Předseda NS s. Laštovička (zvoní):
Vážené soudružky a soudruzi poslanci!
Zahajuji přerušenou schůzi. Pokračujeme
v rozpravě. Uděluji slovo posl. Novákovi.
Posl. Novák: Soudružky a soudruzi poslanci,
připojuji se k těm soudruhům a soudružkám,
kteří kladně hodnotili to, že zákoník
práce jako celek je v plném souladu se zásadami
nového řízení našeho národního
hospodářství a že zákoník
práce spoluvytváří podmínky
a předpoklady pro to, aby nové řízení
mohlo splnit očekávané cíle. To platí
o všech odvětvích našeho hospodářství.
Z hlediska perspektivy vývoje našeho zemědělství
má velký význam zakotveni zásady,
že se podle zákoníku práce posuzují
také pracovní vztahy členů jednotných
zemědělských družstev, a to buď
pokud to výslovně zákoník práce
stanoví, nebo pokud to bude určeno zvláštními
předpisy nebo stanovami JZD. Zákoník práce
např. stanoví, že i pro JZD platí ustanovení
o rozmisťování pracovníků, o
bezpečnosti a ochraně zdraví při práci,
odškodňování pracovních úrazů
a dalších. Formulace zákoníku práce
umožňuje, aby v souladu s politickým a ekonomickým
vývojem družstevních vztahů bylo možno
postupně sbližovat právní úpravy
pracovních vztahů členů družstev
s ustanovením zákoníku práce. Respektuje
se tím dosažený stav rozvoje pracovních
vztahů družstevních organizací. Vychází
se z toho, že pracovní vztahy členů
družstev jsou nedílnou součástí
členského vztahu a proto se zásadně
řídí zvláštními předpisy
a stanovami těchto družstev.
Pro zemědělství je mimořádně
důležitá otázka rozmisťování
pracovních sil. Víme, že v zemědělství
je stále nedostatek pracovních sil, a že se
projevují u řady zemědělských
pracovníků snahy, aby mohli odejít jinam,
kde budou mít buď lepší výdělek
nebo příznivější pracovní
podmínky. Přesto však považuji za správné,
že se zrušuje dekret č. 88/1945 Sb. o všeobecné
pracovní povinnosti, pro který jsme byli vystaveni
výtkám Mezinárodní organizace práce,
že máme u nás nucenou práci. Zákon
č. 70/1958 Sb. o úkolech podniků a národních
výborů na úseku péče o pracovníky,
který zůstává v platnosti, dává
národním výborům dostatečnou
možnost, aby závazně stanovily organizacím,
z jakých oblastí, popř. z jakých zdrojů
mohou nabírat pracovní síly. Národní
výbory mohou tedy usměrňovat nástup
pracovníků, kteří rozvázali
pracovní poměr tak, aby byl v plném souladu
s potřebami našeho zemědělství
a celého našeho národního hospodářství.
Bude třeba, aby NV těchto možností a
tohoto svého oprávnění správně
využívaly a nepřipustily, aby nám pracovníci
ze zemědělství mohli odcházet do jiných
sektorů v těch případech, kde by to
mohlo působit potíže v samotných JZD.
Na druhé straně bude také nutné, aby
energicky zasahovaly tam, kde organizace nebudou respektovat pokyny
NV a v rozporu s nimi by odčerpávaly pracovní
síly ze zemědělství. Budou-li v tomto
směru NV důsledné, nemůže působit
v zemědělství vážné potíže
ani ta zásada uplatňovaná v zákoníku
práce, že pracovník může dát
výpověď z jakýchkoli důvodů
a prakticky i bez důvodu.
V této souvislosti bych se chtěl zmínit o
jednom návrhu, který jsme v zemědělském
výboru projednávali a jak jsme ze zprávy
zpravodaje slyšeli, nebylo možno jej akceptovat. Mám
tu na mysli učně získané jednotnými
zemědělskými družstvy a vysílané
do učebního poměru a jimi také v tomto
učebním poměru vydržované. Slyšeli
jsme od s. Mátla, že nebylo možno oprávněnou
připomínku podle mého soudu a přednesenou
některými členy zemědělského
výboru do zákoníku zakotvit. Můj názor
je, že musíme uznávat důvody, které
tu s. posl. Mátl uváděl. Přesto jsem
toho názoru, že bychom měli vytvořit
zejména působením státních,
stranických, odborových i mládežnických
organizací takovou situaci, aby nikdo nepovažoval
za správné, učně, který byl
získán zemědělským závodem,
získávat do jiného sektoru. V tomto směru
by každý zemědělský pracovník
po absolvování učebního poměru
neměl být získáván bez vědomí
představenstev JZD a s učněm by se nemělo
jednat o přechodu do jiného sektoru. Připomínka
byla podle mého soudu motivována snahou získat
mladé lidi do zemědělských závodů
a i když by tato zásada nebyla v zákoníku
práce zakotvena, byla by prakticky uplatňována.
Domnívám se, že máme morální
právo toto žádat od našich hospodářských
pracovníků.
Návrh zákoníku práce má řadu
významných ustanovení, která plně
respektuji provozní potřeby a podmínky zemědělských
organizací, aby mohly úspěšně
plnit úkoly, které jsou v současné
době na naše zemědělství kladeny.
Platí to především o ustanoveních
upravujících rozdělení pracovní
doby. Největší význam pro zemědělství
má ustanovení, že může být
rozvržena pracovní doba v rámci celého
roku tak, aby ve svém průměru činila
46 hodin týdně. Tím dává návrh
zákoníku předpoklady pro nejekonomičtější
využití pracovní doby. Toto ustanovení
totiž umožní, aby v měsíci, kdy
je v zemědělství nejvíce práce,
zejména v létě, mohla být denní
pracovní doba prodloužena na 10 i více hodin
za předpokladu, že toto prodloužení bude
zase vyváženo kratší denní pracovní
dobou v období vegetačního klidu. Možnost
takového rozvržení pracovní doby podstatně
přispěje k omezení přesčasové
práce. Dosavadní zkušenosti ukazují,
že v zemědělství v živočišné
výrobě, zejména lze stěží
uplatnit takové rozdělení pracovní
doby, které by umožňovalo rozdělit pracovní
směnu pouze na 2 části. Setrvání
na této zásadě by mohlo znamenat pro zemědělské
organizace zvýšení nákladů. Proto
je třeba kladně hodnotit, že v návrhu
zákoníku práce se umožňuje v
těchto případech rozdělit směnu
i na více částí.
V plné míře je přihlíženo
ke zvláštním podmínkám zemědělství,
také pokud jde o délku nepřetržitého
odpočinku mezi dvěma směnami. Je známo,
že v zemědělství za pěkného
počasí se pracuje od časného rána
do pozdního večera. Zákoník práce
vychází obecně ze zásady, že
mezi dvěma směnami musí být nepřetržitý
odpočinek 12 hodin. Důsledné dodržení
této zásady v zemědělství by
nepochybně působilo značné potíže
a proto v souladu s potřebami zemědělské
výroby zákoník práce umožňuje
zkrátit v zemědělství tuto přestávku
až na 8 hodin. Tuto přestávku bude možno
i v zemědělství dodržet i v době
největšího vypětí.
V plném souladu s potřebami zemědělství
je i to ustanovení zákoníku práce,
že v den nepřetržitého odpočinku
lze konat práce spojené s krmením a ošetřováním
hospodářských zvířat a že
se umožňuje, aby vláda po projednání
s Ústřední radou odborů mohla stanovit,
že v zemědělství může být
nepřetržitý odpočinek v týdnu,
který činí obecně 32 hodiny, poskytován
jednou za dva týdny. Toto ustanovení bude praktické
v živočišné výrobě během
celého roku a v rostlinné výrobě zejména
v době špičkových polních prací.
V této souvislosti je třeba uvést, že
je naprosto správné, že v zákoníku
práce se připouští možnost překročit
stanovený limit pro týdenní množství
přesčasové práce v zemědělství.
Toto ustanovení bude praktické právě
při špičkových zemědělských
pracích. Pro zemědělské organizace
je také významná skutečnost, že
pracovníkům v zemědělství,
kteří budou čerpat dovolenou mimo sezónu,
se může jejich dovolená prodloužit až
o jeden týden. Zemědělské organizace
mají a musí mít zájem na tom, aby
pracovníci nechodili na dovolenou v letních měsících,
protože v této době je nejvíce práce.
Zkušenosti však ukazují, že pracovníci
se většinou brání tomu, aby museli chodit
na dovolenou až koncem roku, příp. začátkem
příštího roku, tedy v ročním
období, kdy počasí i pro dovolenou je vcelku
nepříznivé. Proto zvýhodnění
těch pracovníků, kteří si za
těchto okolností v tomto období z vlastní
vůle budou dovolenou vybírat, nepochybně
přispěje k tomu, že značná část
pracovníků si přesune vybírání
dovolené na období vegetačního klidu
s prodloužením, o kterém jsem hovořil.
Pro zemědělskou výrobu to bude znamenat značný
přínos.
Správné je ustanovení, jímž se
započítává pro prodloužení
dovolené také doba členství v JZD,
pokud jde o pracovníky, kteří zůstali
pracovat v zemědělství nebo lesnictví.
Po připomínkách, které byly v zákoníku
práce, toto zvýhodnění platí
i pro ty pracovníky, kteří přišli
do JZD z jiných sektorů jako tzv. kádrová
posila, pracovali často několik let v zemědělství
v JZD a pak se znovu vrátili ke svému původnímu
povolání, popř. odešli do jiných
podniků mimo zemědělství. Zákoník
práce dává oporu i pro možnost tohoto
zápočtu, který může provést
Ústřední rada odborů.
Tím je také z části řešena
připomínka, kterou zde v plénu přednesla
s. Priehodová. V této souvislosti bych chtěl
říci, že jako zpravodaj zemědělského
výboru jsem byl seznámen s připomínkou,
kterou s. Priehodová měla ve výboru, že
jsme ji projednali a zaujali stanovisko tak, že jsme v zemědělském
výboru souhlasili se změnami v zákoníku
práce tak, jak byl návrh předložen.
Velkou důležitost pro práci v zemědělství
má dodržování zásad bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci. Tato otázka
je celkem uspokojivě vyřešena, pokud jde o
státní statky. Bude ovšem třeba řešit
otázky související se zajišťováním
bezpečnosti při práci v JZD. Na tomto úseku
jsme zůstali hodně dlužni. Jde ve své
podstatě o velmi obtížný problém.
Je proto správné, že zákoník
práce zmocňuje vládu, popř. orgán
jí určený k tomu, aby organizaci a výkon
dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví
při práci upravila. Zde čeká velká
práce naše ministerstvo zemědělství,
které musí říci k těmto otázkám
jasné stanovisko a najít takové řešení,
které by vycházelo z dnešních nedostatků
a odstraňovalo by je.
Soudružky a soudruzi poslanci, zemědělský
výbor NS projednal zákoník práce a
vyslovil s ním souhlas. Doporučuji proto tento zákoník
ke schválení.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Novákovi. Promluví posl. Závěta.
Posl. Závěta: Soudružky a soudruzi poslanci!
K návrhu zákona o některých změnách
v nemocenském pojištění, k němuž
podal výklad s. Pašek a Mátl, chtěl
bych říci ještě toto:
Současně projednávaný zákoník
práce se v některém směru přímo
dotýká i dosavadních předpisů
o nemocenském pojištění. Bylo proto
nutno upravit tyto předpisy tak, aby obě úpravy
na sebe navazovaly a byly ve vzájemném souladu.
Potřebné změny v nemocenském pojištění
uskutečňuje a sjednocuje navrhovaný zákon.
Ve srovnání s dosavadním stavem jde tedy
o tyto nejdůležitější změny,
které stručně shrnuji:
Zápočet do doby zaměstnání,
podle níž se určují sazby nemocenského,
peněžité pomoci v mateřství a
podpory při ošetřování člena
rodiny - § 1 návrhu zákona - se upravuje stejně
jako zápočet dob zaměstnání
pro účely dovolené na zotavenou - §
100 a další zákoníku práce. Podstata
úpravy spočívá v tom, že od 1.
ledna 1966 se budou pracovníku započítávat
veškeré doby zaměstnání a doby
jim na roveň postavené, které pracovník
získá po 1. lednu 1966; z doby před účinností
zákona se započte doba, kterou měl pracovník
započtenu podle dosavadních předpisů.
Pracovníku v zemědělství a lesnictví
se jako doba zaměstnání započte i
doba členství v JZD. Stejně jako tomu je
v důchodovém zabezpečení, bude se
i v nemocenském pojištění hodnotit doba
péče o dítě do tří let
jako doba zaměstnání. Shodná úprava
je navržena i v zákoníku práce v úpravě
dovolené na zotavenou.
Poskytování podpory při ošetřování
člena rodiny se rozšiřuje v souladu s novou
úpravou pracovního volna při důležitých
osobních překážkách v práci
- § 127 zákoníku práce - i na některé
další případy nutné péče
o zdravé dítě, které až dosud
kryty nebyly.
Soudružky a soudruzi poslanci, zároveň byly
mnohde potíže v poskytování podpory
při ošetřování člena rodiny
a uvolnění z pracoviště, které
se v závodech provádělo nejednotně.
Tyto měly různé názory a námitky
a často DV i ZV ROH měly dost práce, aby
přesvědčily hospodářské
pracovníky o poskytování těchto podpor
a pracovního volna. Proto toto sjednocené poskytování
podpory při ošetřování členů
rodiny na všech pracovištích je pracujícími
vítáno.
Jako nová dávka nemocenského pojištění
se zavádí vyrovnávací příspěvek
v těhotenství a mateřství k vyrovnání
případného poklesu výdělku
u těhotné ženy či matky do konce 9.
měsíce po porodu v souladu s úpravou převádění
těhotných žen a matek na jinou práci
podle zákoníku práce. Přeřazení
těhotné ženy na práci, která
nepoškozuje její zdravotní stav, je nejen v
zájmu ženy samotné, ale i v zájmu celé
společnosti. Proto je nutné řešit také
hmotné zabezpečení těhotné
ženy v této době, a to nezávisle na
zájmech podniku. Toto vyrovnání v platech
na nižším místě pracovní
příležitosti zvláště podtrhuji
proto, že je vítáno z pracovišť žen
velmi uspokojivě. Mám řadu zkušeností
z praxe z pracovišť, jaké nám to dělalo
potíže, odborářům, kde těhotným
ženám se nechtělo z pracoviště,
když měly dobrý příjem a kvalifikaci.
Například v Železárnách a drátovnách
Bohumín je zaměstnáno na 35 % žen a
mnohde dělají a zastávají mužská
povoláni ve slévárnách, jaderně,
ocelárně, drátovnách, ocelotahu a
lanárně. Tato novelizace nemocenského zákona
je vítána i ze strany hospodářské,
a to že vyrovnávání příjmu
těhotných žen přemístěných
na lehcí pracoviště se dotuje z nemocenského
pojištění, a to proto, že kdyby podnik
to měl hradit, a máme hodně podniků,
kde je zaměstnáno 80 - 90 % žen, by to bylo
překážkou, ba i brzdou v modelu nového
a zdokonaleného řízení a plánování
našeho hospodářství. Vezmeme-li v porovnání
závody, kde např. nemají žádné
ženy, anebo jen mizivé procento. A v tom by se porovnatelně
naráželo na veliké rozdíly a nesloužilo
by to dobru věci.
Návrh obsahuje dále právní podklad
pro úpravu rozhodného období, z něhož
se zjišťuje výdělek, který je základem
pro výpočet nemocenského a ostatních
opakujících se dávek nemocenského
pojištění. Účelem tohoto opatření
je umožnit, aby pro výpočet těchto dávek
bylo možno zvolit průměrný výdělek
dosažený za jiné rozhodné období
než dosavadní tři kalendářní
měsíce přede dnem vzniku nároku na
dávku. Určení tohoto období se ponechává
prováděcím předpisům. Přitom
se počítá s tím, že při
této příležitosti bude možné
sjednotit základní rozhodné období
pro různé účely.
Kladně lze hodnotit skutečnost, že úprava
rozhodného období pro stanovení dávek
nemocenského pojištění i úprava
v počítání doby zaměstnání
přinesou i administrativní zjednodušení.
Shrneme-li navrhovaná opatření, pak je nutno
konstatovat, že v projednávaném návrhu
zákona se zvlášť výrazně
projevují důsledky, které vyplývají
ze zákoníku práce v péči o
těhotné ženy a matky. Zavedení vyrovnávacího
příspěvku v těhotenství a mateřství
a zápočet doby tří let péče
o dítě do doby zaměstnání tvoří
další významná opatření
ve prospěch pracujících žen. Změny
v úpravě poskytování podpory při
ošetřování člena rodiny nemají
již takový dosah, ale i tak znamenají pro ženy
výhodu při péči o děti.
Veškeré zvýšení nákladů
jde tedy ve prospěch našich pracujících
žen. Zvýšené náklady také
budou plně vyváženy celospolečenským
prospěchem, který nové úpravy v pracovním
právu a v nemocenském pojištění
přinesou, zejména ve zlepšené péči
o těhotné ženy a matky, ve zlepšené
péči o děti a v jiných významných
aspektech a přinesou ve svých důsledcích
i ekonomický prospěch společnosti.
Soudružky a soudruzi poslanci, proto doporučuji tento
návrh na vydání zákona k zákoníku
práce a některých změnách v
nemocenském pojištění schválit.
(Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
poslanci Závětovi. Jeho diskusním příspěvkem
je vyčerpána listina přihlášených
do rozpravy. Hlásí se snad ještě někdo
do rozpravy? Nikdo. Žádám proto s. Mátla,
aby ještě provedl závěr rozpravy.
Posl. Mátl:
Vážené Národní shromáždění,
soudružky a soudruzi poslanci.
Především mi dovolte, abych vám všem
poděkoval za neobyčejnou iniciativu, návrhy
a podněty, přednesené ve výborech
Národního shromáždění
při projednávání zákoníku
práce, které původní návrh
ještě podstatně zkvalitnily a zejména
zkonkretizovaly a vyjasnily.
V závěru jeho projednávání
bych chtěl zdůraznit, že i bohatá a
věcná diskuse nejen ve výborech Národního
shromáždění, ale i zde v plénu
Národního shromáždění
v plné míře potvrdila nutnost kodifikace
a unifikace pracovního práva v naší
socialistické republice, což je právě
vyjádřeno vydáním zákoníku
práce, který předložili jako iniciativní
návrh poslanci odboráři - funkcionáři
ROH. Myslím, že nejlépe vyjádřil
tuto skutečnost akademik, poslanec Národního
shromáždění s. Dr. Knapp.
K jedinému návrhu, který byl učiněn
soudružkou poslankyní Priehodovou, bych chtěl
říci následující, přesto
že na něj reagoval již s. poslanec Novák.
Já jsem ve své zpravodajské zprávě
mimo jiné řekl, že se zásadně
upouští od tzv. zvýhodněných
změn v zaměstnání pro zápočet
doby, pro dobu prodloužené dovolené stanoví
se jednotná pětiměsíční
čekací doba a pro určité případy
se umožňuje získání nároku
na dovolenou i bez splnění čekací
doby. Byly provedeny také stylistické úpravy,
které jasněji vyjadřují rozdílnou
úpravu při zápočtu doby před
1. lednem 1966 a po tomto dni. V § 103, který soudružka
Priehodová citovala a z něhož doporučovala
vyškrtnout pod písmenem f) větu "Pokud
jde o pracovníka, který pracuje v zemědělství
nebo v lesnictví" zdůrazňuji, že
je zbytečné provádět toto vyškrtnutí,
protože celý tento problém je v plné
šíři, tak jak jsem také uvedl ve své
zprávě, pokryt v tomto § 103 ve 3. odstavci,
kde je Ústřední rada odborů zmocněna
anebo může ve zvláště odůvodněných
případech rozhodnout, že se do doby trvání
pracovního poměru započítávají
i jiné doby popřípadě doba členství
v JZD i v jiných případech, které
nejsou uvedeny v odstavci 1. Toto myslím v plné
šíři potvrzuje, že i v tomto případě
celkem správně rozhodl zemědělský
výbor, který tuto připomínku neschválil.
Zvláště ještě upozorňuji
na vystoupení soudruha Nováka, který zde
oficiálně prohlásil, že zemědělský
výbor s touto připomínkou nesouhlasil. Jinak
s ním v plné šíři souhlasím,
že je třeba vytvořit předpoklady pro
správný postup, jak správně ve svém
vystoupení zdůraznil.