Prostředky národních výborů
koncem roku nepropadají. Bude dobře, když si
národní výbory budou volné peníze
ukládat na pozdější opatření
ke zrychlení hospodářského a kulturního
rozvoje. Dlouhodobé vklady národních výborů
budou úrokově zvýhodněny. Naproti
tomu mohou národní výbory obdržet půjčky
od státní spořitelny. Umožňujeme-li
u některých společenských investic
financování prostřednictvím úvěru
- to jest návratné - je v tom i záměr,
aby také tato forma financování přispěla
k obezřetnější ekonomické kalkulaci.
Půjčku - stejně tak jako celý rozpočet
národního výboru - nemůžeme považovat
za administrativní otázku, nýbrž za
záležitost celé obce. Národní
výbory a s nimi jejich občané mají
zodpovědně zvážit, zda mají nějaké
zařízení pořídit na úvěr
a hospodaření obce v budoucích letech zatížit
splátkami a úroky, nebo zda mají ještě
nějaký čas počkat a uspořit
si peníze na nové investice větší
péčí a rozpočtové příjmy
národních výborů. I takto shromažďované
peníze na účtě u banky budou sloužit
jako jeden ze zdrojů úvěru i pro podniky
řízené národními výbory
a pro samotné národní výbory.
Místo hospodaření přerušovaného
koncem každého roku, chceme dosáhnout plynulého
hospodaření národních výborů
všech stupňů, podporujících iniciativu,
podnikavost a hospodárnost.
Důležitou úlohu zde budou mít podíly,
které ze svých důchodů budou národním
výborům poskytovat centrální podniky.
Letos jsme učinili první zkušební krok
tím, že ústředně řízené
podniky odvádějí národním výborům
ve své obcí 1 % z hrubého důchodu,
respektive obchodní podniky 5 % z maloobchodního
obratu. Tento odvod je součástí celkových
odvodů, tj. plnění povinností vůči
státu. Byl zaveden proto, aby se vytvořilo ekonomické
sepětí národních výborů
s podniky. Postupně se finanční vztahy mezí
těmito podniky a národními výbory
rozšíří a bude se o nich stále
více rozhodovat přímo na místě.
Již dnes se počítá s příspěvky
a půjčkami podniků národním
výborům, se sdružováním prostředků
apod.
Pří sdružování prostředků
mezi národními výbory a národními
podniky či podniky vůbec, kde chceme důsledně
uplatňovat prohlubování vzájemných
vztahů, vycházíme i z toho, že na vyvolaných
investicích se mají podílet národní
podniky. l zde vycházíme z toho, že tato zásada
představuje současně cestu k optimalitě
volby investičních akcí.
A nyní k samotným zdrojům státního
rozpočtu.
Hlavními zdroji příjmů státního
rozpočtu jsou odvody z hrubého důchodu a
zisku ve výší 4.4, 6 mld.. Kčs, a odvod
daně z obratu, který poklesl v důsledku úprav
velkoobchodních cen z 51, 5 mld.. Kčs na 39, 2 mld..
Kčs. Daně placené obyvatelstvem jsou v rozpočtu
zahrnuty částkou 16, 7 mld.. Kčs.
Příjmy státního rozpočtu a
tím i možností krytí celospolečenských
potřeb závisí tedy v rozhodující
míře na dynamice růstu čistého
důchodu podniků, zejména na tvorbě
zisku.
Rovnováhy v návrhu státního rozpočtu
bylo dosaženo na podkladě reálných úvah
o růstu výroby a snížení nákladů,
které předpokláda)í příznivější
vývoj než jaký by vyplynul ze souhrnů
finančních plánů hospodářských
organizací. Převzít mechanicky finanční
plány podniků, tak jak byly zpracovány, by
znamenalo nejen ignorovat základní principy podnikatelského
přístupu, ale vzdát se chozrasčotních
zásad v podnikové sféře vůbec,
hospodařit bez ohledu na výsledky. Potom by si vsak
podniky nevydělaly ani na mzdy, natož pak na investice.
Chtěl bych přitom zdůraznit, že nestačí
jakýkoliv růst výroby, ale růst výroby
ve správné skladbě a žádoucí
jakosti, a to a ť j iž pů)de o výrobu
pro vývoz, tak i pro investiční výstavbu
a vnitřní trh. Naše předpoklady o růstu
výroby se opírají o výsledky hospodaření
za minulý rok. V r. 1966 si podniky vytvořily rezervy
zásob, pracovních sil a jiné rezervy, které
budou letos realizovat v příznivých podmínkách
zainteresovanosti.
Nechceme však posuzovat vyrovnanost státního
rozpočtu z hlediska fiskálního. Jsme toho
názoru, že rozpočtová rovnováha
má být přínosem řešení
celkové ekonomické rovnováhy. Nová
soustava řízení počítá
s působením rovnovážného trhu,
avšak rovnováhu na trhu nelze vytvořit bez
plného působení nové soustavy řízení.
Musíme tedy v příštím období
vyřešít řadu věcných a
metodických problémů a postupně sjednávat
ekonomickou rovnováhu i zvyšovat působení
trhu.
Státní rozpočet po pečlivé
analýze počítá se zvýšením
zdrojů např. v hrubém zisku proti podnikovým
plánům. Dosažení příjmů
státního rozpočtu předpokládá
růst průmyslové výroby o 6,7 % a snížení
nákladů o 1,4 %. Přitom je uvažováno
s výraznějším růstem nominálních
mezd, který je důležitým činitelem
růstu produktivity práce. Za těchto předpokladů
by hrubý důchod vzrostl o 7,5 % a hrubý zisk
o 13,7 %. Oceňujeme práci těchto podniků,
které promítly náročnost i na produktivitu
práce do kolektivních smluv, neboť tato náročnost
je současně předpokladem pro zabezpečení
růstu mezd.
Podle platného systému odvodu a daní rostou
příjmy státního rozpočtu zhruba
tak rychle jako národní důchod. Přitom
nároky na státní rozpočet rostou velmi
rychle a bude tomu tak i v příštích
letech. Připomeňme jen zaostávání
veřejné dopravy, silnic, nutnost strukturálních
změn ve výrobě atd. Odkud jinud může
hospodářství získat zdroje na tyto
potřeby než především z podnikové
sféry. Připravujeme nyní výhled rozpočtu
do roku 1970 jako podklad pro další orientaci finanční
politiky vlády.
V nové situaci vystupuje do popředí úloha
kvalifikované správy a kontroly státních
příjmů.
Vláda schválila zřízení odborů
státních financí na okresních a krajských
národních výborech, které mají
základ v jejích odděleních státních
příjmů. Tyto odbory řízené
metodicky a odborně ministerstvem financí, budou
v přímém styku s podniky provádět
správu a kontrole příjmů ústředního
rozpočtu v rozsahu cca 100 mld.. Kčs a kontrolu
některých dotací podniků, jakož
i finančně daňové revize zaměřené
na zabezpečení finančních vztahů
ke státu. Současně se zvyšuje úloha
finančních odborů národních
výborů, které přejímají
odpovědnost za periodické revize v oblasti hospodaření
národních výborů.
Ministerstvo financí bude svým vlastním revizním
odborem provádět hloubkové daňové
a finanční revize. Finanční odbory
národních výborů budou provádět
kontroly a revize hospodaření organizací,
řízených národními výbory.
Revize se budou provádět i za několik let
zpětně, takže schválení závěrky
za uplynulý rok neznamená odpuštění
daňových a jiných nesprávností,
skrytých pod formálně dokonalou bilancí.
Chceme tak uzavřít etapu soustavy ročních
amnestií, kdy schválením bilance se zavřela
hladina i nad mnohými nesprávnostmi.
Zvýšení pravomocí podniků s sebou
nese i nové zaměření kontrol. Kontrolní
orgány nemají zasahovat do chozrasčotních
práv podniků a mají respektovat, že
ředitelé podniků na sebe musí brát
i nemalá rizika. Na druhé straně musí
však mít společnost záruky, že
podniky budou plnit své závazky vůči
společnosti, především plnit odvodové
povinnosti do státního rozpočtu a platit
daně. Vyhlášená ekonomická pravidla
pro hospodaření podniků tvoři jednotu
právě v pojetí rovného přístupu
k oprávněním k povinnostem.
K tomu cíli se tedy zřizují odbory státních
financí. Aktuálnost jejich funkce je patrno např.
i z toho, že proti propočtům nebylo za první
2 měsíce letošního roku chozrasčotní
sférou odvedeno za přecenění zásob
pří nejmenším za 15 mld.. Kčs;
odvod se prováděl až dodatečně
ke konci 1. čtvrtletí a i v dubnu a dosud není
ještě plně uzavřen. V další
prácí s podniky půjde o to, aby se uplatňoval
i v těchto otázkách přístup
socialistických hospodářů odpovědných
i za celospolečenské povinnosti a aby dostatečný
přístup k nim nemusel být vymáhán
cestami se sankčním dopadem.
Ministerstvo financí bude odbory státních
financí postupně pověřovat pravomocí
v oblasti daňové a odpisové politiky. Budeme
věnovat velkou pozornost úrovni jejich práce
i v tom směru, aby se staly ekonomickými rádci
podniků.
Tvorba finančních zdrojů, ze které
státní rozpočet vychází, zdaleka
nevyčerpává naše možností.
To ukazuje rozbor využití základních
fondů. roztříštěnost investičních
akcí, nízká směnnost, rezervy ve využití
pracovní doby atd. Vždyť nedokončená
výstavba vzrostla v roce 1966 u státního
sektoru a stavebních bytových družstev o 2,5
mld.. Kčs a dosáhla ke konci roku 1966 objemu 38,6
mld.. Kčs.
Ukažme si míru nevyužitých rezerv na příkladě
takového významného výrobku jako je
cement. Je v tom obecnější odpověď
na otázku, proč je u nás vysoká výrobní
spotřeba, neuspokojivá kvalita výroby a společenské
produktivity práce a stejně tak neuspokojivý
stav finality, a také proč nepokrýváme
lépe konkrétní potřeby na trhu, v
investicích a v platební bilanci.
Ve výrobě cementu se řadíme mezi přední
světové producenty; vyrábíme zhruba
třikrát více cementu na jednoho obyvatele
než je světový průměr. V roce
1965 vyrobili jsme cca 5, 7 mil. tun cementu, a to je téměř
pětinásobek množství výroby cementu
v roku 1937. Přitom skoro celá výroba zůstává
pro vnitřní spotřebu. Přesto je cement
stále nedostatkovým materiálem. V čem
to vězí? V prvé řadě je to
skutečnost, že zejména při velikém
rozptylu investičních akcí v důsledku
špatné hospodárnosti se surovinami a materiálem
se neustále zvyšuje podíl základního
materiálu ve stavební výrobě, málo
se využívají nové materiály ve
stavebnictví, jako plastické hmoty, ocel, hliník
a tenké plechy.
Dalším faktorem vysoké spotřeby cementu
u nás je neuspokojivá struktura investiční
výstavby. Zatímco u nás se stavební
investice podílejí na celkovém objevu investic
61 procenty, činí tento podíl například
v Německé spolkové republice a v Dánsku
jen 45-46 %. V neposlední řadě přispívá
k vysoké spotřebě cementu u nás i
jeho nízká kvalita a v důsledku toho i překračování
norem spotřeby. Nízká pevnost vede k předimenzování
staveb. Cementem se plýtvá, normy spotřeby
jsou překračovány.
Při zvýšení kvality kameniva, cementu
a technologie výroby betonu bychom mohli uspořit
30 % vyrobeného množství betonu.
Chceme podporovat rozvoj výroby stavebních hmot,
ale nechceme dopouštět plýtvání
cementem.
Nová soustava řízení dává
předpoklady k nastoupení cesty k odstranění
nedostatků takového druhu už svou logikou.
V nové soustavě jsou navíc uplatňována
kromě samotného výběrového
řízení opatření proti rozptylu
investičních akcí, ke zkracování
doby výstavby včetně zainteresovanosti stavebních
organizací, k rychlejšímu předávání
kapacit do provozu včetně uplatňování
odvodu ze základních fondů, postihujících
nedokončené investice. Budou působit i další
nové nástroje, jako např. režim rozpočtování,
připravovaný režim objektové fakturace
s uplatněním kolaudačních srážek,
garancií za kvalitu a termíny apod. jde nyní
proto o důslednost při uplatňování
těchto nástrojů a o jejich tvůrčí
rozvíjení.
Významným činitelem efektivnosti a tím
i zvyšování finančních zdrojů
společnosti má být zahraniční
obchod.
V letošním roce po cenové přestavbě
a prohloubení ekonomického zájmu na vývozu
lépe vidíme, které dovozy a které
vývozy jsou pro nás výhodné a které
nevýhodné. Z této znalosti můžeme
vycházet pro naši ekonomickou politiku v oblasti vnějších
vztahů jak ve vývoz, u tak i dovozu. Znamená
to v praxi, že podniky budou podněcovány hmotným
zájmem k tomu, aby potlačovaly vývozy, které
nejsou pro nás efektivní a naopak zvyšovaly
vývoz takových výrobků, které
jsou pro nás z hlediska platební bilance efektivní.
Prostřednictvím ekonomických nástrojů
v oblasti zahraničního obchodu uplatníme
v roce 1967 politiku zaměřenou na zvyšování
efektivnosti zahraniční směny.
Při konkretizaci se musí vycházet z objektivizace
skutečnosti, že prováděná opatření
tvoří nedílnou součást celkové
hospodářské politiky státu a tím
i vnitřní cenové politiky našeho hospodářství.
Ekonomické vztahy zahraničního obchodu nepůsobí
izolovaně, ale ve vzájemné souvislosti s
celkovou důchodovou, finanční a cenovou politikou.
Proto řešení vztahů vnitřních
a zahraničních cen je součástí
procesu směřujícího k vytváření
žádoucích ekonomických vazeb mezi úhrnnými
vlastními náklady na výrobu zboží
a tržbami výrobních organizací.
Přes efektivní vývozy, které nám
umožní řešit napětí v platební
bilanci se chceme a musíme dostat k intenzifikaci výrobních
procesů a podpoře nosných programů.
V tomto procesu jde o to, aby úsilí se soustřeďovalo
nikoliv na tlak na centrum, aby souhlasilo s nežádoucími
výjimkami v ekonomických pravidlech, ale aby šlo
o tlak na strukturální změny, na lepší
zhodnocovací proces. Přes změny v mikrostruktuře
podniky si musí vydělat na změny makrostrukturální,
přes malé investice na velké. Sledujeme linii
nákupu nové, progresivní techniky i na úvěr
ze zahraničí, kde máme jistoty opřené
o kalkulace o rychlé návratnosti devizových
prostředků, stejně tak jako nákup
licencí a patentů.
Bude nutné, aby pracovníci výroby i zahraničního
obchodu na základě analýzy hledali optimální
řešení pro vyšší efektivnost
vývozu i dovozu, tvořivě je rozvíjeli
z hlediska těsné spolupráce zemí socialistického
tábora, a to zejména v rámci RVHP, ale i
z hlediska rozvíjení dělby práce v
rámci celého světového trhu. Je nutno
promýšlet, uskutečňovat a podporovat
změny v mikrostruktuře, vyřazovat z výroby
i z vývozu neefektivní výrobky, zvyšovat
kvalitu vyváženého zboží, zvyšovat
zhodnocení použitého materiálu, zkracovat
dodací lhůty, zabezpečovat dokonalý
servis, jakož i další opatření,
která umožní zlepšit ceny, za které
naše výrobky na zahraničních trzích
prodáváme. Jedině kvalitou, pohotovostí
a dobrou službou můžeme obstát na světovém
trhu a svoji pozici na něm upevňovat. Je to náročná,
avšak nezbytná cesta, která navíc odpovídá
schopnostem našich lidí, dělníků,
techniků, ekonomů, prodavačů.
Nemůže v tom však jít jen o přání
a proto návrhy na prohloubení ekonomických
vztahů k zahraničnímu obchodu pro rok 1968
a v zásadách do roku 1970 dále prohlubují
a zpevňují ekonomická opatření
a jsou zaměřena k sbližování
a propojení vnitřní cenové hladiny
s hladinou a relacemi světových cen.
K mobilizaci společenských zdrojů směřuje
také podněcování úspor, zejména
dlouhodobých, a to jak podniku, tak obyvatelstva a jejich
efektivního využívání pro potřeby
plynulého rozvoje národního hospodářství.
Úspory obyvatelstva se zvýšily v roce 1966
o 3, 9 mld.. na 39, 6 mld.. Kčs. Z toho použily státní
spořitelny část na půjčky obyvatelstvu
v rozsahu 5, 2 mld.. Kčs, zejména na bytovou výstavbu
a na předměty dlouhodobé spotřeby.
Zbytek daly k dispozici Státní bance na financování
potřeb národního hospodářství
a tím na zabezpečení dalšího
růstu životní úrovně.
V roce 1966 se také vytvořily rezervní fondy
podniků ve výši 2, 1 mld.. Kčs a zvýšily
prostředky na investičních účtech
podniků o 900 mil. Kčs. Napříště
počítáme s tím, že podniky si
budou vytvářet rezervy a úspory. Banka bude
poskytovat zvýhodněné úroky na dlouhodobé
vklady podniků. Podporujeme sdružování
prostředků mezi podniky a budeme postupně
rozvíjet další nástroje socialistického
peněžního trhu.
Podnikatel, myslící na budoucnost, si vytváří
rezervní fondy, aby se zajistil proti nenadálým
obtížím, které přináší
trh. Ke zvýšení jistoty podniků slouží
také pojištění, které jsme od
letošního roku zlepšili pro pracující,
a které zavádíme i pro národní
podniky, neboť jinak by podniky musely hradit celé
nahodilé škody ze svého hrubého důchodu
nebo rezervy, což by se mohlo dotknout i mezd podnikových
pracovníků.
K výdajům státního rozpočtu
na společenskou spotřebu a výrobu uvedl ministr
Sucharda toto:
Součástí nového pojetí státního
rozpočtu je také postupná změna skladby
jeho výdajů. Klesá podíl prostředků
věnovaných ze státního rozpočtu
na výrobu. Podniky se musí stále víc
spoléhat na své tržby a nikoliv na rozpočtové
dotace. Celkový objem dotací se bude snižovat
a současně se bude zvyšovat podíl aktivních
dotací na technický rozvoj a kvalitativní
změny ekonomiky. Učinili jsme již první
kroky k odstranění dotací všude tam,
kde je riziko, že se jimi kryje neefektivnost či nehospodárnost.
Avšak také v oblasti kulturních a sociálních
výdajů budou postupně omezovány dílčí
subvence, uplatňována zásada soběstačnosti
kde jsou pro to podmínky, a rozpočtové prostředky
budou soustřeďovány na celostátní
kulturní a sociální politiku a na rozvoj
dopravy, spojů a ostatní infrastrukturu.
Na financování potřeb nevýrobní
sféry jsou ve státním rozpočtu na
rok 1967 plánovány neinvestiční výdaje
ve výši 97 426 miliónů korun. Tyto potřeby
vyplývají především ze zákonných
opatření a týkají se rozpočtových
organizací v hospodářství, školství,
kultuře, zdravotnictví, zahrnují výdaje
na nemocenské pojištění a sociální
zabezpečení, na zajištění obrany
a bezpečnosti státu, výdaje na vědu
a výzkum a na správu a udržování
domovního majetku.