Celý doterajší vývoj budovania socializmu
a na jeho základe dosiahnuté výsledky v hospodárskom
a kultúrnom rozvoji Slovenska nás oprávňujú
vyhlásiť, že Slovenská národná
rada ako politická predstaviteľka samobytnosti slovenského
národa je hlboko presvedčená o správnosti
cesty, ktorú sme po oslobodení nastúpili
pri utváraní správy štátnych
vecí a riešení hospodárskych, kultúrnych
a sociálnych potrieb našich národov.
Slovenská národná rada pokladá za
svoje najvlastnejšie poslanie aj naďalej vynakladať
všetky svoje sily, aby - vychádzajúc z ústavy
v jej rozvinutí dokumentom ÚV KSČ a ÚV
KSS - svojou prácou maximálne prispievala k rastu
ekonomiky a kultúry Slovenska a tým súčasne
k rastu našej jednotnej čs. ekonomiky.
Slovenská národná rada ubezpečuje
Národné zhromaždenie a prostredníctvom
neho celú československú verejnosť,
že je pripravená plniť úlohy, ktoré
jej vyplynú z potrieb zabezpečovania ďalšieho
hospodárskeho a kultúrneho rozvoja republiky a tým
aj Slovenska, s tou zodpovednosťou, ktorú pred slovenským
národom a celým československým ľudom
má ako ústavný slovenský národný
orgán a súčasne národný článok
celoštátneho riadenia.
Sme presvedčení, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, že i dnešné prerokovanie
zprávy o činnosti Slovenskej národnej rady
Národným zhromaždením bude dôležitým
krokom na ceste uskutočňovania veľkých
úloh ďalšieho rozkvetu oboch našich národov
a našej spoločnej socialistickej vlasti. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
soudruhu Chudíkovi. Zahajuji rozpravu. Do rozpravy je přihlášena
místopředsedkyně NS s. Leflerová.
Místopředsedkyně NS s. Leflerová:
Vážené soudružky, vážení
soudruzi poslanci, vážení hosté!
Skutečnost, že dnes přistupujeme v Národním
shromáždění k projednávání
zprávy o činnosti SNR, je dalším dokladem
toho, jak se podle směrnic XII. sjezdu naší
strany a jeho usnesení v praktickém životě
socialistického státu realizuje naše ústava
v prohlubování vztahů našich zastupitelských
sborů. Soustava našich zastupitelských sborů
tvoří jednotný celek, jehož závažným
posláním je zabezpečit jednotu v uskutečňování
politiky a směrnic naší strany, v uskutečňování
zákonů, které v Národním shromáždění
přijímáme. Proto stranické dokumenty
o prohloubení činnosti NS a za plnější
uplatnění SNR zdůrazňují nutnost
rozvinout účinné vztahy mezi NS, SNR a národními
výbory.
Vztahy mezi NS a SNR mají pracovní ráz a
jsou určovány především společnými
cíly a úkoly našich národů, všeho
čs. lidu, které nás sjednocují. Jsou
to společné problémy hospodářské
a kulturní výstavby, které nás mají
k tomu, abychom je společnými silami řešili,
abychom společným úsilím zabezpečovali
jejich plnění. My nechápeme jednotu a sbližování
našich národů jen jako otázku teoretickou
a ideologickou, ale jako živou realitu, která spočívá
ve společné práci na společných
problémech a úkolech, ve společném
úsilí našich pracujících na závodech,
na školách a na dalších pracovištích,
i na nás, kterým lid dal důvěru, abychom
ho zastupovali v našich orgánech. Z tohoto základního
obsahu vyplývá součinnost NS a SNR na základě
spravedlivého rovnoprávného uspořádání
národnostních vztahů v ČSSR, který
je výrazem uskutečňování ústavních
zásad v naši denní praxi. Smyslem této
součinnosti je sjednocení úsilí obou
orgánů v plnění úkolů
socialistického státu, zapojení pracujících
do řešení slovenských i celostátních
problémů, vzájemné iniciativní
ovlivňování činnosti našich zastupitelských
sborů, prohlubování jejich pracovního
charakteru v činnosti a aktivní působení
ke zvyšování úrovně řízení
a správy uskutečňované státními
orgány.
Nebudu zde, soudružky a soudruzi - a není to také
účelem - hovořit o všech stránkách
činnosti NS a SNR. Dovolte, abych soustředila vaši
pozornost na úkoly směrem k dalšímu
článku zastupitelské soustavy, k národním
výborům.
Usilujeme o to, aby naše zastupitelská soustava pružně
přenášela požadavky a potřeby našich
pracujících a aby jednotně zabezpečovala
plnění centrálních směrnic,
tvořivě je rozpracovávala a svým podílem
také zajišťovala. Právě součinnost
s nejmasovějšími státními orgány,
národními výbory, umožní nám
důsledně prohlubovat jednotu zastupitelských
sborů, vytvářet předpoklady pro rozvíjení
vzájemné spolupráce na jednotlivých
jejích stupních při uplatňování
pomoci orgánů vyšších stupňů
nižším, mobilizovat zdola iniciativu národních
výborů a usměrňovat jejich úsilí
k jednotnému cíli. Základním cílem
našich opatření k prohloubení součinnosti
s národními výbory je spojit činnost
NS a SNR se zkušeností a velkou organizátorskou
silou více než 240 000 poslanců národních
výborů a s jejich mnohatisícovým aktivem
a touto reálnou a konkrétní cestou dále
prohlubovat v duchu demokratického centralismu naší
socialistickou demokracii a zvyšovat vliv pracujících
na zákonodárství, tvorbu celostátních
plánů a rozhodování dalších
závažných politických otázek,
aby tak zkušenosti národních výborů
se staly základem pro zákonodárnou a kontrolní
činnost NS.
Ruku v ruce s tím úzká součinnost
s národními výbory musí nám
zabezpečit důslednější plnění
našich zákonů, důslednější
zabezpečování státní disciplíny
na všech úsecích společenského
života. Proto usilujeme o těsnější
vztahy k národním výborům především
v praxi. Vycházejíc z tohoto úsilí
Slovenská národní rada rozvíjí
na základě směrnic dokumentů ÚV
KSČ a ÚV KSS práci s národními
výbory. Mám na mysli organizátorskou činnost
a odbornou pomoc orgánů a aparátu Slovenské
národní rady národním výborům
při přípravě plánu a rozpočtu
ve slovenských krajích, dále konkrétní
formy spojení orgánů Slovenské národní
rady s orgány národních výborů,
spočívajících zejména v účasti
členů předsednictva SNR na jednání
krajských a okresních orgánů národních
výborů, řešení některých
otázek v bezprostředním kontaktu s národními
výbory spoluprací komisí SNR a komisemi krajských
národních výborů.
Užitečné také bylo, jak se ve zprávě
SNR hovoří, shromáždění
podnětů k řešení problémů,
u kterých národní výbory požadují
pomoc orgánů SNR. Předsednictvo SNR nejen
soustředilo tyto podněty od krajských, okresních
a větších městských národních
výborů na začátku volebního
období, ale jejich řešení promítlo
do pracovních plánů orgánů
SNR, některé návrhy byly uplatněny
při vypracovávání směrnic pro
návrh pětiletého plánu na léta
1966 až 1970.
Potřeby a problémy, které bezprostředně
pociťují národní výbory, se tak
konkrétně promítly do pracovní náplně
SNR a její činnosti ve vztahu k národním
výborům a tato práce byla funkcionáři
národních výborů kladně hodnocena.
Na tomto úseku nás čekají nemalé
úkoly a SNR bude jistě i nadále přispívat
k tomu, abychom na základě zkušeností
z práce národních výborů přispěli
k širokému rozvoji aktivity při účasti
pracujících na řízení a správě
státu.
V tomto smyslu se již uskutečňuje dobrá
spolupráce výboru pro národní výbory
s poslanci a orgány SNR. V součinnosti se SNR a
jejími poslanci uskutečnil výbor pro národní
výbory průzkum práce okresního národního
výboru v Nitře. Jeho výsledkem bylo zobecnění
poznatků a zkušeností při přípravě
a realizaci opatření v činnosti národních
výborů při zavádění
nové soustavy plánovitého řízení
národního hospodářství.
Plodná byla také spolupráce se SNR při
rozsáhlém dlouhodobém průzkumu problematiky
městských národních výborů,
který nyní vedl k prvním výsledkům,
rozborům hlavních problémů rozvoje
měst, práce městských národních
výborů a jejich řízení a k
souborných návrhům a námětům
na jejich řešení, jak je projednal na své
poslední schůzi výbor pro národní
výbory. V komisi poslanců, která tento průzkum
prováděla, pracovali aktivně poslanci SNR.
Také pracovníci odborů SNR se podíleli
na zpracovávání závěrů
a návrhů na opatření. S jejich účastí
počítáme nadále při realizaci
navrhovaných opatření. I nadále bude
spolupráce našeho výboru s orgány a
poslanci SNR rozvíjena jak v souvislosti s přípravou
základních legislativních opatření
na úseku výstavby a činnosti národních
výborů, tak i na úseku tvorby plánů
a v činnosti kontrolní. V úzké spolupráci
se SNR budeme projednávat a řešit oblastní
problémy při přípravě a projednávání
našeho pětiletého plánu. Další
rozvíjení součinnosti Národního
shromáždění a Slovenské národní
rady bude ve prospěch rozvoje celé naší
společnosti. Tato součinnost má především
vést k nacházení spolupráce, jak nejefektivněji
využívat celospolečenské prostředky
pro rozvoj Slovenska. Zároveň však má
sledovat i to, aby byly soustavně odhalovány hospodářské
zdroje a rezervy Slovenska, aby byly optimálně využívány
pro vyrovnávání hmotné a kulturní
úrovně Slovenska s úrovní českých
krajů a v souladu s tím využívány
pro celostátní rozvoj, pro uspokojování
potřeb celé společnosti.
Právě takový rozvoj ekonomiky na Slovensku,
který povede k maximálnímu využívání
hospodářských zdrojů Slovenska v souladu
s potřebami rozvoje národního hospodářství
v celé Československé socialistické
republice, přinese nejlepší užitek slovenským
pracujícím a celé naší společnosti.
Naše jednání zapadá do příprav
XIII. sjezdu KSČ. Stává se bilancí
dosažených výsledků a zkušeností
a bude třeba zajistit, aby byl i nástupem k aktivnímu
řešení úkolů dalšího
rozvoje socialistické společnosti, o kterých
bude XIII. sjezd KSČ jednat a který budeme zajišťovat.
(Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
poslankyni Leflerové. Hovoří poslanec, akademik
Knapp.
Posl. akademik Knapp: Vážené Národní
shromáždění, mnohé z toho, co
jsem chtěl říci, bylo právě
řečeno poslankyní Leflerovou a proto nemíním
opakovat to, co bylo řečeno. Jen stručně
se o některých věcech zmíním.
Chtěl bych totiž říci několik
slov ke zprávě Slovenské národní
rady z hlediska předmětu zájmu toho výboru
NS, jehož jsem členem, tj. ústavněprávního
výboru. To znamená, že bych chtěl také
podobně jako poslankyně Leflerová říci
slovo ke zprávě z hlediska realizace naší
ústavy a přirozeně i z hlediska dokumentů
ÚV KSČ a ÚV KSS o Slovenské národní
radě.
Říkám-li ústava, pak nemíním
provádět výklad jednotlivých článků
ústavy, i když přirozeně i to je důležité,
ale říkám-li ústava, míním
ústavu jako politický dokument, v němž
je vyjádřena státoprávní forma
soužití dvou národů - Čechů
a Slováků - v jednom státě, státoprávní
forma, která se vyvinula historicky a kterou oba národy
ze svého rozhodnutí pro své soužití
zvolily.
Radíme-li se tedy dnes o zprávě Slovenské
národní rady a hodnotíme-li ji, a v tomto
projednávání vidím také velmi
důležitý prvek spolupráce Národního
shromáždění a Slovenské národní
rady, pak to znamená, že hodnotíme zkušenosti
posledních let, zkušenosti s tím, jak se ústavní
řešení, o kterém jsem se zmínil,
v praxi uskutečňovalo, jak se naplňovalo
politickou realitou.
Myslím, že je nepochybné, že politickým
východiskem hodnocení těchto zkušeností
je fakt, že SNR je ústavní státoprávní
představitelkou svébytnosti slovenského národa
a zároveň se významnou měrou účastní
na celostátním řízení naší
společnosti a myslím, že zpráva SNR,
která ukazuje její činnost za poslední
léta, obsahuje široké spektrum aktivity slovenských
národních orgánů, aktivity, ve které
se harmonicky spojovaly obě stránky tohoto ústavního
postavení Slovenské národní rady,
a proto sdílím stanovisko, že zkušenosti,
které hodnotíme, jsou ve svém celku zkušenosti
dobré a úspěšné.
Ústava ovšem jako každá ústava
neupravuje detaily, stanoví jen základy politického
a ekonomického zřízení státu.
Dotváří ji politická praxe sama, která
musí hledat optimální řešení,
prosté subjektivismu a dogmatismu, řešení
takové, které odpovídá potřebám
společnosti a zájmům a cítění
obou národů. Domnívám se, že
zpráva o činnosti Slovenské národní
rady je svědectvím, že byla nastoupena takováto
politicky uvážlivá a obecně prospěšná
cesta.
Ke zprávě samé bych chtěl udělat
dvě velmi stručné poznámky. První
se týká toho, o čem právě hovořila
s. Leflerová a o čem proto řeknu jen několik
slov, to znamená o vztahu SNR a národních
výborů.
Je známo, že i když ústava vyřešila
postavení SNR v našem politickém životě,
je tu přece vážný problém, o
kterém se zmínil s. předseda SNR Chudík,
a jsou ještě další problémy, které
je třeba vyřešit v politické praxi.
My máme v ústavě článek 48,
který ukazuje vztahy NS a NV, a přesto všichni
víme, zejména ti, kteří s tím
přišli v praxi do styku, že to dělá
mnoho lámání hlavy, jak tento článek
48 ústavy naplnit rozumnou a politicky užitečnou
praxí. Bylo v té věci mnoho dobrého
vykonáno, ale přesto všechno netroufal bych
si říci, že tato otázka už byla
definitivně vyřešena.
Pokud jde o SNR, ústava nemá obdobné ustanovení,
jako je článek 48. SNR není, jak známo,
jen zrcadlem NS na Slovensku, takže soudruzi z SNR museli
řešit vedle společné práce i
své problémy ve vztahu k NV, vztahů, při
kterých bylo třeba brát zřetel jak
na ústavní postavení SNR, tak na ústavní
postavení NV. Myslím, abych dlouho nehovořil,
protože nechci opakovat co říkala posl. Leflerová,
že zpráva dokumentuje, že nastoupená cesta
je rozvážná a správná.
Druhá moje poznámka se týká toho,
co je předmětem zájmu ústavněprávního
výboru, a to je zákon o legislativní činnosti
SNR. Tu velmi rád z vlastní zkušenosti člena
ústavněprávního výboru potvrzuji,
že se v tomto volebním období, pokud mohu posoudit,
velmi zintenzívněla spolupráce ústavněprávního
výboru s právní komisí SNR, že
velmi vzrostla iniciativa právní komise SNR ve vztahu
k ústavněprávnímu výboru NS,
a tím že velmi vzrostla i tato forma účasti
SNR na celostátním zákonodárství.
Myslím, že snad není neskromné, řeknu-li,
že jistě soudruzi z SNR mohou konstatovat, že
nemenší zájem o spolupráci a iniciativu
ve vztahu k SNR a jejím orgánům vycházel
v legislativní činnosti vždy od ústavněprávního
výboru NS.
Až potud myslím, že se situace velmi výrazně
zlepšila. Ovšem zůstává nedořešena
otázka - v tom jsem zajedno se zprávou SNR - vlastního
zákonodárství, úseku ať originálního
nebo delegovaného, přičemž chci říci,
že nevidím problém v kvantitě zákonů
vydávaných SNR, že nepovažuji za rozhodující
otázku, zda se vydává zákonů
moc nebo málo. Za rozhodující považuji
to, co se říká v části zprávy
SNR, že v oblasti legislativy by bylo třeba spolupracovat
s NS a vyjasnit vztah legislativy NS a zákonodárné
činnosti SNR.
Po těchto dvou poznámkách, které jsem
ohlásil na začátku, dovolte, abych připojil
velmi kratičkou poznámku, třetí, která
se už netýká ani ústavněprávního
výboru, ani ústavy, nýbrž něčeho
jiného, to je oblasti vědy. S velkým zájmem
jsem poslouchal, co s. Chudík říkal o této
věci, co říkal o úspěších
slovenské vědy. Mám ale poznámku k
tomu, co neříkal. Není tam slova o vědách
společenských. Právě ve společenských
vědách na rozdíl od oboru technického
aj. je mnoho národních a regionálních
problémů, ať jde o výzkum mateřského
jazyka, nebo problémů etnografických, folkloristických,
sociologických aj. Domnívám se, že i
ve vědě o státu a právu se uplatňuje
funkce SNR a jejich orgánů. Jsou i jiné otázky,
pro jejichž řešení je vhodná půda
na Slovensku, např. výzkum hungaristiky a ukrajinistiky
u nás a mnoho jiného. Řekl bych, že
zpráva SNR o této oblasti poznání
mlčí. A já myslím, že věda
na Slovensku dosahuje úspěchů nejen v oblastech,
o kterých se ve zprávě hovoří,
ale že dosahuje velmi významných úspěchů
právě v těchto otázkách, které
mají specifický charakter. Aby bylo jasno, já
vůbec tím, co říkám, nekritizuji
slovenské společenské vědy, jen upozorňuji,
že zpráva jim trochu křivdí tím,
že se o nich nezmiňuje. To je ta třetí
poznámka, kterou bych skončil. Přirozeně
moje třetí poznámka přes důležitost
věci je okrajová. Říkám ji
jen proto, že její látka je mi blízká.