Pro Ústřední správu energetiky z toho vyplývá potřeba uvažovat s rozsáhlými dodatkovými investicemi, a to i v celé řadě moderních elektráren postavených v průběhu posledního desetiletí. Aby byly splněny požadavky zákona, měli bychom všude tam, kde nebude možno instalovat odsiřovací zařízení, postavit nový vysoký komín. Tato potřeba se jeví i u takových elektráren, jako je Tisová. Zde by bylo nutno nahradit dosavadní čtyři stometrové komíny jedním komínem vysokým kolem 260-300 metrů. Prozatím takový komín nikde na světě nestojí. Náklady na takovouto rekonstrukci předběžně odhadujeme na 80 mil. Kčs. Jestliže by podobnou rekonstrukci bylo třeba provést u 10 - 15 elektráren, představují příslušné náklady částku převyšující 1 mld Kčs.

Uvádím tyto údaje jen proto, abychom si všichni uvědomili, že přísná hlediska, která si v rámci péče o čistotu ovzduší stanovíme, ovlivní také náš státní rozpočet.

Zákon předpokládá, že dodržení zásad jím stanovených nesmí se projevit na ceně výrobků produkovaných zařízeními, která jsou zdrojem škodlivých exhalací. Energetika dostává na investiční výstavbu od státu dotaci ve výši 35 % celkových investičních nákladů. Zvyšování cen dodavatelských prací a výrobků ostatních resortů a splnění požadavků vyplývajících z projednávaného zákona zcela logicky požadavky na státní dotace zvýší. Dojde ke zvýšení výrobních nákladů na výrobu elektřiny. Je to nepříjemné, ale taková je skutečnost.

Jsme si vsak vědomi, že zákon, který nyní odhlasujeme, má chránit nejcennější statek, který máme, lidské zdraví. Ochraně zdraví se musí podřídit všechny ostatní zájmy jak technického, tak i ekonomického rázu. Ustanovení navrhovaného zákona se nás energetiků velmi citelně dotýkají. Ještě letos energetika bude muset na poplatcích zaplatit asi 45 mil. Kčs. Realizace tohoto zákona nám tedy nadělá hodně starostí. Přesto chci ubezpečit Národní shromáždění, že Ústřední správa energetiky s plnou odpovědností a s poctivým úsilím povinnosti vyplývající z tohoto zákona v zájmu celé naší socialistické společnosti bude plnit. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. Korčákovi. Přihlášen je dále do rozpravy posl. Icha.

Posl. Icha: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Dnešním dnem přistupujeme ke schválení významného zákona o opatřeních proti znečišťování ovzduší. Návrhu tohoto zákona, který má vytvořit podmínky rychlejší realizace usnesení XIII. sjezdu naší strany o životním prostředí obyvatelstva, předcházel dlouhodobý průzkum situace v nejvíce postižených krajích v naší zemi, a to v krajích Severočeském a Severomoravském. V začátcích této činnosti byla utvořena komise z poslanců průmyslového výboru pro hlavní výrobní odvětví a dopravu, později pak mezivýborová komise poslanců zdravotního výboru a stávající komise průmyslového výboru.

Poslanci této komise se přímo na místě přesvědčili, jak nedozírné škody způsobil současný stav vylučovaných exhalátů průmyslovými závody, a to nejen znehodnocením lesních porostů a tím zhoršeným prostředím celé krajiny, ale přímým poškozováním zdravotního stavu obyvatelstva žijícího v takto zamořených oblastech.

Nejlépe tento stav vystihují zdravotnické statistiky Severočeského a Severomoravského kraje, zaměřené k průzkumu zdravotního stavu obyvatelstva zamořených území. Výsledné ukazatele již samy nabádají k tomu, aby celá naše společnost přikročila k rychlejší likvidaci tohoto negativního jevu ve prospěch obyvatelstva. K tomuto cíli spěje i celá činnost utvořené komise, což se projevilo i tím, že orgány postižených krajů intenzívněji se těmito otázkami zabývaly a řadou opatření vyvíjely tlak na výrobní hospodářské jednotky, aby tyto problémy na svých závodech urychleně řešily.

Že tento blok orgánů kraje - mám na mysli krajský výbor KSČ a krajský národní výbor v Ostravě, který vzhledem ke svému bydlišti mohu nejlépe posuzovat - byl společensky prospěšný, uvedu na jednom příkladě: V NHKG bylo vynaloženo na oblast péče o životní a pracovní prostředí v létech dosavadní výstavby, tj. v průběhu 15 let, do 1. 1. 1967 115 mil. Kčs investic. Po akcích krajského výboru strany a krajského národního výboru, které ve svých usneseních vytyčily progresívnější program v plnění úkolů péče o životní a pracovní prostředí v podnicích a závodech ostravského kraje, přijala i Nová huť zvýšené úkoly na tomto úseku činnosti a pro rok 1967 plánuje 88 mil. Kčs z investic i provozních prostředků na ochranné opatření, což pro srovnání představuje zhruba dvouměsíční výdělek všech zaměstnanců NHKG.

V tomto plánu se uvažuje s výstavbou zařízení na bezdomé obsazování koksové baterie č. 2, odprášení hrubé třídírny koksu, skládky vysokopecních kalů, odprašovací zařízení rudného hospodářství a přípravy pro odprašování ocelářských pecí č. 0, 1 a 2. Dále byla převedena výroba z jedné ocelářské pece typu MB na typ tandem, vybavená moderním odprašovacím zařízením zahraniční výroby, které již úspěšně plní svou funkci.

Navíc v tomto případě bylo ještě současně namontováno zařízení vyrobené v Milevsku, které se provozně zkouší a ověřuje, zda bude schopné nahradit drahé, za devizy dovážené zařízení zahraniční výroby.

V minulém roce tato péče podniku přinesla již velmi výrazné zlepšení při snižování prašnosti. Tak např. v elektrárně dokonalou péčí o odlučovací zařízení došlo ke snížení úletu popílku z průměrných 148 tun na den v roce 1965 na 61 tun na den v roce 1966.

Rovněž časové využití odlučovačů se zvýšilo z průměrných 63,9 % v roce 1965 na 82 % v roce 1966. V roce 1966 bylo zachyceno 127 717 tun popílku, tj. 85,2 % výskytu a úlet činil 22 149 tun, tj. 14,8 %. Do provozu v roce 1966 bylo dáno hydraulické odpopílkování a odstruskování, což s dalšími úpravami na kotlích přispěje ke snížení nežádoucího úletu popílku.

V této souvislosti chci poukázat na největší bolest při zajišťování těchto úkolů, a to na nepřipravenost strojírenských závodů, jmenovitě Závodu vzduchotechnických zařízení v Milevsku, plnit zvýšené požadavky našich podniků rychle a kvalitně tak, jak si to dnešní situace vyžaduje.

Abych nehovořil povšechně, uvedu jeden konkrétní příklad, který však není ojedinělý. V kunčické elektrárně je devět kotlů, na nichž postupně bylo technicky vylepšováno zařízení elektrostatických filtrů, o čemž přesvědčivě hovoří porovnání úletu v předchozích obdobích s letošním rokem. Nejlepších výkonů bylo dosaženo na posledním kotli č. 9, kde byly již uplatněny předchozí zkušenosti při provozu elektrostatických filtrů. V současné době, tj. v prosinci m. r., byl dostavěn kotel č. 10, jehož postavení si vyžádal úkol vytápění nedalekého sídliště z naší teplárny a zajištění kapacity pro plánované rekonstrukce a generální opravy stávajícího zařízení. Při komplexních zkouškách tohoto kotle v prosinci m. r. bylo zjištěno, že celý agregát plní plánované ukazatele až na elektrostatický odlučovač, který po třech dnech provozu snížil svou účinnost až na 58 %, což je hodnota při provozu kotle naprosto neúnosná.

Soudruzi z Milevska se nepoučili z provozu kotle č. 9, ale zamontovali nový typ elektrod do odlučovače, které se neosvědčily. I přes naléhavou žádost Kunčické elektrárny není po třech měsících zařízení opraveno a přislíbený termín opravy do 15. dubna 1967 je podle průběhu přípravných prací velmi nepravděpodobný. Jaké potíže jsou tímto neodpovědným jednáním provozu elektrárny způsobeny, to je zřejmé z toho, že musely být z plánu oprav vypuštěny již nutné generální opravy a s tím související montáž mechanických odlučovačů na starších kotlích a provoz jen s největším úsilím při skoro havarijním stavu zařízení plní plánovaný pohotový výkon. Navíc celé národní hospodářství přichází o významný energetický zdroj o kapacitě 200 tun páry za hod. a investice ve výši asi 30 mil. Kčs je nevyužita.

Obdobná situace je také v elektrárně v Přerově.

Takovým jednáním soudruzi ze Závodů Milevsko nepřispívají k zajištění úkolů na úseku čistoty ovzduší a je veliká škoda, že nejsou navrhovaným zákonem také přímo postihováni. Věřím však, že ministerstvo těžkého průmyslu a pověření soudruzi z ministerstva lesního a vodního hospodářství spolu se státní technickou inspekcí pomohou k tomu, aby pomocí hospodářských smluv byl tento podnik povinen plnit úkoly, pro které je jako monopolní dodavatel určen.

Tento informativní přehled je jenom malým výsekem činnosti v Severomoravském kraji. Nemalých úspěchů při plnění těchto úkolů dosáhly i další podniky Severomoravského kraje, jako jsou Vítkovické železárny Kl. Gottwalda, Sdružení elektráren a jiné, mezi něž po vyhodnocení celé akce patří i nejúspěšnější podnik při zajišťování tohoto úkolu, tj. Třinecké železárny VŘSR.

Po tomto stručném přehledu o dosavadním stavu ještě několik slov k samotnému navrhovanému zákonu.

Předložený zákon plně vystihuje potřebu zaměřenou k ochraně ovzduší. Svou pobídkovostí prostřednictvím finančního postihu výrobních organizací a prostřednictvím individuálních pokut za jednání nezodpovědných jedinců dává předpoklad splnění úkolů, jež zákon sleduje. Je však třeba dbát, aby celá činnost garanta tohoto zákona, tj. ministerstva lesního a vodního hospodářství a KNV, se nezaměřila jenom na vybírání poplatků a eventuálních pokut, ale aby účinně působila na odstranění příčin, pro které se poplatky a pokuty budou muset odvádět. Taktéž posuzování celkového stavu zařízení v současné době by mělo být kvalifikovaně prováděno, aby nedocházelo k extrémnímu posuzování technických možností a k neodůvodněnému předpisování poplatků. Nic by k naplnění záměru, který zákon slibuje, nepomohla činnost zaměřená pouze k odčerpání prostředků podniku z fondu rezerv ve formě poplatků; podniky musí být schopny upotřebit své zdroje především pro výstavbu zařízení na odstraňování exhalací ze svých provozů.

V tomto smyslu by měla být hodnocena i činnost garantů plnění tohoto zákona, a to tak, že čím menší poplatky postupně budou podniky odvádět, tím lepší činnost dozorčích orgánů bude, protože v tomto případě budou podniky plnit zákon o čistotě ovzduší, a to je účelem a cílem zákona. V opačném případě by to bylo vizitkou špatné práce garantů tohoto zákona.

Toto hodnocení se nevztahuje samozřejmě na pokuty, kde by neplniči úkolů měli být postihováni v plném rozsahu. Důležité ovšem bude, jak zákon bude uplatněn a prováděn. Proto bude třeba věnovat velkou péči a pozornost i prováděcí pracovní instrukci, kterou podle zmocnění obsaženého v zákoně vydá ministerstvo lesního a vodního hospodářství. Žádám proto soudruha ministra Smrkovského, aby výbory NS, které návrh tohoto zákona projednávaly, seznámil předem s těmito prováděcími předpisy.

V závěru chci doporučit, aby NS návrh zákona o opatřeních proti znečišťování ovzduší schválilo.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji. Do rozpravy se přihlásili ještě další dva poslanci, posl. Šubrt a posl. Fleyberk. Dávám slovo posl. Šubrtovi.

Posl. Šubrt: Soudružky a soudruzi poslanci, soudružka zpravodajka hovořila ve své zprávě o tom, že se zákon nebude vzhledem k obtížnému výpočtu vztahovat na exhaláty na drahách. S tím je zřejmě nutno souhlasit.

Přesto však myslím, že by bylo nejvýš nezbytné věnovat mimořádnou pozornost i těmto znepokojivým vlivům, které zvláště v parním posunu zamořují kouřem, popílkem a zápachem zabydlené části Prahy a jiných měst. Nejde přitom jen o exhaláty z lokomotiv, ale i - jak o tom hovořil i posl. Mátl - o komíny výtopen a zařízení ČSD. Dokladem toho jsou neproniknutelné spousty exhalátů nejen v okrajových čtvrtích Prahy, ve Vršovicích, v Dejvicích, v Holešovicích, na Žižkově, ale i jinde, např. ve vnitřním městě u nádraží Praha-střed a u Hlavního nádraží.

Z tohoto důvodu, protože jde o skutečně závažné znesnadňování života ve městech, žádám ministra dopravy, aby věnoval této otázce zvýšenou pozornost a aby informoval NS především v tom smyslu, jak jsou pro ministerstvo dopravy, jmenovitě pro ČSD zajišťovány dodávky kvalitnějších paliv a jak se to projeví v ekonomice dopravy, dále, jak je zabezpečen dlouholetý požadavek, aby pro posun a pro příměstskou dopravu byly parní lokomotivy nahrazovány dieselelektrickou trakcí, a konečně jaká budou opatření ministerstva dopravy, aby mimo rámec dnes projednávaného zákona byly odstraněny zdroje exhalací v provozu ČSD. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji, promluví posl. Fleyberk.

Posl. Fleyberk: Soudružky a soudruzi, přihlásil jsem se pouze ke stručné poznámce, ke zprávě ministra Korčáka.

Hovoříme o problematice čistoty ovzduší a konstatujeme, že jedním z největších jeho znečišťovatelů jsou naše parní elektrárny. Zpravodajka se přimlouvala za to, aby k řešení našeho energetického problému byla dána zelená atomovým elektrárnám, které ovzduší neznečišťují.

V této souvislosti bych chtěl upozornit na to, že necháváme nevyužít další, v našich podmínkách velmi významný zdroj energie, tj. naše řeky. Jejich hospodárně využitá kapacita je využívána jen asi z jedné třetiny. Máme k dispozici asi 5000-7000 MW, využíváme jen asi 120 MW. Výstavba vodních elektráren u nás v posledních letech stagnuje.

Zkušenosti z Lipna, Orlíku a Slap svědčí o tom, že náklady na výstavbu jsou uhrazeny v době od 3 - 7 let. Zkušenosti z vodních energetických děl ukazují, že produktivita práce na nich docílená je vyšší než v parních elektrárnách, že doba, po kterou mohou být využívány, je podstatně delší než u parních elektráren a že technický rozvoj, a zde mám na mysli reverzibilní turbíny využívající nočních nevyužitých kapacit parních elektráren, umožňují rovnoměrnější vytížení, a tedy efektivnější provoz samotných parních elektráren.

Doporučuji, aby v zájmu komplexního pohledu na řešení energetického problému a na pomoc ke zlepšení čistoty ovzduší byla zpracována i varianta urychleného využití energie našich řek. Je také třeba uvážit, že výstavbou hydroenergetických děl se současně vyřeší i řada ostatních vodohospodářských problémů, jejichž naléhavost ve vztahu k průmyslu a zemědělství už se projevuje a ještě naléhavěji se projeví v blízké budoucnosti. Konečně ani atomové elektrárny se nemohou uplatnit bez nutných vodních zdrojů, a ty nelze opatřit bez výstavby přehrad. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Fleyberkovi. Jeho vystoupením jsou přihlášky do rozpravy vyčerpány. Přeje si ještě někdo slovo? (Poslanec Harus). Uděluji slovo poslanci Harusovi.

Posl. Harus: Chtěl bych Národní shromáždění upozornit ještě na jeden velmi nepříjemný zdroj znečišťování životního prostředí, kterým jsou kuřáci, a to jak muži, tak i ženy. Je velmi otravné, když si sednete vedle nějakého takového "otravovatele", který si s velkým gustem zapálí a vyfukuje do povětří oblaky dýmu. Na vás to táhne a vy musíte vlastně kouřit s ním a máte jen strach z toho, jestli vás nepožádá, abyste mu na to nepřiplatil. (Smích.)

Poslední přestávka mne inspirovala k tomuto vystoupení. V této místnosti je pokládáno za nepřístojné, aby si někdo zapálil. Jakmile ale poslanci z této místnosti vycházeli, jejich první bylo vytáhnout a zapálit cigaretu a foukat kolem sebe škodlivý dým. Ještě nikdo nevypočítal, jaké škody na zdraví toto působí, jaké škody to působí těm, kteří těmto velmi problematickým požitkům podléhají.

Co to ale znamená pro společnost? Vždyť je vědecky dokázáno, jaké škody působí kouření těm, kteří této neřesti podléhají. Byl bych nerad, kdyby se urazili soudruzi ministři a poslanci, kteří také této neřesti podlehli.

My nyní uvalujeme pokuty podle zákona na závody. Bylo řečeno, že se to nemá promítnout v ceně výrobků těchto závodů. Chtěl bych poprosit soudruha ministra zdravotnictví, aby připravil návrh zákona, který by postihl ty, kteří takovýmto způsobem otravují životní prostředí. Zatím je to naopak, zatím jsou kuřáci nepostižitelní. Naše společnost jim ještě pomáhá tím, že je posílá do lázní, do nemocnic. Jaké náklady jsou spojeny s tím, aby bylo obnoveno zdraví těchto lidí, kteří s ním takovým způsobem hazardují. Jestliže máme schválit zákon proti závodům, které znečišťují ovzduší, zákon, který má zabránit exhalacím, měli by být postiženi i kuřáci. Sám jsem nekuřák a velmi trpím kouřením jiných. Např. z tramvaje chodíme kolem dvou hospod. Náhodou se stane, že dveře hospody se otevřou a z nich se vyvalí úžasný smrad. Přitom tam uvnitř sedí lidé celé hodiny. Jaký vliv to může mít na jejich zdraví? Mluvil jsem s místopředsedou Úřadu sociálního zabezpečení o tom, aby eventuálně i oni se podíleli na vydání nějakého zákona, který by tyto lidi postihl. Vždyť škody, které působí tito lidé, se týkají především zdravotnictví a sociálního zabezpečení. Přinejmenším bych doporučoval, aby v dotazníku člověka, který je posílán na rekreaci, do lázní, bylo na prvním místě uvedeno, zda je kuřák nebo zda jiným způsobem otravuje a ničí své zdraví. (Potlesk.) A pokud o takového člověka půjde, aby existovalo opatření, na základě kterého mu nebude poskytnuta tak velká péče k obnově jeho zdraví, které si předtím sám vědomě ničil.