Je samozřejmé, že tento kategorický požadavek předložený zákon sám o sobě neřeší a ani řešit nemůže. Žádná, ani sebelépe koncipovaná zákonná norma nemůže učinit více - a už to tady bylo také řečeno - než vytvořit náležitý prostor pro uskutečnění žádoucího vývoje, neboť kvalitativní rozvoj vysokého školství je otázkou natolik živou a dynamickou, jak živý a dynamický je rozvoj samotné vědy. A mají-li naše vysoké školy být tím, co se o nich v § 1 předloženého zákona říká, tj. pedagogickými, vědeckými a kulturními pracovišti nejvyšší úrovně, pak je třeba, aby získaly nejširší rámec pro uplatnění progresívních ideí, objevů a metod v celé struktuře vědecko-pedagogické práce. Tohle za vysoké školy nikdo neudělá, ani zákon, žádný předpis, žádná vyhláška nebo směrnice. To záleží především jen na školách samotných, na jejich vedení, na vědeckých radách, na učitelském sboru, ale také na uvědomělosti a talentu studujících.

Myslím, že proti dosavadní zákonné úpravě je předložená osnova v tomto směru určitým krokem vpřed v tom, že poskytuje možnosti, aby se naše vysoké školství rozvinulo co do kvality tak, aby odpovídalo současným společenským potřebám.

I pro vysoké školy platí nové zásady plánování a řízení zaváděné v našem národním hospodářství. Ministerstvu přísluší po mém soudu především funkce koncepčního, koordinačního a plánovacího centra, ale těžisko vlastního řízení vědecké a pedagogické činnosti musí být na škole.

Nový zákon vychází z tendence světového vývoje, z rychlého tempa rozvoje vědy a techniky, z požadavků vědeckotechnické revoluce a rozvoje naší společnosti. Zcela správně se předpokládá, že teprve realizace zákona, jeho uplatnění v činnosti každé vysoké školy, ale též v činnosti samého ministerstva, prověří, nakolik se podařilo vytvořit zněním zákona příznivé podmínky pro výchovu vysokoškolsky vzdělaných odborníků, připravovaných v předstihu, ale zároveň v souladu s očekávaným vývojem.

Jak je známo, usnesení ústředního výboru komunistické strany ukládá pracovníkům na vysokých školách připravovat takové kádry, které budou schopny samostatně pracovat v oboru, pro který byly připraveny. Nikoli podle hotových receptů a schémat, ale na základě hlubokých znalostí z vlastního oboru a s ním spojených mezních disciplín, kádry, které budou schopny tyto znalosti a návyky dále samostatně rozvíjet.

Pro příští kvalitativní rozvoj našeho vysokého školství má zvláštní význam otázka postgraduálního studia, zakotveného - snad až příliš stručně - v § 16 předloženého zákona. Bylo už nesčetněkrát řečeno, že žádoucí úroveň moderní výroby a organizace vyžaduje stále větší podíl kádrů pro vědecký výzkum a vývoj. Je jasné, že příprava kádrů určených pro vědecký výzkum je daleko složitější a náročnější než příprava odborníků pro bezprostřední praxi. V některých zemích je tento problém řešen systémem dvoustupňového vysokoškolského vzdělání. Nemůžeme-li z různých příčin takový systém dvoustupňového vysokoškolského vzdělání zavést v plné šíři i u nás, je třeba věnovat velikou péči právě všem formám postgraduálního studia, vědeckým aspiranturám a stážím na špičkových vědeckých ústavech domácích i zahraničních. Toto jsou zajisté investice, které se vyplatí. Nemůžeme a nesmíme zůstat mimo hlavní proud vědeckotechnického pokroku, nesmíme se uzavírat před ničím, co může být zužitkováno k prospěchu našeho socialistického zřízení. Nový zákon dává vysokým školám možnost, aby se staly skutečnými dílnami vědy, avantgardou v uplatnění všeho pokrokového, co lidská mysl kdekoli na světě objeví. Zákon správně akcentuje požadavek, aby naše vysoké školy byly nejen pedagogickými, ale i vědeckými institucemi. Ve skutečnosti jsou oba tyto procesy - pedagogický a vědeckovýzkumný - těsně a nerozlučně spojeny, neboť vysoká úroveň výuky je podmíněna právě vědeckou prací. Jedno nelze odtrhávat od druhého - a pokud se tak v minulosti dělo, byla to osudná chyba. Myslím, že dnešní vědeckotechnický i společenskovědní pokrok vyžaduje intenzívní týmovou práci, pro kterou jsou právě na katedrách vysokých škol ty nejpříznivější podmínky, hlavně pokud jde o personální vybavení. Horší je to už s vybavením materiálním, ale i tuto otázku budeme muset řešit a vyřešit, neboť investice do našeho vysokého školství rovnají se co do svého významu nejdůležitějším výrobním investicím.

V našem vysokém školství dochází zcela správně na jedné straně k odstranění atomizovaného specializovaného studia v rámci oborů a na druhé straně k zvýraznění profilu každé vysoké školy a jejich absolventů.

Soustava československých vysokých škol dostává jako svou součást také Vysokou školu politickou, jejíž zákonné opodstatnění bylo dnes vyhlášeno a jejíž postavení vymezuje také zákon v § 54. Bylo by proto jen logické a správné, aby pro Vysokou školu politickou byly příslušnými normami a předpisy vytvořeny i formálně podmínky pro její komplexní a efektivní činnost.

Z oborů společenských věd jsou právě dnes politické vědy velmi společensky zaangažovány. Tato vědní oblast zaznamenává rychlý rozvoj, který v budoucnosti ještě poroste. Soudím proto, že zákon a prováděcí směrnice, které z něho vyplynou, musí využít plné uplatnění politických věd, jejíž vlastním předmětem je problematika vědeckého řízení společenských procesů.

Nyní mi dovolte pár slov k otázce titulů, které navrhovaná osnova zákona obnovuje. Jsou lidé, kteří se domnívají, že přijímáme nový zákon o vysokých školách hlavně proto, abychom obnovili a také se zpětnou platností udělovali akademické tituly. Budiž z tohoto místa řečeno, že kvůli titulům tento zákon neděláme, že tituly zdaleka nejsou to hlavní, co od tohoto zákona naše společnost očekává. Já osobně - a netajím se tím - mám vůbec pochybnosti, zda v podmínkách pokročilé socialistické společnosti mají tituly hrát takovou úlohu, jako tomu bylo v minulosti. Ale budiž - pomohou-li i akademické tituly zdůraznit význam a úlohu, ale hlavně aktivitu socialistické inteligence v socialistické výstavbě, jsem také pro tituly - i když jsem přesvědčen, že i to bude jednou v pokročilé socialistické budoucnosti přežitek. Podle mého názoru musí akademický titul především vyjadřovat nějakou skutečnou, vyšší kvalifikaci, musí být známkou vysoké úrovně odborné i morálně politické. jinak se stane pouhou formálností, jak tomu bylo v předmnichovské republice, kde se tituly chápaly především jako společenské zařazení a nadřazení. Jestliže udílení titulů obnovujeme, pak tím chceme především vyjádřit uznání a důvěru naší inteligenci, důvěru v její společenskou socialistickou zaangažovanost. Jsme přesvědčeni, že nový zákon umožní ještě větší její tvůrčí aktivitu a rozlet.

Právem zde byla vyzvednuta veliká úloha a tradice našeho vysokého učení v dějinách našich národů a našeho státu. A jako kdysi vycházely z našeho vysokého školství impulsy stimulující revoluční poznání a jednání - ať v době husitské, obrozenecké, v boji za národní a státní svobodu - tak dnes, v době postupného přechodu k socialismu a komunismu, v éře epochální vědeckotechnické revoluce, musí se naše vysoké školy stát skutečnými citadelami vědy a pokroku ve službách největšího společenského přerodu, jaký kdy dějiny poznaly, opravdovou líhní naší socialistické vědeckotechnické avantgardy, bez níž je budoucnost socialismu nemyslitelná. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Novému. Promluví posl. Zavadil.

Posl. Zavadil: Soudružky a soudruzi, návrh zákona o vysokých školách je dalším důkazem toho, jakou pozornost věnuje naše společnost výchově mládeže, vzdělání a zvládnutí všech oborů vědy a techniky.

Dnešnímu jednání předcházela obsáhlá diskuse, jíž se zúčastnila také řada studentů vysokých škol. Návrh zákona byl projednáván i v orgánech ČSM. Mohu říci, že zájem byl veliký, že původní návrh doznal i zásluhou této diskuse mnoha podstatných změn a že jeho předložené znění odpovídá současnému stavu i potřebám rozvoje vysokých škol.

V životě vysokých škol má své pevné postavení organizace studentů - Československý svaz mládeže. Tuto skutečnost plně respektuje návrh zákona ve svém 10. paragrafu, který uceleně podává výklad o povinnostech a právech studentů. Stanoví základní povinnosti státu ve vytváření podmínek nezbytných k úspěšnému zvládnutí studia. Organizace ČSM a celý studentský kolektiv také spoluvytvářejí správné vztahy na vysokých školách. V tom je vyjádřen i hlavní smysl, proč se organizace ČSM podílejí na životě i řízení školy. To znamená brát na sebe větší odpovědnost s těmito základními plány v řízení a podílu na práci vysokých škol na všech stupních. Je ale skutečností, že mnoho organizací ČSM toto právo nevyužívá, že zatím ještě nestojí v čele studentského hnutí na každé škole a v každé fakultě. Ustanovení tohoto zákona nechápeme jako narušení pravomoci vysokoškolských orgánů a jejich funkcionářů, ale chápeme to jako vzájemné pochopení a vzájemnou spolupráci orgánů školy a organizace studentů, které má vytvářet dobrý prostor pro vlastní studentskou činnost, prostor pro spolupráci vedení školy a studentské organizace. Mezi vedením školy a organizací Svazu jde o vztahy spolupráce vycházející z toho, že škola i ČSM mají v podstatě stejný společenský cíl - výchovu politicky i odborně vzdělaných odborníků. Přitom ale každý se na plnění tohoto úkolu podílí svým způsobem, svými prostředky a metodami.

Vzájemný vztah ČSM a vysoké školy má nesmírnou škálu konkrétních forem. Jde především o řešení vlastních otázek studia, otázek sociálně ekonomických, zejména o materiální zabezpečení studentů. Orgány ČSM se např. podílely na zpracování stipendijního řádu, prováděcích směrnic k tomuto zákonu a na dalších otázkách života vysokých škol. Jde nám tedy o to, aby studenti nejen "mohli do toho mluvit", ale také měli své povinnosti a svou odpovědnost za to, co budou na vysokých školách dělat. Chceme např., aby v této době s novým kolejním řádem náš svaz převzal v kolejních radách svou odpovědnost - samozřejmě s většími právy - za život studentů na kolejích vysokých škol.

Je možno říci, že náš svaz má na vysokých školách dvě základní oblasti své činnosti: je to

1. postavení a život studentů na vysoké škole;

2. mimoškolní a volný čas studentů a jeho využití.

Tyto oblasti jsou pro nás hlavním prostředkem politické práce na vysokých školách. To také tvořilo základ diskuse na celostátní studentské konferenci v prosinci minulého roku. Na této konferenci bylo řečeno mnoho kritických slov na adresu vlastní organizace studentů - ČSM - i na adresu vysokých škol s ohledem na zabezpečení studia apod. Chci říci, že zaznělo na této konferenci jen několik hlasů, které znevažovaly tento zákon; většina studentů správně chápe poslání nového vysokoškolského zákona.

V čem vidíme my, soudruzi, jako Svaz mládeže podíl na dalším rozvoji vysokého školství? Uvedu některé konkrétní příklady ze současné práce ČSM. První poznámka. Velký význam má pro činnost na vysokých školách samotná studentská vědecká činnost. Každoročně se jí účastní přes 300 prací ze všech oborů vysokého školství. Celostátní vítězné práce dosahují vysokých odborných hodnot, mnohé z nich znamenají i určitý přínos národnímu hospodářství. Jsou s tím však i některé problémy. Např. nám chybí větší podpora příslušných resortů a oborů. Chybí nám větší sepětí s potřebami národního hospodářství, s potřebami rozvoje naší společnosti. Jde tedy o to, abychom docílili větší společenské prospěšnosti i ocenění studentské vědecké činnosti v práci a praxi vysokých škol.

Druhá poznámka se týká zahraničních praxí. Cennou formou k rozšíření znalosti studentů je osobní poznání zahraničních zkušeností. V minulém roce z iniciativy našeho svazu se zúčastnilo zahraniční praxe 200 studentů na odborných praxích. V tomto roce půjde asi o 500 vysokoškoláků. Tyto vysokoškolské odborné praxe mají poměrně vysokou úroveň a jsou jednou z velmi přínosných cest ke zvyšování odbornosti, včetně odbornosti jazykové. Vedle podpory a pomoci MŠK však potřebujeme větší pomoc a podporu, více konkrétní podpory ze strany závodů, kde provádějí praxi zahraniční studenti. Chceme, soudruzi, aby MŠK zvážilo možnost, aby zahraniční praxe byla součástí výukového procesu a měly i potřebnou materiální a odbornou podporu státních orgánů. Uvedl jsem jen dvě otázky, které v této době řešíme na půdě našeho svazu na vysokých školách. Chceme, soudruzi, aby oblast studia vůbec měla v činnosti svazu státe větší místo, pokud jde o přístup studentů k vlastním studijním výsledkům i k činnosti ČSM.

V praxi vysokých škol je ovšem mnoho problémů, jejichž řešení by přineslo podstatné zvýšení úrovně vysokého školství v naší republice. Uvedu některé konkrétní příklady s tím, že se hlásíme k jejich řešení na půdě našeho svazu.

První vážnou otázkou je, soudruzi, otázka rozmísťování a využití absolventů vysokých škol. Chci říci, že k této otázce bylo a je mnoho kritických poznámek absolventů vysokých škol, kteří se připravuji poctivě na svou budoucí práci v závodech a na pracovištích. Někteří z nich však po skončení školy nemají odpovídající práci na daném pracovišti. Je to pro nás, myslím, velká politická i ekonomická ztráta, když tito lidé nedostanou práci, pro kterou byli na vysokých školách odborně i politicky připraveni. Zde jsme celkem dokázali stanovit profil absolventa vysoké školy, je ovšem třeba sladit plány vysokých škol s potřebami našeho národního hospodářství, aby bylo jasné, jaké obory a v jakém rozsahu je potřeba na vysokých školách obsazovat.

S tím souvisí otázka stipendií. Stipendia nejsou - mám na mysli globální číslo - malá. V tomto roce činí náklady státu na stipendia 101 mil. Kčs. Je však zarážející, že je poměrně velmi nízké procento stipendií krajských a závodních, přičemž právě to je forma, která by nám měla pomoci získat zájem závodů o studenty a absolventy vysokých škol po skončení vysokoškolského studia.

Další velmi vážný stav je na vysokých školách v úrovni vybavenosti dílen, laboratoří a kateder nejnovější technikou. Zde se neplní nařízení vlády, podle kterého se mají poskytovat vysokým školám stroje nulté série. To je otázka, která zůstala na papíře u většiny ministerstev.