Předseda Národního shromáždění
s. Laštovička a místopředsedové
s. Chudík, s. dr. Škoda, s. Leflerová.
Členové předsednictva ÚV KSČ
místopředseda vlády inž. Černík,
dr. Dolanský, Dubček, místopředseda
vlády inž. Šimůnek; kandidáti
předsednictva ÚV KSČ inž. Kapek,
Pastyřík, Sabolčík; tajemník
ÚV KSČ Koucký; místopředsedové
vlády Krajčír, inž. Krejčí;
ministři inž. Burian, Barbírek, David, Dvořák,
Hamouz, Indra, Korčák, Krutina, Kudrna, arm.
gen. Lomský, Machačová-Dostálová,
dr. Neuman, Penc, dr. Plojhar, Smrkovský, Uher,
Valeš, dr. Vlasák.
264 poslanců podle prezenční listiny.
Předseda NS s. Laštovička: Zahajuji
12. schůzi Národního shromáždění.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
úvodem vzpomeňme památky soudružky Julie
Prokopové, která odešla z našich řad
dne 30. července 1966. (Celé shromáždění
povstává.) Soudružka Prokopová celý
svůj život od mládí věnovala
zápasu za uskutečnění socialistických
myšlenek. Byla zakládající členkou
Komunistické strany Československa, zastávala
řadu významných funkcí v komunistické
straně ještě v bývalé buržoazní
republice i po osvobození a aktivně pracovala v
ženském hnutí. Za svou obětavou práci
byla vyznamenána Řádem republiky a Řádem
Klementa Gottwalda za budování socialistické
vlasti. Poslankyní Národního shromáždění
byla od roku 1948. Národní shromáždění
v ní ztratilo poslankyni, která náležela
mezi nejaktivnější a svým rozhledem,
bohatými životními zkušenostmi a rozvahou
významně přispívala k úspěšné
práci Národního shromáždění.
Čest její památce! Děkuji. (Celé
Národní shromáždění usedá.)
Soudružky a soudruzi, sděluji, že president republiky
svolal svým rozhodnutím ze dne 11. října
1966 zasedání Národního shromáždění.
Na základě toho svolalo předsednictvo Národního
shromáždění plenární schůzi
na dny 25. - 27. října 1966.
Zjišťuji, že na dnešní schůzi
je do této chvíle přítomno 258 poslanců,
takže Národní shromáždění
je usnášení schopné.
Z našeho zasedání jsou omluveni tito poslanci:
s. Takáč. Málek, Vajda, Kakos, Pelikán,
Mjartan, Koscelanský, Miska, Hlína, Nepomucký,
Priehodová, Hájíček, Molnárová,
Tothová, Pokorná, Hanůsek, Škula, Štefánik,
Tomášik, Krejčí Josef, David, Lenárt,
Němec Miroslav, Švirec, Prchlík, Vaculík,
Lapárová, Hendrych, Kolder. A tito ministři
neposlanci: Sucharda, Hájek, Poláček.
Přistoupíme nyní ke schválení
denního pořadu. Předsednictvo Národního
shromáždění navrhuje tento pořad
jednání:
1. Zpráva mandátového výboru o ověření
platnosti volby nově zvolených poslanců Národního
shromáždění.
2. Vládní návrh zákona o pojišťovnictví
a společná zpráva výboru ústavněprávního,
výboru pro národní výbory, výboru
pro plán a rozpočet a výboru zemědělského.
3. Návrh výboru ústavněprávního
a výboru kulturního na vydání zákona
o periodickém tisku i ostatních hromadných
informačních prostředcích.
4. Doplňovací volba člena předsednictva
Národního shromáždění,
předsedy zdravotního výboru a členů
výborů Národního shromáždění.
5. Zpráva předsednictva Národního
shromáždění o činnosti předsednictva
a výborů Národního shromáždění
za dobu od poslední schůze Národního
shromáždění.
6. Zpráva předsedy Národního shromáždění
podle čl. 60 odst. 2 ústavy o vydaných opatřeních
předsednictva Národního shromáždění.
7. Zpráva vlády podle čl. 41 odst. 1 ústavy
o plnění státního plánu rozvoje
národního hospodářství Československé
socialistické republiky v roce 1966 a
vládní návrh zákona o čtvrtém
pětiletém plánu rozvoje národního
hospodářství Československé
socialistické republiky a společná zpráva
výboru ústavněprávního a výboru
pro plán a rozpočet.
8. Odpovědi na dotazy a interpelace poslanců.
Předsednictvo Národního shromáždění
navrhuje, aby ke zprávě vlády o plnění
státního plánu rozvoje národního
hospodářství Československé
socialistické republiky v roce 1966 a k vládnímu
návrhu zákona o 4. pětiletém plánu
rozvoje národního hospodářství
Československé socialistické republiky uvedeným
pod bodem 7 návrhu pořadu byla vzhledem k věcné
souvislosti provedena společná rozprava.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
má někdo připomínky k návrhu
pořadu? Nemá. Dávám tedy hlasovat:
Kdo souhlasí s návrhem pořadu a způsobem
jeho projednání, jak byl navržen, nechť
zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji. Je někdo
proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování?
(Nikdo.) Pořad jednání schůze
Národního shromáždění
je schválen.
Přistoupíme nyní k projednání
prvního bodu pořadu, kterým je:
1. Zpráva mandátového výboru o
ověření platnosti volby nově zvolených
poslanců Národního shromáždění
soudruha Jána Koscelanského a soudruha Jaroslava
Kalkuse. Prosím předsedu mandátového
výboru poslance Pospíšila, aby přednesl
zprávu.
Posl. Pospíšil: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci, mandátový výbor Národního
shromáždění mě pověřil,
abych vám podal zprávu o přezkoumání
platnosti volby nově zvolených poslanců Národního
shromáždění, a to Jána Koscelanského
a Jaroslava Kalkuse.
Zproštěním funkce poslance Národního
shromáždění Emila Chlebce, které
se stalo na základě jeho žádostí,
se uprázdnilo místo poslance Národního
shromáždění ve volebním obvodu
č. 300 Trebišov v kraji Východoslovenském
a úmrtím poslankyně Julie Prokopové
se uprázdnilo místo poslance Národního
shromáždění ve volebním obvodu
č. 54 Jindřichův Hradec v kraji Jihočeském.
Předsednictvo Národního shromáždění
usnesením ze dne 12. května 1966 stanovilo doplňovací
volbu ve volebním obvodu č. 300 na neděli
dne 10. července 1966 a usnesením ze dne 11. srpna
1966 ve volebním obvodu č. 54 na neděli dne
23. října 1966.
V doplňovací volbě ve volebním obvodu
č. 300 - Trebišov byl zvolen poslancem Národního
shromáždění Ján Koscelanský,
vedoucí tajemník Východoslovenského
krajského výboru Komunistické strany Slovenska
v Košicích a ve volebním obvodu č. 54
Jindřichův Hradec Jaroslav Kalkus, podnikový
ředitel Velkovýkrmny, státní statek,
národní podnik Třeboň.
Ústřední volební komise pro doplňovací
volby do NS předložila doklady týkající
se všech doplňovacích voleb, a to přihlášky
kandidátů k registraci ve volebních obvodech
a písemná prohlášení kandidátů,
že kandidaturu přijímají, zápisy
obvodních volebních komisí o registraci obou
kandidátů, zápisy obvodních volebních
komisí obou obvodů o sčítání
hlasů a zápisy Ústřední volební
komise pro doplňovací volby do Národního
shromáždění.
Mandátový výbor ve své schůzí
dne 25. října 1966 přezkoumal uvedené
doklady a zjistil, že doplňovací volby jak
ve volebním obvodu č. 300 - Trebišov, tak ve
volebním obvodu č. 54 - Jindřichův
Hradec byly provedeny v plném souhlasu se zákonnými
předpisy týkajícími se voleb do Národního
shromáždění a že nebyly zjištěny
závady, které by činily tyto volby neplatné.
Mandátovému výboru také nedošly
žádné zprávy nebo stížnosti
na porušení zákonných ustanovení.
V předložených dokladech mandátový
výbor zjistil, že ve volebním obvodu č.
300 - Trebišov se doplňovací volby zúčastnilo
99,99% z počtu zapsaných voličů; z
počtu 32.855 odevzdaných platných hlasovacích
lístků bylo 32.844 hlasů odevzdáno
pro kandidáta Jána Koscelanského. Ve volebním
obvodu č. 54 - Jindřichův Hradec se doplňovací
volby zúčastnilo z počtu zapsaných
voličů 99,34%. Z počtu 32.960 odevzdaných
platných hlasovacích lístků bylo 32.889
hlasů odevzdáno pro kandidáta Jaroslava Kalkuse.
Tento počet hlasů - téměř 100%
- je vyjádřením velké důvěry
voličů v oba kandidáty.
Protože doplňovací volby ve volebních
obvodech č. 300 a 54 byly provedeny v plném souhlasu
se zákonnými předpisy o volbách do
Národního shromáždění,
doporučuje mandátový výbor Národnímu
shromáždění, aby podle článku
55 ústavy platnost volby poslanců Jána Koscelanského
a Jaroslava Kalkuse ověřil.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
poslanci Pospíšilovi. Má někdo dotaz
nebo připomínku? (Nikdo se nehlásil.)
Nemá.
Kdo tedy souhlasí se zprávou mandátového
výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Tím Národní shromáždění
ověřilo podle článku 55 ústavy
volbu poslanců Jána Koscelanského a Jaroslava
Kalkuse.
Poslanec Ján Koscelanský omluvil svoji neúčast
na dnešní schůzi Národního shromáždění
tím, že jako člen stranické delegace
ústředního výboru Komunistické
strany Československa je ve dnech 21.-29. října
v Dánsku. Poslanec Kalkus je přítomen, a
může proto složit slib do mých rukou.
Prosím poslance dr. Škodu, místopředsedu
Národního shromáždění
a předsedu ústavněprávního
výboru, aby přečetl slib stanovený
článkem 56 ústavy.
Místopředseda NS posl. dr. Škoda (čte):
"Slibuji na svou čest a svědomí, že
budu věren Československé socialistické
republice a věci socialismu. Budu dbát vůle
a zájmů lidu, řídit se ústavou
a ostatními zákony republiky a pracovat k tomu,
aby byly uváděny v život."
Posl. Jaroslav Kalkus: Slibuji. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Přistoupíme
k projednávání druhého bodu pořadu,
kterým je
2. Vládní návrh zákona o pojišťovnictví
a společná zpráva výboru ústavněprávního,
výboru pro národní výbory, výboru
pro plán a rozpočet a výboru zemědělského.
Vládní návrh zákona odůvodní
ministr financí soudruh Dvořák. Prosím
ministra financí soudruha Dvořáka, aby se
ujal slova.
Ministr financí Dvořák: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych úvodem
k projednávání vládního návrhu
zákona o pojišťovnictví uvedl hlavní
důvody, které vedly k vypracování
tohoto návrhu, a zároveň podtrhl některé
důležité aspekty navržené úpravy.
V období, kdy v zájmu zajištění
dalšího rozvoje naší socialistické
společnosti zavádíme zdokonalenou soustavu
řízení a plánování národního
hospodářství, jeví se v novém
světle i funkce pojišťovnictví. Doposud
byla tato funkce zaměřena především
na poskytování pojistné ochrany občanům
a jednotným zemědělským družstvům
a jen v míře omezené bylo ji možno poskytovat
i ostatním socialistickým organizacím.
V podmínkách zdokonalené soustavy řízení
je proto potřebné rozvinout funkci pojištění
i pro oblast socialistických organizací. Ekonomická
odpovědnost jednotlivých podniků za výsledky
jejich hospodaření v novém pojetí
se totiž neobejde bez možnosti vytváření
finančních rezerv potřebných k úhradě
ztrát, jež vznikají jako důsledek různých
nahodilých událostí, které nelze odvrátit
ani při vynaložení veškeré potřebné
péče. Společnost má na tvorbě
takových rezerv přímý zájem,
neboť v případě vzniklých škod
se nebudou odčerpávat přímou nebo
nepřímou cestou prostředky ze státního
rozpočtu, nehledě na to, že smluvní
poměr mezi pojistníkem a pojišťovnou jako
hospodářskou organizací bude působit
k větší péči o socialistický
majetek. Že nejde o malé prostředky, jež
se dosud takto uvolňují, je vidět z toho,
že na přímých a nepřímých
dotacích poskytl stát na úhradu nepojištěných
škod v roce 1965 celkem 424 mil. Kčs. Proto je taková
tvorba rezerv jak z hlediska jednotlivého podniku, tak
i z hlediska všech podniků výhodnější,
protože umožňuje rozvržení rizika
na celou řadu subjektů stejně ohrožených.
Povinnost finančně přispět do pojistného
fondu, kterou přitom podniky na sebe přejímají,
je zatěžuje v míře pro ně únosné.
Je tedy nesporné, že se mění dosavadní
názory na funkci pojišťovnictví spjaté
s dřívějším direktivním
způsobem řízení, které měly
svůj právní výraz v dosavadním
zákoně o pojišťovnictví v podobě
ustanovení, které státním socialistickým
organizacím neumožňovalo, aby se pojišťovaly.
Dnes naopak vidíme v pojištění efektivní
způsob tvorby a rozdělování finančních
rezerv, který je takto chápán i jednotlivými
podniky.
S tímto novým nazíráním na
pojišťovnictví je ovšem zároveň
třeba změnit i postavení instituce, která
je nositelem pojištění, tj. Státní
pojišťovny. Její dosavadní postavení
jako státního pojišťovacího ústavu
odpovídalo úloze pojišťovnictví,
která mu byla přičítána v minulosti.
V současném období a v souladu s provedenou
organizační přestavbou v jiných sektorech
národního hospodářství se však
jeví jako ekonomicky žádoucí uplatnit
zásady zdokonaleného plánovitého řízení
včetně hmotné zainteresovanosti na dosažených
hospodářských výsledcích i
ve Státní pojišťovně a převést
výkon pojišťovnictví na podnikovou bázi.
Tím vystoupí ještě výrazněji
do popředí skutečnost, že pojišťování
je činnost typicky komerční, i když
vedle toho mu přísluší plnit úlohu
jednoho z účinných nástrojů
provádění státní finanční
politiky.
Soudružky a soudruzi, nyní mi dovolte, abych několika
čísly dokumentoval, jak se u nás pojištění
dotýká života a potřeb jednotlivců
i organizací.
Tak v současné době je v platnosti téměř
plných 8 miliónů pojistných smluv
uzavřených s občany, ze kterých jsou
jim zabezpečeny nároky pro případ
škody na majetku, pro případ úrazu nebo
smrti a pro případ odpovědnosti za škodu
způsobenou jinému. Je to ve srovnání
s rokem 1953, kdy nabyl účinnosti dosavadní
zákon o pojišťovnictví, vzrůst
téměř o 100%. Můžeme tedy říci,
že na každých 100 obyvatel připadá
v průměru 57 pojistných smluv. To je neklamný
důkaz důvěry, kterou naši občané
chovají k pojišťování.
Úlohu pojištění v životě
jednotlivců konečně dokumentují i
údaje o souhrnu nároků zabezpečených
ze smluvního pojištění pro případ
smrti a pro případ úrazu. Tak např.
souhrn pojistných dávek z pojištění
pro případ smrti představuje částku
23 mld. Kčs. Přitom se toto pojištění
vztahuje na 2 milióny našich občanů,
tj. téměř na 1/7 veškerého
obyvatelstva a na více než 1/3
obyvatelstva v produktivním věku.
Z těchto několika údajů vyplývá,
že těm občanům, kteří
sjednají pojištění a podílejí
se na vytváření pojistného fondu,
umožňuje náhrada vyplacená z tohoto
fondu překonat různé životní
nesnáze; přesto však zůstává
ještě mnoho občanů nepojištěno,
jak např. ukázaly záplavy na jižním
Slovensku. Je proto jedním z úkolů pojišťovny,
aby rozvinula v tomto směru svoji aktivní komerční
činnost.
Nemalý význam má též pojištění
v oblasti dopravy motorovými vozidly. Při stále
vzrůstajícím počtu motorových
vozidel na našich silnicích, který s sebou
zákonitě nese vzrůstající počet
dopravních nehod a z toho vzniklých škod, nelze
si při odpovědnosti provozovatelů motorových
vozidel za škody, jak je vyslovena občanským
zákoníkem, vůbec představit, že
by povinnost provozovatele vozidla k náhradě škody
mohla být vždy splněna, jestliže by ji
za něho nepřebírala pojišťovna.
Z pozice osob, které byly provozem motorového vozidla
poškozeny, je pak existence pojištění
spolehlivou zárukou, že jejich nároky na náhradu
škody budou vždy uspokojeny, zatímco při
neexistenci pojištění by to záviselo
na výdělkových nebo majetkových poměrech
toho, kdo za škodu odpovídá. Z těchto
důvodů se také toto pojištění
vztahuje na provozovatele motorových vozidel, ať už
to jsou občané nebo organizace, a vzniká
přímo ze zákona bez uzavírání
pojistných smluv tím okamžikem, kdy se někdo
stane provozovatelem motorového vozidla.
Velmi pozitivní úlohu prostředku k vytváření
potřebných finančních rezerv na úhradu
škod, vznikajících především
z živelných událostí, plní pojištění
v oblasti zemědělské výroby. Zvláštní
podmínky zemědělské výroby,
této "dílny pod širým nebem",
pak vyvolávají potřebu, aby se na vytváření
této rezervy, a to právě cestou pojištění,
podílela všechna JZD i další socialistické
zemědělské organizace, a aby pak také
všechny tyto organizace měly právo na úhradu
utrpěné škody. Proto si zachovává
toto pojištění pro JZD formu pojištění
vznikajícího přímo ze zákona
a zároveň je toto zákonné pojištění
rozšiřováno i na státní statky
a bude se vztahovat i na další socialistické
organizace určené prováděcí
vyhláškou k zákonu.
Při projednávání návrhu zákona
byla vznesena řada připomínek, zda pojištění
JZD má zůstat pojištěním zákonným
jako dosud, nebo zda má být napříště
dobrovolné. Tato otázka byla v parlamentních
výborech, zejména v zemědělském
výboru, prodiskutována a ujasněna tak, že
zákonné pojištění JZD má
být přinejmenším pro nejbližší
budoucnost zachováno, neboť jeho potřeba je
ekonomicky plně zdůvodněna a mimoto je nedílnou
součástí ekonomických nástrojů
aplikovaných na řízení zemědělství.
Připomínkám však bylo vyhověno
v tom směru, že se ze zákonného pojištění
vyjímá pojištění živočišné
výroby, na kterou se napříště
vztahuje pojištění dobrovolné. Finanční
dosah placení pojistného byl pojat do nákupních
cen a není proto možno zákonné pojištění
z celého komplexu jednotlivých opatření
vypustit.
Všechny socialistické zemědělské
organizace budou ovšem mít možnost, aby si uzavřením
pojistné smlouvy zaopatřily pojistnou ochranu nad
rámec zákonného pojištění,
a to podle svých individuálních potřeb.
Soudružky a soudruzi poslanci, lze tedy shrnout, že
novým zákonem o pojišťovnictví
budou nejen vytvořeny podmínky pro rozvíjení
pojišťovací činnosti Státní
pojišťovnou, napříště již
jako pojišťovacím a zajišťovacím
podnikem, nýbrž budou legislativně vyřešeny
i dozrálé ekonomické otázky, a to
především otázka potřeby pojišťování
státních socialistických organizací.
Doporučuji proto jménem vlády, aby Národní
shromáždění předložený
vládní návrh zákona o pojišťovnictví
schválilo.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
soudruhu ministru Dvořákovi a dávám
slovo zpravodajce poslankyni Šmehlíkové, aby
přednesla zprávu k návrhu zákona o
pojišťovnictví.
Posl. Šmehlíková: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci!
Soudruh ministr financí Dvořák v důvodové
zprávě k předloženému vládnímu
návrhu zákona o pojišťovnictví
vysvětlil nutnost jeho přijetí pro další
významné úkoly pojišťovnictví
v našem socialistickém státě. Není
náhodou, že návrh zákona vyvolal bohatou
diskusi v jednotlivých výborech Národního
shromáždění i mezi ostatními
poslanci, kteří se s návrhem zákona
seznámili.
Pojišťovnictví v našem státě
má tradici několika desetiletí a heslo Kampeličky
"Co jednomu nemožno, to celku snadno" je aktuální
dnes jako v minulosti. Dnes tím více, že si
uvědomujeme, že nejde jen o otázku placení
pojistných částek a o snahu dostat od pojišťovny
co nejvyššího odškodnění,
ale že jde o hlubší smysl výchovy lidí
ke kolektivní ochraně socialistického majetku,
o výchovu lidí k vzájemnému pochopení
a porozumění při vážných
živelných nehodách čí různých
událostech, a to je cennější pomoc než
někdy utvořený vlastní fond. Pojišťovnictví
za dobu posledních 13 let, kdy došlo k zákonné
úpravě, značně se rozvinulo. Přehled
služeb hovoří, že se dotýká
u nás téměř každého druhého
občana. Jak zde bylo uvedeno, 8 miliónů pojistných
smluv mezi občany je důkazem veliké důvěry
občanů v naše pojišťovnictví,
které zabezpečuje pojištěným
prostředky v případě škody na
majetku, při úrazech, úmrtí i dožití,
v případě vzniku škod, za které
odpovídají. Za posledních 10 let Státní
pojišťovna odvedla do státního rozpočtu
celkem úctyhodnou částku až do roku
1965, kdy došlo k záplavám na Slovensku a kdy
pojišťovna nejenže neodvedla žádný
zisk, ale museli jsme přidat i ze státního
rozpočtu nemalou částku.
I my jsme v Severomoravském kraji letos čerpali
více při živelných škodách,
zvláště na Novojičínsku, než
jsme do pojistného vložili. Proto nelze posuzovat
a hodnotit výsledky pojišťovny jen z pohledu
obce, okresů či krajů a oblastí, ale
je nutno výsledky posuzovat jako nutnou součást
v organismu celého našeho státu. A jistěže
řada poslanců mi dá za pravdu, že nejedno
družstvo v okrese a i v jiných případech
vyčerpalo více prostředků, než
činil součet jejich plateb. Proto je žádoucí
i dnes, kdy uvádíme novou soustavu řízení
do života v celém našem národním
hospodářství, zdůraznit i novou úlohu
pojišťovnictví v našem státě.
Neměla by být pověřována úkoly
likvidace škod vzniklých u případů,
které nejsou pojištěny, a když, pak jen
čistě v duchu poskytování služeb.
Tím by se dále zdůraznil vliv pojištění
u občanstva vůbec. Likvidace takových škod
by se měly pak hradit z jiných prostředků
státu.
Proto je správné, ze se doporučuje, aby Státní
pojišťovna napříště ještě
více zvýraznila svoji činnost jako pojišťovací
a zajišťovací podnik s celostátní
působností, který bude mít co největší
samostatnost a zároveň i odpovědnost za plnění
úkolů v oboru pojišťovnictví.
Diskuse poslanců zdůrazňovala úkoly
nového podniku v tom smyslu, aby se skutečně
právě u něho, který by měl
být příkladem hospodářské
činnosti, vážily náklady na podnikatelskou
činnost na jedné straně a na druhé
straně aby se rozvinula podnikatelská činnost
na nejserióznějších základech
vzájemných vztahů podniku a pojištěných,
jejichž předmětem není prodej a koupě
zboží, nýbrž prodej a koupě pojistné
ochrany.
Úloha podniku se musí promítnout v dalších
rozšířených službách. Poslanci
přišli s podněty, aby podnik hledal další
nové formy odpovídající nové
soustavě řízení zemědělství,
zvláště pak poukazovali na další
rozšíření pojištění
na úseku ochrany úrody.
Nejvíce se diskutovalo k §9 navrhovaného zákona.
Zde je třeba nejdříve hovořit o větě
v §12 odst. 2, kde se doporučuje zrušení
druhé věty §359 hospodářského
zákoníku. Podle této věty se mohl
pojišťovat národní majetek jen v případech
stanovených právními předpisy. Toto
ustanovení od 1. ledna příštího
roku přestane platit. Po schválení návrhu
zákona tedy bude takový právní stav,
že nebude žádné ustanovení, které
by zakazovalo podnikům pojistit národní majetek,
ale ani žádné ustanovení, které
by jim takovou povinnost ukládalo. Bude věcí
každého podniku, aby na základě ekonomické
úvahy rozhodl, zda svůj majetek pojistí,
nebo nikoliv.
V této souvislosti ovšem je třeba upozornit,
že bude nově upravena i vyhláška ministerstva
financí č. 129/65 o financování škod
vzniklých státním hospodářským
organizacím na hmotném majetku. Bude upravena v
tom smyslu, že do budoucna financování škod
na hmotném majetku přijde v úvahu jedině
tehdy, jestliže půjde o takové škody,
proti kterým se nelze u Státní pojišťovny
pojistit. Nebude tedy moci podnik, půjde-li například
o požární škody, které Státní
pojišťovna pojišťuje, očekávat,
že dostane úhradu z rozpočtových prostředků,
nebude-li pojištěn, a bude ji muset nést jedině
ze svých vlastních fondů.
Tímto vysvětlením jsem chtěla dát
odpověď i poslancům, kteří diskutovali
v souvislosti s ustanovením §9, kde pro státní
statky a jednotná zemědělská družstva
pojištění vyplývá ze zákona.
V této souvislosti vyvstala řada otázek,
které navazovaly na připravovanou novou soustavu
řízení v zemědělství.
Mám za to, že je třeba tyto připomínky
při realizaci nové soustavy řízení
brát velmi vážně v úvahu a využít
těchto podnětů k prohloubení zainteresovaností
zemědělských výrobců na vyšší
produkci zemědělské výroby. Ustanovení
o povinném pojištění přebíráme
ze starého zákonného pojištění,
které se plně osvědčilo. V současném
období by nebylo vhodné stanovit pojištění
jako dobrovolné, protože nejsou dány plné
záruky, že by nebyly poškozeny nejen zemědělské
závody s nižší úrovní řízení,
ale i ostatní, u nichž by pochopitelně při
dobrovolném pojištění musely být
zvýšeny pojistné sazby. Poslanci v závěru
se shodli převážně v názorech,
že v tomto období §9 má své opodstatnění,
a zdůraznili, že budou bedlivě ověřovat
účinnost zákona v praxí v souvislosti
s postupnou realizací nové soustavy řízení
v zemědělství; jestliže se vytvoří
situace, kdy budou překonány některé
z paragrafů navrhovaného zákona v souvislosti
s výsledky nové soustavy řízení
v zemědělství, nebude jistě námitek
k jeho novelizaci.
Doporučuji jménem ústavněprávního
výboru, výboru pro NAV, výboru pro plán
a rozpočet a na základě doporučení
zemědělského výboru předložený
návrh zákona schválit tak, jak vám
byl předložen i v doplňkové zprávě
ze společné zprávy těchto výborů
pod číslem 96 cyklostilované zprávy,
která vám byla dnes předložena k vládnímu
návrhu zákona o pojišťovnictví
(tisk 89).
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Šmehlíkové a zahajuji rozpravu. Kdo se
hlásí do rozpravy? Ve výborech byla rozprava
velmi bohatá.
Hlásí se posl. Krejčí, uděluji
mu slovo.
Posl. Vítězslav Krejčí: Soudružky
a soudruzi poslanci! I když soudružka zpravodajka vysvětlila
okolností projednávání zákona
o pojišťovnictví v zemědělském
výboru, přesto bych chtěl vyjádřit,
jak došlo k tomu, že jsme nakonec i my v zemědělském
výboru přistoupili na to, aby článek
devátý v návrhu zákona byl odsouhlasen.
Zákon o pojišťovnictví byl totiž
v zemědělském výboru projednáván
v souvislosti se zaváděním nové soustavy
řízení v zemědělství
a my samozřejmě jako hospodáři, kteří
spojujeme život se zákony, jsme zůstali stát
před slovem "povinné pojištění".
Říkali jsme si, že povinnost v nové
soustavě by neměla být nám jako zemědělcům
v žádném případě uložena.
Proto jsme se nad touto situací velmi bouřlivě
pozastavili a museli jsme projednat všechny okolnosti z hlediska
nové soustavy a s vážností hospodářů
jsme na té prvé schůzce nedoporučili
článek devět. Na včerejší
schůzí zemědělského výboru,
ovšem po důsledném rozboru a vysvětlení
jak soudruha ministra financí, tak i ministra zemědělství,
jsme si všechny tyto věci dali do takových
správných proporcí a museli jsme uznat, že
vývody našich čelných funkcionářů
jsou správné a že tedy i v nové soustavě
je nezbytné, abychom ještě my zemědělci
povinné pojištění měli. Proto
také většina poslanců zemědělského
výboru došla k tomu závěru a doporučila,
aby zákon o pojišťovnictví byl v původním
znění doporučen plénu ke schválení.
Byly tam ještě takové připomínky,
které bych chtěl znovu tady říci,
že my se na pojišťovnu budeme chtít dívat
z pohledu skutečně rovnoprávného partnera
v nové soustavě, aby to tady bylo potvrzeno a zdůrazněno,
že pojišťovna nebude mít lehký úkol,
aby si myslela, že tam má nějaké vyseděné
teplé místo, ale že bude muset s námi
počítat jako s rovnoprávným partnerem.
Na druhé straně také doporučujeme,
aby sama pojišťovna přecházela postupně
na experimenty a vyzkoušela si nové progresívní
formy v nové soustavě a přinášela
nové nápady, jak pojistit naše zemědělství,
aby to bylo v souladu s novou soustavou. Dále jsme doporučili,
aby také pojišťovna byla dobrým hospodářem
v naší společnosti, aby počet lidí,
který tam také narůstá, a tedy i nákladovost
na vlastní režii pojišťovny, šly směrem
dolů a ne naopak nahoru.
To je z našeho zemědělského výboru
a já sám osobně doporučuji, aby zákon
o pojišťovnictví byl schválen.