Myslím, že však je třeba podtrhnout znění
obou odstavců § 22, jež vyjadřují
mírové a humanistické poslání
výměny informací mezi naší socialistickou
republikou a jinými státy a které zákon
formuluje takto:
"Výměna informací mezi Československou
socialistickou republikou a ostatními státy je svobodná.
Výměna informací slouží dorozumění
a přátelství mezi národy a jejich
vzájemnému poznání a uskutečňuje
se dovozem a vývozem periodického tisku a činností
zpravodajských agentur a informačních zařízení.
Výměny informací nesmí být
zneužíváno k ohrožování
cti a práv československých občanů
a jejich socialistického soužití ani k ohrožování
zájmů socialistického státu a společností
nebo rozvoje mezinárodní mírové spolupráce".
Vyjádřím jistě přesvědčení
vás všech, soudružky a soudruzi poslanci, í
všeho našeho lidu, že tisk a ostatní hromadné
informační prostředky v naší
Československé socialistické republice se
ctí splní toto pojetí výměny
informací a přispějí tak k dorozumění
a přátelství mezi národy. Přáli
bychom si jenom, aby stejně tak pravdivě, úplně
a lidsky také informoval o našich poměrech
a našich problémech zahraniční tisk
i rozhlas, a to zejména tisk těch kapitalistických
zemí, které si osobují právo dávat
nám poučení o demokracií, svobodě
a lidskosti a které je svými činy soustavně
porušují.
V poslední části obsahující
závěrečná ustanovení chci odpovědět
na námitky, zda je správné, aby tiskový
zákon obsahoval také ustanovení navrženého
§ 27, jimž se doplňuje trestní zákon
č. 140/61 Sb. ve znění zákona č.
56/65 Sb. o nový § 170 a který formuluje trestní
čin tiskové nedbalosti. Domnívám se,
že tato praxe, k níž na půdě našeho
NS nepřistupujeme poprvé, je správná,
že přispívá k přehlednosti a
srozumitelnosti našeho právního řádu
a odpovídá jeho potřebám tak, jak
vyplývá z rozvoje naší společnosti
a že námitky a připomínky v tomto smyslu
vznášené vyplývají z úzkého
formalistického pojetí normotvorné činnosti.
Návrh tiskového zákona a z něho vyplývající
opatření posilují ústavní práva
občanů a pochopitelně zdůrazňují
i jejich odpovědnost, zejména pokud jde o pravdivost
informací. To ve zvýšené míře
platí pro šéfredaktory a redaktory, včetně
navrhovaného doplnění trestního zákona
o trestný čin tiskové nedbalosti jako logický
důsledek práv, a tedy i vyšší míry
odpovědnosti.
Soudružky a soudruzi poslanci! Bylo mým úkolem
uvést návrh výboru ústavněprávního
a výboru kulturního na vydání zákona
o periodickém tisku a ostatních hromadných
informačních prostředcích, dotknout
se některých hlavních a rozhodujících
částí tohoto zákona podrobněji
a odpovědět na některé námitky
a diskusní příspěvky, které
se v průběhu přípravy tohoto zákona
objevily.
Dovolte, abych vyjádřil přesvědčení,
že jde o dobrý návrh zákona, o návrh,
který v oblasti periodického tisku a ostatních
hromadných informačních prostředků
sehraje důležitou úlohu a kterým naše
NS odpovídá na jeden ze závěrů
XIII. sjezdu KSČ, a přispívá tak ke
splnění jeho usnesení, jež směřují
k dalšímu rozvoji naší socialistické
společnosti, společnosti šťastného
života našeho lidu. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
poslanci dr. Němcovi.
Jelikož jde o návrh zákona, který vypracovalo
Národní shromáždění, odpadá
obvyklá zpravodajská zpráva; byla zahrnuta
do projevu posl. dr. Němce.
Můžeme přistoupit k rozpravě. Do rozpravy
je přihlášen zatím soudruh Zvára
a dr. Macek. Prosím soudruha Zváru.
Posl. Zvára: Vážené soudružky
a soudruzi, navrhovaný zákon má - mezi jiným
- na jedné straně zlepšit podmínky k
co nejširší, nejobjektivnější,
ale i nejrychlejší informovanosti, bez níž
je člověk moderní společnosti nemyslitelný,
a to nejen doma, nýbrž - pokud jde o některé
informační prostředky - i v zahraničí.
Na druhé straně posiluje záruky občanských
práv, které již dnes naše zákonodárství
dává.
Tiskový zákon se nebude týkat jen tisku,
nýbrž i některých činností
Čs. rozhlasu, Čs. televize a Čs. filmu. Ve
své funkci sleduji pozorně činnost Čs.
rozhlasu. Proto se chci v souvislosti s navrhovaným zákonem
pozastavit u některých momentů, které
se dotýkají jeho společenských funkcí.
Dnes je rozhlasový přijímač prakticky
v každé rodině a pomocí rozhlasu lze
tedy hovořit k naprosté většině
našich občanů. Vezmeme-li dále v úvahu
význam informovanosti pro utváření
celkového profilu člověka, vidíme,
jak důležité je vytvořit podmínky
pro to, aby tato informovanost mohla splňovat všechny
požadavky XIII. sjezdu KSČ proto také zdůraznil
požadavek zesilovat, více a vynalézavěji
věnovat pozornost problematice našeho vnitřního
života, zdokonalovat pohotovou informaci a aktivně
vysvětlovat smysl a obsah úkolů, které
řešíme. U Čs. rozhlasu se plnění
této linie uplatňuje i směrem do zahraničí.
Poskytovat informace o životě, pracovních a
kulturních výsledcích lidu socialistického
Československa zahraničním posluchačům,
osvětlovat mezinárodní situace a napomáhat
tím národům celého světa v
boji za mír a pokrok je jedním z jeho základních
úkolů.
Z uvedených důvodů mají zvláštní
význam ta ustanovení zákona, která
ukládají státním orgánům
a ostatním organizacím povinnost podávat
příslušným redaktorům potřebné
informace. Tato ustanovení mají význam nejen
z hlediska informačního zpravodajství, nýbrž
i pro plnění ostatních politickoorganizátorských
funkcí Čs. rozhlasu, a to zejména v době,
kdy uvádíme postupně v život novou hospodářskou
soustavu a kdy prohlubujeme proces demokratizace naší
společnosti. Hodnocení práce Čs. rozhlasu
za poslední léta ukazuje, že svými pořady
přispívá k rozvoji výrobně
technické základny, ovlivňuje kvalitativní
stránku výrobních zdrojů, pomáhá
progresívním prvkům organizace výroby,
růstu kvalifikace pracovních sil, intenzifikaci
a efektivnosti, hospodárnosti, přenášení
tuzemských i zahraničních zkušeností.
Tím tedy přináší našemu
hospodářství i velké ekonomické
výsledky. Jako příklad v tomto směru
je možno uvést pořady typu rozhlasových
universit, "Ekonomický komentář",
"Vysíláme pro podniky", "Člověk,
práce, paragrafy", "Průmyslový
žurnál", "Zemědělský
magazín", "Kalendář naší
vesnice". Správná a hlavně včasná
informovanost příslušných pracovníků
Čs. rozhlasu je proto prvým předpokladem
pro rozvoj této důležité činnosti.
Druhým předpokladem pro úspěšné
plnění politicko-organizátorských
úkolů Čs. rozhlasu je jeho úzké
sepětí s posluchači. Důvěra
posluchače je velmi významným politickým
činitelem. Znamená předpoklad jeho určitého
postoje k rozhlasovým relacím a tím i předpoklad
pro politické a ideové působení.
Nedostatky informovanosti, tkvící ať již
v opožděnosti, neúplnosti, neobjektivností
nebo dokonce v nesprávnosti znamenají zeslabování
této důvěry tak, jako informace jakéhokoliv
rázu dotýkající se neoprávněně
osobnosti posluchače, pokud by byly zaviněny tím,
že nebyla prověřena správnost údajů
o konkrétních situacích, které byly
použity ve vysílání. Tato skutečnost
podtrhuje význam těch ustanovení zákona,
která prohlubují záruku občanských
práv a která upravují režim oprav. Je
možno s uspokojením konstatovat, že kontakty
Čs. rozhlasu s posluchači se stále prohlubují
a že rozhlas má u nich autoritu a důvěru.
Politicky zvlášť významné pak je,
že tento postoj k Čs. rozhlasu mají nejen posluchači
domácí, nýbrž i zahraniční.
Ideologický boj mezi kapitalismem a socialismem dosáhl
v posledních letech velkého rozsahu. V nejrůznějších
formách se rozšířil nejen ve vztazích
mezi kapitalistickými a socialistickými zeměmi,
nýbrž v posledních letech se rychle přenesl
i do zemí třetího světa, které
se staly místem, kde se denně ostře střetává
buržoazní a komunistická ideologie.
V tomto boji má stále významnější
úlohu cizojazyčná rozhlasová propaganda.
Jestliže v r. 1955 bylo zahraničnímu vysílání
ve světě věnováno 577 hodin programu,
je to v roce 1965 již 1127 hodin nejen ve světových,
nýbrž i v desítkách domorodých
jazyků Afriky a Asie. Na tomto růstu se podílejí
kapitalistické i socialistické, velké i menší
země. Výrazně se projevuje tendence rozšiřovat
zejména vysílání do rozvojových
zemí a v širokém měřítku
zesilovat a modernizovat technickou základnu vysílání.
Zahraniční vysílání Čs.
rozhlasu dosáhlo na tomto úseku značných
úspěchů. V posledních letech získalo
širokou masovou základnu posluchačů.
V roce 1965 dostalo 100.000 dopisů. Je to nejvyšší
počet za celou dobu existence zahraničního
vysílání. Toto číslo snese
srovnání s nejúspěšnějšími
a největším zahraničními vysíláními
na světě. Anglický rozhlas, jeden z největších
na světě, který má více než
osminásobně větší rozsah vysílání,
dostává ročně 200.000 dopisů,
ale z toho asi 50.000 obsahuje dotazy na hudbu. Při přepočtu
množství dopisů na 1 hodinu vysílání
jsou výsledky našeho zahraničního vysílání
ještě zřetelnější: Praha
- 10, anglický rozhlas - 3.
Abych dokumentoval vztah zahraničních posluchačů
k Čs. rozhlasu, vybral jsem z velkého množství
obdobných dopisů, alespoň dva. Posluchač
z Holandska píše: "Pracuji v Holandsku, ale teď
jsem již několik měsíců v nemocnici.
Je zde i několik Portugalců - kromě nás
Španělů - a všichni se zájmem posloucháme
pražský rozhlas, často si natáčíme
i vaše pořady na magnetofon, abychom si je poslechli
ještě jednou a nepřišli o jediné
slovo." Posluchač z Kanady: "Mám-li komentovat
vaše denní pořady, musím říci,
že žádný jiný pořad nemůže
co do kvality a živosti soutěžit s pořadem
"Zprávy, názory, hudba". Říkám
to zcela upřímně, přičemž
mám na mysli zvláště úsek "Názory",
který neumdlévajícím způsobem
svědčí o vaší výborné
znalosti toho, co zajímá posluchače a o vaší
schopností zpracovat dané téma takovým
způsobem, že je diskutováno inteligentně
a upřímně. Tak jste kupříkladu
dne 16. dubna ve své odpovědi na dotaz jednoho posluchače,
týkající se průmyslu vaší
země, podali jednoznačný obraz, bez jakýchkoliv
matných generalizací a grandiózních
prohlášení, jichž mnohé stanice
užívají ke klamání posluchačů.
Tento váš otevřený přístup
k věcem je právě to, co se mi nejvíce
líbí."
V rozvojových zemích jsou kromě počtu
dopisů ukazatelem masovosti poslechu i tzv. kluby posluchačů.
V současné době má zahraniční
vysílání Čs. rozhlasu v Africe a Latinské
Americe přes 200 klubů Radio Praha. Podle dosažitelných
údajů má srovnatelný počet
těchto klubů jen Hlas USA, který však
na jejich udržování vynakládá
veliké finanční prostředky.
Důležitou okolností je fakt, že naše
zahraniční vysílání poslouchají
převážně mladí lidé. Ukázala
to poslechová anketa, kterou mezi svými posluchači
uspořádal Čs. rozhlas na přelomu let
1965 - 1966. Ukázalo se, že nejsilnější
skupinou jsou dnes posluchači ve věku 20 - 30 let,
dále ve věku 15 - 20 let a konečně
ve věku 30 - 40 let. To znamená, ze se podařilo
nejen udržet posluchače z dob studené války,
nýbrž nově získat mladou generaci.
Všechny tyto dosavadní úspěchy však
také zavazují. Aby si je Čs. rozhlas udržel,
musí hledat další nové cíle propagandy
Československa v zahraničí. Paralyzovat snahy
buržoazní propagandy zkreslovat před světovou
veřejností vývoj ČSSR a ofenzívním
využitím jednotlivých stránek vývoje
v ČSSR získávat další příslušníky
pokrokových vrstev a ovlivňovat je ve prospěch
Československa. Promyšleně, na základě
konkrétních řešení problémů
v ČSSR a jejího postoje k mezinárodním
událostem pozitivně ovlivňovat názorové
rozdíly v mezinárodním komunistickém
hnutí. Těsněji semknout propagandu do zahraničí
s bezprostředními politickými, hospodářskými
a obchodními zájmy ČSSR. Při plnění
těchto úkolů je nutno ještě dokonaleji
zkoumat působení hlavních propagačních
nástrojů v cílových oblastech. Kromě
toho může zahraniční vysílání
mnohem plánovitěji a soustavněji pomáhat
klestit cestu do zahraničí pořadům
televize a rozhlasu, čs. filmům, literatuře
apod.
K plnění těchto úkolů má
zahraniční vysílání Čs.
rozhlasu některé předpoklady. Od dob studené
války provedlo četné změny v obsahu
i metodách své propagandistické činností.
Byla podstatně rozšířena československá
tematika, promyšleněji se využívá
vývoje na Slovensku, hlouběji byly propracovány
předností socialismu nad kapitalismem, otázky
demokracie a svobod, sociální jistoty a v poslední
době rovněž některé základní
otázky socialistické ekonomiky. K rozhodujícímu
obratu došlo v diferenciaci vysílání
do kapitalistických a rozvojových zemí. Do
popředí se dostal konkrétní, živý,
československý občan, jeho zdánlivě
obyčejný a samozřejmý denní
život, skutečné problémy a jejich socialistické
řešení. Podstatně se změnil v
celém vysílání postoj k posluchači
jako k možnému příteli ČSSR,
i když s námi zatím ve všem nesouhlasí.
Prohloubily se psychologické znalosti v působení
na posluchače v zahraničí. Došlo k všeobecnému
zdokonalení velmi účinných nepřímých
forem propagandy. Novou úlohu začala hrát
v celém vysílání také hudební
stránka, významně zvyšující
účinnost a přitažlivost rozhlasové
propagandy.
Všechny uvedené skutečnosti ukazují
nejen práci Čs. rozhlasu a její výsledky,
ale i způsoby práce s lidmi. Já jsem hlavně
mluvil o zahraničním vysílání,
protože domácí vysílání
znáte z vlastního poslechu, kdežto výsledky
zahraničního vysílání vám
už zdaleka nejsou tak známy. Z hlediska nového
zákona bude Čs. rozhlas jistě věnovat
ještě větší pozornost každé
oprávněné stížnosti a připomínce.
Dokazuje se to tím, že počet stížností
velmi rapidně poklesl a že naprostá většina
dopisů obsahuje názory na pořady, přání
a požadavky posluchačů, k nímž
se velmi vážně přihlíží
pří vytváření programové
struktury, programových koncepcí i jednotlivých
pořadů. Je třeba vidět, že i
touto cestou dochází k demokratizací v řízení
Čs. rozhlasu, neboť posluchači se stále
aktivněji podílejí na vytváření
programu.
Soudružky a soudruzi, již těchto několik
poznámek, které promítají nejdůležitější
zásady navrhovaného zákona do činnosti
Čs. rozhlasu jako jedné z nejdůležitějších
organizací, do jejichž působnosti spadá
i oblast informací, ukazuje význam projednávaného
návrhu zákona. Prohlašuji, že pro něj
budu hlasovat.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
s. Zvárovi. Prosím s. posl. Macka.
Posl. akad. Macek: Soudružky a soudruzi poslanci,
chtěl bych učinit k navrhovanému zákonu
o periodickém tisku dvě poznámky. Prvá
se týká Čs. televize, jež je rovněž
zahrnuta mezi ty prostředky hromadných informací,
o nichž pojednává náš zákon.
Domnívám se, že je právě třeba
v této souvislosti zdůraznit kulturně politický,
informativní, populárně výchovný
význam Čs. televize v tomto smyslu. Domnívám
se, že máme všichni dostatek zkušeností,
a že jsme mohli ocenit v minulosti nejeden dobrý program
Čs. televize takto zaměřený, ať
jsou to některé programy z cyklu "Mohu do toho
mluvit" nebo např. nově zahajovaný program
"Věc veřejná". Já o té
věci mluvím tu na plénu Národního
shromáždění proto, že se domnívám,
že bychom měli znovu výrazně zdůraznit
tuto funkcí Čs. televize jakožto prostředku
informativního, populárně vědeckého
šíření poznatků, kulturně
politického výchovného nástroje socialistické
společnosti.
Myslím, že nikdo z nás - a já osobně
to chci samozřejmě zdůraznit - není
proti tomu, aby byl v Čs. televizi dostatek zábavných
programů. Všichni se z nich radujeme a jistě
je toho zapotřebí. Neznamená to ovšem,
že by měly být zatlačovány do
pozadí programy kulturně politického charakteru.
Myslím si, vznášíme-li požadavek
- a náš návrh zákona o tom explicitně
mluví -, aby Čs. televize rozvíjela svou
kulturně politickou činnost, nikdo z nás
nechce, aby tyto pořady byly nudné, šedé,
nezajímavé. Naopak, soudím, že by i
populárně vědecké pořady, kulturně
politické pořady měly být velmi přitažlivé,
atraktivní, zajímavé, působivé.
Domnívám se, že je právě třeba
v budoucnu na tuto stránku klást velký důraz,
aby se tu snoubila věcnost, objektivita výzkumů
vědeckých s poutavostí formy, s přitažlivostí
programu, se zajímavostí. Zkrátka je třeba
se o tyto věci porvat a usilovat o to, aby Čs. televize
těmito pořady zaujala, přitáhla posluchače
a mohla plnit své kulturně politické poslání,
jak o tom mluví náš návrh zákona.
Považuji to za potřebné zdůraznit proto,
že jsem měl možnost se seznámit s některými
výsledky sociologických, bohužel stále
ještě ne dokonalých průzkumů
oblíbenosti pořadů mezi posluchači.
Je přirozené, že na prvním místě
z těchto sociologických průzkumů stojí
zájem posluchačů o pořady zábavné
hudby, o sportovní pořady, o detektivky atd. To
jistě každý pochopí. Ovšem nemělo
by tomu být tak, aby tyto pořady naprosto zatlačily
ty ostatní, tj. populárně vědecké
a kulturně politické pořady. Těm je
třeba věnovat do budoucna tím větší
péči a pozornost, protože v souvislosti s přípravou
druhého kanálu, který má vstoupit
v život v r. 1970, je třeba počítat,
jak ukazuje zkušenost, třeba u průzkumu televizního
vysílání z ostatního světa
(viděl jsem například podrobný materiál
rozboru britské televize), že příklon
posluchačů k programům jedině zábavného
charakteru bude vzrůstat, bude se posilovat. A na to je
možné odpovědět ne tím, že
skládáme zbraně, ale že se budeme snažit
o to, aby pořady kulturně politické a populárně
výchovné měly i přitažlivou formu,
aby byly zajímavé pro co nejširší
kruh posluchačů, aby se tak mohla plnit ta funkce,
kterou Čs. televizi náš socialistický
stát přisuzuje.
Druhá má poznámka se týká vydávání
vědeckých periodik, vědeckých časopisů.
V našem návrhu zákona se praví v §
5 - 9, že pro registraci časopisů je ústředním
místem ministerstvo školství. Důvodová
zpráva pak uvádí, že se ta registrace
bude provádět ve spolupráci a za součinnosti
s Čs. akademií věd. Soudr. dr. Němec
v úvodním slově právě na to
upozornil. Já bych chtěl jen pár poznámek
k té věci přičinit.
Je třeba si totiž uvědomit velký společenský
význam vědeckých časopisů.
Dnes jen Čs. akademie věd a Slovenská akademie
věd vydává 99 takových vědeckých
časopisů, z nichž více než 20 je
cizojazyčných a jde vskutku do celého světa.
Tyto vědecké časopisy jsou často jedinou
tribunou, jedinou formou realizace výzkumných prací,
vědecké práce, vědecké činnosti.
Jsou však všechny také mocným tokem vědeckých
informací z vědy do praxe. Jsou tedy velmi důležitým
nástrojem k tomu, aby se s výsledky vědy,
vědeckého bádání, seznamovala
co nejširší veřejnost. Domnívám
se, že je třeba tento význam vydávání
vědeckých časopisů vidět a
že je třeba také učinit vše pro
to, aby i do budoucna vydávání bylo zdárně
zabezpečeno.
Soudruh ministr školství dnes není přítomen,
ale já věřím, že mé slovo
nezapadne, řeknu-li, že i pokud se týče
přídělu papíru, by měla být
tato činnost do budoucna zabezpečována už
s ohledem na to, že se vědeckovýzkumná
základna v Československu rozrůstá.
Úkoly vědy a techniky - mluvíme stále
o rozvoji vědeckotechnické revoluce - jistě
jsou stále větší, náročnější,
významnější. Je třeba i v této
částí zabezpečení přechodu
nebo rozšiřování výsledků
vědy do praxe ve vydávání vědeckých
časopisů na to pamatovat. Jde přece i o další
rozvoj vědy, který bez vědeckých informací
je nemožný.
Myslím si proto, že je také zcela na místě,
počítá-li se při registraci těchto
vědeckých časopisů se součinností
ministerstva školství s Čs. akademií
věd a Slovenskou akademií věd. Ostatně
citované a zmíněné zákony č.
54 a 74 samy takovou spolupráci předpokládají.
Ale já o tom mluvím proto, abych i tu výrazně
zdůraznil potřebu nejužší spolupráce.
U vědeckých časopisů je zpravidla
vydavatelem vědecký ústav. O vydávání
časopisů pečuje vědecké kolegium,
pracují tam u všech vědeckých časopisů
redakční rady, tedy vesměs odborníci,
kteří mohou plně zabezpečit vysokou
úroveň vydávaných časopisů.
Je proto více než na místě, že
budeme i tu žádat, - a já právě
proto tu poznámku činím - aby při
registraci ministerstvo školství počítalo
s nejužší a nejtěsnější
spoluprací s Čs. akademií věd a se
Slovenskou akademií věd, aby tak i do budoucna vydávání
vědeckých časopisů bylo zdárně
zabezpečeno. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkují
s. Mackovi. Přerušíme nyní jednání
na 20 minut.
(Schůze přerušena v 11.20 hod.)
Předseda NS s. Laštovička (zvoní):
Soudružky a soudruzi, pokračujeme v rozpravě.
Přihlášen je soudruh Zedník.
Posl. Zedník: Soudružky a soudruzi poslanci,
mám jenom několik poznámek, a to především
na podporu předloženého návrhu zákona
a dále pak k některým materiálně
technickým otázkám tisku.
Chtěl bych znovu zdůraznit skutečnost, že
se obsah předloženého zákona týká
nejen našeho periodického tisku, ale také všech
občanů, neboť prakticky všichni přicházejí
do styku s tiskem, rozhlasem i televizí. Nový zákon
pamatuje na občany jednak tím, že jim dává
právo na informace. Zejména je třeba ocenit,
že zákon zajišťuje informovanost veřejnosti
tím, že ukládá hospodářským
organizacím povinnost poskytovat pracovníkům
hromadných informačních prostředků
všechny potřebné informace a jiné podklady
pro pravdivé, včasné a všestranné
informování, ovšem s výjimkou státního,
hospodářského či služebního
tajemství nebo s výjimkou informací, které
by prokazatelně poškodily zájmy státu
nebo společnosti nebo by byly v rozporu se zásadami
práv občanů. Je jistě v zájmu
socialistické společnosti, tedy každého
jejího občana, aby zákon stanovil v určitém
časovém termínu povinnost zaujmout stanovisko
k důležitým společensky prospěšným
návrhům, k podnětům a kritice a stejně
tak je ve společenském zájmu, aby toto stanovisko
byla nucena redakce uveřejnit.
Za úplnou novinku v našem současném
zákonodárství lze považovat péči
o ochranu zájmů socialistické společnosti,
neboť zveřejnění takových informací,
které by ohrozily zákonem chráněné
zájmy společnosti či občanů,
bude zákon považovat za zneužití svobody
projevu, slova a tisku.
Další zvláštnosti v našem zákonodárství
bude právo občana nebo organizace, o nichž
byla uveřejněna nepravdivá nebo pravdu zkreslující
skutečnost, která se dotýká občana
nebo dobrého jména organizace, žádat
o bezplatné uveřejnění opravy. Význam
vidím v tom, že tiskové a informační
orgány a občan jsou si konečně rovni.
Nebylo tomu tak bohužel vždy v minulosti.
Obě tyto nové zásady, tato ochrana zájmů
společnosti a ochrana cti občana byly pochopitelně
všemi připravovateli návrhu zákona mnohokrát
diskutovány. Byla uvažována řada variant,
až se nakonec došlo k jednotnému závěru,
a to v souladu se základními ustanoveními
naší ústavy. Je naprosto pochopitelné,
že své zájmy chrání prostřednictvím
zákonů každá společnost, každý
stát a je myslím správné o tom veřejně
hovořit. A chránit čest občanů
je jedním ze základních povinností
socialistické společnosti.
V další poznámce u příležitosti
projednávání zákona o periodickém
tisku chci vyjádřit některé postřehy
z praktického hlediska, jak je zachycuje život a jak
je vidím jako politický pracovník.
Především si jistě všichni uvědomujeme,
že noviny, které chtějí ovlivňovat
veřejné mínění, musí
být ve všech otázkách pohotové.
Když se v předsjezdové diskusi ozývaly
hlasy po zkvalitnění informací, týkalo
se to především novinářů.
Jejich cílem musí být, aby usilovali o realizaci
vyslovených požadavků v potřebném
rozsahu. Na četné události je třeba
reagovat rychleji než dosud. Kde není pohotovost našich
informačních prostředků, na co neodpovídáme,
tam necháváme volné pole působnosti
pro nejrůznější nesmyslné výklady
a často uvolňujeme prostor zahraniční
propagandě. Mají-li noviny vytvářet
veřejné mínění, nedá
se nic dělat, musí přesvědčit
občany, že jsou pravdivým a skutečným
obrazem života. Před lety např. nebylo možno
uveřejňovat zprávu o nehodách, zejména
o železničních neštěstích
a havárií tím neubylo. Dokonce, pokud jde
o určitý druh nehod, přibylo jich, protože
jsme vytvářeli někdy takovou atmosféru,
jako by se nikdy nic nemohlo stát, a řeči
o opatrnosti se zdály zbytečné.
Neviděli jsme některé negativní protispolečenské
jevy na ulicích, líčili jsme náš
život růžově, jako kdyby zmizela trestná
činnost. Je naprosto správné, že o nepříjemných
jevech naší společnosti dnes tisk píše,
protože tím se daří mobilizovat lidi
k soustředěnému úsilí o nápravu.
Zvýšená úloha našeho tisku vyžaduje
kvalitu novinářské práce, která
vyrůstá z vysoké zasvěcenosti novináře,
z vysoké úrovně jeho talentu, ale i odborných
vědomostí.
Soudružky a soudruzi poslanci, před všemi prostředky
masové informace stojí nyní splnění
úkolů uložených XIII. sjezdem KSČ,
který zdůraznil zdravou cestu denního tisku,
jak již o tom hovořil zpravodaj posl. Němec.
Denní tisk se celkem úspěšně
vyrovnal s nejrůznějšími negativními
jevy, které se v novinách, v rozhlasu i televizi
objevily, ať již šlo o maloměšťácký
radikalismus anebo dogmatismus a liberalistické tendence
smiřující se nejen s nepřijatelnou
filosofií, ale zároveň někdy i s kdejakou
banalitou. Je třeba zdůraznit, že ani pro jedno,
ani pro druhé není v socialistickém tisku
místo.
Tisk, rozhlas a televize musejí jít cestou, která
se vyznačuje posunem hodnot a myšlenkových
kvalit, posunem, který pomáhá upevnění
naší socialistické společnosti a výsledků
socialistické revoluce.
XIII. sjezd KSČ charakterizoval tisk, rozhlas a televizi
jako sílu, která spoluvytváří
naši politickou, ekonomickou a sociální skutečnost,
celkové ovzduší našeho života. Předložený
zákon napomáhá realizovat sjezdové
zásady v praktickém životě.
Je však třeba, podle mého názoru, si
všimnout v této souvislosti ještě několika
problémů, především jak je to
s náklady a prodejem našeho tisku, zejména
denního tisku, který je v oblasti veřejného
mínění jistě jednou z nejdůležitějších
složek.
Podle pramenů, jejichž přesnost je mimo pochybnost,
pohybuje se dnes odběr deníků ve vyspělých
kapitalistických státech asi od 400 do 700 odběratelů
na 1000 obyvatel. V roce 1955 bylo v Anglii na 1000 obyvatel 615
odběratelů denního tisku, ve Švédsku
490, ve Spojených státech 353. Tato čísla
se v posledním desetiletí nepochybně zvýšila.
Podívejme se na nasycenost novinového tisku u nás.
Pokud jde o rozsah a náklady denního tisku, zůstáváme
za ostatními zeměmi do té míry, že
jsme na jednom z posledních míst. Za posledních
10 let se sice u nás zvýšil jednorázový
náklad periodického tisku přibližně
o 7 mil. výtisků, ale ve světovém
srovnání jsme na tom ještě stále
dost špatně.
Na 1000 obyvatel je v našich zemích 200 - 220 odběratelů
deníků. To je méně než v Austrálii
a mnoha dalších zemích před 10 lety.
Mnohý by se mohl zeptat, zda je to srovnání
oprávněné. Myslím, že nepochybně
už proto, že provokuje k tomu, abychom se na věci
podívali odpovědněji. Tato čísla
nelze odbýt mávnutím ruky nebo tvrzením,
že jde o země, které mají jiné
podmínky. Rozhlas i televize jsou nejméně
tak v mnohých zemích rozšířeny
jako u nás, a proto nelze podle mého názoru
argumentovat tím, že tyto prostředky hromadných
informací nám ubírají čtenáře
tisku.
Stejně špatně, ne-li hůř, jsme
na tom s rozsahem tisku, neboť je menší než
snad v kterékoli evropské zemi. Nelze přece
přijmout tvrzení, že člověk celé
noviny stejně nepřečte.
Nemalým problémem našeho tisku je vlastní
výroba. Náš polygrafický průmysl
zůstal 10 - 15 let za světovou úrovní.
Trvale nedostačující je množství
a kvalita papíru. Své nedostatky má také
organizace polygrafie, kde je např. zejména problematická
koncentrace výroby novin a podceňování
výroby denního tisku. S tím se naši
vedoucí pracovníci redakcí setkávají
dnes a denně.
Myslím, že svůj vliv na tento stav má
do značné míry i skutečnost, že
od zrušení ministerstva informací a osvěty
neexistoval ve struktuře státního aparátu
článek, který by se shodně zabýval
komplexem problematiky materiálně technických
podmínek práce tiskových nástrojů
a jejich rozvoje. V současné době je problematika
roztříštěna mezi desítky státních
a společenských orgánů, z nichž
každý sleduje příslušnou část
této problematiky, především z jiných
hledisek, než je zabezpečení podmínek
pro cílevědomý a koordinovaný celkový
rozvoj tisku.
Tato otázka se stala v současných dnech středem
pozornosti, a proto nepochybně všichni vítáme
srpnové usnesení předsednictva ÚV
KSČ, které dává jasnou směrnici
pro vyřešení i této problematiky materiálně
technické i ekonomické stránky tisku.
Závěrem mohu odpovědně konstatovat,
že náš tisk, rozhlas, televize i občané
se mohou v budoucnosti opírat o moderní, pokrokový
zákon, který bude znamenat další příspěvek
k rozvoji socialistické demokracie. Proto budu i já
pro tento zákon hlasovat.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Zedníkovi. Přeje si ještě někdo
vystoupit v rozpravě? (Nikdo se nehlásil.)
Prosím posl. Němce o závěr rozpravy.