Celkově při projednávání a
rozhodování rozvodových případů
projevuje se jako nedostatek činnosti soudů, že
dostatečně nepronikají do podstaty příčin,
které vedly k narušování manželství
a že někdy spíše následek považují
za příčinu. Takové povrchní
projednání rozvodového případu
nepůsobí dostatečně výchovně
na účastníky řízení
a nezajišťuje, aby účastníci, kteří
po rozvodu případně uzavřou nové
manželství, nedopustili se znovu stejných nedostatků
a chyb.
Je proto nezbytné, aby soudy v každé rozvodové
věci všestranně zjišťovaly základní
příčiny rozvratu manželství,
neboť jinak každý podstatný nedostatek
v tomto směru v sobě skrývá nebezpečí,
že soud povolí rozvod i v případě,
kde ve skutečnosti jde o příčiny mnohdy
nepodstatné a snadno odstranitelné. O to vážnějším
nedostatkem činnosti soudů pak je, jestliže
při takto povrchním posouzení případu
povolí dokonce rozvod manželství s dětmi.
Na úseku rozvodových věcí bude nutno
ve větší míře uskutečnit
součinnost se společenskými organizacemi,
která při správných formách
spolupůsobení by mohla podstatnou měrou přispět
k odstranění příčin narušenosti
manželství, k důkladnější
analýze každého případu a tím
i ke kvalitnějšímu a objektivní pravdě
odpovídajícímu řešení.
Pokud jde o rozhodování o výchově
a výživě nezletilých dětí
z rozvedených manželství, soudy v podstatě
již správně uplatňují zásadu,
že úprava právních vztahů mezi
dětmi a rodič, kteří se rozešli,
se má řídit výlučně
zájmy dětí. Ke správnému zjištění
zájmu dětí významně přispěla
dobře rozvinutá spolupráce soudů s
orgány národních výborů, výbory
žen, se sdruženími rodičů a přátel
školy, se školami a výchovnými zařízeními,
případně i organizacemi na pracovišti
rodičů. Jde o důležitý úsek
činnosti soudů, kde zvýšená pozornost
a péče soudů i veřejnosti na řádné
výchově a výživě dětí
plně odpovídá jednomu z předních
zájmů naší socialistické společnosti.
Stálým problémem soudní praxe je naproti
tomu úprava styků dětí s tím
z rodičů, jemuž po rozvodu nebyly děti
svěřeny do výchovy. Ne vždy jsou však
rozhodnutí soudů rodiči respektována.
Zvlášť nepříznivě na charakter
dítěte působí, jestliže jeden
z rodičů se snaží získat jeho
náklonnost a k tomuto cíli nepříznivě
ovlivňuje vztah dítěte k druhému z
rodičů. Je v zájmu dítěte a
společnosti, aby soudy neprodleně reagovaly na tyto
závady a použily všech zákonných
prostředků, včetně působení
společenských organizací, k odstranění
tohoto nežádoucího jevu.
Jedním z nejpočetnějších druhů
agendy v oblasti rodinných vztahů je rozhodování
soudů o výživě nezletilých. Rozhodovací
činnost soudů, pokud jde o určování
výše příspěvků na výživu,
je správná. Vážné nedostatky
jsou však stále ještě zjišťovány,
pokud jde o rychlost řízení, včasnost
realizace soudních rozhodnutí, zejména v
případech, kdy se povinný rodič placení
výživného vyhýbá měněním
zaměstnání nebo bydliště. V těchto
případech soudy využívaly všech
zákonných možností a obracely se i na
společenské organizace, pokud šlo o neplacení
výživného nebo nepravidelné placení
jejich členem.
Ukázal jsem, soudružky a soudruzi poslanci, na hlavní
úseky činnosti soudů a snažil jsem se
naznačit alespoň v hlavních rysech problematiku
této činností. Nemohl jsem pochopitelně
podat vyčerpávající obraz celkové
práce soudů, která je mnohotvárná.
Mimo své rozhodovací a ostatní činnosti
jsou soudci v úzkém kontaktu s rozhodčími
orgány na závodech, pracují jako aktivisté
orgánů společenských organizací,
zejména jako členové nebo aktivisté
pracovně-právních komisí odborových
orgánů a tak usilují o přenášení
svých zkušeností do širší
veřejnosti. I tuto jejich činnost, přispívající
k upevnění socialistické zákonnosti,
je nutno kladně hodnotit jako příspěvek
k celkovému boji za prosazení socialistických
pracovních vztahů.
Soudružky a soudruzi poslanci. v závěrečné
části své zprávy chtěl bych
Vás seznámit s prací Nejvyššího
soudu za poslední období a ve stručnosti
naznačit hlavní směry činnosti Nejvyššího
soudu jako nejvyššího soudu, z nichž bude
Nejvyšší soud vycházet v nastávajícím
funkčním období.
Naše nová socialistická ústava i zákon
o organizaci a volbách soudců z letošního
roku výrazně upevnily postavení Nejvyššího
orgánu soudního dozoru, jehož úkolem
je zajišťovat, aby soudy neúchylně dodržovaly
všechna zákonná ustanovení procesního
i hmotného práva. Úspěšné
plnění této funkce především
vyžaduje, aby Nejvyšší soud i nadále
zkvalitňoval svou řídící činnost,
uskutečňovanou prostředky soudního
dozoru na činnost všech ostatních soudů
a aby pozvedl na podstatně vyšší úroveň
sledování a zobecňování soudní
praxe za účelem jejího správného
a včasného usměrňování.
V této souvislosti bylo nutno zvýšit úlohu
pléna a presidia Nejvyššího soudu při
vydávání směrnic k jednotnému
výkladu a používání příslušných
zákonných ustanovení a zároveň
prohloubit jejich odpovědnost za rozhodovací činnost
všech soudů a metody práce jejich řídících
orgánů. K tomu účelu byl vydán
nový jednací řád Nejvyššího
soudu, který podrobněji upravuje vnitřní
organizaci práce Nejvyššího soudu a směrnice
presidia k výkonu soudního dozoru všech řídících
soudních orgánů. Dále byla zrušena
redakční rada Sbírky rozhodnutí a
sdělení soudů ČSSR a její funkce
přešla na presidium Nejvyššího soudu,
které tak přebírá plnou politickou
odpovědnost za obsahovou náplň a ideově-odborné
zaměření tohoto významného
prostředku soudního dozoru.
Jedním z nejdůležitějších
úkolů Nejvyššího soudu v r. 1963
- 64 byla revize politických procesů z období
kultu osobnosti, která byla uskutečněna na
základě usnesení ústředního
výboru KSČ z dubna m. r. a v níž bylo
Nejvyššímu soudu a generálnímu
prokurátorovi uloženo přezkoumat zákonnost
postupu orgánů činných v trestním
řízení z této doby.
Výsledky a průběh revize politických
procesů dokazují, že v období kultu
osobnosti byly státním i Nejvyšším
soudem hrubě porušovány stěžejní
principy socialistické zákonnosti. Základní
zásady soudního řízení nebyly
respektovány, soudy nerozhodovaly na základě
přesně zjištěného skutkového
stavu a nebyla uplatňována zásada presumpce
neviny. Obhajoba obviněných nebyla důsledně
prověřována, v některých případech
byla dokonce přímo potlačována.
Vůči všem soudcům, kteří
se bezprostředně podíleli na hrubých
nezákonnostech z období kultu osobnosti, byly vyvozeny
kádrové závěry a od Nejvyššího
soudu byli odvoláni.
V uplynulém období věnoval Nejvyšší
soud zvýšenou pozornost nejožehavějším
otázkám, souvisícím se zvýšením
společenské účinnosti soudního
rozhodování a s bojem proti negativním jevům.
Byla vydána směrnice pléna Nejvyššího
soudu k činnosti místních lidových
soudů, která je výraznou pomocí této
významné složce naší socialistické
justice. Dále přistoupil Nejvyšší
soud k vydání směrnice pléna k uplatňování
ustanovení trestního zákona a trestního
řádu o součinnosti soudů se společenskými
organizacemi, která řeší některé
otázky spolupráce a účasti společenských
organizací v soudním řízení.
Po novelizaci ustanovení trestního zákona
o příživnictví přistoupil Nejvyšší
soud neprodleně k vydání směrnice
pléna k výkladu tohoto nového ustanovení,
aby tak od počátku bylo zajištěno přísné
dodržování zákonnosti při aplikaci
novelizovaného ustanovení. Směrnice dává
správný směr k účinnému
postihu absentérů a příživníků
a současně vede soudy k tomu, aby nebyly stíhány
osoby, jejichž jednání nesplňuje zákonné
znaky tohoto trestného činu nebo osoby, k jejichž
nápravě postačí projednání
jejich poklesku společenskou organizací, národním
výborem nebo místním lidovým soudem.
Tím, že presidium Nejvyššího soudu
jako významný orgán soudního dozoru
převzalo vlastní řízení Sbírky
rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR,
jsou vytvořeny předpoklady k tomu, aby Sbírka
rozhodnutí plnila svůj účel na úseku
sjednocování a usměrňování
soudní praxe v plném souladu s potřebami
soudů a s politickými cíli soudní
činnosti.
V letošním roce byl vydán zobecňující
materiál k předběžnému projednání
obžalob, který sleduje základní politický
úkol, aby před soud nepřicházely osoby,
jejichž činnost není dostatečně
objasněna, případně osoby, jejichž
poklesky vzhledem k menšímu stupni nebezpečnosti
mohou vyřídit jiné orgány.
Všechna tato opatření podstatnou měrou
přispěla ke zlepšení a usměrnění
soudního rozhodování.
Současné úsilí Nejvyššího
soudu je zaměřeno na nejaktuálnější
problémy soudní činnosti. Nejvyšší
soud v těchto dnech přistoupil k provádění
průzkumu soudní praxe při postihu hospodářských
trestných činů a průzkumu činnosti
soudů při ukládání trestů
pachatelům závažných trestných
činů a příživníkům.
Na občanskoprávním úseku působil
Nejvyšší soud v uplynulém období
k sjednocení a usměrnění soudní
praxe řadou rozhodnutí, stanovisek a směrnic
ve věcech pracovně-právních, občansko-právních
a rodinných. Chtěl bych poukázat na závěry
občansko-právního kolegia Nejvyššího
soudu k některým otázkám náhrady
škody, způsobené nadměrnou prašností
a únikem škodlivých látek při
provozu průmyslových závodů a jejich
výrobních zařízení. Bylo vydáno
stanovisko občansko-právního kolegia Nejvyššího
soudu k některým otázkám, týkajícím
se slevy za ústřední (dálkové)
vytápění a za dodávku teplé
vody a slevy z nájemného. Po vydání
směrnice pléna Nejvyššího soudu
o vzniku, zániku a přeřazení v pracovním
poměru, směrnice k výkladu zákona
č. 71/1958 Sb. o závazcích k náhradě
škody, způsobené zaměstnancem porušením
povinností z pracovního poměru zhodnotilo
presidium Nejvyššího soudu činnost soudů
za účelem zvýšení účinnosti
pomoci soudů rozhodčím orgánům.
Dále došlo k řadě jiných rozhodnutí
a stanovisek na uvedených úsecích, zvláště
pak k výkladu nejasných a sporných otázek
k zákonu č. 150 z r. 1961 o náhradách
při úrazech a nemocech z povolání.
Ke všem těmto i ostatním zásadním
stanoviskům, rozhodnutím a směrnicím
Nejvyššího soudu přistupovali jsme po
projednání s příslušnými
resorty a vědeckými pracovišti a ve věcech
pracovně-právních v nejužší
a velmi plodné soudružské spolupráci
s Ústřední radou odborů. To nám
umožnilo, že v nejdůležitějších
oblastech pracovních a majetkových vztahů
naší socialistické ekonomiky jsme mohli zaujmout
tato stanoviska s uvážlivým zřetelem
na ekonomicko-politický smysl a cíle příslušné
zákonné úpravy. Po vydání směrnice
pléna Nejvyššího soudu o rozhodování
ve věcech rodinných byl proveden v součinnosti
s krajskými soudy průzkum rozhodování
soudů v této agendě a v zájmu dalšího
zkvalitnění soudního rozhodování
byl vypracován zobecňující materiál.
Po účinnosti nových občanskoprávních
kodexů zpracovává Nejvyšší
soud všechny nejasné a sporné otázky
praxe, které vznikají při výkladu
a používání těchto nových
právních předpisů. Přitom živým
osobním stykem se soudci nižších soudů
usilujeme v širokých soudcovských kolektivech
o rychlé a účinné usměrnění
soudní praxe. V důsledku toho jsme mohli již
od měsíce května přistoupit k řešení
řady nejasných a sporných otázek soudní
praxe na odborných a pracovních poradách
v krajích. V této osvědčené
metodě budeme v tomto i příštím
roce dále pokračovat.
Neméně závažný a politicky citlivý
úkol připadl Nejvyššímu soudu v
souvislosti s rozhodovací činností soudů
ve věcech sociálního zabezpečení.
Již v prvých dnech účinnosti nových
zákonů o sociálním zabezpečení
vydal Nejvyšší soud stanovisko občanskoprávního
kolegia k zajištění jednotného výkladu
zákonných ustanovení, která upravují
rozsah přezkumné činnosti soudů, jakož
i dalších ustanovení o řízení
při rozhodování o těchto nárocích,
pokud jsou odchylná ve srovnání s obecnými
ustanoveními občanského soudního řádu.
V další naší činnosti pak půjde
o to, aby byla včas vyhodnocována vlastní
rozhodovací činnost soudů a nedocházelo
k porušování zákonů na tomto
citlivém úseku. Základním smyslem
prohloubení přezkumné zákonné
působnosti soudních orgánů vůči
orgánům státní správy ve věcech
sociálního zabezpečení je posílení
principů socialistické zákonnosti a ochrany
zákonem chráněných práv našich
občanů i zájmů našeho socialistického
státu.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
jednou z velmi vážných překážek
dalšího prohlubování dozorové
funkce Nejvyššího soudu je značný
počet podnětů, v nichž se občané
domáhají přezkoumání pravomocných
soudních rozhodnutí. Proti r. 1957, kdy Nejvyššímu
soudu došlo kolem 3000 podnětů, zvýšil
se jejich počet v roce 1963 téměř
na 8000. Přitom dochází ještě
několik tisíc konkrétních věcí
i v ostatních soudních agendách. Tento stav
vede k značnému pracovnímu zatížení
soudců Nejvyššího soudu, přičemž
jen kolem 10 % podnětů je odůvodněných.
Přitom je třeba poukázat na skutečnost,
že řada stěžovatelů se obrací
na Nejvyšší soud, aniž předtím
využila možnost podání řádného
opravného prostředku u krajského nebo vyššího
vojenského soudu. Značné množství
stěžovatelů se rekrutuje z řad vyložených
kverulantů, kteří se neustále domáhají
změny soudních rozhodnutí, aniž pro
to mají dostatek právních nebo věcných
důvodů.
V důsledku této nepříznivé
situace soudci Nejvyššího soudu usilovali především
o vyřízení těchto stížností
a podnětů v konkrétních věcech,
aniž by se mohli důkladněji věnovat
vlastnímu hodnocení rozhodovací činnosti
soudů na jednotlivých úsecích soudní
praxe a navázat širší osobní kontakt
s podřízenými soudy, zejména se soudy
krajskými a jejich presidii. Nejvyšší
soud proto v současné době navrhl ministru
spravedlnosti opatření k podstatnému omezení
podávání neodůvodněných
podnětů.
Předpokladem pro dobrou a účinnou práci
Nejvyššího soudu na úseku soudního
dozoru je ovšem i dobrá organizace práce uvnitř
Nejvyššího soudu. Důsledné zkoumání
zákonnosti Nejvyšším soudem, jako nejvyšším
orgánem soudního dozoru, vyžaduje vysokou ideologickou
úroveň jeho pracovníků, hlubokou znalost
problematiky jednotlivých úseků soudní
činnosti i právního řádu všemi
soudci Nejvyššího soudu. Proto v jednotlivých
kolegiích Nejvyššího soudu byla zavedena
specializace senátů podle hlavních úseků
právního řádu a současně
byla učiněna řada opatření
ke zvýšení jejich ideologické a odborné
výchovy. Tato organizace umožní dokonalou informovanost
specializovaných soudců o stavu soudního
rozhodování, povede k chápání
této problematiky v jejích společenských
a ekonomických souvislostech a tím k důkladnějšímu
uplatňování socialistické zákonnosti
nejen v soudním rozhodování, ale i v samotné
řídící činnosti Nejvyššího
soudu. Jen za těchto předpokladů bude moci
Nejvyšší soud daleko operativněji reagovat
na zjištěné nedostatky a daleko účinněji
s konkrétní znalostí problematiky přistupovat
k usměrňování a sjednocování
soudní praxe.
Na trestním úseku bude Nejvyšší
soud zvýšenou měrou v příštím
období sledovat a usměrňovat rozhodovací
činnost soudů při postihu trestných
činů recidivistů, zejména recidivistů
zvláště nebezpečných. Současně
povede soudy k tomu, aby správným zařazením
těchto osob ve výkonu trestu odnětí
svobody byla zajištěna co největší
účinnost trestu k jejich nápravě a
aby u zvlášť nebezpečných recidivistů
bylo dbáno podle okolností případu
na odpykání celého trestu odnětí
svobody v zájmu zvýšení ochrany naší
veřejnosti.
Soustavné sledování a vyhodnocování
vyžaduje rozhodovací činnost soudů i
na úseku ochrany majetku v socialistickém vlastnictví,
především pak v boji proti rozkrádání
a poškozování tohoto majetku. Nejvyšší
soud povede nižší soudy k zvýšení
účinnosti soudního rozhodování
o trestných činech těchto pachatelů
tak, aby docházelo k spravedlivému postihu, odpovídajícímu
intenzitě dotčeného společenského
zájmu a osobě pachatele i motivům jeho činu.
Soudy však budou muset v daleko větší
míře pro spravedlivý, avšak účinný
postih vytvářet si podmínky zejména
zjišťováním příčin
a pohnutek trestné činnosti a důsledně
upozorňovat příslušné organizace
na nedostatky, které tuto trestnou činnost umožňují.
V zájmu ochrany socialistické ekonomiky přistoupí
Nejvyšší soud k urychlenému vyřešení
všech otázek, souvisejících s postihem
trestných činů, narušujících
hospodářskou kázeň, tak aby nových
zákonných ustanovení, odpovídajících
plně hospodářskému a politickému
vývoji naší společnosti, bylo důsledně
využíváno k postihu všech nešvarů,
které mnohdy velmi nepříznivě působí
na rozvoj naší ekonomiky, na zvyšování
produktivity práce a rozvoj výroby vůbec.
Důkladnému vyhodnocení bude nutno podrobit
postih trestných činů spáchaných
v dopravě, zejména pod vlivem alkoholu, a ostatních
trestných činů proti životu a zdraví
občanů. Ukazuje se totiž, že postih pachatelů
těchto trestných činů, zejména
úmyslných trestných činů proti
životu a zdraví, není dosti účinný
a nevyvolává účinnou preventivní
odezvu ve veřejnosti.
Usnesení XII. sjezdu KSČ a další usnesení
na ně navazující zdůrazňují
požadavky boje proti nejrůznějším
projevům individualismu, lokálpatriotismu a porušování
principů demokratického centralismu, za prosazování
souladu individuálních a společenských
zájmů, důslednou výchovu ke kolektivní
odpovědnosti našich pracujících, za
objasňování a prosazování otázek
uvědomělé socialistické disciplíny
a dodržování socialistické zákonnosti.
V tomto duchu bude třeba též na občanskoprávním
úseku zajistit správný a jednotný
výklad a používání nových
občansko-právních kodexů a nedovolit
v žádném případě jakékoli
oslabování autority nových zákonů,
státu a jeho vrcholné lidové moci, která
tyto nové zákony dává.