Naše vědecko výzkumná základna
ve srovnání se světovým vývojem
není nijak malá. Ročně vynakládáme
na tento úsek zhruba 7 miliard Kčs, z toho asi půl
miliardy Kčs na investice. Pracuje v něm asi 130
tisíc osob, což představuje přibližně
2 % pracujících v národním hospodářství.
Zatím však nemůžeme být spokojení
s efektivností naší vědeckovýzkumné
základny. Účinnost práce ve výzkumu
a vývoji je limitována jednak kvalifikační
strukturou pracovníků, jednak technickým
vybavením práce.
To samozřejmě na jedné straně vyžaduje
neustálé posilování vědeckovýzkumné
činnosti vhodným vkládáním
prostředků, na druhé straně však
maximálním využíváním
prostředků pro rozvoj vědy a techniky uvolněných
a poskytnutých.
Jedním z limitujících článků
kvalitní a účinné práce ve
výzkumu a vývoji je kvalifikační struktura
pracovníků, která není dosud uspokojivá,
zejména v průmyslových odvětvích.
Z uvedených 130 tisíc pracovníků je
asi 5 tisíc vědeckých pracovníků
a dalších 10 tisíc vysokoškolsky vzdělaných
odborníků. Má-li se dosáhnout výrazného
zlepšení v činnosti výzkumných
ústavů, bude nutné, aby se do roku 1970 zvýšil
podíl vysokoškoláků z 22,8 % v roce
1965 na 27,4 %.
Podstatně lepší situace se projevuje na pracovištích
čs. akademie věd a na vysokých školách,
kde dochází dokonce ke koncentraci vědeckých
pracovníků, zatím co v průmyslových
odvětvích jich je nedostatek. Na druhé straně
by bylo třeba lépe využívat školící
kapacitu pracovišť Akademie k výchově
vědeckých pracovníků pro potřeby
resortních a podnikových vývojových
pracovišť, která vysílají své
pracovníky k vědecké výchově
v podstatně menším rozsahu. Zvláštní
pozornost by bylo třeba věnovat růstu kvalifikace
tvůrčích pracovníků a pracovníků
v řídících funkcích ve výzkumných
ústavech. Zatím má jen polovina ředitelů
centrálně řízených výzkumných
ústavů kromě Akademie vědeckou kvalifikaci
a ve výrobně hospodářských
jednotkách dokonce jen 28 %.
Značný vliv na kvalitu struktury pracovníků
vědeckovýzkumné základny má
i mzdová oblast. Vývoj mezd se nepříznivě
projevil v letech 1955-1965 především v nivelizaci
mezd a platů ke mzdám v ostatních odvětvích
národního hospodářství, zejména
v průmyslu, a také v nivelizaci platů přímo
na pracovištích vědeckovýzkumné
základny. Plánovaný růst mzdových
prostředků do roku 1970 však zachovává
v podstatě pouze dosavadní platové relace
a nezakládá ještě možnost platové
denivelizace. Původní plán denivelizace mezd
v tomto odvětví je ohrožen, protože se
daří roční nárůst mzdových
prostředků zajišťovat jen z 20 %.
Zvláštní význam pro úroveň
a účinnost práce vědy a výzkumu
má technické vybavení pracovišť.
Závažná slova o tom pronesl vicepresident Akademie
věd SSSR akademik Milionščikov, který
řekl, že "věda se zastaralým vybavením
je totéž jako výroba bez jakéhokoliv
vybavení". U nás se objem investičních
prostředků pro výzkumné a vývojové
základny v poměru k vynakládaným neinvestičním
prostředkům pohybuje zhruba asi na 9 % , zatím
co ve vyspělých kapitalistických státech
činí tento poměr 15 % i více. To samozřejmě
zhoršuje možnosti zlepšovat vybavení pracovišť,
takže průměrná vybavenost na jednoho
pracovníka stroji a přístroji u nás
dosahuje sotva polovičních hodnot ve srovnání
s ostatními průmyslově vyspělými
zeměmi. Bude tomu tak i přesto, že se má
objem investic v této pětiletce zvýšit
o 50-60 %. Vzhledem k rychlému morálnímu
zastarávání přístrojové
techniky bylo by třeba zvyšovat vybavenost přístroji
třikrát rychleji, než je předpoklad
do r. 1970.
Velmi nepříznivě se vyvíjí
i situace v zajišťování pracovních
ploch. Např. pracovištím ČSAV chybí
asi 25 tisíc m2 ploch, přitom plán jejich
přírůstku se plní na 65 %. Investiční
činnost je vůbec slabým místem vědy
a výzkumu.
Všechny negativní jevy oblasti investiční
výstavby se vehní nepříznivě
projevují právě v tomto odvětví,
a to z těch důvodů, že jde zpravidla
o výstavbu technicky náročných zařízení
se značným množstvím a složitostí
řemesel a dokončovacích prací. Např.
plán investiční výstavby ČSAV
ve stavebních pracích je plněn jen na 78,
5 %, na některých stavbách je dokonce situace
ještě horší. Tak na stavbě Fyzikálního
ústavu ČSAV v Praze je v roce 1966 plnění
cca 67 % a na stavbě Endokrinologického ústavu
SAV v Bratislavě dokonce 46 %.
Protože jde o praktické zakládání
podmínek dalšího rozvoje vědeckovýzkumné
činnosti, bylo by nutné zvýšit pozornost
centra a hledat vhodné cesty k tomu, aby byly vynakládané
prostředky rychle a maximálně využity.
To platí nejen - i když především
- o oblasti investiční výstavby pro odvětví
vědy a výzkumu, ale také o úseku vybavení
pracovišť přístrojovou technikou na světové
úrovni.
Nedostatek špičkové experimentální
techniky objektivně odsunuje ve světové soutěži
do pozadí ta pracoviště, jež nejmodernější
přístrojové vybavení k dispozici nemají.
Projevuje se to nepříznivě v redukci dovozu
proti důvodné potřebě. Přitom
však existuje na druhé straně řada vyvinutých
unikátních přístrojů a zařízení,
o něž je i ve světě značný
zájem, avšak k realizaci těchto nápadů
nelze v neprospěch vlastních pracovišť
i vývozu vlastní kapacitou zajistit. Nedaří
se to přesto, že zajištění výroby
přístrojů pro ČSAV bylo již uloženo
usnesením vlády č. 147/62. Přitom
čeká dále na výrobu celkem 124 přístrojů
vyvinutých na pracovištích ČSAV, z toho
7 je jich vhodných pro velkosériovou a 66 pro malosériovou
výrobu.
Vedle nezbytného a soustavného posilování
vlastní vědeckovýzkumné základny
nelze přehlížet rozvoj v oblasti licenční
politiky. Proti vývoj i v minulosti došlo u nás
v této oblasti ke značnému zlepšení,
avšak nákup licencí je i ve srovnání
s nízkými dovozy strojů relativně
stále nízký. Zatímco v průmyslově
vyspělých zemích činí nákupy
licencí 8-11 % vlastních nákladů na
výzkum a vývoj , je u nás jen 1,3 %. V podmínkách
naší země, která si nemůže
dovolit rozvíjet výzkum ve všech směrech,
bude nákup licenci nesporně trvalou součástí
naší hospodářské politiky, umožňující
udržet krok se světovým rozvojem vědy
a techniky. Přitom bude nezbytné maximálně
posílit ty oblasti našeho vlastního výzkumu,
kde jsou optimální předpoklady pro rozvoj
vlastní aktivní licenční politiky.
Považuji proto za kladný rys vývoje v této
oblasti, že se v rámci plánu výzkumných
a vývojových prací do roku 1970 z předpokládané
částky 8 mld. Kčs orientuje největší
část těchto prostředků především
na rozhodující oblasti, tj. rozvoj chemie, rozvoj
jaderné energetiky, rozvoj elektroniky, strojírenských
technologií a na zabezpečení výživy
a její racionalizace.
Vědeckovýzkumná činnost však
nemůže být a ani není činností
samoúčelnou. Hlavním jejím úkolem
je objevovat a vymýšlet nové a nové,
pro život a rozvoj společnosti nezbytné úkoly,
které však musí být ve společnosti
co nejrychleji realizovány, mají-li jí přinést
co největší užitek. K tomu směřuje
především význam oponentních
řízení, která umožňují
dosáhnout co nejobjektivnějších hledisek
na účelnost, progresivnost, efektivnost a dobu řešení
úkolů. Mimořádný význam
má i uzavírání hospodářských
smluv na úkoly vědeckotechnického rozvoje,
jež sleduje posílení sepětí výzkumu
a vývoje s realizací a se zvýšením
efektivnosti. Zkušenosti z minulých let však
ukazují, že nebylo sepětí výzkumu
a vývoje s realizací vždy včas a ve
všech souvislostech zabezpečováno. Došlo
pak k tomu, že nebyly některé úspěšně
vyřešené úkoly z různých
důvodů včas realizovány.
Soudružky a soudruzi poslanci, vysoký význam
vědy, výzkumu a vývoje v moderní socialistické
společnosti není třeba příliš
zdůrazňovat. Má-li však věda
a technika své společenské poslání
v budoucnosti soustavně plnit, musí jí společnost
zajistit maximum možných podmínek. Vycházíme-li
z toho, že vědeckotechnická politika je záležitostí
dlouhodobou, že jejím výrazem v oblasti výrobních
sil je nejen nepřetržitá změna mikrostruktury,
ale i trvalé rozvíjení ekonomické
makrostruktury v souladu s objektivními směry vědy
a techniky ve světě, je třeba zároveň
cílevědomě uplatňovat politiku centra.
Výrazem úlohy centra musí být zejména
dlouhodobý výhled rozvoje ekonomiky. V dané
etapě jde o realizaci vědeckotechnické revoluce
a o základní program, k jehož cílům
musí směřovat konstrukce i míra jednotlivých
ekonomických nástrojů nové soustavy
řízení.
Nelze zapomínat dnes, kdy schvalujeme státní
rozpočet na rok 1967, ani na to, že prostředky,
které dnes do vědy a výzkumu vkládáme,
vrátí se až za několik, i deset a více
let. Jsou-li však poznatky vědy a výzkumu v
realizaci správně využity, projeví se
návratnost mnohonásobně. S takovou devizou
vkladů musíme počítat, připravujíce
podmínky budoucnosti, již dnes.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
s. poslanci Šubrtovi. Nyní promluví soudružka
poslankyně Karlovská.
Posl. Karlovská: Soudruzi a soudružky poslanci.
Za jeden ze svých základních úkolů
považuje zahraniční politika našeho státu
zajišťování vnějších
podmínek pro uspokojování potřeb našeho
národního hospodářství. Na
druhé straně se ve zvyšování
ekonomické síly naší země vidí
jeden z hlavních předpokladů při prosazování
politických cílů, které ve svých
důsledcích, jak zdůraznil XIII. sjezd naší
strany, přispívají k boji národů
proti imperialismu, za mír a pokrok ve světě.
Vnější ekonomické vztahy se tedy musí
rozvíjet v plném souladu se zahraničně
politickou orientací našeho státu. Socialistický
charakter naší republiky, zájmy její
bezpečnosti, potřeby vyplývající
z úsilí o další rozvoj naší
společnosti vytvářejí převažující
orientaci našich vzájemných vztahů,
včetně ekonomických na Sovětský
svaz jako socialistickou velmoc a ostatní státy
socialistického společenství. Československo-sovětský
obchod představuje dnes jeden z největších
zahraničně-obchodních obratů mezi
dvěma zeměmi na světě (v období
let 1966-1970 má činit asi 10 mld. rublů).
Velký, stále se rozšiřující
sovětský trh je přirozeným a trvalým
odbytištěm našich průmyslových
výrobků, ať již strojírenských
nebo spotřebních. Ve výměně
zboží se Sovětským svazem má
důležité místo spotřební
průmysl. Dlouhodobé vyjasnění rozsáhlých
odběrů má velký vliv na rozvoj našeho
spotřebního průmyslu a perspektivu důležitých
závodů. To umožňuje správným
směrem zaměřit investiční výstavbu
i technický rozvoj. Naše národní hospodářství
dobře upotřebuje sovětské suroviny,
ropu, železné rudy, barevné kovy, bavlnu, fosfáty
a zemědělské výrobky.
Ještě ne zdaleka v dostatečné míře
využíváme dovozních možností
sovětského trhu, zejména pokud jde o stroje
a zařízení. Je známo, že Sovětský
svaz vyrábí vynikající druhy hutního
a důlního zařízení, stroje
pro těžké zemní práce, některé
druhy zemědělských strojů, ale i jiné
stroje investiční povahy.
Změny v ekonomice členských zemí RVHP,
které nastávají v důsledku socialistické
industrializace i postupného vyrovnávání
rozdílné ekonomické a technické úrovně,
vytvářejí stále náročnější
požadavky na náš trh a ty musí naše
výroba brát v úvahu. Výrobky, které
neodpovídají světovým požadavkům
co do úrovně a technického provedení,
provozní spolehlivostí, kvality a dobrého
obalu, neobstojí na socialistických trzích.
Musíme oboustranně prosazovat přesné
plnění vzájemných závazků.
Podíváme-li se na vývoj zahraničního
obchodu v posledních letech, mohli bychom s uspokojením
konstatovat, že relativně roste rychle. Můžeme
však prokázat, zda nám tento rychlý
růst přináší úměrné
úspory společenské práce a jiné
výhody? Je zde vážné nebezpečí,
že nedostatečná efektivnost, především
vývozu, může vést k rostoucí
napjatosti mezi zdroji a potřebami a dokonce ke zpomalení
ekonomického růstu.
Ústřední výbor KSČ při
jednání o směrech řešení
ekonomické rovnováhy a životní úrovně
začátkem tohoto měsíce mimo jiné
zdůraznil, že " situace v zahraničním
obchodě neumožňuje dovoz žádoucího
spotřebního zboží rozvinout do té
míry, aby příznivě ovlivňoval
nejen uspokojování poptávky, ale i jednání
tuzemských výrobců..., že rozsah vývozu
a schopnost jeho uplatnění není přiměřená
růstu potřeb, přičemž není
zajišťováno dostatečné zhodnocení
národní práce v dosahované úrovní
zahraničních cen." Tato slova vedou k zamyšlení
a závěru, že vnější ekonomické
vztahy se musí stát jedním z hlavních
nástrojů trvalého procesu intenzifikace našeho
hospodářství. To se ovšem podaří
tehdy, budeme-li problém zahraničního obchodu
na všech úsecích chápat ne jako resortní
problém, ale jako národohospodářský
úkol.
Mnohými analýzami bylo již dokázáno
a ověřeno, že řešení problematiky
naší obchodní a platební bilance musíme
hledat především ve vnitřní ekonomice,
v jejích silách. Hovořil o tom soudruh posl.
Tymeš i soudruh ministr inž. Sucharda. Proto také
hlavním a nejbližším cílem zdokonalené
soustavy řízení, pokud jde o oblast zahraničního
obchodu a její ekonomické poslání,
je zajistit dostatek kvalitního a prodejného zboží,
které má technickou úroveň, vyznačují
se jakostí a je rentabilní. Jde o takové
zboží, které se dá výhodně
prodat na kterémkoliv trhu v zahraničí jak
v socialistickém tak i v kapitalistickém, ale i
na domácím trhu. Jde prostě o to, abychom
takovým zbožím mohli zaplatit tam, kde potřebujeme
zajišťovat dovozy pro naše národní
hospodářství a které by v neposlední
řadě obnovovalo a šířilo dobrý
zvuk a jméno čs. výrobků a práce
našich lidí, o kterých se ve světě
říká, že jsou dovední a mají
zlaté ruce.
Tento názor nelze chápat jako útok na investiční
nároky. Domnívám se totiž, že i
bez dalších náročných investic
bychom mohli a musíme existující základní
výrobní prostředky více a lépe
využít a vyrobit pro efektivní vývoz.
Vždyť míra efektivnosti vývozu každého
výrobku je zakládána již při
jeho výrobě a nikoliv až v oblasti jeho směny
na zahraničním trhu. Chci tím vyjádřit,
že kvalita, technická úroveň, obal,
dodací lhůty, pružné a rychlé
přizpůsobení se požadavkům zahraničních
partnerů jsou ve svém souhrnu rozhodující
faktory určují cenu výrobků a tím
stupeň jejich efektivnosti. A v této oblasti je
možno udělat hodně a bezodkladně. Zde
leží velká odpovědnost na pracujících
ve výrobě ale i v zahraničním obchodu.
Je známo, že jedním z hlavních rušivých
faktorů čs. obchodů a platební bilanci
jsou vysoké nároky na dodávky surovin a materiálů.
Nelze natrvalo přehlížet neúměrný
růst dovozu ve vztahu k efektu, který přináší
a který můžeme vyjádřit růstem
národního důchodu. Proto vedle preference
vývozu je třeba současně bedlivě
hlídat dovoz a snažit se ve všech výrobních
odvětvích, která dovozy nárokují,
aby výrobní spotřeba materiálů,
které dovážíme, odpovídala alespoň
průměrným světovým parametrům.
Znamená to prověřovat neustále nezbytnost
a ekonomickou účelnost dovozních požadavků
a zvyšovat ekonomické zhodnocování dovážených
substrátů.
Soudruzi a soudružky, je naší povinností,
abychom napomáhali soudruhům, kteří
pracují na úseku zahraniční služby
a obchodu. Při besedách a schůzích
v továrnách a závodech máme nejlepší
možnost působit k tomu, aby naši dělníci,
technici, inženýři, výzkumní
pracovníci - prostě všichni lidé práce
- ve své každodenní práci prosazovali
zásady hospodářské politiky strany
do života, aby byli hrdi na značku výrobku,
na výsledky své vlastní práce, na
dobré jméno svého podniku a tím i
socialistického státu. Společná vůle
našich pracujících se projevuje v rozvoji pracovní
iniciativy k 50. výročí VŘSR vyúsťující
v mnoha podnicích a závodech v hnutí konkrétních
činů. Jsou to např. n. p. Baňa Cígel,
Uhelné a lignitové baně Prievidza, VŽKG
Ostrava, Liaz, n. p. Mnichovo Hradiště, ČKD
Praha, ČKD Hradec Králové, Chepos Děčín,
závod chemického a potravinářského
strojírenství, nositel "Řádu
práce", který se zaměřuje v plánu
technického rozvoje na národohospodářské
potřeby.
Snaží se získat nezávislost na dovozu
některých strojů a zařízení
z kapitalistických států. Mimořádnou
pozornost věnuje dodávkám technologického
zařízení pro výstavby chemických
závodů v Sovětském svazu. Tato iniciativa
přinese nové úspěchy při rozvíjení
národního hospodářství. Proto
zaslouží nejen oceněni, nýbrž i
následování. Nemáme však jen
všechno dobré. Máme podniky a závody,
jejichž výrobky neodpovídají potřebám
vnitřního ani zahraničního trhu. Nemůžeme
brát klidně na vědomí reklamace. Převedeno
do prosté mluvy slovo reklamace znamená, že
zboží má nízkou kvalitu a úroveň.
Za této situace se ukazuje jako nejúčinnější
řešení zavést důsledný
ekonomický postih výrobců v těch případech,
kdy odstranění reklamovaných vad je plně
v jejich možnostech. V případě, že
problémy přesahují jejich síly, musí
být bez průtahu řešeny v nadřízených
orgánech.
Odborové organizace ve výrobě i v podnicích
zahraničního obchodu musí v zájmu
poctivých pracujících a celé společnosti
rozhodně vystupovat proti všem projevům lajdáctví
a nekázně, proti porušování pracovního
řádu samotnými pracujícími.
I to patří k nedílné součásti
obhajoby zájmů pracujících.
Zvýšení úlohy ekonomických nástrojů
není v protikladu s úlohou člověka
ve výrobě. Naopak v dnešních podmínkách
vzrůstá úloha pracovníka znalého
věci, aktivního, ukázněného
a odpovědného. O vývoji naší
ekonomiky nebude rozhodovat automatika ekonomických nástrojů,
ale živí lidé. S těmi musíme
soustavně politicky pracovat i se s nimi o problémech
radit.
Soudruzi a soudružky, život a práce našeho
lidu jsou neoddělitelné od mezinárodněpolitického
vývoje. Vážíme si iniciativy pracovníků
MZV i ZO v řadě mezinárodních organizací,
institucí hospodářského a obchodního
charakteru. Tam prosazují českoslovenští
delegáti rozšiřování mezinárodní
hospodářské spolupráce mezi všemi
zeměmi bez ohledu na jejich společensko-ekonomický
systém a stupeň hospodářského
rozvoje. V práci Konference OSN o obchodu a rozvoji usilují
o to, aby vytvářeli podmínky pro politickou
spolupráci s rozvojovými zeměmi. Současně
dbají, aby cenou za tuto spolupráci nebyly poškozovány
současné a perspektivní zájmy našeho
hospodářství, abychom z této spolupráce
získávali recipročně podporu pro prosazování
našich vlastních zájmů, spočívajících
zejména v řešení problémů
obchodu Východ-Západ. Svým členstvím
v Gattu - všeobecné dohodě o clech a obchodu
- získává naše republika právo
na aplikaci doložky nejvyšších výhod
i od zemí, s nimiž nemáme uzavřenou
dvoustrannou obchodní smlouvu. I v oblasti technické
pomoci, poskytované prostřednictvím OSN docilujeme
konkrétnější výhody pro naše
hospodářství. Jinou významnou organizací
je Evropská hospodářská komise. Praktický
význam naší účasti v této
komisi tkví v tom, že se v této organizaci
v posledních letech podařilo společným
úsilím socialistických zemí podstatně
zvýšit objem vědeckotechnické spolupráce.