Předseda NS Laštovička: Děkuji
poslanci Gemrotovi. Dávám slovo posl. Lapárové.
Posl. Lapárová: Vážené
Národné zhromaždenie, súdružky
a súdruhovia!
Vládne vyhlásenie, ku ktorému dnes hovoríme,
pripútava našu pozornosť k riešeniu najnaliehavejších
otázok národného hospodárstva a kultúry.
Je možno ho hodnotiť ako reálny návrh
k činom, ktoré premenia v skutočnosť
perspektívy vytýčené XII. sjazdom
Komunistickej strany Československa vybudovanie spoľahlivých
materiálne-technických, kultúrnych a morálnych
predpokladov v prechode ku komunizmu.
Rada by som zdôraznila to, o čom už bola v diskusii
zmienka, že vo svojej činorodej práci sa môže
vláda i NZ Československej socialistickej republiky
opierať o plnú dôveru a tvorčie sily
pracujúcich a mládeže. Zhromaždenie voličov
v predvolebnom období ukázalo, že občania
ČSSR dokážu prekonať prekážky,
ak majú pred sebou jasný cieľ, reálnu
perspektívu a ak sa nebrzdí ich vlastná tvorčia
iniciatíva.
Ukázalo sa, že nám vyrástli dobrí,
triezvo mysliaci hospodári, ľudia predchnutí
túžbou - cez všetky prekážky a ťažkosti
akéhokoľvek druhu - vybudovať komunistickú
spoločnosť.
Občania nám presvedčivo sľubovali plnú
podporu v realizovaní budúceho programu - pri vykonávaní
našich poslaneckých povinností. Predvolebné
zhromaždenia boli tvorčím zamyslením
sa občanov nad tým, ako v miestnych podmienkach,
predovšetkým vlastnými silami odstrániť
to, čo brzdí cestu vpred, čo prekáža
socialistickému rozvoju národného hospodárstva
a kultúry. Otvorene sa odkrývali príčiny
chýb a nedostatkov a súčasne sa rozmýšľalo
nad tým, ako sa ďalších chýb vyvarovať.
V takom prístupe k riešeniu pálčivých
problémov súčasnosti sa zračí
nesmierna sila, ktorú dnes reprezentuje československý
ľud. Verí svojej KSČ, verí svojej vláde
a spolieha sa tiež na obetavú prácu poslancov
svojich zastupiteľských orgánov. A práve
z tohto pohľadu - teda pri vedomí toho, že máme
plnú dôveru a podporu občanov našej vlasti
v statočnej práci - a len v statočnej práci
pre jej rozkvet musíme pristupovať k plneniu programu
budúcich rokov, k plneniu tých konkrétnych
úloh, ktoré boli vytýčené vládnym
vyhlásením. Z našej strany musíme urobiť
všetko, aby sa vytýčený program splnil,
aby sme dôveru spoluobčanov nesklamali.
Program si človek postaví a človek ho musí
tiež splniť. Čím sú programové
úlohy náročnejšie, tým náročnejšie
sú požiadavky na rozumové schopnosti, zručnosti
a morálne kvality človeka. V našich podmienkach
preto logicky narastajú nároky na kvalitnejšiu
prácu škôl, vzdelávacích a výchovných
zariadení vôbec. Systém školského
štúdia, ktorý sme v posledných rokoch
vybudovali, z organizačného hľadiska zodpovedá
našim potrebám. Obsah školského štúdia
zásadne usmernený takými význačnými
uzneseniami ako sú uznesenia ÚV KSČ o úzkom
spojení školy so životom a o ďalšom
rozvoji výchovy a vzdelávania v Československu
a uznesení ÚV KSČ o komunistickej výchove
bude ešte treba v dielčích podrobnostiach uviesť
do praxe. Rozhodne bude napr. treba doriešiť podrobné
obsahové zameranie a materiálne a organizačné
zabezpečenie výrobnej praxe, vyučovania základom
výroby na stredných odborných a vysokých
školách, aby sa dosiahlo plynulej obsahovej náväznosti
odbornej teórie s praxou a aby sa prax mohla vykonávať
v závodoch, ktoré majú vysokú technickú
úroveň a uplatňujú progresívnu
technológiu a dokonalú organizáciu práce.
Veľmi bude treba zlepšiť najmä v obsahovom
a organizátorskom zabezpečení praktickej
stránky vyučovania základov stavebnej výroby
a poľnohospodárskej výroby na stredných
všeobecne vzdelávacích školách,
pretože dobré snahy v nejednom prípade stroskotávajú
na tom, že sa prax vykonáva v nevhodných stavebných
a poľnohospodárskych závodoch, často
v príkrom rozpore s odbornou teóriou.
V materiálnom zabezpečení školskej výuky
sme v posledných rokoch urobili veľký krok
vpred. Vybudovali sme stovky moderných škôl
a školské zbierky, najmä s výdatnou pomocou
SRPŠ a patronátnych závodov sme ich obohatili
o moderné učebné pomôcky, najmä
technického rázu. V tom smere - ako to správne
zdôraznilo vládne vyhlásenie - však ani
v nastávajúcich rokoch nebudeme môcť
zľaviť, a to ani pokiaľ ide o investičnú
výstavbu nových školských budov, ktorá
je veľmi naliehavá, ani pokiaľ ide o vybavenie
škôl modernými pomôckami.
Na Slovensku, kde pre akútnu hrozbu trojsmennosti vyučovania
bol veľký tlak na výstavbu nových učební,
sa museli pri obmedzenej kapacite a pri obmedzených finančných
prostriedkoch v posledných rokoch stavať nekompletné
školy bez telocviční, jedální,
družín a školských klubov. Kompletná
dostavba týchto škôl, najmä pokiaľ
ide o mnohotriedne školy vo väčších
obciach, kde nie sú kryté telocvične, by
sa už nemala odkladať. Väčšinou ide
totiž o novostavby projekčne pripravené, kde
sa druhá etapa výstavby z príčin,
ktoré som už uviedla, odsunula na neskoršiu dobu.
Na kryté telocvične nečakajú iba žiaci,
ale čakajú na ne tiež telovýchovné
organizácie. Ďalší odklad týchto
telocviční je škodlivý a pri účelnom
rozdelení finančných prostriedkov na školskú
investičnú výstavbu podľa skutočných
potrieb jednotlivých krajov republiky by už dnes podľa
môjho názoru nebol nevyhnuteľný.
V pedagogickej práci sa naše školy budú
musieť sústrediť najmä na skvalitnenie morálnej
výchovy v súladu s požiadavkami komunistickej
morálky.
Skvalitnenie morálnej výchovy mládeže
si vyžaduje naozaj sústredenú pozornosť
nielen škôl, ale celej našej verejnosti. Prenikanie
nepriateľskej ideológie môže nájsť
živnú pôdu iba u jedinca bez komunistickej morálky.
Morálna výchova sama o sebe je zložitý
proces, ktorý je úspešný vtedy, keď
všetky rysy komunistického mravného charakteru
pevne zakotvia vo vedomí jedinca ako neporušiteľné
kritéria jeho konania. Výsledky dobrého úsilia
školy tu často ruší zlý vplyv spoločenského
prostredia. Stačí napr. znevážiť
v očiach detí význam práce ako základnej
morálnej povinnosti človeka a komunistický
vzťah k práci nahradiť buržoáznymi
vzťahmi k práci a k tomuto morálnemu nešváru
sa pripoja automaticky ďalšie - trebárs pretvárka,
luhanie, neúcta k socialistickému vlastníctvu
a odtiaľ je už len jeden krôčik k nekritickému
preberaniu buržoáznej ideológie a k demokracii
jedinca. I v samotných školách je ešte
čo napravovať. Pre nedostatok učiteľských
kádrov v minulých rokoch nebolo možné
uplatniť do všetkých dôsledkov najprísnejšie
meradlá výberom učiteľov z odborného
a morálneho hľadiska. Dnes však tieto meradlá
je treba uplatňovať čo najdôslednejšie.
Všade dnes právom požadujeme plnú kvalifikáciu
k výkonu povolania. U učiteľov nemôžeme
od tohto požiadavku upustiť tým viac, že
je im zverená výchova človeka. Ku kvalifikácii
učiteľa musíme nutne počítať
tiež znalosť a plné rešpektovanie princípov
komunistickej morálky v osobnom živote a v pedagogickej
práci. Učiteľ, ktorý sa dôsledne
neriadi zásadami komunistickej morálky, nemá
a nemôže mať učiteľskú kvalifikáciu
a nemal by mať miesto na škole. Na to je treba pamätať
pri výbere, rozmiestňovaní a hodnotení
učiteľských kádrov.
Rozvoj výroby na vysokej technickej a technologickej úrovni
kladie, ako bolo uvedené vo vyhlásení vlády,
vysoké nároky na kvalifikáciu pracujúcich.
Ak je dnes úloha dňa osvojiť si odbornú
kvalifikáciu potrebnú ku kvalitnému výkonu
povolania, a túto neustále zdokonaľovať,
za niekoľko rokov s postupným prenikaním automatizácie
vo výrobe bude treba zabezpečiť tisíckam
ľudí možnosť osvojiť si novú
kvalifikáciu, aby sa mohli začleniť do spoločenskej
práce na inom mieste. Doterajšia školská
sústava nestačí a ani v budúcnosti
nebude stačiť na potrebu pružného doplnenia
všeobecného a odborného vzdelania pracujúcich,
pretože škola nebude môcť udržať
svoj krok s búrlivým rozvojom modernej vedy a techniky.
Vzrastá teda význam mimoškolského vzdelania
pracujúcich, najmä mimoškolského vzdelania
kvalifikovanej povahy. Jeho ohniskom sú najmä ľudové
akadémie a ľudové univerzity vedy, techniky
a umenia, ale tiež množstvo prednáškových
kurzov a cyklov, organizovaných osvetovými zariadeniami.
Je len prirodzené, že školy musia nájsť
cestu k tomu, ako podporiť proces mimoškolského
vzdelávania pracujúcich a mládeže a
ako zabezpečiť jeho vysokú kvalitu. Musíme
nájsť cestu k tomu, ako sprístupniť pre
mimoškolské vzdelanie učebné pomôcky,
zvláštne učebne, laboratória, dielne,
ako i najkvalitnejších učiteľov, a to
predovšetkým učiteľov stredných
a vysokých škôl zainteresovať na priamu
pomoc k mimoškolskému vzdelávaniu. Pôjde
tu nielen o odbornú pomoc pri tvorbe učebných
plánov a osnov ľudových akadémií
a univerzít, ale tiež o priamu učiteľskú,
lektorskú prácu v mimoškolskom vzdelávaní,
ktorej by sa mali venovať naozaj najschopnejší
odborníci z radu učiteľov.
Stále máme ešte veľký dlh v organizovaní
bezprostrednej pomoci študujúcim mimo zamestnania
v školskom a podnikovom štúdiu. Treba vysoko
oceniť príklady učiteľských kolektívov
a jednotlivých učiteľov, ktorí v styku
s veľkými závodmi zabezpečujú
študijnú predprípravu pracujúcich na
prijímacie pohovory a po dobu štúdia im pravidelnými
konzultáciami pomáhajú prekonávať
ťažkosti spojené s ovládnutím predpísaného
učiva.
Takáto pomoc by mala byť ctižiadosťou každej
školy a mala by preniknúť do všetkých
závodov, JRD a štátnych majetkov.
Súdružky a súdruhovia! Školstvo v ČSSR
zaznamenalo v posledných rokoch, práve vďaka
prezieravým uzneseniam ÚV KSČ, veľký
krok vpred. Musí však pokročiť ďalej,
musí naprosto spoľahlivo zabezpečiť vzdelávanie
a komunistickú výchovu nového pokolenia a
súčasne pomôcť napraviť krivdu,
ktorú na pracujúcich spáchala kapitalistická
spoločnosť tým, že im zatarasila cestu
k vzdelaniu.
Vysoké vzdelanie, vysoké komunistické uvedomenie
pracujúcich ako syntéza komunistického politického
presvedčenia a komunistickej morálky - to je hlavná
zásada splnenia uznesení XII. sjazdu KSČ.
A o to naše školstvo i osveta, veda i umenie musia usilovať.
(Potlesk.)
Předseda NS Laštovička: Uděluji
dále slovo posl. Vincenci Červinkovi.
Posl. Vincenc Červinka: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci!
Předvolební kampaň, která vyvrcholila
14. června letošního roku, vyvolala všude
velkou aktivitu našich pracujících, a to nejen
pokud se týká plnění národohospodářských
plánů v průmyslu a zemědělství,
ale také v závazcích na pomoc našemu
zemědělství, na pomoc akci Z a ke zkrášlení
obcí k 20. výročí osvobození
naší ČSSR sovětskou armádou.
V našem gottwaldovském okresu si dali občané
závazky na 1 300 000 hodin, které hodlají
odpracovat na úsecích, o kterých jsem hovořil.
Pochopitelně na veřejných schůzích
a na besedách občané kritizovali i mnoho
nedostatků, které v životě naší
společnosti máme. Každý poslanec, kterému
dali voliči důvěru, má jistě
ve svém volebním obvodu řadu problémů.
Jsou však také problémy, které národní
výbory, přesto že jsou stále kritizovány
a často neoprávněně, nejsou s to vyřešit
bez pochopení a pomoci ústředních
orgánů. Jsou to především problémy
velkých měst, která se rozrůstají,
kde rychle roste počet obyvatel a tím mnoho potíží.
Jsme si vědomi, že řešit tyto potíže
můžeme jen postupně podle finančních
a materiálových možností a podle kapacity
stavebních a jiných podniků.
Chtěl bych se ve svém diskusním příspěvku
dotknout některých problémů gottwaldovského
okresu a především bych chtěl vaši
pozornost zaměřit na město Gottwaldov, které
je největším průmyslovým centrem
jihovýchodní Moravy. Jeho bouřlivý
růst na město o více než 60 000 obyvatel
je přirozeným důsledkem rychlého rozvoje
průmyslové výroby a dnes je to město
vysoce průmyslové, kde si podniky ve své
činnosti nevedou špatně. Za poslední
4 léta se podniky značně rozrostly. Za totéž
období bylo postaveno ve všech formách bytové
výstavby 1700 bytových jednotek. Letos má
být dáno do užívání dalších
600 bytů, přičemž největší
množství 90 % bytů je z družstevní
bytové výstavby.
Gottwaldov je trochu nešťastně umístěn
v uzavřené kotlině a dnes je problém,
jakým směrem se bude do budoucna rozrůstat.
V této souvislosti bych se chtěl dotknout jen těchto
tří hlavních problémů: 1. bytové
výstavby a jejího umístění,
2. teplofikace a zásobování vodou, 3. dopravy.
Pokud jde o výstavbu bytů, stojíme v Gottwaldově
před téměř neřešitelným
problémem, kde umísťovat novou bytovou výstavbu.
Jsou pro to dvě možnosti: buď stavět nové
typy na volných plochách orné půdy,
nebo bourat starou část vnitřního
města a likvidovat nejstarší domky, vystavěné
bývalou firmou Baťa. Každý z těchto
způsobů umístění výstavby
má své přednosti, ale také důsledky,
pro které je jeho použití prakticky vyloučeno.
Výstavba na volných plochách znamená
v gottwaldovských podmínkách zabrat nejúrodnější
půdu v nížině kolem řeky Dřevnice.
Bylo by to jedinečné pro panelový způsob
výstavby i pro výškovou zástavbu, avšak
okresní zemědělská správa nedá
souhlas k použití těchto ploch pro výstavbu,
i když podle schváleného směrného
územního plánu města jsou tato místa
vyňata ze zemědělského obhospodařování
a přidělena pro výstavbu. Směrnice
pro šetření ornou půdou dobře
známe a musíme je při výstavbě
respektovat.
V Gottwaldově máme ještě další
volnou zemědělskou půdu na návrší
zvaném Jižní svahy, která je pro zemědělskou
výrobu méně vhodná, a proto také
není námitek proti jejímu použití
pro výstavbu, i když plošně se zabírá
mnohem více zemědělské půdy.
Naproti tomu kopcovitá poloha neúměrně
zdražuje celkovou výstavbu, především
inženýrské sítě, a potom nelze
zde použít vyšší zástavbu.
Zhruba se jedná o prodražení o 10 miliónů
Kčs oproti výstavbě na rovině, např.
u Louk. Závěr je, že se nemůže
stavět ani na rovině, ani na Jižních
svazích.
Zbývá však ještě druhá cesta:
asanovat staré domky ve vnitřním městě
a provést rekonstrukci městského jádra.
Pro výstavbu to poskytuje několik výhod,
především využití inženýrských
sítí. Také likvidace starých Svitovských
domků byla by účelná, poněvadž
jde o řídkou zástavbu a hustota osídlení
na 1 ha je zde minimální, takže se prodražuje
dosavadní údržba rozsáhlých inženýrských
sítí a zařízení. Kromě
toho vlastní údržba těchto domků
je vysoce nerentabilní, protože se vlastně
udržuje jen to, co dožívá. Rekonstrukce
středu města by ovšem vyžadovala značnou
asanaci, která je zase podmíněna potřebnými
náhradními byty ze státní bytové
výstavby. Jak však tyto náhradní byty
zajistit, když státní bytová výstavba
je v Gottvaldově velmi omezena a na rok 1964 činí
necelých 10 % z celkové bytové výstavby?
Jak je potom možno dát nějaké byty pro
asanaci, když u národního výboru je
evidováno na 4000 žadatelů o byty?
Závěr je ten, že jedno ministerstvo chrání
ornou půdu a odkazuje výstavbu do volných
ploch, získaných ve městě asanací.
Druhý státní orgán však nepřihlíží
k potřebě bytových jednotek pro asanaci.
V takové situaci je potom národní výbor
bezmocný a řada různých jednání
a prověrek je zbytečná.
Snad nejsprávnější je i zde zachovat
jakýsi střed, tj. kombinovat výstavbu na
volné ploše s rekonstrukcí města, ale
ani to nejde, máme-li na mysli soustředěnou
výstavbu a chceme-li využít jejích výhod.
Ústřední orgány. státní
správy měly by zde zaujmout jasné stanovisko
a společně dát směrnice pro hospodárné
řešení. Nebylo by správné ponechávat
národní výbory bez pomoci a kritizovat je,
když snad tu nebo jinde si tyto problémy řeší
po svém. Neměli bychom připouštět,
aby docházelo k těmto situacím, poněvadž
lokální vyřešení je často
ke škodě celého našeho národního
hospodářství.
Nyní několik slov o teplofikaci a zásobování
vodou. Velmi vážným problémem v dalším
rozvoji Gottwaldova je rovněž zajištění
dodávek tepla a vody pro novou výstavbu. Dnes je
základem teplofikace města teplárna nár.
podniku Svit, vybavená osmi kotlovými jednotkami,
z nichž některé jsou již hodně
zastaralé. Zastaralé, kapacitně poddimensované
a značně opotřebované je i vodní
hospodářství teplárny. Stejně
tak je možno hodnotit i zauhlování teplárny
a ani odprašování neodpovídá
hygienickým podmínkám. Podle rozboru, který
jsme si počátkem letošního roku provedli
přímo v teplárně n. p. Svit, je instalovaná
kapacita kotlů, tj. 280 tun, hodinově plně
vyčerpána. V zimním odběru spotřebuje
Svit sám kolem 150 tun, na výrobu elektřiny
se potřebuje asi 90 tun a zbytek, tj. 40 tun, je dodáván
ostatním odběratelům ve městě.
Situace je v současné době svízelná.
Dostavujeme parovod, který by ještě letos dodával
kolem 20 tun do západní části Gottvaldova,
a to pro některé závody potravinářského
průmyslu (Masna, mlékárna, pekárna),
jejichž zdroj je nutno vyřadit, a na konci tohoto
parovodu je budován Výzkumný ústav
gumárenské a plastikářské technologie,
který také již letos bude potřebovat
teplo. Věříme, že se nám mimořádnými
opatřeními podaří tuto potřebu
ještě pokrýt, ale tím budeme asi definitivně
na konci možností.
Tento stav se dnes odráží v tom, že stavbu
nových objektů v Gottwaldově, ať bytové
výstavby, či provozních budov mimo areál
n. p. Svit, řešíme nad investičním
úkolem a nevíme, co bude s teplem. U větších
objektů jsme nuceni dočasně budovat provizorní
kotelnu, které bude možno využít po posílení
centrálního zdroje na výměníkové
stanice. Mnohdy tyto objekty leží bezprostředně
u dálkového rozvodu tepla, jsou prakticky ve středu
města, kde by rozhodně neměly vznikat další
zdroje znečištění ovzduší
a životního prostředí vůbec.
Snad někdo namítne, že jsme s tím měli
již dávno něco dělat. Ano, dělali
jsme, ale výsledek zatím není. Nedostatek
tepla se začal řešit na KNV v Gottwaldově
již v r. 1958. Ale od té doby byly vypracovány
postupně tři studie, první dvě velmi
nákladné, protože šlo o rozsáhlou
rekonstrukci zdroje přímo v n. p. Svit. Cítíme,
že se kolem tohoto problému přešlapuje
a není dosti rozhodnosti k jeho řešení.
Zdá se nám, že ministerstvo spotřebního
průmyslu tento problém přece jenom tak nepálí,
jako by asi tomu bylo, kdyby teplárna byla řízena
energetikou.