Značným prínosom investičného programu budúceho roku je zvýšenie rozsahu výstavby v školstve a v zdravotníctve a vo výstavbe vodovodov a kanalizácií. Z celoštátneho objemu prostriedkov, určených krajom, sa na Slovensku bude realizovať v školskej výstavbe 43 % a vo výstavbe zdravotníckych zariadení 44 %.

V školstve sa v budúcom roku vynaloží na výstavbu o 20 % viac prostriedkov než v priemere za predchádzajúce 4 roky a o 24 % viac než v roku 1964. Ani toto zvýšenie neumožňuje však zabezpečiť rad veľmi naliehavých potrieb. Dnes len v základnom školstve na Slovensku chýba 7000 učební a 3000 učební je nevyhovujúcich. Na smeny sa vyučuje 26 % žiakov, čo je viac než dvojnásobok podielu vyučovania na smeny v celoštátnom merítku, pričom na 52 základných deväťročných školách sa vyučuje, alebo bezprostredne hrozí vyučovať na 3 smeny. Je to dôsledok nedostatočného riešenia tohto problému najmä v posledných rokoch, kedy sa tempo výstavby neúnosne spomalilo. Zatiaľ čo investície v školstve v r. 1960 činili 660 mil., v roku 1961 klesali a v r. 1963 činili 480 mil. Kčs, v r. 1964 520 mil. Kčs a pre rok 1965 uvažujeme s opätovným rastom celkového objemu investícií, ktoré majú činiť 647 mil. Kčs.

V zdravotníctve sa zaháji výstavba 4 nemocníc, a to v tých oblastiach, kde je ďalšie odďaľovanie už neúnosné - Dolný Kubín, Poprad, Brezno, Malacky - a tiež výstavba niektorých ďalších zdravotníckych zariadení. V rámci zdravotne-technických zariadení sa po mnoho rokov odkladaná výstavba väčšieho počtu kanalizačných akcií (Sereď, Komárno, Senica, Pezinok, Trnava, Ružomberok, Zvolen), výstavba vodovodov (rozšírenie v Trenčíne, rekonštrukcie v Banskej Bystrici a rad ďalších menších akcií).

Rok 1965 je v riešení naliehavých problémov výstavby v školstve, zdravotníctve, v komunálnej výstavbe značným prínosom a znamená tiež určitý pokrok v zmierňovaní oblastných rozdielov na tomto citlivom úseku. Problémy na týchto úsekoch sú však také naliehavé, že v takto nastúpenej ceste bude treba pokračovať a v ďalších rokoch využiť možnosti pre zvýšenie rozsahu výstavby.

Tak ako vo výrobných odvetviach i v nevýrobnej sfére je ďalší rozvoj výstavby limitovaný predovšetkým kapacitou stavebnej výroby. V budúcom roku vzrastie objem stavebných prác na Slovensku o 10 %, čo predpokladá získať do stavebníctva 3600 nových pracovníkov. Je to náročná, ale reálna úloha, najmä po prijatí opatrení na zvýšenie hmotnej zainteresovanosti v tomto odvetví.

Uvažovaný rozvoj hospodárstva na Slovensku umožňuje zamestnať v r. 1965 ďalších 44 500 pracovníkov, čo je 42 % celoštátneho prírastku pracovných síl. Ďalších 11 800 pracovníkov zo Slovenska posiluje nedostatkové oblasti, hlavne Ostravsko. Celoštátna potreba pracovných síl bude tak krytá zdrojmi zo Slovenska v rozsahu zhruba 53 %.

S presunom pracovných síl zo Slovenska do nedostatkových krajov počítame i v ďalších rokoch. Doterajšie skúsenosti s medzioblastným pohybom pracovných síl však ukazujú, že bude potrebné pozornejšie prihliadať i k ekonomickej stránke tohto pohybu a k jeho celkovej efektívnosti. Z celkového počtu zhruba 192 000 pracovníkov, ktorí boli získaní v rokoch 1953 - 1963 zo Slovenska organizovaným náborom a pre dosídlenie pohraničia, teda okrem 10 - 12 000 pracovníkov získavaných každoročne voľným náborom, činilo saldo migrácie za tieto roky zhruba len 42 000 pracovníkov. Takýto pohyb, ktorý stál miliónové čiastky, nabáda veľmi dôkladne zvažovať, pokiaľ je to ekonomicky výhodné, a ako to už zdôraznila ekonomická komisia ÚV KSČ i vláda, hľadať všetky cesty k zníženiu potreby medzioblastných presunov pracovníkov.

Stručná charakteristika plánovaného rastu a zamerania rozvoja hospodárstva na Slovensku v budúcom roku ukazuje, že máme reálne možnosti upevniť a rozšíriť tohoročné pozitívne výsledky a urobiť ďalší významný krok k plneniu direktív XII. zjazdu i pokiaľ ide o rozvoj hospodárstva na Slovensku. Pri sústredenom úsilí a zodpovednej práci všetkých riadiacich článkov sú predpoklady úlohy plánu nielen zabezpečiť, ale najmä po kvalitatívnej stránke dosiahnuť ešte priaznivejšieho výsledku, než predpokladá plán.

V posledných rokoch a hlavne po prijatí dokumentu ÚV KSČ o plnejšom uplatnení Slovenskej národnej rady v máji tohto roku sa značne zvýšila činnosť SNR najmä pokiaľ ide o zabezpečenie úloh plánu a o účasť na príprave plánu. Zabezpečovanie plnenia plánu, konkrétne rozbory i osobná znalosť situácie, prijímanie príslušných opatrení a kontrola ich realizácie, zainteresovanie centrálnych orgánov do riešenia problémov a poskytovaním pomoci tvorí dnes najvýznamnejšiu súčasť práce predsedníctva SNR. Uvedomujeme si však, že sme ešte plne nevyužili svojich možností v tomto smere a budeme preto svoju prácu ďalej skvalitňovať. Vieme, že hlavne v oblasti kvalitných stránok plánu, vo zvyšovaní rentability, hospodárnosti, máme ešte značné rezervy a preto budeme svoju prácu orientovať tiež na ich využitie. Plán r. 1965 je teda výsledkom tesnej spolupráce vlády a ministerstiev so Slovenskou národnou radou a jej orgánmi a tiež aj preto uspokojivejším spôsobom rieši problémy Slovenska.

Slovenská národná rada sa aktívne podieľala i na príprave novej organizácie a nových zásad plánovitého riadenia národného hospodárstva. Očakávame, že sa pri správnom uplatnení týchto zásad doterajšie pozitívne tendencie v práci SNR ďalej rozšíria, že budeme môcť v úzkej spolupráci s celoštátnymi orgánmi mnohé problémy riešiť konkrétnejšie a účinnejšie a že v súlade s líniou strany sa ďalej zvýši jej zodpovednosť za stav hospodárstva na Slovensku a za jeho ďalší rozvoj.

Úspechy, ktoré sa vďaka správnej politike KSČ dosiahli v rozvoji Slovenska, nemajú v jeho histórii obdoby. Neznamená to, že je už všetko v poriadku, že všetky nedostatky a nezrovnalosti, ktoré nahromadila kapitalistická minulosť a ktoré priniesol vývoj v ďalšom období, ľahko riešime. Ide však o to, aby každý z nás o týchto problémoch nielen hovoril, nielen ich predkladal, ale aby dal všetky svoje sily, schopnosti a pokiaľ treba i príslušnú časť osobného pohodlia pre ich aktívne riešenie. Poslanci SNR, najmä poslanci, poverení zodpovednými hospodárskymi funkciami, pri plnom pochopení a podpore centrálnych štátnych orgánov i výborov NZ vynaložia maximálne úsilie, aby sa vlastnou prácou i prácou medzi ľuďmi na pracovisku čo najviac pričinili o urýchlenie konsolidačného procesu v našom hospodárstve, o úspešné splnenie stanovených úloh, tak, ako to vyjadrili i na 3. plenárnom zasadaní Slovenskej národnej rady, ktorá o pláne na rok 1965 jednala.

V tom vidíme základnú podmienku i pre ďalší pokrok vo vyrovnávaní ekonomickej úrovne Slovenska s českými krajmi, podmienku jeho ďalšieho hospodárskeho a kultúrneho rozkvetu. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Děkuji ministru Krahulcovi. Nyní promluví poslanec Bichler.

Posl. ing. Bichler: Soudružky a soudruzi poslanci! Po projednání návrhu plánu a rozpočtu ministerstva hutí a rudných dolů průmyslový výbor doporučuje jej plénu NS k schválení.

Možno říci, že resort hutí a rudných dolů je v současné době konsolidován a plní všechny základní ukazatele. Není jediného podniku, který by letos neplnil státní plán, naopak, oproti plánu resort vyrobí navíc zboží v hodnotě 950 mil. Kčs, na nákladech dosáhne úspor zhruba 155 mil. Kčs, na export dodá navíc zboží za 1/2 miliardy Kčs, má úspory na pracovních silách i mzdových fondech, zásoby snížil v průběhu letošního roku o 235 mil. Kčs, snížil zmetky a je řádně předzásoben na zimu.

To jsou jistě výsledky dobré, za něž chci pracovníkům hutních závodů, rudných dolů a pracovníkům ministerstva poděkovat.

Resort tedy vstupuje do r. 1965 s dobrými předpoklady. Na úkoly r. 1965, tj. na zvýšení výroby o 8,84 %, snížení nákladů o 1,84 %, zvýšení produktivity o 7,8 %, zvýšení exportu o 20 % atd. dívají se hutníci jako na úkoly reálné, zajistitelné.

Přesto všechno chtěl bych se při této příležitosti zmínit o dalších možnostech a rezervách, které nám mohou přinést nové hodnoty, budeme-li je realizovat.

Za prvé, metalurgický koks. Je to dobré a hledané čs. exportní zboží. Hutníci to vědí. Za poslední léta snížili jsme jeho spotřebu v ČSSR asi o 130 kg/t, což znamená od r. 1960 úspory v množství přes milión tun koksu ve srovnání se specifickou spotřebou r. 1960.

Naše hutě z celkové čs. výroby metalurgického koksu spotřebovávají převážné množství. V průměru prvých 10 měsíců letošního roku jsme ho na každou tunu surového železa spotřebovali v ČSSR 812,8 kg. A přitom je skutečností, že například NHKG dosáhly v červenci na vysoké peci čís. 2 spotřeby pouze 598 kg/t, šestá vysoká pec v Třinci v listopadu pouze 638,9 kg/t.

A právě včera jsme se dověděli v Třinci na Mezinárodní hutnické konferenci od ing. V. I. Lenina z Čerepovců z SSSR, že jejich vysoké pece dosáhly již spotřeby i pod 450 kg/t. Jsou známé rovněž výsledky z druhé vysoké pece v Osace v Japonsku, u společnosti Osaka Steel Co., kde bylo dosaženo dokonce spotřeby 367 kg koksu na tunu železa. Pravda, všechny tyto udivující ukazatele vyžadují zcela konkrétní podmínky. Bohatost vsázky, teplotu větru, zemní plyn nebo olej, kyslík, vysoký tlak na sazebně a další. Jejich realizace je záležitostí různě dlouhé doby a různě velkých prostředků.

Domnívám se však, že existuje v krátké době možnost realizovat zrychlování oprav ohřívačů větru. To nám umožní zvyšovat teplotu větru, přičemž je známo, že každé zvýšení teploty větru o 100 stupňů Celsia je ekvivalentní zhruba 3 % úspoře koksu. Českoslovenští hutní odborníci navštívili v této záležitosti již řadu zahraničních závodů. Tak např. naši třinečtí opraváři zjistili v PLR, že opravářská organizace v PLR provádí opravu ohřívačů v průměru za 70 až 80 dnů, zatímco např. u nás v Třinci trvají opravy stejného rozsahu prováděné Teplotechnou v průměru 10 měsíců. A to je přirozeně velký rozdíl, jestli ohřívač 7 měsíců pracuje nebo nepracuje! Vždyť jen v Třinci máme např. 21 ohřívačů větru. Jsem toho názoru, že v zájmu pomoci našemu národnímu hospodářství měl by ministr hutí a ministr stavebnictví tento problém vyřešit s cílem dostihnout polské opraváře v délce trvání oprav Cowperů v nejkratší možné době.

Mluvíme-li o spotřebě koksu, nutno říci, že neuspokojivý čs. ukazatel spotřeby koksu je způsobován především neostravskými vysokými pecemi, tj. peci v Tisovci, pecemi v Králově Dvoře a na Kladně. Vysokopecaři v Králově Dvoře dělají přípravy pro snížení spotřeby koksu zvyšováním podílu aglomerátu. Co bude však s pecí v Tisovci a s pecemi na Kladně? Shodli jsme se na tom, že k perspektivám těchto vysokých pecí musí být vbrzku řečeno jasné slovo, nechceme-li dále drahý metalurgický koks ve formě tepla strusky vyvážet na haldu.

Všechny hutní závody Severomoravského kraje začaly již využívat další možnosti ke snížení spotřeby metalurgického koksu - tj. topného oleje. Olej, který byl dosud na čs. vysokých pecích spotřebován, ušetřil národnímu hospodářství již okolo 100 tisíc tun metalurgického koksu. Každé kilo oleje nám ušetří 1,5 kg koksu. Zde jde o to, abychom záměnu koksu topným olejem v max. míře využívali. Dodávky sovětské ropy nám tuto možnost dávají.

Nyní k druhé věci. V sovětských Izvěstijích jsme se nedávno dočetli, že v SSSR je dvěma skupinám odborníků navrhována Leninova cena za novou technologii oprav půd martinských pecí. V obou těchto skupinách se vyskytuje jméno Genadije Ivanoviče Baryšnikova, vrchního mistra serovského závodu. Soudruh Baryšnikov je našim ocelářům dobře znám. Má podstatné zásluhy o velmi dobré plnění plánu oceli v sektoru hutí v letošním roce. Chtěl bych zde uvést, že jeho metoda oprav půd nám dala za 10 měsíců letošního roku 106 tisíc tun oceli navíc. Chtěl bych vzdát vřelé díky za tuto sovětskou pomoc, která účinným způsobem pomohla řešit obtíže našeho hospodářství. My, čs. hutníci, návrh na udělení Leninovy ceny jednoznačně podporujeme.

Avšak i přesto, že nová metoda oprav půd přinesla nám již ohromný efekt, není dosud plně využívána. Hutní závody nemají stále dostatek jemnozrnného materiálu - magnezitu a bez něho nelze dosáhnout plného efektu. Jsem přesvědčen o tom, že na Slovenských magnezitových závodech, na hutních podnicích i na ministerstvu je dost progresívnosti i dost prostředků, aby plné zajištění oceláren Baryšnikovým magnezitem mohlo být v brzké době uskutečněno ku prospěchu celé naší společnosti.

Ke třetí věci. Před rokem jsme na tomto místě konstatovali, že ČSSR vyrábí již více oceli na jednoho obyvatele, než nejprůmyslovější kapitalistické státy, a že tedy nastává doba, aby naši hutníci otevřeli další bojovou frontu, frontu na úseku produktivity, nákladů, kvality, technické úrovně výrobků. Myslím, že lze říci, že boj byl již zahájen.

Za prvé v tom, že z Východoslovenských železáren vyšel první plech, předzvěst měnící se struktury čs. hutního sortimentu.

Za druhé v tom, že v Budapešti vznikl Intermetal. Podle úvah, uveřejněných v maďarských novinách Népszabadszág, znamená Intermetal možnost zvýšení kapacity válcovacích tratí jen Maďarské lidové republiky, Československa a Polska o 500 tisíc tun ročně při snížení nákladů na tunu válcovaného zboží asi o 5 %. A to je přirozeně solidní cesta ke snížení nákladů, ke zvýšení produktivity i kvality. Intermetal je dalším důkazem toho, jaké ovoce nám přináší sounáležitost k socialistické soustavě.

Nebo si vezměme jinou věc. Před nedávném jsem byl v Glivicích v Institutu metalurgie železa, kde jsme zkoumali možnosti koordinace plánů výzkumu glivického institutu s hutním výzkumem v Severomoravském kraji. Ukazuje se, že minimálně 40 % problémů je společným oběma státům a že tedy oba státy mohou zvýšit svou hutní výzkumnou kapacitu alespoň o 20 %, bude-li výzkum mezi Glivicemi a Severomoravským krajem dobře zkoordinován.

Intermetal měl by být tedy jen jednou z interinstitucí, které dosud čekají na své založení.

Za třetí v tom, že hutní závody pustily se, myslím, odvážněji než závody jiných resortů do smělé modernizace, do rušení starých neproduktivních agregátů při současném zvyšování výroby na produktivnějších.

Vezměme si např. můj mateřský závod - Železárny v Třinci. Zlikvidovali jsme již starou šamotárnu, zlikvidovali jsme největší pec ocelárny I, omezujeme výrobu na starých tratích válcovny B a postupně je zrušíme, zrušíme výhybkárnu, staré vysoké pece, starou koksovnu. A to všechno se děje ne při snižování, ale při zvyšování výroby a má přirozeně za následek snižování nákladů a zvyšování produktivity.

Závod nyní soustřeďuje pozornost na úkol šetřit živou pracovní silou. Diagnóza nám totiž ukázala, že plány technického rozvoje se nejen u nás, ale v celém národním hospodářství zaměřují na úsporu živé práce minimálně. Většinou na podnicích najdeme poměrně dobré plány různých opatření na zvýšení výroby, na úsporu nákladů, ale plány na úsporu živé práce mají závody velmi nedostatečné. A přece není většího problému než zvyšování produktivity cestou úspory živé práce.

Za čtvrté resort se pustil odvážně do hledání nových cest zvyšování produktivity, snižování nákladů, zvyšování kvality a rentability. Dnes není snad jediný hutní podnik, který by něco nového v ekonomice nezkoušel. Kritérium úspěchu všech těchto experimentů může být snad jediné: zda se zvýšila produktivita snížením nákladů, snížením pracovníků, snížením mzdové položky, zda se zvýšila kvalita výrobků, jejich technická úroveň. Nemůže být žádného jiného kritéria.

Prvé výsledky experimentů v hutních závodech svědčí o tom, že hutníci seriózně hledají a nacházejí cesty ke zlepšení kvalitativních ukazatelů své výroby.

Uvědomují si, že "optické" zvyšování produktivity cestou zvyšování cen, zvyšování rentability zdražováním výrobků při stejných parametrech a provedení by znamenalo snižování hodnoty a stability čs. měny. A to by bylo v příkrém rozporu s úsilím naší strany.

Boj s kapitalistickými státy v oblasti kvalitativních ukazatelů tedy začal. Padesát hutníků ze Severomoravského kraje navštívilo před nedávném Spojené státy americké a Kanadu. Plánovali, že navštíví řadu amerických hutních závodů, o nichž je známo, že mají vysokou produktivitu, že jejich výrobky jsou kvalitní a levné. Jen Fordovy závody v Detroitu a hutní závod v Hamiltonu, patřící společnosti Steel Co. of Canada, jim návštěvu umožnily.

Jaké poznatky ostravští hutníci přinesli?

Říkali asi toto: "Neviděli jsme žádné nové technologie. Ukazatelé vysokých pecí, oceláren i válcoven jsou v Sovětském svazu lepší. Viděli jsme však velmi dobře propracovanou organizaci práce, práci vysoce mechanizovanou, vysokou pracovní a technologickou disciplinovanost, které jsou podmíněny velmi účinnou hmotnou zainteresovaností. Z nich pramení dosud vyšší produktivita a nižší náklady výroby v USA."