Přistoupíme k osmému bodu pořadu, kterým je

8. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k souhlasu Smlouva o zásadách činnosti států při využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a ostatních kosmických těles, podepsaná v Moskvě, Washingtonu a Londýně dne 27. ledna 1967, a společná zpráva výborů ústavně právního a zahraničního.

Návrh odůvodní ministr David.

Ministr David: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, sjednání a podepsání smlouvy o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a ostatních kosmických těles, tohoto prvního dokumentu mezinárodního práva kosmického, který je dnes předkládán Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu, předcházel poměrně dlouhý vývoj.

Sovětský svaz, který znovu prokázal převahu tím, že zahájil éru pronikání lidstva do kosmického prostoru, kam také vyslal prvního kosmonauta, od samého počátku této činnosti neúnavně a principiálně usiloval o to, aby kosmický prostor byl využíván pouze pro mírové účely a aby byla vyloučena možnost jeho zneužívání pro vojenské cíle. Socialistické státy vycházely z toho, že by bylo z mezinárodně právního hlediska účelné, kdyby nejdříve byla přijata Smlouva, která by obsahovala základní principy, jimiž by se státy při své činnosti v kosmickém prostoru měly řídit. Již v březnu 1958 předložil Sovětský svaz návrh Smlouvy o mírovém využívání kosmického prostoru a o zrušení vojenských základen na cizích územích. Tehdy nebyl tento návrh realizován pro tvrdošíjný odpor západních mocností, které manévrovaly a fakticky usilovaly pouze o poškození zájmů bezpečnosti socialistických států. Požadovaly totiž, aby Sovětský svaz zničil své mezikontinentální balistické rakety, zatímco prstenec jejich vojenských základen kolem socialistických států měl zůstat nedotčen.

V posledních letech doznalo mezinárodní jednání o výzkumu a využívání kosmického prostoru - zejména na půdě OSN - značného vývoje. Ustavený výbor OSN pro mírové využívání kosmického prostoru zřídil dva podvýbory - právní a technický - které se již několik let zabývají aktuálními a závažnými otázkami této problematiky. Valné shromáždění přijalo také řadu rezolucí o kosmickém prostoru, z nichž stojí za zmínku především Deklarace právních zásad činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru ze dne 13. prosince 1963, jejíž hlavní principy byly dále rozpracovány a přijaty i do právě posuzované Smlouvy.

Text této Smlouvy byl na základě návrhů, které předložily Sovětský svaz a Spojené státy, poprvé projednáván v létě minulého roku na zasedání zmíněného právního podvýboru v Ženevě, kde delegace socialistických států důsledně hájily všechny dosud přijaté pokrokové zásady a zasloužily se v řadě případů o jejich další rozvoj. Definitivní text byl pak dohodnut na druhém zasedání podvýboru v New Yorku během 21. zasedání Valného shromáždění OSN, které pak dne 19. prosince 1966 přijalo a doporučilo státům Smlouvu o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a ostatních kosmických těles.

Dne 27. ledna t. r. došlo ke slavnostnímu podepsání Smlouvy současně v Moskvě, Washingtonu a v Londýně. Rovněž naši velvyslanci - na základě souhlasu vlády a z pověření presidenta republiky - podepsali v tentýž den Smlouvu ve všech třech hlavních městech depozitářských států. Tehdy 25. února t. r. podepsalo Smlouvu již 44 států v Moskvě a řada dalších států ve Washingtonu a v Londýně. Jako první ratifikovala Smlouvu Německá demokratická republika.

V podstatě nejdůležitější ustanovení Smlouvy je obsaženo v čl. 4, který zavazuje smluvní strany neumisťovat na oběžnou dráhu kolem Země ani na kosmických tělesech nebo jinak v kosmickém prostoru jaderné zbraně neb jiné zbraně hromadného ničení. Povrch přirozených kosmických těles včetně Měsíce pak musí být využíván výhradně pro mírové účely, přičemž je zde také výslovně zakázáno budování jakýchkoliv vojenských zařízení nebo provádění vojenských manévrů. Smluvní strany se při výzkumu a využívání kosmického prostoru musí řídit zásadami spolupráce a vzájemné pomoci a při své činnosti musí také přihlížet k oprávněným zájmům ostatních států a neohrožovat jejich činnost. Všechen kosmický prostor je totiž nepřisvojitelný, ale zároveň volný pro výzkum a využívání všemi státy bez jakékoli diskriminace.

Smlouva se také zabývá otázkami pomoci a návratu kosmonautů, odpovědností za škody způsobené kosmickými plavidly a řadou dalších otázek, přičemž odpovědnost nesou vždy státy, i když by činnost byla prováděna například národní organizací. Důležitou zásadou je také zákaz škodlivého zamoření kosmických těles.

Uzavřením Smlouvy dochází ke kodifikaci hlavních zásad určujících právní režim kosmického prostoru, při jehož výzkumu a využívání je v čele mírového vědeckého úsilí Sovětský svaz. Na tomto poli dosáhla řady úspěchů i věda naší Československé socialistické republiky.

Významným úspěchem důsledné pozice socialistických států při sjednávání Smlouvy je skutečnost, že Smlouva je otevřena k podpisu všem státům světa.

Domnívám se, vážené soudružky a soudruzi, že příprava a přijetí této Smlouvy je dalším významným projevem a důkazem zásadové mírové politiky Sovětského svazu a dalších států socialistického společenství, jejich úsilí o zabezpečení trvalého míru.

Doporučuji proto jménem vlády Československé socialistické republiky, aby Národní shromáždění vyslovilo souhlas se Smlouvou o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a ostatních kosmických těles. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhu Davidovi. Prosím soudružku Sekaninovou o zpravodajskou zprávu.

Zpravodajka posl. Sekaninová-Čakrtová: Soudruzi, soudruh ministr nám vylíčil vývoj, který předcházel sjednání a podpisu Smlouvy o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a ostatních kosmických těles, objasnil její význam a zdůraznil její nejdůležitější ustanovení - článek IV.

Spolu s instruktivní důvodovou zprávou, kterou máme v tisku č. 115 před sebou, poskytuje nám jeho zpráva možnost posoudit dosah této Smlouvy, která je prvním smluvním dokumentem upravujícím zásady činnosti státu na kosmických tělesech a v celém kosmickém prostoru. Připojím proto jen několik doplňků.

Myslím, že je především vhodné ocenit podíl československých představitelů na mezinárodních jednáních o této problematice - zejména aktivní účast čs. delegátů ve Výboru pro mírové využívání kosmického prostoru. ČSSR byla též spoluautorem některých rezolucí, jež Organizace spojených národů na tomto úseku přijala. Je zároveň nutno připomenout intenzívní práci našich vědců na četných problémech kosmického výzkumu - v kosmické fyzice, hlavně heliofyzice, na úseku kosmických spojů, v oblasti meteorologie s využitím raket a družic, v kosmické medicíně a biologii a zdůraznit zde i pozornost věnovanou u nás nově vznikajícímu kosmickému právu. Aktivitu na různých úsecích této nové, vzrušující oblasti tvůrčí činnosti pokládáme za prospěšnou z hlediska mezinárodní spolupráce i se zřetelem na co největší přínos pro životní podmínky na zemi.

Souhlasu Národního shromáždění ve smyslu čl. 42 ústavy vyžaduje Smlouva zejména pro články V, VI, a VIl. V čl. V jde o povinnost každého účastníka smlouvy poskytnout pomoc kosmonautům, čl. VI upravuje mezinárodní odpovědnost účastníků za jakoukoliv národní činnost v kosmickém prostoru, čl. VII řeší otázku odpovědnosti za škody způsobené kosmickými plavidly. Vývoj pokračuje a právní podvýbor Výboru OSN pro mírové využití kosmického prostoru nyní připravuje rozpracování dvou ze zásad obsažených v těchto ustanoveních ve formě samostatných smluv.

Výbory ústavně právní a zahraniční projednaly Smlouvu a jednomyslně doporučily její schválení.

Jsem přesvědčena, že Národní shromáždění sdílí názor vyslovený v úvodu Smlouvy, že výzkum a využívání kosmického prostoru pro mírové účely je ve společném zájmu všeho lidstva a navrhuji, aby se Smlouvou o zásadách činnosti států v této nové oblasti vyslovilo souhlas. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudružce Sekaninové. Do rozpravy není nikdo přihlášen. Přeje si snad někdo slovo, soudružky a soudruzi? (Nikdo se nehlásil.) Nikdo.

Kdo tedy souhlasí s návrhem Smlouvy o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji. Je zřejmé, že Národní shromáždění souhlasí jednomyslně.

Přikročíme k devátému bodu pořadu, kterým je

9. Vládní návrh, jímž se předkládá Národnímu shromáždění k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o spolupráci při výkonu kontroly osob, zboží a dopravních prostředků přestupujících československo-polské státní hranice v železničním a silničním styku, podepsaná 23. září 1966 ve Varšavě, a společná zpráva výborů ústavně právního a zahraničního.

Návrh odůvodní ministr David.

Ministr Václav David: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dnes zde bylo již mnoho řečeno o rozvíjejících se bratrských vztazích mezi naší republikou a Polskou lidovou republikou. Konkrétním příkladem stále těsnější spolupráce mezi našimi zeměmi je i Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o spolupráci při výkonu kontroly osob, zboží a dopravních prostředků přestupujících československo-polské státní hranice v železničním a silničním styku, která se předkládá Národnímu shromáždění k souhlasu.

Cílem Smlouvy, podepsané ve Varšavě 23. září 1966, je přispět k tomu, aby byl zajištěn plynulý provoz přes československo-polské státní hranice a byly respektovány zájmy obou smluvních stran.

Hraniční kontroly, jež se budou provádět na základě této Smlouvy, budou značně zpružněny a urychleny. Smlouva vychází z toho, že kontrolní orgán jednoho státu působí též na území druhého státu a vykonávají tam své služební úkony podle svých zákonů a předpisů, a se stejnými právními následky jako na vlastním území. Toto pojetí je pro společnou kontrolu, vyvolanou potřebou urychlit železniční a silniční provoz přes státní hranice, nezbytným předpokladem. Při společné kontrole provádějí celní a pasovou kontrolu zmocněné orgány jedné i druhé smluvní strany současně, každý jménem a podle zákonů státu, jehož je představitelem.

Podle uvedené Smlouvy budou si celní orgány vycházet natolik vstříc při výkonu svých povinností, že v případech, kdy zjistí, že dovoz určitého zboží je sice na území jejich státu dovolen, avšak podle předpisů druhé smluvní straně není dovolen vývoz, uvědomí o tom příslušné orgány země vývozu a umožní jim použít jejich právních předpisů. Zbožím ve smyslu této Smlouvy se rozumí i devizové hodnoty. Tím jsou plně kryty i československé zájmy týkající se ochrany národní měny.

Uplatňování Smlouvy v praxi bude při stále rostoucím turistickém styku pracujících našich zemí znamenat podstatně rychlejší vyřizování formalit při přechodu hranic, a to především při železniční přepravě osob, kde bude prakticky odstraněno zdržení vlaků z důvodů pasové a celní kontroly. Rovněž při společném odbavování zboží, dopravovaného kamióny nebo po železnici, dojde ke značným časovým úsporám.

Obsah Smlouvy o výkonu kontroly osob, zboží a dopravních prostředků přestupujících československo-polské státní hranice v železničním i silničním styku vyžaduje, aby k ní byla uzavřena prováděcí dohoda na vládní úrovni.

K nabytí platnosti Smlouvy je třeba souhlasu Národního shromáždění ve smyslu článku 42 ústavy Československé socialistické republiky. Smlouva vstoupí v platnost po uplynutí 30 dnů ode dne výměny ratifikačních listin. Obsah této Smlouvy je však úzce spjat s obsahem Smlouvy o vzájemné železniční dopravě, a proto se obě strany dohodly, že oba smluvní dokumenty vstoupí v platnost současně. Železniční dohoda bude uzavřena na vládní úrovni.

Doporučuji jménem vlády, aby Národní shromáždění vyslovilo souhlas se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o spolupráci při výkonu kontroly osob, zboží a dopravních prostředků přestupujících československo-polské státní hranice v železničním a silničním styku. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji ministru Davidovi. Zpravodajskou zprávu přednese posl. inž. Gudrich.

Zprav. posl. inž. Gudrich:

Soudružky a soudruzi poslanci, vážené Národní shromáždění, ministr zahraničních věcí s. David ve svém výkladu uvedl a zdůvodnit vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o spolupráci při výkonu kontroly osob, zboží a dopravních prostředků přestupujících československo-polské státní hranice v železničním a silničním styku.

Dovolte mně, abych jako zpravodaj k této Smlouvě hned úvodem zdůraznil a vyzvedl zejména tu skutečnost, že předpokládaný návrh je ve své podstatě projevem praktického uplatnění a realizace zásad Národním shromážděním dnes již schválené Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Polskou lidovou republikou.

Považuji ze velmi správné, že současně s uzavřením Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, přistupují obě strany ke smluvní úpravě právních vztahů na československo-polských státních hranicích, a to jak Smlouvy o režimu na československo-polských státních hranicích, tedy Smlouvy o spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách, tak Smlouvy o spolupráci v železničním a silničním styku, která je dnes Národnímu shromáždění předkládána k souhlasu. Účelnost a nutnost navrhovaných Smluv vyplývá ze společné potřeby jednotně a komplexně řešit oblasti a úseky společného zájmu.

Tento společný zájem se plně projevil v pozitivním přístupu k návrhu mezistátní smluvní úpravy společných kontrol na železničních a silničních hraničních přechodech. Obě strany si vyšly vzájemně vstříc, přičemž dohodnutý kompromis odpovídá optimálně současné praxi i perspektivním potřebám.

Ze skutečnosti, že mezi oběma státy dochází ke stále širšímu a všestrannějšímu vzájemnému styku, ze skutečnosti, že se rozvíjí a neustále upevňuje vzájemně výhodná hospodářská spolupráce Československa s Polskem, v souladu se zásadami mezinárodní socialistické dělby práce, že se rozvíjí a prohlubují vzájemné styky i v oblasti kulturní a společenské, bylo tedy nutno vyvodit správné závěry a navrhnout vhodná opatření k přátelské spolupráci i při výkonu kontroly osob, zboží a dopravních prostředků, přestupujících československo-polské státní hranice v železničním a silničním styku.

Otázky společných kontrol československých a polských pohraničních, celních, fytokarantenních a dalších kontrolních orgánů na československo-polských státních hranicích byly dosud smluvně upraveny pouze ujednáním mezi ministerstvy vnitra a ministerstvy zahraničního obchodu obou stran, což neodpovídalo ústavním předpisům obou států. Některé dílčí otázky společných kontrol byly upraveny v Dohodě mezi ČSSR a PLR o vzájemné železniční dopravě z 31. ledna 1958. Neexistoval tedy žádný jednotný a společný právní dokument, který by komplexně upravoval veškeré otázky související se společnými kontrolami na československo-polských státních hranicích.

Je proto možno vzít s uspokojením na vědomí, že poprvé dochází k jednotné úpravě právních vztahů při řešení případných sporů, které mohou vzniknout při provádění společných kontrol orgány jednoho státu na území druhého státu - a to způsobem, odpovídajícím zásadám přátelské spolupráce dvou socialistických států.