Předseda Národního
shromáždění Laštovička
a místopředsedové dr. Škoda,
dr. Kyselý a Leflerová.
Členové předsednictva
ÚV KSČ: předseda vlády Lenárt,
místopředseda vlády inž. Šimůnek,
Fierlinger, Chudík; kandidát předsednictva
ÚV KSČ inž. Kapek; místopředsedové
vlády Krajčír, Piller; ministři
inž. Burian, Císař, David,
Dvořák, Hamouz, Korčák,
Majling, Pešl, Púčik, dr. Štrougal,
Vlasák.
261 poslanců podle prezenční
listiny.
Schůze byla zahájena v 8.32
hod.
Předseda NS Laštovička
(zvoní): Vážené soudružky
a soudruzi! Pokračujeme v přerušené
schůzi Národního shromáždění.
Dovolte mi úvodem sdělení. Předsednictvo
doporučuje soudružkám a soudruhům poslancům,
aby vzali v úvahu to, že dnes odpoledne budeme jednat
o perspektivních otázkách, takže by
bylo možné některé diskusní záměry,
týkající se této části,
eventuálně přenést na odpoledne. Předsednictvo
doporučuje, aby soudruzi poslanci měli tuto okolnost
ve svých vystoupeních na zřeteli, aby počítali
s tím, že si vyhradíme odpoledne jednání
perspektivním otázkám.
Nyní budeme pokračovat v diskusi.
Podle pořadu je přihlášen soudruh posl.
Růžička, kterému uděluji slovo.
Posl. Růžička:
Vážené Národní shromáždění,
vážené soudružky a soudruzi poslanci!
Hodnotíme-li průběh
zásobování národního hospodářství
elektrickou energií za poslední měsíce,
to znamená za letošní zimu, tak vidíme,
že došlo k podstatnému obratu k lepšímu.
Vždyť máme všichni ještě v živé
paměti zimní měsíce před rokem,
kdy jsme trpěli nedostatkem elektřiny a kdy ze známých
příčin energetika vyhlašovala pro závody
omezovací, regulační stupně. V letošní
zimě je tomu však právě naopak. Již
od října minulého roku vyhlašuje energetika
pro vybrané závody nadlepšovací stupně,
to jsou stupně 3, 4, 5, a pro ostatní závody
pak odběr podle předem dohodnutých odběrových
diagramů, tzv. stupeň 6.
Zamyslíme-li se nad příčinou
toho, proč před rokem jsme trpěli nedostatkem
elektřiny a v letošní zimě bylo zásobování
vcelku plynulé, pak ji rozhodně nemůžeme
hledat jenom v charakteru zimy. l když rozmary počasí
mohou situaci ztížit, nejsou rozhodně tou pravou
příčinou. Snad nejlépe si celý
problém objasňuje, když si uvědomíme,
že spotřeba elektrické energie u nás
ročně vzrůstá průměrně
o 8 %. Pak je na první pohled jasné, že tento
přírůstek spotřeby lze krýt
pouze výstavbou nových energetických zdrojů.
Hlavní příčinou potíží
a na druhé straně zárukou plynulého
zásobování elektřinou je tedy investiční
výstavba energetických děl. A oproti letům
minulým došlo v loňském roce k určitému
zlepšení. I když se nepodařilo splnit
plán beze zbytku, přesto se dosáhlo významného
úspěchu. Vždyť se docílilo v historii
československé energetiky nejvyššího
ročního přírůstku. Celkem spolu
se závodními elektrárnami se uvedlo do provozu
875 MW nových energetických zdrojů.
Nerad bych zapomněl i na ostatní
příznivé okolnosti, které rozhodly
o rovnováze v zásobování elektřinou,
jako byl úspěšně splněný
program generálních oprav a rekonstrukcí
energetických zařízení, snížení
poruchovosti zařízení a konec konců
i to, že správným hospodařením
se podařilo udržet plné zásoby vody
v přehradách našich vodních elektráren
a využívat je pro výrobu elektřiny teprve
v nejobtížnějších obdobích
roku.
Obrat k lepšímu zásobování
elektřinou a dosaženou rovnováhu není
však možno, bohužel, považovat za trvalou.
Výstavba nových energetických děl
není totiž záležitostí jednoho
roku. Od přípravy k uvedení do provozu uplyne
zpravidla více než 5 let. A právě u
rozestavěných kapacit nebyl loňský
rok úspěšný.
Jak jsem již na to upozorňoval
na posledním zasedání Národního
shromáždění, jedná se o výstavbu
elektrárny v Ledvicích v severních Čechách
a o výstavbu elektrárny Vojany na východním
Slovensku. Obě tyto elektrárny mají svými
výkony přispět pro zásobování
elektřinou na konci letošního roku a zejména
pak v příštím roce. Je třeba
otevřeně říci, že na těchto
stavbách, přesto, že to jsou stavby sledované
vládou a přednostně zabezpečované,
zůstalo stavbařům, hutařům
a strojařům mnoho nedodělků a nesplněných
dodávek. Je však třeba také popravdě
říci, že při projednávání
úkolů na letošní rok a zejména
při projednávání společného
akčního programu k zabezpečení úkolů
ve výstavbě energetických děl si všichni
partneři uvědomili význam těchto dvou
staveb a podnikají rozhodná opatření
k tomu, aby se podařilo splnit cílové termíny
vlády. Přesto, že v průběhu výstavby
těchto dvou elektráren je na všech místech
i ve vládě věnována zvýšená
pozornost, považuji za správné upozornit na
některé okolnosti.
Na obou stavbách velmi zaostává
komplexní vybavenost. Mám tu na mysli bytovky, školy,
školky, jesle, kulturní zařízení
apod. Velmi vážné jsou problémy s dopravou
pracujících, se stavbou komunikací a se zajištěním
rekreačních možností pro pracující.
Vážná je situace v Severočeském
kraji, kde stavební kapacita sotva stačí
zajišťovat náhrady za demolice obcí a
měst, které ustupují těžbě
uhlí. Dochází tak k disproporcím v
řešení bytového problému a nedostatky
se spíše prohlubují. Přitom výstavbové
organizace z jiných krajů nejeví dostatek
pochopení stavět v Severočeském kraji.
Jsem přesvědčen, že připravované
uplatnění nových zásad řízení
národního hospodářství na odvětví
stavebnictví pomůže vyřešit tento
problém.
Obdobná situace v zajišťování
komplexní vybavenosti stavby je však i u elektrárny
Vojany na Slovensku. A přitom občanská vybavenost
elektrárny ve Vojanech je jednou z podmínek k tomu,
aby se podařilo získat pro tuto elektrárnu
dostatek kvalifikovaných pracovníků na její
provoz. Až dosud je situace v náboru pracovníků
velmi tísnivá. Elektrárna je umístěna
v oblasti, kde nejsou místní zdroje pro získávání
pracovníků, a je třeba je přemísťovat
ze všech krajů republiky.
Energetici nyní přišli
s iniciativním řešením, kdy hodlají
do Vojan vyslat brigádní výpomoc z ostatních
elektráren, která by během 2 let provedla
zácvik a vyškolení nezkušených
pracovníků. Bude však na závodech a
podnicích všech resortů, zvláště
pak na Slovensku, aby uvolnili pro tuto elektrárnu ty pracovníky,
kteří mají zájem na elektrárně
se zacvičit a zůstat tam natrvalo.
V průmyslovém výboru
pro hlavní výrobní odvětví
jsme v lednu projednávali koncepci dalšího
rozvoje palivo-energetické základny naší
republiky. Dosavadní rozvoj palivo-energetické základny
šel dosud směrem extenzívního využívání
zásob tuhých paliv. Zde neúměrně
k dosaženému efektu rostou investiční
náklady na rozšiřování těžby.
Naše skladba využívání primárních
zdrojů ve srovnání se světovou tendencí
je nepříznivá a ekonomicky nevýhodná.
A to již nechci mluvit o tom co nás občany,
nejvíce znepokojuje totiž to, že spalování
méněhodnotných tuhých paliv nepříznivě
ovlivňuje svými exhalacemi naše životní
prostředí.
Proto jsme v průmyslovém výboru
doporučili - a to v shodě se stanoviskem naší
vlády, jak o tom včera hovořil i předseda
vlády s inž. Šimůnek - orientovat naše
národní hospodářství na postupný
přechod k širšímu využívání
tekutých a plynných paliv. Přitom využívání
tekutých a plynných paliv pomáhá v
celém světě velmi úspěšně
řešit otázky teplofikace. V současné
době nemáme dostatek prostředků a
sil a zejména investičních prostředků,
na to, abychom v celé šíři řešili
problém teplofikace budováním tepláren
na bázi tuhých paliv.
Zkušenosti ve světě ukazují,
že budování výtopen na tekutá
paliva je nejen asi o polovinu rychlejší, ale že
se v podstatné míře snižují měrné
investiční náklady. Použití tekutých
paliv by významnou měrou přispělo
k ozdravění ovzduší na všech sídlištích
a v městech. A jejich širším využitím
lze také úspěšně řešit
problematiku lokálního ohřevu, zvláště
na venkově v individuální výstavbě
a všude tam, kde nejsou podmínky pro centrální
rozvod tepla.
Bude však třeba, aby se na tento
nový směr dobře připravilo i naše
strojírenství, aby byl včas na trhu dostatek
vhodných spotřebičů jak pro komunální
služby, tak i pro občany. V průmyslovém
výboru jsme upozornili i na to, že ve všech resortech,
ve všech oblastech našeho národního hospodářství
je třeba při využívání
všech druhů energie jít cestou nejvyšší
efektivnosti a přísné hospodárnosti.
Že je to cesta, která přinese užitek,
to ukázal loňský rok, kdy přestavbou
energeticky zastaralých spotřebičů
a stanovením progresívních norem spotřeby
energie pro technologické procesy se podařilo uspořit
značná množství energie při velmi
rychlé návratnosti investic. Mohl bych jmenovat
např. Závody československo-sovětského
přátelství v Záluží, Závody
Slovenského národního povstání
Žiar nad Hronom a mnohé jiné.
Je třeba, aby si tuto skutečnost
uvědomili odpovědní pracovníci všech
resortů zejména nyní při sestavování
směrných čísel rozvoje národního
hospodářství na příští
pětiletku tak, aby na všech pracovištích
hospodařili se svěřenými prostředky
a tudíž i s energiemi s péčí
skutečných hospodářů. Děkuji
za pozornost.
Předseda NS s. Laštovička:
Děkuji posl. Růžičkovi. Nyní
promluví posl. Josef Zima.
S. posl. Zima: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci! Když v červnu
m. r. předseda vlády s. Lenárt předstoupil
před nové Národní shromáždění
s prohlášením své vlády, požádal
nás o důvěru a o aktivní podporu ve
své práci. Tehdy jsem si poznamenal a dobře
zapamatoval větu, kterou nakonec pronesl jménem
vlády: "Spoléháme na rolníky,
na jejich činorodou práci, na aktivní podporu
všech rojníků a pracovníků v
zemědělství, kteří zabezpečují
chléb, výživu lidu." Vyzvedal příkladné
úsilí a péči, s jakou se starají
o současnou úrodu. NS dalo této vládě
důvěru a slib, že její program bude
všemožně podporovat.
Nyní po 9 měsících
znovu vláda předstupuje před Národní
shromáždění, zodpovídá
se a hodnotí. Nás zemědělce a členy
zemědělského výboru NS těší
toto hodnocení. S. Šimůnek říká,
že příznivá situace v nákupu
zemědělských produktů přinesla
lepší výsledky potravinářského
průmyslu. Je tomu tak. Ona příznivá
situace přináší i lepší
výsledky všech ostatních oborů našeho
národního hospodářství, k spokojenosti
lidí dosyta a podle přání najedených.
Zemědělství plní. Jde už před
některými úseky našeho národního
hospodářství. A to všechno přesto,
že bylo teprve započato s vývojem krmivářského
průmyslu, sušárenství, dodávají
se teprve potřebné mechanismy pro zemědělství,
nízké dodávky hnojiv se již konečně
o něco zvyšují. Znamená to, že
naši zemědělci dokazují neuvěřitelné
věci, že vyrábějí a zvyšují
výrobu dříve, než je dostatečně
materiálně zajištěna.
Náš okres Rychnov n. Kn. a celý
Východočeský kraj je jednou z nejprodukčnějších
oblastí naší republiky. Proto bych se chtěl
krátce zmínit o tom, co nás na Rychnovsku
zadržuje jít ještě výš v zemědělské
výrobě.
V našem okrese má výrobní
zemědělská správa jako jedna z prvních
v kraji k dispozici územní studii okresu, která
má pomoci k rychlejší cestě specializovanému
průmyslovému zemědělství. Cíle,
které určuje studie a generel, který soudruzi
v okrese zpracovávají, splňujeme a dosahujeme
za značných problémů v materiálové
základně rychlého růstu hrubé
zemědělské produkce, která od r. 1960
vzrostla o 22 % a tržní produkce dokonce o 34 %. Zatímco
generel určuje v letošním roce dosáhnout
na 1 ha 7 240 Kčs hrubé zemědělské
produkce v našem podhorském okrese, dosáhli
jsme v minulém roce v průměru již 7
760 Kčs. Vzhledem k celé ekonomické problematice
investiční výstavby našeho zemědělství
se nepříznivě odráží i
v našem okrese skutečnost stagnace na úseku
stavebních investic. Místo 30 - 35 mil. investic
v hodnotě stavebních prací, kterou jsme proinvestovali
např. v létech kolem r. 1960, máme možnost
stavět v současné době a i přibližně
do r. 1970 necelou polovinu tohoto objemu. Přitom na druhé
straně generel počítá s vyvážeností
rozvoje výroby a s rozvojem materiální základny,
podle které bychom v průměru měli
v každém roce prostavět, a my bychom prostavěli,
45 miliónů Kčs. Tento závažný
nesoulad doplňuje navíc ještě řada
těžkostí, jako např. nedostatek stavebních
materiálů, zejména cihel, pomalá a
úpravě cen stále ještě drahá
projektová příprava, dále sama organizace
zemědělské investiční výstavby,
která je u okresních stavebních podniků
spíše na posledním místě zájmu.
Není to účelová výstavba. Daleko
více starostí dá realizace vládního
usnesení č. 465, které správně,
z hlediska rozvojových potřeb, hovoří
o bytové výstavbě na vesnících
pro stabilizaci kádrů.
Na tomto úseku je, soudružky
a soudruzi, hotový Babylón. Začalo to rozpisem
čísel výstavby bytových jednotek ministerstvem
zemědělství až do okresů. V našem
okrese jsme měli svépomocí stavět,
počínaje rokem 1965, v každém roce do
roku 1970 kolem 100 bytových jednotek. Místo pomoci
se zajišťováním této potřeby
jsme se setkali u jednotlivých orgánů a organizací,
počínaje okresem a konče krajem. Jen s kritikou
na nesmyslnost rozepsaných čísel. Připadá
nám mnohdy, že ze soudruhů, které družstva
výrobní zemědělské správy
žádaly o pomoc v zabezpečování
důležité akce, hovoří uražená
ješitnost, že zemědělství si samo
uplatňuje nároky na bytovou výstavbu a nečeká,
až je někdo pozve. Skutečnost je taková,
že původní rozpis na úseku pomocné
výstavby se snížil pro rok 1965 na 30 bytových
jednotek a na r. 1966 na 18 bytových jednotek, tj. necelou
pětinu původ a potřebného rozpisu
pro celý okres. Bytová družstva, která
jsou ustavena, neví kudy kam, ve svých požadavcích
jsou opuštěna a veškerý elán i
zájem postupně mizí a je vážné
nebezpečí, že hlavní záměr
stabilizační výstavby nebude naplněn.
Obyčejní lidé se nás
ptají, jak souvisí tyto těžkosti s tím
bylo o stabilizační výstavbě napsáno
v tisku nebo v rozhlase. Tím se to vysvětluje a
dochází k nedůvěře i u těch,
kteří se poctivě snaží o plnění
tohoto vládního usnesení. Je proto nutné
vytvořit u všech orgánů, a to nejenom
u ministerstva zemědělství a složek,
zelenou ulicí pro sektor zemědělství
a dát zemědělství důležitost
a práva, jaká má jako odvětví
v našem národním hospodářství.
Je to nepochopitelné, že takové
příčiny, jako je nedostatek cihel, nedokážeme
odstranit. Vždyť cihly a veškerý stavební
materiál se vyrábí ze země a uzavřených
cihelen máme u nás dost. Lidé to právem
kritizuji. Mám za to, že by se tyto staré cihelny
neměly nechat chátrat, dokud nemáme dostatečnou
náhradu. Kdybychom umožnili JZD nebo melioračním
družstvům, aby v nich ve vlastní režii
vyráběla cihly pro svou účelovou a
bytovou výstavbu i se stávající nedostatečnou
mechanizací, jistě by to bylo mnohem výhodnější
než nestavět, zlobit se nebo dokonce, a to by byla
ostuda, cihly dovážet.
Nechci stále opakovat těžkosti,
ve kterých my, funkcionáři zemědělských
závodů, žijeme. Jen jedno bych chtěl
ještě zopakovat, a to je nábor pracovních
sil do zemědělství. Mnozí dávají
vinu nám poslancům, že souhlasíme s
takovou demokracií, že si mládež ze škol,
a to i děti zemědělců, mohou svobodně
zvolit jakékoliv povolání. Přibývá
nám tím těch občanů, kteří
na vesnici bydlí, z výsledků a výhod
vesnice přes staré rodiče dobře žijí,
a v zemědělství nepracují. Dnes říkáme,
že to není problém mládeže, ale
že je to problém jejich rodičů. Když
tomu nebudeme věnovat pozornost, rozroste se nám
tak, že se z něj zdraví nedostaneme. Zatím
se nábor mládeže do zemědělství
plní jen na řemesla a na školy - na únikové
profese. Pak čeká, až půjde na vojnu,
a do zemědělství se často nevrací.
Byl jsem nedávno pozván na
okresní konferenci zemědělské mládeže
v Trnově. Mladí se tam sešli skutečně
v hojném počtu a také velmi zajímavá
byla jejich diskuse. Nikdo z nich však nevystoupil s tím,
že by se mu práce v zemědělství
nelíbila, že by to byla dřina, že by ji
dělal nerad apod. Právě naopak, stěžovali
si, že na ně starší lidi, nebo lidi z
měst hledí jako na ty, kteří se už
se svým prospěchem nebo uměním jinam
nedostali.
Nábor mládeže a získání
pracovníků pro zemědělství
je nutné pro zabezpečení zvýšené
výroby v příštích létech.
To víme všichni, ale musíme si uvědomit,
že to není jen věc vedení zemědělských
závodů, jak se to říká, ale
stejně tak školy, všech orgánů
a všech občanů. To proto, že právě
tak zvyšování zemědělské
výroby není věc jen zemědělců,
ale je to potřeba celospolečenská. Zemědělci
si tím, že víc vyrobí, fakticky přidělají
práci. Musí to sklidit, uskladnit, zkrmit atd.,
a čím víc toho je, tím víc
lidí a jejich práce je potřeba. Sobeckou
ekonomikou by při nižší výrobě
dokázali vyzískat možná pro sebe finančně
víc na každého pracovníka.
Tak se zrodily mnohé soutěže
k vyšší výrobě a tak také
vznikla i známá Rychnovská výzva na
zvýšení výroby krmiv. Není důležité,
kolik takových vyzvání bylo uskutečněno,
ale zda se v návalu další práce na to
nezapomnělo. Že se nezapomnělo, dokazují
výsledky zemědělských závodů
našeho okresu. Hodnota uzavřených závazků
navíc na rok 1964 činila 3 milióny 749 000
Kčs, ve skutečnosti však bylo vyrobeno a dodáno
navíc za 8 miliónů 164 000 Kčs. A
není to málo, co takový podhorský
okres, kde výrobní podmínky nejsou jistě
nad celostátním průměrem, dodává
veřejnému zásobování z každého
ha půdy.
Bylo toho už v roce 1964: 153 kg masa,
696 l mléka, 344 kusů vajec, 325 kg obilí,
338 kg brambor a množství jiných produktů.
Když tyto výsledky porovnáme s výsledky
v celostátním měřítku, kdyby
bylo z každého ha v naši republice dodáno
tolik, jako na Rychnovsku, bylo by toho u mléka dvojnásobné
množství, u masa, vajec, obilí i brambor asi
o polovinu víc. Ani v našem okrese nejsme na vrcholu
možností. Ukazuje to stejné porovnání
s celostátními výsledky z našeho sloučeného
JZD v bramborářské oblasti. U nás
dodávka mléka už činí přes
1000 litrů z každého ha a stejně tak
je tomu u ostatních výrobků. Přibližně
stejné výsledky jsou i v ostatních družstvech
našeho blízkého okolí.
Soudružky a soudruzi, těmito
připomínkami nechci kritizovat činnost naší
vlády, chci jen ukázat místa, kterým
říkáme rezervy, a jejich využitím
v příštích létech chceme pomáhat
k dalšímu rozvoji našeho zemědělství
a celé naší společnosti. (Potlesk.)