Středa 10. listopadu 1965

Využití výhod monopolní organizace výroby jako podmínky pro růst její efektivnosti vyžaduje, aby byl všemi prostředky podporován objektivní proces koncentrace, specializace i účelné kombinace výroby.

Organizačními opatřeními se pochopitelně ještě koncentrace a specializace výroby nevytvoří. Organizace může ale tento proces buď podporovat, nebo brzdit. V podmínkách socialistického hospodářství jsou velké možnosti uplatnění těchto progresívních tendencí. Proto se provádějí změny v činnosti, metodách a formách práce i ve struktuře orgánů centrálního řízení tak, aby centrální. orgány přenesly těžiště své práce od dosud převažujícího operativního rozhodování k řešení problému perspektivního a koncepčního charakteru.

My jsme s velkým zájmem vyslechli zprávu předsedy vlády s. Lenárta o tom, jak v nových podmínkách bude pracovat vláda a centrální orgány. Jeho připomínky k dosavadnímu stavu prací na plánu na rok 1966 budou mít jistě příznivý ohlas při projednávání rozpočtových kapitol jednotlivých resortů ve výborech Národního shromáždění.

Návrhy, které nám vláda předkládá k projednání a schválení, jsou vypracovány v duchu usnesení listopadového zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa. Nepochybuji o tom, že celé Národní shromáždění s nimi projeví souhlas, neboť jsou logickým důsledkem zavádění nové soustavy řízení.

Změnami v činnosti, metodách a formách práce orgánů centrálního řízení a v jejich organizaci uzavíráme jednu z důležitých etap zavádění nové soustavy plánovitého řízení. Od lednového zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa, které schválilo novou soustavu, bylo vynaloženo velké úsilí jak stranických, tak vládních orgánů, abychom novou soustavu připravili co nejdůkladněji. Často jsme mnohé otázky nové soustavy projednávali také v předsednictvu NS a ve výborech NS. Je proto oprávněné domnívat se, že celoroční intenzívní přípravná práce přinese dobré výsledky.

Bude to ovšem za předpokladu, že všichni budeme pracovat opravdu v novém duchu. Přitom nesmíme zapomínat ani na účinnost morálního působení, na vzájemnou souvislost mezi materiálními a morálními stimuly, které je možné jen v socialistickém společenském zřízení. Mnoho záleží zejména na vedoucích pracovnících. Síla dobrého příkladu je stále mohutnou silou. Je třeba si věřit, neoslabovat sebe i druhé zbytečnou skepsí. Cesta, kterou nastupujeme, je sledována pozorně i v zahraničí, a to jak přáteli, tak i našimi nepřáteli. Věříme, že to bude cesta úspěšná, jinak bychom tato opatření nedělali. Nová soustava a nová organizace ústředního řízení proto nesmí zklamat naděje našeho lidu, ani naděje našich přátel.

Přechod od administrativních forem řízení k ekonomickým nebude pro některé vedoucí pracovníky snadný. Přechodné období proto nebude bez úskalí. Potíže jsou i v tom, ze jsme nemohli letos projednat čtvrtý pětiletý plán a že i jednání o plánech některých resortů na příští rok se protahuje až na konec roku. Skutečnost, že některé socialistické země se rovněž opozdily v přípravách svých plánů, má vliv i na naše hospodářství, které je ve značné míře závislé na vnějších vztazích. Souvislost zdokonalené soustavy řízení s přípravami pětiletého plánu zdůraznil na posledním zasedání ÚV KSČ president republiky soudruh Antonín Novotný. Řekl:

"Zdokonalená soustava řízení, má-li plně působit v hospodářství, musí vycházet z takového plánu rozvoje národního hospodářství, aby pomohla ke zdravému vývoji naší ekonomiky. A obráceně - příprava a realizace státního plánu musí být pod. vlivem zásad zdokonalené soustavy řízení, jinak nepřinese žádoucí kvalitativní obrat v hospodářské činnosti. Jedno s druhým tedy pevně souvisí."

Smyslem nové soustavy a plánovacích prací je, abychom lépe uspokojovali potřeby obyvatelstva. Působení zásad nové soustavy se však při sestavování plánu na rok 1966 v podnicích ještě nedostatečně projevuje. Je to zejména proto, že sazby ekonomických nástrojů byly na podniky rozepsány opožděně a nebyly ani nutné znalosti pro zpracování plánu v nové metodice. Naopak, převládají tendence podobné jako v minulých letech: vysoké požadavky na investice a pracovní síly, ale malé využívání základních fondů, stavu zásob a nehospodárnost ve výrobní spotřebě.

Tržní mechanismus se někde ještě chápe jako něco cizího a škodlivého v socialistických výrobních vztazích. A přece je to nástroj, jehož pomocí společnost bezprostředně poznává rozmanitost svých potřeb. Je to článek, bez něhož se vědecká metoda plánování nemůže obejít. Tržní mechanismus je třeba chápat jako věrné zrcadlo správnosti našeho poznání a rozhodování. Ukazuje nám směr vývoje. Nahlédnutí do tohoto zrcadla nám umožňuje poznat i negativní tendence a na základě toho činit správná opatření k jejich odstranění. Pomocí tržního mechanismu lze stanovit plánem správné národohospodářské proporce.

Nesprávný výklad principu hmotné zainteresovanosti byl živnou půdou pro vznik takových nálad a úvah v některých podnicích, podle nichž by prostředky, které v podnicích zůstanou po odvodu státu, byly dávány na neplánovaný růst mezd nebo na tzv. třinácté platy. Je třeba otevřeně říci, že budou zklamáni všichni ti, kteří od nové soustavy očekávají, že jim přinese větší výdělky bez úměrné protihodnoty. Naopak. Bude platit železná logika, že zanedbání technické a organizační úrovně výrobního procesu musí vyústit v negativní důsledky pro výši výdělku pracovníků podniku.

Nelze nadále připouštět stav, kdy některé podniky, které nezdokonalují technicko-organizační úroveň výrobního procesu, často spokojeně žijí, plní ukazatele plánu, které respektují jejich zaostalost a přitom požadují u svých nadřízených orgánů větší prostředky na mzdy, materiál, investice apod. Naproti tomu nelze také nadále pasivně přihlížet, jak jiné podniky, které usilují o racionalizaci, naráží často na nepřekonatelné obtíže.

Nová soustava je jedním z předpokladů, abychom se úspěšně vypořádali s mnohými nedostatky, kterými oslabujeme již dosažené pozitivní výsledky a často znepokojujeme naše lidi. Nebylo by proto moudré dětské nemoci soustavy zveličovat a zneužívat proti ní samotné. To bychom byli sami proti sobě.

Hovořím o tom proto, že stát převzal na sebe příliš mnoho úkolů, z nichž některé nemůže a také nemá sám obstarávat. To platí v oblasti společenské spotřeby, v hrazení různých ztrát a poskytování dotací, které je možno používat na příště jen tam, kde to je nutné a přinese to obecný prospěch. Jde o to, aby za pomoci nové soustavy byl zvýšen tlak na rychlejší tvorbu hrubého důchodu, na zlepšení vztahu podniku ke společnosti jak formou odvodu, tak zejména opatřeními, která by při rychlejší tvorbě zdrojů na podnicích umožnila ve zvýšené míře vlastní financování jejich technického rozvoje a vůbec reprodukčního procesu, a na druhé straně podniky se více svými prostředky zúčastnily na řešení bytové výstavby, na zlepšování pracovních a sociálních podmínek ve svých závodech.

Není sporu, že tato správná linie může vyvolat u některých podniků i jednotlivců nepochopení a neochotu ji realizovat. Myslím, že právě poslanci Národního shromáždění mají vysvětlovat a probojovávat linií Ústředního výboru KSČ.

Současně je třeba říci z tribuny Národního shromáždění, že od centrálních orgánů očekáváme důslednou řídící a organizátorskou činnost, velký smysl pro odpovědnost, překonání přebujelého resortismu, plné zajišťování celospolečenských zájmů, úměrné snižování aparátu a tím i nákladů na vnitřní státní potřeby.

Myslím, že mohu říci, že my, poslanci, budeme vládu, její odborné orgány a ministerstva plně podporovat v úsilí dosáhnout novou organizaci cílů, které vytýčil Ústřední výbor KSČ.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. poslanci Tymešovi. Nyní promluví s. posl. Nový.

Posl. Nový: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, soubor předloh, jimiž se upravují normy centrálních orgánů v systému nové soustavy plánování a řízení našeho hospodářství, patří beze sporu k nezbytným předpokladům, aby mohla nová soustava žádoucím způsobem fungovat. Na toto téma bylo už mnoho napsáno a řečeno a já nemám v úmyslu věci známé a samozřejmé opakovat. Stejně bylo nejednou výslovně řečeno, že nelze od nové soustavy a tím méně od pouhé úpravy a změn centrálního řízení očekávat, že tím bude automaticky vyřešeno všechno. Tvrdit něco takového znamenalo by vyvolávat nereálné iluze a předem demobilizovat úsilí lidí, jak angažovaných přímo ve výrobě, tak i v jednotlivých složkách řízení, tj. v podnicích, oborových ředitelstvích i ve vládě.

Žádné schéma, byť sebedokonaleji promyšlené a vědecky zdůvodněné nelze pokládat za více než vytváření podmínek, za nichž se může lépe a dokonaleji uplatnit uvědomělá práce lidí. Živou práci lidí nelze ničím, ani sebelepším systémem řízení, nahradit. Toto budiž předem zdůrazněno, když projednáváme nové předložené návrhy.

Celý problém má podle mého soudu dvě stránky - objektivní a subjektivní. Zkušenosti z let 1958 a 1959 dokazují, ze pokrokové formy centrálního řízení lze uplatnit jen tehdy, jsou-li k tomu ekonomické předpoklady. Při vytváření těchto ekonomických předpokladů půjde o proces, v němž se podmiňují nové metody řízení a skutečně dosažený stupeň věcného rozvoje hospodářství. Změny v novém uspořádání mohou sehrát svou kladnou úlohu pouze tehdy, jestliže otevřou cestu k důslednému uplatnění takové náplně a úrovně práce, která nové soustavě řízení odpovídá.

Naproti tomu si musíme být vědomi, že jestliže centrální orgány nezvládnou využívání ekonomických nástrojů, které jim nová soustava do rukou dává, budou se stále opakovat podmínky k tomu, abychom se vraceli k nežádoucímu direktivnímu zasahování do ekonomiky podniků.

Jde o to, že dosavadní formy a metody řízení už nestačí, že se přežily a že k dalšímu vývoji potřebujeme nové formy, nové metody a nové nástroje, abychom dosáhli kvalitativně vyššího stupně rozvoje. Budujeme náš nový systém řízení na základě využití objektivních ekonomických základů i na základě uplatnění moderních metod v řízení. Jeho hlavními složkami jsou: perspektivnost plánovitého rozvoje, uplatnění moderní vědy a techniky ve výrobě a vědeckých metod v řízení národního hospodářství ve všech jeho článcích.

Žijeme v době, kde se revoluční politický kvas, který zasahuje do všech oblastí a poměrů našeho světa, prolíná se současně probíhající převratnou revolucí v oblasti vědy a techniky a kdy oba tyto procesy namnoze splývají. Je pravda, že průmyslově vyvinuté státy kapitalistického západu mají určitý předstih v uplatňování výsledků moderní vědy a techniky i technologie. Je však také pravda, že principy, na nichž je založen kapitalistický řád, tj. rozpory třídní, mezinárodní, nemožnost uplatnění dlouhodobého společenského plánu, nedovolují kapitalismu, aby vymoženosti vědy a techniky dlouhodobě uplatnil v takové šíři a hloubce, jak to může učinit socialistický systém, který nejenže není v rozporu s vědou, ale je schopen ji uplatnit organičtěji a především plánovitěji bez otřesů a rozporů společenských, než to může učinit sebevyvinutější kapitalistický stát.

My jsme ovšem na počátku tohoto vývoje. Má-li být základem dalšího rozvoje naší společnosti široké uplatnění moderních vědeckých a technických poznatků, pak to vyžaduje uskutečnění takových strukturálních změn v celé soustavě národního hospodářství a především jeho řízení, jaké právě provádíme a jaké budeme provádět nadále, neboť tím, co dnes usneseme a co vstoupí v platnost 1. ledna, tento proces nekončí.

S tím ovšem souvisí další problém, problém řídících kádrů. A zde bych se chtěl na chvíli zastavit. Dokonalejší soustava plánovitého řízení vyžaduje ve všech článcích, počínaje bezprostřední výrobou a konče špičkou řídící organizace, jakou je právě vláda, kvalifikovanějších, poučenějších kádrů, schopných rozpoznat zákonitý i základní trend ve vývoji světového i národního hospodářství, schopných tyto trendy aplikovat ve výrobě, v její organizaci, ve všech hospodářských vazbách a především ve vědecky zdůvodněném perspektivním plánu. To znamená, že před námi vyvstává celá škála otázek a problémů, které budeme muset v procesu uskutečňování nové soustavy řešit, ať jsou to otázky všeobecného a odborného i vysokého školství, nebo otázky přípravy a tvorby kádrů, které by byly na výši situace i úkolů z ní vyplývajících.

Kvalitativně vyšší stupeň úrovně našeho hospodářství klade samozřejmě vyšší nároky na kvalitu kádrů. Rozvinutý socialismus může uskutečnit jen vysoce vzdělaný národ. Musíme spojit moderní vědu a techniku nejen s výrobou, ale i s jejím řízením. Vědecké a technické poznatky je třeba uplatnit i ve stylu práce centrálních orgánů, neboť vládnout znamená mít nejen kvalifikaci odborně a kádrově politickou, ale také politickovědeckou.

Vítám usnesení ÚV KSČ, které právě z tohoto pojetí práce centrálních orgánů vychází. Práce řídících orgánů má být zaměřena na zevšeobecňování poznatků získaných při praktické činnosti, při ovlivňování příčin, které zase ovlivňují výsledek práce. Čím vyšší orgán v soustavě řízení, tím většího významu v jeho práci nabývá zobecnění a hledání obecně platných závěrů pro jeho práci. Ke zvýšení úrovně řídící práce je nezbytné uskutečnit změny v metodách a zaměření práce aparátu ústředních orgánů. Aparáty ústředních orgánů byly do značné míry dosud ovlivňovány tím, že každý orgán zabezpečoval vlastními silami zpracování a řešení všech problémů spadajících do jeho kompetence. Požadavkům nové soustavy však mnohem více odpovídá aparát vytvořený k tomu, aby mohl s plnou odpovědností zorganizovat řešení určitých problémů na základě odborníků z příslušných orgánů, výzkumných ústavů, vysokých škol apod. Aparát tohoto typu, který by pracoval s externisty a vytvářel k řešení daných problémů skupiny, kvalifikované pracovní skupiny, by byl schopen přispět k postupnému odstranění administrativně byrokratických tendencí řídící praxe centrálních orgánů.

Systematické využívání vysoce kvalifikovaných externistů by se mělo stát pracovní metodou v činnosti centrálních orgánů. Při této metodě ovšem musí být důsledně stanovena odpovědnost každého centrálního orgánu za výsledky jeho práce. To velmi úzce souvisí s rozsahem aparátu ústředních úřadů. Úroveň práce centrálních orgánů závisí na kvalitě jejich pracovníků. Na vedoucích funkcích máme dostatek kvalifikovaných odborníků a zejména pracovníků schopných tvůrčí koncepční práce.

Některá opatření uskutečněná v souvislosti s usnesením ústředního výboru o kádrové práci už přispěla k odstranění negativních tendencí dosavadního vývoje. Přesto však se nepřistupuje k řešení těchto problémů s dostatečnou odpovědností a rozhodností.

Výměna pracovníků, kteří nestačí na své úkoly, je nutným procesem, bez něhož si nelze představit rozvoj společnosti. Rozumné, ale nezbytné řešení tohoto problému je podmínkou zvýšení úrovně řízení. Při řízení centrálních orgánů bude nutno propracovat celý systém výchovy a přípravy kádrových rezerv pro práci ústředních orgánů. Bude třeba zavést systém, který by vytvářel podmínky pro vyhledávání talentů v praxi, nebo při studiu na vysokých školách umožnil nejnadanějším přípravu a získání zkušeností pro práci na řídících centrálních orgánech.

Pro příjímání nových pracovníků by bylo lze po mém soudu uplatnit systém konkurzů nebo zkoušek a upustit od mechanického posuzování lidí podle kádrových materiálů. Bude třeba zvýšit též požadavky na všeobecné vzdělání a kulturnost pracovníků, což je podmínkou jejich tvůrčí práce.

Základním typem pracovníka na centrálních orgánech by měl být pracovník s tzv. manažérskou kvalifikací, jehož odborné vzdělání mu umožňuje racionalizovat řídící práci.

V souvislosti s tím je nutné zabezpečit přípravy výchovy kádrů a bude správné vyžadovat od vedoucích pracovníků ústředních orgánů, aby otázkám výběru kádrů věnovaly prvořadou pozornost. K tomu je třeba vytvořit materiální i organizační předpoklady. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Novému. Hlásí se posl. Němec.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP