Přesto, že proti minulému období se
snížil počet trestných činů
i výše škod způsobených rozkrádáním
majetku v socialistickém vlastnictví, nepodařilo
se dosud podstatnou měrou omezit tuto trestnou činnost.
Přitom je třeba zdůraznit, že škody
zjištěné v rozhodovací činnosti
soudů zdaleka nevystihují skutečnou újmu,
která je naší společnosti rozkrádáním
způsobována.
Nelze proto než konstatovat, že na úseku ochrany
majetku v socialistickém vlastnictví nedošlo
k podstatnému zlepšení, neboť rozkrádáním
jsou mimo údajů uvedených shora stále
nejvíce postiženy sektory socialistického obchodu,
potravinářského průmyslu, zemědělství
a stavebnictví.
Poměrně značné škody na majetku
v socialistickém vlastnictví jsou také způsobovány
poškozováním tohoto majetku z nedbalosti, ať
již jde o manka v socialistickém obchodě nebo
o dopravní nehody, či jiná jednání,
svědčící o neodpovědném
postoji občanů k tomuto vlastnictví.
Příčiny rozkrádání a
poškozování majetku v socialistickém
vlastnictví spočívají především
v tom, že je prováděna nedostatečná
kontrola příslušnými orgány nad
řádnou evidencí i nad zabezpečováním
a hospodařením se svěřenými
finančními a hmotnými prostředky.
Další příčinou je i porušování
kázně a disciplíny samotnými pracujícími
a nedostatky v řídící a kontrolní
činnosti příslušných hospodářských
organizací.
Tento stav ukazuje, že se dosud nepodařilo v dostatečné
míře aktivizovat veřejnost, vedoucí
hospodářské pracovníky ani společenské
organizace do boje za posílení ochrany socialistického
vlastnictví a za nekompromisní postoj ke každému
sebemenšímu škůdci. Nelze ani jednoznačně
říci, že by soudy svým rozhodováním
k vytvoření takového postoje veřejnosti
k rozkradačům a poškozovatelům majetku
v socialistickém vlastnictví podstatně přispěly,
i když převážná většina
rozhodnutí je správná. Těmto rozhodnutím
však chybí účinná propagace a
popularizace. Setkáváme se však i s rozhodnutími,
která svědčí o podcenění
stupně nebezpečnosti činu, takže uložený
trest nevystihuje jeho společenskou závažnost.
Ke škodám na naší ekonomice dochází
rovněž pácháním trestných
činů proti hospodářské kázni.
Řada dokumentů ÚV KSČ, ve kterých
byly rozpracovány závěry XII. sjezdu KSČ
na úseku naší ekonomiky, ukazuje na to, že
vážnou brzdou v rozvoji výrobních sil
a v narůstání národního důchodu
zůstává i nadále porušování
technologické disciplíny, zmetkovitost ve výrobě,
plýtvání státními prostředky
a hrubé narušování státní
disciplíny a pracovní kázně.
Přesto, že v důsledku těchto závažných
nedostatků jsou národnímu hospodářství
ročně způsobovány stamiliónové
ztráty, neodpovídá stupeň vyhledávání,
soudní postih ani analýza příčin
těchto trestných činů současnému
stavu. O tom svědčí mimo jiné skutečnost,
že k postihu pachatelů trestných činů
proti hospodářské kázni dochází
jen v nepatrném měřítku, takže
počet odsouzených osob pro tyto trestné činy
nedosahuje ani 1 % ze všech odsouzených.
Jednou z hlavních příčin tohoto stavu
je rovněž nedostatečná evidence a kontrola
ze strany příslušných orgánů.
Dále pak skutečnost, že některé
závody a podniky tyto případy řeší
samy, ačkoli to přesahuje rámec jejich pravomoci.
V neposlední řadě i nechuť vedoucích
pracovníků tuto trestnou činnost hlásit
příslušným státním orgánům.
Pro důležitější odhalování
a postih této trestné činnosti není
rovněž bez významu, že trestné
činy tohoto druhu byly zakotveny až v novém
trestním zákonu, takže orgány činné
v trestním řízení nemají dosud
s výkladem těchto zákonných ustanovení
dostatek zkušeností. Přitom jde o trestnou
činnost z hlediska ochrany naší ekonomiky závažnou,
vyžadující soustředěné
úsilí všech orgánů činných
v trestním řízení.
Vážné škody na majetku, životech
a zdraví občanů jsou způsobovány
dopravními nehodami jak na silnicích, tak na železnici.
Počet dopravních nehod na silnicích se v
r. 1963 znovu podstatně zvýšil. Zatím
co v r. 1962 bylo způsobeno přes 45 000 dopravních
nehod, stoupl jejich počet v r. 1963 již na 56 000.
Současně úměrně stoupá
i výše škod na majetku a počet obětí
dopravních nehod. Společnou příčinou
železničních i silničních dopravních
nehod je porušování kázně a disciplíny,
porušování dopravních předpisů
a v silniční dopravě ještě bezohlednost
k ostatním účastníkům dopravy,
podceňování příkazů
a zákazů, vyjádřených dopravními
značkami, a požívání alkoholu.
Vážnou skutečností je, že téměř
jedna desetina pachatelů se dopravních nehod dopustila
pod vlivem alkoholu. Přitom se dosud nepodařilo
rozvinout dostatečně účinnou prevenci
proti požívání alkoholu řidiči
motorových vozidel, ani důrazný postih osob,
které řidičům alkohol podávají.
V průmyslových střediscích a velkých
městech je vážným problémem výskyt
trestného činu příživnictví
a výtržnictví. Oba druhy trestných činů
svědčí o negativním postoji pachatele
k zájmům a zásadám socialistické
společnosti. Těchto trestných činů
se mnohdy dopouštějí - zejména trestného
činu výtržnictví - osoby protispolečensky
zaměřené. Ani zde se však dosud dostatečně
nerozvinula preventivní činnost státních
orgánů i společenských organizací.
To dokazuje i skutečnost, že kupř. více
jak jedna desetina pachatelů trestného činu
výtržnictví pocházela z řad mladistvých
osob a že dokonce v I. pololetí 1964 počet
mladistvých pachatelů trestného činu
výtržnictví stoupl. Je proto nutno důsledněji
přistupovat k odhalování a postihu tohoto
trestného činu a především zabraňovat
tomu, aby mravně narušení jedinci nestrhávali
do trestné činnosti mladé lidi.
Na úseku trestných činů proti životu
a zdraví se projevuje vzestupná tendence úmyslného
ublížení na zdraví. Podle našich
poznatků je příčinou tohoto jevu zejména
alkohol, koncentrace již dříve trestaných
osob a protispolečenských živlů v průmyslových
střediscích a nepřímo i skutečnost,
že veřejnost nevěnuje včas pozornost
drobným pokleskům proti socialistickému soužití,
neřeší je na svých občanských
aktivech, takže tato jednání mnohdy pak přerůstají
v trestnou činnost. Nutno však konstatovat, že
i soudy mnohdy podceňují společenskou nebezpečnost
tohoto trestného činu a že jen 15 procentům
pachatelů byl uložen nepodmíněný
trest odnětí svobody.
Pokud jde o trestné činy proti státu, došlo
v průběhu posledních let k jejich poklesu.
Již v poměrně nepatrném rozsahu se vyskytují
nejzávažnější trestné činy
proti státu, páchané vnitřními
nepřáteli a jimi svedenými osobami. Tento
jev je zcela zákonitý a odpovídá upevnění
morálně politické jednoty našeho lidu
a jeho semknutosti v boji proti všem narušovatelům
našeho společenského a státního
zřízení. Zvýšenou pozornost je
však nutno věnovat činnosti nepřátelských
elementů z imperialistické ciziny v souvislosti
se současným rozšířením
mezinárodních styků.
K poklesu došlo u tzv. trestných činů
verbálních, jimiž se pachatel snaží
podlamovat důvěru k opatření strany
a vlády, snižovat autoritu a vážnost ústavních
činitelů apod. Právě s ohledem na
cíle sledované pachatelem nelze společenskou
nebezpečnost těchto trestných činů
podceňovat. Je možno konstatovat, že soudy přistupují
k řešení těchto případů
v převážné většině
správně a ukládají důrazné
a stupní nebezpečnosti činu odpovídající
tresty. Závažnou skutečností však
je, že v některých případech
zůstává nejbližší okolí
vůči hanobícím a urážlivým
projevům pasívní a jejich škodlivost
podceňuje.
V úvodní části své zprávy
jsem, soudružky a soudruzi poslanci, hovořil o jednom
ze základních úkolů soudů,
napomáhat a účinně přispívat
k potlačení kriminality. Chci v této souvislosti
ukázat na jeden vážný politický
problém, jehož odstranění nebo podstatné
omezení by bylo velmi významným přínosem
v boji za odstranění nebo výrazné
snížení kriminality. Je to problém tzv.
recidivy. Skutečnost, že stále čtyři
desetiny všech stíhaných osob byly již
předtím pro trestný čin souzeny, svědčí
o tom, že soudní postih ani výkon trestu nezapůsobily
dosti intenzívně na pachatele, zejména pokud
se v poměrně krátké době opětovně
dopustil trestného činu. Ukazuje se rovněž,
že nebylo využito všech společenských
prostředků k zajištění jeho nápravy.
Vážným problémem je otázka zvláště
nebezpečných recidivistů, kteří
buď páchají opětovně úmyslné
trestné činy, pro které byli již vícekráte
odsouzeni, nebo spáchají zvlášť
závažný úmyslný trestný
čin, ač byli již pro takový nebo jiný
zvlášť závažný trestný
čin potrestáni. Tito pachatelé, kteří
napadají především majetek občanů,
majetek v socialistickém vlastnictví, nebo se dopouštějí
výtržnictví, jsou po zásluze postihováni
především nepodmíněnými
tresty. Stále se však ještě vyskytují
případy, že i těmto pachatelům
jsou ukládány podmíněné tresty,
které nemohou mít výchovný vliv na
odsouzeného ani na naši veřejnost.
Opětovná trestná činnost již
odsouzených pachatelů svědčí
o tom, že nebylo dosud dosaženo podstatných výsledků
při převýchově osob již dříve
trestaných, s čímž souvisí i
to, že osoby propuštěné z trestu nejsou
vždy urychleně zařazovány do pracovního
procesu, je jim tak umožňována fluktuace, a
v prostředí, které je nezná, je jim
i umožňováno páchání další
trestné činnosti. Zvlášť závažnou
skutečností je vzrůstající
recidiva mladistvých pachatelů, kteří
již vyrůstali v podmínkách naší
společnosti. V převážné míře
jde o mladé lidi, jimž nebyla v rodinné výchově,
a mnohdy ani ze strany ostatní společnosti, věnována
náležitá péče, takže se
mnohdy nechávají strhnout chováním
jedinců morálně narušených. Zde
budou muset vyvinout větší aktivitu organizace
ČSM, které by měly nabízením
záruk a jinými vhodnými opatřeními
zbavovat mladistvé těch návyků, které
jsou příčinou jejich trestné činnosti.
Zatím se tak děje jen ve výjimečných
případech.
K účinnějšímu boji proti kriminalitě
musí napomáhat i součinnost orgánů
činných v trestním řízení
s organizacemi ROH. Je nutno konstatovat, že v řadě
případů bylo dosaženo pozitivních
výsledků při převýchově
odsouzených osob. Přesto jsou však stále
ještě v nedostatečné míře
využívány nové formy účasti
společenských organizací v soudním
řízení, jak o tom svědčí
následující údaje: v r. 1963 vystupovalo
před soudem jen 82 společenských žalobců,
přes 1180 společenských obhájců
a jen ve 2000 případech byla přijata záruka
za nápravu odsouzeného.
Bude proto nutno, aby soudy bojovaly proti nesprávným
názorům, že odhalování příčin
a boj proti trestné činnosti i úsilí
o převýchovu pachatelů je výlučnou
záležitostí státních orgánů.
To však mimo jiné vyžaduje, aby o možnostech
výchovného spolupůsobení v konkrétních
případech i o politickém účelu
v jejich poslání v boji proti negativním
jevům byly včas informovány společenské
organizace.
Nemalou roli v převýchově odsouzených
recidivistů hraje i správné používání
instituce podmíněného propuštění
z výkonu trestu odnětí svobody. Na tomto
úseku soudní činnosti byly v posledním
období zjištěny závady, které
presidium Nejvyššího soudu řešilo
a uložilo soudům, aby zejména u zvlášť
nebezpečných recidivistů a pachatelů
závažných trestných činů
nedocházelo k jejich předčasnému propuštění
z výkonu trestu, pokud není bezpečně
zjištěna a zároveň zajištěna
jejich trvalá náprava.
Účinnost soudního rozhodnutí a jeho
vliv na pachatele a jeho okolí je podmíněn
nejen správným a přesným zjištěním
jeho viny, ale i uložením spravedlivého trestu,
který odpovídá pachatelovu zavinění
a významu dotčeného společenského
zájmu. Poznatky Nejvyššího soudu, podložené
daty soudní statistiky, svědčí však
o tom, že při ukládání trestů
nepostupují soudy jednotně a že na některých
úsecích trestné činnosti nevystihují
uložené tresty plně závažnost trestného
činu. Projevuje se také určitá nejednotnost
v ukládání trestů mezi jednotlivými
kraji. Všeobecně je poměrně nízké
procento nepodmíněných trestů ukládáno
za trestný čin úmyslného ublížení
na zdraví. U dopravních nehod dochází
jen v necelých 6ti % k odsouzení k nepodmíněným
trestům odnětí svobody, obvykle jen v případech
nehod se závažnými následky na životech
a zdraví. Stále trvá nedostatek, že
tohoto trestu není v potřebné míře
používáno u pachatelů dopravních
nehod spáchaných pod vlivem alkoholu, ač
jde o velmi vážná porušení dopravních
předpisů a bezpečnosti silničního
provozu.
Vyhodnocení některých úseků
kriminality za rok 1963 ukazuje, že ani na úseku činnosti
vojenských soudů se přes některé
úspěchy nepodařilo podstatnějším
způsobem snížit nejrozšířenější
formy trestné činnosti v ozbrojených sborech,
pokud jde o delikty proti povinnosti konat vojenskou službu.
Proto vojenské kolegium Nejvyššího soudu
spolu s vyššími vojenskými soudy zaměřilo
svoji činnost na zkoumání příčin
této trestné činnosti, i na to, zda trestní
postih pachatelů odpovídá vysokému
stupni společenské nebezpečnosti.
Vojenskými soudy je i nadále postihován vysoký
počet násilných trestných činů,
zejména napadení civilních osob. Tyto trestné
činy mají mimo jiné nepříznivý
vliv na vzájemné vztahy pracujících
a příslušníků armády.
Z úseku občanskoprávního soudnictví
chci se zmínit o některých hlavních
směrech soudní činnosti a současně
ukázat, jak soudy k řešení této
problematiky přistupují a ji řeší.
Z hlediska socialistické ekonomiky jsou na občanskoprávním
úseku činnosti soudů důležitými
spory o náhradu škody, způsobené zaměstnancem
porušením povinností z pracovního poměru,
dále spory, týkající se vzniku, trvání
a zrušení pracovního poměru apod. Tyto
spory jsou zpravidla vyřizovány v rozhodčím
řízení, takže k soudu se dostávají
jen případy, kdy rozhodčí řízení
bylo bezúspěšné. Nepříznivá
situace a potíže na tomto úseku vyplývají
z tohože právní předpisy jsou roztříštěné
a nepřehledné. Soudy při rozhodování
těchto sporných otázek postupují podle
směrnice pléna Nejvyššího soudu
o otázkách vzniku, zániku pracovního
poměru a otázkách přeřazení
v práci, která je současně významnou
pomocí pro praxi podnikových orgánů
a organizací.
Významný úkol plní soudy i při
rozhodování o nárocích na náhradu
při úrazech a nemocech z povolání,
a to i přesto, že v poměru k celkovému
počtu úrazů pouze ve velmi malém počtu
případů je o náhradě škody
rozhodováno v soudním řízení.
Význam rozhodování soudu na tomto velmi závažném
úseku tkví v tom, že podniky při odškodňování
pracovních úrazů vycházejí
ve většině případů z toho,
jak soudy přistupovaly k rozhodování o těchto
nárocích a jak řešily určité
základní otázky, jež se vyskytují
v souvislosti s výkladem příslušných
zákonných předpisů. Vedeme soudy k
tomu, aby soudcovským rozhodováním a ostatní
soudní činností bylo působeno na podniky
k důslednějšímu dodržování
předpisů o bezpečnosti v práci, aby
se pracující, kteří utrpěli
úraz, mohli vrátit do pracovního procesu
a aby životní úroveň pracovníků
a jejich rodinných příslušníků
nedoznala v důsledku úrazu podstatných změn.
V uvedených sporech, kde stojí na jedné straně
socialistická organizace a na druhé straně
občan, a dochází ke střetnutí
zájmů, je úkolem soudů, aby vzniklé
konflikty správně řešily a předcházely
jim v součinnosti s ostatními státními
a společenskými orgány a organizacemi. V
soudní praxi se dosud projevuje jako pozůstatek
minulosti někdy nesprávná preference socialistických
organizaci na úkor pracujícího občana,
což bývá zpravidla důsledkem toho, že
nejsou zjišťovány příčiny
narušení občansko - právního
vztahu též na straně socialistické organizace.
Rozhodnutí, opírající se o takové
nedostatečné objasnění věci,
není přesvědčivé ani účinné
a nevytváří předpoklady k odstranění
nedostatků do budoucna.
Kladně lze hodnotit činnost soudů při
řešení věcí majetkoprávní
povahy mezi občany, jako jsou různé spory
z kupních smluv, z půjček a spory o vlastnictví
k pozemkům a věcem. Mnohdy jsou jejich příčiny
malicherné a soudy usilují vždy o jejich smírné
vyřešení a současné odstranění
příčin a narovnání vztahů
mezi účastníky. Počet těchto
případů má klesající
tendenci a lze důvodně předpokládat,
že jejich řešení bude nyní ještě
účinnější, neboť podle nových
občanskoprávních kodexů je možno
na řešení těchto sporů a jejich
předcházení zainteresovat mnohem více
než dosud společenské orgány a organizace.
Půjde také o to, aby regulace těchto vztahů
se stále více uskutečňovala prostředky
společenského působení a aby právní
záruky jejich dodržování se stále
více doplňovaly důsledným uplatňováním
zásady socialistické morálky a socialistického
soužití mezi občany.
Významnou agendou občanskoprávního
soudnictví je rozhodování o rozvodech manželství
a o výchově a výživě nezletilých
dětí. Otázky souvisící s upevňováním
manželství, se zabezpečením řádné
výchovy a výživy dětí, byly široce
diskutovány ve veřejnosti a tisku u příležitosti
úpravy nového zákona o rodině. Mám
za to, že tyto otázky jsou obecně známy,
a proto chci ukázat jen na základní problémy,
které se při řešení soudních
věcí objevují a s nimiž se musíme
vypořádat. Musím v prvé řadě
zdůraznit, že počet rozvodů neustále
stoupá, přičemž převážná
většina rozvodů je u manželství
s nezletilými dětmi.
Závažnost této skutečnosti je zřejmá
z toho, že z celkového počtu více než
17 tis. rozvodů manželství povolených
v r. 1963 týkalo se asi 11 000 rozvodů manželství
s nezletilými dětmi. Důsledky manželského
rozvratu a rozchodu rodičů bylo dotčeno 17
609 nezletilých dětí. Je přitom známou
skutečností, že právě z těchto
manželství pocházejí mnozí nezletilí,
kteří se dostávají do rozporu s normami
života naší společnosti a žel, někdy
i trestním zákonem.
Z uvedených důvodů vystupuje do popředí
úkol soudů a ostatních státních
orgánů napomáhat ve spolupráci se
společenskými organizacemi a všemi občany
k upevňování manželství a rodiny
zejména tím, že budou předcházet
příčinám, které by mohly vést
k narušování pevnosti a trvalosti vztahů
manželství a rodiny. Tento úkol zdůraznilo
i usnesení ústředního výboru
naší strany z 8. prosince 1960 a zejména XII.
sjezd naší strany, a je také zakotven v novém
zákoně o rodině.