Využití výhod monopolní organizace výroby
jako podmínky pro růst její efektivnosti
vyžaduje, aby byl všemi prostředky podporován
objektivní proces koncentrace, specializace i účelné
kombinace výroby.
Organizačními opatřeními se pochopitelně
ještě koncentrace a specializace výroby nevytvoří.
Organizace může ale tento proces buď podporovat,
nebo brzdit. V podmínkách socialistického
hospodářství jsou velké možnosti
uplatnění těchto progresívních
tendencí. Proto se provádějí změny
v činnosti, metodách a formách práce
i ve struktuře orgánů centrálního
řízení tak, aby centrální.
orgány přenesly těžiště
své práce od dosud převažujícího
operativního rozhodování k řešení
problému perspektivního a koncepčního
charakteru.
My jsme s velkým zájmem vyslechli zprávu
předsedy vlády s. Lenárta o tom, jak v nových
podmínkách bude pracovat vláda a centrální
orgány. Jeho připomínky k dosavadnímu
stavu prací na plánu na rok 1966 budou mít
jistě příznivý ohlas při projednávání
rozpočtových kapitol jednotlivých resortů
ve výborech Národního shromáždění.
Návrhy, které nám vláda předkládá
k projednání a schválení, jsou vypracovány
v duchu usnesení listopadového zasedání
ústředního výboru Komunistické
strany Československa. Nepochybuji o tom, že celé
Národní shromáždění s
nimi projeví souhlas, neboť jsou logickým důsledkem
zavádění nové soustavy řízení.
Změnami v činnosti, metodách a formách
práce orgánů centrálního řízení
a v jejich organizaci uzavíráme jednu z důležitých
etap zavádění nové soustavy plánovitého
řízení. Od lednového zasedání
ústředního výboru Komunistické
strany Československa, které schválilo novou
soustavu, bylo vynaloženo velké úsilí
jak stranických, tak vládních orgánů,
abychom novou soustavu připravili co nejdůkladněji.
Často jsme mnohé otázky nové soustavy
projednávali také v předsednictvu NS a ve
výborech NS. Je proto oprávněné domnívat
se, že celoroční intenzívní přípravná
práce přinese dobré výsledky.
Bude to ovšem za předpokladu, že všichni
budeme pracovat opravdu v novém duchu. Přitom nesmíme
zapomínat ani na účinnost morálního
působení, na vzájemnou souvislost mezi materiálními
a morálními stimuly, které je možné
jen v socialistickém společenském zřízení.
Mnoho záleží zejména na vedoucích
pracovnících. Síla dobrého příkladu
je stále mohutnou silou. Je třeba si věřit,
neoslabovat sebe i druhé zbytečnou skepsí.
Cesta, kterou nastupujeme, je sledována pozorně
i v zahraničí, a to jak přáteli, tak
i našimi nepřáteli. Věříme,
že to bude cesta úspěšná, jinak
bychom tato opatření nedělali. Nová
soustava a nová organizace ústředního
řízení proto nesmí zklamat naděje
našeho lidu, ani naděje našich přátel.
Přechod od administrativních forem řízení
k ekonomickým nebude pro některé vedoucí
pracovníky snadný. Přechodné období
proto nebude bez úskalí. Potíže jsou
i v tom, ze jsme nemohli letos projednat čtvrtý
pětiletý plán a že i jednání
o plánech některých resortů na příští
rok se protahuje až na konec roku. Skutečnost, že
některé socialistické země se rovněž
opozdily v přípravách svých plánů,
má vliv i na naše hospodářství,
které je ve značné míře závislé
na vnějších vztazích. Souvislost zdokonalené
soustavy řízení s přípravami
pětiletého plánu zdůraznil na posledním
zasedání ÚV KSČ president republiky
soudruh Antonín Novotný. Řekl:
"Zdokonalená soustava řízení,
má-li plně působit v hospodářství,
musí vycházet z takového plánu rozvoje
národního hospodářství, aby
pomohla ke zdravému vývoji naší ekonomiky.
A obráceně - příprava a realizace
státního plánu musí být pod.
vlivem zásad zdokonalené soustavy řízení,
jinak nepřinese žádoucí kvalitativní
obrat v hospodářské činnosti. Jedno
s druhým tedy pevně souvisí."
Smyslem nové soustavy a plánovacích prací
je, abychom lépe uspokojovali potřeby obyvatelstva.
Působení zásad nové soustavy se však
při sestavování plánu na rok 1966
v podnicích ještě nedostatečně
projevuje. Je to zejména proto, že sazby ekonomických
nástrojů byly na podniky rozepsány opožděně
a nebyly ani nutné znalosti pro zpracování
plánu v nové metodice. Naopak, převládají
tendence podobné jako v minulých letech: vysoké
požadavky na investice a pracovní síly, ale
malé využívání základních
fondů, stavu zásob a nehospodárnost ve výrobní
spotřebě.
Tržní mechanismus se někde ještě
chápe jako něco cizího a škodlivého
v socialistických výrobních vztazích.
A přece je to nástroj, jehož pomocí
společnost bezprostředně poznává
rozmanitost svých potřeb. Je to článek,
bez něhož se vědecká metoda plánování
nemůže obejít. Tržní mechanismus
je třeba chápat jako věrné zrcadlo
správnosti našeho poznání a rozhodování.
Ukazuje nám směr vývoje. Nahlédnutí
do tohoto zrcadla nám umožňuje poznat i negativní
tendence a na základě toho činit správná
opatření k jejich odstranění. Pomocí
tržního mechanismu lze stanovit plánem správné
národohospodářské proporce.
Nesprávný výklad principu hmotné zainteresovanosti
byl živnou půdou pro vznik takových nálad
a úvah v některých podnicích, podle
nichž by prostředky, které v podnicích
zůstanou po odvodu státu, byly dávány
na neplánovaný růst mezd nebo na tzv. třinácté
platy. Je třeba otevřeně říci,
že budou zklamáni všichni ti, kteří
od nové soustavy očekávají, že
jim přinese větší výdělky
bez úměrné protihodnoty. Naopak. Bude platit
železná logika, že zanedbání technické
a organizační úrovně výrobního
procesu musí vyústit v negativní důsledky
pro výši výdělku pracovníků
podniku.
Nelze nadále připouštět stav, kdy některé
podniky, které nezdokonalují technicko-organizační
úroveň výrobního procesu, často
spokojeně žijí, plní ukazatele plánu,
které respektují jejich zaostalost a přitom
požadují u svých nadřízených
orgánů větší prostředky
na mzdy, materiál, investice apod. Naproti tomu nelze také
nadále pasivně přihlížet, jak
jiné podniky, které usilují o racionalizaci,
naráží často na nepřekonatelné
obtíže.
Nová soustava je jedním z předpokladů,
abychom se úspěšně vypořádali
s mnohými nedostatky, kterými oslabujeme již
dosažené pozitivní výsledky a často
znepokojujeme naše lidi. Nebylo by proto moudré dětské
nemoci soustavy zveličovat a zneužívat proti
ní samotné. To bychom byli sami proti sobě.
Hovořím o tom proto, že stát převzal
na sebe příliš mnoho úkolů, z
nichž některé nemůže a také
nemá sám obstarávat. To platí v oblasti
společenské spotřeby, v hrazení různých
ztrát a poskytování dotací, které
je možno používat na příště
jen tam, kde to je nutné a přinese to obecný
prospěch. Jde o to, aby za pomoci nové soustavy
byl zvýšen tlak na rychlejší tvorbu hrubého
důchodu, na zlepšení vztahu podniku ke společnosti
jak formou odvodu, tak zejména opatřeními,
která by při rychlejší tvorbě
zdrojů na podnicích umožnila ve zvýšené
míře vlastní financování jejich
technického rozvoje a vůbec reprodukčního
procesu, a na druhé straně podniky se více
svými prostředky zúčastnily na řešení
bytové výstavby, na zlepšování
pracovních a sociálních podmínek ve
svých závodech.
Není sporu, že tato správná linie může
vyvolat u některých podniků i jednotlivců
nepochopení a neochotu ji realizovat. Myslím, že
právě poslanci Národního shromáždění
mají vysvětlovat a probojovávat linií
Ústředního výboru KSČ.
Současně je třeba říci z tribuny
Národního shromáždění,
že od centrálních orgánů očekáváme
důslednou řídící a organizátorskou
činnost, velký smysl pro odpovědnost, překonání
přebujelého resortismu, plné zajišťování
celospolečenských zájmů, úměrné
snižování aparátu a tím i nákladů
na vnitřní státní potřeby.
Myslím, že mohu říci, že my, poslanci,
budeme vládu, její odborné orgány
a ministerstva plně podporovat v úsilí dosáhnout
novou organizaci cílů, které vytýčil
Ústřední výbor KSČ.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
s. poslanci Tymešovi. Nyní promluví s. posl.
Nový.
Posl. Nový: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi,
soubor předloh, jimiž se upravují normy centrálních
orgánů v systému nové soustavy plánování
a řízení našeho hospodářství,
patří beze sporu k nezbytným předpokladům,
aby mohla nová soustava žádoucím způsobem
fungovat. Na toto téma bylo už mnoho napsáno
a řečeno a já nemám v úmyslu
věci známé a samozřejmé opakovat.
Stejně bylo nejednou výslovně řečeno,
že nelze od nové soustavy a tím méně
od pouhé úpravy a změn centrálního
řízení očekávat, že tím
bude automaticky vyřešeno všechno. Tvrdit něco
takového znamenalo by vyvolávat nereálné
iluze a předem demobilizovat úsilí lidí,
jak angažovaných přímo ve výrobě,
tak i v jednotlivých složkách řízení,
tj. v podnicích, oborových ředitelstvích
i ve vládě.
Žádné schéma, byť sebedokonaleji
promyšlené a vědecky zdůvodněné
nelze pokládat za více než vytváření
podmínek, za nichž se může lépe
a dokonaleji uplatnit uvědomělá práce
lidí. Živou práci lidí nelze ničím,
ani sebelepším systémem řízení,
nahradit. Toto budiž předem zdůrazněno,
když projednáváme nové předložené
návrhy.
Celý problém má podle mého soudu dvě
stránky - objektivní a subjektivní. Zkušenosti
z let 1958 a 1959 dokazují, ze pokrokové formy centrálního
řízení lze uplatnit jen tehdy, jsou-li k
tomu ekonomické předpoklady. Při vytváření
těchto ekonomických předpokladů půjde
o proces, v němž se podmiňují nové
metody řízení a skutečně dosažený
stupeň věcného rozvoje hospodářství.
Změny v novém uspořádání
mohou sehrát svou kladnou úlohu pouze tehdy, jestliže
otevřou cestu k důslednému uplatnění
takové náplně a úrovně práce,
která nové soustavě řízení
odpovídá.
Naproti tomu si musíme být vědomi, že
jestliže centrální orgány nezvládnou
využívání ekonomických nástrojů,
které jim nová soustava do rukou dává,
budou se stále opakovat podmínky k tomu, abychom
se vraceli k nežádoucímu direktivnímu
zasahování do ekonomiky podniků.
Jde o to, že dosavadní formy a metody řízení
už nestačí, že se přežily
a že k dalšímu vývoji potřebujeme
nové formy, nové metody a nové nástroje,
abychom dosáhli kvalitativně vyššího
stupně rozvoje. Budujeme náš nový systém
řízení na základě využití
objektivních ekonomických základů
i na základě uplatnění moderních
metod v řízení. Jeho hlavními složkami
jsou: perspektivnost plánovitého rozvoje, uplatnění
moderní vědy a techniky ve výrobě
a vědeckých metod v řízení
národního hospodářství ve všech
jeho článcích.
Žijeme v době, kde se revoluční politický
kvas, který zasahuje do všech oblastí a poměrů
našeho světa, prolíná se současně
probíhající převratnou revolucí
v oblasti vědy a techniky a kdy oba tyto procesy namnoze
splývají. Je pravda, že průmyslově
vyvinuté státy kapitalistického západu
mají určitý předstih v uplatňování
výsledků moderní vědy a techniky i
technologie. Je však také pravda, že principy,
na nichž je založen kapitalistický řád,
tj. rozpory třídní, mezinárodní,
nemožnost uplatnění dlouhodobého společenského
plánu, nedovolují kapitalismu, aby vymoženosti
vědy a techniky dlouhodobě uplatnil v takové
šíři a hloubce, jak to může učinit
socialistický systém, který nejenže
není v rozporu s vědou, ale je schopen ji uplatnit
organičtěji a především plánovitěji
bez otřesů a rozporů společenských,
než to může učinit sebevyvinutější
kapitalistický stát.
My jsme ovšem na počátku tohoto vývoje.
Má-li být základem dalšího rozvoje
naší společnosti široké uplatnění
moderních vědeckých a technických
poznatků, pak to vyžaduje uskutečnění
takových strukturálních změn v celé
soustavě národního hospodářství
a především jeho řízení,
jaké právě provádíme a jaké
budeme provádět nadále, neboť tím,
co dnes usneseme a co vstoupí v platnost 1. ledna, tento
proces nekončí.
S tím ovšem souvisí další problém,
problém řídících kádrů.
A zde bych se chtěl na chvíli zastavit. Dokonalejší
soustava plánovitého řízení
vyžaduje ve všech článcích, počínaje
bezprostřední výrobou a konče špičkou
řídící organizace, jakou je právě
vláda, kvalifikovanějších, poučenějších
kádrů, schopných rozpoznat zákonitý
i základní trend ve vývoji světového
i národního hospodářství, schopných
tyto trendy aplikovat ve výrobě, v její organizaci,
ve všech hospodářských vazbách
a především ve vědecky zdůvodněném
perspektivním plánu. To znamená, že
před námi vyvstává celá škála
otázek a problémů, které budeme muset
v procesu uskutečňování nové
soustavy řešit, ať jsou to otázky všeobecného
a odborného i vysokého školství, nebo
otázky přípravy a tvorby kádrů,
které by byly na výši situace i úkolů
z ní vyplývajících.
Kvalitativně vyšší stupeň úrovně
našeho hospodářství klade samozřejmě
vyšší nároky na kvalitu kádrů.
Rozvinutý socialismus může uskutečnit
jen vysoce vzdělaný národ. Musíme
spojit moderní vědu a techniku nejen s výrobou,
ale i s jejím řízením. Vědecké
a technické poznatky je třeba uplatnit i ve stylu
práce centrálních orgánů, neboť
vládnout znamená mít nejen kvalifikaci odborně
a kádrově politickou, ale také politickovědeckou.
Vítám usnesení ÚV KSČ, které
právě z tohoto pojetí práce centrálních
orgánů vychází. Práce řídících
orgánů má být zaměřena
na zevšeobecňování poznatků získaných
při praktické činnosti, při ovlivňování
příčin, které zase ovlivňují
výsledek práce. Čím vyšší
orgán v soustavě řízení, tím
většího významu v jeho práci
nabývá zobecnění a hledání
obecně platných závěrů pro
jeho práci. Ke zvýšení úrovně
řídící práce je nezbytné
uskutečnit změny v metodách a zaměření
práce aparátu ústředních orgánů.
Aparáty ústředních orgánů
byly do značné míry dosud ovlivňovány
tím, že každý orgán zabezpečoval
vlastními silami zpracování a řešení
všech problémů spadajících do
jeho kompetence. Požadavkům nové soustavy však
mnohem více odpovídá aparát vytvořený
k tomu, aby mohl s plnou odpovědností zorganizovat
řešení určitých problémů
na základě odborníků z příslušných
orgánů, výzkumných ústavů,
vysokých škol apod. Aparát tohoto typu, který
by pracoval s externisty a vytvářel k řešení
daných problémů skupiny, kvalifikované
pracovní skupiny, by byl schopen přispět
k postupnému odstranění administrativně
byrokratických tendencí řídící
praxe centrálních orgánů.
Systematické využívání vysoce
kvalifikovaných externistů by se mělo stát
pracovní metodou v činnosti centrálních
orgánů. Při této metodě ovšem
musí být důsledně stanovena odpovědnost
každého centrálního orgánu za
výsledky jeho práce. To velmi úzce souvisí
s rozsahem aparátu ústředních úřadů.
Úroveň práce centrálních orgánů
závisí na kvalitě jejich pracovníků.
Na vedoucích funkcích máme dostatek kvalifikovaných
odborníků a zejména pracovníků
schopných tvůrčí koncepční
práce.
Některá opatření uskutečněná
v souvislosti s usnesením ústředního
výboru o kádrové práci už přispěla
k odstranění negativních tendencí
dosavadního vývoje. Přesto však se nepřistupuje
k řešení těchto problémů
s dostatečnou odpovědností a rozhodností.
Výměna pracovníků, kteří
nestačí na své úkoly, je nutným
procesem, bez něhož si nelze představit rozvoj
společnosti. Rozumné, ale nezbytné řešení
tohoto problému je podmínkou zvýšení
úrovně řízení. Při řízení
centrálních orgánů bude nutno propracovat
celý systém výchovy a přípravy
kádrových rezerv pro práci ústředních
orgánů. Bude třeba zavést systém,
který by vytvářel podmínky pro vyhledávání
talentů v praxi, nebo při studiu na vysokých
školách umožnil nejnadanějším
přípravu a získání zkušeností
pro práci na řídících centrálních
orgánech.
Pro příjímání nových
pracovníků by bylo lze po mém soudu uplatnit
systém konkurzů nebo zkoušek a upustit od mechanického
posuzování lidí podle kádrových
materiálů. Bude třeba zvýšit
též požadavky na všeobecné vzdělání
a kulturnost pracovníků, což je podmínkou
jejich tvůrčí práce.
Základním typem pracovníka na centrálních
orgánech by měl být pracovník s tzv.
manažérskou kvalifikací, jehož odborné
vzdělání mu umožňuje racionalizovat
řídící práci.
V souvislosti s tím je nutné zabezpečit přípravy
výchovy kádrů a bude správné
vyžadovat od vedoucích pracovníků ústředních
orgánů, aby otázkám výběru
kádrů věnovaly prvořadou pozornost.
K tomu je třeba vytvořit materiální
i organizační předpoklady. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Novému. Hlásí se posl. Němec.