Hlava čtvrtá
OSVOJENÍ
§ 63
(1) Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. Osvojitelé mají práva a povinnosti rodičů při výchově dětí (§ 32 až 37).
(2) O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele.
§ 64
(1) Osvojiteli se mohou stát pouze občané, kteří zaručují způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společností.
(2) Osvojitelem nemůže byt ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům.
§ 65
(1) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.
(2) Osvojit lze nezletilého a to jen je-li mu osvojení ku prospěchu.
§ 66
(1) Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé.
(2) Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem druhého manžela; tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
§ 67
K osvojení je třeba přivolení zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Je-li toto dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení.
§ 68
(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich přivolení:
a) jestliže rodiče neprojeví nejméně po dobu jednoho roku o dítě opravdový zájem, který by jako rodiče projevit měli, nebo
b) jestliže rodiče dají přivolení k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Přivolení předem je možno dát ústně do protokolu před soudem nebo před národním výborem.
(2) V těchto případech je třeba přivolení opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.
§ 69
(1) Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklad.
(2) Toto opatření učiní ústav po dohodě s okresním národním výborem. Jen u dětí, které jsou v ústavu z rozhodnutí soudu; učiní tak soud. O souhlasu zákonných zástupců s tímto opatřením platí ustanovení § 67 a § 68.
§ 70
Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření; zda se zdravotní stav osvojence a osvojitelů nepříčí účelu osvojení. S výsledky svého zjištění seznámí osvojitele 1 zástupce osvojence a poučí je o účelu, obsahu i důsledcích osvojení.
§ 71
Osvojenec bude mít příjmení osvojitele. Společný osvojenec manželů bude mít příjmení určené pro ostatní jejich děti.
§ 72
(1) Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, který byl ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinností vykonával;
(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence; nedotýká se osvojení vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.
§ 73
(1) Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.
(2) Je-li osvojenec zletilý, lze osvojení zrušit též dohodou mezi ním a osvojitelem; dohoda musí být sepsána soudem.
(3) Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Osvojenec bude mít opět své dřívější příjmení.
Osvojení nezrušitelné
§ 74
(1) Osvojení může být provedeno také tak, že soud na návrh osvojitele rozhodne, aby osvojitel byl zapsán v matrice místo rodiče osvojence.
(2) Takto mohou osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden z manželů, který žije s některým z rodičů dítěte v manželství.
(3) Toto osvojení nelze zrušit.
§ 75
Osvojit lze jen nezletilého staršího jednoho roku.
§ 76
Osvojení nezrušitelné nebrání, aby osvojenec mohl být opět osvojen.
§ 77
Rozhodnutí o tom, že osvojitel bude zapsán v matrice místo rodiče osvojence, může soud učinit také dodatečně, dokud osvojenec nedosáhl zletilosti, a to i v případech osvojení provedeného podle dřívějších předpisů. Nebyl-li v řízení o osvojení osvojenec slyšen, není k tomuto rozhodnutí zapotřebí jeho souhlasu.
Hlava pátá
VÝCHOVA A ZASTUPOVÁNÍ NEZLETILÉHO, JEHOŽ RODIČE NEMOHOU SVÁ PRÁVA A POVINNOSTI VYKONÁVAT
§ 78
(1) Jestliže oba rodiče nezletilého zemřeli, byli zbaveni rodičovských práv anebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud opatrovníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho záležitosti místo jeho rodičů.
(2) Funkce opatrovníka je čestnou povinností.
§ 79
(1) Touto funkcí může být pověřen především příbuzný nezletilého, který způsobem svého života zaručuje, že ji bude vykonávat tak, aby to bylo ku prospěchu dítěte a společnosti.
(2) Není-li takového příbuzného, může soud pověřit touto funkcí jiného občana, splňujícího tyto podmínky, nebo národní výbor.
(3) Soud rozhodne vždy po slyšení místního národního výboru.
§ 80
(1) Opatrovník odpovídá společnosti za řádné plnění této funkce a podléhá pravidelnému dozoru soudu.
(2) Jakékoli rozhodnutí v podstatné věci týkající se nezletilého vyžaduje schválení soudu.
§ 81
(1) Výchova nezletilého musí být uskutečňována ve spolupráci se školou, společenskými organizacemi a státními orgány tak, aby z něho vyrostl zdravý a uvědomělý občan.
(2) I jinak se na opatrovníka a nezletilého vztahují přiměřeně ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí.
§ 82
Soud může z důležitých důvodů i bez návrhu zprostit opatrovníka jeho funkce.
§ 83
(1) Soud ustanoví opatrovníka k ochraně zájmů nezletilého také v těch případech, kde je to z jiných důvodů třeba (§ 37 odst. 3, § 68 odst. 2).
(2) V takových případech lze ustanovit opatrovníkem i národní výbor.
§ 84
Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který byl opatrovník ustanoven; aby ochrana zájmů nezletilého byla, plně zajištěna.
ČÁST TŘETÍ
VÝŽIVNÉ
Hlava první
VZÁJEMNÁ VYŽIVOVACÍ POVINNOST RODIČŮ A DĚTÍ
§ 85
(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.
(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností a možností.
(3) Při rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu; který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.
§ 86
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného (§ 50).
(2) Soud postupuje stejným způsobem, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich neplní dobrovolně své povinnosti k nezletilému dítěti.
(3) Výživné zletilých dětí upraví soud jen na návrh.
§ 87
(1) Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují.
(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností a možností k schopnostem a možnostem ostatních dětí.
Hlava druhá
VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI OSTATNÍMI PŘÍBUZNÝMI
§ 88
(1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší.
§ 89
Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností a možností k schopnostem a možnostem ostatních.
§ 90
Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují.
Hlava třetí
VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI MANŽELY
§ 91
(1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinností stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.
(3) Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí.
Hlava čtvrtá
PŘÍSPĚVEK NA VÝŽIVU ROZVEDENÉHO MANŽELA
§ 92
(1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na nutnou výživu podle svých schopností a možností. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o příspěvku na výživu na návrh některého z nich.
(2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.
§ 93
Povinnost platit příspěvek na výživu trvá nejdéle po dobu pěti let po rozvodu. Tato povinnost může byt výjimečně z důležitých důvodů prodloužena, a to i bez časového omezení, nebude-li rozvedeny manžel ani po uplynutí této doby schopen sám se živit. Návrh musí však byt podán v době pěti let po rozvodu, jinak právo zanikne.
§ 94
Právo na příspěvek na výživu zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.
Hlava pátá
PŘÍSPĚVEK NA VÝŽIVU A ÚHRADU NĚKTERÝCH NÁKLADŮ NEPROVDANÉ MATCE
§ 95
(1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispět přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvaceti šesti týdnů, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.
(2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu dvaceti šesti týdnů může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem.
(3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavců 1 a 2 se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí.
Hlava šestá
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 96
(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem a možnostem povinného. K schopnostem a možnostem povinného přihlédne soud také; jestliže povinný se vzdá bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, nebo nějakého majetkového prospěchu.
(2) Výživné nelze přiznat; jestliže by to bylo v rozporu se zásadami morálky socialistické společnosti.
§ 97
(1) Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu.
(2) Proti pohledávkám má výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen dohodou. Proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není však takové započtení přípustné.
§ 98
(1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro nezletilé děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.
(2) Práva na jednotlivá opětující se plenění výživného jakož i ostatní práva na peněžitá plnění vyplývající z tohoto zákona se však promlčují.
§ 99
(1) Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Dojde-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.
(2) Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke změně nebo k zrušení pouze na návrh.
§ 100
Nezletilým, o němž není náležitě postaráno jinak, poskytuje národní výbor pravidelný příspěvek na výživu ve výši stanovené zvláštním předpisem. Jestliže to je z důležitých důvodů třeba, lze tento příspěvek poskytovat až do dvacátého pátého roku věku dítěte.
§ 101
Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění. To platí i tehdy, jestliže příspěvek na výživu v zájmu oprávněného i v zájmu společnosti poskytne národní výbor.
§ 102
Jestliže národní výbor poskytl příspěvek na výživu a vyživené bylo určeno soudním rozhodnutím, přechází na něj nárok toho, jenž je z rozhodnutí oprávněn, a to až do výše poskytnutého příspěvku.
§ 103
Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví také rozsah vyživovací povinnosti rodičů a v tomto rámci i výši ošetřovného.
ČÁST ČTVRTÁ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 104
Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco jiného.
§ 105
V občanském zákoníku je stanoveno, jak se manželé stávají osobními bezpodílovými spoluvlastníky k věcem nabytým za trvání manželství, i kdy a jek se stávají společnými uživateli (§ 143 až 151, § 175 až 178, § 214 až 216 o. z.).
§ 106
Dohoda a soudní rozhodnutí, kterými byla stanovena před účinností tohoto zákona vyživovací povinnost rozvedených manželů vůči sobě navzájem, mohou být na návrh manžela soudem změněny nebo zrušeny, jsou-li v rozporu s tímto zákonem.
§ 107
Rozvedeným manželům, pokud byli oprávněni navrhnout určení výživného podle ustanovení zákona č. 265/1949 Sb., běží lhůty § 93 ode dne účinnosti tohoto zákona.
§ 108
Osvojení provedená podle dosavadních předpisů, s výjimkou osvojení se zápisem osvojitele místo rodiče do matriky, se považují za osvojení podle ustanovení § 63 až 73 tohoto zákona.
§ 109
Zrušují se:
1. zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném,
2. zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních,
3. zákon č. 69/1952 Sb.; o sociálně právní ochraně mládeže,
4. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 61/1955 Sb., o změně předpisů o rozvodu,
5. zákon č. 15/1958 Sb., o změně předpisů o osvojení,
6. nařízení ministerstva spravedlností č. 70/1952 Sb.; kterým se provádí zákon o sociálně právní ochraně mládeže,
7. zákonné opatřeni předsednictva Národního shromáždění č. 58/1955 Sb., o dětských příspěvcích a ochranné výchově,
8. vládní nařízení č. 73/1956 Sb., kterým se přenáší působnost úřadoven ochrany mládeže na výkonné orgány národních výborů.
§ 110
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.
ZÁKON O RODINĚ
ZÁKLADNÍ ZÁSADY.... čl. I-VII
ČÁST PRVNÍ
MANŽELSTVÍ
§ 1-29
Hlava první
VZNIK MANŽELSTVÍ...... § 1-10
Hlava druhá
OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ........ § 11-17
Hlava třetí
VZTAHY MEZI MANŽELY.... § 18-21
Hlava čtvrtá
ZÁNIK MANŽELSTVÍ SMRTÍ, PROHLÁŠENÍM MANŽELA ZA MRTVÉHO.. § 22
Hlava pátá
ROZVOD........... § 23-29
ČÁST DRUHÁ
VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI
§ 30-77
Hlava první
VÝCHOVA DĚTÍ........ § 30-40
Hlava druhá
ÚČAST SPOLEČNOSTI PŘI VÝKONU PRÁV A POVINNOSTÍ RODIČŮ... § 41-50
Hlava třetí
URČENÍ OTCOVSTVÍ....... § 51-62
Hlava čtvrtá
OSVOJENÍ........ § 63-77
Hlava pátá
VÝCHOVA A ZASTUPOVÁNÍ NEZLETILÉHO, JEHOŽ RODIČE NEMOHOU SVÁ PRÁVA A POVINNOSTI VYKONÁVAT § 78-84
ČÁST TŘETÍ
VÝŽIVNÉ
§ 85-103
Hlava první
VZÁJEMNÁ, VYŽIVOVACÍ POVINNOST RODIČŮ A DĚTÍ......... § 85-87
Hlava druhá
VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI OSTATNÍMI PŘÍBUZNÝMI.... § 88-90
Hlava třetí
VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI MANŽELY........ § 91
Hlava čtvrtá
PŘÍSPĚVEK NA VÝŽIVU ROZVEDENÉHO MANŽELA... § 92-94
Hlava pátá
PŘÍSPĚVEK NA VÝŽIVU A ÚHRADU NĚKTERÝCH NÁKLADŮ NEPROVDANÉ MATCE........ § 95
Hlava šestá
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ... § 96-103
ČÁST ČTVRTÁ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 104-110