Súdružky a súdruhovia, vláda venuje veľkú pozornosť otázkam a súčasným problémom administratívy v riadení štátu a národného hospodárstva. Prijala už a chystá ďalšie opatrenia, ktoré znamenajú zásadný obrat v starostlivosti a hodnotení tohto činiteľa v riadení. Cieľom je postupne vybudovať dômyselný, moderný, výkonný riadiaci a správny aparát v súlade s potrebami ďalšieho rozvoja našej ekonomiky.

Bolo by vhodné, keby tieto významné otázky boli predmetom stálej pozornosti i orgánov Národného zhromaždenia. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji soudruhu ministru předsedovi Majlingovi. Do diskuse je přihlášen s. posl. Gudrich. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Gudrich: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi! Dovolte mi, abych v souvislosti s projednáváním plánu na r. 1965 obrátil pozornost našeho Národního shromáždění na téma, které zde v novém funkčním období nebylo dosud diskutováno - ke složité problematice komplexního rozvoje pohraničních oblastí. Souvisí to s mou interpelací.

Rok 1965 je právě pro pohraniční okresy významný, neboť všechna původně schválená a dosud nezrušená usnesení ústředních stranických a státních orgánů, přijatá v zájmu vyrovnání úrovně silně zaostávajících pohraničních oblastí, si kladla za cíl dosáhnout do roku 1965 v kategorizovaných okresech rozhodujícího obratu v dosavadním jejich vývoji.

Chtěl bych aspoň zcela stručně na příkladu okresu Bruntál, který je jedním z osmi okresů kategorie A, zhodnotit současnou situaci, která může být typickou také pro pohraničí západních a jižních Čech. Pro vysvětlení vám, soudruzi, kteří se touto problematikou nezabýváte: okresy kategorie A (dříve pohraniční okresy třetí skupiny) jsou okresy, kterým mají věnovat ústřední orgány nejvyšší péči a pozornost při zajišťování jejich komplexního rozvoje. Jsou to okresy s komplexním doosídlováním. Podmínky pro tuto diferenciaci vznikly zcela objektivně a logicky. V těchto oblastech došlo po osvobození ve velmi krátkém časovém období k radikálnímu úbytku jejich obyvatelstva, ke stagnaci a často i k likvidaci podstatné části průmyslové výroby. Postupně, za velkého úsilí a také za velkých nákladů se doosídlovalo, budovalo, za zcela mimořádných těžkostí se organizovala zemědělská výroba, oživovala se průmyslová činnost, vytvářely se podmínky pro kulturní a společenský život.

Mnoho se změnilo i v našem okrese. Hodnotili jsme úroveň a stupeň rozvoje, kterého bylo dosaženo v uplynulých letech, a došli jsme k názoru, podloženému argumenty, že i když ne všude a ve všem, tak přece jen v rozvoji zemědělské a průmyslové výroby, v bytové výstavbě, ve službách a také na úseku školském a zdravotnickém bylo do roku 1964 dosaženo nesporně kladných výsledků. Přitom je třeba vzít v úvahu, že ne všechny orgány a organizace důsledně plnily usnesení, uložená jim ústředním výborem KSČ a vládou republiky v zájmu trvalého a soustavného rozvoje těchto oblastí. Je proto možné konstatovat, že při odpovědnějším a uvážlivějším přístupu zejména některých resortů k potřebám a možnostem průmyslové výroby v pohraničí mohlo být původně stanovených cílů v podstatě dosaženo.

Vrátím se však k roku 1965 a k výhledu do roku 1970. Chtěl bych orientovat pozornost Národního shromáždění a zejména přítomných členů naší vlády na to, že zatímco tato léta měla být jakýmsi finálem mnohaletého komplexního rozvoje pohraničních okresů, je zde reálné nebezpečí stagnace dalšího rozvoje a na určitých specifických úsecích lze očekávat znovu narůstání a prohlubování rozdílů mezi vnitrozemím a pohraničím.

Z čeho vyplývají takové úvahy a závěry? Především z toho, že obecně správná a nutná opatření přijatá k posílení nových zásad řízení našeho hospodářství jsou uplatňována v mnoha případech šablonovitě a nediferencovaně i v zaostávajících oblastech, ačkoliv takové zásahy velmi radikálně a často drasticky ničí a postihují to, co v průběhu mnoha let bylo na tomto území vybudováno. Abych hovořil konkrétně: například na úseku průmyslu šlo po celou dobu existence svobodného pohraničí o zastavení trvalého poklesu pracovních příležitostí. Proto prakticky už před 8 lety bylo vydáno vládní usnesení 1094/56, kterým byl vydán všeobecný zákaz omezování pracovních příležitostí v pohraničí. Zde nastává opravdu výrazný konflikt, znovu zdůrazňuji, naprosto správné zásady koncentrace průmyslu, jeho specializace, rušení neefektivních provozů, se specifickými podmínkami pohraničí, které respektuje zmíněné vládní usnesení 1094. Obojí platí současně formálně, zatímco prakticky se dnes realizuje vládní usnesení 715 ze srpna 1963, na jehož základě se velmi aktivně projevují tendence resortů rušit v pohraničí méně efektivní závody a provozovny. Nic na této skutečnosti nemění schválená rozumná zásada, že výrobu lze zrušit jen tehdy, vytvoří-li se náhradní pracovní příležitost. Likvidace má totiž určité zcela konkrétní termíny, zatímco náhradní výroba je výhledová, v čase i obsahu nekonkrétní. Naši občané uznávají, že neekonomicky, neefektivně vyrábět nelze ani v pohraničí. Těžko však je možno pochopit, že podmínky pro efektivní výrobu lze vytvářet pouze ve vnitrozemí. Bezohledně a s malým citem pro politické důsledky se někdy řeší i organizační otázky, související se sídly podnikových ředitelství, ředitelství výrobně hospodářských jednotek, sdružení a podobně. Ačkoliv na celostátní konferenci bylo správně řečeno, že zejména v pohraničí je třeba tyto otázky řešit zvláště pečlivě a uvážlivě, neděje se tak. Jako příklad mohu uvést Brokát, národní podnik v Rýmařově. Velmi rychle a ne zcela ve vztahu k pohraničí přesvědčivými argumenty bylo rozhodnuto o přemístění podnikového ředitelství z Rýmařova do Moravské Třebové. Nikdo neváží politické a ekonomické efekty těchto opatření. Podobným případem z nedávných dnů je závod ÚP Karlovice, kde po linii resortu a podniku jsme byli přesvědčováni, že je třeba tento závod likvidovat, po určitých jednáních bylo dosaženo dohody, ovšem v těchto dnech znovu přicházejí vedoucí činitelé podniku i resortu a přesvědčují nás, že nelze likvidaci k 1. 1. uskutečnit, přestože převážná část zaměstnanců už odešla na jiné pracoviště.

Nebylo snadné a lehké přesvědčit občany, že usnesení nejvyšších orgánů, která měla směrem k pohraničí někdy opravdu velmi konkrétní formy, - jako příklad je možno uvést kdysi zamýšlenou výstavbu strojírenského závodu na rýmařovsku - nelze realizovat. A přece to bylo nakonec pochopeno a uznáno. Je však pochopitelné, že hůře lze zdůvodnit likvidaci toho, co už existuje.

Jsem, soudružky a soudruzi, toho názoru, že by bylo správné a nutné, aby otázka rozvoje pohraničí byla přehodnocena, aby byly zcela objektivně uváženy všechny důvody pro i proti preferenci těchto oblastí, aby zájmy pohraničí byly uvedeny do plného souladu se zájmy celého našeho hospodářského a společenského života, aby usnesení našich orgánů o dalším rozvoji kategorizovaných okresů odpovídala potřebám a také možnostem naši společnosti, aby nebylo tolik vzájemně si odporujících usnesení, kdy je možno argumentovat pro i proti za použití různých usnesení ke stejnému případu. Nejsou-li možnosti, aspoň ne v těchto letech, pro další rychlý a účinný rozvoj pohraničí, bude lépe ustoupit od původně přijatých a dosud platných usnesení, nežli neustále na všech stupních zdůvodňovat jejich neplnění.

Přitom by bylo třeba zvážit i některé jiné otázky, které mohou výrazně ovlivnit další rozvoj pohraničních okresů. Mám na mysli, z hlediska rozdílů mezi pohraničím a vnitrozemím, nedostatečně diferencované podmínky pro jednotlivé formy bytové výstavby, nedostatečně řešenou hmotnou zainteresovanost některých trvale úzkoprofilových profesí v průmyslu, zemědělství, ve službách a také na kulturním a osvětovém úseku, které nevytvářejí podmínky pro stabilizaci obyvatelstva pohraničních oblastí.

Je také škoda, že již druhý rok není v činnosti dočasná státní komise pro rozvoj pohraničí. Byl to přece jen orgán, který svým složením, znalostí problematiky mohl objektivně usměrňovat rozvoj pohraničních oblastí, mohl svou autoritou vytvářet podmínky pro respektování usnesení stranických a státních orgánů zejména ze strany resortů. Mám za to, že budete se mnou souhlasit, že je pro naše hospodářství i pro naši politiku žádoucí, aby na relativně malém území našeho státu byla terminologie "pohraničí" a "vnitrozemí" co nejdříve likvidována.

A nyní ještě velmi stručně k současné situaci v zásobování. Rada okresního národního výboru v Bruntále se v těchto dnech vážně zabývala situací v zásobování předvánočního trhu. S uspokojením bylo konstatováno dobré fondové zajištění zejména potravinářským zbožím. Naproti tomu jsme museli konstatovat vážné nedostatky v zásobování obyvatelstva průmyslovým a textilním zbožím. Tyto nedostatky jsou v současné době předmětem ostré kritiky spotřebitelské veřejnosti. U textilu se proti loňskému roku situace nezlepšila. Mám na mysli punčochové zboží, pletené prádlo, dětské flanelové košile, pletené rukavice apod.

Zvažte, soudružky a soudruzi, sami: okres Bruntál má zhruba 100 000 obyvatel, z toho je asi polovina dětí. Dětských pletených rukavic do 6ti let bylo na IV. čtvrtletí 1964 vyfondováno 1740 párů; do 14ti let 1450 párů; dámských pletených rukavic 1050 párů, pánských 400 párů. Chlapeckých flanelových košil od 7 do 14 let 240 kusů, pánských a chlapeckých spodků 440 kusů. U dětské obuvi je nedostatek kožené obuvi velikosti 0-3, stejně tak je tomu u obuvi chlapecké a dívčí, pánské i dámské. Podobná situace je i u svrchních oděvů. Vezmeme-li v úvahu drsné podmínky našeho okresu, dlouhotrvající zimu - pociťujeme zvlášť výrazně nedostatek zimních sportovních potřeb, jako bruslí a lyží. 164 párů lyží pro dospělé, 389 párů lyží dětských a 602 párů bruslí nemůže uspokojit ani tu nejskromnější poptávku.

Nedobrá je situace také v sortimentu domácích potřeb. Jedná se o různé druhy elektrospotřebičů, ale i o takové výrobky, jako jsou porcelánové hrnky a hřebíky různých velikostí.

Při jednání s krajskými obchodními organizacemi je situace zdůvodňována tím, že výroba v nedostatečném množství a sortimentu zabezpečuje požadavky obchodu.

Myslím, že někdy opravdu nevíme, co chceme. Obchodním organizacím zvyšujeme plán maloobchodního obratu a současně nevytváříme přitom předpoklady pro jeho splnění. Výrobě naopak ukládáme vyrábět odbytově zajištěné výrobky, ale výroba společenskou poptávku nerespektuje. Je to opravdu začarovaný kruh, který náš vyspělý průmysl a naše organizační schopnosti nemohou vyřešit, nebo je to ignorantství, byrokracie a hrubá nedbalost? Čím upřímnější - dle mého názoru - bude na to dána odpověď, tím rychleji bude zjednána náprava. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji posl. Gudrichovi. Jeho připomínky a dotazy budou zodpovězeny v závěru diskuse nebo v závěru schůze NS příslušnými činiteli vlády.

Slovo má nyní posl. Božena Procházková.

Posl. Božena Procházková: Soudružky a soudruzi, mám dotaz na soudruha ministra Uhra, Dvořáka, případně soudruha Majlinga. Týká se stejné problematiky, o které hovořil s. Gudrich, ale z jiného pohledu.

V tomto období je středem pozornosti trh, náš obchod. Jsou známa opatření vlády o snížení cen, o zabezpečení sortimentu v obchodech. V mém volebním obvodě to však působí jako formální propaganda. U nás jsou totiž v těchto dnech úplně běžné inventury na prodejnách. Vzniká tak tíživý stav, neboť inventury se dělají v prodejní době. Nejhorší je to ve spádových obcích, kde je často jen jedna prodejna určitého sortimentu. Zavře-li např. prodejna průmyslového zboží v místě mého bydliště - v Pohořelicích - prodejnu pro inventuru, trvá to, a to po mnoha jednáních KNV i s krajským spotřebním družstvem, 14 dní, zatímco dříve trvala inventura 6 dnů. Po tuto dobu je prodejna zavřena a občané jsou odkazováni na nejbližší prodejny, vzdálené 17 - 25 km. V takovém období se v obci se 3000 obyvatel a s 9 spádovými obcemi nedostane nic - od hřebíku, zavařovací lahve, až po nádobí. Tím tíživější je situace v těchto dnech - v době předvánočních nákupů. Občané kritizují, že jsou prodejny uzavřeny, a objevila se i argumentace, že děláme inventury proto, že nemáme zboží. V našich venkovských prodejnách skutečně mnoho zboží chybí jak o tom hovořil s. Gudrich. Prodavačky stojí a oznamují: není, nemáme nebude - sama jsem toho byla svědkem. Objednávky vedoucích nejsou velkoobchodem pokrývány a zboží je naváženo se zpožděním.

Tak se vedle cedulí "Inventura" - ve 3 prodejnách v jediný den (např. také v jediné mlékárně v třítisícové obci, a to v prodejní době) - objeví v tentýž den, v této době i dvě cedule "Příjem zboží", a to zase ve špičce, kdy je otevřena jediná potravinářská prodejna v obci.

Národní výbory jsou v úsilí o nápravu bezmocné. Pracovníci LSD Jednota, okres Břeclav, včetně předsedkyně argumentují, že se nedá nic dělat, že to je nařízeno shora, že inventury budou. Hovory s instruktorem pomohly poodhalit příčinu: jde o šturmování v inventurách, protože směrnice dovolují dělat v prodejnách nad půl mil. Kčs inventuru po 30. září. Protože není dost tzv. inventurníků a 31. prosinec se blíží, dělá se inventura za inventurou bez ohledu na spotřebitele a na uspokojení jejich zájmů. Je pravda, že pracovníci Jednoty se měli snažit provést inventuru v říjnu, nejpozději do 15. listopadu.

Zdánlivě se může zdát, že jde o problém místní, ale náš okres má 120 000 obyvatel a pokud vím, objevuje se podobná situace také jinde - i ve velkých městech, kde jsou drobné prodejny dávno likvidovány a existuje třeba jen jedna ve velké čtvrti.

Obracím se proto na s. ministra Uhra, Dvořáka a Majlinga, zda o takové situaci dostali aspoň nějakou zprávu a jak chceme v budoucnu provádět inventury, které jsou nutné, aby splnily svůj účel, ale aby přitom nebyl narušen styk spotřebitele s obchodem. (Potlesk)

Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji poslankyni Boženě Procházkové. Slovo má nyní poslanec akademik Šorm.

Posl. akad. Šorm: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi! Dovolte mi, abych v souvislosti s projednáváním státního rozpočtu na příští rok řekl několik slov k problematice vědy a výzkumu.

Každému je dnes jasný nesmírný význam vědy a techniky pro rozvoj národního hospodářství v ekonomicky vyspělé zemi, jako je naše. V souladu s tím vynakládá naše strana a vláda nemalé prostředky na rozvoj vědy, na výzkum a vývoj, a také částky přidělené fondu vědy a techniky v příštím roce jsou v souladu. s našimi možnostmi vyšší než v uplynulém roce - zhruba o 10 %. V počtu pracovníků výzkumné a vývojové základny je však plánovaný přírůstek pouze 4,5 %, a co je zejména závažné, opětně velmi nízké jsou prostředky na stavební investice pro výzkum.

Pro národní hospodářství není ovšem rozhodující počet pracovníků ve výzkumné a vývojové základně a množství nasazených prostředků, ale také dosah výsledků ve společenské praxi. Je všeobecně známo, že účinnost našeho výzkumu, zejména aplikovaného, je nízká a neodpovídá našim požadavkům. Mnohokrát byly také různými institucemi, mezi jinými i ČSAV, zkoumány příčiny těchto závad. Na základě rozborů byly vypracovány materiály, které byly projednávány našimi nejvyššími stranickými i státními orgány. Nechci zde také opakovat závěry, které jsou dnes již dobře známy a z nichž některé - z oblasti řízení výzkumu - jsou uvedeny i ve zprávě k státnímu rozpočtu.

Rád bych však dnešního dne důrazně upozornil na dvě otázky, které pro zvýšení efektivnosti vlastní činnosti našeho výzkumu mají podle mého soudu výjimečný význam a které lze do značné míry ovlivnit, ne-li vyřešit rozpočtovou politikou a účelným sestavením hospodářských plánů.

První z nich je otázka pracovního prostoru našich výzkumných a vývojových pracovišť. Vědecká a výzkumná činnost, zejména na úseku přírodních a technických věd, je totiž za dnešního stavu vývoje velmi náročná na experimentálně technické vybavení. V mnoha ohledech se podobá přímo výrobní praxi - a je zcela samozřejmé, že vyžaduje, stejně jako výroba, i vhodné pracovní prostory. S tímto požadavkem kontrastuje dosavadní umístění našich vědeckých a výzkumných zařízení, jež je v mnoha případech naprosto neuspokojivé. Je zapotřebí si uvědomit historické příčiny tohoto jevu. Celá naše výzkumná základna vyrostla teprve po válce - v etapě výstavby socialismu v naší zemi. V té době bylo pochopitelně nutné budovat především výrobní kapacity, a výzkumná pracoviště byla umisťována většinou v rozmanitých provizoriích. Tento stav byl v průběhu další výstavby našeho státu odstraněn jen z malé části, a to proto, že stavebně investiční prostředky na nové budovy výzkumných ústavů byly přidělovány velmi úsporně, a co je ještě horší, v průběhu úprav plánů byly dále snižovány nebo škrtány. Výsledkem toho je, že jenom v ČSAV, kde poměry nejlépe znám, chybí dosud kolem 40 000 m² pracovních ploch a značný počet pracovišť působí přímo v nedůstojném prostředí. Situace v aplikovaném výzkumu není lepší, spíše horší, a stejně tak tomu je na mnoha vysokých školách.

Rád bych vás, soudružky a soudruzi, přitom ujistil, že jsem si vědom napjatosti naší stavební výroby. Jsem si vědom i toho, že v mnoha případech jsou považovány zbytečné nebo neúměrně dimenzované stavební investice. V oblasti vědy a výzkumu však tomu je právě naopak. Nedostatek přidělovaných stavebně investičních kvót je nepochybně jedním z vážných faktorů snižujících efektivnost našeho výzkumu.