V prosinci r. 1965 ukázal jsem na to, jak málo využíváme
našeho nerostného bohatství, jako je kulmská
břidlice, na které v minulých dobách
dost slušně vydělávali soukromí
podnikatelé. Jen v opavské oblasti bylo 14 břidličných
dolů a dnes tam máme pouze jeden. Zásoby
břidlice na území ČSSR jsou značné.
Jen ve střední oblasti moravických břidlic
moravskoslezského kulmu, kde se břidlice těžily
již dříve, se zásoby tohoto kamene odhadují
podle předběžných průzkumů
na 60 - 70 mil m3. Toto ohromné bohatství
suroviny miliardových hodnot necháváme nevyužito.
V jiných státech využívají této
suroviny v plné šíři. Jediný
důl u nás v této oblasti těží
ročně cca 16 000 m2 krytiny, ačkoliv
v době předválečné se těžilo
cca 2 mil. m2. Provedeným průzkumem bylo
zjištěno, že jenom pro tři okresy Severomoravského
kraje je potřeba cca 60 000 m2 břidlicové
krytiny. Jsme si vědomi toho, že břidličná
krytina je dražší než nové krytiny
asbestocementové, na které ovšem dovážíme
osinek nebo krytiny z pálené hlíny. U asbestocementové
krytiny stojí 1 m2 asi 25 Kčs a u břidlice
asi 27 Kčs. Tento rozdíl je tak nepatrný,
uvážíme-li že asbestocementová
krytina vydrží maximálně 20 - 25 let,
zatímco břidlicová má trvanlivost
75 - 100 let.
Tuto surovinu je však možno využít nejen
na krytinu střech, ale na celou řadu jiných
výrobků, po nichž je poptávka i mimo
hranice našeho státu. Dnes máme velkou poptávku
našich stavebníků po obkládačkách
na stěny monumentálních budov, a to jak v
exteriéru, tak i v interiéru. O tyto obkládačky
projevil velký zájem Státní projektový
ústav obchodu, Stavoprojekt pro výstavbu vesnic
a měst, Potravinoprojekt a řada dalších.
V uplynulých letech byla velká poptávka po
výrobcích z této suroviny, jako jsou výrobky
broušené, hlazené a leštěné
ve formě stolních a izolačních desek,
obkladů, dlaždic, obtahovacích brousků.
Byla již požadována mletá moučka
pro Holandsko, školní tabulky na psaní, pisátka
a různá břidlicová galantérie,
a jiné předměty. Protože tyto výrobky
jsou žádané nejen u nás, ale i v cizině,
znamenalo by to pro naše hospodářství
i přínos cenných deviz.
Dnešní výroba v jednom dolu s 28 pracovníky
nestačí ku krytí poptávek ani na nejnutnější
opravy břidlicových střech objektů
památkových, jako jsou hrady, zámky, kostely
a jiné historické památky. V důsledku
nedostatku tohoto materiálu používá
se dnes na nutné opravy umělé asbestocementové
desky, čímž se nevkusně narušuje
architektura a celkový ráz historické památky.
Tím, že jsme postupně likvidovali tento břidlicový
průmysl, nemohli jsme také splnit ani požadavky
kladené na tento průmysl ze zahraničí,
čímž nám vznikly velké národohospodářské
škody. Při této příležitosti
bych chtěl upozornit na další nebezpečí,
že důl, který dnes existuje na Opavsku, skončí
v r. 1969 těžbu tohoto kamene. Pracuje tam celkem,
jak jsem již řekl, 28 lidí, v tom jsou 4 štípači
kamene, již starší lidé, kteří
po skončení těžby v dole odejdou do
důchodu. Vyvstává otázka, kdo na jejich
místa, aby to byli lidé, kteří by
dovedli štípat kámen, protože to se nedá
dělat, jak u nás, tak i v celém světě
jinak, než ručně. A zde bych chtěl apelovat
na předsedu Státní plánovací
komise a ministra stavebnictví, aby věnovali potřebnou
pozornost i vybudování břidličného
průmyslu, abychom co nejlépe využili této
naší domácí surovinové základny.
V Anglii a USA mají velké břidlicové
doly, kde zaměstnávají přes 2000 zaměstnanců.
Ve Francii, Německu, Belgii a Lucembursku, kde byly doly
v poslední válce poškozeny, byly rychle po
skončení války znovu obnoveny a dány
do provozu. Rovněž v Sovětském svazu
se podle informací budují na Urale velké
břidlicové závody, kde se mají vyrábět
milióny čtverečních metrů krytiny,
protože tato surovina se stala běžným
a velmi oblíbeným krycím materiálem.
Proč my nevyužíváme tohoto nerostného
bohatství, tak potřebného pro naše stavebnictví?
Jak jsem již na začátku poukázal, touto
otázkou jsem se zabýval i v minulém roce.
Od té doby byly konány s pracovníky oborového
ředitelství Kamenoprůmyslu u náměstka
ministra stavebnictví porady, kde bylo dohodnuto, co všechno
bude uděláno, aby se těžba tohoto nerostu
zvýšila, abychom co nejdříve mohli uspokojit
aspoň požadavky našich stavebníků.
Uplynulo však několik měsíců
a při poslední návštěvě
tohoto dolu jsem zjistil, že jsme dnes tam, kde jsme byli
před rokem. Poslední zpráva sděluje,
že bude proveden geologický průzkum, ačkoliv
ten byl již proveden dříve.
V roce 1958 byl totiž proveden jak povrchový, tak
i podzemní geologický průzkum a jeho vyhodnocení.
Tento průzkum prováděl Geologický
ústav z Brna a vyžádal si nákladu 1
mil. Kčs. V době, kdy byl prováděn
geologický průzkum, patřil tento důl
Severomoravskému průmyslu kamene v Jeseníku.
Od té doby nenastal ani otřes půdy, ani vulkanický
výbuch, který by porušili skladbu nerostného
bohatství. Jedině došlo k té změně,
že důl na břidlici byl převeden v rámci
reorganizace do oborového ředitelství v Hradci
Králové. Že by snad z těchto důvodů
měl být proveden nový geologický průzkum,
který si vyžádá podle zpráv dalších
jeden a půl miliónu Kčs? Ti, kteří
mají zájem na obnovení břidlicového
průmyslu, nemohou pochopit celý tento postup a jsou
toho názoru, že se to dělá jedině
proto, aby se rozvoj této výroby odsouval stále
do pozadí a brzdila tak výroba materiálů
tolik potřebných pro naše národní
hospodářství. (Posl. Harus: Prokurátor
si má o tom udělat poznámku!) Chtěl
bych požádat soudruha ministra stavebnictví,
aby přešetřil a osvětlil tento postup.
Závěrem chci poznamenat, že si jistě
uvědomujeme, že zavedením nové soustavy
řízení národního hospodářství
se hned nedosáhne všech cílů, které
si od toho slibujeme, a že je nutno realizovat jednotlivá
opatření postupně, jak nám síly
stačí. Na druhé straně však musíme
rázně skoncovat s jakýmikoliv průtahy
při využívání možností,
které přispívají k rozvoji našeho
národního hospodářství, činnost
výzkumných a vývojových pracovišť
musí reagovat na situaci v národním hospodářství
a výsledky jejich práce se musí rychleji
projevovat v hospodářském životě.
A to se týká i obou oblastí, k nimž
jsem uvedl některé poznatky, protože bez prosazování
správné koncepce v energetice a ve využívání
surovinových zdrojů bychom stěží
splnili i ostatní úkoly, ke kterým nás
má zavazovat projednávaný zákon o
4. pětiletém plánu národního
hospodářství, pro který budeme radostně
hlasovat. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Gemrotovi. Promluví posl. Josef Zima.
Posl. Zima: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci! Mám za to, že je velmi správné,
aby se tolik poslanců k tak důležitému
návrhu zákona vyjádřilo. Je to bezesporu
pětiletý plán, který musí rozhodnout
o další úrovni našeho národního
hospodářství. Také já bych
se chtěl připojit k těm, kteří
pro něj budou rádi hlasovat. Ovšem tím,
že zákon schválíme, náš
úkol nekončí. Naše povinnost, jak já
ji vidím, je střežit a zabezpečovat
všechny paragrafy a odstavce zákona na našich
pracovištích a v našich volebních obvodech
od dnešního dne po celou dobu pětiletky. A
nejen to, ale už současně připravovat
podmínky pro úkoly, které jsou dlouhodobé,
které přesahují ohraničení
5 let a jejichž realizaci by bylo možno v nejbližších
letech zabezpečit alespoň reálnými
plány.
Chtěl bych proto několika větami pohovořit
k té části, o které se v poslední
době poměrně málo mluví. Také
v návrhu pětiletky vidím k tomu jen málo,
a to ještě bez konkrétního zajištění.
A přece je to nutné pro zemědělskou
výrobu. Je to vodní hospodářství.
Co mne k tomu vede? V našem okrese Rychnov nad Kněžnou,
a to zejména mým volebním obvodem, protéká
řeka Orlice, předtím dvouvětvová,
jedna zvaná Tichá a druhá Divoká.
Téměř každoročně po déle
trvajících deštích vystupuje hladina
vody ze břehů v průběhu vegetačního
období a dlouhodobě zaplavuje jenom v našem
okrese 1700 ha lučních pozemků. Další
část zaplavovaných polí ve výměře
asi 1200 ha je také v okrese Hradec Králové.
Z těchto pozemků značná část,
a to jen v Albrechticích asi 140 ha, vůbec nejde
sklízet, další hektary jen z malé části,
a to po stránce krmivové znehodnocené. Trávy
jsou kyselé s bažinovitým pachem, i když
ani záplava nepřijde. Škody v povodí
této řeky jsou nedozírné, a kdo to
sám neposoudí, nemůže to uznat. Při
pohledu od obce Štěpánovsko na nový
závod ZTS Týniště a na zbídačelou
zemědělskou půdu vedle něho, se člověk
opravdu zastydí. V důsledku tak rozsáhlých
záplav dochází k velkým hospodářským
ztrátám přilehlých zemědělských
závodů, a proto je oprávněný
tlak na okresní vyšší orgány, aby
došlo k řešení tohoto neudržitelného
stavu v povodí Orlice. Otázka záplav není
zde problémem novým, ale snahy pro zlepšení
situace se datují od konce 19. a počátku
20. století, kdy už existovalo jakési sdružení
pro provádění úprav vodotečí
zejména v zastavěných částech
obcí. Úspěšná činnost
tohoto sdružení skončila druhou světovou
válkou, nyní však socializace zemědělství
a půdní úpravy ve výše položených
oblastech přispěly zde ještě k zhoršení
poměrů. Státní vodohospodářský
plán i vodohospodářský program okresu
Rychnov n. Kněžnou tuto situaci hodnotí velmi
kriticky a zcela správně navrhují realizaci
potřebných úprav jako prvořadý
úkol.
Výrobní zemědělská správa
provedla výpočet ztrát na výnosech
zemědělských plodin a došla k výši
18 mil. Kčs v průměru ročně.
V této částce však není zahrnuta
další ztráta na kvalitě pícnin,
pracnost obdělávání a zhoršení
hygienických podmínek v celém povodí.
Nehledě už k tomu, že to musí ovlivňovat
i provoz úpravny vody v Hradci Králové.
K zamezení tohoto stavu bylo by třeba vybudovat
vodní nádrž u Potštejna, vyčištění
a zarovnání koryta Orlice, úprava hrází
a potom některé odvodnění, závlahy
a rekultivaci pozemků. Vím že by náklad
byl jistě několik desítek mil. Kčs,
ovšem návratnost v poměru k ročním
škodám, jak jsem uváděl 18 miliónů
by byla velmi rychlá. V tom mám na mysli plánovací
přípravu v současné pětiletce,
aby neprodleně po roce 1970 byla potřebná
úprava tohoto stavu realizována. Za dosavadního
stavu je při takto nevyužitých pozemcích
těžké zajišťovat plán zemědělské
výroby.
V tom smyslu se také v poslední době okresní
orgány obrátily dopisem na s. ministra Smrkovského
- sám bych se o to přimlouval - aby i on, stejně
tak jako poměrně mladá Ústřední
správa vodního hospodářství,
byli ve 4. pětiletce maximálně podporováni.
Další připomínku ze stejného
oboru mám k placení vody, k zemědělským
závlahám. Ve zprávě k návrhu
projednávaného zákona sice není o
tom nic uvedeno, avšak Věstník ministerstva
zemědělství už v roce 1963 a nedávný
dopis vedoucího odboru meliorací ministerstva zemědělství
do okresů připravují placení závlahové
vody od ledna příštího roku. Předpokládaná
cena jednoho krychlového metru vody není malá,
počítá se téměř 50 hal.
Bude-li se postupovat tímto způsobem, což je
podle mého názoru v rozporu s návrhem 4.
pětiletky, bude u nás v normálních
podmínkách zavlažování nerentabilní
a přibudou tudíž další nevyužité
zavlažovací soupravy.
Účinky správných závlah pro
zvýšení zemědělské výroby
přece není třeba připomínat,
ale takto bychom potraviny dále draze dováželi
ze zemí, kde se jim závlahy vyplácejí.
I když náš podhorský okres je jen necelá
jedna setina naší republiky, je už dnes jeho
podíl v tržní produkci značně
vyšší.
Předpokládám, že SPK a soudruh ministr
Smrkovský se k těmto dvěma připomínkám,
které jsou v okrese v oblasti zemědělství
aktuální, vyjádří, případně
tyto oblasti navštíví. Chceme přece
všichni rozvoj zemědělské výroby
ve smyslu referátu soudruha Černíka zabezpečit.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
s. Zimovi. Promluví posl. Kolářová.
Posl. Kolářová: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, jsem členkou komise
výživy zdravotního výboru NS, a proto
můj diskusní příspěvek se bude
týkat zdánlivě okrajové záležitosti
pětiletého plánu - racionální
výživy. Racionální výživa
má však podle našeho názoru přímý
vztah k naší ekonomice, zejména k zemědělství.
V návrhu 4. pětiletého plánu rozvoje
národního hospodářství naší
republiky v části nazvané "Rozvoj a
zaměření výzkumné a vývojové
činnosti" se hovoří mj. i o výzkumu
zabezpečení výživy obyvatelstva a její
racionalizace. V návrhu je počítáno
s miliónovými částkami na tento výzkum,
který je zaměřen na řešení
čtyř základních směrů,
z nichž se jen jeden dotýká přímo
výživy, a to výzkumu nutričního
hodnocení potravin, a tři zbývající
výzkumné úkoly na první pohled - podtrhuji
na první pohled - přímo s racionální
výživou nesouvisí, nýbrž se týkají
zemědělské výroby, potravinářského
průmyslu a distribuce. Nám, členům
zdravotního výboru a členům ostatních
výborů, kteří se spolu s námi
v posledních letech intenzívně zabývají
otázkami racionální výživy, je
však tato souvislost dnes již zcela jasná. Proto
jsme velmi rádi, že se v návrhu 4. pětiletého
plánu otázka rozvoje našeho hospodářství
spojuje i s otázkami zabezpečení výživy
obyvatelstva, a to nikoli výživy jakékoli,
ale výživy racionální.
Když jsme ve zdravotním výboru a v jeho komisi
pro výživu lidu přistupovali k problematice
racionální výživy, neuvědomovali
jsme si zpočátku celou šíři a
dosah této otázky. Viděli jsme zprvu hlavně
aspekt zdravotní a vliv racionální výživy
na zdraví lidu, který je bezesporný a vědecky
dokázaný. Našimi prvními spojenci byli
tedy především zdravotníci. Čím
dále jsme však pronikali hlouběji do problematiky
racionální výživy, tím více
se ukazovalo, že nelze k problematice racionální
výživy přistupovat izolovaně jen ze
zdravotnického pohledu, ale že jde současně
i o otázku s velkým ekonomickým dosahem pro
naše národní hospodářství.
Správná výživa má nejen přímý
vliv na zdraví, spokojenost, zdatnost a pracovní
schopnost obyvatel, ale i na snížení nákladů
na léčebnou péči, snížení
výdajů na nemocenské pojištění
atd. Československou akademií věd a našimi
předními ekonomy bylo dále dokázáno,
že není zásadního rozporu mezi požadavky
na racionalizaci výživy a mezi požadavky na intenzifikaci
a přeměnu struktury zemědělské
výroby, jež je alfou a omegou přeměny
struktury naší výživy. Proto jsme v pozdějším
stadiu projednávání prohloubili spolupráci
s několika ekonomickými výbory našeho
NS a další projednávání racionální
výživy již vedeme vždy jen v úzké
spolupráci s nimi.
Nemůžeme si dnes stěžovat, že se
o racionální výživě nemluví.
Pomalu, ale jistě proniká do našeho života
a našla pochopení u našich vedoucích činitelů
a u širokých vrstev našeho obyvatelstva. Nemalou
měrou k tomu přispělo přijetí
vládního usnesení č. 69 z roku 1965,
které řeší otázku racionální
výživy komplexně a ukládá konkrétní
úkoly jednotlivým státním orgánům.
Svou komplexností je vládní usnesení
č. 69 světový unikát, který
nemá zatím v žádném státě
obdobu.
Významnou úlohu v propagaci tohoto usnesení
sehrál denní tisk, rozhlas a televize, vydávání
kuchařských knih o správné výživě
a neúnavná zdravotně osvětová
práce zdravotníků a Společnosti pro
racionální výživu.
My jsme se ve zdravotním výboru kontrolou tohoto
vládního usnesení zabývali loni i
letos a přišli jsme k závěru, že
chybí zejména koordinace při plnění
vládního usnesení. Naše vláda
projednala tento podnět zdravotního výboru
a s díky můžeme dnes konstatovat, že byla
ustavena stálá komise při SKT, složená
z kompetentních zástupců všech příslušných
orgánů a expertů, která bude vládě
navrhovat opatření k řízení,
ke koordinaci a kontrole plnění vládního
usnesení č. 69 o racionální výživě.
Vkládáme velké naděje v tuto komisi,
jejíž činnost budeme sledovat a pomáhat
jí.
Při projednávání racionální
výživy a jejich ekonomických aspektů
ve zdravotním výboru jsme však narazili na
jednu velmi vážnou otázku, o které také
hovořil na březnovém plénu při
projednávání zákona o péči
o zdraví lidu posl. Katolický. Jde o cenové
relace potravin. Nejen tradiční zvyklostí
naší kuchyně, tj. obliba knedlíků
a sladkých moučných jídel, jsou překážkou
k rychlejšímu prosazování zásad
správné výživy, ale i cenové
relace potravin jsou neméně vážnou brzdou
v tomto procesu. Průzkumy a výzkumy prováděné
vědeckými institucemi a ÚKLKS dokazují
tuto závislost cen potravin na jejich spotřebě.
Je to o to vážnější, že se
tento negativní vliv maloobchodních cen projevuje
zejména v rodinách s dětmi, takže s
počtem dětí se zhoršuje kvalita jídel
z hlediska racionální výživy, tj. jeho
nutriční hodnota.
Poněvadž je to otázka velmi komplikovaná,
nabídla se nám iniciativně Státní
komise pro finance, ceny a mzdy a ve velmi krátké
době zaslala výboru cenný rozborový
materiál. - Je to ekonomický rozbor cen z hlediska
racionální výživy, který jsme
projednávali minulý měsíc a který
nám poslancům plně objasnil některé
velmi složité ekonomické vztahy. Nemohu bohužel
pro krátkost času rozvádět podrobněji
tento materiál, který osvětluje např.
vzájemné relace cen potravin živočišného
a rostlinného původu, vztahy mezi maloobchodními
cenami potravin a výrobními náklady atd.
Ujišťuji vás však, že je velmi zajímavý,
názorný a přesvědčující.
Rádi jej dáme poslancům ostatních
výborů k dispozici, budou-li mít o něj
zájem. Rozbor v mnoha tabulkách názorně
dokazuje, že jedinou správnou cestou zůstává
cesta ekonomická, tj. používání
ekonomických nástrojů, a že podmínkou
úpravy cen potravin, zejména cen potravin živočišného
původu může být do budoucnosti jedině
zvýšení domácí zemědělské
produkce a snižování nákladů
na výrobu potravin.
Všechny nás však v současné době
jistě zajímá, jaké jsou naše
vyhlídky v tomto směru ve 4. pětiletce. Rozbor
Státní komise pro finance, ceny a mzdy vychází
realisticky z komplexního posuzování ekonomických
možností naší republiky a z dnešní
materiální základny našeho zemědělství
a výroby potravin, které je obojí na nízkém
stupni efektivnosti. Z toho vyplývá, že je
značně omezeno využívání
maloobchodních cen jako nástroje působícího
na změny struktury spotřeby potravin ve prospěch
zdravotně prospěšnější výživy.
Dosažení absolutní úrovně zdravotníky
doporučených minimálních nutričních
dávek je třeba považovat za dlouhodobý
perspektivní cíl, a proto v maximální
možné míře budou zabezpečovány
v této pětiletce alespoň dílčí
úkoly tohoto dlouhodobého cíle. Například
se počítá - hovořila o tom už
s. Fišarová - v této pětiletce s výrazným
vzrůstem podílu mléka a mléčných
výrobků, s poklesem podílu mouky a moučných
výrobků, s růstem spotřeby ovoce a
zeleniny, ale v důsledku naší nízké
zemědělské produkce a možnosti hradit
tento nedostatek dovozem se počítá s poklesem
krytí masa a masných výrobků a se
stagnací podílu vajec v naší výživě.
Ráda bych při této příležitosti
trochu odbočila a apelovala na vládu a na všechna
ministerstva, jichž se to týká, a na národní
výbory, aby uvážily, jak důležité
je v této situaci, v nejbližších letech
nepříliš příznivé z hlediska
racionální výživy, zavést do
škol mléčné přesnídávky.
Volají po nich zdravotníci, ale máme vlastním
průzkumem dokázáno prostřednictvím
rozhlasu, že by je uvítali i rodiče a rádi
uhradili. V cestu se však staví jednak řada
malicherných organizačních, finančních
a provozních otázek, ale i závažné
problémy výrobní, jako je nemožnost
prosazení moderní obalové techniky v mlékárenských
závodech, která je podle našeho názoru
hlavní brzdou, že nelze mléčné
přesnídávky zavádět do škol
v masovém měřítku, jak by bylo z hlediska
vývoje zdravé generace nanejvýš žádoucí.
Je nám to až líto, že v mnoha zemích
jsou mléčné přesnídávky
ve školách samozřejmostí, jsou známy
i progresívní výrobní procesy zpracování
mléka, jako uperizace, aktinizace - je mnoho dobré
vůle, ale podávání mléčných
přesnídávek v našich školách
je jen ojedinělým úkazem. Příkladem
houževnatosti v překonávání překážek
při zavádění mléka do škol
jsou pracovníci NV, mlékáren, škol,
v některých okresech Severočeského
a Východoslovenského kraje.
To jsem však odbočila od hlavního problému,
a tím je a zůstává vzájemná
závislost změny struktury naší výživy
na změně struktury a efektivnosti zemědělské
a potravinářské výroby. To je vážná
věc a měli bychom v dané situaci věnovat
hlavní pozornost mechanizaci a chemizaci našeho zemědělství
a vytvořit všechny podmínky pro jeho rozvoj.
Říkám to s plnou odpovědností
jako členka zdravotního výboru, protože
naše zdravotní cíle v otázkách
racionální výživy a cíle zemědělské
politiky našeho státu jsou totožné. Otázka
materiálního zajištění racionální
výživy pro lidstvo je a bude čím dále
tím více klíčovou otázkou.
Proč se to domnívám? Uvědomme si nesmírně
rychlý růst počtu obyvatel na naší
zeměkouli. Žije-li dnes ve světě 3 mld
lidí, v roce 1975 to budou již 4 mld a koncem našeho
století to bude více než 6 mld obyvatel. Přitom
migrační proces z venkova do měst bude na
celém světě neúprosně pokračovat
a počítá se, že koncem tohoto století
bude žít na venkově a pracovat v zemědělství
jen asi 12% z celkového počtu obyvatelstva. Nechci
tím nikterak strašit ani zastávat nějaké
nesprávné doktríny o budoucnosti lidstva,
protože je dokázáno, že těchto
několik procent obyvatelstva postačí uživit
lidstvo, ovšem jen za předpokladu komplexní
mechanizace zemědělství a využití
nejnovějších poznatků vědy a
techniky v zemědělství.
Otázka zajištění výživy,
a to výživy racionální, je tedy i vážná
otázka mezinárodně politická: kdo
bude mít dostatek výživy, bude mít v
rukou i významnou politickou zbraň. Proto dobrá
úroda v SSSR, dosažená v letošním
roce, má nejen velký význam vnitropolitický,
ale i mezinárodně politický, z něhož
my se upřímně radujeme.
Soudružky a soudruzi! Závěrem bych chtěla
říci toto: Po těchto realistických
ekonomických úvahách by se mohlo zdát,
že úloha zdravotníků a nás poslanců
je tím skončena a že nelze tudíž
mnoho pro věc racionální výživy
udělat. Jsme však přesvědčeni,
že dnešní hospodářská situace
není neměnná, že jsou pětiletým
plánem vytvořeny reálné předpoklady
pro rozvoj a vyšší produktivitu našeho zemědělství,
pro změnu jeho struktury, a tudíž i pro změnu
struktury výživy a že lze i v této situaci
mnohé ve výživě zdokonalit, např.
ve školním a závodním stravování,
jež lze ovlivňovat. A proto budeme vždy a všude
připomínat nutnost přeměny struktury
naší výživy, její ekonomický
a zdravotní význam. Pokládáme za velký
krok kupředu a veliký klad, že vláda
i její jednotlivé resorty počítají
ve 4. pětiletém plánu s ekonomickými
opatřeními a s postupným uskutečňováním
přeměny struktury výživy obyvatelstva
směrem k její racionalizaci. Lze si tedy jen přát,
aby se nový systém řízení našeho
národního hospodářství co nejrychleji
vžil a přinesl kladné výsledky, a to
včetně zemědělství, čímž
by se urychlil i proces racionalizace naší výživy.
(Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
s. Kolářové.
Vážené soudružky a soudruzi, byl mi podán
návrh některými poslanci ze Slovenska a z
Jihočeského kraje, abychom pokračovali v
jednání. Situace je ovšem taková, že
je přihlášeno ještě pět
soudruhů, pak bude soudruh ministr a zpravodaj odpovídat,
bude mluvit ještě místopředseda vlády
Černík a zpravodaj bude reagovat na diskusi. Odhadujeme,
že jednání potrvá ještě
nejméně tak hodinu a tři čtvrtě
až snad dvě hodiny. Proto se domnívám,
že kdybychom přistoupili na nějakou úpravu,
bylo by snad možné zkrátit polední přestávku
na hodinu. (Hlasy: Ano.)
Posl. Turečková: Je svolána schůze
poslankyň.
Předseda NS s. Laštovička: Na kdy?
Posl. Turečková: Tři čtvrti
hodiny po skončení dopoledního zasedání.
Předseda NS s. Laštovička: Původně
byla plánována přestávka 2 hodiny.
Jednání jsme počítali do 5-6 hodin.
Prosím o konkrétní návrhy. (Hlasy:
Hodinu - půldruhé hodiny!)
Dám hlasovat nejdříve o hodině. Kdo,
soudružky a soudruzi, je pro to, abychom na hodinu přerušili
jednání? (Hlasuje se.) Kdo je proti? (Několik
poslanců.)
Většina je pro hodinovou přestávku.
Přerušuji tedy schůzi na 1 hodinu.