční kapacity.
Takto je tedy možno počítat, že budou
uskutečněny všechny uvažované,
plánované nebo i rozestavěné investice
schválené vládou nebo jednotlivými
resorty na řešení problémů v
méně vyvinutých oblastech. Ptáme se
proto, jak může vláda dnes ovlivnit rozvoj
těchto oblastí, když plány její
nebo jednotlivých resortů může zrušit
generální ředitel oborového ředitelství
nebo i ředitel podniku?
Myslím, že bychom měli dostat na tuto otázku
odpověď, protože jinak by celá naše
kontrolní činnost neměla žádného
významu, zejména ne v této oblasti, a celý
náš průzkum bylo zbytečné plýtvání
časem, nehledě již k tomu, že představitelé
okresů, kde jsme průzkum prováděli,
budou od nás chtít jistě vědět,
jak jejich připomínky a námi zjištěné
skutečnosti budou řešeny.
Myslím, že by nebylo ani možné, aby se
v tezích plenárního zasedání
ÚV KSČ, konaného v měsíci říjnu,
ve stati, kde se rozebírají otázky národnostních
vztahů, uvádělo: "V duchu linie 13.
sjezdu bude strana usilovat o další sblížení,
dále rozvíjet ekonomiku Slovenska jako součást
jednotné celostátní ekonomiky, vyrovnávat
historicky podmíněné pracovní a životní
podmínky obyvatel různých částí
země atd."
Nebudu již dále poznatky z našeho průzkumu
dokládat příklady nebo je dále rozebírat.
Zpracujeme je a předložíme v souhrnu. Je nám
jasné, že řešení všech problémů
nebude snadné, nebude ani možné v této
pětiletce a že nejsložitější
je vyřešit problém "na jedné straně
vysokou efektivnost všech podniků a na druhé
straně řešení oblastních problémů".
Necháme-li ale nadále dosavadní stav, disproporce
se budou prohlubovat a jejich řešení bude v
pozdější době tím složitější.
Tím více vítáme fakta, uvedená
ve vystoupení místopředsedy vlády
a předsedy SPK inž. Černíka, která
svědčí o tom, že vláda se problémy
zabývá a chce je řešit. Ovšem nám
jde o to, aby tyto záměry byly také kontrolovány,
jak jsou plněny a jak byly splněny.
Ještě jednou podotýkám, že ve vystoupení
jsem nechtěl ukazovat jen na nedostatky. Ovšem kdybych
měl rozebrat i dobré věci, které se
udělaly, musel bych své vystoupení podstatně
prodloužit, aby každý pochopil, že byla
udělána i celá řada opatření
k řešení těchto problémů.
Vážnost problémů však vyžaduje,
aby bylo vysloveno jasné stanovisko, jak bude problém
řešen, a považujeme za nutné upozornit
na tyto otázky právě při projednávání
státního rozpočtu i přes příznivé
skutečnosti, uvedené jak ve zprávě
ministra financí, inž. Suchardy, tak i ve zprávě
místopředsedy vlády inž. Černíka.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
poslanci Ircingovi. Promluví s. Mestek.
Ministr zemědělství a výživy
s. Mestek: Soudružky a soudruzi poslanci! Ve svém
diskusním vystoupení chtěl bych se alespoň
v krátkosti dotknout některých otázek,
které souvisí s rozpočtem našeho odvětví.
Jak již konstatoval XIII. sjezd, zajištění
výživy obyvatelstva je celospolečenskou záležitostí
a jedním z nejpřednějších úkolů
našeho hospodářství v současném
období. Známe vyživovací situaci ve
světě a víme také, za jakých
podmínek a okolností je dnes možné zajišťovat
výživu obyvatelstva prostřednictvím
zahraničních trhů. Nezbývá
nám proto, jak to dnes konečně zjišťujeme
ve všech zemích, než vynaložit veškeré
úsilí na vybudování vlastní
vyživovací základny. Dosáhnout toho
znamená revidovat hospodářský program
odsouvající problémy průmyslu výživy
na druhořadou kolej. K takovému závěru
dospěl XIII. sjezd a v tomto duchu projednávalo
problémy rozvoje výroby potravin i několik
zasedání ÚV KSČ.
V důsledku postupné realizace těchto usnesení
můžeme dnes hovořit o určitých
pozitivních výsledcích zajišťování
výživy obyvatelstva, o nichž se zmínil
ve svém výkladu i ministr financí s. Sucharda.
Musíme si však být vědomi, že jde
teprve o první, i když významné náznaky
obratu. Nic by nás proto nemělo opravňovat
k tomu, abychom jakkoliv oslabovali naši pozornost k problémům
tohoto zvláště citlivého odvětví
našeho národního hospodářství.
To souvisí úzce s námi dnes projednávaným
státním rozpočtem na rok 1968. Vím,
že státní rozpočet je jedním
z nedůležitějších aktivních
nástrojů, prostřednictvím a za pomoci
něhož se prosazuje a realizuje státní
politika. Dovolte mi proto, abych právě z těchto
hledisek řekl několik poznámek k problému
odvětví, které spravuji.
Výroba potravin - právě tak jako výroba
jiných výrobků - se stává stále
více záležitostí úzké
spolupráce a součinnosti řady výrobních
odvětví a lidských činností.
Zvláště úzké vztahy existují
mezi výrobou surovin a jejich zpracováním,
tj. mezi zemědělstvím a potravinářským
průmyslem. Je totiž nesporné, že ve stále
větší míře půjde o to,
abychom surovinu, kterou v našich podmínkách
s velkými obtížemi v potřebném
rozsahu zajišťujeme, také beze ztrát a
co nejúčelněji zpracovali, abychom ji zpracovali
v souladu s rostoucími nároky našeho obyvatelstva
nejen na množství, ale zejména na kvalitu a
sortiment potravinářských výrobků.
To také vedlo ústřední výbor
na jeho zasedání v březnu minulého
roku k tomu, aby dal podnět k prospěšnému
spojení těchto dvou odvětví a k vytvoření
podmínek pro důslednější a komplexnější
řešení problematiky.
Mluvím o tom proto, že my se dnes snažíme
posuzovat všechny otázky související
s výrobou zemědělské suroviny a jejím
zpracováním takto komplexně. Přitom
se setkáváme s různými problémy,
jejichž řešení je možné za
předpokladu, že takový přístup
se stane všeobecným, tzn. že bude uplatňován
všemi orgány a do všech důsledků.
Pokud tomu tak nebude, vždy bude hrozit jisté nebezpečí,
že ustrneme pouze u organizačních změn,
aniž bychom těmto organizačním změnám
dali odpovídající obsahovou náplň.
Posuzujeme proto i naše vztahy ke státnímu
rozpočtu a naopak z těchto širších
hledisek.
Jaký to má pro nás význam a jaké
obtíže nám způsobuje, pokud i nadále
je uplatňován oddělený přístup
podle jednotlivých úseků dnes jednotného
resortu, pokusím se ukázat aspoň na jednom
z příkladů. S. Sucharda uvedl ve svém
výkladu, že zemědělství je dotováno
různými formami ze státního rozpočtu
částkou 12 mld korun. Uvedl, že značná
část těchto prostředků jde
mimo jiné i na tzv. intervence některých
maloobchodních cen potravin. Vezmeme-li vztah celého
našeho odvětví k státnímu rozpočtu
na rok 1968, zjišťujeme, že na jedné straně
naše odvětví přispívá
do státního rozpočtu částkou
19 mld korun, naproti tomu ze státního rozpočtu
jsou odvětví poskytovány dodatečné
prostředky ve výši 16,8 mld korun. Docházíme
tedy ke značnému přerozdělování
prostředků odvětví prostřednictvím
státního rozpočtu. Jsou vcelku známy
příčiny, které k tomu vedou. Souvisejí
nejen s některými zvláštnostmi tohoto
odvětví, se záměry, které sledujeme
při jeho rozvoji, ale i s politikou, kterou provádíme
v maloobchodních cenách potravin. To je se snahou
po udržení a naopak po snížení
podílu výdajů obyvatelstva za potraviny na
jejich celkových výdajích. S tím souvisí
i ta skutečnost, proč celkový dopad přestavby
velkoobchodních cen v rozsahu cca 6 mld korun nebyl plně
promítnut do nákupních cen a je v zemědělství
uhrazován jinými dodatečnými formami.
Určitý přerozdělovací proces
prostřednictvím státního rozpočtu
má tedy ve vztahu k našemu odvětví své
plné oprávnění a pokud budeme i nadále
provádět (podle našeho názoru naprosto
správnou) politiku levných potravin na straně
jedné a budování vlastní vyživovací
základny na straně druhé, těžko
se budeme moci této praxe vzdát. Je tedy třeba
vztahy odvětví ke státnímu rozpočtu
chápat komplexně, ve všech souvislostech a
především se zřetelem na základní
linii v zajišťování výživy
obyvatelstva, kterou zejména po XIII. sjezdu začínáme
důsledně prosazovat.
Jinou otázkou je, má-li mít přerozdělovací
proces přes státní rozpočet takový
rozsah a ty formy, jaké má v současné
době. Podle našeho názoru není to bezpodmínečně
nutné a mohli bychom volit i účelnější
formy, které by navíc dovolovaly účinněji
propojovat ekonomické procesy v rámci komplexu a
zvýšit účinnost jednotlivých
ekonomických nástrojů.
Jedním z předpokladů toho je, že věcně
a v plném rozsahu skoncujeme s odlišným přístupem
k jednotlivým částem komplexu, že tedy
nejen organizačně, ale i ekonomicky budeme tento
komplex pojímat jako vnitřně jednotný
hospodářský celek, svým způsobem
specifický, odlišující se od jiných
odvětví národního hospodářství.
To se nám prozatím nepodařilo. Náš
rozpočet je stále ještě rozpočtem
tří hospodářských sfér
komplexu s třemi v podstatě izolovanými okruhy
plánování a financování.
Dopracovat se takového přístupu, ale nejen
přístupu, ale i praxe, je úkol velmi náročný.
Předpokládá mimo jiné, že bude
nutno vzdát se některých zásad a principů,
které stále ještě dnes považujeme
téměř za svaté.
Nechtěl bych se nyní podrobněji touto otázkou
zabývat, jde mi jen o to, abychom hovořili o státním
rozpočtu a zvláště pak o jeho vztahu
k našemu odvětví, abychom měli všechny
tyto zkušenosti na paměti, abychom si uvědomili,
že celý problém se zdaleka nevyčerpává
tím, že zachováme současný stav
a budeme se pouze snažit omezovat či rozšiřovat
některé formy současných vztahů.
Zmínil jsem se o některých zvláštnostech
vztahů našeho odvětví ke státnímu
rozpočtu. Rád bych nyní řekl alespoň
několik poznámek ke kvantitativní stránce
těchto vztahů. Víme, že přes
výrazný vzestup zemědělské
výroby v posledních dvou letech trvá při
zajišťování potravin stále ještě
značná závislost na zahraničním
dovozu. Navíc stále ještě vyrábíme
bez výraznějších rezerv a tím
i se značnou závislostí na daných
klimatických podmínkách.
Trvalé stability trhu potravin a snížení
závislosti na zahraničním dovozu výrobků,
které jsme si schopni vyprodukovat sami, můžeme
proto dosáhnout jen tak, že v zemědělství
postupně vytvoříme podmínky pro jeho
plný rozvoj. To se neobejde, jak to potvrzují konečně
i zkušenosti jiných hospodářsky vyspělých
zemí, bez značných prostředků
vkládaných do zemědělství.
Přitom si musíme být vědomi, že
to nejsou prostředky, které poskytujeme zemědělství
jako takovému, ale prostředky, které poskytujeme
ve prospěch nás všech, ve prospěch zajištění
naší vlastní výživy. Nemůžeme
proto podle mého názoru klást otázku
tak, zda zemědělství dostává
málo nebo mnoho prostředků, ale tak, zda
rozsah těchto prostředků zabezpečuje
námi požadovaný rozvoj zemědělství
či nikoliv.