Předseda Národního shromáždění
Laštovička a místopředsedové
dr. Škoda, dr. Kyselý.
Členové předsednictva ÚV KSČ
předseda vlády Lenárt, Hendrych,
místopředseda vlády inž. Šimůnek;
kandidát předsednictva ÚV KSČ Vaculík;
tajemníci ÚV KSČ Koucký, Penc;
místopředsedové vlády Černík,
Krajčír, Piller; ministři inž. Burian,
Dvořák, Hamouz, Indra, Korčák,
inž. Krejčí, Krutina, arm. gen. Lomský,
Machačová-Dostálová, Majling,
dr. Neuman, Poláček, dr. Štrougal,
Uher.
256 poslanců podle prezenční listiny.
Předseda NS Laštovička: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou
schůzi. Promluví posl. Zedník.
Posl. Zedník: Soudružky a soudruzi poslanci!
Řadu odpovědných pracovníků
na úseku ochrany mládeže i nás poslance
NS, kteří se o tuto velmi citlivou problematiku
zajímáme, znepokojuje skutečnost, že
v domovech mládeže s ochrannou výchovou jsou
umísťováni mladiství, kteří
se provinili poprvé, nebo se vůbec neprovinili (provinili
se rodiče tím, že je nechali na ulici), společně
s deklasovanými živly, které na ně mají
špatný vliv.
Dochází k tomu zejména proto, že jsou
potíže při realizaci diferenciace chovanců
domovů mládeže podle stupně narušenosti.
Ověřil jsem si, že vláda republiky se
zabývala dne 12. prosince 1962 zajištěním
péče o obtížně vychovatelnou
mládež ve výchovných zařízeních
a přijala téhož dne zásadní opatření
usnesením č. 1137.
Situace je ovšem taková, že KNV ani resortní
ministerstva toto významné opatření
neplní. Výchovná zařízení
svojí kapacitou nestačí, čímž
se diferenciace opomíjí. Chceme-li však děti,
u kterých je soudem nařízena ochranná
výchova, přivést na správnou cestu,
pak za této situace se nám může těžko
vytčený cíl zdařit. Problém
je velmi často i v tom, že soud ochrannou výchovu
nařídí, ale domov nemůže mladistvého
pro nedostatek kapacity přijmout a pak dochází
často k recidivě, nehledě k tomu, že
usnesení soudu je zneváženo.
Prosím předsedu vlády s. Lenárta a
ministra školství a kultury s. Císaře,
aby byla provedena důsledná kontrola vlád.
usnesení č. 1137/1962 a zajištěno splnění
úkolů zejména krajskými NV a těmi
resorty, které dostaly jmenované úkoly. (Potlesk.)
Předseda NS Laštovička: Děkuji.
Nyní promluví s. posl. Proškovec.
Posl. inž. Proškovec: Soudružky a soudruzi!
Těžiště projednávání
nejen jednotlivých kapitol, ale i celkového návrhu
plánu na rok 1965 bylo ve výborech NS. Velké
množství vystupujících a časový
pořad schůze mne proto vede k tomu, abych své
vyjádření k plánu výrazně
omezil na 4 stručné poznámky.
Zamýšlel jsem se nad formou jednání
i úrovní práce výborů, zpravodajů
i poslanců při projednávání
návrhu plánu a rozpočtu na rok 1965. Souhlasím
s hodnocením, které k této otázce
uvedli ve své souhrnné zprávě posl.
Tymeš. Chci jen doplnit následující:
snahou našeho jednání bylo zaujmout k návrhu
plánu objektivní stanovisko, opřené
o vlastní zjištění, rozbory a úvahy.
Toto jsme v podstatě dosáhli u jednotlivých
resortů. Nejsem si však jist, že tomu tak bylo
i vůči celkovému plánu.
Když jsem dostal souhrnnou zprávu a podklady k návrhu
plánu národního hospodářství
a uvědomil si, že za těmi stručnými
údaji je práce velkého štábu
kvalifikovaných odborníků, a to ne v průběhu
několika dní, ale řady měsíců,
pak vzhledem k možnostem a rozsahu přípravy
i studia podkladů necítil jsem se naprosto rovnocenným
partnerem. Rovněž jsem se nepokládal za oprávněného
či schopného zaujmout zodpovědné a
objektivní stanovisko. Je možné, že jiní
poslanci tyto pocity neměli. Můžete i namítnout,
že vidím věci příliš složitě.
Mé úvahy však vyplývají z vědomí
velké odpovědnosti Národního shromáždění,
i ze snahy nepracovat formálně.
Situace je do určité míry způsobena
tím, že orgány NS se v letošním
roce nezúčastnily bezprostředně již
přípravy a zpracování plánu
na letošní rok, což se nyní změní.
Přesto však doporučuji, aby předsednictvo
NS vhodným způsobem posoudilo úroveň
i formy projednávání plánu a rozpočtu
a rozhodlo, zdali použitá forma je dostačující
i pro příští rok.
V průmyslovém výboru se vyskytlo nejvíce
problémů při projednávání
kapitoly ministerstva těžkého strojírenství.
Diskutovaly se problémy produktivity, nákladů,
technické úrovně výrobků, zajištění
investiční výstavby, kvalita dodávaných
strojů a zařízení atd.
To, že k ministerstvu těžkého strojírenství
bylo nejvíce připomínek, dotazů i
kritiky, je zcela zákonité. Je to dáno posláním
těžkého strojírenství i jeho
situací. Řada problémů je ovlivněna
dobrou či špatnou prací techniků i dělníků
v těžkém strojírenství. V daleko
větší míře závisí
však tyto problémy na některých zásadních
předpokladech.
Další rozvoj strojírenské výroby
musí být podložen hluboce promyšlenou
dlouhodobou koncepcí. Jsem přesvědčen
o tom, že dokud nebude propracována a stanovena dlouhodobá
koncepce, dosaženo výrazného snížení
počtu výrobních oborů či sortimentu,
dokud nebude na základě této koncepce dosaženo
koncentrace vědecko-výzkumných a technických
sil a prostředků, do té doby budeme se zcela
zákonitě potýkat s technickou úrovní
a kvalitou strojů a zařízení, i s
problémy v ekonomických parametrech výroby.
Realizace dlouhodobé koncepce není jednoduchým
úkolem. V oblasti koncepcí byla zpracována
již řada podkladů a úvah. Jejich realizace
však není dostačující a důsledná.
Je to patrné i v plánu na rok 1965. Bude potřebné,
aby těmto problémům v nejbližším
období věnovala mimořádnou pozornost
SPK i vláda, i orgány NS.
V oblasti vědy a techniky při celostátní
prověrce vědeckých a výzkumných
ústavů a pracovišť v r. 1962 bylo konstatováno,
že rozvoj vědecko-výzkumné základny
vážně zaostává za rozvojem výrobní
základny a potřebou národního hospodářství.
I když prostředky v oblasti vědy a techniky
se zvyšují, nenabyl jsem při projednávání
plánu na rok 1965 z údajů, které byly
k dispozici, jistoty, že nastala zásadní změna.
Jak již bylo řečeno, v oblasti přírodních
a technických věd je úroveň i přínos
vědy a výzkumu značně závislý
na experimentálních možnostech. Rozvoj vědy
a výzkumu je závislý na objemu investičních
prostředků. Z podkladů, které jsem
měl k dispozici, nemohl jsem prozatím objektivně
posoudit, zdali investiční potřeby na rozvoj
vědy a výzkumu jsou úměrné.
Z předběžných rozborů mi však
vychází, že tyto prostředky jsou relativně
nižší, než je průměr ve všech
odvětvích národního hospodářství.
Bude proto nutné zabývat se těmito problémy
podrobněji v průběhu přípravy
plánu na rok 1966. Současně ovšem je
potřebné podrobněji posoudit, jak dosavadní
nedostatečná výzkumná základna
je využívána a jaký je její přínos.
V poslední poznámce chci se dotknout problému
snížení administrativního a správního
aparátu, poněvadž jde o závažný
úkol, který je řešen s řadou
potíží a různými výsledky.
Pracovníci na podnicích ve výrobním
procesu chápou tento úkol nejen jako snížení
počtu ryze administrativních pracovníků,
ale i technicko-hospodářských pracovníků
správních a řídicích orgánů.
Přitom pracovníci v podnicích jsou toho názoru,
že se netýká jen bezprostředně
podniků výrobního procesu, ale i orgánů
nadřízených. Musím ovšem konstatovat,
že počet pracovníků ministerstev a ústředních
orgánů v roce 1964 oproti r. 1963 se zvýšil
a v návrhu plánu na rok 1965 je další
zvýšení.
To, že počet pracovníků ústředních
orgánů se o 200 lidí zvýší
nebo sníží, nemá zásadní
ekonomický význam a nemuseli bychom se tím
proto zabývat. Má to však podle mého
názoru negativní politický účinek,
který nelze přehlédnout. Tato skutečnost
rovněž zvýrazňuje některé
problémy, které jsou nyní projednávány
v diskusích o nových zásadách řízení.
Pracovníci podniků mají některé
odlišné názory na uspořádání
některých činností a orgánů,
než má řada pracovníků ústředních
orgánů. Věřím však, že
vláda bude řešit tyto problémy především
s tím, že zvýšená kvalita řízení
není jen v počtu, ale především
v kvalitě řídícího a správního
aparátu a v technických prostředcích.
Předseda NS Laštovička: Děkuji.
Slovo má nyní posl. Marie Miková.
Posl. Marie Miková: Soudružky a soudruzi poslanci,
náš rozpočet má zabezpečit další
uspokojování potřeb pracujících
lidí. Naše republika patří mezi země
s nejvyšší životní úrovní,
kde rok od roku rostou nároky na potraviny. Ale naše
země také patří mezi ony země,
které mají nejméně půdy na
jednoho obyvatele, a které také stále v důsledku
bytové výstavby a ostatních investic ubývá.
Chceme-li udržet tempo životní úrovně,
znamená to vysoce využít každého
kousku půdy, intenzívně na něm pracovat,
jak řekl v jednom projevu s. Novotný - po zahradnicku.
O tom, jak se nám to podaří, rozhoduje hodně
činitelů. Ale já bych chtěla hovořit
o jednom, který je rozhodující a bez kterého
se nám nepodaří dát do chodu ani ty
ostatní, a to jsou lidé, otázka pracovních
sil v zemědělství. Jestliže tady bylo
řečeno, že bilance pracovních sil je
napjatá a že ve všech rozhodujících
odvětvích je složitá a těžká,
pak v zemědělství je to opravdu nejtěžší
a nejvážnější problém. Chtěla
bych to ukázat na příkladu našeho Severomoravského
kraje.
Situace je špatná nejen co do počtu, ale i
co do věkové struktury. Je známo, že
mládeže do 20 let máme v zemědělství
5 %, zatímco lidí nad 60 let máme kolem 27
%. Situace se stále zhoršuje, protože stářím
odchází více lidí ze zemědělství
než novým získáním do zemědělství
přibývá. Tak v našem kraji pracovalo
v r. 1960 123 780 lidí a věkový průměr
činil 43 roků. Během 3 let ubylo ze zemědělství
18 370 lidí a věkový průměr
se zvýšil už přes 45 roků. A to
patříme mezi kraje, které nejlépe
plní nábor mládeže do zemědělství.
Také se ukazuje, že i perspektivní bilance
pracovních sil je neuspokojivá.
Rozbor v našem kraji ukázal, že s růstem
mechanizace budeme potřebovat do roku 1970 84 000 pracovních
sil. Skutečnost je však taková, právě
podle věkové struktury, že do r. 1970 bude
pracovat v zemědělství pouze 75 000 lidí.
Znamená to, že se nebude dostávat 9000 osob
už mimo plánovaný úbytek.
Například v okrese Šumperk odchází
v tomto roce do důchodu 1300 osob, zatímco přibude
400 nových, v okrese Přerov odchází
820 osob a přibude asi 280. Domnívat se, že
tyto úbytky už nad plánované počty
nám zabezpečí jenom mechanizace, je naprosto
nemožné, protože mechanizace bez kvalifikovaných
mladých lidí nám nemůže tuto
situaci vyřešit, ale naopak, často, máme-li
mechanizaci bez lidí, ovlivní nepříznivě
i ekonomiku našich JZD. Ukáži to zase na jednom
příkladu, na příkladu Frýdku-Místku,
který je průmyslovým okresem a který
má nejtěžší situaci v pracovních
silách. V tomto okrese už dnes zdaleka nevyužívají
mechanizace v zemědělství, a to ne proto,
že by ji neměli; mají mechanizačních
prostředků v hodnotě 65 mil. Kčs,
ale nemají k nim dostatek lidí. Jenom traktoristů
schází 180. Přitom si okres 600 traktoristů
proškolil, ale ti dnes jezdí v jiných závodech,
kde je lépe zaplatili a v JZD jich pracuje jenom 160, na
státních statcích 25. Ostatní už
tam nejsou. Dnes je tam celá řada JZD, kde mají
dvojnásobný počet traktorů a polovinu
traktoristů, jako Chlebovice, Domaslovice - 10 traktorů
a 5 traktoristů. Traktory jsou v tomto okrese využívány
podle propočtených norem na 60 %, pásové
traktory dokonce pod 50 %. Jaký to má dopad na ekonomiku
JZD a na příjmy družstevníků
ukáži.
Přestože v okrese Frýdek-Místek stoupla
hrubá zemědělská produkce o 8,5 %,
nebude dodržena hodnota plánované pracovní
jednotky o 1,50 Kčs, a to byl letos výjimečně
dobrý rok, kdy byla vysoká úroda. Můžete
si představit, jaká bude situace až přijde
horší rok. To má potom dopad i na mnohá
JZD, například Fryčovice, kde rok od roku
výroba stoupá, ale příjmy družstevníků
klesají. Traktoristé ve Fryčovicích
vydělali v roce 1960 průměrně za rok
17 477 Kčs, ale v r. 1963 již 11 760 Kčs. Tady
vidíme, jak je to nepříznivé.
Člověk si klade otázku, jaké to bude
v budoucnosti, když už dnes je takovýto stav.
Hovořím o tom proto, že věková
struktura je v celostátním měřítku
stejná jako u nás ne-li o něco horší.
Jestliže v našem kraji bude v perspektivním propočtu
scházet 9000 pracovníků, tak v celostátním
měřítku to může být až
100 000 pracovníků. A protože ve skupině
lidí, kteří mohou ovládat mechanizaci,
je tak málo mužů, ukazuje se nám, že
asi 5000 traktorů nebude obsazeno lidmi a v celostátním
měřítku do 2 - 3 let to může
dělat až 50 000 traktorů, na které nebudou
lidé. Jak můžeme zabezpečit obdělání
půdy, jak můžeme dosáhnout intenzívni
výroby na našich polích?
Tento stav nás musí přímo burcovat,
protože i my jsme v zemědělství povinni
přecházet na 2 směnné provozy, na
vyšší kulturu práce, být vysoce
rentabilní a zabezpečovat vyšší
příjmy našim lidem, chceme-li učinit
práci v zemědělství přitažlivější,
chceme-li tam dostat mladé lidi.
Udělali jsme si v našem Severomoravském kraji
rozbor v několika okresech; šli jsme po otázce
pracovních sil. Mnoho věcí, které
známe, se nám už potvrdilo, ale ukázaly
se nám i některé psychologické poznatky
mladých lidí. Naši lektoři se jich ptali,
proč odcházejí ze zemědělství,
co se jim tam nelíbilo, co by navrhovali na zlepšení,
a na první místo všichni stavějí
otázku kultury práce, říkají,
že podmínky jsou velmi špatné, celá
řada pracovišť má zaostalou technologii,
investiční výstavba není v celé
řadě družstev vyřešena, živočišná
výroba je na 20 i více místech a tak málo
pracovních sil se ještě nehospodárně
rozplývá do mnoha pracovišť, a to nám
ztěžuje situaci.
Protože jsme v průmyslovém prostředí,
tak do zemědělství získáváme
stále více lidí z dělnických
rodin, a ti nám zvlášť zdůrazňují,
že po staru pracovat nebudou a nechtějí, že
je třeba pracovní podmínky skutečně
měnit a dávat tomu také novou tvář.
Lidé také ukazují, že pořád
vidí, že v zemědělství není
člověk oceňován přesto, že
pracuje na nejdůležitějším úseku.
Říkají: Kdekdo hodí po zemědělství
kamenem, ale každý chce od něho chleba. Kdo
to má dělat, to málo lidí zajímá.
I když už o tom bylo hodně hovořeno, myslíme,
že rozhlas, televize, film musí mnohem více
pomáhat propagaci, více oceňovat práci
lidí. Je třeba jít se podívat dolů,
aby se poznal život. Tam jsou někteří
lidé skutečně hrdiny práce. Když
se člověk někdy v zimě podívá,
jak lidé jdou po kolena ve sněhu do polí,
do stájí za nízkou pracovní jednotku
12 Kčs, že je to nepřetržitý provoz
jako kdekoli jinde, myslím, že by se mělo více
ocenit hrdinství, pracovitost, a poctivost těchto
lidí. Bude zase Štědrý den. Vždycky
se v rozhlase vzpomíná na ty, kteří
jsou v zahraničí, na dopraváky, hutníky,
kteří mají nepřetržitý
provoz. Vzpomeňme u bohatých štědrovečerních
mís také na ty, kteří nám tyto
dobroty vyrobili a vzdejme jim poctu; oni si to opravdu zaslouží.
(Potlesk.)
Druhá velmi důležitá otázka je
otázka příjmů. Není to všude
stejné. Máme už velmi dobrá družstva,
kde si dobře stojí, a tam ta otázka není
snad tak aktuální, ale v průměru je
to otázka velmi vážná. Už jsem
ukazovala, jak je to ve Frýdku-Místku.
Udělali jsme teď v Nové svobodě anketu,
aby se vyjádřili mladí lidé ke své
práci a ke svému odměňování.
Jeden mladý traktorista říká: Mně
se práce v zemědělství líbí,
pracuji tam rád, ale jedno mi nejde do hlavy: proč
já, který pracuji v nepřízni počasí
12 - 14 hodin denně, mám vždy menší
výplatu, než můj bratr, který pracuje
jenom 8 hodin. Zaostávající družstva
budou zaostávajícími tak dlouho, dokud tam
nebude mladých lidí. A mladí lidé
nepůjdou do zaostávajících družstev
tak dlouho, dokud tam nebude lepší příjem.
Teď musíme říci, jak to budeme řešit.
Myslím, že na zaostávající družstva
dáváme dost prostředků. Tady jde jenom
o to, jak je rozdělit, abychom je nedávali jako
nějakou sociální pomoc, ale abychom vždycky
sledovali návratnost ve výrobě. Teď
zemědělské výrobní správy
mají možnost se žáky, kteří
jdou do učení uzavírat učební
smlouvy. Se zaostávajícími družstvy
žádný mladý člověk učební
smlouvu neuzavře. Uzavře ji zemědělská
výrobní správa. Navrhovala bych, aby zemědělské
výrobní správy měly větší
pravomoc s dotací na zaostávající
JZD hospodařit tak, aby pomáhaly zabezpečovat
pracovní síly, protože od toho je závislé,
jak se nám podaří dostat zaostávající
družstva na vyšší úroveň.