Poslanec Sedláček:

Vážená Slovenská národní rado, soudružky a soudruzi!

Dovolte mi, abych z pověření Právní komise Slovenské národní rady a v souladu se zprávou pověřeníka Slovenské národní rady pro školství a kulturu soudruha dr. Lúčana přednesl některé údaje o faktech a příčinách současného stavu mravní narušenosti a trestní činnosti mládeže a rozebral některé formy a prostředky výchovných opatření.

Naše mládež je ve své podstatě tělesně a dušeně zdravá, ideově správně vedená a aktivně se podílí na našem společném velkém budovatelském díle. Je v silách a možnostech naší společnosti připravit ji na plnění nejnáročnějších úkolů. K tomu musí stejným dílem přispívat škola, rodina, jednotlivá pracoviště, na kterých mládež nastupuje do učebného nebo pracovního poměru, ale v plné míře také spoločenské organizace, zvláště Československý svaz mládeže a Revoluční odborové hnutí. Výchova mládeže je jedním z prvořadých zájmů a musí se stát i jedním z prvořadých úkolů doslova celé naší společnosti.

I když velká většina mládeže se aktivně podílí na rozvoji socialistické společnosti, určitá část mladých lidí v důsledku různých nežádoucích vlivů projevuje ještě záporný postoj k socialitické morálce a dopouští se i trestných činů.

Jde o poměrně malý počet mravně narušených jedinců. V posledních letech v naší republice z počtu přibližně 2 milionů mládeže ve věku od 9 do 18 roků dopustilo se různých trestných činů asi 1 %. V roce 1962 bylo odsouzených v Československé socialistické republice 4606 a na Slovensku 952 osob z řad mládeže.

Avšak ani s týmto stavem se nelze uspokojit. Statitstika dále dokazuje, že za posledních 5 let se stav trestné činosti mládeže v naší republice nezlepšil.

Je proto třeba, aby se všechny orgány a organizace, celá naše společnost touto otázkou hlouběji zabývaly, aby došlo k zlepšení současného stavu, aby byly nalezeny správné a účinné formy preventivně výchovného působení a bylo jich použito.

Podceňování mravní narušenosti dětí a kriminality mládeže a na to navazující sebeuspokojení a pasivita při řešení této problematiky, vedou často k hluboké a někdy i trvalé mravní narušenosti jednotlivců a vytvářejí živnou půdu k tomu, aby takovíto jednotlivci negativně působili na celou řadu dalších mladých lidí, s kterými se denně stýkají.

V  boji proti narušenosti a trestní činnosti mládeže plní významnou úlohu orgány bezpečnosti, prokuratury a soudy. Třeba však poznamenat, že v celkovém výchovném procesu jsou to již poslední instance, které za použití zákonných prostředků usilují o nápravu. Od r. 1960 se uvádí do života zásada, aby k trestnímu stíhaní mladých lidí dochádzelo jen v závažných případech, a to tam, kde nestačí působení a vliv společenských organizací a orgánů uskutečňujících výchovu mládeže, hlavně škol.

Trestní činnost mládeže se vyskytuje nejčastějí ve velkých městech a v průmyslových střediscích. Na Západoslovenský kraj připadá asi 40 % z celkového počtu mladých lidí, odsouzených na Slovensku, na Středoslovenský kraj 30 % a na Východoslovenský kraj také cca 30 %.

V  samotné Bratislavě bylo za první pololetí 1962 orgány bezpečnosti vyšetřováno jako podezřelých z provinění a z trestných činů 540 osob z řad mládeže. Dochází zde často k vytváření skupin - part, jichž trestní činnost bývá vysoce nebezpečná.

Pokud jde o formu trestní činnosti, dopouštějí se mladiství nejčastějí majetkových deliktů. V roce 1962 tvořilo rozkrádání majetku socialistického vlastnictví, krádeže, podvody a zpronevěry 45 % ze všech trestných činů, spáchaných mládeží.

Další početnou skupinou trestných činů mládeže jsou ublížení na zdraví a rvačky, které tvoří téměř 15 %.

Zvláštní problematiku, vyplývající v značné míře z působení fysiologických a biologických změn a z nedostatků v pohlavní výchově, tvoří u dospívající mládeže trestné činy mravnostní, cca 11 % z celkového počtu trestů. Mladiství se dopouštějí nejčastějí pohlavního zneužití a někdy i znásilnění.

Poměrne často páchaným trestným činem, a to opět ve větších městech, je výtržnictví, asi 5 %.

Bylo by možno uvést řadu dalších příkladů, které by podrobněji charakterizovaly trestní činnost mládeže v jednotlivých jejích formách podle motivů a pohnutek, některých zvlášností u chlapců i děvčat a pod. To však není cílem mého diskusního příspěvku, i když mnohé z poznatků by byly jistě poučné. Jde nám především o vytvoření správných závěrů k těm problémům, které osvětlují hlavní příčiny trestné činnosti mládeže a ukazují, jak proti nim účinně bojovat.

Jednou z podstatných příčin mravní narušenosti je nesprávná nebo nedostatečná výchova v mnohých rodinách. Víc jak třetina narušené mládeže pochází z rozvrácených rodin. Výchova je tu zpravidla narušována hrubým vzájemným jednáním rodičů vůči sobě i vůči dětem, vzájemným se napádáním, různymi negatívními vlivy, které přináší sebou alkoholismus některého z rodičů anebo morální úpadek vůbec. Jsou i mnohé jiné průvodní zjevy rozvratů v rodinách a jejich vliv na další vývoj dětí je tak či onak nepříznivý a rušivý.

Proto i z hlediska boje proti mravní narušenosti mládeže, i když význam úlohy je tu celkově o mnoho širší, je třeba dbát o všestranné upevňování zdravých rodinných vztahů. Musíme si, vážené soudružky a soudruzi, důležitost této úlohy připomenout tím více, že vývoj právě v této oblasti není u nás nijak příznivý. Počet rozvodů v Československu s výjimkou mírného poklesu v letech 1959 a 1960 má už od r. 1950 stále stoupající tendenci a v porovnávaní s tímto rokem byl loni vyšší o celou čtvrtinu.

Z rozborů jednotlivých případů mravní narušenosti a trestné činnosti mládeže zjišťujeme, že většina rodičů své děti sama postupně přivádí na scestí základními nedostatky v jejich výchově. Na jedné straně je to jejich shovívavost a nedůsledný postoj, k projevům vzrůstající neukázněnosti dětí, na druhé straně pak přílišná tvrdost při trestání jejich různých poklesků. Značné nedostatky se projevují v pozornosti k dětem ve využívání jejich volného času, v přístupu k otázkam pohlavní výchovy při jejich dospívání a pod. To všechno spolu s nedostatky, o kterých bylo mluveno v hlavní zprávě, jen podtrhává naléhavou potřebu hlouběji se zabývat problematikou pedagogické výchovy. Domnívám se, že naši školští pracovníci by měli k svým svěřencům přistupovat více individuálně a také na podkladě znalosti situace v rodinách.

Velkým nedostatkem zde zůstává, že i ostatní státní a spoločenské orgány a organizace, které mají přebírat péči o výchovu těch mladých lidí, u kterých rodičovská výchova z jakýchkoliv důvodů není uskutečňována, velmi pozdě již zjišťují nedostatky ve výchově v rodině a tak i pozdě zahajují jejich odstraňování. Zásah těchto orgánů přichází často až tehdy, když narušení výchovného procesu mladého člověka dosáhlo už mravního úpadku nebo došlo již k spáchání trestních činů. Výchovné působení školy, které - když se provádí důsledně - v součinnosti s rodiči, hlavně za aktivní pomoci sdružení rodičů a přátel školy, je schopné mnohým případům mravního narušování mládeže předejít anebo jeho dalším škodlivým důsledkům zabránit.

Promítneme tento závěr na současnou situaci a do některých forem výchovné práce. Nezletilí vo věku do 15 let dopouštějí se poklesků, které projednávají občansko-právní poručenské soudy, zpravidla vždy až po tom, když už ve škole jsou známi svou neposlušností, napadáním spolužáků, znevažováním učitelů, zaškoláctvím a pod. Tyto projevy nekázně a nedostatečné úcty k spoluobčanům přerůstají navenek v různé svévolné poškozování společenskych hodnot, jako je poškozování sodů, telefonních a podobných zařízení, hazardování s ohněm, krádežemi a vloupáním.

Orgány bezpečnosti, prokuratury a soudy využívají v takovýchto případech často všech prostředků mimosoudního výchovného působení, hlavně pohovorů s rodiči, ale tato opatření jsou v tom nebo onom případě zpravidla už jen následná a nemohou nahradit trpělivou každodenní výchovu v rodině, ve škole i ve společenských organizacích. Mám za to, že v naznačených směrech je třeba více žádat od školy, která by se neměla nijak uspokojovat jen s možnostmi vlastního vlivu na mravně narušeného žáka, někdy jen s použitím školských disciplinárních opatření, ale signalizovat jevy dalším orgánům a organizacím a v spolupráci s nimi důsledně řešit jednotlivé případy. Takováto spolupráce by se měla rozvíjet hlavně s příslušným národním výborem a s jeho školskou a kultúrní komisí, která cestou svého aktivu - výboru i sdružení rodičů a přátel školy - i dalšími prosředky může značně ovlivňovat prostředí, v kterém nezletilý žije a je vychováván.                                  

To je jedna z konkretních a účinnějších cest, jak v praxi uplatňovať zásadu, aby výchova mládeže se stala věcí celé společnosti. Od školy současně je třeba oprávněně požadovat, aby v případech mravní narušenosti mládeže povinné školní docházkou, se z hlediska nutnosti působení na rodiče obracela o pomoc i na společenské organizace, vedení pracovišť, na kterých jsou rodiče zaměstnáni.

Výchova mládeže při plnění pracovních úkolů je další důležitou formou výchovného působení. Vykazuje však na značném množství pracovišť také vážné nedostatky. Značná část zodpovědných pracovníků, mistrů a vychovatelů, tak jak o tom mluvil soudruh L ú č a n, zanedbává své výchovné povinnosti vůči svěřeným mladým lidem, vykonává je polovičatě nebo nesprávně v tom, že ve svých výchovných opatřeních mechanicky používa metod, jako ve vztazích k dospělým. Projevuje se zde často úplná nevšímavost k osobnímu životu mladistvých, k tomu, čím se zabívají ve volném čase a jakým směrem by bolo třeba jejich zájem co nejúčelněji zaměřit, podchytit a podpořit.

Tato slova je třeba v plné míře vztáhnout na práci společenských organizací na mnohých pracovištích, především na základní organizace Revolučního odborového hnutí a Československého svazu mládeže. Často je možno se setkat s případy, že společenské organizace na jedné straně správně morálně odsoudí provinění lebo trestný čin mladistvého, avšak na druhé straně nedostatečně analyzují příčiny, za kterých k činu došlo,

Třeba rozhodně skoncovat se stavem, kdy se mladému člověku, který se dostal do rozporu se zákonem a byl za to i potrestán, místo citlivého podání pomocné ruky pro další správný krok do života dostává opovržení, šikanování nebo vyloučení z kolektivu.

Československý svaz mládeže musí podstatně zvýšit svoji péči o mravně narušenou a trestně stíhanou mládež. Mnohé organizace a orgány ČSM se staví k těmto naléhavým otázkam zatím pasivně a nevšímavě. Jak jinak možno například hodnotit postupy Městského výboru ČSM v Bratislavě, který na poradu pracovníků veřejné bezpečnosti, prokuratury a soudu, školských odborů městského národního výboru, obvodního národního výboru, odborných učilišť, učňovských středisek, vedení některých závodů, psychologicko-výchovné kliniky, ČSM a ČSTV, jež se konala v Bratislavě a na níž se hledaly cesty a opatření ke snížení kriminalistiky mládeže, ani nevyslal svého zástupce. Případy ignorování obdobných akcí se strany ČSM nejsou ojedinelé.

Nedostatečná je i součinnost orgánů a organizací ČSM s výchovnými ústavy a jejich péče o úroveň výchovné práce v těchto ústavech, i když výchovné problémy jsou tu zvlášť závažné a vcelku každému známé. Například místní organizace ČSM v Hlohovci a Okresní výbor ČSM v Trnavě neprojevují zájem o život chovanců Domova mládeže v Hlohovci. Nečinnost OV ČSM ve vztahu k Domovu mládeže byla z podnětu prokurátora projednávána i Okresním výborem KSS v Trnavě, ale doposud se kladné výsledky jinak neprojevují.

Velmi důležité a z hlediska možností daleko závažnější úkoly má ve směru výchovy mladých Revoluční odborové hnutí. Sama skutečnost, že víc než 80 % mladistvých pachatelů je v zaměstnaneckém poměru v závodech, ukazuje na málo účinné preventivně výchovné působení některých závodních a odborářských kolektivů na mládež. A tu je velmi žádoucí urychlená náprava. V kterých směrech je tato náprava potřebná, vyplýva z toho, co již bylo výše uvedeno.

Zvláštním problémem zůstává výchova narušené mládeže, která se na základě soudních rozhodnutí uskutečňuje v domovech se zvýšenou péčí. Situace v těchto domovech z hlediska výchovy je značně neuspokojivá. Vyplýva to z nedostatečného počtu těchto výchovných ústavů a z jejich špatného umístění a vybavení. Na Slovensku, až na některé výjimky, jsou soustředěny v Západoslovenském kraji. Dále to vyplýva ze závad kvality vychovatelů, z nedostatečné diferenciace narušených mladistvých po dobu jejich mravní výchovy a z nedostatečných možností odborného školení chovanců. Odbory školství a kultury rad příslušných okresních národních výborů, do jejichž správy tyto ústavy přešly, věnují odstraňování nedostatků v ústavech velmi malou pozornost, takže většina z nich, i když je už dávno známá, odstraněna nebyla. Bude správné, když Komise Slovenské národní rady pro školství a kulturu společně s Právní komisí SNR provedou na základě závěrů dnešního pléna SNR důkladný rozbor celkové situace v domovech se zvýšenou péčí a přehodnotí s příslušnými národními výbory a dalšími orgány nejdůležitejší opatření na zlepšení uvedené nežádoucí situace. Obdobně bude správné řešit i některé palčivé otázky sociálně právní ochrany mládeže, kterou vykonávají orgány péče o mládež, začleněné do odborů školství a kultury rad okresních národních výborů.

Jen společným a důsledně uskutečňovaným úsilím všech zainteresovaných orgánů a organizací bude možno účinne řešit a odstraňovat případy mravní narušenosti a trestní činnosti mládeže, jejíž základní příčinou jsou nedostatky v zabezpečování socialistické výchovy a převýchovy mládeže v její plné šířce a ve všech spojitostech, tak jak nás k tomu zavazuje i dokument Ústředního výboru Komunistické strany Československa o výhledech dalšího rozvoje naší socialistické společnosti. (Potlesk. )

Predseda Lenárt:

Ďakujem súdruhovi poslancovi Sedláčkovi a dávam slovo ďalšiemu rečníkovi súdruhovi poslancovi Antonovi Ťažkému.

Poslanec Ťažký:

Vážená Slovenská národná rada, súdružky a súdruhovia!

Hovoriť o výstavbe škôl vo Východoslovenskom kraji nemožno nezačať tým, že roky od februárového víťazstva robotníckej triedy znamenali pre východné Slovensko na tomto úseku zásadný obrat oproti minulosti.

Pri hodnotení výstavby škôl v kraji za posledné tri roky pri všetkých nedostatkoch a neplnení plánu bol vybudovaný celý rad nových školských budov, ktoré postupne umožňujú výchovu našich detí v zdravom a príjemnom prostredí.

Za toto obdobie postavili sme vyše 100 škôl s 1351 triedami len v investičnej školskej výstavbe. Vytvorili sme tak podmienky pre zlepšenie pedagogickej činnosti a dobré podmienky pre vzdelávanie viacej ako 50 000 žiakov. Všetky tieto budovy sú moderne vybavené technickým zariadením, ako ústredným kúrením, vodovodom i kanalizáciou, a proti starým budovám dostatočne svetlé.

Okrem toho za uplynulé tri roky odovzdali sme 143 učební, vybudovaných v akcii "Z", čo predstavuje ďalších 5700 žiackych miest.

Je známe, že Východoslovenský kraj má ešte stále vysoké percento dvojsmenného vyučovania vo všeobecno-vzdelávacích školách, ba v niektorých prípadoch hrozí trojsmennosť. Preto sú uvedené pekné výsledky znehodnocované každoročným neplnením plánu v školskej investičnej výstavbe, čo nesie so sebou neodovzdávame kapacít i omeškané začínanie nových stavieb.

Za posledné tri roky ostali sme dlžní našim deťom vyše 200 učební s kapacitou okolo 10 000 žiackych miest. Tento dlh predstavuje školy pre takmer 70 tisícové mesto.

Otázkou neplnenia plánu školskej investičnej výstavby zaoberali sa orgány národných výborov často v snahe pomôcť tak v príprave stavby, ako aj v jej realizácii. V niektorých prípadoch, najmä tam, kde bola zainteresovanosť občianstva, sa kladné výsledky aj ukázali. Ide hlavne o pomoc v pracovných silách na odľahlejších staveniskách. Vysoká aktivita miestnych národných výborov a občanov priniesla dobré výsledky hlavne pri výstavbe škôl v rámci akcie "Z".

Je celý rad školských objektov, ktoré môžu slúžiť za vzor aj našim stavebným organizáciám, ako v Čani, Kráľovskom Chlmci a vo Vlachove. Tu zvlášť hodnotíme tú skutočnosť, že národné výbory za vysokej aktivity rodičov a učiteľov prekonali často mimoriadne materiálové ťažkosti a i cez ne vybudovali okrem škôl svojpomocou aj byty pre učiteľov.

Príčin neplnenia plánu školskej investičnej výstavby je niekoľko. V niektorých prípadoch nevedeli národné výbory včas pripraviť potrebné predpoklady pre harmonický postup výstavby, keď neboli pripravené príjazdné cesty, staveniská a podobne.

V minulosti sa často narážalo na nedostatočný časový predstih projektovej prípravy, zavinený trvalými zmenami a nestálosťou plánu. To je nedostatok, s ktorým sme sa v zásade už vyrovnali, a dnes máme rad stavieb vyprojektovaných v dostatočnom časovom predstihu.

Hlavné nedostatky sa prejavili u dodávateľských organizácií. Naši súdruhovia stavbári majú množstvo výhovoriek, ktorými pomalý postup výstavby sústavne odôvodňujú. Často sú to materiálové nedostatky, ale skutočnosť sa javí tak, že ide hlavne o nedostatočné pochopenie významu školskej výstavby a následkom toho aj o organizačné nedostatky. Prejavuje sa to obyčajne šturmom v kompletizácii stavieb, zatiaľ čo postup hrubej stavby je pomalý.

Myslím si, že bude nevyhnutné upustiť od systému takzvaných školských mesiacov v júli a auguste, ktoré znamenajú vysokú špičku montážnických kapacít na úkor iných stavieb, najmä dokončovania bytov. Postupne budeme musieť prejsť na spôsob harmonického postupu výstavby škôl prúdovou výstavbou. Je predsa možné odovzdávať nové školské objekty i v ostatných mesiacoch roku.

Druhou závadou je nekomplexnosť odovzdávania školských stavieb. Je pravda, že pre výuku sú dôležité učebne, no, na druhej strane stavbári často ponúkajú jeden objekt, čo znamená vyučovanie na stavenisku bez ohľadu na bezpečnosť žiakov - inokedy nie sú ukončené potrebné zariadenia.

V   tomto roku máme vo Východoslovenskom kraji ukončiť a odovzdať 33 všeobecnovzdelávacích škôl so 440 triedami, z toho k 1. septembru 26 škôl s 348 triedami. Vo finančnej sume tohoročný plán predstavuje viac ako 10 %-né zvýšenie oproti skutočnosti v roku 1962. Súčasný stav ukazuje, že plán možno bezo zvyšku v odovzdávaní kapacít splniť.

V   tomto smere pracuje aj Komisia pre školstvo a kultúru Východoslovenského KNV, stavebným organizáciám pomáha cestou učiteľov a sdružení rodičov a priateľov školy. Aby postup výstavby a termíny ukončenia boli sledované širokou verejnosťou, chceme dať výstavbu škôl pod verejnú kontrolu. Súčasne vedieme nášho krajského investora i dodávateľské organizácie k tomu, aby sa podmienky pre odovzdávanie škôl v letných mesiacoch vytvárali už dnes, čo sa môže prejaviť jednak včasným ukončením, jednak zvýšenou kvalitou odovzdávaných stavieb.

I naďalej však ostáva okolo školskej výstavby celý rad problémov. Chcem poukázať na otázku typov. Východoslovenský kraj bol vyzdvihnutý na celoslovenskom aktíve pred rokom za to, že prešiel na výstavbu škôl v nových typoch, tzv. STÚ-60.

Na druhej strane musíme konštatovať, že naša disciplinovanosť priniesla nám veľa starostí. Už v plánovacej príprave narážame na problém dodržania limitu na jedno žiacke miesto. I keď sme upravili komplexnosť výstavby pavilónových škôl len na okresné sídla, je nemožné limity dané pôvodne pre typ Gottwaldov dodržať.

Ďalšie problémy vznikli v projekcii, tie sme si však vedeli vyriešiť sami doplnením variantov. Naproti tomu mnoho starostí nám robili materiály, ktoré na nové typy neboli pripravené. Myslíme si, že vývoj typov školských stavieb by mal byť zladený s materiálno-výrobnou základňou a tiež s plánom investičných prostriedkov. Ako som hovoril, máme predpoklady v tomto roku odovzdať v školskej investičnej výstavbe plánovaný počet učební. Súčasne už dnes zabezpečujeme plnenie úloh na tomto úseku v budúcich rokoch včasnou plánovacou i projektovou prípravou. Je však potrebné, aby sa celoštátne vyjasnili otázky typov a materiálno-výrobného zabezpečenia. V tom je okrem konštrukčných častí aj problém vybavenia školských družín, najmä pokiaľ ide o veľkokuchynské zariadenia.

Vážnym problémom, na ktorý treba upriamiť pozornosť Slovenskej národnej rady, sú ubytovacie a vyučovacie priestory priamo v Košiciach na vysokých školách, v ktorých každým rokom pribúda viacej poslucháčov ako týchto nevyhnutne potrebných priestorov. Bude veľmi dobre, keď nám pri riešení tohto problému pomôžu najmä Slovenská plánovacia komisia, Ministerstvo školstva a kultúry, ako aj Odbor školstva a kultúry Slovenskej národnej rady.

Súdružky a súdruhovia,

teraz niekoľko slov o poľnohospodárskom školstve vo Východoslovenskom kraji.

Aby bola vytvorená materiálno-technická základňa pre prechod ku komunistickej spoločnosti, bude potrebné vyrovnať poľnohospodársku výrobu na úroveň priemyslu, ako to vytýčil XII. sjazd KSČ. Sme si vedomí toho, že splnenie tejto úlohy si vyžiada nielen vybaviť poľnohospodárstvo modernou technikou a zavedením elektrifikácie a chemizácie, ale predovšetkým dotovať poľnohospodárstvo potrebným počtom kvalifikovaných odborníkov.

Rast produktivity práce v poľnohospodárstve vo Východoslovenskom kraji do značnej miery je sťažený práve nízkym počtom odborníkov priamo v poľnohospodárskej výrobe, napríklad v jednotných roľníckych družstvách, kde na jedného odborníka s vysokoškolským vzdelaním pripadá 11 305 ha a na jedného stredoškoláka s úplným stredoškolským vzdelaním 1241 ha poľnohospodárskej pôdy. Najkritickejšia je situácia v počte odborníkov s vysokoškolským poľnohospodárskym vzdelaním v okrese Michalovce, kde na jedného vysokoškoláka odborníka pripadá 44 964 ha pôdy, v okrese Prešov 32 040 ha a v okrese Trebišov 26 367 ha poľnohospodárskej pôdy. Tieto veľké rozdiely postupne odstraňujeme zvýšeným prideľovaním absolventov vysokých škôl do spomínaných okresov, počnúc už od tohto roku. Keď sa chceme do roku 1970 vyrovnať s potrebným počtom vysokoškolských poľnohospodárskych odborníkov v kraji, bude potrebné zvýšiť prísun absolventov vysokých škôl poľnohospodárskych do kraja, lebo terajší počet 126 absolventov vysokých škôl poľnohospodárskych pridelených v tomto roku je veľmi nízky. Zo strany krajského národného výboru urobíme všetko, aby každoročne na vysoké školy poľnohospodárske bolo vysielané aspoň 30 % absolventov stredných poľnohospodárskych technických škôl. Nízky počet poslucháčov na vysokých školách poľnohospodárskych z nášho kraja je do značnej miery ovplyvnený tým, že absolventi stredných škôl vyhľadávajú možnosti štúdia v rámci kraja a ťažšie odchádzajú na vysoké školy mimo kraja. Keď uvážime, že len z poľnohospodárskych technických škôl ročne má odchádzať celkom 30 % absolventov z 300 na vysoké školy poľnohospodárske, a to obyčajne do Nitry, nebude možné tento počet absolventov z kraja prijímať pre nedostatok priestorov na tejto škole. Preto odporúčame pri Veterinárnej fakulte v Košiciach zriadiť pobočku prevádzkovo-ekonomickej fakulty nitrianskej, počnúc už školským rokom 1963/64. Takýmto riešením by bolo možné perspektívne aktívnejšie zlepšovať situáciu na poľnohospodárskom úseku pri prideľovaní vysokoškolských odborných kádrov do kraja.

Nepriaznivá je situácia na jednotných roľníckych družstvách aj v počte odborníkov s úplným stredoškolským vzdelaním, kde na jedného technika, ako som už spomenul, pripadá 1241 ha poľnohospodárskej pôdy. Veľmi zlá situácia je práve v tých okresoch, kde predtým neboli stredné poľnohospodárske technické školy, a to v okrese Bardejov, kde na jedného technika pripadá až 2779 ha, a v okrese Rožňava, kde na jedného technika pripadá 2281 ha poľnohospodárskej pôdy. Tento nedostatok odstraňujeme jednak zvýšeným prideľovaním absolventov stredných poľnohospodárskych technických škôl do týchto okresov. Zriadené boli technické školy v týchto okresoch a okrem toho zvýšený počet žiakov sa prijíma z týchto okresov do technických škôl mimo vlastného okresu, napríklad z okresu Bardejov do Medzilaboriec atď. Predpokladáme, že takýmto riešením bude možné doterajšie rozdiely v počte hektárov poľnohospodárskej pôdy na jedného technika do roku 1970 vyrovnať. Aby na 1000 ha poľnohospodárskej pôdy bolo možné v roku 1970 mať 7-8 technikov s poľnohospodárskym vzdelaním a 30 % absolventov technických škôl vysielať na vysoké školy, budeme musieť do roku 1970 vyškoliť celkom 7000 odborníkov so stredoškolským poľnohospodárskym vzdelaním. Je to úloha nie malá, ale po realizácii uznesení, ktoré prijali stranícke orgány v kraji a rada KNV na tomto úseku, bude možné túto úlohu zvládnuť.

Veľmi kritická je situácia vo vekovom zložení súčasného stavu družstevníkov, nakoľko krajský priemer sa pohybuje okolo 50 rokov a v niektorých okresoch je situácia ešte horšia, napríklad v okrese Košice až 54 rokov. Na tomto úseku v rámci kraja neboli vykonané v minulosti také opatrenia, ktoré by pomohli rýchlejšie tento nedostatok odstrániť, čoho dôkazom je aj splnenie plánu náboru mládeže do učebného pomeru v poľnohospodárstve v roku 1961 na 37 % a v roku 1962 na 36 %.

Skúsenosti z minulých rokov ukazujú, že plán sa neplní sústavne a príčiny neplnenia plánu spočívajú predovšetkým v nezáujme rodičov, aby ich deti pracovali v poľnohospodárstve, v slabej výchovnej práci na základných deväťročných školách k voľbe povolania, veľmi slabej starostlivosti poľnohospodárskych podnikov o získanie mládeže pre prácu v poľnohospodárstve, rodičia zo súkromne hospodáriacich obcí nechcú znášať náklady za svoje deti v učebnom pomere a do značnej miery nedostatočné umiestenie a materiálne vybavenie učilíšť odrádza učňov od nástupu do poľnohospodárskych odborných učilíšť. Sú to základné problémy, ktoré bude treba v celoštátnom meradle v čo najkratšej dobe odstrániť, keď sa má poľnohospodárstvo a tým aj učňovské školstvo dostať na úroveň priemyslu.

V snahe zlepšiť situáciu pri zaškoľovaní poľnohospodárskych odborníkov rada Východoslovenského krajského národného výboru prijala opatrenia na splnenie náboru do učebného pomeru v poľnohospodárstve, kádrové obsadenie poľnohospodárskych škôl a materiálne zabezpečenie tak škôl, ako aj školských majetkov.

S problémom v nábore do poľnohospodárskych škôl budeme sa musieť sami vyrovnať v rámci kraja, podobne aj s materiálnym zlepšovaním škôl. Značné ťažkosti pri ďalšom rozvoji poľnohospodárskych škôl sa vyskytnú v obsadzovaní škôl učiteľmi odborných predmetov, a to preto, že absolventov vysokých škôl nie je možné po ukončení štúdia, čo je správne, prideľovať na školy, ale priamo do poľnohospodárskej výroby, a pre nedostatok odborníkov vo výrobe, sú veľmi sťažené podmienky priberania do funkcie učiteľov - pracovníkov z výroby. Odporúčam tento problém celoštátne riešiť tak, aby každoročne určitý počet absolventov bol prideľovaný na školské majetky a po 3-ročnej výrobnej praxi mohol byť preradený na školu. Takýmto riešením by bolo možné vylepšovať kádrové obsadenie na poľnohospodárskych školách.

Je potrebné poznamenať, že búrlivý rast poľnohospodárskych škôl nastal po roku 1952 a poľnohospodárskych odborných učilíšť až po roku 1960, čiže poľnohospodárske školstvo je pomerne mladé, preto bude potrebné, aby výchove poľnohospodárskych odborníkov bola venovaná väčšia pozornosť ako doposiaľ, lebo len dostatočným počtom dobre pripravených poľnohospodárskych odborníkov bude možné úlohy XII. sjazdu na poľnohospodárskom úseku úspešne splniť. (Potlesk. )

Predseda Lenárt:

Ďakujem poslancovi Ťažkému.

Ďalší rečník sa prihlásil námestník ministra školstva a kultúry súdruh Hendrych.

Súdruh Hendrych:

Vážená Slovenská národní rado, soudružky a soudruzi poslanci!

Zpráva soudruha povereníka i výstavka instalovaná v přilehlých chodbách ukazuje s dostatečnou přesvědčivostí úspěchy, kterých bylo dosaženo v rozvoji školských a mimoškolských výchovných zařízeních na Slovensku od osvobození. Zvláště je třeba ocenit vysoká tempa rozvoje základního a středního školství, za což patří dík a uznání všem pracovníkům školské správy a učitelům na Slovensku, kteří se na těchto úspěších významně podílejí.

Přesto však je rozvoj některých výchovných zařízení na Slovensku pomalejší než je celostátní průměr. Týka se to především předškolních zařízení, zařízení pro mimoškolní péči o děti, odborného i učňovského školství a kvalifikace učitelů. Například v družinách mládeže je umístěno na Slovensku každé 11. dítě zaměstnané matky. Bude proto našim společným úkolem hledat při přípravě plánu na léta 1964 - 70 možnosti jak tyto rozdíly vyrovnat, i když bude nutné daleko hospodárněji využívat prostředků, které budou pro rozvoj školství vymezeny a především ve zvýšené míře využívat pomoci podniků a závodů při výstavbě mateřských škol, při budování učňovských zařízení a při rozvoji studia pracujících. Bylo by například žádoucí, aby podíl odborných učilišť budovaných podniky a závody se zvýšil z dnešních 45 % učňů v nich vychovávaných na 60 % v r. 1970; rovněž značná část přírustku mateřských škol do r. 1970 by měla být vybudována jako podniková zařízení, i když v některých okresech na Slovensku bude nutné s ohledem na to, že tam není ještě veliký podnik nebo závod, budovat mateřské školy, především v rámci