Důvodová zpráva

Obecná část

Od vydání zákona o právu rodinném č. 265/1949 Sb., který upravoval rodinné vztahy způsobem odpovídajícím podmínkám a potřebám nově vznikající společnosti v Československu, uplynulo již více než 10 let. Tento zákon byl provedením Ústavy 9. května a znamenal na svou dobu velký pokrok v právním řádu.

Žena se stala politicky rovnoprávnou muži. Tak byly vytvořeny předpoklady pro založení rodiny, kde oba manželé jsou si rovní. Muž přestal být hlavou rodiny. To se také projevilo v přeměně právního institutu tzv. otcovské moci v rodičovskou moc. Oba rodiče dostali stejná práva a povinnosti při výchově a výživě dětí. Práce ženy v domácnosti se hodnotí stejně jako práce muže v zaměstnání. Nebylo již třeba ustanovovat při úmrtí otce, zákonného zástupce-poručníka k výkonu rodičovské moci, ale rodičovská moc zůstala soustředěna v rukou matky dítěte. Zákon o právu rodinném provedl Ústavu 9. května i pokud šlo o zásadu; že původ dítěte nesmí mu být na újmu. Proto odstranil právní rozdíly mezi dětmi narozenými v manželství a mimo manželství. Konečně další důležitou změnou bylo zavedení jediné formy uzavření manželství, a to před orgánem státu - národním výborem.

Od doby, kdy zákon o právu rodinném nabyl účinnosti prošla celá kaše společnost i právní řád bouřlivým vývojem. Zmínila se především celá struktura našeho národního hospodářství a průmyslová výroba vzrostla na několikanásobek. Není již u nás vykořisťovatelských tříd. Slovensko překonalo svou dřívější hospodářskou zaostalost a povzneslo se na vysokou úroveň v průmyslu i v zemědělství. Všechny výrobní prostředky se staly společenským vlastnictvím. Ekonomickým základem Československé socialistické republiky se stala socialistická hospodářská soustava. Veškerá kulturní politika v Československu, výchova i vyučování jsou založeny na vědeckém světovém názoru; jak vyplývá z čl. 24 odst. 3 Ústavy. I všechny další základní změny jsou zakotveny v ústavě Československé socialistické republiky z roku 1960.

Nové poměry v ekonomice a ve vlastnických vztazích měly dalekosáhlý vliv na myšlení i život každého občana. Ovlivnily také poměry v manželství a rodině. Proces vytváření socialistického typu manželství a rodiny je jevem dlouhodobým a není ještě ukončen. Za kapitalismu je základním posláním rodiny hospodářsky zabezpečovat členy rodiny, tj. dáti, manželku, sourozence; prarodiče apod. Teprve od tohoto základního poslání je odvozena výchovná funkce rodiny, která je závislá na hospodářském postavení rodiny.

Rodina za socialismu má již obsahově jiné funkce; které jsou v přímé závislosti na stupni rozvoje společnosti. Mezi jevy, které ovlivňují stupeň rozvoje a tím i poslání rodiny a manželství, patří především odstranění vykořisťování, zabezpečení práce pro každého, zajištění politického a ekonomického zrovnoprávnění muže a ženy. Toto politické zrovnoprávnění proklamované Ústavou 9. května a provedené zákonem o právu rodinném, bylo v důsledku dalšího rozvoje socialistické společnosti doplněno postupným ekonomickým zrovnoprávněním žen. Tento vývoj stále trvá. Skutečností se stalo již dnes, že asi 44 % všech pracovníků tvoří ženy.

Celá struktura školství a plán dalšího rozšiřování kvalifikace a vzdělání pracujících vychází z nutnosti umožnit ženám využít jejích schopností a politických práv daných jim ústavou.

Ženy na vysokých školách ve školním roce 1962/63

	Počet žen
	absolutně	v % Z celkového počtu studentů
Vysoké školy celkem	46 304	36,3
z toho:
Vysoké školy technického směru	9106	15,0
Vysoké školy universitního směru	19 006	47,6
Pedagogické instituty	17 703	70,1
Vysoké školy uměleckého směru	489	31,7

V některých oborech mají dnes ženy početní převahu nad muži.

Zaměstnanost žen (koncem roku - v tis. osob, včetně žen na mateřské dovolené)

	absolutně	v % z celkového počtu pracujících v příslušném odvětví	absolutně	v % z celkového počtu pracujících v příslušném odvětví
	1955		1961
Celkem	2 553	42,6	2 676	43,4
z toho:
průmysl	686	34,8	934	38,9
zemědělství a lesnictví	1 095	53,5	736	50;7
obchod a veřejné stravování	253	61,9	295	68,9
zdravotnictví a soc. péče	111	72;1;	142	75;3
školství, kultura, osvěta a tělesná výchova	133	56,4	189	60,6

Veliký význam pro přetváření funkce rodiny a manželství má i široké nemocenské a důchodové zabezpečení a v neposlední řadě všeobecný a neustálý růst životní úrovně všech pracujících.

Společnost zabezpečuje ženu v době mateřství, a proto byla prodloužena placená mateřská dovolená na 6 měsíců a dána matce možnost, aby po dalších 6 měsíců zůstala u dítěte bez přerušení pracovního poměru. Ke konkrétním projevům péče společnosti o manželství a rodinu patří také výstavba jeslí, mateřských škol, školních družin a školních klubů.

Počet míst v jeslích, mateřských školách a mimoškolních zařízeních stoupá:

	1950	1953	1955	1962
Jesle (místa)	22 245	33 357	35 024	50 247
mateřské školy (zapsané děti)	253 306	219 324	236 254	308 916
družiny a kluby mládeže (zapsání žáci)	133 217	116 902	134 472	213 416

Společnost věnuje zvýšenou pozornost rodinám s více dětmi. Ta se projevuje především poskytováním rodinných přídavků a daňových úlev. Významnou pomocí je bezplatné poskytování školních pomůcek, zvýhodňování cen za předměty osobní potřeby pro děti, dále závodní a školní stravování, bytová výstavba a rozšiřování různých druhů služeb pro domácnost.

Zaměstnané ženy musí dnes ještě stále vynakládat příliš mnoho času na domácí práce. Nejtíživější práce v domácností leží jako dříve na bedrech ženy. Dřívější názory, že žena by neměla vykonávat společensky nutnou práci a měla se věnovat práci v domácností, jsou společenským vývojem překonány. Mimoto statistické údaje ukazují, že nezaměstnané ženy, které jsou v domácnosti, věnují např. na sebevzdělání a kulturu daleko méně času než ženy zaměstnané. Ženy v domácnosti ztrácejí většinu doby, která je uvolněna tím, že nevykonávají společensky nutnou práci, činností v domácnosti.

Stará ekonomickozaopatřovací funkce rodiny stále ustupuje a kvalitativně se mění. S novým obsahem rodiny souvisí i nový obsah a funkce manželství ve společnosti. Socialistická společnost zajišťuje manželství takovým způsobem, aby k jeho uzavření mohlo dojít především na základě svobodného rozhodnutí a pevných citových vztahů muže a ženy. Hlavním společenským posláním manželství je založení rodiny a výchova dětí. Manželství je oprošťováno od majetkových spekulací a zajišťují se všechny předpoklady k tomu, aby mohlo dosáhnout nejvyšší mravní čistoty a pevnosti a stalo se harmonickým a trvalým společenstvím muže a ženy jako zdravého základu pro výchovu dětí.

Tyto všechny Nové skutečností v oblasti rodiny; manželství i výchovy byly všestranně hodnoceny a jejich význam zdůrazněn na XII. sjezdu KSČ. Tento sjezd plánovitě zaměřil ve svých usneseních činnost společnosti k podpoře a upevňování manželství a rodiny a zároveň orientoval pozornost na poslání a funkcí manželství a rodiny v naší společnosti, především v souvislosti s otázkami výchovy. Uvedeným požadavkům nemohl proto již vyhovovat zákon o právu rodinném z roku 1949. Bylo třeba i právní úpravou vyjádřit změny, ke kterým došlo ve vývoji, poslání i funkci rodiny a manželství, a napomoci tak dalšímu rozvoji společností budující socialismus a komunismus.

Hlavní změny právní úpravy vztahů v manželství a rodině se týkají výchovy dětí. V socialistické společnosti se na výchově děti podílí vedle rodiny stále více také sama společnost, a to jak prostřednictvím jeslí, mateřských škol školních družin, školních klubů, tak i za pomoci společenských organizací, jako je ČSM, Pionýr, ČSTV a další. Je proto velmi důležité, aby tato výchova byla vedena při tolika formách a prostředcích výchovného působení k jednomu společnému konečnému cíli, tj. vychovat mladého člověka budovatele nové společností. Z tohoto důvodu byla v zákoně na jedné straně vyzdvižena důležitost výchovy v rodině, která zůstává rozhodujícím faktorem ve výchově dětí. Na druhé straně bylo třeba vymezit podíl společností při výchově. Důležitá je přitom i otázka společenské kontroly výchovy dětí. Zde se vedle společenských organizací významná zesiluje úloha a pravomoc národních výborů. Těmto lidovým orgánům státní moci a správy se dává právo činit vhodná výchovná opatření, která dosud mohl provádět jen soud. Ukázalo se totiž účelným využít při působení na výchovu dětí širokých možností jak aktivu, tak funkcionářů a pracovníků národních výborů. Proto byla dosud oddělená právní úprava tzv. sociálně právní ochrany mládeže, tj. úloha a povinnosti národních výborů při výchově dětí; začleněna v novém pojetí do zákona o rodině.

Další změny v důsledku tohoto nového pojetí se projevují v úpravě osvojení, rozvodu, výživného a otázek výchovy dětí, které nemají rodiče nebo o něž se rodiče náležitě nestarají.

Komunistická strana Československa jako vedoucí síla a organizátorka naší společnosti projevila velkou péči o otázky rodiny, manželství a výchovy dětí. Proto již před XII. sjezdem naší strany usnesl se ústřední výbor KSČ na svém zasedání ve dnech 7. a 8. prosince 1960 na tom, že je třeba zdokonalí náš právní řád a dal tak také podnět k vypracování nového zákona o rodině. Osnova zákona byla vypracována za úzké spolupráce s představiteli společenských organizací a prošla nejen širokým připomínkovým řízením, ale také podnětnou diskusí na pracovištích. Tak bylo možno využít při tvorbě zákona nejširších zkušeností našeho pracujícího lidu. Zákon o rodině je současně provedením ústavy Československé socialistické republiky z roku 1960; která jako základní zákon státu vyjádřila dosažený stupeň vývoje naší společnosti a vytýčila další její rozvoj. Zákon o rodině má rovněž přispět svým podílem především při vytváření nových vztahů mezi lidmi, vztahů ovládaných morálkou socialistické společnosti.

Zvláštní část

ČÁST PRVNÍ

MANŽELSTVÍ

Vznik manželství

Dosavadní předpisy, které upravují práva a povinnosti manželů, děti a ostatních členů rodiny, byly až dosud rozptýleny v zákonu a právu rodinném, v zákonu o zatímních změnách v některých občanských věcech právních, v občanském soudním řádu a dalších předpisech. Snaha soustředit tato ustanovení vedla k tomu, že do osnovy zákona o rodině byla pojata všechna hmotně právní ustanovení mající vztah k právu rodinnému.

Do čela hlavy první; kde se upravují podmínky vzniku manželství,; bylo zařazeno ustanovení, v němž se vysvětluje účel manželství a vyslovuje se požadavek vzniku trvalého; harmonického, životního svazku. Společenský účel manželství, jak je uveden v článku I osnovy, předpokládá, že oba účastníci ještě před tím, než uzavřou manželství, se vzájemně poznají, po stránce charakteru a znají i zdravotní stav druhého účastníka. Tyto znalosti jimi mají umožnit dobrý vzájemný vztah, pochopení a uvědomění, že smysl manželství je třeba hledat zejména v řádné výchově dětí.

Osnova stanoví náležitosti vzniku manželství, tj. souhlasný projev vůle muže a ženy uzavřít manželství před oprávněným orgánem státu, formu tohoto projevu a místní příslušnost. Mnohdy budě účelné, aby obřad byl proveden nikoli v matnostech MNV, ale jinde, jak to situace bude vyžadovat.

Osnova se v podstatě neodchyluje od dosavadní zákonné úpravy, pokud jde o formální náležitosti uzavření manželství. Nezměněna zůstávají i ustanovení o úlevách; kterých je možno dosáhnout v případě ohrožení života některého z občanů, jenž hodlá uzavřít manželství.

Pro případ, že by československý státní příslušník chtěl vstoupit do manželství v cizině, umožňuje se, aby tak mohl učinit i před československým zastupitelským úřadem, popřípadě před jiným orgánem našeho státu; který je tomu zmocněn. Nevylučuje se tím možnost sňatku před orgánem cizího státu, kde náš občan pobývá, ovšem za předpokladu že obřad se nepříčí kogentním ustanovením československého právního řádu (např. civilní forma).

Vzhledem k tomu, že občané jsou, si již dobře, vědomi toho, že církevním statkem nemůže vzniknout platné manželství, bylo možno také změnou systematického zařazení tohoto ustanovení vyjádřit; že aktuálnost tohoto předpisu není již taková jako dříve. Formulace, která hovoří o náboženských obřadech, ukazuje, že jde o úkony, které mají význam jen z hlediska církevního.

Okolnosti vylučující uzavření manželství

Skutečnosti bránící vzniku platného manželství, jak je osnova uvádí, neliší se od okolností, které zná dosavadní zákon. Osnova však odstraňuje švagrovství jako skutečnost vylučující uzavření manželství, neboť prakticky stejně neměla významu. Pracujícím nebylo také pochopitelné, že vztah označený jako švagrovství (např. vztah tchána ke snaše); který vznikl v souvislosti s uzavřením manželství, trval i po jeho skončení (např. po rozvodu).

Uzavření manželství mezi osobami, z nichž jedna nebo obě jsou nezletilé, není žádoucí. Proto osnova zásadně uzavření takového manželství nedovoluje. Pouze výjimečně, mluví-li pro to důležité důvody, mohou soudy - na které osnova přenáší opět rozhodovací pravomoc - povolit uzavření manželství nezletilým starším než 16 let. Nejdůležitějším předpokladem povolení musí však být zjištění okolností; z nichž lze usuzovat, že manželství bude plnit svojí společenskou funkci, že tedy bude trvalým společenstvím muže a ženy, kteří chtějí založit rodinu a řádně vychovávat své děti.

Výslovně se stanoví, že manželství nevznikne, a to za žádných okolností, jestliže jedna z osob hodlajících uzavřít manželství byla mladší než 16 let, i kdyby povolení k uzavření manželství bylo třeba dáno a sňatek byl formálně proveden.

Nová úprava institutu zbavení způsobilosti k právním úkonům v občanském zákoníku si vyžádala nutnost přizpůsobení příslušných ustanovení zákona o rodině, která upravují důvody neplatnosti manželství. Ustanovení § 14 odst. 1 osnovy vyjadřuje intenzitu duševní poruchy, která by měla za následek neplatnost manželství. Pod pojem "osoba stižená duševní poruchou" je zahrnut i případ, kdy jde o osobu nedostatečně duševně vyvinutou. V tomto směru jde o terminologické zjednodušení oproti ustanovením zákona č. 265/49 Sb.

Nově se zavádí lhůta jednoho roku; ve které mohou potomci žádat o prohlášení manželství za neplatné po smrti manžela. Důvodem tohoto časového omezení je snaha zabránit tomu, aby návrhy byly podávány po dlouhé době, kdy není již zájem společnosti na zjištění neplatnosti takového manželství.

Vztahy mezi manžely

Stěžejní zásady, kterými se manželé řídí a jež vyslovil již dosavadní zákon; tj. povinnost životního společenství; věrnosti a vzájemné pomoci; osnova ještě více prohlubuje. Jejich obsah dostává širší náplň než dříve právě tím; že nyní jde o mravní zásady manželství v socialistické společnosti.

Výdělečné možnosti a schopnosti každého z manželů jsou hranící vymezující rozsah povinností každého z nich, aby přispíval na potřeby rodiny. Nejde tedy jen o příspěvek na potřeby druhého manžela, nýbrž celého rodinného kolektivu, do něhož mají být oběma manžely vnášeny hodnoty podle toho, jak jsou sami schopni vydělávat. Bude-li některý z manželů pracovat v domácnosti a svou osobní prací prospívat druhému manželovi a celé rodině, nelze pochybovat o tom, že tato jeho práce je příspěvkem, který nahrazuje výdělek, jímž by jinak, jako osoba v pracovním poměru, rozmnožovala úhrnný příjem celé domácnosti. Totéž platí i o práci, kterou manžel koná k prospěchu rodiny tím, že osobně pečuje o děti a je vychovává.

Zásada rovnoprávnosti obou manželů se projevuje i v ustanovení o společném rozhodování manželů ve věcech rodiny. Jestliže se manželé nemohou shodnout o nějaké důležité věci mající vztah k jejich rodině a domácnosti, je nutné, aby rozhodl soud, který tak učiní vždy, bude-li o to některým z manželů požádán. Tento princip je prolomen výjimkou, jež má svůj důvod v ochraně zájmu celku. Zájmu společnosti musí totiž ustoupit i záporné stanovisko manžela, jde-li o rozhodnutí druhého manžela, že nastoupí do zaměstnání a že svou prací přispěje k budování socialistické republiky. V takovém případě souhlasu druhého manžela není třeba.

Dosavadní právo manželů vzájemně se zastupovat, jehož úprava vycházela z předpokladu, že manžel může zastoupit druhého jen tehdy, jestliže zastoupený nemůže sám nějakou věc zařídit, bylo osnovou rozšířeno. Z nového pojetí manželství vyplývá, že je namístě připustit, aby se manželé mohli vzájemně zastupovat, aniž k tomu byli druhým účastníkem zvláště formálně zmocněni, a to ve všech běžných věcech. Jen podle důležitosti toho kterého jednání se určí, zda takové zastoupení druhým manželem bez formální plné moci je či není přípustné.

Rodina založená manželstvím tvoří kolektiv všech členů žijících ve společné domácnosti. Jde-li o obstarávání běžných věcí, které se týkají rodiny a domácnosti jako celku, musí být jednáním jednoho z manželů zavázán také druhý manžel. Samozřejmým důsledkem je pak solidarita tohoto závazku, kterou vyjadřuje osnova novou terminologickou formulací "společně a nerozdílně". Solidární závazek je vyloučen jen tehdy, jestliže tyto účinky byly druhým manželem vůči jiným osobám výslovně vyloučeny a těmto osobám bylo to známo.

Zánik manželství smrtí; prohlášením manžela za mrtvého

Osnova vypočítává; že k zániku manželství dochází zpravidla smrtí a ve výjimečných případech prohlášením za mrtvého. Bylo by v rozporu se živými vztahy, kdyby mělo trvat dále manželství osoby prohlášené za mrtvou; dojde-li k zrušení tohoto rozhodnutí.

Rozvod

Socialistická společnost má zájem na manželství jako na trvalém, harmonickém společenství muže a ženy. Toto rodinné prostředí skýtá totiž nejlepší záruky pro řádnou výchovu dětí. Rozvod má být proto takovým opatřením, které má umožnit rozchod manželů jen tehdy, jestliže jiné řešení již nezbývá. Proto státní orgány a společenské organizace mají povinnost vyvíjet činnost sloužící k upevňování manželských vztahů. Vhodný zákrok včas provedený, může mnohdy účinně pomoci při počínajícím narušení manželství. Osnova dává zákonné oprávnění pro možnost preventivních zásahů jak orgánům státu, tak společenským organizacím na pracovišti (např. KSČ, ROH, ČSM) v zájmu uchování rodiny a manželství. V každém konkrétním případě bude ovšem třeba volit vhodný způsob, jak působit na účastníky, neboť jde o vztahy citové a nešetrný zákrok by mohl mít za následek opak toho, čeho mělo být dosaženo.

Jasně je v osnově vyjádřeno stanovisko společnosti, že jakékoli zlehčování nebo podceňování manželství je třeba odmítnout. Proto lze manželství skončit rozvodem jen tehdy, když tento postup má své společenské oprávnění.

Osnova nahrazuje subjektivní hledisko principu viny na rozvodu dosavadní právní úpravy zásadou objektivního hlediska, zda manželství může plnit svůj společenských účel. Soud musí tedy zjistit, zda další existence manželství má význam pro společnost jako celek i pro účastníky a jejich děti. Společenský účel manželství spatřujeme jak ve vytváření rodinného prostředí vhodného pro výchovu dětí, tak v prostředí, kde manželé - třeba bez dětí - žijí spolu ve vzájemné shodě, citovém sblížení; poskytujíce si vzájemně podporu a pomoc.

Rozvod má být jen prostředkem umožňujícím skončení manželství, jestliže došlo k takovému narušení manželství, že tento stav lze charakterizovat jako vážné rozvrácení manželských vztahů. V takovém případě nemůže manželství plnit účel, pro který z hlediska společnosti bylo vytvořeno, ztrácí důvody pro své další trvání a soud je může zrušit. To se však může stát jedině tehdy, jestliže soud je přesvědčen o tom, že tomu tak skutečně je; a pro tento úsudek získal skutkové podklady. Kdyby se povolení rozvodu příčilo společenským hlediskům na manželství a jeho poslání; má soud možnost návrh zamítnout. Půjde tu zejména o zájem nezletilých dětí na uchování dobrého rodinného prostředí z hlediska výchovy i o stará manželství, kde ochrana zájmu druhého manžela bude převažovat nad snahou navrhovatele dosáhnout rozvodu. Zkoumání otázky, zda manželství nemůže plnit svůj společenský účel bude tedy úzce spjato se zjištěním, zda manželství má ještě pro oba manžely a zvláště pro děti význam. Ustanovení § 24 je nutno také vždy vykládat v souvislosti s ustanovením § 23 osnovy. Aby bylo možno dojít k závěru, že manželství neplní svůj společenský účel; bude zpravidla třeba vyčkat delší dobu. Pomíjivý a krátkodobý nesoulad mezi manžely nemůže být důvodem pro skončení manželství.

Socialistická společnost má právo a povinnost, aby vyjádřila svůj názor na to; proč manželství muselo být skončeno. Toto stanovisko má být proto uvedeno v rozhodnutí soudu a má být v něm vysloveno popřípadě i morální odsouzení chování jednoho, popřípadě obou manželů. K tomu, aby takovéto stanovisko mohlo být zaujato, je ovšem třeba, aby soud zjistil pravé příčiny toho, že manželství bylo rozvráceno. Z důvodů zdánlivě malicherných může někdy dojít k takovému odcizení manželů, že rozpory vyvrcholí zřetelným a soudně zjistitelným činem jednoho z nich, např. nevěrou. Skryté kořeny tohoto jednání mohou však spočívat v chování druhého manžela, jež sice nedostoupilo takové postižitelné intenzity; ale bylo původní příčinou a podnětem pro chování toho manžela, který prokazatelně pochybil. Osnova proto výslovně stanoví, že soud má povinnost zkoumat příčiny; které rozvrat způsobily, a vyjádřit stanovisko společnosti v odůvodnění rozhodnutí. Zjednodušující výrok soudu o jednoznačné vině toho nebo, onoho manžela nemohl zpravidla vystihnout celý obsah zjištění. Dosavadní právní úprava sváděla mnohdy k tomu; že se soudy spokojovaly konstatováním manželského rozvratu, aniž zjišťovaly skutečnosti, které jej vyvolaly. Tak mohlo dojít k ukvapenému a nijak nepodloženému úsudku, že je nezbytné manželství zrušit rozvodem, ačkoli bylo možné jiné řešení. Opuštění formálního výroku o vině v rozsudečném výroku a nový způsob zkoumání podstaty rozvratu manželství má přispět k prohloubení práce soudu v rozvodových věcech. Znalost všech těchto okolností bude také pomocí soudu ve snaze odstranit rozpory v manželství a manžele usmířit.

Osnova ukládá soudu, aby do rozvodového rozsudku pojal rozhodnutí týkající se práv a povinností rodičů k jejich nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. Novým způsobem upravuje osnova otázku styku rodičů s dítětem. Především bude na rodičích; aby se dohodli o tom, jakým způsobem se budou s dítětem stýkat. Jen v nejkrajnějších případech, když se ukáže, že zájem na výchově dítěte vyžaduje zásah státního orgánu, upraví styk rodičů s dítětem soud. Dohoda o styku rodičů s dítětem nebude tedy napříště potřebovat schválení soudu.

Jestliže to bude nutné v zájmu zdravého vývoje dítěte, soud styk dítěte s rodiči v odůvodněných případech omezí nebo zcela zakáže. Podle toho, jaká konkrétní opatření soud zvolí, budou práva rodičů omezena (např. zákaz styku rodičů s dítětem na potřebnou dobu), nebo jich budou rodiče zcela zbaveni. Není třeba, aby soud upravoval styk rodičů s dítětem v těch případech, kdy je zřejmo, že si rodiče stejně tuto otázku upraví po svém. Soud musí mít na mysli zájem dítěte. Ukáže-li se, že výchova dítěte je stykem rodiče s ním narušována, pak soud nebude váhat i z preventivních důvodů takovému rodiči nebo rodičům styk s dítětem zakázat.

Ve všech případech, ať již jde o omezení či zbavení práv rodičů, nemůže je soud zbavit povinností, zejména povinnosti starat se o výživu dítěte. Soud musí také při řešení otázky, komu má být dítě svěřeno do výchovy, bedlivě zkoumat, u kterého rodiče jsou dány lepší předpoklady pro řádnou výchovu dítěte. Nestačí tedy jen zjištění výhodnosti prostředí z hlediska hmotného zaopatření nezletilého; nýbrž je třeba také pečlivě zjistit kvalitu prostředí z hlediska morálního a zda je rodič schopen z dítěte vychovat řádného člena naší společnosti. Změna rozhodnutí je samozřejmě možná, změní-li se poměry účastníků.

Doba stanovená rozvedenému manželi k oznámení změny příjmení národnímu výboru po rozvodu byla prodloužena na jeden měsíc, protože dosavadní lhůta se ukázala v praxi příliš krátká.

ČÁST DRUHÁ

VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI

Výchova dětí

Výchova dětí je důležitým společenským úkolem; na kterém se stále více podílí vedle rodičů také společnost prostřednictvím školy, společenských organizací, státních orgánů apod. Celá výchova musí být proto sladěna tak; aby odpovídala cílům, které jsou vytyčeny před členy naší společnosti. Úkoly; které čekají na každého při výstavbě, vyžadují, aby z dětí vyrostli po všech stránkách dokonalí občané. Proto osnova zákona o rodině hned v úvodní části vytyčuje hlavní výchovné cíle i morální zásady výchovy dětí; ať je již prováděna v rodině anebo společnosti.

V osnově jsou zakotvena základní práva a povinností rodičů při výchově dětí. Významnou skutečností; je, že rozhodujícím činitelem ve výchově dětí jsou i nadále rodiče. Význam rodičů při výchově dětí vyžaduje, aby jejích postavení bylo přesně vymezeno spolu s úkoly, které myjí při výchovném působení. Vzhledem k závažným změnám ve vztahů mezi rodiči a dětmi jak se vyvinuly v průběhu budování socialistické společnosti, bylo třeba nahradit dosavadní pojem i obsah rodičovské moci novou právní úpravou, a to jako práva a povinnosti rodičů. Osnova zákona zdůrazňuje, že proti dosavadní rodičovské moci jde především o práva a povinnosti rodičů, vyplývající spíše z jejich společenského poslání a funkce vychovávat své děti, než z nějakého "vrchnostenského" postavení, založeného na "moci" rodičů.

Obsahem práv a povinností vychovávat děti je také samozřejmě vedle osobní péče a vlastní výchovy i povinnost pečovat o jejich výživu, a to až do té doby, než jsou samy schopny se živit. Vzhledem k nové systematice osnovy zákona je konkrétní úprava povinností výživy dítěte soustředěna do samostatné hlavy, jakož i ostatní ustanoveni o vyživovací povinnosti manželů, dalších příslušníků rodiny a příbuzných. Nově je upravena i povinnost manžela matky, který není rodičem dítěte, avšak žije s ním ve společné domácnosti, pomáhat při výchově dítěte. Toto nové ustanovení vychází ze zkušeností, že po rozvodu manželství s dětmi uzavírají obvykle rozvedení manželé nové manželství. Zde pak se stává důležitým výchovným činitelem nový manžel, který není otcem nebo matkou dítěte, avšak přesto se na jeho výchově fakticky podílí.

Osnova zákona dále výslovně zdůrazňuje, že rodiče jsou za výchovu dětí odpovědni společností. Protože rodiče jsou tak důležitým výchovným činitelem v životě dětí, osnova zdůrazňuje výchovný význam chovaní rodičů v osobním i společenském životě jako příkladu svým dětem. Spolupráce rodičů při výchově dětí se školou a společenskými organizacemi, zejména Československým svazem mládeže a jeho Pionýrskou organizací, je důležitou podmínkou pro zdárnou výchovu.

Význam postavení rodičů při výchově dětí vyplývá i z toho, že rodiče mají bezprostřední právo své nezletilé děti zastupovat, rozhodovat o jejich výchově a spravovat jejich záležitostí. Pouze v případech, kdy rodiče z jakýchkoli důvodů nejsou s to dostát svým povinnostem nebo se o nich nemohou dohodnout, zasahuje společnost do otázek práv a povinností rodičů prostřednictvím svých orgánů, zejména soudu. Velký význam těchto otázek, jakož i zvyšující se účast společnosti při výkonu práv a povinností rodičů, si vyžádal jejich zvláštní úpravu v samostatné hlavě.

Návrh zákona chce napomáhat při vytváření pevného a zdravého kolektivu rodiny. Proto vymezuje i postavení dětí v rodině z hlediska jejich povinností, pokud žijí ve společné domácnosti. I děti se mají podílet na udržování a rozvíjení hmotného postavení rodiny, a to podle svých sil a schopností. Tím mají být vedeny k vědomí, že jsou členy rodinného kolektivu, a ke spoluodpovědnosti za něj. Velmi dobrým výchovným prostředkem, který se v rodinné výchově osvědčuje, je vlastní fyzická práce děti sloužící k prospěchu celé rodiny.

Osnova provádí změnu v dosavadní kazuistické úpravě případů, kdy nemůže být dítě zastoupeno žádným z rodičů. V těchto případech musí být dítěti ustanoven soudem opatrovník, který bude hájit jeho zájmy. Důvod k tomuto opatření soudu je vymezen tak, že jde o právní úkony, v nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dětmi nebo mezi dětmi navzájem.

Otázky souvisící se správou majetku dětí ztratily na svém dřívějším významu. Naopak na důležitosti nabyla problematika výchovy dětí. Proto v zákoně o rodině byla konkrétní ustanovení o správě majetku nezletilého dítěte jeho rodiči vypuštěna.

Při úpravě jména a příjmení dětí nebyly provedeny zásadní změny proti dosavadní právní úpravě. Osnova však výslovně dává soudu možnost, aby v případě, že se rodiče nedohodli, určil nezletilci i jeho jméno.